| Janďulka a princezny | 
 |
(26.9.2010 16:26:34)
Ahoj, mám rok a půl starou holčičku a už od miminka je velmi bojácná. Cizího prostředí a lidí se začala bát už koncem 4. měsíce. Kolem 8. měsíce plakala kdykoli jí někdo narušil její bublinu. Bojí se prakticky všech lidí kromě mámy a táty. Nechce ani k babičce nebo dědovi bez ohledu na to, že jsou u nás třeba čtrnáct dní tak se od nich pochovat nenechá. Maximálně si zvykne na jejich přítomnost. Pokud jde o cizí lidi je to ještě horší. Příklady: jdeme po ulici a proti nám jde kdokoli třeba na druhém chodníku, Terča se zastaví a odmítá jít dál a sápe se na mě se slovy pán nebo pani. Už velmi dobře mluví, vysvětluji jí, že třeba pani je taky na procházce a že se jí nemusí bát ale ona se neuklidní dokud ten člověk nepřejde. Nejhorší jsou lidi, kteří nás třeba od pohledu znají a začnou na ní mluvit nebo ji chtějí nedejbože pohladit. Bojí se i dětí na hřišti. Například vyleze na klouzačku ale nesmí tam s ní být jakékoliv další dítě i když je tam prostoru dost. Nebo když chodíme na cvičení pro děti. Nikoho si nevšímá a jakmile se k ní někdo přiblíží okamžitě se dekuje. Minule třeba řádila v takovém tom prolézacím tunelu z Ikei, vlezlo tam současně s ní i jiné a dítě a začal řev a už do něj nevlezla. Vím, že je ještě malá ale začínám se obávat školky. Samotný pobyt mezi lidmi jí nevadí (třeba v supermarketu) ale třeba v malém obchodě když jde někdo proti ní v uličce tak nesnese, že by prošel kolem ní. Mají to taky vaše děti? Resp. zlepší se to? Nejhorší na tom je, že nám ji třeba ani babička nemůže hlídat ač by třeba chtěla a my s manželem taky bychom ocenili třeba odpoledně pro sebe.
|
| *Niki* | 
|
(26.9.2010 16:37:46)
Žádné z mých dětí nikdy nebylo tzv. prodejné, a nejstarší naprosto odmítal kohokoliv kromě mě asi do 3 let. I MC bylo utrpením, hřiště, jak se objevilo někde jiné dítě, prostě odcházel.
Do školky šel ve 3,5 letech a je v pohodě.
|
|
| Míša+1 | 
|
(26.9.2010 16:42:10)
Nemusí jít o nic,jen je třeba trochu bojácnější ..určitě čas ukáže.
|
|
| Malenka44 |
|
(26.9.2010 16:50:11)
syn byl taky takový, teď má necelé tři a je velice společenský, občas až moc. Choďte hodně mezi lidi, děti, klidně ať vedle tebe jen stojí nebo ji vem na ruce. Ona si zvykne, když uvidí, že ji nikdo neubližuje. A neustále vysvětluj, že je prima si s dětmi hrát. Ale taky, že pokud nechce, aby na ni někdo sahal, tak ať to dá najevo.
|
| Janďulka a princezny |
|
(26.9.2010 16:56:23)
snažím se právě chodit s ní pravidelně mezi lidi aby si zvykla. Absolutně jí nenutím aby si s dětmi hrála nebo aby si jí někdo mohl pochovat spíš každého předem upozorním. Ale je mi jí líto, když vídím tu smrt v jejích očích. Třeba před třemi týdny nám přišel opravář na kotel. Pamatuje si to a kdykoliv třeba doma slyší nějaký nezvyklý zvuk tak běží ke mě se smrtí v očích ze ve sklepě je pán. Nebo přijde pošťačka a žijeme z toho tejden, ráno po probuzení se mě se strachem ptá jestli dneska přijde pošťačka. Uklidnění, že nám jen přinese dopis a zase odejde jí nestačí.
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(26.9.2010 17:01:26)
Syn takovy nikdy nebyl, ten byl pratelsky ke vsem, naopak dcera /17m/ je spis mamanek. Ale kdyz jdeme spolu pro syna do skolky, vmisi se mezi deti a vuubec mne nepostrada, coz pro mne bylo poprve velke prekvapeni. Tak treba ta skolka na ni bude mit dobry vliv /myslim i na tu tvou/.
|
|
| Malenka44 |
|
(26.9.2010 17:05:57)
ještě jsem si vzpoměla, že nám pomáhalo na vše připravit - už třeba během dopoledne se zmínit, že přijde pošťačka, pan opravář, venku na procházce potkáme paní, děti .... na hřišti budou děti .... taky mi hodně vadilo, že jakmile se na hřišti objevilo více dětí, malý si stoupnul a odmítal se klouzat, houpat - dnes už mu to nevadí, chodili jsme jednou týdně do školičky, postupně se adaptoval, i když mu vadilo, že se tam střídají děti i maminky, ale pár stabilních tam bylo a s těmi se pak nakonec skamarádil
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(26.9.2010 17:14:30)
jo, takova presne byla prvni dcera. Pomohl sourozenec ;-).
Ve skolce si ji ucitelka musela prvnich nekolik mesicu doslova ode me odervavat. Pamatuju si, jak sla na zuby v narkoze a sestricka si ji chtela vzit. Ale ona byla jako kliste. Az sestra se ozvala, jestli bych ji nepustila, coz me pobavilo, ja ji nedrzela ;-)
Doporucovala bych ani ne tak chodit "mezi lidi", neznami lidi, ale spis nejakou kamaradku, nebo vic zapojit babicku s dedou - proste nejak rozsirit ten trojuhelnik mama-tata-dcerka. Kdyz spolu budou vic, vic si na sebe zvyknou. Pamatuju si jak mala v tomhle veku jecela jenom kdyz si ji vezli v kocarku na prochazku - nechtela s nima byt. A ja byla tehdy meka, ted uz bych se s ni tolik nemazala...
|
| Janďulka a princezny |
|
(26.9.2010 17:19:42)
téma sourozenec už taky padlo ale zatím to nevypadá reálně  Taky jsem zkoušela ji nechat na půl hoďky s babičkou když byla delší dobu u nás. Šla jsem něco koupit. Přišla jsem a byla jako angorák, jak byla uplakaná a hlavně vynervovaná. Babička vlasy zježený, že nevěděla co s ní.
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(26.9.2010 17:28:07)
Myslím, že tohle se normálnímů chování vymyká, taková panická reakce na lidi, pokud je navíc bezdůvodná. Asi bych to na tvém místě řešila s odborníkem. Sama jsem byla docela samotářské dítě, ale taková reakce i na členy rodiny? To není mamánkovství, navíc zřejmě trpí i holčička.
|
| bravad |
|
(26.9.2010 17:34:34)
Můj syn byl taky takový. Dětí se teda nebál, ale dospělých ano. Potkali jsme souseda v baráku, kterého jsme potkávali běžně, a spustil řev. Teď je( 3r), co se týká cizích lidí, v pohodě. Přešlo to tak nějak samo, vyzrál. Je ale znát, že bude zřejmě citlivější povahy. Babiček se bál taky - málo se vídají, takže to pro něj byli cizí lidé (to už se častěji viděl s tím sousedem).
|
| Janďulka a princezny |
|
(26.9.2010 17:37:42)
že je citlivější povahy vím už dávno. Například se vůbec nevzteká, reaguje ublíženým pláčem, například když jí něco zakážu. Je to takový můj ukňouránek. Hodně pomáhá vysvětlování ale nedej bože když jí třeba táta přísněji napomenul, nemohl ji pak utišit asi deset minut. Já už přece jen vím jak na ní.
|
| Siddhártha | 
|
(26.9.2010 17:41:37)
TAk to my na tu naši můžem řvát, zakazovat... málo co s ní pohne. I kdybych ji chtěla bít, bylo by to zbytečné.
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(26.9.2010 19:40:58)
Takto zdáli to neposoudím jako psychologové Petra a Monty , ale můj syn reagoval úplně stejně a to zhruba do 2,5 let, pak už nějaké to dítě kolem sebe i snesl, ale v mé přítomnosti.
Dnes je z něj i bez nějaké odborné pomoci úplně normální, zdravý, a kolektivní 6,5 letý kluk.
Nástupu do školky jsem se taky bála, ale došlo k velkému překvapení, zvládl to naprosto bez problémů, pláče, i nemocí a útěky do ní, za celý první rok chyběl asi 5 dní...
A to by ve věku zakladatelčiny dcery na klouzačku, kde je jiné dítě, ani nepohlédl, ne tak aby tam šel.
|
|
|
| Lenčí +4 berušky | 
|
(26.9.2010 17:39:08)
Holčičku chápu mám to samé bude trpět pravděpodobně nějakou sociální fobií, u sebe bych to chápala, ale u tak malinkýho dítěte to nechápu  
|
|
| Siddhártha |
|
(26.9.2010 17:40:33)
Znám to, leccos jsem si od tchánovců vyslechla (že je to moje chyba). Vždy jsem ale byla na straně dceři a prostě ji dala čas. Do dvou let se to hodně zlepšilo, pak už jen měla chvíle, kdy neodpovídala, když se jí někdo cizí na něco ptal. Prostě jsem se zeptala, jestli to můžu říct já a podle její odpovědi udělala.
|
| Janďulka a princezny |
|
(26.9.2010 17:44:03)
no tak tchánovce resp. tchána už ani nezmiňuju, že musím něco udělat aby nebyla tak ukňouraná a připravit jí na život, že jsou situace se kterýma se musí umět poprat a ne se rozbrečet. To je úplně jiný téma který radši nechci rozvádět.
|
| bravad |
|
(26.9.2010 17:50:27)
Mně zase rodina doporučovala ho řezat. A koukali na mě, že je to všechno moje vina, protože když spustí, tak ho neodkážu do správných mezí (pokud možno tím seřezáním). (A teď jsou z něj unešený, jak je bezvadnej, skvělej, šikovnej a já nevím co všechno.) Monty má pravdu, počkej zhruba do 2 - 2,5 let, sleduj ji a pak to když tak řeš, když ti to bude připadat neúnosný. Jinak mně u nás přijde, že to přestalo ze dne na den. Samozřejmě, že tomu předcházelo množství práce a vysvětlování, uklidňování a dodávání jistoty...
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(26.9.2010 17:42:05)
Nepřijde mi to v mezích normálu, asi bych navštívila odborníka. Pokud se to nezlepší do dvou let, tak určitě.
|
| Janďulka a princezny |
|
(26.9.2010 17:46:08)
no a myslíte, že by mi třeba dětský psycholog uměl poradit? Neumím si představit jak to tam probíhá, ale Terča se s ním určitě bavit nebude natož aby si získal její důvěru.
|
| Petra Neomi | •
|
(26.9.2010 18:02:09)
Pokud je to psycholog, tak zřejmě pár nekomunikujících dětí viděl...
Pokud holčičku rozhodí člověk, který jde po druhém chodníku, tak to prostě normální není. To není obyčejné stydlivé dítě, tam je hodně vidět ta úzkostná složka.
|
|
| Káťa,2 kluci | 
|
(26.9.2010 18:22:23)
U takhle malého dítěte bude nejspíš psycholog v první řadě jednat s Tebou.
Možná by to za konzultaci stálo. Minimálně Ti poradí, jak postupovat.
|
|
| JiBi* | 
|
(26.9.2010 20:24:33)
Pokud se dcera s psychologem bavit nebude, tak i to je reakce, která o ní něco vypovídá, ne? Asi by k psychologovi nebyl ani důvod chodit, kdyby se s ním bavila.
Jinak taky mi to přijde poněkud mimo normu.
|
| bravad |
|
(27.9.2010 10:00:15)
Nevypovídá vůbec o ničem, protože takových batolat, co se nebude bavit s psychologem, je..... Z toho psycholog nevyvodí vůbec nic.
|
|
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(26.9.2010 23:07:36)
Zažila jsem takový strach z lidí u staršího syna - měl tohle období mezi 0,5 a 2-rokem. Potom to postupně odeznělo, ale ne úplně. On měl ale i jiné výkyvy od normálu, nakonec se z toho vyklubal Aspergerův syndrom, to ale vůbec nemusí být spojené. Po zkušenostech s psychology bych na vašem místě ještě vydržela, i když chápu, že je to těžké. Do školky má dcerka ještě asi dost času....? Zkusila bych jí brát na dětská hřiště, nebo někam kde jsou děti, prostě zkusila bych to nejdřív přes děti.
Já tě opravdu chápu, je to hrozně těžké. U nás byl problém i jít na návštěvu. On to syn někdy dělal i ve starším věku. Když jsme šli někam, kam on nechtěl, protože si odtamtud pamatoval něco špatného, nebo třeba to bylo do neznámého prostředí, tak byly jen tři možnosti - buď jsem musela a posléze vytrpěla i dvojhodinovou scénu než se uklidnil, nebo jsme se otočili a šli domů, nebo (když byl starší a bylo to bezpečné), nechala jsem ho stát venku za dveřma.
|
|
| Laďka VK |
|
(27.9.2010 22:45:33)
Dobrý den, mohu vám ke zjištění příčin a souvislostí doporučit návštěvu v některé kineziologické poradně. Kineziologie One Brain je velmi jemný způsob,kdy pomocí svalového testu lze zjistit velmi přesné informace směřující k řešení problému. Sama jsme lektorkou a terapeutkou této metody více než 1O let a mé doporučení je podloženo nesčetnými pozitivnímí zkušenostmi s touto prací, i pro malé děti jako je Vaše dcera. Více informací můžete najít na mých stránkách akvamarin.cz ,anebo, pokud hledáte někoho podle bydliště, podívejte se na seznam certifikovaných terapeutů a lektorů na stránkách amikus.cz.
Zdravím,L.Vala Kovaříková
|
|
| ali a maxik | •
|
(28.9.2010 12:25:07)
Jano,
přesný popis mého synka . Řešili jsme velmi citlivě (taky jsme běhali po všech čertech), od cca 1,5 roku jsem s ním chodila do heren, hřiště, pak kroužky - ale všechno s rodiči - aby měl možnost pozorovat. Podle rady psychologa jsme školku o rok odložili. Zlom u nás nastal přesně v jeho 4 letech a 2 měsících - kdy si poprvé začal hrát s nějakou cizí holčičkou na hřišti. Teď je mu 4 roky a 8 měsíců, od září jsme začali chodit do školky. Ve spolupráci s paní učitelkami jsem mu vysvětlila, že ze začátku tam s ním budu až do doby než se přestane bát. Nejdřív ve třídě, po 4 dnech , za dveřmi, po dalších 3 dnech v šatně (chodil poctivě kontrolovat) a pak mi jednou sám řekl, že můžu do práce a od té doby žádný problém, na školku se těší. Kdybych tohle všechno věděla v jeho roce a půl - ušetřím si spoustu nervů sobě i rodině a budu v klidu čekat až vyzraje .
|
|
| ali | •
|
(30.11.2010 11:55:41)
Jandulko, neboj , jednou se to prolomí. U nás to bylo to samé a prolomilo se to někdy kolem 3,5 roku - postupně.
|
|
| Lenka Antošová |
|
(16.8.2018 20:54:47)
Dobrý den, jak to po letech dopadlo? Dcera dělá to samé. Děkuji.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)