| Aquarius77 | 
 |
(14.9.2010 12:40:23)
Jak jste to měly v těhotenství a po porodu vy? Pomáhal vám partner a rodiče, alespoň s něčím? Já jsem na všechno sama a dneska to na mě fest dolehlo a tak tu brečím. Celkově mi není od začátku moc dobře, starám se ale o celou domácnost,denně vařím, nakupuju a navíc komplet rekonstruujeme byt, takže o to se taky starám já, všechno zařizuju a vyřizuju a na všechno dohlížím. Mám stavy, že už občas nemůžu. Vůbec jsem si ještě nestačila užívat těhotenství. Partner je od rána do večera v práci, nepomůže s ničím, moje matka je v důchodu a bydlí 10 minut tramvají od nás,ale taky nepomůže. Už ani nezvládám tahat těžký tašky s nákupem, bydlíme až nahoře bez výtahu. Když poprosím partnera, tak se jeden den snaží, a pak to sklouzne do starých kolejí. Tak už to bylo nejmíň dvacetkrát. Mám strach, co bude, až se dítě narodí, jak budu všechno zvládat potom. Občas mám pocit, že samotné by mi bylo líp, odpadla by mi fůra práce. Jak to probíhalo u vás? Dá se vůbec od chlapa očekávat nějaká pomoc a jestli ano, tak jak si o ni efektivně říct? Nikdy jsem to neuměla, ale taky jsem to nikdy nepotřebovala tak, jako teď.
|
| ...j.a.s... |
|
(14.9.2010 12:45:13)
A co se třeba na čas odstěhovat právě k mámě? Sice nechce pomáhat, ale třeba kdybys tam chvíli bydlela... Na měsíc, na dva vypnout. Přece jen se takhle ztrhat v těhotenství nemůžeš.
|
|
| Lassie66 | 
|
(14.9.2010 12:47:06)
Není možnost potraviny nakoupit ve velkém v nějakém hypermarketu, abys pak netahala těžké nákupy? Kupovala bys pak jen drobnosti, ale ne mouku, mléka, brambory atd....
|
|
| MishuI | 
|
(14.9.2010 12:47:40)
Manžel se snaží,alespoň to tvrdí.Já ale pořád vidím nedostatky,musím ho o pomoc opakovaně prosit.Neumí si k holce sednout a 10 minut se jí věnovat.On ji slyší,že něco potřebuje,ale ani se neotočí,prostě ji ignoruje.
Hlídací babičky nemáme,moja máma hlídala 1x na víkend,když jsem malou odstavovala od kojení.Tchýně až teď,v poslední době(Anetce je přes rok a půl),v pátek ji hlídala potřetí.Pěkně si ji "vychutnávám" sama,manžel od rána do večera v práci,snad jen víkendy mi trošku pomůže.
Už jsem si tak nějak zvykla.Po čase vypěním,na chvíli se něco změní a pak zase staré koleje,dokud mi nedojde trpělivost.Takhle to u nás jde v téměř pravidelných periodách
|
| MishuI |
|
(14.9.2010 12:48:58)
V těhotenství si mě ale hýčkal,to musím nechat.I boty mi zavazoval.
|
|
|
| Raduza | 
|
(14.9.2010 12:47:56)
Nevař, nedohlížej, netahej nákupy a nech rekontstrukci na něm. Asi je zvyklý mít všechno naservírované a jestli si ještě nezvykl, tak si rychle zvykne, že všechno uděláš ty :-(.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 12:48:44)
|
|
|
| bravad |
|
(14.9.2010 12:48:52)
Musíš jasně a přímo požádat. Na nepřímou žádost (prosímtě mohl bys někdy nakoupit) většina chlapů nereaguje. Oni z toho žádost nerozšifrují. Prostě ho zaúkoluj - prosímtě, až půjdeš z práce, dojdi nakoupit, tady máš seznam, co je potřeba.... Sám od sebe nezačne. Jinak mě můj muž vždycky pomáhal. Faktem je, že často nevěděl, jak na to (co má jako dělat, co by mi bodlo).
|
|
| Petra Neomi | •
|
(14.9.2010 12:49:44)
Na co potřebují dva dospělí tolik nákupů? Prostě partnera jednou za tejden popadni, jděte nakoupit těžké věci a zbytek neřeš. Jinak... užívat těhotenství mi připadá jako užívat si menstruaci. Je to prostě normální fyzickej stav, co si chceš na to užívat? Chovej se tak, aby ses nestrhla a nebylo ti zle, zdraví máš ty i dítě jen jedno, všechno ostatní počká.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 12:51:46)
Já si těhotenství opravdu užívala. Dokonce jsem i vypadala líp, tedy před tím samotným finišem . A depky taky nebyly, prostě dobrej hormonální koktejl
|
| Petra Neomi | •
|
(14.9.2010 13:11:47)
Což o to, taky jsem vypadala jako těhotná docela dobře, ale žila jsem pořád úplně stejně jako před otěhotněním. Těhotenství vlastně ještě není žádná změna, ta přijde až potom :)
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:13:00)
Petro, to je pravda. Hustý je to až pak
|
| Xantipa. | 
|
(14.9.2010 13:18:59)
To bych neřekla, asi jak u koho. V mých těhotestvích se problémy stupňovaly a mám pocit, že po porodu a zaběhnutí se začaly fungovat hormony a já se cítila skvěle.
|
|
|
|
|
| Jaana2 | 
|
(14.9.2010 12:54:09)
Petro dovolím si oponovat. Těhotenství nezažiješ tak často, abys sis ho neměla užít v klidu. Fakt se to nedá s ničím srovnat.
|
| Petra Neomi | •
|
(14.9.2010 13:05:07)
No, moc si nedovedu představit, jak při normálním pracovním zatížení prožívám devět měsíců v klidu :)Za sebe musím říct, že jsem těhotenství do devátého měsíce moc neřešila, jen jsem přestala kouřit a pít :)
|
|
|
| donjamimonja | 
|
(14.9.2010 13:01:46)
Můj partner mi v těhotenství pomáhal hodně a ted, když se malá narodila, pomáhá ještě víc...jsem si vědoma toho, že je to luxus a spousta holek to tak nemá, viz moje kamarádky...samozřejmě když je celý den v práci, je vše na mě a to je docela mazec, ale hned jak příde, plně se zapojí do péče o mimi. A s tím užívání těhu, ono se to myslím užívat moc nedá, a čím budeš blíž termínu, tím horší to bude ...já se cítila jak hroch, absolutně nemotorná, těžká, pořád jsem běhala na záchod, v noci mě šíleně bolely a brněly ruce, takže sem se moc nevyspala..ale samnozřejmě to každá máme úplně jinak a tz můžeš být v úplné pohodě. O pomoc bych si prostě řekla. Měl by s tebou číst různý info o daným týdnu těhu., at taky ví, co to všechno obnáší..prostě ho zapoj, je to i jeho práce. A je jasný, že máš občas, nebo i častěji depky, ono to těhu pěkně mává s hormonama, já jsem ted v šestinedělí a je to ještě horší...tak už se docela těším, až se zas vrátím do normálu...No a stou rekonstrukcí, my jí dokončili týden před porodem, takže vím, co to obnáší ...a plně soucítím
|
|
|
| Martheen+4 | 
|
(14.9.2010 12:50:37)
V 1.těhotenství jsme rekonstruovali náš 1.byt, resp.vše jsem zařizovala a vyřizovala já, ještě v 8.měsíci jsem líčila stropy... 
Ve 2.těhotenství jsme se stěhovali a rekonstruovali kompletně náš 2.byt, to byla ještě daleko větší hrůza, kdy už jsem pak vůbec nemohla na kyčle a byla fakt vyřízená...
Ve 3.těhotenství jsem si především zakázala jakékoli rekonstrukce a opravy v bytě, tak už jsem sama jen na ty nákupy a na 2 děti a je to mnohem lepší . Beru to s nadhledem, máme dluhy, manžel prostě musí být v práci od nevidím do nevidím, co si sama neudělám, to nemám, co se dá dělat, snad to budu zvládat i nadále a tobě držím place taky 
|
|
| Martina | 
|
(14.9.2010 12:50:41)
A nosi partner domu odpovidajici penize za celodenni praci? Pokud ano, holt si budes muset zvyknout. Jaky si to udelas, takovy to mas
ja jsem "sama" na deti a domacnost uz 9 let, nekdy me to uz fakt "se..", ale pak si reknu, proste jsme si to tak zaridili, tak to tak mame a je to.
Manzel hodne pracuje, ale nosi za to domu odpovidajici odmenu, takze ja se sice staram o deti, domacnost atd., ale on se zase stara o velmi kvalitni financni zabezpeceni rodiny. Holt rozdeleni roli, viz vise, jaky si to udelas...
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 12:54:40)
Dobře, ale předpokládám, že nepracuje nonstop, jako matky s dětmi. Nenapadlo by mě, že by pomoc partnera byla závislá na tom, kolik si vydělá. Vzájemná pomoc a ohleduplnost je základem dobrého vztahu. Kdyby mě chlap nechal tahat v těhotenství tašky s nákupem, dostal by jablečným sirupem ve skleněné láhvi po hlavě.
Ovšem já jsem si ho za životního partnera zvolila právě proto, že je ohleduplný a galantní, hulváta bych nebrala.
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 12:57:31)
Lassie, jestli to spíš nebude tím, že pisatelka tahá ty nákupy a jasně neřekne - je potřeba udělat nákup, ale tahat to opravdu nebudu, kdy pojedeme.
|
| bravad |
|
(14.9.2010 13:00:10)
|
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:01:17)
No já reagovala na Martinu a rozdělení rolí v domácnosti.
Mimo to si myslím, že i samotnému rodičovskému vztahu prospěje, když se partner zapojí a dětem se věnuje. Jsou to i jeho děti, čili model "vydělávám a ostatní mě nezajímá" není do budoucna dobrý pro nikoho.
|
| Martina |
|
(14.9.2010 13:03:49)
Deti miluje a i kdyz opravdu neni "rodinej typ", coz me stve, ja jsem hodne, tzn. neumi si s detma hrat a hraje si s nima tim zpusobem, ze "blbnou", coz urcite vite, ze deti ohromne bavi, venuje se nam podle casovych moznosti
|
|
|
|
| Martina |
|
(14.9.2010 13:01:42)
Pracuje v jinem meste a domu jezdi az kdyz jdou deti spat, nekdy spi tam, pak pracuje kazdy druhy vikend.
Hulvat urcite neni, je to gentleman, navic uznava mou "praci" za hodne narocnou.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:03:52)
To je něco jiného. Pokud je časově vytížený, pak to jinak nejde. Já reagovala na ty finance - kamarádka takhle odešla od manžela. Vydělával dost, ale trávil doma celé večery na PC, o dítě se nazajímal. Teď bojuje za střídavou péči
|
|
|
| Zuuuza | 
|
(14.9.2010 13:27:42)
Souhlas, Lassie. Tak nějak. Jinak u nás se manžel taky dost zapojuje. Stará se o kluky vzorně. A když po něm něco chci, tak ho slušně a na rovinu požádám: Mohl bys prosím udělat to a to... Samotného ho akorát napadne vyndat nádobí z myčky, vynést smetí.. Jsem spokojená, fungujeme dobře.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:29:26)
Jenže to "akorát" je stále pro spoustu ženských science fiction. Prostě se máme
|
| Zuuuza |
|
(14.9.2010 14:20:54)
To máš, Lassie, bohužel pravdu...
|
|
|
| & |
|
(14.9.2010 13:30:42)
Asi budu za necitu... nevim jestli zakladatelka normalne pracuje... ale ce je potreba nakupovat a varit a uklizet pro dva dospely? Aby ji jeste musela pomahat maminka 
|
| bravad |
|
(14.9.2010 13:31:55)
Tak třeba je jí s tím břichem blbě..
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:33:19)
Nebo mu tahá lahváče
|
| bravad |
|
(14.9.2010 13:36:33)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 12:52:24)
No já Tě nepotěším.
Vidím to tak, že se dohodneš s partnerem a dejme tomu 1x za 14 dní, 3 týdny nebo měsíc /podle toho, jak to bude vyhovovat/ vyjedete na nákup do super či hyper, abys to nemusela tahat a ty drobnosti si pak už obstaráš sama. Píšeš, že je pořád v práci, tak toho asi tak má plný zuby. A s Tebou hormony taky pěkně mávají. Je to těžký, ale je potřeba si s partnerem sednout a dohodnout se a sdělit mu, jak se cítíš, co zvládáš a co ne a jak to vyřešit. Protože až tady bude dítě, bude těch povinností ještě víc, to je jasný. Musíš se ho zeptat, proč je pořád v práci, že Ty taky chceš, aby měl na Tebe a za chvilku i malé čas, že to takhle nejde.
Prostě - musíte spolu mluvit
|
| bravad |
|
(14.9.2010 12:55:43)
Tak tak. Je to o komunikaci. Ale nedoporučuju moc rozmazávat, jak se já cítím. Mám zkušenost, že to vede akorát k hádce a nic se nevyřeší (většinou). Spíš bych sázela na přímé žádosti (požadavky). Hlavně nečekej, že se dovtípí SÁM a SÁM OD SEBE začne něco doma dělat A SÁM OD SEBE pochopí, že už nemůžeš. Takhle to bohužel nefunguje.
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 13:15:43)
Souhlasím, svůj požadavek musím vyjádřit jasně. Ale na druhou stranu je zas potřeba říct, že se cítím sama, je toho na mě moc .........Aby partner věděl, že ta pomoc není jen tak z nudy, z pocitu, že doma toho moc neudělal.
jak říkám - komunikace je základ všeho. Ale komunikace na rovinu, náznaky nefungují a ještě může dojít k mýlce.
|
|
|
|
| Simeona+3 | 
|
(14.9.2010 12:53:39)
Pokud partner nepomáhá teď, je nejvyšší čas ho zapojit, pokud chceš aby se např. postaral o nákupy.
S domácností si tolik hlavu nelam, stejně to nebudeš stíhat, až se malé narodí. Hlavně buď v pohodě, rekonstrukce je náročná na nervy, znám to, stavěli jsme dům když se malý narodil a já s ím jezdívala na stavbu...
U nás je to podobně, muž je buď v práci, nebo se věnuje dětem-moc hezky si s nimi vyhraje. Na mě je starost o dům, zahradu,vaření, nákupy jídla i oblečení pro děti.
Zatím to beru tak, že je to má práce, až se budu vracet do zaměstnání, bude to celkem tóčo než si všichni zvyknou že vše je jinak.
Na druhou stranu pokud má muž čas a já vezmu děti třeba ven, klidně vytře podlahy, vysaje, poseká trávník. Uvařit taky umí . Jen se trochu rozcházíme v tom, jak často je to všechno potřeba dělat. Já tvrdím jednou týdně, podle něj by to stačilo jednou měsíčně, a od toho se odvíjí jeho ochota se zapojit . Vařit je taky celkem líný, radši žije o topinkách se sýrem, i když vařit umí.
Jo a nežehlím, košile si muž žehlí sám, vařím jen když chci (a muž je příjemně překvapen že nebude mít k večeři tu topinku) a není zrovna typ co by mi vyčítal že jsem nevysála.
|
|
| karkulka+2 /08+11/ |
|
(14.9.2010 13:01:43)
Manžel taky nepomáhal... Ještě v 35.tt s rizikovým těhotenstvím jsem tahala po baráku kýble s vodou, manžel ležel na sedačce a čučel na TV, tahala jsem se s taškama... Samotnýho ho nenapadlo, že mi má pomoct a mě bylo blbý si o pomoct říkat.
Samozřejmě se po porodu nic nezměnilo. Ale já si začla o pomoct říkat. Jak malýmu děcku. A najednou to jde. Ale je to o povelech, sám neudělá nic /i když ho dcera volá, nevnímá ji/.
|
|
| zerat | 
|
(14.9.2010 13:02:54)
Duckie, v dnešní době bych byla ráda za práci, kterou partner má!
Já byla taky na všechno sama a když na mě lezla depka, tak jsem si rychle uvědomovala, jak je super, že má můj muž takovou práci, která ho baví a je zaměstnaný! Ale chovala jsem se vždycky, jak mi velel rozum. Když jsem byla hodně unavená, tak jsem hold nevařila a nebo jsem si dala nějakou tu rychlovku; příp. jsem hold neuklízela a pořádnou generálku jsem dělala ve světlých chvilkách, kdy mi bylo dobře.
Po císaři jsem tahala dítě do a ze 4. patra bez výtahu od 3. dne po příchodu z porodnice a nákupy jsem dělala raději denně po málu než jeden velký. Příp. na velký jsme jezdili spolu s manželem o víkendech. Při druhém dítěti, jsem musela zvládat ještě péči o starší dcerku a už nešlo si ve volných chvilkách jen tak zalést do postele, nevařit... a taky to šlo. Po dalším císaři jsem taky doma uklízela, vařila... od první chvíle, co jsem přišla domů - nešlo to jinak. Kdybych čekala na těhotenství, kdy budu mít někoho k ruce, tak bych děti neměla asi nikdy. 
Pokud je rekonstrukce teď nutná a potřebná, tak bych partnera tlačila do nějaké placené výpomoci, nezvládáš-li to sama.
|
| zerat |
|
(14.9.2010 13:05:01)
Manžel se mi pomáhat snažil -to je asi ten rozdíl oproti Tvému a i tchýňka a moje maminka by pomohly, ale bylo potřeba, aby manžel, který makal a stále maká za nás dva i občas odpočíval(má noční můra je únavový syndrom) a babičky bydlí daleko...
|
|
|
| Čekatel na smazání | 
|
(14.9.2010 13:06:30)
A vydělává partner aspoň hodně když je od rána do večera v práci? Pokud ano tak je to pak na rozhodnutí zda bude mít jinou práci s menší pracovní dobou a míň peněz, zato ti může pomáhat s domácností, nebo budete finančně zajištění ale zas to bude víceméně na tobě.
Všechno mít nejde, leda mít za manžela rentiéra nebo podnikatele na kterého už vydělávají zaměstnanci sami.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:10:52)
Zase ale zajet na velký nákup může 1x za dva týdny i podnikatel, ne?
|
|
| bravad |
|
(14.9.2010 13:11:55)
Ale Michale, ty to bereš stylem všechno nebo nic. (Můj manžel je taky hodně vytížený, ale rozhodně nefungujeme tak, že já makám doma a muž naopak doma na nic nesáhne.)Zapojit by se určitě podle možností měl. Podle mě problém je spíš ten, že zakladatelka očekává pomoc, aniž by si o ni řekla...
|
| zerat |
|
(14.9.2010 13:17:49)
Bravad, ale to zase záleží, jak to mají zařízený doma. U nás třeba manžel až na vyjímky neprovádí domácí úklid, nejezdí na velké nákupy... Lítá z práce do práce(jsem za to vděčná!) a jsem vděčná když ho vidím i trošku odpočívat. Když se mi to ale kupí, tak jdu a poprosím ho o výpomoc. Teď dva dny třeba fakt nestíhám a makám ve volných chvilkách na ozdobách na dort pro dcerku, -sám vidí, že nestíhám, tak se snaží být víc doma... Zakladatelka musí rozumně promluvit s partnerem...
Ale je fakt, že třeba mám kamarádku, která má muže, který jí pomáhá doma se vším, ale zase nevydělává... ono to často nejde obojí dohromady.
|
| bravad |
|
(14.9.2010 13:20:14)
No jo, ale Michal to nastavil, že je buď tak (vydělává a pak to musíš holt vydržet) nebo tak (ať teda vydělává míň a má míň náročnou práci a pomáhá doma). Ať se na mě Michal nezlobí, ale to je trochu černobílý.
|
| Čekatel na smazání |
|
(14.9.2010 14:05:48)
No to je bohužel realita, pokud chceš mít peníze musíš se otáčet a pokud je v práci od osmi do osmi asi se nebude cítit taky nic moc.
Osobně bych si naplánoval společný nákupy třeba o víkendu a přes týden ať si autorka kupuje pytlovinky typu pečivo sama. Podle mě je tady chyba v komunikaci, kdy jeden od druhého něco očekává, ale není schopen to říct nahlas.
|
| bravad |
|
(14.9.2010 14:11:23)
S tím souhlasím naprosto - chyba je v komunikaci.
|
|
|
|
|
|
| albert1 | 
|
(14.9.2010 13:14:07)
Povazujete za normalni, ze nektere z Vas nechavaji partneri tahat tezke veci na konci tehotenstvi ci tesne po porodu? Je to pohodlnost, neznalost nebo vsechno dohromady?
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 13:16:50)
Je to neznalost a nepochopení. Chlapi si obecně myslí - když je to těžký, proč nic neřekne? A když nic neřekne, asi to zvládá sama a těžký to pro ni není.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(14.9.2010 13:27:23)
Mě osobně se to nestalo, ale imho to může být i tak, že je to prostě netrkne. Neomlouvám je, ale odsoudila bych je až ve chvíli, kdy nepomůžou ani na přímou žádost.
|
|
| NL |
|
(14.9.2010 14:51:19)
Já bych řekla, že si to neuvědomují. Prostě nad tím tak nepřemýšlí. Manžel je taky duchem neustále jinde, přemýšlí nad jinými věcmi - v jeho případě pracovními. Ale pokud mu řeknu, tak zas není problém to pro něj udělat. Občas sice i sám řekne a udělá to, ale vážně si to vždy neuvědomí. Takže jednoznačně chyba v komunikaci. Taky mi občas vadilo, že nejde a sám to neudělá. Jak už jsem psala, oni si to neuvědomují, většinou totiž doma nechtějí nic řešit. Tedy aspoň ty co mají dost odpovědnosti v práci, kde neustále něco musí rozhodovat. Takže pak jsou rádi, když přijdou domu a někdo úkoluje je , a rozhodne to za ně.
Jak už se psalo, tak ho zapoj stylem, že na velký nákup se vydáte třeba o víkendu spolu a přes týden nakupovat jen drobnosti. Nebo ať o víkendu pohlídá a zajeď si v klidu sama, případně vyšli manžela. Já si to nakupuji všechno sama a to jsem teď taky těhotná, necítím se nic moc a doma k tomu mám 3leťačku, rekonstruujeme spodní patro a do toho se budeme stěhovat přes 300 km z ciziny zpět do Čech. Ale i tak to zvládám, musím. A navíc mě osobně zas nebaví sedět doma a mám to občas jako relax. Mě to osobně problém nedělá, ráda si těch 10 km na nákup zajedu, v klidu si to vyberu (kolikrát je to jednodušší než s manželem, kdy mám občas pocit, že děti mám s sebou dvě )a postupně naskládám do košíku a pak i do auta a buď si to postupně přenosím anebo počkám s případnými těžšími kusy i na manžela. Ale nenakupuji nic těžkého, jako třeba balené vody apod. Prostě normál nákup. Včera jsem zrovna řešila nákup v Ikee, aby tam nemusel o víkendu, večer manžel. Vyhlédnutou věc jsem si nechala naložit v obchodě od personálu, do auta od kolemjdoucího, i když personál by taky určitě pomohl a doma jsem večer po příjezdu zaúkolovala chlapa. Jsem ráda za každou chvilku kdy je s námi a můžeme buď společně něco podniknout anebo být aspoň spolu doma a řešit tu naši rekonstrukci a nelítat někde po nákupech.
|
|
|
|
| fisperanda | 
|
(14.9.2010 13:13:28)
Napiš mu na lístek co má koupit a vyžeň ho na nákup s tím, že přece nebudeš těhotná tahat těžký nákupy. Pokud není křupan, tak to musí pochopit. Vaření omez na minimum. A pouštět se těhotná do rekonstrukce, to je bláznovství. Na všechno bych se prostě a jednoduše vykašlala, zalezla do postele s knížkou a hotovo dvacet.
|
|
| Akasha | 
|
(14.9.2010 13:17:16)
Nezlob se na mě, ale on mi přijde jako SOBEC!  nechápu jak je možné, že tě nechá všechno dělat samotnou. V mém okolí jsou muži, kteří by tohle v životě nedopustili - dělají co mohou, aby se ženě zavděčili, aby pomohli. Také chodí do práce a jsou tam celé dny, ale aspoň o víkendu vaří, perou, pomáhají. Měla by sis s partnerem promluvit a to dost na férovku, říct mu jasně, stručně a výstižně, co po něm chceš. Jak chceš, aby ti pomáhal. Vysvětlit mu, proč to či ono nemůžeš sama zvládat a jestli ani potom nezmění svůj přístup, tak asi vyměnit
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 13:20:51)
Akasho - není Tvůj postoj zbytečně diktátorský? Přijde mi to ve stylu - jakmile mi nečte z očí, nezaslouží si mě.
To je dost divný.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 13:24:42)
Nemusí číst z očí, stačí být natolik inteligentní, aby pochopil, že se prádlo samo nevypere, nákup sám nenaskáče do špajzu, že partnerka taky může být unavená, že když jí pomůže, můžou mít pak spolu hezký večer atd.
Mamánci, co jsou zvyklí, že je vše hotové tak nějak samo, si tohle uvědomují těžko, ale ani u nich není nic ztraceno. Pokud tedy partnerka nepokračuje ve stejném modelu, jako matka
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 13:36:40)
Lassie - smiř se s tím, že je to nenapadne. Snažím se ze svých kluků nevychovávat mamánky, ovšem i když je jejich povinnost uklízet myčku, pokaždý /a to je denně, někdy i 2x denně/ se naprosto upřímně při mém upozornění na umytou myčku podiví, že se myčka ještě neuklidila.
Můj manžel si klidně sedne do obýváku s tím, že je vše hotovo a vůbec ho samotnýho nenapadne, že by bylo třeba kupř. pověsit prádlo, .......
Tohle ho prostě nenapadne. Ovšem když mu to řeknu, udělá to.
Jednoduše na to nemyslí.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 14:12:56)
Já se nemusím smiřovat s ničím, doma mám asi novější model.
|
| Akasha |
|
(14.9.2010 14:14:41)
|
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 14:15:30)
No tak Ty se smiřovat nemusíš, ale jiné ano. Ale protože já vím, tak mě nenapadne se nad tím pozastavovat.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 14:20:41)
Dobře, bavíme se o těhotné tahající těžké nákupy. Toho si nevšimne jen blbec.
|
| bravad |
|
(14.9.2010 14:22:46)
Když je v práci? To mu to dojít fakt nemusí. Musí ho prostě požádat, není na tom nic špatného nebo divného.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 14:26:46)
Bravad, já taky někdy požádám, neříkám, že chlap si musí všimnout všeho. Ale nedělejme z chlapů malé děti. Zakladatelka si v minulosti postěžovala, že nákupy tahá, mohl jí hned říct ok, nakupovat budu já, jen mi to musíš sem tam připomenout.
|
| bravad |
|
(14.9.2010 14:38:20)
Já mám bezvadnýho muže. Nicméně je fakt, že tiká nějak jinak. Pokud bych mu řekla, jak mě zmáhá tahání nákupu s břichem, tak je docela dobře možný, že by ho vůbec nenapadlo, že má jít nakoupit sám. Místo toho by mi např. pořídil tašku na kolečkách (aby mi pomohl). Je to jenom spekulace coby kdyby, ale v různých obměnách se u nás už toto odehrálo několikrát. Nemá cenu s tím bojovat, vztekat se, že se nedovtípí, a vyvozovat kvůli tomu cokoliv o jeho špatném charakteru. Daleko účinnější je přímo mu říct, co a jak, co od něj chci a požaduju. Jsme spokojení oba.
|
| Lassie66 |
|
(14.9.2010 14:41:33)
Bravad, hlavní, že vám to klape. Prostě to zní normálně, když to takhle píšeš. Já jen nemám ráda, když se z chlapů dělají mimina, případně retardovaní jedinci.
|
| Xantipa. |
|
(15.9.2010 9:56:26)
Lassie - Muži nejsou mimina nebo nesvéprávní, ale on to není kec, že prostě určité věci vnímají naprosto jinak. Na nějaký vcítění se moc nejsou. Musejí se to naučit, ale samo jen tak je to prostě nenapadne. Navíc pokud jsou vytížení něčím jiným, třeba prací.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| albert1 |
|
(14.9.2010 13:38:06)
Jeste k tomu tahani tezsich veci, ptala jsem se ted pri kontrole me lekarky, od kdy to zacina byt skutecne nebezpecne, v mem pripade se nejedna o nakupy, ale o 1,5letou dceru (13kg), rekla ze od 20tt uz je to rizikove, nastesti mlada je docela sikovna, s manzelem jsme ji naucili chodit za ruce do i ze schodu, samozrejme uplne se tomu vyhnout neda.
|
|
|
| Akasha |
|
(14.9.2010 14:13:57)
Divný? Divný je nechat si srat na hlavu a dělat všechno sama, namísto toho, aby žena otevřela pusu a řekla si co chce Já nejsu diktátor, jen naštěstí mám partnera, který sám myje nádobí, uvaří, pověsí prádlo a nemusím ho do ničeho nutit ani mu nic říkat! Prostě to dělá, protože je tak naučen z domova. A kdyby nebyl naučen a já potřebovala pomoc, tak bych si o to řekla, od toho mám pusu - jak mě učila mamka odmalička 
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 14:18:44)
Akasho - ale já přece jasně říkám, že když potřebuju pomoc, tak musím naprosto jasně formulovat svůj požadavek. Jenže já mám pocit, že spousta žen k té jasné formulaci pořád ještě nedospěla. Protože sdělení nad prázdnou lednicí - no já nevím, nějak se necítím dobře a ještě tahat nákup - mi jako jasná formulace nepřipadá. Tam se nabízí logická odpověď - tak nikam nechoď, když ti není dobře.
|
| Akasha |
|
(14.9.2010 14:22:09)
Já vím jak to myslíš
|
|
|
|
|
|
| Alpina |
|
(14.9.2010 13:33:51)
Asi tak, když všechno takto jako stíháte, tak holt ten muž pak nemá potřebu pomáhat.Proč všechno zařizujete sama? Protože muž nemá čas? Nebo mu to neřeknete? Spoustě mužů je třeba přímo říci, co mají udělat, ne je jen prosit. Denně vařit taky nemusíte, stačí zítra ohřáte jídlo, ne? A proč taháte těžké tašky s nákupy? Však jste jen dva, tak ať o víkendu jde nakoupit manžel. Změňte trochu svůj přístup, nemusíte být přeci za veleženu, která zvládá úplně všechno sama. Jestliže je Váš muž od rána do večera v práci a dokáže Vás finančně zabezpečit tak, abyste mohla být doma, tak to máte dobré. Jestli si neodpočinete nyní, neodpočinete si ani po porodu. Prostě a jasně manželovi vysvětlete, že ty nákupy Vás dost zmáhají a že by měl chodit nakupovat on.
|
|
| Káťa | •
|
(14.9.2010 13:43:34)
Mě pomáhal a pomáhá manžel s těžkým nákupem. No a tím končíme. Vzhledem k tomu, že po narození dítěte vyžadoval ještě zvýšenou péči, byla jsem spíš ráda, když byl dlouho v práci, nebo na několik dní pryč. To jsem se starala jen o jedno dítě.
Tím chci říct, netrap se, že je dlouho v práci, vlastně tím máš o starost míň :)
|
| vlad. | 
|
(14.9.2010 14:00:06)
Káťo, a co je, prosím tě, zvýšená péče o mažela po porodu? 
|
|
|
| Já to nejsem:-) | 
|
(14.9.2010 13:55:48)
Nepomáhal mi a ani po porodu, štve mě to doteď.
|
|
| Theend |
|
(14.9.2010 13:55:52)
Někteří chlapi se změnit dají, ale stejně to trvá dlouho. Já do toho svého hučím už mnoho let a lepší se to, ale pomalu a postupně. V devátém měsíci u třetího těhotenství jsem mu řekla, že už s ním nebudu dál žít, že v mých očích není žádný partner (přijeli jsme z města domů ve 30 stupňovém vedru, já šla vykládat nákup a starat se o děti a on přistál hned z auta u počítače - to mě rozbrečelo. Ještě jsem si v autě předtím stěžovala na vedro a že mi není dobře!). Myslela jsem to vážně a on to pochopil. Takže tohle ho změnilo docela dost. Ale to člověk může říct opravdu až tehdy, když je rozhodnutý se případně rozejít.
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(14.9.2010 14:02:45)
a proč to děláš? proč to taháš?
prostě udelejte jednou za týden velký nákup a pak dokupuj jen pečivo.to snad partner zvládne ne?
pokud na to nepřistoupí,tak si nakup jen pro sebe a on at si jí co chce..
|
|
| simka02 | 
|
(14.9.2010 14:03:18)
A opravdu musíš dělat všechno, co děláš? Nejde něco vypustit? Chodíš u toho do práce? Co paní na pomoc v domácnosti?
|
| Xantipa. |
|
(14.9.2010 14:05:24)
Ježiši, na co paní na výpomoc v domácnosti, když jsou tam zatím jen 2 dospělí. Já myslím, že pisatelku frustruje to, že je sama na všechno. Každopádně věřím, že jí může deptat dozorování nad přestavbou - na to aby měl člověk nervy desatery
Ale domácnost? Když jí není dobře, tak neuvaří a bordel se taky neudělá, z čeho?
|
| simka02 |
|
(14.9.2010 14:23:39)
Jak ráda vzpomínám na dobu, kdy jme měli paní na pomoc v domácnosti. A to jsme byli jen dva. Kdo nezažil, nedocení.
|
|
| Aquarius77 |
|
(14.9.2010 14:33:27)
Díky za reakce. Abych odpověděla na otázky, které tu často zazněly. Partner je přes týden běžně v práci i do 10 do večera, často i v sobotu a v neděli ráno dodělává nějaké věci doma. Takže přes týden po něm nemůžu nic chtít, příjde domů úplně vyfluslý. Otázka je, jestli tam musí být každý den tak dlouho, podle mě často ani ne, ale je to pro něj asi nějakým způsobem i únik od starostí doma. O víkendu se dává dohromady. Nakupovat jsme spolu byli o víkendu dvakrát a byl z toho tak otrávený a tak nadával, že už jsem se víckrát neodvážila to po něm chtít.
Vařím mu proto, že celý den nic nejí (nemá čas jít na oběd) a večer když přijde, tak šilhá hlady a prostě by mi bylo líto mu jen namazat chleba, no. Vydělává dobře, jenomže veškeré peníze spolkne teď hypotéka a náklady na rekonstrukci, které jsou obrovské a trvají mnohem dýl, než jsme zamýšleli. Nemůžem teď rozhazovat peníze, takže si nemůžem dovolit ani pomoc v domácnosti. Nevím, štve mě prostě to, že jeho je práce a jenom práce, kdežto moje je práce, budoucí dítě, domácnost, rekonstrukce a všechno ostatní.
|
| Katka +3 |
|
(14.9.2010 14:41:45)
Můj manžel taky dlouho razil teorii, že ženské nakupují rády a vztahoval to na návštěvy supermarketu. Ve třetím těhotenství jsem měla komplikace, najednou šlo jezdit jednou týdně na velké nákupy auty a já si prosadila, že to po porodu neskončilo. Já taky neprožívám při nákupu jídla pro rodinu extázi, ale udělat se to musí a je zbytečné si to znechucovat předem. Já sepíšu seznam, večer tam autem bez dětí zajedeme a je na týden vystaráno.
Jinak občasné těžké nákupy jsem v těhotenství prostě nechávala stát pod schody, pokud by je nevynesl nahoru, nebylo by jídlo.
|
| Katka +3 |
|
(14.9.2010 14:44:12)
Jenom na dovysvětlení: já si taky nejdřív hrála na hrdinku, potom jsem dvakrát potratila a veškeré úderničení mě přešlo. Taky jsem se naučila, že chlapovi je třeba říct stručně a jasně, co po něm chci, naznačování nepomáhá.
|
|
|
| bravad |
|
(14.9.2010 14:43:10)
Duckie, tak to POZOR. Jestli je v práci takhle dlouho a je diskutabilní, jestli je to opravdu nutný, tak to s ním prober, jak si to představuje po porodu. Dej mu jasně najevo, že nejpozději po porodu budeš potřebovat jeho pomoc doma (nemluvím o pár měsících). Takže se musíte domluvit na nějakém času, kdy bude např. dítě venčit a ty si dáchneš. Zkrátka někdy být doma musí a musí fungovat jako manžel a otec (to si jinak nemusel pořizovat rodinu).
|
| Tragika | 
|
(14.9.2010 15:28:44)
V těhotenství mi nikdo s ničím nepomáhal. Není to přeci nemoc, ne? Do devátého měsíce jsem sekala zahradu, vše pro dítě, včetně kočárku zařizovala sama.
V šestinedělí manžel odjel se syny z prvního manželství na dovolenou a starší syn si na prázdniny pozval kamaráda - vegetariána. Vařila jsem díky němu vše 2x.
V téměř 40ti letech po druhém císaři jsem se cítila skvěle. Prarodiče žádné nemáme, nic těžkého jsem netahala, neb mám své auto.
3 týdny po porodu jsem udělala oslavu narozenin pro 12 lidí, brala konverzace v angličtině a psala knihu.
|
| jak | 
|
(14.9.2010 16:10:46)
me nepomahal nikdo. doma 2 deti a manzel furt v praci, ale ja mam co rikat, zaklapla jsem notas a jela do porodnice. nejak jsem to neprozivala. Ale nemela jsem cas o tom premyslet a to mi prislo nejlepsi:)))
|
|
| chikamichi | 
|
(14.9.2010 16:43:07)
hele Tragiko neštvi jo
zakladatelce, prostě to všechno přestaň dělat a jemu to dojde, není těhotnství jako těhotenství, každé je jiné a někdo "zaklapne notebook a jede do porodnice" a někdo se vláčí od početí do devátého měsíce, z to nikdo nemůže
v 1. těhtenství jsem dělala 14 dní před porodem státnice ze 4 ředmětů a v posledním těhotenství jsm funěla o druhého měsíce a padala na hubu, když jsem měla přejít obývák, jenže to třetí dítě bylo placentou přirostlé k mé žíle v děloze, takže ...jenže to někomu vykládejte, když se to dopředu nepoznalo až po porodu...
takže se šetři a nic nedělej, užívej si to
|
|
| Žžena |
|
(14.9.2010 17:33:06)
Jasně, Tragiko, SEŠ PROSTĚ NEJLEPŠÍ!
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)