| Raduse | 
 |
(11.8.2010 22:02:18)
Omlouvám se, většinou spíš čtu, ale teď prostě musím přispět a poprosit o rady..
Léčím se s maniodepresí, ale nějak jsem už na dně. Nezajímá mě nic. Syn, manžel, domácnost, kamarádky - prostě nic. Když musím, dokážu se usmívat, dělat, jak je všechno v pohodě a já jsem šťastná, ale už mě to unavuje. Celý dny ležím v posteli, spím nebo čtu a jím. Nezvedám telefony, neotvírám, protože nechci nikoho vidět a s nikým mluvit. Děkuju Bohu (ač jsem ateistka), že jsou prázdniny a syn je skoro pořád pryč, protože už mu to taky lezlo na nervy koukat se na mě, jak porád ležím v posteli, max se "ztopořím" k tomu, abych jich bandu zavezla na bazén a večer zase vyzvedla.
Trvá to už moc dlouho, poslední období dobré nálady trvalo 10 dní, jinak posledního půl roku jsem vesměs takhle v háji. Už si fakt hnusím sama sebe, hnusí se mi manžel, dítě - jsem celá hnusná :) (černý humor občas funguje...)
Jezdím se dívat k nám na železniční most, kam by se dalo pěkně nabourat, protože nehoda je lepší, než aby byl Kuba stižen tím, že se máma zabila prášky, že.
Příští týden jdu na kontrolu, určitě to ještě vydržím, ale už mě to tak unavuje, že se to pořád nelepší..nevím, co dělat. Je to odporný, fakt strašně moc... Unavuje mě to, jsem sama sobě odporná, ale nedokážu s tím nic dělat. Fakt se snažím! Léčím se už tak dlouho a porád nejsem normální!
Řekněte mi někdo, že to bude zase někdy dobrý.
Chci se rozvést, odejít, být sama, nebýt... tak.. ?
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(11.8.2010 22:06:13)
nezažila jsem to, tak to neznám.ale drž se , snad ti prášky zaberou.nebo třeba to změnit, když tyhle nepomáhají.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:10:01)
Děkuju, Verčo, jsi milá :)
Prášky mi měnila před měsícem, bo jsem byla fakt v pr..., pak jsem měla období 14 denní fakt pohody - nádhera, pocit, že konečně zase žiju, a teď jsem zase v hajzlu.. (musím to tak říct).
Vím, že jsem sobeckej parchant, když chci umřít, ale fakt je to v prčicích.. jsem taková líná mrcha teď..katastrofa..
|
| 10.3zlatoVLKáska12 |
|
(11.8.2010 22:16:16)
Raduše, myslím, že nejsi ani sobec ani parchant!!!!!!!!!!!!!Máš prostě jen nemoc..zřejmě je to nerovnováha čehosi...doufám, že ti pomůžou
|
|
|
|
| FialoFka | 
|
(11.8.2010 22:06:51)
Raduse, vydrž, jednou to bude zase dobrý  
|
|
| Zufi. | 
|
(11.8.2010 22:06:56)
|
|
| Pawlla |
|
(11.8.2010 22:07:25)
To je mi líto Moje kamarádka trpěla depresemi,ale potom brala pravidelně léky a bylo to lepší.Není třeba možné,že Ti současné léky nesedí?
|
|
| papandrea | 
|
(11.8.2010 22:07:44)
Raduše,překonej se a jdi třeba do cukrárny,nebo si koupit něco nového,pěkného na sebe,šperk,něco co tě potěší...zkus udělat něco jinak i když se ti nechce,prostě se donutit.Zavolej nějaké kámošce i kdy se ti nechce a něco podnikněte,do kina,do divadla,nebo takMěla jsem depku jedno období,dostala jsem se z toho a vím co asi teď prožíváš.Musíš to změnit.aké jsem se zavírala před světem.Bylo to těžké období Proč se chceš rozvést,máte nějaký problém,nebo je to jen výkřit protože Tě nic nebaví?
Neboj,bude to lepší
|
| papandrea |
|
(11.8.2010 22:08:56)
omlouvám se za překlep RADUSE
|
|
| hrúda |
|
(11.8.2010 22:09:18)
papandreo, tohle je pořád dokola, pokud zakladatelka prochází depresí-nikoli obyčejnou depkou, tak nemá jak se zvednout a jít se potěšit do města.
|
| papandrea |
|
(11.8.2010 22:12:35)
Lalial,vím a proto ji to píšu.Znám ten pocit,kdy se zavřeš a nikomu neotvíráš,děti ti někde běhají a ty jen ležíš a vím,že jsem potřebovala aby mě někdo vysvobodila řekl pojď.Myslím,že i Raduse potřebuje, aby ji někdo vzal,něco změnit chce, jinak by nepsalaAle chápu,že je to těžké a ve většině případů nemožné
Zas bude dobře
|
| hrúda |
|
(11.8.2010 22:25:32)
No mně někdo v akutní fázi deprese říct pojď někam, tak ho taky pošlu někam... a ne zrovna slušně. 
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:27:58)
jj, viz. výše, panická porucha k tomu, jsem byla schopná zkolabovat na poště... Ale co zafungovalo byl pes. To nebylo jít s někým někam. To byla procházka... se psem, co držel hubu, třeba o půlnoci, je velký, nebála jsem se. Když jsem nemohla spát, bafla jsem psa a šli jsme ven.
Do doby, než mi natrhl ramenní vaz... ale to je jiný příběh.
Zvířátko, kočka, pes, mazlíček. Nikdy bych tomu nevěřila, jak tenhle tvor dovede pomoci. Opravdu.
|
| hrúda |
|
(11.8.2010 22:32:26)
Je fakt, že mně nejvíc pomáhá samoléčba... klid, ticho, samota... když mě okolí nechá si to "vydepčit" po svém, přichází úleva rychleji. Pokud se okolí snaží mě jako rozveselovat, jsem je víc a víc naprdnutá.
|
|
| MonikaNB |
|
(2.1.2012 21:32:30)
Pejsek pomůže nejen když máte BAB deprese ale i opodstatněné depky,nebo se kroutíte v křečích z nemoce fyzické. Pomohla když se partner pověsil na větev a byl má první láska- ne zamilování. Pomohla když se mi matka BAB vysmála že i přítel se radši oběsí než být se mnou. Jen proto že jsem se zastala otce protože teď si užívá on ikdyž v menším měřítku než já se segrou ale jsem blb naivní a vždy to udělám a zastanu se těch co jsou v perdeli a víte jak...to končí za dobrotu...Byl to i pes co nepřímo zajistil že sebevražda nebyla úspěšná ..
|
|
|
|
|
| MonikaNB |
|
(2.1.2012 21:26:02)
Jo to je obvyklá DOBRÁ rada, musím se vždy držet abych se opravdu neprojevila jak šíleneček ...
|
|
|
| Lassie66 | 
|
(11.8.2010 22:09:39)
Obávám se, že nic z uvedeného nepomůže. Musí se počkat, až zaberou léky, případně medikaci změnit.
Raduse, jestli je ti hodně zle, vyhledej odborníka dřív. Ví manžel, jak ti je?
|
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:13:30)
papandreo, děkuju :) jen prostě NEDOKÁŽU nikam jít. Nevím proč. Navíc jsem na všechny záměrně zlá, aby mi dali pokoj. Vadí mi jejich přítomnost, když se mě dotýkají, mluví na mě - hnusí se mi to. Hlavně v kombinaci se synem je to strašný, proto jsem ráda, že je pryč.
|
| papandrea |
|
(11.8.2010 22:17:25)
Radus nechceš zavolat svému doktorovi o dřívější návštěvu,protože se cítíš,jak se cítíš?Týden je dlouhá doba Vím,že pomůže čas,já na lécích nebyla,takže srovnávat se nemůžu.Jen jsem měla dost hnusné období,kdy jsem si sáhla na samotné dno,se stejnýma pocitama,jaké tady popisuješ Je dobře,že o tom dokážeš alespoň psát.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:22:41)
ehm... proč mám slzy v očích a třesou se mi ruce, když mi píšou cizí lidi? Děkuju vám moc :)
Já ve skrytu duše doufám, že to jednou bude lepší, ale trvá to už tak dlouho, že to snad ani není možný. Já vlastně to už asi ani nechci zkoušet, ale zase to zkusím, nový léky nebo jiný dávkování.
Omlouvám se a děkuju
Ono napsat to je vlastně moc příjemný. Tohle člověk nahlas nikdy nepřizná, protože se za to tak strašlivě stydí, že raději dělá, že je OK.
Děkuju děkuju děkuju moc!!!
|
| Lassie66 |
|
(11.8.2010 22:24:31)
|
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:26:07)
Raduse, k tomu otázka... jak to funguje doma? Můžete o tom mluvit?
Pokud ne, tak to raději napiš tady, taky mi tyhle debaty moc pomohly, vůbec jsem nechápala, co se mnou je, když MÁM VŠECHNO... VŠECHNY PŘEDPOKLADY BÝT ÚPLNĚ V POHODĚ.. proč nejsem? U mne to vyvrcholilo panickou poruchou, předtím jsem nevěděla, že nějakou depresi mám.
Manžel ale načetl, co jsem sehnala, on měl pořád potřebu mne vytáhnout mezi lidi (a to u paniky moc nefunguje) a vzal to vážně, ale trvalo to.
Maniodeprese je SAMOZŘEJMĚ podstatně vydatnější problém, už jen proto, že jsi jak dvě různé ženy. Chápe to v okolí někdo?
|
| Lassie66 |
|
(11.8.2010 22:30:12)
Jak se ti podařilo vyhledat dobrého psychiatra?
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:32:45)
Lassie - to je na mne?
|
| Lassie66 |
|
(11.8.2010 22:34:47)
Na tebe.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:43:48)
Lassie, bodla jsem prst do Zlatých stránek. A zavolala psychiatrovi, co léčí pouze děti  ) jsem přespočetná věkem ) vzrůstem ne.
Tak jsem se slušně optala, vysvětlila, že jsem "zralá"... a byla jsem... a on mi řekl, že nejblíž je pan doktor, co se s tím moc nemaže. Předtím jsem vyzkoušela psycholožku, akupunkturu, regrese, nevím co všechno.
Nemazání mi vyhovuje. Takže "jak se cítíte???"
"už neutíkám z pošty"
"fajn, napíšu 5 balení, přijďte za půl roku ), akutně samozřejmě zavolejte a kdykoliv"....
Měla jsem obrovské štěstí, že léky zabraly, (p.s. měla jsem skoro všechny vedlejší účinky, co byly na příbaláku )), ale žiju)
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:46:56)
Terezo, a jak to brali ostatní v rodině? Neumím nějak vysvětlit manželovi, ať mi neustále nešahá na prsa, vlastně ani kamkoliv jinam, protože je mi to odporný, mamce, že s ní nechci jet na přehradu, taťkovi, že jsem nedokázala zhubnout a Jakubovi, že s ním nejdu do akvaparku, protože prostě nemůžu. To je ten pravej důvod, proč mám chuť nebýt.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:57:22)
Mamča s tátou, že jakože jančím, jsem zblbla z práce, vždyť mám všechno.... První zachápal manžel, on si myslel, že jsem "jen" přepracovaná. Ono to souviselo, vlastně je toho dost na mně, ale to byl jen začátek. Pak i máma - ona na vysvětlení, které má logiku - slyší,- je chytrá. Táta asi nepochopil dosud.
No, - to je důvod, proč leckdo odmítá antidepresiva. Ano, přibrala jsem po nich a docela dost. Předtím alá anorexie, pak za dva roky dost kg navrch, ale raději tlustá a happy.... (samozřejmě mne to štve.. manžela to baví). Mně nevadí, že manžel "otlapkává" a když je to nevhod, prostě mu to řeknu, že mi to není vhod, to je o tom vztahu.
Jakub asi bude syn, - naši kluci pochopili leccos - tzn - nezlobte se, na slavnosti se stavím, ale nezůstaneme tam dlouho - to jsem udýchala, ale uzavřený prostor ani nááááhodou, a musela jsem chodit.
Tak to zkus nahradit. Místo akvaparku jděte do lesa (můžeš-li), někam, kde je příjemně. Když mne tohle honilo, koupila jsem nějaký atlas, a v lese jsme našli poklady. Naše děti neznaly třezalku, houby, druhy trávy, nevšimly si vážky. ... takže výpravy s foťákem. ...
Svět nestojí na akvaparku. Jinak, když jsem nemohla nikam, tak jsme hráli společenský hry (Proroctví milujeme dodnes), karty, kostky, četli knížky, šili polštářky - patchwork, i kluky baví vymýšlet vzory na barevným papíře... ALE PODOTÝKÁM OD DOBY, KDY UŽ MI BYLO TAK HEJ, že jsem vůbec ustála běžný fungování.
|
|
|
|
|
|
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:32:46)
Jo, Terezo, to je přesně ono. Doma to sice nefunguje, ale z veliké části možná proto, že manžela odháním. A on možná ani nevěří, že jsem nemocná. Pořád se ptá, kdy půjdu do práce ( mám částečný ID), takže si připadám ještě hůř. Ale co už.
Jinak je všechno OK. Zdravý, hezký, inteligentní děcko, mám kde bydlet, máme z čeho žít, i když jsem doma, rodiče v pohodě, kamarádka vedle přes chodbu a já jsem furt v PRDELI! Jak je to sakra možný?!
Ano, vím, že jsem nemocná, ale prostě se to nelepší. I když někam vypadnu, na ranč, na grilování nebo na oslavu narozenin - usmívám se, ale nenávidím to.
Už toho nechám. Kdo to zažil nebo někoho takovýho zná, tak to ví, takže nemá cenu to psát.
|
| štěpánkaa | 
|
(11.8.2010 22:35:39)
Raduše,
naopak, nenechávej toho. Napiš aspoň tady jak ti je, třeba ti to aspoň trochu uleví. Držím palec, aby ses brzy a na dlouho dostala "nahoru".
|
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:39:17)
Raduse... ono je ale strašně těžký vykládat někomu ty niterný věci, i člověku, který tě má rád, protože se to špatně popisuje a navíc se člověk děsně stydí, když nemá ten důvod.
Jenomže tenhle důvod je v té chemii v tom mozku a je to prostě nemoc, která se někde usalaší a neptá se, jestli se má strefit do tebe, do mne, do někoho jiného, rakovina duše jim říkám těm potvorám.
Maniodepresi opravdu nemůžu posuzovat (Děkuji BOŽE), navíc nejsem doktor. Ale ten můj pan doktor říkal, že se může stát, že léky určitou dobu "sedí" a pak najednou ne. Mění se lidské tělo, hormony, i ta rovnováha v mozku.
|
|
| Vanda++ | 
|
(11.8.2010 23:08:56)
Raduse, Stáňa to napsala za mě, hledej příčinu, z tvého psaní vyplývají problémy v rodině, může to mít původ v nespokojenosti v manželství (a poznámky typu že vím že je to z mojí strany si moc dobře pamatuju u sebe) - jak dlouho to trvá? Ptám se proto, že spoustu těch pocitů jsem znala když jsem byla s manželem, neměla jsem maniodepresi, ale ty stavy byly strašné, pořád jsem se třásla, vím že jsem byla zralá na léky, ale mám proti nim blok tak jsem to udržela nakonec bez nich, ale bylo to na hraně. Taky jsem koukala z balk=onu dolů a jenom moje děti a představa toho že to přežiju a pět dní v měsíci dobrých zbytek špatných mě donutily začít jednat...netvrdím že to je nutně tím, ale dokážeš si představit něco, co by ti ulevilo? Co psychoanalýza, určitě by ti tady dal někdo tip na někoho ve tvém okolí. Bojuj.
|
| sojka+07+09 | 
|
(11.8.2010 23:13:17)
vando, může mít harmonické vztahy do desátého pokolení v minulosti a přesto bude mít tuhle nemoc, to už není prča, to je chemie. Je to stejný jako jakákoliv somatická nemoc a dokonce jsem kdesi četla, že se uvažuje o tom zařadit ji do neurologických poruch, stejně tak schizofrenii. Nemůže za to a nemůžou za to ani okolnosti které v životě prožila- ano mohou spustit chorobu, ale ta choroba už tam bohužel je naprogramovaná.
|
| Vanda++ |
|
(11.8.2010 23:20:52)
Sojko, já to vím, trošku se v tom taky orientuju, i když sem nepíšu. Proto jsem se ptala jak je to dlouho, a zarazilo mě, že evidentně není v manželství spokojená. Já netvrdím, že to je tím, to v žádném případě, ale je možné, že to velmi přispívá ke zhoršení stavu. Každá nemoc má příčinu, a spousta lidí potom, co ji našla, se výrazně zlepšila. Navíc pokud v rodině není empatie, drtí to ke dnu. Ale chce to k medikaci ještě něco navíc, cokoliv. Vím jak je to složité.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:23:23)
Vando - to, že nemá chuť na doteky nutně ale nemusí znamenat manželskou nespokojenost.
Byla doba, kdy se mne manžel dotknout, asi ho přetáhnu latí, prostě vadil. Krom momentu, kdy přivezl nákup, nebo se věnoval dětem. Vadilo už jen to, že dýchá nebo se v noci vrtí, protože jsem nemohla spát a tohle mne budilo.
|
| Vanda++ |
|
(11.8.2010 23:29:29)
Raduse ale psala něco o tom že se chce rozvést, to možná nebude jen o dotecích. Nevím, jen jsem chtěla říct, že je dobré k medikaci přidat ještě nějakou psychoanalýzu nebo terapii, bude to mít asi hluboké kořeny. Nic víc. Nijak to nezlehčuji.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:34:31)
Vando, je jí zle, co jsem pochopila. Momentálně....
Chce všechno. Odjet v plavkách na severní pól. Alespoň tak to chápu já.
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 23:35:55)
Vando, musím ještě reagovat, i když už jsem chtěla spát- děti mě stejně nenechaj...
Vím jak to myslíš a zdá se, že zanedbávám vliv okolí a rodiny a máš pravdu, že tyhle věci můžou průběh nemoci zhoršovat. taky jsem napsala, že terapie je žádoucí a určitě je potřeba co nejvíc věcí zlepšit, vyčistit a pochopit. ale nejdřív medikace, takhle jsem to myslela. V tomhle stavu nemůže zlepšit nic, když vnímá svůj život a vztahy přes závoj deprese.
A já razím ten názor, že některé nemoci mají svou hlubokou příčinu, některé duševní choroby vzniknou jako vliv životních událostí, některé vzniknou jen tak, třeba i na genetickém podkladě. Je to takovej trychtýř mnoha vlivů, který se skládají, určitě žádná ani takhle vážná choroba není izolovaná od ostatních vlivů, ale občas se prostě stane, že vznikne nějaká odchylka jen tak a můžou mít vliv i prenatlální faktory. Už dětství se člověk často vyvíjí trochu jinak, dokud to naplno nepropukne. Takhle jsem to myslela.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:39:05)
sojko - jestli mohu vstoupit - vlastně kus rodiny z jedné strany žije v jedné velké hluboké depresi, je emocionálně tak našťavený, že ještě hysteričtí.... a střídá se to - ne manio... tam je to regrese, deprese, regrese, deprese... to oživení je jen v té hysterii, ale ta je jednou za x let a FAKT úplně totální... všichni .
a toho jsem si všimla až po letech a až na lécích
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 23:41:32)
no jo Terez, tak jednak se dědí dispozice a jednak se učí styl chování, takže z toho vznikne děsně začarovanej kruh ze kterýho lze těžko ven.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:52:31)
sojko, ještě to může zafungovat dost opačně (pokud se nedotknu ve zlém, jako u Pilar).
Převezmeš vzorce, které vyhovují (u genů si nevybereš, to je jasné)... a ty nevyhovující buď převezmeš, nebo naprosto odmítneš a pak jsi zase někdy až špatně opak. Nebo v jiném provedení totéž. To je vážně složitější věda.
Můžu aplikovat. Ano, jsem adrenalinový typ, nelibuju si v drbech, když je problém, prostě řeším a mám dobrý pocit, že řeším, nesnáším nečinnost nebo odevzdanost. Nečinnost a odevzdanost nevyhovuje v okolí nikomu, ale .. ten impulz k akci v nich není, strachy, obavy, kdo ví?
Naopak, rodiče - resp. mamča byla jako máma hodně komunikativní. Fakt se dalo kecat a kecalo o všem možném. Tohle je třeba to, o co se snažím... a co taky díky ní potřebuju (nebo gen?)... rozebrat věc, obrátit na ruby, pochopit, pak je to snažší. Manžel tohle neznal, už zná a funguje podobně (asi to v něm bylo)
život je zamotanej.
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 23:54:14)
no to jooo, když se ti podaří si uvědomit, co ti vlastně vadí- třeba já jsem abstinent,táta byl alkoholik. Jenomže to zase často jde do extrémů- jako že člověk dělá naprosto pravej opak a to taky není dobře.
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:57:00)
to jsem psala....
taky to vidím. Rodiče někomu nedělali (tehdy jen máma) svačiny. On dětem naloží svačiny a kdyby se měly děti zbláznit a nakrmit půl třídy....
V bytě nezdobeno, nepořádek.... perfekcionista, co nesnese nelad i knížky v knihovně dle velikosti a hýčká a zdobí...
atd.
To jsou zase jiné nemoci duše.
|
| sojka+07+09 |
|
(12.8.2010 0:04:51)
tak už to moje malý zvíře usnulo, tak teď už fakt dobrou noc všem a děkuju za diskusi.
|
| Teraza Horáková |
|
(12.8.2010 0:14:47)
I TOBĚ, jdu na tu přípravu snídaňovou.
Ráda jsem tě viděla.
|
|
|
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 23:40:01)
jéžiš, vyjadřuju se jak tatar za tenhle elaborát by mě sejmula i učitelka na prvním stuppni, omlouvám se.
|
|
| Vanda++ |
|
(12.8.2010 10:28:34)
Sojko, myslím, že náhled na to máme dost podobný. V noci jsem dost přemýšlela, protože bych tak strašně ráda pomohla najít tu víru, že bude líp(vím že je to nemoc, ale aspoň zmírnit!), taky jsem depresemi prošla a vím jak je to ubíjející, okolí nechápe, roky jsi byla silná osobnost a pak není nikdo, kdo by tě podržel za ruku (mimochodem ty pocity jsi popsala vážně perfektně, líp bych to nevyjádřila). Sojko, já tím prošla, není nic horšího když víš, že jsi na všechny ty pocity sama, že i cvokaři, kteří sedí naproti tobě, nemají empatii a defakto neví, o čem jim vyprávíš. (je málo skutečně odborníků)
Víš, já moc nesouhlasím s těmi které tady píšou že je to nemoc a nic se s tím nedá dělat. Teď píchám do živého, ale musím to napsat. Samozřejmě je nezpochybnitelné, že JE to nemoc, velmi těžká a protivná. A právě proto, že je to nemoc duše, je třeba pátrat po tom, kde je zakopaný pes. A ženy typu Raduše a Adajda, které tady napíšou, dokáží srovnat myšlenky, evidentně CHTĚJÍ bojovat. Kdyby člověk prostě přijmul ten fakt, že je nemocný, tak se v tom bude plácat celý život. Myslím že je velmi důležité se SNAŽIT bojovat. I třeba vve dnech (hlavně asi), kdy je lépe, a kdy si říká že teď volat nikam nebude, není tak zle. Hledat možnosti, jak si pomoct. Dát si to v lepších dnech třeba jako svoji práci, jako svůj úkol. "Budu hledat pomoc". Někdo tady zmínil reiki, a že je to jen krátkodobá úleva. No a co? ASPOŃ krátkodobá, je třeba si pomáhat jak jen to jde, a dny, kdy je nejhůř se musí přežit. Rozkrývat postupně ty složité procesy v mozku, odkud se berou (ano, samozřejmě že někteří to mají v genech - ale vzhledem ke zvyšujícímu se počtu to bude v genech minimum). Existuje Klíč k životu, kterým tě zkušený terapeut při plném vědomí dostane až třeba do doby početí, společně hledáte toho kostlivce, který za to může. Existuje spousta technik, které po krůčcích vytahují na povrch to, co způsobilo tyhle stavy. (jasně že to není univerzální, jen dávám podněty, protože spousta těch nemocných vůbec neví, že JE nějaká možnost). Psychoanalýza, rodinné konstelace, reiki, Chrám života, někomu pomůže víra v Boha...zkoušet, hledat něco, někoho, kdo bude jakýsi majáček v tom strašáku.
Když je někdo nemocný rakovinou, taky je jen mizivé procento těch, kteří ji přijmou jako fakt a nic nedělají. Každý nějakým způsobem proti té nemoci bojuje.
Věřím Raduši každé slovo, že má špatné zkušenosti s doktory, že si myslela, že dělají pokusy. Mám stejný pocit na základě prožitého. Dneska je těžké najít psychologa nebo psychiatra, který má empatii a životní zkušenosti.
Víš o co mi jde? Že když se tady bude prezentovat, že tohle nepomůže a tamto nepomůže a tamto je k ničemu a že nepomůže nic, doma je nikdo nechápe, tak ty holky, které potřebují chytit nějaký záchytný bod, tak jej nenajdou, protože nabudou dojmu, že jim vážně není pomoci, a ani nevyvinou v době, kdy je jim lépe, nějakou snahu. Znova opakuji že nezlehčuji nemoc jako takovou. Taky tady píše spousta těch, které se z deprese dostala. Tak proč nepodpořit ty, které jsou nemocné zrovna teď, proč je naopak srážet řečma, že nic kromě léků nepomáhá? Proč ty, které se z deprese dostaly, napíšou že nic nejde.
Léky zmírní, a rozkrývání dušičky pomáhá zase z druhé strany. I kdyby jen krátkodobě, pořád je to plus.
Nehážu všechno na jednu hromadu, každý organismus je jiný, každému člověku pomůže něco jiného, někomu opravdu není pomoci, ale proč těm, kteří mají tu vůli, kteří o tom dokážou aspoň napsat, nedat naději, víru, že když to zkusí při léčbě i jinak, že to může pomoct?
|
| sojka+07+09 |
|
(12.8.2010 11:23:31)
vando, nemám čas teď reagovat, budu večer až si to v klidu přečtu. Děkuju.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(12.8.2010 12:45:08)
Vando, hezky to píšeš. P.S. myslím, že zkusit se má všechno a každý si v tom musí najít to svoje.
|
| Raduse |
|
(12.8.2010 17:29:38)
Děkuju ještě jednou za včerejší podporu, v pondělí jdu do nemocnice. Takže konec dobrý, všechno dobré, doufám.
Až mi bude dobře, určitě vám přijdu poděkovat všem ještě jednou.
Všem, kterým není dobře nebo je něco trápí držím palce a přeju takové virtuální rádce, jako jsou tady
|
| Teraza Horáková |
|
(12.8.2010 17:48:07)
Raduse, je dobře, že to řešíš. Moc ti držím pěsti.
|
|
|
|
| Áňa + 2 | 
|
(12.8.2010 18:08:43)
Vando a co konkrétně pomohlo třeba tobě?
|
| Vanda++ |
|
(13.8.2010 11:01:10)
Áňo, takže co pomohlo mi. Předem se omlouvám za délku příšpěvku, to nejde napsat jen v krátkosti a předesílám, že to není žádný univerzální recept, každému sedí nebo může pomoct něco jiného v závislosti na odlišnosti problémů a organismu jednotlivce.
V první řadě musím říct, že mám trošku vyšší IQ a EQ, což je ale spíše na obtíž, protože když sedíš naproti někomu, a cítíš, že máš větší znalosti, a že ti nepomůže jednak proto, že se nedokáže vcítit, a jednak i proto, že mu chybí zkušenosti a vědomosti, je to strašná bezmoc a víš, že si stejně nakonec budeš muset pomoct jinak. Ale nechtěla jsem se vzdát.
ZA tři roky jsem vystřídala čtyři psycholožky nebo terapeuty (tímto nikoho nechci odradit, ty dobré měly čekací dobu tři měsíce a asi každá která se v tom topí ví, jak je vůbec těžké si o tu pomoc zavolat, pak voláš, tam se ozve hlasovka, do které mluvit nechceš, tak se zase odhodláš až za měsíc atd, hrozný kolotoč bezmoci - ale je třeba hledat a zkoušet, nedá se nic jiného dělat). Vzhledem k výše napsanému jsem se po tom posledním pokusu vyloženě nasrala, a začala jsem hledat jinou pomoc.
Chci říct, že jsem dříve měla k různým takovým pochybným existencím značný despekt, ale jak mi bylo tak blbě, tak už jsem si řekla co, prostě to zkusím a uvidím, nic za to nedám. A zavolala jsem jednomu člověku, o kterém jsem věděla, že dělá reiki a taky právě ten zmíněný Klíč k životu.
Průběh sezení by byl na dlouhé lokte, jen řeknu že jsem nedůvěřivá a celou tu dobu jsem si říkala bože co tady dělám, je to podvodník. Ale jen do té doby, než mi zahřál bez doteku nohy, a než mě při jeho máchání nade mnou rukama začalo tlačit v zátylku, a když dal ty ruce pryč, zase to přešlo. A cestou domů jsem plivala do kapesníku hleny, i když jsem zahleněná vůbec nebyla. (při druhém sezení mi řekl že se mi to tělo čistilo). Byla jsem tam cca čtyřikrát - pak mi právě dělal ten Klíč k životu, povídal si se mnou, nezlehčoval co mu říkám. Tady musím dodat jednu věc. Toto jsou lidi, kteří nemají strach, že řeknou něco špatně, co ovlivní život jejich klienta. Psychiatři a psychologové mají jakýsi etický kodex, který jim znemožňuje zcela na rovinu říkat své názory, můžou jenom popostrkovat. Tohle ti druzí lidé nemají, nicméně neudělají a neřeknou nic, čím by mohli ublížit! Oni mají natolik rozhled a zkušenosti (většinou i vlastní) s bolestmi duše, že dokáží předávat životní moudra sbíraná předky po staletí takovým způsobem, přesně dokáží rozlišit, co ten konkrétní člověk potřebuje, že jsem vážně čuměla. On ve mě odblokoval - nevím jak, ale prostě MĚ bylo líp, mnohem líp - různé strachy a úzkosti, obrousil mi hrany, ukázal jiné úhly pohledu a otevřel mi oči. Jsem přesvědčená, že tohle mi pomohlo nejvíce.
Je ale fakt, že já jsem tušila příčiny. A je nejtěžší ty příčiny najít odstranit, pro mě to znamenalo změnit celý život. Bylo to hrozně těžké, ale už tehdy jsem si říkala, že buďto to zvládnu, nebo tak budu žít pořád, a to jsem nechtěla.
Musím ještě napsat, že je třeba dát na doporučení a opravdu hledat co se týče Reiki tak aby to byl Mistr učitel, protože reiki I. a II stupeň má dneska kdekdo. Klíč k životu taky dělá poměrně málo lidí. Někdo na to nevěří, já jsem taky nevěřila, přesto jsem to vyzkoušela. Říkala jsem si že už nemám co ztratit. Jo a ještě jedna věc - většina těch, kteří dokáží opravdu pomoct, nemají pevnou sazbu za hodinu, ale řeknou ať dáš kolik můžeš...ale nevím jestli to tak bude všude.
Teď uvažuju jestli mám zase píchnout do vosího hnízda, ale aby to bylo úplné tak musím. Taky mi totiž pomohlo vysazení antikoncepce - věděla jsem celou dobu, že mi nedělá dobře a že mi zhoršuje ty stavy, mám enormně citlivý organismus. Někdo nedokáže vnímat procesy v těle, tak si to ani neuvědomí. Ale já ji nepotřebuju . Já jsem tady kdysi na toto téma jedné holčině psala ať ji vysadí (jen té konkrétní podle toho, co tady psala), a sesypalo se na mě spousta žen že jsem hloupá, od té doby jsem sem nepsala.
Těch příčin může být spousta. Neuspokojivé vztahy v rodině, nenaplněná očekávání, ztloustnutí, nespokojenost v práci, nuda, může být příčina ve štítné žláze - což je celkem časté a psychiatr na to nepřijde, protože prostě má jiné postupy, může to být nějaký prožitek dávno zasunutý z minulosti, frustrace z nedosažení úspěchu, pocit vlastního selhání, prostě cokoliv.
Těch příčin a řešení potíží je neskutečná spousta, trvalo mi asi tři roky, než jsem se z toho dostala, ale mě stálo ze to tři roky bojovat, i když s nejistým výsledkem, než žít celý život jak spráskaný pes a uvažovat o nebytí. Deprese nepřichází najednou, je to plíživé a pomalé, takže i léčba nejde mávnutím koouzelného proutku, chce to čas, vyzkoušet kdeco, něco stojí pár kaček, ale není lepší je vydat s nadějí, že bude lépe, než nevyzkoušet NIC?
|
| Teraza Horáková |
|
(13.8.2010 14:16:18)
Vando... díky. Zajímavé čtení. Taky jsou zkusila kde co, ale reiki ne. Nicméně, duševně mi hodně pomohl jeden jogín. Už jen tím, že vysvětloval věci tak, jak jsem je chápala. Poměrně drsně mne zanalyzoval a měl ve všem pravdu.
EQ mám taky dost převyvinuté, je to docela problém, protože u některých psychologů jsem měla pocit "vymývání mozku" a neustále řešila motivaci, proč se na leccos ptají. Možná to souvisí s tou profesní etikou, možná ne, nebo jsem jen narazila na lidi, co mi nevyhovovali. Tenhle druh terapie je prostě o důvěře a o tom, jak si ti dva - léčený a léčitel "sednou". Nemám ráda, když mi někdo pitvá duši, na to si docela pěkně stačím sama. Proto potřebuji velmi opatrný přístup atd. A krom onoho jogína jsem zatím nikoho vyhovujícího nenašla.
Osobně jsem taky "přeorala" kde co, hyperaktivní tvor, co neuměl odpočívat. Natož aktivně. Představa odpočinku byla s knihou do postele. Jenomže kniha zase přinese mozku práci )), tudíž pro mne řešení spíše záporné. Naučila jsem se. Takže vím, jak s tím bojovat a doufám, že do další deprese se nevřítím. Nebo ne tak snadno.
Držím všem moc palce při tom hledání toho pravého pro Vás.....
|
| Vanda++ |
|
(13.8.2010 22:41:23)
Teri, ano, i jogíni dokážou divy, tos poznala sama. Jde o to, že lidé, kteří se zabývají psychikou z jiné stránky než zdravotní, mají neskutečnou sílu, kterou dokáží předat dále. A ty nasáváš jak houba, energii, slova...
Ale co je hlavní - oni dokáží sami popsat jak se cítíš, vidíš, že VNÍMAJÍ, a pak je mnohem snadnější si nechat pomoci, protože když vidíš, že ten člověk ví, o čem mluvíš, a nesnaží se tě nastrkat do určité škatulky, že na tebe nekouká jen těch padesát předepsaných minut, ale má na tebe fůru času, tak je to rozdíl jako hrom.
Jako já jsem byla přesně ten prototyp, co si myslel, že mi NIKDO nemůže pomoct, jen já sama, a že to asi nezvládnu. Bála jsem se, že budu celý život žít v těch úzkostech, a dneska jsem za tím, prošla jsem těžkým obdobím, a jsem ráda, že jsem to ustála. Úplně mimochodem, potom, co jsem se vylízala ze všeho, se mi spustilo poststresové astma... ale díky bohu, to už tak neobtěžuje. A díky bohu že nic horšího.
|
|
|
| Vanda++ |
|
(13.8.2010 22:28:17)
Stáňo, dostala jsem se k tomu až teď, máš odpověď
|
|
|
|
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(12.8.2010 19:19:25)
Vando, moc dobře napsáno...A bohužel musím napsat, že mám podobnou zkušenost jako ty, našla jsem za celou dobu mého hledání asi jediného vnitřně zralého psychologa, který za něco stál a sám si prošel prací na sobě a vyřešil své vlastní problémy tak, aby mohl ukazovat směr jiným. A ještě to nebylo tak, jak bych si v ideálním případě představovala. Tím nechci nikoho odrazovat od hledání dobrého odborníka, určitě jsou, jen je potřeba dobře hledat a i třeba někde dál od místa bydliště.
A zcela souhlasím s tím, že je třeba hledat příčiny. Prošla jsem si těžkými endogenními depresemi, o kterých ti odborník řekne, že nejsou léčitelné, pokud bych tomu uvěřila, budu asi do smrti brát léky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| šatranka | 
|
(11.8.2010 22:28:11)
Drz se 
|
|
|
|
|
| adajda | •
|
(11.8.2010 22:20:26)
Těžko radit tohle...to fakt nezabírá a vím, že to spíš ubíjí. Já teď chci zkusit novýho psychiatra, teda psychiatrovou, ale to jen proto, že mám trochu lepší dny a určitě se neblíží k desátýmu.
S tím mostem to ber tak, že taková smrt není jistá a může ohrozit i jiný. Ležet chromá, nehýbat rukama ani nohama a k tomu trpět depresí.....brrrrr. Jestli ti to pomůže, tak se na to koukej z tohohle úhlu.
Jsou jistější způsoby, co vypadají jako nehoda, ale dnes od nich raději dál.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:35:06)
adajdo - přesně to mě ještě drží - bejt ještě ke všemu chromá a muset se nechat přebalovat... v autě mám airbag, takže z toho mám strach (to už je černej humor).
|
| adajda | •
|
(11.8.2010 23:38:47)
no on právě ten černý humor někdy člověka zarazí milimetr před koncem....a máloko ví, že ten milimetr se ovlivňuje strašně těžko směrem zpět. Je to v podstatě neovladatelný.
|
|
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(11.8.2010 22:08:03)
bude to dobrý určitě , neboj.
To je všechno tou nemocí... nevím, jak se léčíš nebo jak TI léčba zabírá, ale uvidíš, bude líp.
Mám kamarádku se stejnou diagnózou a v určitých fázích svého života na tom byla hodně podobně. Docela dlouho hledali ten správný mix léků, který by jí pomohl. Našli a teď je v pohodě.
Jen to prosím vydrž a proboha nerealizuj ty nápady s tím mostem. Určitě bude líp.
|
| Mediana | 
|
(11.8.2010 22:12:49)
Nenechávej to bejt a neříkej doktorům, že je ti líp, jen abys jim udělala radost. Trvej na tom, že ti není dobře a zkoušejte nové preparáty. Držím palce. Bude to minimálně lepší. Mám různé formy depresí a úzkostí dvanáct let a vždycky to bylo aspoň na chvíli, někdy třeba i na několik let, dobrý.
|
|
| Červená řepa | 
|
(11.8.2010 22:16:43)
Prošla jsem nedávno depresí zřejmě způsobenou těhotenskými hormony, trvalo to asi měsíc a zcela jistě to nebyl takový kalibr jaký uvádíš ty. Nicméně od té doby vím, jak je to příšerné!
Je mi tě moc líto, a myslím si to samé co zde už zaznělo - určitě se musí najít správný lék, který ti dlouhodobě sedne a konečně tě zbaví té můry co ti sedí za krkem a budeš zase žít normální život, ze kterého se budeš radovat. Vydrž a nevzdávej to, pomoc pro tebe jistě existuje! Moc držím palce ať je tohle období brzy za tebou
|
|
|
| Pebua | 
|
(11.8.2010 22:09:40)
Psychika je opravdu prevít, manio je záludná v tom, že se střídají období "klidu" a období, kdy je člověk totálně v ***.
Není to snadné, ale - na Tvém místě bych zkusila vyhledat i jiného odborníka. Vždycky existuje obrovská naděje, že bude líp!
Držím palečky, ... věřím, že to zvládneš.
|
|
| Vítr z hor | 
|
(11.8.2010 22:11:12)
Podle mě potřebuješ změnit prášky nebo dávkování. Jestli ti nevyhovuje psychiat (třeba proto, ze se o tebe dost nezajímá, odmítá zmenu prasku, nebo je ti proste nesympaticky), začni hned hledat jiného.
Potřebuješ psychiatra, kteremu duverujes, jinak se ti k nemu nebude chtít chodit - a je zadelano na malér.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:16:15)
Veveru, doktorka je právě úžasná, ale už mám pocit, že to snad není ani možný. Takovej život fakt stojí za starou bélu - chvíli OK, ale 90% fakt blbý..
Byla jsem i v nemocnici, ale po pěti dnech jsem utekla. Jsem srab.
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 22:13:32)
ahoj, neváhej a nečekej 14 dní, jeď za psychiatrem hned zítra. Vím že je to hrozná nemoc a je mi tě moc líto. JInak mám kamarádku se stejnou diagnozou, jenomže průbeh má každý pacient jiný. Jestlii chceš naději, že může být líp, tak rozhodně může. Popíšu ti alespoň její případ, občas má měsíční propady a je teda v léčebně, ale potom je jí celý roky fajn a žije plnohodnotný život.
|
|
| MishuI | 
|
(11.8.2010 22:16:25)
Chtěla bych ti poslat mail,ale smazala jsem od tebe ty předchozí a nemám adresu.Můžeš mi písnout??Jestli chceš..
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:44:05)
Mishul - už nekouříš?!!!! Ani jednu, nezapomeň :) opatrujte se. Myslíš, že mám radost z toho, že nekouřím?Teď je mi to jak na potvoru úplně fuk, místo toho, abych skákala radostí, že jsem to dokázala - k čertu :)
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:49:56)
RADUSE - tys v depresi přestala kouřit?????
Tý jo... klobouk na zem... v depresi jsem měla co dělat, abych ke kouření ještě nepřidala chlast a čokoládu. Natož ubrat.
BODY +++++++ úžasný výkon !!!!
|
| MishuI |
|
(11.8.2010 22:51:19)
No právě,teď to píšu..
Raduse má obrovskou vůli
|
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:53:29)
Jo, měla jsem dobrý období v době, kdy jsem si řekla, že přestanu. No a hlavně - vůbec to nebyl problém, což mě zarazilo. Nechybí mi to. Chlastala bych taky, ale nechutná mi to. Takže se jen přejídám...
|
|
|
| MishuI |
|
(11.8.2010 22:50:37)
Právě jsem ti na tohle téma chtěla psát.Jeslti je rozumný se cigarety vzdávat,když ti psychicky není nejlíp.Ale pokud to bez kouření zvládáš,můžeš být na sebe pyšná a mít aspoň z tohohle velkýho úspěchu radost!
|
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 22:52:39)
moje kamarádka jednou prožitek z deprese popsala tak, že je to jako koukat na svět přes černý brýle- jíst ti nechutná- jíš,ale necítíš to jídlo, pít ti nechutná, i na párty jenom tak stojíš a vnímáš jenom temnotu, jako mozkomorové z Harryho Pottera- jako kdyby ti vysáli všechnu radost a ty už nikdy neuvěříš, že bys mohla ještě cítit štěstí. Nejsi to ty, je to ta nemoc, která ti brání prožívat štěstí a vztahovat se k lidem, nemůžeš za to.
Moc hezky se vyjadřuješ, dovedeš to pěkně popsat s náhledem, což je moc dobrá věc a zvyšuje to podle mýho názoru šanci na lepší průběh nemoci. S léky se bohužel musí experimentovat a člověk je holt v pr...dokud se nepřijde na tu správnou kombinaci. Jestli ale cítíš takovej propad, že máš myšlenky na sebevraždu, musí tě někdo vidět hned. Tady může pomoct terapie jedině až zaberou léky, teď všechno vnímáš přes závoj nemoci a psychoterapeutovi ani nemůžeš věřit. Vytiskni si to, co jsi napsala v úvodu a ukaž to svýmu psychiatrovi, kdyby se ti špatně vyjadřovalo. Popros manžela, ať tě zítra k doktorovi zaveze, nic mu nevysvětluj, ale jeď. Moc ti přeju, aby ti bylo líp.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:59:38)
sojko, já vím, že jsem blbá, ale už nemůžu říct doktorce, že chci umřít. Připadá mi to už tak OTŘEPANÝ. Myslím, že jsem inteligentní ženská (resp. moje doktorka to neustále tvrdí), umím se písemně vyjadřovat moc hezky, napsat cizím lidem o čemkoliv (přes net) jsem fakt úžasná, ale neřeknu jí ani za prase, že už zase chci umřít, protože si myslím, že mi to ani nebude věřit.
Já vím, vy napíšete že bude a já jsem tak vděčná, že mi píšete, protože je mi fakt o moc líp!!
Manžel tady mlátí dveřma, protože chtěl sex a já ne a vy jste tak milé a empatické - děkuju MOC.
|
| hrúda |
|
(11.8.2010 23:02:29)
Ať si pustí porno a je hodný chlapec...
Já mám dodnes občas stavy, že si říkám- zabalím se a odejdu, ať si může manžel najít schopnější ženu a dětem lepší matku...
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:04:50)
jemine, i ty Brute???
To jsem si říkala posledních pár dní, jak jsem "neodjela" od tý plotny. Protože dítě mělo kolem 23 chuť na volská oka... a holt cinkalo příborem v pokoji, kde se spí.
... a tatík spal....
DÍTĚ JE VE VÝVINU, CO BYCH NEPRAŽILA?
|
| hrúda |
|
(11.8.2010 23:07:49)
Já si občas vyčítám, že někdo jako já si vůbec dovolil mít děti. 
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 23:13:27)
njn, to já taky. A leckdy "helfne" i manžel. To tak prostě někdo má daný tyhle pocity.
Zatím žijou děti i já.... a bude jim 12. Tak si říkám, že když se dožijou 18-ti, že dobrý, ne?
p.s. nedostatečná jsem opravdu v lecčems, takže i v tomto.... ale docela rychle umím číst, třeba. Takový malý pozitivum :)))
|
| hrúda |
|
(11.8.2010 23:18:35)
Terezo, jj...
|
|
|
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 23:06:49)
raduse ona ti bude věřit, protože ví, že u bipolární poruchy je obrovský procento sebevraždy, bude tě brát vážně, akorát to v ní třeba nevyvolá hluboký emocionální prožitek, protože je na to zvyklá. Proto jsem ti radila, ať to napíšeš, nebo vytiskneš co jsi napsala. Oni jsou psychiatři zvyklí, že jim něco takovýho řekneš s úsměvem a jakoby nic, oni vědí, že to není sranda.
Co takhle zítra tam zajet a rovnou sem potom napsat, jak to dopadlo a my ti pošleme další virtuální
|
|
| adajda | •
|
(12.8.2010 0:16:01)
Radu, komu jinýmu bys to měla říct? Já když to řekla dr (obvoďákovi), tak to byla ne úleva, ale takový uvláštní pocit, že to slovo je venku. Brečela jsem mu v ordinaci, sestra mi podávala kapesníky z krabičky a zároveň ty mokrý vyhazovala do koše. Neříkám, že by mi to nějak vytahlo nahoru, ale už jen pocit, že naproti mě sedí jedinej, kdo se tváří chápavě, způsobil, že to brečení bylo takový jako když jde konečně něco ven.
to víš, že mám dny, kdy je líp - třeba dnes. Ale i tak mi bylo od noci špatně a brečela jsem každou chvíli a žaludek mi stávkuje ještě teď. Malá s přitulila, a já místo abych nasála radost, tak jsem spustila slzy....
Mě když se ptal, jestli jsem místo psychologa uvažovala o psychiatrovi, tak se po odpovědi jen zeptal A proč? a zase to strašně chápal a zase začal pomáhat. Asi jako když se malý dítě bojí přejít silnici a někdo ho chytí za ruku a převede ho.
|
|
|
|
|
|
| ANNA | •
|
(11.8.2010 22:19:37)
Raduse ,jakym zpusobem se lecis??Pouze lekami nebo i terapii ?
Pokud mas takove sebevrazebne umysly,tak bys to urcite mela rict svemu terapeutovi.
Nevim,jak je to v CR, ja ziji v Nemecku , pritel trpi tezkymi depresemi a byl jiz 3x v psychosomaticke klinice ( vzdy 6 tydnu) a dost mu to pomohlo.
No a pokud chodis k psychologovi,tak ten by mel poznat, pokud si nebezpecna sama sobe nebo nekomu jinemu a mel by okamzite neco delat.
Drzim palce
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:28:50)
ANNO, léčím se jen prášky. Byla jsem i v nemocnici, ale bylo to pro mě děsný, takže jsem šla pryč. Přišla jsem tam v době krize, v neděli v noci, původně jsem chtěla jen poradit s medikací, ale nakonec jsem tam zůstala. Zvláštní bylo, když ani nevěřili, s čím se léčím, během pěti dní mi sebrali všechny prášky, nechali mi jedny. Pak jsem jim zdrhla, totálně v rozkladu jsem šla ke svojí psychiatričce a ta to dala zase do pořádku. Já už jen prostě nevěřím, že jsem normální :) Navíc mám pocit, že v té nemocnici je to spíš takový trošku, že jakoby experimentují - nic proti teda..
|
| ANNA | •
|
(11.8.2010 22:34:35)
A co zkusit psychoterapii? - ted si psala,ze ti to udelalo dobre o tom psat. S psychologem bys mohla mluvit o vsem a treba najit i nejaka vysvetleni,ktere jsou dulezita k tomu,aby ti bylo lip.
On ti muze dat odpovedi na spoustu otazek a pomoct ti k tomu se s takovymi stavy vyrovnat. Je to takovy "pruvodce" zivotem.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 22:38:51)
ANNO, já se psychologů bojím :) posudek mi napsala zajímavý, celkem normální, ale když jsem u ní byla kdysi s tím, že mi neklape manželství a že je manžel lakomý, nechce mi dávat peníze na domácnost a prudí, že občas vezmu syna po skautu na jídlo, tak mi řekla, že mám víc vařit domácí stravu :) prostě se před ní stydím.
|
| ANNA | •
|
(11.8.2010 22:56:01)
Tak to je tezky. Psycholog musi sedet na 100% a musi se mu duverovat a mluvit s nim otevrene a nic neskryvat,jinak je to k nicemu. Zkusila bych jinyho, ver mi, ze je to mozna dulezitejsi nez leky.
Pritel je moc spokojeny, rika,ze je to jediny clovek se kterym muze mluvit otevrene o vsem a nemusi mu porad neco vysvetlovat, ospravedlnovat se apod.
|
| sojka+07+09 |
|
(11.8.2010 23:02:38)
anno- u bipolární poruchy není psychoterapeut důležitější než léky. To je vážná nemoc, žádný snížený sebevědomí, nebo lehčí deprese. A člověk v takovém stavu není schopen s psychoterapeutem spolupracovat, protože je tak rozhozený, že nedovede navázat kvalitní kontakt. Například se ho bojí, je paranoidní, nevěří mu, není schopen si z té terapie nic vzít, má silný pocit ohrožení. A může to být třeba milionovej terapeut nejlepší na světě a stejně to bude k prdu. Ale po zaléčení a zlepšení stavu je naopak terapie samozřejmě vhodná a žádoucí.
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 23:04:33)
sojko - já jsem normální!! Tys to teď napsala - "člověk nevěří apod...."
|
|
|
| Raduse |
|
(11.8.2010 23:02:56)
ANNO, víš, já jsem v něčem hrozně hloupá. Nikdy jsem nebyla typ, co moc mluví, spíš poslouchá. Hodně taky čtu. Dobře a výstižně se umím vyjadřovat snad fakt jenom písemně :) Mám pocit, že jsem děsná. Vím, že je to pro toho psychologa PRÁCE, ZAMĚSTNÁNÍ, ale prostě si nevěřím natolik, abych se mu s tímhle dokázala svěřit "face to face".
|
|
|
|
|
|
|
| vlad. | 
|
(11.8.2010 22:19:51)
Raduško , nejsi taková, to je jen tvůj pohled na sebe .
Souhlas se Sojkou, nečekej! Kontaktuj pychiatričku v nejbližší možné době. jestli na to nemáš sílu, zkus někoho poprosit, aby to zařídil a doprovodil tě. Vydrž
|
|
| Teraza Horáková |
|
(11.8.2010 22:23:05)
Jednu dobu tohle bylo opravdu často. Nechápala jsem vůbec nic, najednou byl můj život v pořádku a v klidu, už jsme měli peníze na nákupy, boty, děti "vyčábřený" z nedonošených, manžel po operaci, prostě najednou se všechno zklidnilo a mně se "rozjela duše".... "jen" deprese. Hnus nejhorší.
Taky tyhle pocity, zahrabte mne, odešlete pryč, nic nechtějte, hlavně mi dejte všichni pokoj a další pocity, které máš ty, dneska se stydím i tenkrát mne hodně brzdil pocit, co děti, manžel ... ty myšlenky byly, ale...
Půlrok mi připadá dlouho i při maniodepresi, nechceš zavolat doktorovi, že máš tyhle potíže? Třeba ti úplně nesedí léky, něco se změnilo.
A SAMOZŘEJMĚ, ŽE SE TO ZLEPŠÍ, DĚLÁŠ VŠECHNO, ABY ANO, LÉČÍŠ SE. Moc ti držím palečky, aby to bylo rychle. Tyhle rakoviny duše jsou strašný svině.v
|
| Teraza Horáková |
|
(12.8.2010 12:43:26)
ano, bez problémů...
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)