| Honza_T_II | 
 |
(12.7.2010 9:02:42)
Ahoj,
poté co jsem napsal svůj příspěvek, objevil jsem tu téma "Tchán manipulátor" a body 1-30. Moje máma jich má minimálně 15-20 - bohužel s podporou mého táty a to je těžký kalibr.
Zde je náš příběh:
Většina pohledů jak jsem četl je, že se partner ženy nezastane - to v našem případě není. Jsme team a na jedné lodi a přesto je problém - a to s mou matkou.
Ze začátku byly vztahy kamarádské (oslavy, tykačka) ale s narozením prvního a pak i druhého dítěte se to začalo zvrtávat, vztah ochladat a výčitek od mé matky přibývat.
Problém mojí matky je, že je jednak sobecká a pak ji nikdo v životě neodporovat (táta ji cělý život přitakává a utvrzuje v bludech) a já, jelikož jsem jedináček, jsem vždy v diskuzi proti dvěma lidem (máma, táta). Vždy jsem byl pro ni tedy ten jediný, který v jejím životě odporuje.
Hlavní problém je, že s lety se u ní začíná objevovat jakási paranoa a vše co děláme je špatně a navíc si minulost pamatuje podle svého.
"Před rokem jste mi ani nezavolali..." - táta přitaká, že to tak bylo, ovšem situace byla zcela opačná, volali jsme a ještě jsme byli u nich na návštěvě. To si ovšem nepamatuje. A tak je to se vším.
Vyeskalovalo to nyní, když jsme poslední rok udržovali vztah, aby kluk měl dědu, kterého miluje, že když zavolají a mají čas, dáme jim kdykoli vnoučka na hlídání a hraní. (předím totiž byly scény, že "ona je zaměstaná, není už nejmladší a není hlídací typ babičky" - tak jsme tedy nežádali o hlídání, platili si hlídací slečny a dítě dávali, jen když se jim to hodilo. A jak jsem psal, včera vše vyeskalovalo strašlivou hádkou a výčitkami, že je snad nemáme rádi, že máme samé hlídací slečny a tátu uráží, že mu neřekneme, aby hlídal... Samozřejmě popřeli vše, že by se kdy máma tvářila kysele, že musí hlídat, vytahovala pak po týdnech, že u nás hlídá, místo aby si někam zašla atd a že ta neochota byl důvod, proč jim o hlídání neříkáme.
Nemáte někdo podobné zkušenosti?? Nevíme co s tím, aby vnoučata měla prarodiče.
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(12.7.2010 9:09:56)
honzo...v téhle situlaci bych prarodiče oželila..
jakým přínosem by byli pro vaše děti prarodiče,kteří by jim jednou začli pěkně pomlouvat rodiče a motat dětem hlavy?
jestli to zvládáte bez nich,nechte na nich,at se seberou a na vnoučata se přijdou podívat.
nelam si s tím hlavu,není to tvůj problém,ale jejich.nenech si jimi zničit harmonický vztah se ženou..jednou by jí to totiž mohlo začít (pochopitelně)vadit...ono totiž i stokrát nic,umoří vola.
|
|
| Insula | 
|
(12.7.2010 9:11:51)
Moje tchýně je podobná, ale v menším měřítku. Taky si spoustu věcí pamatuje jinak. Třeba nedávno jsme byli tady v lese a ona řekla dceři: "tebe jsem se tady něco navozila" (myslela v kočárku). Byla tam s ní DVAKRÁT! Synovi vzápětí řekla, že jeho už tolik ne. Nebyla s ním NIKDY. Neřekla jsem na to nic, protože jsem byla v šoku. Já to prostě přecházím. Když potřebuju hlídat (málokdy), tak se setkávám s takovým jakoby dlouhým přemýšlením, jestli to půjde nebo ne (je v důchodu a tchán taky). Když jsou pak třeba děti nemocný a já si je nechám doma, tak když se uzdraví, tak mi řekne, že celou domu čekala, že jí zavolám, aby si děti vzala a já se mohla vyspat (dělám jen noční).  Když měly děti neštovice, tak se vůbec neozvala. Ohlídala jsem si je sama. Tři neděle v kuse jsem se prostě moc nevyspala.  A ona pak proč jsem jí nezavolala, že na to čekala. A tak bych mohla pokračovat.
|
| chikamichi | 
|
(12.7.2010 9:18:04)
ano moje tchýně si to taky vždycky pamatuje jinak
|
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 9:19:37)
aachje>
Dík za podporu, ale malý má dědu opravdu moc rád - oba se mají rádi. Chcem zkusit teď variantu, že budeme volat dědovi a domlouvat se pouze s ním, ale nebude nikam babičku vodit... Je to drsné, ale asi jediné. Asi na to ale nepřistoupí.
Insula>
Kauzu kočárek máme přesně stejnou - první dítě občas hlídali a když jsme se jednou v nějaké diskuzi zmínili, že poprvé jsme byli sami na celý den v jeho roce, kdy celý den hlídala druhá babička, byla urážka na světě (rok se nebavila).
Druhé dítě - těď je jí 8 měsíců, ještě neměli....
|
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(12.7.2010 9:20:32)
Nedelej s tim starosti, v kazde rodine je neco podobneho.
Nasi zijici 3 prarodice maji 70, 69 a 68 let. Shodli jsme se s partnerem, ze - ac je to smutne - je nemuzeme brat jako sobe rovne bytosti, co se tyce komunikace a pameti a organizacnich schopnosti. Oni stale zapominaji, co jsme si domluvili, minulost prekrucuji, urazeji se neustale kvuli malichernostem, nedomysleji situace (napr. nas pozvou na svou chalupu tesne po zime, desne nas premlouvaji, at prijedeme, sami prijedou hodinu pred nami a zjisti, ze nefunguje ani voda ani topeni, a my tam prijedeme do mrazu s malym ditetem), proste:
1. musime byt opatrni, kdyz oni neco zarizuji nebo organizuji
2. nic si z jejich reci nedelame - kdyz vycitaji, prekrucuji a nekdy i lzou. Kdyz to zacne, tak s nimi nediskutujeme a odejdeme. Vubec nema smysl nad tim premyslet, o necem je presvedcovat nebo se s nimi hadat. A uz vubec nema cenu rikat "a priste uz to nedelejte....", protoze oni to stejne udelaji.
Jsou to proste stari lide a kdovi, jaci budeme my.
Proste spolehame sami na sebe. A nic si z nich nedelame. Jsou to osoby, ktere se mohou v omezene mire postarat o dite a ktere diteti daji poznat, jake to je mit babicku/dedecka. V tom jsou pozitivni. Ale jinak je bereme s rezervou. Jakkoliv to muze znit hnusne. Az pujde o jejich zdravi, tak se samozrejme postarame na miximum, to je jasne. Taky je financne podporujeme. Ale z jejich reci si proste nedelame nic.
Fakt se divim, jak casto zde dospele zeny a matky pisou o svych starostech s rodici, jak s nimi rodice nebo tchanovci manipuluji, co jim rekli, jak to kdo vnimal atd., a co jim odpovedely. Holky, uz nejste deti, tak na to kaslete, jake na Vas maji kecy. Netrapte se tim.
|
| aachje skunk a tři holky |
|
(12.7.2010 9:31:49)
já se svojí matkou už několik let nekomunikuji a mám klid.
kdysi nesouhlasila s mým životním rozhodnutím,šla tak daleko,že mě uhodila mě i mého součastného muže před mými dětmi...prostě jsem jí neposlechla a ona asi zapoměla,že už jsem dost dlouho dospělá.
já jsem štastná a ona ne.ale jsem tak tvrdá,že dokud se mě a manželovi opět před mými dětmi neomluví,tu pomyslnou zed neodsunu.
a vím,že se to nikdy nestane.
|
|
| januska.1 | 
|
(12.7.2010 9:32:26)
Přesně jak píše 7 kráska-brala bych je s rezervou a udělala svůj úsudek.My to máme taky napnutý,chtěli jsme jet ka babičce a dědovi na týden,ale když jsem slyšela do telefonu ty hlášky babičky zůstali jsme doma.Mají totiž malou chatičku,kde jsme chtěli pár dnů být.Jenže povaha mé matky je,že vše musí být přesně podle ní,jinak je zle.Je hodně konfliktní a jen rozkazuje a nadává.Vím,že to nemyslí až tak zle,ale já se vždy po týdnu vracím domů v totální depresi.Jelikož syn je má rád,tak se snažím mu nějáký ten kontakt umožnit.Musím ale říct,že oni se nesnaží vůbec.Pokud volám,většinou mají nějákou neodkladnou práci,pokud nahlásím,že přijedeme,matka řekne:"ach jo,zrovna jsem chtěla sázet to a to,nebo dělat to a to..a otráveným hlasem:no nic tak tedy přijeďte "Teď naposled jsem to tedy vzdala a uvidím dále...
|
|
| Theend |
|
(12.7.2010 12:33:27)
Pod tohle se můžu podepsat. Chce do dát si klapky na uši, popř. být připraven poslat je do háje. Nečekejte, že vám rodiče vaši či vašeho partnera dají někdy za pravdu a něco vám odsouhlasí. Bylo by to krásné a možná na to čekáme už od dětských let ... Vykašlat se na to! Oni se často hodně zklidní, když zjistí, že jejich rýpání nikoho nezajímá, nedojímá ani neuráží. A zvážit, jakým přínosem jsou prarodiče pro mé děti (včetně toho, jestli nemají negativní dopad na vztah rodič - dítě). Pokud jsou přínosem, tak ať si sebe užívají, pokud ne, tak bych ty vztahy a frekvenci návštěv nechala hodně volné.
|
|
|
| Barča, M 07 a E 10 | 
|
(12.7.2010 9:25:12)
To je nářez, asi bych přerušila styky a řekla jim, pokud chcete vidět děti tak at napišou a že je dovezeš, pokud budou vyčítat, přestanete tam jezdit uplně, asi bys jim tohle rozhoddnutí měl říct ty. Možná se pokusit promluvit si o samotě s tátou, vytáhnout ho na pivo. Vím že je to těžké, pořád jsou to tviji rodiče a dětí prarodiče, ale za jakou cenu stojí udržovat kontakty, za žaludeční vředy né a za neurozu taky ne. Bát se zvednou telefon co se zase děje.......
Já mám tchánovce celkem fajn, do příchodu vnoučete supééér, ted už moc ne. Do ničeho se nám nepletou, nemluví, ale oni jsou zase druhý extrém, malému je 2,5 roku a neměli ho venku ani jednou, z 20 volání se 1 zeptá jak se má, když je nemocný ani nezavolá.... každý extrém je špatný.
|
|
| ajda | •
|
(12.7.2010 9:47:33)
...a co takhle napsat jí dopis - aby nezapomněla)a tatínkovi taky....zvlášť. aby věděli oba dva, o co vlastně vám dvěma jde. napsala bych tátovi jak je super a vnoučata jej milují a ty taky. a mámě, že svým chováním ti stěžuje tvůj kontakt s nimi. a uvidíš, že tatínek to začne vnímat trochu jinak.
přeji hodně štěstí!!!
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 9:56:25)
all>
Díky za podporu a návrhy.
Je to ještě trochu zamotané tím, že máme společný druh práce a podnikání, takže chtě nechtě musíme řešit pracovní věci - v kterých mimochodem pomáhám a beze mě vy byli ztraceni a jde o statisícové částky... (přesto jsem sobecký a nepomůžu).
Každopádně můj vztah s tátou je pěkný a mám ho moc rád a se mnou je jiný člověk, chlácholí mě, že máma je v podstatě nemocná, nezvládla přechod, odchod do důchodu atd. Ovšem pak když dojde na lámání chleba je samozřejmě na její straně, vše popře, nebo si nepamatuje a vyklouzne. V podstatě on nehledá řešení, jen momentální uklidnění situace - to znamená chlácholení na dvou frontách. Chlácholí zvlášť mě a matku mezi 4ma očima...
|
| Samarlu |
|
(12.7.2010 10:10:01)
Ještě jeden způsob pro odolné jedince - normálně vypouštět všechny řeči druhým uchem ven. Ale fakt vypouštět úplně. A nereagovat na ně - když po vás bude něco chtít, tak to ignorovat, něco vyčítat - ignorovat...
Prostě být ten, kdo si vybral filtr a podle toho se chovat.
|
|
| silenka | 
|
(12.7.2010 11:13:45)
Snažila bych se jednat s rodiči jako s jednou jednotkou, protože sice s tatínkem o samotě je lepší domluva, ale nedokáže se vzepřít a jednat samostatně. Takže je potřeba vycházet z limitů, které ukládá povaha maminky.
Co třeba navrhnout mamince, ať ona sama určí nějaký pravidelný den, kdy chce hlídat(jednou týdně/čtrnáctidenně/měsíčně...), s tím, že když se jí to nebude hodit, není problém to zrušit. Ale musí se to stanovit jasně a musí říct ona sama, kdy se jí to vzhledem k práci hodí.
Na fňukání, že se jí to sice nehodí, ale tak teda přijeďte, nó, co mám s váma dělat ap., trvejte na tom, ať řekne, zda tedy máte přijet, nebo ne. Že přijedete rádi, ale když se jim to nehodí, není problém, zařídíte se jinak. Prostě trvat na tom, aby se rozhodla sama a jasně to řekla a pak se zařídit podle řečeného, ne podle skrytých významů, kterými se snaží na vás přenést pocit viny...
Myslím, že prarodiče jsou v drtivé většině pro vnoučata přínos - protože to, že je maminka manipulativní, způsobuje problémy hlavně vám,ale nebála bych se, že to nějak přenese na vnuka - prarodiče, pokud u nich dítě není pořád, nemají nikdy takovou výchovnou moc. Odvozuju aspoň z vlastní zkušenosti, kdy jsem jednu tetičku vídala moc ráda, ač sporadicky, a až v dospělosti zjistila, jaká je to problematická osoba a musela jsem k ní dospělý vztah hledat složitěji - v děství mi to ale zcela unikalo, měla jsem ji prostě ráda. Spíš si dejte pozor, abyste před dítětem prarodiče ve špatném neřešili, to mu podkopává jistotu, že všichni jeho blízcí jsou na stejné lodi..
|
|
|
| ANNAHAM | 
|
(12.7.2010 14:39:23)
tak koukám, že máte patent na rozum a všechno víte nejlíp.To vaše fňukání, stěžování si na vlastní rodiče či tchány, jejich podceňování a kritika...co vy vlastně od nás chcete? Abychom si žili svým životem, měli koníčky, přátele atd. a přitom byli vždy připraveni se postarat o vaše děti kdykoliv to budete potřebovat? To se přece dost vylučuje. Abychom vám vždy dali za pravdu, hlavně neprojevovali své názory a rozhodně se nesnažili svá vnoučata vychovávat? A proti materiální pomoci taky nic nenamítáte, že? Z této diskuze čpí váš nadřazený pohled na generaci, od které byste se mohli mnohé dozvědět i naučit.Bohužel, my staří si tak moc s internetem nerozumíme, takže zde není dodržena zásada: audiatur et altera pars .Je to škoda, měli byste se víc dozvědět o tom, jak se jevíte vy nám.
|
| zuni | 
|
(12.7.2010 14:46:27)
"Abychom si žili svým životem, měli koníčky, přátele atd. "
ANO
"a přitom byli vždy připraveni se postarat o vaše děti kdykoliv to budete potřebovat"
Na to musím dát delší odpověď. Za sebe - myslím, že za zeptání nic nedám. Považuju za normální, že dotyčný odpoví buď ANO, nebo NE
(uznávám, že odmítnutí nebývá nikdy snadné  )
|
|
| silenka |
|
(12.7.2010 14:47:23)
ale blbci jsou přece v každé generaci :) není potřeba zobecňovat, že si tady lidi neváží těch starších, lidi si tu spíš nezávazně vylijí srdíčko a my ostatní stejně z několika řádků nemáme šanci zjistit, kde leží pravda...
|
|
| zuni |
|
(12.7.2010 14:56:57)
"Abychom vám vždy dali za pravdu, hlavně neprojevovali své názory "
dát za pravdu - zase mluví za sebe - ne osobně to nepotřebuju, jen si myslím, že není nutné vykřikovat svůj názor (kor před dětmi třeba - to bych považovala za ideální i v situaci "jiný názor na výchovu manžel-manželka"). Pravda, souhlas se vyjadřuje asi častěji - dokážeme-li o nesouhlasu pomlčet, pak zazní asi jen souhlas
"a rozhodně se nesnažili svá vnoučata vychovávat?"
Kor pokud představa o výchově je zcela odlišná u rodičů a u prarodičů, nevím, divné mi to nepřipadá
"A proti materiální pomoci taky nic nenamítáte, že? "
Už tu parkrát zazněla kritika třeba na bezmezné placení kdečeho (vzpomínám si, ža autorce rodiče platili životní pojištění jak na ně, tak na děti-vnoučata, že jim platili dovolené - jejich vlastní, prarodiče přítomni nebyli - to bylo kritizováno velmi)
Když řeknu konkrétní příklad, který se mi zdá super, tak moji prarodiče dávali peníze "pro nás" vnoučata přímo rodičům, a rodiče za to vždy pořídili něco pro nás děti - někdy boty, které byly nutné, jindy třeba bazén. Ovšem tohle je o tom, že fungují přinejmenším ti rodiče "dobře", že si za ty peníze pro vnoučata nepořídí televizi nebo tak
|
| ANNAHAM |
|
(12.7.2010 15:13:48)
Ono se považuje za dost samozřejmé, že dědečkové a babičky "dávají".Nechtěla jsem uvádět žádné konkrétní příklady, ale přece: moje 55ti letá švagrová, babička čtyřech vnoučat, si nechala udělat facelifting, opravit prsa ( implantáty) a "udělat" zuby. To vše pořídila přibližně za 250 tis. Kč. K akci došlo v době, kdy jeden syn přistavoval dům a druhý dokončoval chatu. Jak lze vytušit, oba by peníze hodně potřebovali.Co tomu říkáte? Neměla ty peníze raději dát synům?
|
| Oggová | 
|
(12.7.2010 15:18:20)
Mě tedy nepřipadá samozřejmé, aby nám rodiče dávali.
Na uvedený konkrétní příklad říkám, že nechápu, proč by jim ty peníze měla dávat. Jsou to její peníze, tak s nimi naložila podle svého uvážení.
|
|
| Kudla2 | 
|
(12.7.2010 15:20:53)
proč by jim je měla dávat? Taky nechápu. Oni to po ní chtěli?
Chápala bych jen v případě, že by se synové dostali do těžkého průšvihu ne vlastní vinou, tak bych si možná jako matka ten facelifting na rok odložila, ale přestavba domu i stavba chaty jsou zbytné věci.
|
|
| zuni |
|
(12.7.2010 15:22:44)
Rozhodně to neměla dělat jen z takového toho "měla bych"!! Takže si měla splnit své tužby.
Prarodiče manžela uvažovali, že rozdělí mezi vnoučata každému 50tis., prostě proto, že to našetřili. Pro mě osobně šílený důvod!! (A jak znám manžela, byl by na nervy, aby se zavděčil s tím, za co to utratí - i k tomuhle to svádí a to přece ty vztahy tolik narušuje...) Nakonec zapřemýšleli, že by bylo lepší, aby si pořídili za starou Škodovku nové auto, o které se iks let nebudou muset starat. Super, že vzali rozum do hrsti!!
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.7.2010 15:13:36)
Annaham, jistě jsou i takové dcery a snachy.
Za sebe mohu říci, že mi naprosto vyhovuje, když má generace prarodičů své vlastní zájmy a záliby a těší mne, že jsou aktivní a sami v tom nalézají potěšení.
Pokud jde o hlídání, to vždy potěší, jednak kvůli tomu, že můžeme s manželem na večer vyrazit sami, jednak proto, že děti si budují vztah k prarodičům. Já jsem žádné nepoznala a manžel ani já už rodiče nemáme, takže pro nás jsou babi a děda moji pěstouni. Moc si vážím našich hezkých vztahů a jak tu to tak čtu, tak vidím, že to zdaleka není standard ani u "pokrevních" dětí.
Ale u nás to funguje tak, že se slušně zeptáme, zda by babička tehdy a tehdy měla čas, a ona řekne, jestli má nebo ne. Hlídat dáváme většinou večer, aby babi neměla s dětmi tolik práce. Ale když jsem byla nemocná a nemohla jsem, tak ona i děda bez říkání vyzvedávali ze školy a školky, vodili na kroužky apod. Jak jsem se uzdravila, tak jsem to zase převzala zpět, beru to jako úžasnou pomoc v nouzi, ale v žádném případě to nechci zneužívat.
Vážím si toho, že k nim cítím úctu a i oni myslím mají pocit, že jsme "rovní". Když nemůžeme my nebo oni, tak si to v klidu řekneme, nikdo se neuráží.
Pokud jde o materiální pomoc, vím, že by v průšvihu na 105 procent pomohli, kdyby to jen trochu šlo, ale jinak bych to nevzala. Je mi trochu trapné i za finanční dárky k narozeninám apod., ale tam to zas beru tak, že to dát chtějí, ne že my to vyžadujeme, že jim to udělá radost a snažím se to kompenzovat zase jinde. O darech to fakt není.
Myslím, že většina těch, co tu sem píše, má problém právě s nemožností normální dospělé dohody, nikdo sem nepsal o tom, že mu vadí, když babička nevisí na hřebíčku a nenakluše hned hlídat, a s citovým vydíráním, se kterým mají problém právě proto, že své rodiče mají rádi a jejich názory jim nejsou lhostejné.
|
| ANNAHAM |
|
(12.7.2010 15:26:44)
Pěkně jste mi to napsala. děkuju. Já jsem se k napsání svého příspěvku rozhodla jen proto, že mnozí (mnohé) zde psali o prarodičích s takovým despektem, zdálo se mi i s pohrdáním. Víte, a na to my jsme hodně citliví, když o nás někdo takhle mluví. Nepřipadám si hloupá ani méněcenná i když je mi 60 let. Někdy se mi zdá, že mě vlastní děti už nějak přehlížejí, že jsem pro ně ztratila význam. Ještě že cítím lásku vnuček. Dovoluji si tvrdit, že v jejich životě určitou významnou roli zastávám a že mně mají moc rády, jako dříve jejich matka. Je to asi tak často, soudě z příspěvků v diskuzi, kde se často píše, že např. vnuk s dědou se mají moc rádi.A mezi tím vnukem a dědou stojí ta rodičovská generace, která jim ten vztah tedy dopřeje a z výše své absolutní neomylnosti a moci na ně shlíží.Tenhle postoj mně štve.
|
| Kudla2 |
|
(12.7.2010 15:29:52)
Annaham, chápu, ono je těch mladých někdy taky dost.
Právě proto se snažím, aby naše babi a děda cítili nejen lásku našich dětí, ale i naši. Občas je pozveme jen tak na něco, co mají rádi, snažíme se jim to občas i říct.
Ale uznejte i Vy, že i někteří mladí mohou mít se svými rodiči trable, a jak tu psal Honza, snažit se je poctivě řešit, ale chyba nemusí být vždy jen na straně těch mladých.
|
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 15:42:16)
Ano, děkuji také za tento příspěvek.
A to je právě ono, kde je ta hranice mezi láskou s respektem a manipulací z druhé strany.
A platí latinská fráze, kterou jste napsala i pro matky? Co když ony nikdy druhou stranu nevyslechnou?
Co když oni nikdy neuznají jedinou chybu?
Veřila byste tomu, že když se nad tím zamyslím, slyšel jsem od mámy slovo "promiň" a "moje chyba" asi pouze 2x v životě a to byla už nespravedlnost tak velká, že nešla přejít.
Myslíte, že je možné neustále ustupovat a nechat na sebe vše nakládat?
Mohu napsat, že za sebe snad ještě ano - za syna, ale když mám svou rodinu a ženu, kterou to také ovlivňuje, kde je ta hranice?
|
| Jane Doe | 
|
(14.7.2010 23:47:10)
Honzo, kdybych měla bratra, byla bych si jistá, že píšeš o mé matce. Tatínek je přesně stejně pod pantoflem, synka miluje a je to vzájemné a slovo promiň jsem neslyšela nikdy v životě, vše je jen chyba těch druhých. Vůbec nám nehlídá, prý si užila dost nás, ale tuhle mi vpálila, že jsem ji o to nikdy nepožádala. Je to strašně těžký, vycházíme s ní formálně, nic vřelého, a dědy si užijeme jedině když ona není doma, protože ho k nám nechce pouštět a jeho čas si celý nárokuje, Když je u nás, tak si pro něho přijde, aby už šel domů. I když jsou se synem málo, synek ho miluje a je nadšený, když děda přijde..
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.7.2010 15:13:37)
Annaham, jistě jsou i takové dcery a snachy.
Za sebe mohu říci, že mi naprosto vyhovuje, když má generace prarodičů své vlastní zájmy a záliby a těší mne, že jsou aktivní a sami v tom nalézají potěšení.
Pokud jde o hlídání, to vždy potěší, jednak kvůli tomu, že můžeme s manželem na večer vyrazit sami, jednak proto, že děti si budují vztah k prarodičům. Já jsem žádné nepoznala a manžel ani já už rodiče nemáme, takže pro nás jsou babi a děda moji pěstouni. Moc si vážím našich hezkých vztahů a jak tu to tak čtu, tak vidím, že to zdaleka není standard ani u "pokrevních" dětí.
Ale u nás to funguje tak, že se slušně zeptáme, zda by babička tehdy a tehdy měla čas, a ona řekne, jestli má nebo ne. Hlídat dáváme většinou večer, aby babi neměla s dětmi tolik práce. Ale když jsem byla nemocná a nemohla jsem, tak ona i děda bez říkání vyzvedávali ze školy a školky, vodili na kroužky apod. Jak jsem se uzdravila, tak jsem to zase převzala zpět, beru to jako úžasnou pomoc v nouzi, ale v žádném případě to nechci zneužívat.
Vážím si toho, že k nim cítím úctu a i oni myslím mají pocit, že jsme "rovní". Když nemůžeme my nebo oni, tak si to v klidu řekneme, nikdo se neuráží.
Pokud jde o materiální pomoc, vím, že by v průšvihu na 105 procent pomohli, kdyby to jen trochu šlo, ale jinak bych to nevzala. Je mi trochu trapné i za finanční dárky k narozeninám apod., ale tam to zas beru tak, že to dát chtějí, ne že my to vyžadujeme, že jim to udělá radost a snažím se to kompenzovat zase jinde. O darech to fakt není.
Myslím, že většina těch, co tu sem píše, má problém právě s nemožností normální dospělé dohody, nikdo sem nepsal o tom, že mu vadí, když babička nevisí na hřebíčku a nenakluše hned hlídat, a s citovým vydíráním, se kterým mají problém právě proto, že své rodiče mají rádi a jejich názory jim nejsou lhostejné.
|
|
| Jana Nová |
|
(12.7.2010 16:11:30)
Annaham,
je dobře, žes napsala názor z druhé strany. Otázka ale zněla jinak: Co chtějí od nás prarodiče a tcháni? Trošku mi taky vadí ten sebelitující tón. Všichni mladí rodiče se ani zdaleka nesnaží zneužívat své rodiče nebo tchány způsobem, jakým píšeš. Aspoń za sebe mohu říct, že takhle situaci opravdu nevidím. Nechci, aby nám finančně pomáhali, nechci, aby na zapísknutí hlídali. Hrát si se synem mohou, kdy chtějí. Ale vychováváme zejména MY jakožto rodiče a také máme hlavní rozhodující slovo ve volbě výchovných prostředků. Bez jakýchkoliv debat. V případě sporu ve výchově by se měli domluvit s námi, nikoliv nás povzneseně ignorovat a dělat si to nadále posvém. V normální společnosti se tomuhle říká respekt. Arogance taky obvykle není záležitost jedné strany, bohužel a s věkem skutečně nesouvisí.
|
|
| Samarlu |
|
(12.7.2010 17:31:24)
Annaham, od tchánů a rodičů toho zas tolik nechceme.
"Vaše řeč budiž ano ano - ne ne." A taky aby platilo, co se dohodne.
Jo, a taky uznání, že rodiče jsou zodpovědní za své děti a prarodiče za svá vnoučata méně a tudíž když otec dítěte jednoznačně něco řekne, tak to platí a né "tatínek je blbej a můžeme se na něj vykašlat, protože babí s dědou se na něj chtěj vykašlat. - Převedeno do reality tatínek před pěti minutama sice řek, že takhle velký auto nemůžeme donést domů, protože se nikam nevejde a navíc vypadá nekvalitně - ale my ho stejně koupíme a přineseme domů, viď, to se ti líbí, že jo? A tatínek se doma rozčílil a babí s dědou říkali ale no ták, kvůli takový drobnosti se nebudem hádat."
Jenže to, že na něčí autoritu a rozumný důvody normálně hodím bobek, není drobnost.
|
|
| Gertruda | 
|
(13.7.2010 16:09:42)
Je od vás hezké, že jste se zapojila do diskuse, pohled z druhé strany tady palčivě chybí. Chápu, že Vás tón některých obzvlášť frustrovaných diskutujících rozčílil, ale nesuďte je šmahem. Určitě je mnoho problémů nejen na stranách starší generace. Bohužel, moje hořká zkušenost mě přesvědčila, že ani úcta a tolerance ke "stáří" (a šedesát let za stáří snad ještě považovat nemůžeme) mnohdy nestačí. V mém případě tedy rozhodně ne, naopak mě vlastně slušnost staví do nevýhodné pozice.
Myslím, že většina slušných lidí si nedovede představit, kam až jsou někteří lidé ochotni zajít v boji o své místo na slunci a jak malicherné to místo může být.
Tahle diskuse je většinou opravdu smutná a to, že je nás tolik, kteří řešíme velmi podobné problémy, ji nijak nerozjasňuje.
|
|
|
|
| Mirka 2 deti | •
|
(12.7.2010 10:26:40)
No u nas pomohlo ked sme sa odstahovali 400 km daleko.
Konecne prestalo take to skreslene videnie minulosti typu...kolko som sa Vam nachodila k detom...kolko som sa s nimi hrala, kocikovala a pod. Skusila to par krat a ked som jej povedala kedy presne u nas bola (2x za 4 roky) tak sice neuznala ze mam pravdu a nemohla moje deti varovat ked bola od nich tak daleko ale uz aspon netrepe tie nezmysly. Teraz uz len po telefone place ze aka skoda ze sme tak daleko a ze nemoze prist za nami. A po tom co mi vykricala ako sa mi starala cez prazdniny o dceru som jej povedala ze bezomna k nej moje deti uz nepojdu a to dodrziavam, deti tam ani same nechcu byt. Len zas ma problem, lebo ked k nej nejdeme na prazdniny tak sa susedky (fungujuce babicky) vypytuju a ona nevie co povedat. Pre nu je nazor okolia velmi dolezity, robit formu, o to jej islo cely zivot. Aby si okolie myslelo, ze je nieco viac a ze je vsetko v najlepsom poriadku (ako sa mame vsetci radi - nikto nemohol povedat svoj nazor, ako si pomahame - kym som pomahala bolo to ok opacne to nefungovalo, ako oni pomahaju nam, proste ideal vzornej rodinky, ha ha).
A zas naoplatku ked som jej povedala kolko som ja ako pubertacka bola doma a strazila o 11 rokov mladsiu sestru tak to bola nepravda, len zabudla ze fakty su proti nej, babicky nefungovali, dovolenku na cele prazdniny nemali a sestra bola netaborovy typ. Takze ked som jej to spocitala v kalendari tak so mnou mesiac nehovorila :) A ked som chodila na VS a neprisla z koleje cez vikend domov tak bola oduta lebo nebolo upratane a povysavane :))) Nedajboze ked som si chcela cez prazdniny urobit vlastny program aspon na par dni, tak to chodila nahnevana, lebo kto bude so sestrou.
Ale trvalo mi to dlho kym som zistila aka je to osoba. Kym sme byvali blizko tak do nas hucala ze prdel z domu nevytiahneme, ze nejdeme do sveta ako ostatni, nieco vidiet, urobit karieru (aby sa mohla pochvalit susedkam a rodine)...ked sme sa prestahovali (nezavisle na nej) tak place ze sme ju nechali samu. Je to vecne nespokojna osoba, a hlavne je nespokojna s ludmi okolo, chcela by im zasahovat do zivota, neustale komandovat. Ona v zivote nedosiahla nic, vecne bola so svojim zivotom nespokojna, mala neschopneho muza a nanic deti, otrasnych rodicov a surodencov ktori jej len krivdili, v sirokej rodine ani susedstve sa nenajde podla nej "dobry clovek". A najlepsie na tom je ze na svojom zivote nikdy nic nezmenila, ale to je v poriadku lebo ona NEMOHLA (co sa skryva za tym slovom dodnes neviem).
Jediny clovek co s nou ako tak vychadzal som bola ja, lenze vsetko ma svoje hranice a jednoducho si v 40 nenecham kecat do kazdeho mojho kroku a slova (odula sa aj preto ze som si zahradku vysadila podla seba), takze uz som aj ja na zozname neziaducich osob :) Prejavuje sa to napr. tak ze napise pohladnicu k Vianociam schvalne nie pre nas ako rodinu ale na meno mojej 10 rocnej dcery :)))) a tam jej zazela vsetko najlepsie. To ze mam aj syna jej akosi nedocvakne :) atd.atd
Komunikaciu som obmedzila a mam pokoj :) Nemusim sa trapit nad jej vycitkami a vyvolavaniami pocitu viny, nemusim rozmyslat co som kedy povedala a ako si to ona vylozila a po rokoch ma za to vykricala...
Ako niekto napisal...ja som stastna, ona nie, ani nikdy nebola.
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(12.7.2010 10:31:20)
Mne je tehle generace 65+ lito. Dneska ve srovnani s mladsimi vidi, jake zili mizerne zivoty za socialismu, sice meli celkem pohodicku, zadnou honicku, ale na druhou stranu nikdy necestovali, nenaucili se zadne jazyky, svet jim byl uzavren. HOdne z nich nedelalo praci, kterou chtelo delat. Tak dnes je mnoho z nich zatrpklych a protivnych i na vlastni deti.
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 10:42:08)
Teď někdo založil diskuzi - v podstatě se stejným problémem - proč se prarodiče změní po narození potomků, můj problém s tím asi souvisí.
Když se nad tím zamyslím, je to část žárlivost, část stáří, část nepřijmutí role v životě (od uznávané a obletované ženy/muže odborníka, vědce, umělce - do "babičky" a zatrpklost z toho všeho.
Nejhorší je, že to pravděpodobně nedělají naschvál - mají nás rady / rádi, ale chovají se přesně opačně a tím, jak se chovají a co dělají, od sebe naopad děti odhánějí a jsou tak ještě zatrpklejší.
Ale první krok je myslím u nich - přijmou vnitřně roli prarodiče a užívat si ho a hodit za hlavu své kariéry a to co dosáhly a nedosáhli.
|
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 10:54:50)
7kráska-
U nás tenhle problém socialismus x revoluce není - rodiče a já s nimi cestoval, jsou pravicoví, volnomyšlenkáři atd. Zahořklost v tomhle určitě není.
I když na druhou stranu - je to jedno k druhému.
Z veřejně známé a obletované mámy se stane "normální" důchodkyně, které přijde výměr na 9.000 důchodu... I když byla zvyklá na zcela jiný život.
|
|
|
| Binturongg | 
|
(12.7.2010 10:47:54)
Honzo - mám podobné rodiče.
S tím věčným ustupováním mé matce je to naprosto přesné. Máma je taky v podstatě nemocná (což je do jisté míry pravda) a táta je obětavý, tváří se, že jí všechny ty řeči "žere" a někdy asi i ano, protože je dost tenká hranice mezi kecama a skutečností (záměrně nepíšu mezi lží a pravdou).
U nás je to navíc tak, že máma pomlouvá celoživotně svou matku, která nás prý jako děti odmítala hlídat (přitom si pamatuju, že jsme u ní byli imrvére) a sama se staví do pozice hlídací, milující babičky, která ovšem, když vidí vnoučata, po nichž stále tak touží, zjistí, že jí vlastně jen přidělávají práci a obtěžuje ji to.
Našeho ročního ještě nehlídala ani jednou, a to to máme k sobě kousek. Sestřiny děti (4 a 2 roky) odmítá hlídat přes noc a ve dne jen po chvilkách...
Neexistuje jí cokoli vyčíst - tu scénu si každý rád ušetří už proto, že je to zbytečné.
Na 2. stranu - musíme si uvědomit, že se vše generačně posunulo. V době, kdy my byli dětmi, našim prarodičům bylo třeba okolo 45-50let, zatímco my svým rodičům rodíme vnoučata v jejich 55-65letech, což je vlastně už věk, v jakém byli za našeho dětství naši praprarodiče.
A na ty, co se pamatuju, se braly ohledy v tom smyslu, že "už jsou staří, unavení, nepozorní, náladoví..." a děti jim budou svěřovány v omezené míře a tak, aby to vyhovovalo všem zúčastněným, především pak "staříkům" 
Člověk to musí brát, jak to je.
Rozhodně se s rodiči nemíním rozcházet, ani nic řešit po zlém, čekat na omluvu třeba za to, že nechtěli slavit první narozeniny mého syna s tím, že to vlastně nepovažují za tak významnou událost (nikdo nechtěl párty s filharmonií a ohňostrojem, jen sfouknout svíčku a udělat fotky na památku...), prostě žijeme po svém a rodiče jsou zpestřením života, naší podporou a pomocí (když je opravdu třeba a nejde o děti, máma pomáhá, někdy i nevyžádaně  ).
Táta žije velmi aktivně, sportuje, píše, novinaří...máma holt zůstane sedět v baráku a bude pomáhat cizím (je vynikající psycholog, ale kovářova kobyla chodí bosa...) a my si nějak poradíme
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 10:58:22)
Binturong>
Máš svatou pravdu a spousta toho co píšeš, znám také.
Mám spoustu kamarádů, kteří to berou tak, že rodiče jsou staří, zaslouží si úctu a my budeme také takoví.
Souhlas, podepisuji a snažím se tak do jisté míry chovat, ale kde je hranice, kdy to už zasahuje a ničí moji rodinu???
Kdy bych byl opravdu zlý??? Mám mít opravdu výčitky z toho, že jsem mámě "JEN" zavolal ke svátku a nepřišel tam osobně (doslova, ta kauza tu byla.)
|
| Iris2020 |
|
(12.7.2010 15:22:09)
Přicházejí vaši rodiče vždy osobně popřát vašim dětem k svátku?
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 15:29:54)
K svátku většinou ani zavolání a k narozeninám ano - oraganizujeme oslavu a jsou pozváni.
Jak se s námi máma téměř rok nebavila, nezavolala ani k mým narozeninám (syna).
Já to tak ale neberu, ale mrzelo to mou ženu.
Paradoxně dnes po letech si to nepřipouští a verze je ta, že volala, ale já se s ní nebavil a neměl na ni čas...
|
| Iris2020 |
|
(12.7.2010 15:43:13)
Tak co řešit? Zachoval jste se lépe, než ona. Ustupovat citovému vyděrači je stejné, jako podat alkoholikovi další sklenku. Pokud skočíte na dojemné sliby, že když splníte ješte to a to, bude pak spokojená, ublížíte nejen sobě, ale i jí. Děti, rodiče, partneři potřebují hranice, stejně jako kdokoli jiný. Kdyby se tak chovalo vaše dítě, budete mu to tolerovat? Pravděpodobně ne, protože ho máte rád. Neváhala bych poradit se s psychologem. Přeju hodně sil.
|
|
|
|
|
|
| shantule,Terka 12/07+Péťa10/11 | 
|
(12.7.2010 10:57:49)
Taky bych prarodiče oželila nebo alespoň babičku.
U nás je to téměř stejný. S přítelem máme Terezku 2,5. Moje matka přijede tak na 5 min. jednou do měsíce a to bydlí 10 min. od nás. Já tam moc nechodím jelikož mám fůru práce okolo baráku a s hospodárkou. Můj otec velice zaměstnaný člověk si ten čas udělá a moje babi sem taky chodí. Přítelovi rodiče bydlí 40 Km od nás takže jezdí na celý víkend a na malou jsou sladcí úplně by se pro ní rozdali. Od mojí matky furt jen slyším jak si jí vezme a půjdou na zmrzlinu, na procházku, do města a že jí koupí všechno a zatím skutek utek. Byli jsme s přítelem na pivku a byli tam i mí rodiče. Moje matka jen seděla a když jí malá prosila, že chce jít s ní na houpačku a skluzavku, tak jí odbyla, že nikam nejde ať si vezme dědu. Před mým přítelem si furt vymýšlí jak jsem hrozná, sobecká a celý otec, no ani nitka na mě nezůstala suchá. Teď jsem seděla s kámoškou. Moje matka jí viděla prvně a udělala úplně to stejné. No a když jí vynadám a pak se sní nebavím tak si stěžuje, že ona mi furt pomáhá a stojí zamnou a já se k ní otáčím zády. Samozřejmě, že nepřizná svoji chybu...ona jí vidí na ostatních a ne na sobě. Takže svojí verzi vypráví své matce a já pak poslouchám, že jí tam nepříjdu ani pomoct, že sedím jen doma a otec je takový a makový. Přitom tam má 16 dceru, která by jí mohla už s domácností pomoct a ona jí nechává flákat všude možně. Já nemám čas jí pomáhat. Mám starost o celý barák a ke všemu máme hospodárku o 100ks, takže zapřah a pak se chci naplno věnovat dceři ať nemá výchovu jako já.
Takže z toho plyne.... Dejte dětem svou lásku a snažte se vynahradit ty prarodiče. Pokud nemají zájem kašlete na ně a ty co mají? Domluvte se, že mužou za dítětem kdykoliv přijít a věnovat se mu jak dlouho budou chtít. Proč se prosit. Nakonec se to stejně obrátí proti Vám a ještě dítě bude poslouchat jak jí to obtěžuje nebo jak vy jste hrozní a ani se nepostaráte a někde trajdáte. Rodiče už nezměním, tak si zapamatujme jejich chybu a neopakujme jí.....
|
|
| vlad. | 
|
(12.7.2010 12:05:48)
Honzo,
souhlas s názorem, že primární je tvá rodina a vztah s manželkou. To by nemělo chování tvé matky narušovat. Jinak je to o tom, kolik jsi ochoten vydržet.
Já to mám podobné s tchýní. Roky jsem se to pokoušela lepit, ale došla jsem k názoru, že lepší žádná, než taková babička. Nikdy nezavolá, jen vyčítá, že jsme se neozvali, nepřijeli. Když přijedeme, zase všechno špatně, samé stížnosti, děti se nechovají, nejedí a já nevím co dle jejích představ. Dcerku nikdy! v životě nepohladila, natož aby ji pochválila. Dcerka sama říká, že tuto babičku nemá ráda, že na ní není hodná. Za opravdovou babičku považuje mou mámu, naší starou paní sousedku, kterou miluje a babičku svého kamaráda. Už jí to ani nevymlouvám a ani mi to není líto. Každý sklidí, co zasel.
|
|
| Kudla2 |
|
(12.7.2010 12:24:28)
Honzo,
myslím, že nejlepší taktika je, jak tu už někdo radil - výčitky rodičů pouštět jedním uchem tam a druhým ven, absolutně si to nebrat k srdci (asi tak, jako když ti tříleté dítě v návalu vzteku řekne, že tě nenávidí).
jen si ohlídat, že je fakticky nezanedbáváte. Samozřejmě pomoct, když to potřebují.
A samozřejmě chválím, že jste s manželkou "na jedné lodi" - dej jí občas najevo, že si to uvědomuješ, že víš, že s maminkou je to těžké, a že si vážíš její podpory.
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 12:33:34)
Dík - na podpoření jsem spíš já, než žena ;-))
Na tohle jsem citlivější - přeci jen, pro mě jsou to rodiče a bolí to. Pro ni není problém přepnout na "jedním uchem ven..." a ví, že u mě má podporu a zastání.
Nejhorší je, že se vše samozřejmě zdůvodním logicky, ale přesto to vždy tne do živého a to je - jak jsem nastudoval - účel manipulátorů. Vzbudit pocit viny.
A pomáhat - ano, ale kde je ta hranice a jak ji poznat, když druhý člověk (táta) je na stejné lodi, jako máma a jsou proti mě dva. Člověk na to pak nemá objektivní pohled a pořád ho žere, co když na tom něco je... Ona samozřejmě nemá ani promile takového pocitu, že by vina mohla být u ní.
|
| Kudla2 |
|
(12.7.2010 12:42:44)
Honzo, ten pohled by Ti mohla pomoci trochu korigovat Tvoje žena.
Chápu, že je to těžké, pokud druhá strana vyčítá, tak máme všichni tendenci trochu přemýšlet, "co když na tom něco je", zvlášť, když je to někdo tak blízký.
Osobně si myslím, že asi budete v pohodě a pokud si to takto bereš, tak nehrozí, že rodiče zanedbáváte.
Začala bych tím, že bych se s nimi zásadně dohadovala dopředu o tom, zda přijedete/s čím potřebují pomoci/zda a kdy chtějí hlídat. Chtěla bych od nich jasné slovo - "potřebovali bychom opravit střechu, hodí se nám to v pátek večer?" "ne tati, to už něco máme ale mohli bychom ve středu odpoledne". Pak si to třeba zapsat, a pokud budou tvrdit, že to "bylo jinak", budete mít aspoň pro sebe kontrolu, že pravdu máte vy. Nevyčítat jim to (třeba už se hlásí nějaká demence), ale tím pádem ani sobě.
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(12.7.2010 13:33:09)
Jasne dohody s nimi nejsou mozne.
Moje pokyny ohledne ditete nerespektuji, i kdyz je slyseli 100krat.
Napr. jasna dohoda, ktera se nedodrzela - tchyne zdedila po manzelovi vetsi obnos. Jasne jsme se v rodine dohodli, at si obnos necha a prideluje detem podle potreby. Ja jsem s ni mela dlouhou diskusi, na konci ktere jsme se dohodly, ze bude pridelovat penize detem a pritom vzdycky napise do notysku, kdo si kolik vzal, kolikateho to bylo a na jaky to bylo ucel. Je o rok pozdeji, penize se rozkutalely, tchyne zadny notysek nezavedla a nema poneti, komu kolik dala (sami si penize nebrali). Pritom je to zenska s VS, 70 let, cely zivot ve vedoucich pozicich ve vzdelavani, chytra. Proste je uz asi stara. Ted je mezi detmi zla krev, kdo kolik dostal.
Nerespektovane pokyny - moji rodice dostali stokrat pokyn, aby nedavali dceru do vysek, aby ji deda nenosil na koni, aby ji nestavel na linku, na pracku apod. Ne, pred nasima ocima ji v pantoflich nosi po zahrade na koni a jeste pritom poskakuje. Dcera ma 20 kg. Podle meho partnera mi to deda dela naschval. Trnu hruzou, aby nespadnul a dcera s nim.
Proste jako bych zadne dohody neuzavrela a zadne pokyny nedala. Lidi, se kterymi se neda komunikovat tak, jak je clovek zvykly komunikovat treba v praci.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(12.7.2010 12:44:26)
a s tou neochotou hlídat - klidně bych jim natvrdo (ale slušně) řekla - mami, měli jsme pocit, že tě hlídání unavuje, a chtěli jsme to respektovat/nechtěli jsme vás zneužívat. Jestli jsme se spletli, stačí říct, moc rádi vám vnoučata dáme.
|
| Merida7 | 
|
(12.7.2010 14:08:07)
Honzo, takoví prarodiče vám asi nebudou k ničemu. Táta je slaboch nebo chce mít klid a tvoje máma...no comment.
Spíš bych udržovala rezervované vztahy a moc se nestýkala. Budete mít tak akorát nervy v kýblu a stejně se nezavděčíte.
|
| Merida7 |
|
(12.7.2010 14:26:41)
Honzo, ještě chci dodat - nic si nemaluj na růžovo. To není věkem, tvoje máma byla zjevně vždycky taková, věkem se to jen zvýraznuje, jako všechny negativní sklony.
Pokud se od nich citově nedistancuješ, budeš na tom časem hůř a hůř - psychicky. Z tvojí mámy bude velice pravděpodobně hodně obtížná stařena /promin, že to tak píšu/ a když si nevytýčíš hranice, budeš trpět čím dál víc.
Ona si bude hrát na čím dál větší obět, opuštěnou, zanedbávanou stařenku...účelem jejího chování je nejen ovládat, ale i vzbuzovat dojem, že ona je chudák obět. Třeba je zapšklá, ale jak sám píšeš, ze zcela jiných důvodů, se kterými ty nemáš nic společného. A ty s rodinou jí děláš vhodný hromosvod. Může se aspon rozčilovat na vás, protože životu vynadat ani ho trestat nemůže.
Jo a že mystifikuje? No je lepší sám sebe vidět a prezentovat jako altuistickou bytost, nikdo nepřipustí, že je v podstatě sobec. A tvoje máma bohužel podle toho, co píšeš, je. Samozřejmě nepřizná, že hlídat nechtěla...ne, je to vaše vina, popř. "měla své důvody".
Skutečnost je asi taková, že ona nebyla zvyklá se nikdy příliš pro nikoho obětovat, jen "lízala smetanu". A smetana došla. Začíná sklízet plody toho, co zasela...a ona tohle sklízet nechce, proto se tak chová. Neuzná, že si za to může sama.
|
| Merida7 |
|
(12.7.2010 14:29:40)
Ale jinak tě naprosto chápu - to je hrozně těžké přiznat si něco podobného o nejbližších osobách, které bys měl vlastně milovat a ctít. A ty je ctít chceš, jen jaksi "neshledáváš důvody proč" a jsi z toho neštastný.
Nejsi jediný člověk na světě, který má problematické vztahy s rodiči.
|
|
|
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 14:20:46)
No to se vracíme ale přesně rok dozadu - to tu bylo.
Ujasnili jsme si, že jsou zaměstnáni a že není "hlídací babička".
Rok to fungovalo, že jsme dávali malého jen když požádali - pak následovala zrovna včera zlá hádka a mimo jiné padlo, že nám kdykoli pomůžou a proč tedy máme hlídací slečny a tátovi je líto a má pocit, že mu kluka odpíráme a raději požádáme cizí...
|
| Samarlu |
|
(12.7.2010 17:22:43)
Tak hádka nehádka, normálka důrazně zařvat "protože jste řekli, že nejste hlídací". A konec.
Jako s kýmkoli jiným, kdo se chová tak, že ti ubližuje. Nebo jako by ses bránil proti lži cizích lidí. U těch má totiž člověk potřebu zachovat slušnost a tolik si to nebrat.
|
| Honza_T_II |
|
(12.7.2010 17:34:54)
Ano, také mi to přijde rozumná reakce - také jsme tak samozřejmě reagovali.
Problém je, když pak ale druhá strana vše popře a překroutí (viz celý můj příspěvek a další reakce).
A to, že jsme respektovali, že mají práci a nemohou tak hlídat, se nakonec obrátilo proti nám.
Většinou se tu všichni shodují (včetně moudrých knih), že jediné řešení je omezit kontakty s "manipulátorem" na minimum.
Je mi to líto, chtěl jsem se tomu vyhnout, ale asi opravdu není jiné řešení.
Je mi to líto o to víc, že naše setkání jsou paradoxně příjemná a milá, ale po výbuších se ukazuje, že přesto je toho pod povrchem tolik, co pak pravidelně vybuchuje (dnes čím dál častěji) a v návalu výčitek na naši hlavu se často snesou i momenty a situace, které jsme měli za příjemné.
|
| Samarlu |
|
(12.7.2010 17:59:27)
Honzo, pak se nedá asi dělat nic než to tím druhým uchem vypouštět. Protože prostě kde se snaží jen jedna strana, tak se nedá udělat NIC, a to ať je mladá nebo stará.
Představ si to, jako dvě oplocené sousední zahrady s brankou uprostřed, od které má klíč jen sousedstvo. Ty můžeš dojít k plotu, zazvonit, zavolat, požádat, aby ti otevřeli, a když oni nepřijdou, neotevřou, nehodí ti klíč z okna, tak prostě zůstane zavřeno. Na přelezení je plot moc vysoký.
|
|
|
|
|
|
| Demeter+2 | 
|
(12.7.2010 14:50:51)
Honzo, je mi lito, ze to mate takto...
moje mama je podobny "model" bohuzel...nase vztahy nikdy nic moc, ale diky me celozivotni pretvarce to tak nejak fungovalo, ona mela vzdy pravdu a ja jsem naucena vzdy pochybovat o sobe, neb vsichni kolem me jsou ok az na me...
pak se mi narodila dcera a vztahy se zacaly menit, stala jsem se take matkou a zacala spoustu veci chapat, a zjistila jsem, ze problem ma moje matka, nikoliv ja, ze ja jsem v poradku, ale vyrustat v citovem vydirani je docela narocne...vztahy se stale zhorsovaly, ale ja chtela, aby dcerka mela babicku, rikala jsem si, ze nemam pravo tenhle vztah utnout, tak jsem to holt vzdy pretrpela...pak umrel tata, bylo to jeste horsi, pak jsem porodila mrtvou holcicku....a to vsechno, co k tomu moje vlastni mama dokazala rict by si za ramecek urcite nedala...a tehdy se nastval i jinak velmi klidny manzel a ja jsem rekla DOST....a zkratka jsem to utla a bylo, kdyz ji nevidim, je mi dobre, kdyz ma obcas snahu michat se mi do zivota, tak dle toho, jak mi to vyhovuje, ji bud vezmu na milost nebo zkratka nemam cas....ted uz to resim dle toho, jak to citim ja a zadne sebezapirani, uz toho bylo dost...
|
| Honza_T_II |
|
(13.7.2010 8:32:53)
Včera jsem začal číst knihu: Nenechte sebou manipulovat
http://obchod.portal.cz/produkt/nenechte-sebou-manipulovat/
Vřele všem doporučuji - pomůže to utříbit myšlenky, naučí nějaké techniky a v mém případě to snad pomůže přijmou samotný fakt, že má máma taková opravdu je...
|
|
|
| julie | •
|
(28.8.2010 14:31:59)
Já můžu říct jediné, je krásné, že stojíš na druhé straně - proti těm dvěma a při své ženě... můj muž byl součístí manipulací a náš vztah se rozpadl.. čekám kdy mi začne domů chodit syn s pohádkami a bludy o tom jak vše bylo a nenadělám nic.
|
|
| Zuzana Cihelková, 2 kluky | •
|
(5.10.2010 13:38:34)
Hlavně, že děti mají rodiče, kteří jim tu lásku a pozornost dají najevo.
|
|
| Jana | •
|
(15.3.2012 14:42:15)
Dobrý den,
mám bohužel stejný typ rodičů, také jsem jedináček a v mém případě se vše řítí k ještě tragičtějším koncům. Byla jsme vyděděna, neboť jsme se matce vzepřela a celá záležitost se týká majetku. Přestože rodiče na něj přispěli, tento majetek jsem coby majitelka, darovala svým dvěma dětem. Od té doby začaly nepředstavitelné útoky na mou osobu, které mne přivedly až do rukou psychologa. Prožila jsem si svoje a bylo to kruté, absolutně becitné a s evidentní snahou mě zničit. Matka mi ukradla v mém bytě šperky s tím, že jsou její, obvinila mne, že jsem alkoholička, lhářka a zlodějka -to vše před dětmi a že jsem psychicky nemocná. Byla jsem citově vydírána, bylo mi vyhrožováno soudy. Zkrátka peklo. Jsem z nejhoršího venku, ale odpustit nedokážu. Zítra jdu na konzultaci k psychiatričce, soudní znalkyni, která vypracovala posudek na otce "vlčích dětí". Buďte silní, ale nedejte se. Kupte si knihu "Nenechte se manipulovat" Tam je všechno a pomůže to. A omezte kontakt. Prognóza je taková, ž manipulátor se nezmění. Jen se situace bude stářím zhoršovat. Rozhodně nespoléhejte na city rodičů - manipulátor žádné nemá, má rád jen sám sebe. Bržím palce, ať to ustojíte ve zdraví!
Jana
|
|
| Honza_T_II | •
|
(26.9.2013 12:39:11)
Ahoj po letech - nějakou dobu bylo vše v pořádku a nyní vše opět vyeskalovalo.
Víc jak rok jsme si mysleli, že vztahy jsou pěkné a korektní, všichni (hlavně má žena) se snažili, volali a udržovali kontakt.
Nedávno mi rodiče (matka) v podstatě z ničeho nic vyčetli, že lžu, že jim 2 měsíce nezavolám a nepomáhám jim.
V životě jsem jim nezalhal, dle výpisu volání (díky techniko) jsem za poslední měsíc z čehož jsem byl 14 dní v cizině volal 7x, 1x žena a poslal jsem 1 mail a 3 sms... Oni ANI JEDENKRÁT!!! Nebudou přeci volat, když já to mám zadarmo...
Je to normál?
|
|
|
V její náručí
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Setkání sběratelůKroměříž 
K+M+B+Tábor 
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Setkání sběratelů
K+M+B+
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)