| veronika82,Kamilka,klučík03/09 | 
 |
(11.6.2010 10:13:08)
Nevím kam diskusi zařadit...
Nemyslím velké děti,ale miminko-kojenec.Svou dceru jsem dokázala dát přes noc k babičce až někdy ve 2,5 letech a strašně jsem trpěla a hned ráno jsem za ní spěchala.Teď už jsou dceři téměř 4 roky a občas si od ní ráda odpočinu ale stéjně několikrát volám jestli je v pořádku co dělá a jestli se jí nestýská.
To samé je teď u syna je mu 15měs. a ještě jsem ho nedokázala dát nikomu ani pohlídat cítím nějaké vnitřní pouto(pozůstatky pupeční šnůry) prostě nedokážu ho nikam dát navíc je ještě kojený tak se to asi umocňuje
A úplně malé miminko si myslím,že by mělo být u mámy pořád teda nemyslím když třeba potřebuje k dr nebo něco jiného neodkladného.
No každý to má nastaveno jinak.Jak to Máte vy?Taky cítite to pouto?Nebo dokážete už malé miminečko dát někomu na hlídání..
|
| Lucie, Sára, Danny | 
|
(11.6.2010 10:21:41)
Dceři budou za pár dnů 3 roky a nikdy nikde nebyla. Nevadí mi to, i když bych si ráda někdy odpočinula, ale holt příbuzní mají jiný zájmy.
|
|
| anemon | 
|
(11.6.2010 10:24:44)
Chodím do práce (1-2x týdně 12 h) od 14m. dvojčat, sloužím noční, večer hlídá manžel a když mám štěstí, tak dopoledne mamka.
Nebojím se o děti, jen musí být vše potřebné připraveno dopředu, někdy nemůžu vzít v práci ani mobil.
|
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(11.6.2010 10:25:35)
Já už těch možností hlídání taky moc nemám(nevadí mi to)
Hodně si brávala malou manželova maminka ta letos umřela.Moje máma moc zájem nejeví,ale byla u ní párkrát i přes noc.
Mně každý říkal,že až budu mít druhé,že to bude jiné a že budu ráda když si od dětí odpočinu a není to pravda to pouto je tam pořád
|
|
| Xantipa. | 
|
(11.6.2010 10:26:43)
Celou noc bez kojení? No to ani náhodou, to bych umřela bolestí.
Manžel si děti bral někam beze mne až v okamžiku, kdy se odvykalo a nebo už byly odvyklé kojení - cca v jejich 2-2,5 letech - jak které.
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(11.6.2010 10:31:22)
No jsou i ženské,které nekojí-nemohou kojit nebo v noci třeba dvakrát odstříkají nebo už v noci nekojí.
|
|
|
| Ria7917 | 
|
(11.6.2010 10:30:58)
První chlapeček spinkal u babičky poprvé v roce a to jsem trpěla jako pes:) Taky jsem si pro něj hned ráno šla. Podruhé spal u babičky ve 22 měsících, když jsem byla v porodnici. Hlídání občas přes den pro většího máme, ale vyjímečně. Mladšího osmiměsíčního bereme s sebou, hlavně kvůli kojení. Zatím to mám tak, že jak je nemám delší chvilku doma, tak jsem z toho nervozní....
|
|
| Jowanka |
|
(11.6.2010 10:32:18)
Určitě dáváme hlídat rodičům. Naopak máme problém s tím, že prý dáváme málo . Nejraději by hlídali denně. No dočkají se. Jdu do práce a jesle máme až od podzimka .
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 10:47:18)
Tak já počítám, že když bude zájem, tak občas hlídat budu. Už jen proto, že si pořád živě pamatuju, jaký to bylo, když nikdo nepohlídal a jak jsme kolikrát ryli hubou v zemi. Naštěstí hodně s klukama pomáhala nejstarší dcera. Když jsem byla v porodnici s nejmladším a manžel si nemohl nedovolit vzít paragraf na prostředního, hlídala ho celou celou dobu sama, protože manžel měl zrovna blbý šichty, tak jen přílítl, obstaral nákupy a vše ostatní zařizovala dcera. Když byl prostřední v nemocnici, tak abych tam s ním mohla po tu nejhorší dobu být neustále, tak o ročního malýho se taky starala komplet dcera, já jen fofrem přijela nakojit a zas zpátky do nemocnice. Kvůli tomu musela týden zůstat ze školy doma. Ale nadřela se víc, než v tý škole.
Tak naštěstí že to bylo takhle. A přitom stačilo málo - pohlídat a nebo třeba uvařit - když to zvládla 14ti letá holka, oni by to zvládli taky, ale nechtělo se jim
|
|
|
| Gora | 
|
(11.6.2010 10:32:37)
Staršího syna na noc nám začali hlídat ve 2 a půl letech, ale bylo mi z toho smutno. Teď si ho jednou za čtvrt roku na víkend berou jedni, a druzí v létě na týden nebo čtrnáct dní, podle toho jak chce syn.
Mladšího syna ještě na noc nikdo nehlídal a ani nechtějí, dokud nebude bez plenky. Ale já se ho ještě stejně na noc vzdát nedokážu. Přes den nám ho hlídali dvakrát asi na tři hodiny, a nesla jsem to docela těžko.
Zase vím, že by bylo fajn, aby kluci byli zvyklí i někde jinde, kdyby se cokoliv stalo, ale já jsem račí matka - těžko se od nich byť jen na pár hodin odpoutávám.
|
|
| petadurka |
|
(11.6.2010 10:36:46)
Já jsem sice ještě mladá žába, ale nějak to nechápu, každá třetí tady píše, že trpí, trpí jako pes... Jako při čem? Že jste chvili samy? Nezadělává si člověk tady tímto způsobem (nechci "půjčovat" babičkám, nechci nechat hlídat, trpím, když je pryč) na pozdější problémy, které se tady hojně objevují? - díě nikoho jiného nesnene, nemůžu si ani zajít na záchod, je na mě tak fixované...?
Nechci rýpat, jen mě to tak napadlo...
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(11.6.2010 10:41:14)
Už máš nějaké dítě?
Mně moje doktorka říká,že jsou moje děti klidné vyrovnané a já myslím,že to je taky proto,že mají ten pocit bezpečí jistoty,že mají mámu blízko.To je prostě můj názor.Možná to dělám špatně,ale dceru to nijak nepoznamenalo a na syna si myslím,že to taky nebude mít vliv.A není to o trucu,že nechci dát babičkám hlídat,ale že to prostě tak cítím,že to miminko má být u maminky cítit to bezpečí...
|
| petadurka |
|
(11.6.2010 10:44:42)
Nene, nemam, spis jen jsem si to dala do souvislosti s dalsimi prispevky a premyslim, jestli na tom neco bdue
|
|
|
| Inka | •
|
(11.6.2010 10:52:56)
Zdá se mi, že to jsou tady extrémní případy. Ve skutečnosti jsem se s tím nikdy nesetkala, všechny moje kamarádky normálně dávali děti k babičkám. Kdybych do dvou let dítěte nikam nejela na pár dní sama nebo s manželem, tak by mi asi hráblo. Kojila jsem do půl roku.
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 10:57:35)
Inko - ale nehráblo, neboj Nikdy jsem nebyla nikde sama bez dětí, kromě porodnice, ale tam vlastně taky už bylo dítě, že ano
Vloni poprvé, po 21 letech, jsme byli sami o prázdninách 4 týdny bez dětí - děti byly 4 týdny na táboře. Zvláštní pocit.
|
| Inka | •
|
(11.6.2010 11:08:33)
Když to nejde, tak asi nehráblo. Ale když babička byla ochotná, tak nevidím nic špatného na tom, že jsme jeli na víkend pod stan a půlroční miminko nechali babičce.
Myslím, že mu to neuškodilo, vždycky dobře spal, dobře jedl, neřval ve školce, rád jezdil na školky, školy v přírodě, na tábory, chodil rád na návštěvy. Prošel skautem. Dneska je z něj samostatný mladý muž a přesto se nestydí mi dát před školou pusu, když máme ráno společnou cestu a když jdu z mejdanu, tak mi přijde naproti k tramvaji, abych se nebála.
Možná je to náturou, ale já to přičítám tomu, že jsem ho nedusila nepřiměřeným připoutáním ke své osobě.
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 11:12:29)
Inko - je to nejspíš o té povazu a ne zvyku. Moje děti nikdy nikde nespaly, přesto nejmladší řval, že starší odjíždí na tábor a jeho tam kvůli věku ještě nechtějí. Vloni byl na táboře právě ty 4 týdny a vše OK - těšil se strašně a já musela použít všechny přesvědčovací metody, aby ho vzali, protože byl teprve před nástupem do školy, letos jede znovu a opět se těší, resp. těší se oba.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(11.6.2010 11:16:29)
Xantipo,
nejen o povaze... někdy záleží na momentálním rozpoložení toho dítěte a taky na tom, S KÝM má kde být. Třeba můj syn před odjezdem na školku v přírodě nedal naprosto najevo, že by měl týdenní odloučení jakkoli prožívat, pokud vím, tak byl možná vůbec jediný, kdo tam nebrečel a ani neříkal, že se mu stýská, ale před odjezdem s babičkou k moři plakal fakt děsně, protože holt dovolená s autoritativní babičkou - generálem ho moc vnitřně nenaplňuje, přestože moře miluje. Letos naštěstí jede i tatínek, takže to bude OK.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:24:00)
Xantipo? Opravdu nikdy nikde celých 21 let? Vždyť jsi kdysi v jiném příspěvku psala, jak si manžel bral synka na víkend na chatu, abys ho mohla odstavit.
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 12:27:15)
Jo, to je pravda, ale doma jsem měla další 1 nebo 2 - starší. Jindy taky děti odjížděly, ale vždycky nám doma nějaké zůstalo.
|
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 12:31:40)
Jo a teď mě ještě napadlo - když jsem odstavila, bral si všechny děti na hory na týden - sám. Tak to jsem byla sice sama, ale v práci kvůli dodělávání od nevidím do nevidím. To nějak nepočítám, beru to spíš, že já s manželem nebyli jsme nikdy sami, bez dětí, až poprvé vloni.
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:38:48)
Tak tohle je přesně ono - pak se nakonec ukáže, že to nebylo až zas tak zlé. My jsme s manželem také ještě bez dětí nikde nebyli, ale nevadí nám to.
Na týden bez dítěte jsem dozrála teprve teď, když jsou synovi 3, prostě se naskytla příležitost, kterou bych ještě sama ani nevyhledávala. Bála jsem se, jak to zvládnu.
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 10:55:02)
Klid, já dítě mám, nikdy jsem necítila "pouto", který by mi nedovolovalo ho nechat u babičky nebo kdekoli jinde... synovi je dneska sedm a máme velice silný a hezký vztah. Přestože se mi po něm nestýská, ani když ho nevidím čtrnáct dní a odloučením od něj netrpím ani omylem.
Ony to matky dost nerady slyší, ale podle mého mínění to není o žádném šíleném citovém poutu, je to kombinace majetnického pudu a pocitu jakési podivné mateřské "výlučnosti"... prostě žena, která si neumí představit, co by dělala se svým vlastním životem nemít dítě to vnímá docela jinak než ta, která bere dítě jako součást života a ne jeho jediný smysl.
|
| petadurka |
|
(11.6.2010 10:57:18)
|
| Kijka+2 | 
|
(11.6.2010 11:01:57)
Naprostý souhlas s Monty líp bych to nenapsala
|
|
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 10:58:19)
Monty - někdy prostě nemáš na výběr
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:06:55)
Xantipo,
o tom nepíšu. Mně se jedná o situaci, kdy na výběr máš a nedáš, protože je to přece "tvoje" dítě.
Já nevím, co to je "moje dítě". Syn patří sám sobě, je to samostatná osobnost. Nevím, proč bych ho měla do maturity nosit v kapse na břiše jako klokanice. K čemu by to bylo dobré jemu a k čemu mně.
|
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:30:31)
Xantipo, ano, někdy člověk na výběr nemá. Ale pokud se setkám s tvrzením (teď píšu obecně, není to reakce na Tebe), jak se někdo 20 let od dětí nehnul ani na krok, protože se s tím opravdu nedalo nic dělat, tak mě to dost vytáčí. Znám pár lidí, kterým příbuzní nehlídají (což je samozřejmě smutné), ale když chtěli, vždy dokázali najít takové řešení, aby byli spokojení oni i jejich děti. (Jen tady na Rodině se na toto téma najde řada chytrých rad.) Ono je nutné rozlišovat, pokud člověk opravdu nemá jinou možnost nebo pokud tu možnost prostě nechce mít. Teď je otázka, jestli se mu opravdu bez dětí nikam nechce, nebo jestli chce být za trpitele. A na tom, jak Tvůj syn hrozně chtěl na ten tábor, i když byl malý, je krásně vidět, že nejen rodiče, ale i děti někdy naléhavě potřebují změnu.
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 12:35:33)
Ecim - já neříkala, že jsem se od nich nikdy nehnula na krok, to ne. Mohla jsem jít s kamarádkama, sportovat, do města a já nevím, co ještě. Hlídal manžel. Když bychom chtěli s manželem jít někam spolu, nebo jsme šli nakupovat, hlídala dcera. To jsme mohli. Ale tak nějak zpětně si říkám, že bych třeba uvítala víkend ve dvou, jen my sami. A to nebylo a ono se to nezdá, ale chybí to. Možná že by leccos bylo lepší, možná že ne. To už teď nezjistím.
Ale nelituju, že mám děti. Když rodina drží pospolu, jde leccos. Ale abych nechala dceři oba kluky a odjela s manželem na víkend pryč, to bych nemohla. Zničili by ji.
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:40:57)
Také jsem moc ráda, že mám děti. Na víkend bez dětí ještě zdaleka nejsem zralá, ale nejsem schopná říct, kdy do této fáze dozraju. Hlavně je to něco, co si musí rozhodnout každý sám, jestli o ten víkend stojí natolik, aby v tomhle ohledu podnikal nějaké kroky nebo ne.
|
|
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 12:39:46)
Ecim - on by chtěl, ale kam, když ho nikam nevzali. Samozřejmě jezdil na školku v přírodě, to jo. Ale i tak jsme měli doma další.
Je to těžký vysvětlovat. Třeba neumím si představit mít 3 děti třeba po 2 nebo 3 letech a nehlídací babičky. Tam to ani ten starší sourozenec neodhlídá ani chvilku. To se pak dá urvat opravdu jen na 4 hoďky, když je táta doma. O tom, že by mohli být partneři spolu sami - to ani náhodou. Kamarádka má 3 kluky - 17,13 a 10 a nemůže je nechat doma ani den - pozabíjeli by se a nebo v lepším případě se zmrzačili.
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:44:27)
Xantipo, já to na jednu stranu chápu, jsem svým založením dost "závislácká" matka. Než bych dala děti někam, kde by byly nešťastné, tak si tu zábavu raději odepřu a rozhodně nemám pocit, že bych se nějak "obětovala".
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 13:06:56)
Ecim, tak to pozor. Nikdy bych nedala svoje děti nikam, kde by byly nešťastné. Když by řekly, že tam nechtějí jet /třeba na tábor nebo školku v přírodě/, nejely by. Já jen, že v těch mých krajních případech by celou situaci mohly ustát babičky, aniž bych musela zjišťovat, zda dcera zvládne celodenní péči o mimino, zda je nutný ji nechávat doma místo školy, vysvětlovat to ve škole apod. Jen na naši dceru byly kladeny občas poměrně vysoké nároky a velká zodpovědnost. Možná že to bylo dobře.
Každopádně si taky nemyslím, že jsem se dětem nějak obětovala. To rozhodně ne. Věděla jsem přesně, co mě čeká, nemalovala jsi si to růžově a plně žít a sportovat se dá i s dětmi společně. Jen trochu jinak, protože jestli-že v partě platí, že všechno se přizpůsobí nejslabšímu, tak v případě rodiny s dětmi tuplem.
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 13:19:35)
Xantipo, nechtěla jsem Tě urazit. Nemyslím si, že bys svoje děti nechávala někde, kde by byly nešťastné. Jen jsem podrobněji popisovala svůj postoj ke svým dětem. Aby to třeba nevypadalo, že na svoje děti kašlu a mám je věčně po babičkách.
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 13:22:53)
Ecim - ne, rozhodně neberu žádný příspěvek jako urážku. Já to beru jako diskuzi a i když to třeba nevypadá, chápu, že někdo to má jinak a nebo dokonce, že někdo nemusí pochopit přesně to, co myslím. Protože spousta věcí má své kořeny hodně v minulosti a vysvětlit to není možné.
Snad to vnímáš stejně, nic z toho jsem nepsala jako Tvou kritiku a nebo s cílem Tě nějak zasáhnout. To ne
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 14:06:13)
Xantipo, v pohodě, v Tvých příspěvcích rozhodně nenacházím nic urážlivého.   Snažím se psát opatrně a diplomaticky, protože psaný projev se dá vyložit na mnoho různých způsobů, a tak aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. 
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:45:32)
Tak v tomhle případě je jediné řešení poslat každé dítě někam jinam.
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(11.6.2010 11:06:39)
Monty, jasně, ale ono taky záleží na tom, jak to odloučení snáší to dítě, ne jenom matka.
A jestli to má dítě zoufale prořvat, tak je blbost nechávat ho hlídat (s výjimkou situací, kdy není zbytí).
Moje dítě bylo hodně hodně ubrečený, i když bylo se mnou a samozřejmě i když bylo beze mě. Proto bych do roka žádný velký hlídání ani nechtěla, protože prostě tyhle jeho stavy nejlíp zvládám já. A i když řve, tak aspoň vím, že neřve po mámě.
Jestli je dítě spokojený a zvládá to dobře, tak proč nedat pohlídat...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:07:48)
Kopřivo,
to je další věc. Ale většina dětí, které jsou třeba právě na ty prarodiče odmalička zvyklé je myslím snáší dobře.
|
| Lassie66 | 
|
(11.6.2010 11:28:11)
Monty, ty jsi sama psala, že tvůj AS ti nedává moc šancí ke schopnosti empatie. Čili je pochopitelné, že nezažíváš pocit, který zažívá mnoho jiných matek - třeba obavy, zda je dítě ok, netrápí se, nepláče apod.
Já to mám jednoduché, tchýni mám vedle. Hlídá často, hlídala i několik dní v kuse, když jsme byli pryč na prodlouženém víkendu(to byl dceři rok a půl). Protože dcera znala babičku velmi dobře od narození, odjížděla jsem celkem v klidu. Když mi babička do telefonu řekla, že si dcera snad ani nevšimla, že jsme pryč, bylo to jako balzám.
Byť s tebou v něčem souhlasím, tak si přesto myslím, že své limity v citové oblasti znáš, a nemělo by tě překvapit, že ostatní to mohou mít jinak.
Možná by zkřížením Monty s úzkostnou matkou vznikl optimální jedinec
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:34:36)
Lassie,
ale tohle se schopností empatie až tak moc nesouvisí. Navíc, pokud jde o syna, tak se dost snažím nebýt pozorovatel a akceptovat jeho emocionální pochody, i když jim někdy nerozumím.
To je zas ryze věc pragmatismu - v čem jsem já proboha o tolik lepší než dejme tomu babička? Jen to, že jsem matka ze mne přece nedělá žádný božstvo. To, co zvládnu já, zvládne úplně každej, kromě kojení... a to člověk provozuje pár měsíců.
|
| Lassie66 |
|
(11.6.2010 11:41:15)
Monty, souvisí to s empatií celkem dost. Vcítění se do pocitů dítěte, jak mu asi je, když je zrovna třeba v období separačních úzkostí, je schopnost, kterou bych empatií nazvala. A opravdu věřím, že citové projevy matky(otce, jiného blízkého člověka), jen tak něco nenahradí. Nejde jen o to, kdo dítěti přehodí plenu.
Ale to je to, o čem s tebou prostě nelze diskutovat - jakkoliv si to zdůvodníš, zracionalizuješ - máš to prostě jinak. To neznamená že to, co prožívají ostatní, je špatně.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:51:12)
Lassie,
tak pokud se vrátíme k onomu "poutu", už několikrát jsem tu psala, že hodně malé dítě (novorozenec - kojenec) je emocionálně hodně závislé na matce z toho důvodu, že si svoji separaci zkrátka ještě není schopné uvědomit. To dozrávání vědomí samostatnosti bych odhadla cca na 9 měsíců, stejně jako trvá nitroděložní vývoj.
Takže pokud dám dvouměsíční dítě na hlídání s pocitem šíleného selhání, vynervovaná, plačící preventivně týden předem, dítě to VYCÍTÍ a odloučení snáší špatně. Pokud to beru v pohodě a nezavdám dítěti příčinu k pochybám, bude to pravděpodobně snášet lépe. Protože já jako matka jsem pro dítě prostě "mustr", jsem zrcadlo, ono samo ještě nemá možnost si něco uvědomovat nebo srovnávat prožitky - žádné totiž nemá. Je to něco na způsob přijímání rádiových vln.
Podle mého to funguje. Syn už dávno není mimino, ale přesto velice citlivě reaguje na moje nálady a prožitky, někdy až absurdně - včera mi nechtěně přejel bosou nohu kolečkem židle a když jsem zařvala "jau!", vyskočil a začal se strašně omlouvat a prosit za odpuštění, i když se celkem houby stalo. On je zvyklý na to, že maminka je v pohodě a jakmile jenom maličko není, je jak barometr.
|
|
|
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(11.6.2010 11:12:04)
Ještě mě k tomu napadá, že spousta ženských tráví maximum času s malým dítětem ne proto, že by to byly klokanice, jejichž život je jinak prázdný, ani proto, že by byly majetnické, ani proto, že by si myslely, že se o jejich robátko nikdo jiný nepostará. Ale proto, že u nich zafungovala příroda, hormony a starý instinkty a prostě cítí k dítěti vazbu, která je ponouká dítě chovat, nosit, mít ho nablízku. Maj to všechny savčice, maj to i ženský.
Tím nechci říct, že kdo tohle necítí, tak je méněcennej. Chci tím jen říct, že kdo tohle cítí, tak je prostě savec  U mě teda příroda funguje, dost dlouho jsem cítila potřebu fyzickýho kontaktu, mrně jsem pořád nosila (teda taky proto, že bylo hodně hodně uřvaný). Vopice, no
|
| Kja | 
|
(11.6.2010 16:26:42)
Ja si myslim, ze jsem extremne chovaci, nekolik let jsem mela neustale prisate aspon jedno "opicatko", ale to snad nesouvisi s tim, jestli je muze nekdo pohlidat.
Poprve jsem vypadla na cely vikend, kdyz meli 10 mesicu a 2 roky, a rozhodne jsem zadnou separacni uzkost necitila, a oni taky ne. Proc, kdyz meli doma tatinka.
|
|
|
|
| enny |
|
(11.6.2010 11:18:36)
Monty, já vidím, že píšeš "podle mého", ale každej to máme přeci nastavené úplně jinak.. Matka, která nedává hlídat své dítě .. a majetnický pud a výlučnost. To je přeci klasické zevšeobecnění typu "kdo lže, ten krade"..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:21:08)
jaholko,
dobře, tak upřesňuji: "Matka, která má možnost dávat hlídat své dítě např. babičkám, které o to stojí a samy se nabízejí, má pohodové dítě, které babičky dobře snáší a nedělá to má podle mého názoru..."
Je to lepší?
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 |
|
(11.6.2010 11:24:57)
A proč takové maminy odsuzovat prostě to tak cítí,že má být miminko u maminky.Tak to cítím i já.Dcerku už dokážu dát na hlídání.Syna ještě ne přijde mi malinký a je ještě kojený tak i proto.
|
|
| enny |
|
(11.6.2010 11:33:26)
Jo, to je lepší:).. V tom případě, je příčina "nedávání" dítěte na straně matky. A je to její rozhodnutí:) Na obranu takové matky musím napsat, že dříve nebyly babičky tak "dostatkové":) zboží jako dnes, lidé se dožívali nižšího věku, takže babiček bylo v kmeni málo, takže já bych to "nedávání" díděte ze strany matky nazvala jako mateřský pud řízlý atavismem. Mně osobně nevadí ani jedno, pokud se týče mého dítěte, budu se řídit citem, mým dítěte a trochu rozumem:), prostě faktorů je více.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:42:58)
jaholko,
no... to není úplně přesné... babiček bylo možná málo, ale výlučná mateřská péče na plný úvazek se v historii stejně nějak neobjevuje. Atavismus je dítě chránit a ošetřovat, nikoli neodkládat z ruky čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu.
|
| Lassie66 |
|
(11.6.2010 11:46:23)
Monty, ty to pořád bereš jen z té stránky technické údržby. Možná u dítěte nebyla vždy matka, ale většinou lidé jemu blízcí, kteří ho milovali a projevovali mu lásku(v tom ideálním případě). Nebylo to tak, že by matka šla na pole a zavolala si hlídačku z agentury, kterou dítě v životě nevidělo. Případně babičku, která bydlela 200 km daleko a jezdila navštěvovat dvakrát za rok.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(11.6.2010 11:50:25)
Asi tak... v podmínkách široký zemědělský rodiny, kdy všichni žijou po kupě, se údajně dokonce u dítěte vytváří primární vazba na víc lidí (v našich podmínkách na jednu, max. dvě osoby).
Strašně ráda bych žila v tlupě, mému dítku společnost svědčí. Ale holt nežiju, je to blbě zařízený.
|
|
| Inka | •
|
(11.6.2010 11:51:29)
Já to vždycky brala, tak že syna dám jenom tam, kde mu je dobře a to u mojí mamky bylo. Někam kde by trpěl bych ho nedala ani kdybych měla být přivázaná doma pět let.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 11:52:27)
Lassie,
tak on to dítě někdy hlídal třeba jenom pes nebo kočka. Ale o tom se asi nebavíme.
|
| Lassie66 |
|
(11.6.2010 11:57:50)
Ne, o tom tedy ne. Ale já mám vůbec pocit, že je složité s tebou probírat lásku, emoce a tak. Já jsem velice emotivní člověk, ty to máš zase úplně naopak. Takže dohadovat se s tebou o tom, zda lidský jedinec potřebuje cítit lásku a náklonnost je podobné, jako se hádat se slepcem o tom, jakou barvu má naše auto 
Musím jet pro dceru. Řekla bych v pravý čas. 
|
|
|
|
| enny |
|
(11.6.2010 12:10:57)
Monty, takže takové matky Ti přijdou - dejme tomu:) - zvláštní? stejně jako babičky, které děti nehlídají? Přišlo by mi to logické.. Vím, že ideální by byla kombinace babička hrnoucí se do hlídá a matka dávající hlídat, ale strom života... atd:)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 12:30:43)
jaholko,
mně přijde zvláštní redukovat svůj život jen na dítě, čas s dítětem, prožitky s dítětem, investování do dítěte... ale jsme lidé různí.
|
| 7kraska + jedna |
|
(11.6.2010 12:43:00)
Monty, nekdo to tak proste ma, ze po porodu ho proste nic bez deti nebavi a vsechno se toci kolem deti. At to tak klidne ma, kazdej jsme nakej.
Taky to je asi tim, jestli zenska zustane s otcem ditete nebo jestli se s nim rozejde a najde si nekoho jineho, notabene kdyz ma stridavou peci. To pak ma zena snadno zazitky i nejake jine nez jen s ditetem. My, co zustavame s otcem ditete a o dite se spolecne s nim starame, mame zivot ponekud vice se tocici jen kolem ditete, nechci se Te dotknout. My kdyz jsme s partnerem vyjimecne sami, tak stejne hodne mluvime o dceri. A nic nas bez ni ani nebavi. Neumim si predstavit, ze bychom jeli spolecne nekam na vylet nebo na dovolenou bez ni, to bychom furt vzpominali, co dela, a ukazovali bychom si, co by se ji asi libilo a litovali bychom, ze s nami neni.
|
| 7kraska + jedna |
|
(11.6.2010 12:48:26)
Ostatne kazdy asi odkoukava rodicovsky model. Moje matka se mnou byla porad a s otcem nikdy nikam nejeli beze mne.
|
|
| Oggová | 
|
(11.6.2010 12:55:07)
A nebo to taky může být opačně. Svým dětem chceš dopřát to, co si sama jako dítě nezažila.
Já bydlela u babičky prakticky od mimina. A i když jsem jí měla(a mám) ráda, byla jsem tam spokojená, tak jsem strašně chtěla bydlet s mámou.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.6.2010 13:50:00)
Sedmikrásko,
do synových tří let jsem s jeho otcem žila a bylo to stejné.
Mne běžnej program malejch dětí nebaví, nenaplňuje a jsem vděčná, když to místo mne absolvuje někdo jinej. Čím je syn starší, tím je to lepší, teď už taky přemýšlím, co by ho bavilo, plánujeme výlety a různé kulturní akce... s tříletým je to pro mne prostě jen opruz.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(11.6.2010 14:23:49)
Monty,
no myslím, že kolo kolo mlýnský, stavění věží, který batole bourá, a čtení leporel s Krtečkem snad NEBAVÍ nikoho v tom smyslu, že by ho bavila ta činnost. Nebo snad jo?
Já se taky těším, až bude syn větší parťák, páč ten Krtek mě zas tak nebere (zejména je-li to 10x za sebou). Ale dávat ho hlídat, než vyroste z aktivit, který mě nebaví, takovej radikál teda nejsem
|
| Lassie66 |
|
(11.6.2010 14:35:01)
Taky neznám nikoho, kdo by na tom ujížděl.
|
|
|
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(11.6.2010 14:12:30)
Monty, souhlas To pak bývají ty matky, co se hroutí, když dětičky začnou vyletovat z hnízda - třeba už tehdy, když začnou chodit do školy a najednou NECHTĚJÍ mít maminku pořád za zadkem
|
| Oggová |
|
(11.6.2010 14:56:31)
Lído, děti jako miminka hlídat nedávám a přesto se nehroutím, když starší vylétají z hnízda. Jako jo, občas je mi to líto, že už jsou samostatné jednotky....ale hroutit se z toho fakt nehodlám.
Dětské hry mě nebaví, nebaví mě chodit ani na dětská hřiště, na písek apod.
No, ale proto, že mě nebaví dělat paci - paci a jásat každý den nad tím, jak mimino umí udělat "jak je velký", tak ho nebudu dávat na celé dny pryč.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lili | •
|
(11.6.2010 12:21:18)
Monty,
souhlas. Takhle presne to mam ja.
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(11.6.2010 11:01:09)
Petadurko, no, co tak pozoruju ve svém okolí, tak to, jak je dítě ochotné trávit čas s jinými lidmi než s mámou, závisí spíš na povaze než na nějaké cílené výchově. A taky na tom, jestli se dítě cítí bezpečně.
Krom toho vidím na synovi, který se mnou byl a je FURT (nemáme hlídací babičky) a je to nošenec a mazlenec, že teď, když už mu je přes rok, nemá s lidma problém, je společenskej, nechá se pochovat, komunikuje.
A vidím na dceři známé, která byla "dítě vedený k samostatnosti", tj. žádný nošení (páč je to rozmazlování), v žádným případě spaní v posteli s mámou, zvykání na hlídací slečnu, zvykání na samostatné usínání přes pláč od porodnice, že se drží mámy za nohavici a bojí se cizích. Buď je to taková povaha, a nebo možná její potřeba bezpečí a kontaktu a "secure base" nebyla naplněná a ona se nemůže v sociálním vývoji posunout.
Já nedělám z nouze ctnost, občas bych hlídání vítala (nám pohlídá jednou za čas kamarád, nebo teda babička tak dvě hodiny, když jí vnuka dovezem až pod nos a někam odjedem něco vyřizovat). Ale malý dítě prostě potřebuje mámu hodně, velký čím dál míň. Ale na "zvykání" na jiný lidi moc nevěřím, aspoň ne u malinkejch dětí. Tam je potřeba nejdřív naplnit potřebu blízkosti, jistoty a bezpečí.
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 11:09:34)
Tedy dávat dítě, který se bojí být bez mámy, na tzv. zvykání, to je zhůvěřilost. Musím říct, že kdyby chtěla třeba moje dcera hlídat její dítě a to by bylo bojácné a uplakané a chtělo mámu, tak bych jí řekla, že pohlídám, ale musí tam být s námi, tzn. i tak si matka dítěte odpočine, když je o její dítě postaráno a dle mýho názoru i to dítě je v klidu, když vidí, že maminka tam je, i když se o něj zrovna nestará.
A souhlas s Kopřivou - dítě se musí cítit v bezpečí, ne být ve strachu, že ho máma opustila a jestlipak se k němu ještě vrátí, a kdy.
|
| Inka | •
|
(11.6.2010 11:22:04)
Hlídání s tím, že budu u toho doma by mě teda neuspokojilo, já jsem chtěla právě někam jít.
Ale napadá mě, jestli to nesouvisí s věkem. Měla jsem dítě když mi bylo přes 20 a mamce přes 40, byla teda velmi mladá babička a mě nikdy nenapadlo, že by třeba hlídání nezvládla.
Co ale opravdu nedokážu pochopit, když někdo nechce dítě svěřit ani jeho otci.
|
|
|
| Oggová |
|
(11.6.2010 11:15:51)
Souhlasím s Kopřivou.
Myslím si, že nedávat kojence na hlídání přes noc nebo celý den(nemluvím o dvouhodinové procházce s kočárkem) není o majetnické povaze matky(i když samozřejmě může).
|
|
|
| Šešule | 
|
(11.6.2010 11:52:41)
Synovi je 2,5 roku. Na hlídání (jestli se to tak dá říct) jsem ho dávala od miminka, i když přes noc byl prvně pryč až okolo roka. As před měsícem byl na týden u prarodičů. V určitém smyslu jsem si docela odpočala. A ani jsem netrpěla
|
|
|
| karkulka+2 /08+11/ | 
|
(11.6.2010 10:47:39)
Dcera byla poprvé přes noc u babičky v 18měs. Zvládla to naprosto v pohodě, já jsem byla popravdě nervózní.. Podruhé /ve 20měs./ už jsem byla v klidu, mamka mi posílala průběžně sms/mms, tak jsem obavy neměla.
Jasně, že jsem se na ni těšila, ale zároveň si uvědomuju, že je dobře, že se dostane i jinam, že je tam spokojená a já ji nechybím.
|
|
| Katka +3 |
|
(11.6.2010 10:48:11)
Já to mám asi podobně jako ty. Koneckonců děti jsem si pořizovala, protože jsem s nimi chtěla být. Takže dcera byla poprvé u babičky přes den se starším bráchou v necelých třech letech. Kluci (10 a 7 let) tam občas (tak 3krát do roka) i přespí. Mě to tak vyhovuje, snažím se užít si každé chvilky, kdy je ještě baví být s mámou.
|
|
| Inka | •
|
(11.6.2010 10:49:24)
Poprvé byl s mojí mamkou na víkend v 7 měsících a v 9-ti na celý týden. S manželem byli sami na týden asi tak v tom půl roce.
|
|
| enny |
|
(11.6.2010 11:10:20)
v této diskuzi se "na věc" díváme z pohledu matek:), ale ono přeci záleží hodně na dětech.. Já vím, teď někdo napíše, když matka nedává hlídat dítě, tak není zvyklé atd.. Ale já bych vycházela i z toho, že něco je prostě dané povahou dítěte.. My jsme byli doma tři holky a jeden kluk.. Všechny tři jsme byli docela vázáné na mamku, když nebyla nablízku ona, tak jsme se prý držely za ruce alespoň my:) Já to třeba přičítám i tomu, že jsem od dětství docela introvert a individualista:) Jsem taková pořád, jen to maskuju:) V šesti letech jsem brečela ve školce, že tam být nechci.. Zrovna nedávno jsme toto téma řešily s kamarádkou, holčička má povahu po ní, chlapeček po manželovi, malej byl od začátku ve školce naprosto v pohodě, ale malá je po mamince, s cizími nekomunikuje atd.. S kamarádkou jsme to sice řešily, ale neděláme si z toho těžkou hlavu, ona v ní poznává sebe v jejím věku.. a i já tu malou chápu.. Vzpomínám si, když moje sestra v 7 letech měla poprvé zůstat v nemocnici a "maminko, nashle". Mno, to bylo něco na mou mamku:) Samozřejmě zůstala:) Já myslím, že každé dítě je jiné, já bych se jako dospělá snažila to respektovat, a né lámat, protože všem se líbí komunikativní, otrkané a asertivní děti..
|
|
| Balbína | 
|
(11.6.2010 11:14:26)
tak já je dám docela ráda, ale nikdo je hlídat nechce , respektive starší dceru ano, ale mladšího skoro dvouleťáka ne. Občas mamka odpoledne, když něco potřebujeme, ale neotravujeme jí často, tak jednou za čtvrt roku. Představa, že bychom byli s mužem třeba dva dny bez dětí zní jako nádherná pohádka Mamka je v tomhle dobrá, že pošle sms jak se mají a mívají se dobře.
|
|
| enny |
|
(11.6.2010 11:39:08)
.. mně osobně připadá automatický předpoklad, že každá matka bude dávat hlídat své dítě, stejně nesmyslný jako, že každá babička bude hlídat svá vnoučata.. Prostě matky, děti i babičky jsou různé.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(11.6.2010 11:47:41)
Tak syna jsem nechavala uplne bez problemu s manzelem prakticky ihned /vim, ze to neni hlidani, ale pece druheho rodice, ale i tak/, u babicky spal prvne o patro niz nekdy ve ctyrech mesicich, bylo to pro mne divne, ale vyspala jsem se a ocenila to. Dceru jsem dlouho nechtela pustit z ruky, je daleko vetsi zavislacka, nez syn, prvne byla par hodin s babickou kdyz ji bylo 8 tydnu, ale to bylo kvuli akci se synem, kam nemohla, jinak pak dloouho nic, byla prakticky neodlozitelna. Ted je ji 14 mesicu, babicku uz akceptuje, ale i tak jen par hodin, na noc ani omylem. Spi s nama v posteli,porad se jeste koji a maminu ma nejradeji v zornem uhlu.
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(11.6.2010 12:03:49)
Dceri je 5, chodi do skolky, je samostatna a sikovna. Ovsem ja jsem nemozna, jdu rano ze skolky a chce se mi brecet, styska se mi, cely den na ni myslim, porad planuju, co budeme delat po skolce a co ji musim zaridit/koupit. Ulevi se mi, az kdyz ji vyzvednu. Jsem prdla.
Ovsem zacala jsem pracovat v jejich 3 mesicich, nastesti 4 dny z domova a 1 den z kanclu. Kdyz jsem sla do kanclu, tak prijeli moji rodice a hlidali ji od 9 do 18 hod. Dost spatne jsem snasela odlouceni od ni, porad jsem volala domu. Az pak jsem si zvykla.
Jedina prilezitost, kdy jsem citila, ze se mi hlidanim fakt ulevilo, bylo, kdyz jsem prestavovala vestavene skrine a vsude byly kusy skrini a vyndane veci v krabicich a dcera by doma prekazela, tak jsem ji odvezla k babicce.
|
| 7kraska + jedna |
|
(11.6.2010 12:08:10)
Ja mam proste doslova fyzicky pocit, ze jsem cela jen kdyz je dcera se mnou. kdyz s ni nejsem, tak je mne jen pulka.
Ale my s partnerem jsme oba prasteni rodice, dceru kazdou chvili chovame a tulime se vsichni 3 najednou atd.
Ovsem na druhou stranu je dcera velice sebejista, niceho se neboji, na vsechno si troufne, ma spoustu kamaradek, neboji se nikoho oslovit, ani dospeleho. Tak to treba souvisi s tim tulenim a mazlenim, nevim.
|
| 7kraska + jedna |
|
(11.6.2010 12:10:37)
Je fakt, ze ja jako samostatna bytost a osobnost jsem ustoupila do pozadi, kdyz se dcera narodila. Myslim, ze uz ani nejsem zajimava ke komunikaci, mam omezeny okruh temat (krom prace). Urcite se to zlepsi, az dcera povyroste.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:05:42)
Děti dávám na hlídání poměrně málo. Čas k regeneraci potřebuji jako sůl, ale stačí mi chvilka, pak už mi děti začnou chybět.
Staršího syna jsem měla přes noc poprvé pryč v době, kdy mu byly necelé 2 roky. Jel s tatínkem přespat k prarodičům. Když jsem ho v té době přestěhovala na noc do dětského pokoje, tak jsem ho několikrát za noc šla kontrolovat, aby se nevzbudil a nebál se. Dnes opět spí s námi v ložnici.
Právě teď byl starší syn na týden poprvé bez nás - s babičkou u moře. Snesla jsem to celkem v klidu, ale už se na něj hrozně těším. 
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 12:08:04)
Syn v pohodě zvládá pobyt u příbuzných, ale na školku zatím absolutně není zralý, chystám se ho tam dát až od 4 let. (Stejně by mi ho nikam nevzali, když jsem doma ještě s mladším synem.)
|
|
|
| katyn |
|
(11.6.2010 12:51:05)
Znám holky, co jdou na půl roce dítěte zpět do práce, děti mají chůvu. Jsem v tomhle asi staromódní, ale já myslím, že dítě patří k matce, ani babičce bych ho takhle malého nedala, natož cizí babě. Neřeknu chvilkové pohlídání, to je něco jiného, ale celodenní péče, to ne. Já si chci dítě užít, proto ho mám.
|
| Ecim |
|
(11.6.2010 13:17:47)
Hexinko, mám to stejně. Také si nedokážu představit, že bych dala dítě v šesti měsících na celý den do jeslí. Jsou to přeci moje děti. Moje maminka je ta nejúžasnější babička, kterou znám, moje děti kdykoli pohlídá a rozkrájela by se pro ně, ale také bych nechtěla, aby s ní trávily víc času než se mnou. Kdyby mi nechtěli hlídat příbuzní, tak bych maximálně na pravidelné, ale pouze občasné pohlídání sehnala nějakou "náhradní babičku", kterou bych si ale předtím důkladně prověřila, ale celý den - ani náhodou.
|
|
|
| Epepe | 
|
(11.6.2010 12:55:09)
Od tří měsíců syna jsme chodili do tanečních. Hlídala ho (jeho) teta. Myslím, že to pomohlo všem zúčastněným.
|
|
| ZUZU | •
|
(11.6.2010 13:44:01)
Dceři budou 4 roky za 3 měsíce. Přes den ji babičky hlídají normálně, ale v noci nespala jinde než doma (a pak s náma na dovolené...). Prostě k babičkám na noc nechce. A když nechce, tak nechce, nutit ji nebudu. Nemám k tomu jedinej důvod.
Na děti jsem si počkala - takže jsem "vytrajdaná" až do alelůja. A pokud půjdu do kina večer až za pět let, tak se mi nic nestane. Synovi je 5 měsíců a budu to praktikovat stejně....
Když jsem byla v porodnici - byla dcera doma s manželem, babička jim vůbec nechyběla.
|
|
| Hadice a hadi |
|
(11.6.2010 14:26:44)
Tohle má prostě každej jinak. Ale myslím, že je to hodně o povaze dítěte, povaze maminy a taky o zvyku. Naši kluci mají 5 a 3,5 a já bez nich na noc nebyla. Jen jednou bez staršího, když jsem byla s mladším v porodnici. Nemáme v dosahu babičky, takže jsme vždycky s manželem spoléhali sami na sebe.
Oni ti naši bobánci prostě nechtějí být na noc bez nás! Nabízí se babičky na prázdniny, že jako kluci můžou přijet, ale oni tan prostě na noc nechtějí. Přes den to by šli, ale večer chtějí do vlastní postele.
A nám by se to tak hodilo, až bude zavřená školka...
Myslím, že u nich to je prostě o zvyku.
Ale jsem v klidu, až jim bude 18, budou na noc klidně bez nás...
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 14:28:01)
To spíš o dost dřív
|
| Hadice a hadi |
|
(11.6.2010 14:28:35)
no jasně, trošku jsem to přehnala...
|
| Xantipa. |
|
(11.6.2010 14:30:38)
Tak to i chápu. Je to stejný, jako když jsem na dotazy, když už budou kluci chodit na nočník, říkala - určitě to zvládnou do 18ti let.
|
|
|
|
|
| myš | •
|
(11.6.2010 14:50:25)
Pouto cítím, ale s povožením, chvilkovým pohlídáním malého kojence jsem neměla problém, i když jsem musela hlavně zezačátku myslet na to, jestli nepláče atak.
Na noc k babičce bych dítě dala až tak okolo 2 let, dřív jedině, kdyby samo moc chtělo a bylo na babičku dost zvyklé, což není náš případ.
Syn (2 a třičtvrtě) má dost problémové usínání a spaní, dokáže usnout jen se mnou nebo s manželem a pořád se občas budí (i kvůli ekzému), takže ho na noc nikam ani dát nejde. Byla jsem bez něj jen v porodnici s druhým dítětem a jednou na vodáckém srazu, kdy hlídal manžel. Dost jsem si to užila
Babička v noci hlídala jen jednou, když jsme jeli do porodnice, samozřejmě se synek zbudil, hysterčil a to je na babičku zvyklý a pak si spolu od třech do rána do šesti vesele hráli) Ale spát s "cizím" prostě nebude. Ještě že byl ten porod taková rychlovka
|
|
| arsiela, | 
|
(11.6.2010 15:35:12)
Prvního jsm zvesela nechala babičc hned po sestindělí a mazala do skoly,babi hlídala moc ráda.Mladsí byl beze mne poprvé ted,skoro ve třech letech a to jen proto ž jsem byla na operaci.Jinak ho hlídat nedávám,nechci.
|
|
| Andrýsek1 + 2 | 
|
(11.6.2010 16:44:35)
Dávám, od 1 týdne, pracuji, takže mi dítě hlídá často máma případně táta, když byla máma nemocná, jinak to řešit nemůžu, mrzí mě to, ale dítě netrpí a to je hlavní.
|
|
| Mickey16 | 
|
(11.6.2010 18:01:50)
Ne přes celou noc ale od 6 do 12 večer od cca 4týdnů... je jí 8 týdnů a byla jsem tskhle pryč 3krát. Jsem s nima sama 24hodin denně 7 dnů sama, kdybych aspoň občas nemohla někam sama asi už by mi dávno hráblo.
|
|
|
V její náručí
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Setkání sběratelůKroměříž 
K+M+B+Tábor 
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Setkání sběratelů
K+M+B+
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)