| Kelča | 
 |
(27.4.2010 11:07:10)
Jsem mámou tři krásných dětí. V poslední době ale hodně nespokojenou, frustrovanou, nervozní. Celkové fungujeme jako každá normální rodina, ale já mám pocit, že melu z posledních sil. Nejmladšímu je 1 rok,ještě kojím, takže jsem už přes rok nespala celou noc, ale neberu to jako oběť, je to má volba. Poslední dobou mám velké deprese, nevyhledávám lidi, mám depku i z pošťačky nebo prodavačky, se kterou musím prohodit pár slov. Taky se mi často třesou ruce, mám návaly úzkosti, přes den cepuju děti, aby si uklidily, oblékly se, nehádaly se, pomohly mi, atd... Bohužel nereagují na první, druhý, často ani třetí prosbu (viz. včera jsem dceru (5 let) osmnáctkrát(opravdu nepřeháním) poprosila, ať jde utřít nádobí výsledek? -na první čtyři prosby neraguje, slyší mne, ale dělám že neslyší, na následující se vzteká a mlátí do stolu, ať už jsem ticho a nechám ji hrát si. Zvládla jsem to v klidu, ale uvnitř mě to stojí hrozně moc energie). Můj život se skládá hlavně z příkazů, prošení (večer je scéna, že chci, aby se převlékli do pyžama, ráno další scéna, aby se oblékli. To jsou jen střípky našeho soužití.Manžel je celý den pryč, doma nepomáhá, u stolu nezastrčí židli, neumyje nádobí, nezamete, prostě nic. Nikam nechodím, takže hlídat nemusí, jen občas doma, když určité práce nemohu zvládnout s nejmladším a to mi dává náležitě najevo, že už bych si dítě měla přebrat, protože přece "se mnou už být nechce, chce mámu". Každý večer, když děti usnou, jdu je pohladit a říkám si, že zítra už budu lepší máma, nebudu nadávat, vše budu řešit v klidu, ale ráno tom jedu zase. Občas před nimi hysterčím, ony brečí, já taky...
Když stojím u otevřeného okna, cítím, jak moc by se mi ulevilo, kdybych svůj život rázně ukončila. Svěřila jsem se mámě a řekla mi :"Hmm, ale ty si nedovedeš představit, jak já mám psychycky náročnou práci, jak já to mám těžké doma, jak já...". Jediná emoce, kterou cítím je, že nechci být na obtíž, ale vím, že bych svým odchodem ze života doživotně zranila mé děti a to nechci, nezaslouží si utrpení. Cítím se jak zvíře v kleci, která se stále více zmenšuje. Prosím Vás o Vaše zkušenosti, kde jste našli sílu jít dál. Ještě podotýkám, že sport, nebo koníčky nyní pro mne nyní nejsou řešením, nezvládám pobyt mezi lidmi, nejsem schopna soustředit se na souvislý text, nezvládám momentálně ani sama sebe. Děkuji předem za Vaše názory.
|
| Terinka4444 | 
|
(27.4.2010 11:15:10)
Kelčo, vím, že to vypadá jako otřepaná rada a ono jich tady moc není, ale zajdi za psychologem. Myšlenky na sebevraždu nejsou v pořádku. Jsi psychicky unavená, vyšerpaná nervózní, to vysíláš svému okolí a to se ti vrací. Dokud nebudeš v pohodě, nebudou v pohodě ani děti, je to začarovaný kruh. Mluvit s manželem, ať víc pomáhá apod. asi nemá smysl, viď? Už by pomáhal, kdyby se k tomu dal donutit. Možná by ti rada odborníka pomohla, krůřek po krůčku. Nic jiného poradit neumím.
|
|
| Feliz |
|
(27.4.2010 11:15:41)
Já bych navštívila odbornou pomoc. Bez psychické podpory partnera a přátel bych nezvládala ani to jedno mateřství. A přesně z tohohle důvodu zůstanu u toho jednoho.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(27.4.2010 11:18:41)
No, to už mi připadá jako pořádná depka.Pokud jsi ve stádiu, že Ti dělá problém být mezi lidmi, doporučuji psychologa nebo psychiatra. A asi by o tvých pocitech měl nědět partner. Hodně síly, drž se - kvůli sobe i dětem  . Opravdu myslím, že to nemůžeš zvládnout sama, vyhledej odbornou pomoc.
|
|
| Jaana2 | 
|
(27.4.2010 11:21:55)
Kelčo nejdřív líty líty , věřím, že to je dost hrozný, obdobu jsem si zažila, to člověk nemá sílu vůbec na nic natož na nějaké sportování. Zeptám se - starší děti do školky nechodí? Aby pomáhla víc manžel - je to vůbec reálné? minimálně s tím, aby si ulízel JEHO věci?
Co mě napadá jako akutní řešení - na dva, tři dny fakt vysadit, vykašlat se na uklízení , vaření a jen a jen odpočívat bez hádek s dětma. Nenechat se vyprovokovat, klidně je nechat celý den v pyžamu, holt se nepůjde ven, když se samy neustrojí , ale taky se nebude pouštět televize, maminka si musí odpočinout. Když přijdou, že něco chtějí, nemůžeš, odpočíváš, jen to nejnutnější. Ono je to brzy omrzí ( teda u mne to pomohlo) a pak samy budou chtít pomáhat, aby se šlo ven, mohlo být něco dobrého k jídlo atd...
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(27.4.2010 13:28:30)
Jaano no to je dobrá rada,to by mě ani nenapadlo.taky to vyzkouším
|
|
| Cimbur | 
|
(27.4.2010 14:35:12)
Nevím, jestli je tato rada vhodná do každé rodiny, u nás by to byla katastrofa, manžel by udělal dusno. Co takhle odjet k rodičům?
|
|
|
| Limai | 
|
(27.4.2010 11:22:21)
jak je vidět z tvého příspěvku,jsi úplně na vše sam,musíš zvládat domácnost,tři děti,nebo v podstatě čtyři,protože vidím že manžel též funguje coby dítě.Já nevidím jinou možnost než více zapojit manžela do chodu domácnosti a najít si více času na odpočinek a na sebe.Nesnaž se být dokonalá matka a hospodyňka,tak ti bude ležet nevyžehlené prádlo doma o tři dny déle,no a co?Vadí to někomu?Změní ti kupa neumytého nádobí nějakým zásadním způsobem tvůj život?Asi ne,že?Ujasni si priority,zda je pro tebe důležitější mít uklizené nádobí,nebo třeba posezení s kamarádkou u kafe,které se můžeš vypovídat.Nevím jakého stáří máš ty dvě děti,zda jsi s nimi doma nebo navštěvují školky a školy,ale docela určitě potřebuješ více odpočívat a více času sama pro sebe,i kdyby jsi jenom měla zalézt do postele s knížkou a nic nedělat.Já myslím že je toho na tebe moc a z toho se vše odvíjí.A věř mi,opravdu nemusíš být dokonalá a stíhat denně vše od A do Z.Já to mám třeba nastavené tak,že denně musím umýt nádobí a mít uklizenou místnost ve které se nejvíce pohybujeme.Ale že bych denně vařila,luxovala,vytírala nebo utírala prach,to fakt ne.Nehoň se,nestresuj se,neocení to ani manžel,a děti už vůbec ne.A ještě jedna rada-nech manželovi děti na víkend,pokud nemáš vyloženě malinké mimi,a někam si vyjeď.Ať panáček línej taky vidí,co je starost o děti a o domácnost.
|
|
| Aiša+4 | 
|
(27.4.2010 11:24:11)
Tak jsem na tom nějak podobně,kažý večer si říkám,že od zítřka bude všechno jinak a druhý den je to stejné.Rozumím ti naprosto úplně,kdy jsem naposledy spala celou noc v kuse si už nevybavím snad dva roky nazpátek?Asi před dvěma měsíci jsem se rozhodla svůj život radikálně změnit.I přes svůj odpor k setkávání se s lidmi jsem se rozhodla,že začnu dělat práci,kterou jsem vždycky chtěla a trochu se osamostaním,najdu si svůj směr v životě.Navíc jsme na tom více než rok dost špatně finančně vinou zaměstnavatelů mého muže-mají pocit,že zaměstnanci nic platit nemusí a výtlaty měly měsíc i více zpoždění .To člověku moc nepřidá,když ani neví,jestli bude mít na zaplacení obědů ve škole pro děti nebo někdo nepřijde a nevezme mu to málo co doma má. Když jsem si to všechno nějak ujasnila a naplánovala,získala zase nějakou tu vnitřní sílu,že to zvládnu,tak....jsem zjistila,že jsem opět těhotná a síla a energie mě jak máchnutím proutku zmizela Už nevím,jestli je dobrý nápad začít podnikat v podstatě z ničeho a jestli to má vůbec cenu,když za sedm měsíců tu bude další svišť,který mě bude alespoň rok plně potřebovat.Opět jsem tam kde jsem byla.Bez jakékoliv energie a chuťi cokoliv dělat,kamkoliv chodit a skýmkoliv se setkat.
Chtělo by to nějaký zázračný lektvar,nemá někdo recept?
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(27.4.2010 11:28:11)
Aišo jestli to chceš dělat tak to dělej. Zkus to. I s malým dítětem budeš potřebovat nějaké odreagování.
|
| Aiša+4 |
|
(27.4.2010 11:31:44)
Víš o něko,kdo to zvládnul? mě by hrozně pomohlo vědět,že to někdo dokázal.Může vůbec člověk,který se bojí zajít se zeptat na pronájem prostoru pro podnikání uspět?
Podotýkám,že bych to musela zatím lepit z rodičáku,čili se ještě více uskromnit,pokud to vůbec jde...nechci si brát další půjčku,těch si vzal už dost můj muž(aby mě zbytečně netrápil starostma s financema-za což bych ho nakopala někam!!!)
|
| remus | 
|
(27.4.2010 11:33:59)
Já znám! paní tady od nás začala podnikat-prodává dtské oblečení, měla v té době dvě dětu te´d má už třetí, zvládá to a baví jí to.
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(27.4.2010 11:34:57)
Aišo já si loni zařizovala živnosťák i jsem si nakoupila materiál taky z rodičáku, ale klukům najednou hrklo v hlavě a prostě mi nedají přes den minutu klidu.. Pořád jsou všude s emnou běda jak chci mít chvilku klidu... Takže jsem si to na rok přerušila a jak půjdou do školky jdu do toho znovu. Na pronájem se můžeš zeptat i po telefonnu, nebo emailem. nemusíš se s lidma skoro vůbec stýkat.
|
| Aiša+4 |
|
(27.4.2010 11:38:54)
Jenže já chci dělat zakázkovou oděvní tvorbu,tj navrhovat oděvy a šít a to zákaznicím,se kterýma se budu muset setkávat...budu se muset usmívat ,být milá.Ale moc děkuju,třeba to zvládnu...nejlepší by bylo,kdybych to mohla dělat doma,ale bohužel tu nemám místečko a při tolika dětech a kraválu,který umí dělat,bych se hambou propadla tu někoho pozvat
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(27.4.2010 11:41:39)
Aišo to zvládneš. Nakonec se ti ten kontakt i bude líbit. Postupně si zvykneš. tohle je nevýhoda mateřské a rodičovské, že člověk je úplně izolovaný... Je to fajn když něco takového umíš... A můžeš si to udělat i přes internet. Když se ti ženská změří dle tvých tabulek tak jí to ušiješ i tak
|
| nomiš + 2 | •
|
(27.4.2010 11:44:43)
přesně, a tahle v podstatě umělecká činnost je výborným lékem na nervy pochuchané dětma, jak vidím u různých svých kamarádek, co také šijou aspoň pro sebe a děti, když z toho budeš mít nějakou korunu, tak tím spíš
|
|
|
| malostranska | 
|
(27.4.2010 13:12:35)
Aiso, zvladnes to urcite! 4 deti je jiste zahul, ale deti rostou a mohou v domacnosti trosinku pomoct( ty starsi)Je jedna maminka na Fleru, je pod prezdivkou Rebeka Q, ma deti dve, brzo bude mit 3 a zvlada neuveritelne veci. Prezentuje jeji odevy na Fleru, ma ohromny uspech a nestiha( myslim tim, ze je vylozene zasekana zakazkami...) treba bys mohla pro zacatek prezentovat Tve vyrobky na Fleru. Styk se zakaznici nemas zadny... mrkni na ten princip, myslim, ze by to bylo neco pro Tebe!!!!Kdybys ji nemohla najit, tak se jmenuje Sona Zimmermannova tusim....
Ja delam mimo svoji praci jeste kurzy noseni deti v satku a mam tu ambulanci pro urvanecky a delam to taky u me doma.... je to prima, ale uklid pred kurzem me stoji vic usili, nez kurz samotny....binec doma teda nemam, ale snazim se samozrejme o maximalni poradek, kdyz mi prijdou lidi.... a to fakt vycerpava )Hodne uspechu a nedej se!!!
|
| Aiša+4 |
|
(27.4.2010 15:06:33)
Boruvko,děkuji ,na Fleru jsem zaregistrovaná už delší čas,ale nějak jsem ještě něměla co nabídnout
|
|
|
|
|
| nomiš + 2 | •
|
(27.4.2010 11:39:43)
Aišo, je třeba Johanka Kubaňová, co má v Českých Budějovicích obchod Babyšátky. Ta má šest dětí, studuje u toho druhou vysokou, vede tento obchůdek, dělá si sama účetnictví - doporučuji někde ve starých diskuzích přečíst její článek o šestém porodu a jak při něm složila zkoušku a účtovala dokud to jen šlo (myslím, že se to jmenovalo "porod v terénu", nebo tak nějak). Mně kdysi hodně nakopl, když jsem s miminem za krkem dopisovala knihu a snažila se zvládnout práci, školu, domácnost ... podle mého je naopak jedním z dobrých řešení pustit se do něčeho, pro co je člověk hodně nadšený, tak nějak to dodává energii pro to ostatní, i když se to pak všechno dohromady pytlíkuje všelijak.
|
| Aiša+4 |
|
(27.4.2010 12:07:14)
Jé děkuji,já ten článek o jejím porodu v obchodě-nebo to byla místnost u obchodu-četla před pár dny
Holky jste zlaté.U mě je jen maličkost,že nemám komu dát děti pohlídat,jsme od všech daleko,muž je non stop v práci....ale pokusím se a pak dám klidně vědět,jak se mi vede
|
|
|
|
|
| myšulka | 
|
(27.4.2010 11:30:14)
Kelčo, rozhodně doporučuju, jak už bylo řečeno výše, návštěvu odborníka. To, co popisuješ. už opravdu výrazně zavání depresí. Není radno to zanedbat, věř mi, jsem z oboru. Možná ti na prvotní zdvihnutí pomůžou antidepresiva, potom třeba psychoterapie, kde si spoustu věcí ujasníš. A manžela rozhodně zapojuj co nejvíc, tím nic nezkazíš.
|
|
| x x |
|
(27.4.2010 12:14:26)
Sice už je to asi jedno, ale nešlo tomu 4. těhotenství nějak zabránit, když jsi byla v takovém stavu už před ním?
|
|
|
| jana38 |
|
(27.4.2010 11:27:04)
Souhlasím s ostatníma, zkus si najít odbornou pomoc.
A úplně malá úleva pro začátek: neopakuj příkazy, nemá to smysl, dítě to mate, neví, který to z 18ti opakování příkazu je to pravý, co má poslechnout.... Zbytečně se tím vyčerpáváš.
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 11:39:36)
Děkuji všem za názory, v podstatě říkáte to, co sama vnitřně cítím, co se týká odborné pomoci. Dětem je 11, 6 a 1 rok a manžel je bohužel vytížený i o víkendech, má s bratrem malé hospodářství a ačkoliv tahle činnost ani jednoho neuživí, bere jim všechen volný čas.
Aišo, ani nevíš, jak blízké a podobné jsou naše životní cesty. Píšeš o síle, která se ti vracela a následném těhotenství - před pár týdny nám při milování praskl kondom, byla a stále jsem z toho hodně vykolejená, ale manžel v tom měl jasno hned - vzala jsem z krabičky špatnou značku, která je příliš tenká. Takže on je v pohodě, já se nervuju. Věřím, že budeš nakonec šťastná, až své miminko budeš mít v náručí, ale teď to vypadá, že se ti hroutí svět. Přeji Ti hodně síly
|
|
|
| babiki | 
|
(27.4.2010 11:30:02)
Kelco
najdi si odbornou pomoc, tohle uz neni sranda, a sver se manzelovi, dej mu precit co jsi tady napsala...at se pak nedivi az tebe odvezou a mu zustanou deti na starost.
Ja na Tvem miste bych take odstavila, vycerpava te to, nemas uz z toho radost, a rok je dost dlouha doba...drzim palce 
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(27.4.2010 11:31:42)
Byla jsem na tom podobně. Brala jsem AD a hodně mi to pomohlo se dát dohromady, pak jsem otěhotněla a kvůli nevolnostem jsem to přestala brát. Teď se v tom nějak plácám, ale není to zdaleka takové jako to bylo před AD. Jinak já začala praktikovat 3x a dost... Takže řeknu 3x a když to nezabere chytnou přes zadek. Jednak s emi pořád hrabou ve skříních s oblečením. Všechno co poskládám je hned vyházené, takže jsem skříně zavázala, aby tam nemohli lézt. Vyklidila jsem jim spodek jedné skříně, kde jsou věci na věšáku a tam mají svoji schovku. Koupelnu zamykám, kuchyň zamykám, ložnici zamykám, dveře od bytu taky zamykám... Jinak bych se z toho zbláznila... Oni děti umí pěkně ignorovat a o to to člověka víc ubíjí.
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(27.4.2010 11:33:16)
Jo a vím, že peněz není nazbyt, ale zkus si jednou týdně domluvit nějaké hlídání abys měla klid sama na sebe... je jedno jestli v tom volnu budeš uklízet, nebo si malovat, vyšívat, nebo se prospíš. Budeš prostě sama se sebou.
|
|
|
| janna001 | 
|
(27.4.2010 11:36:32)
Ze své zkušenosti tě ujišťuju, že tvoje pocity jsou naprosto normální - nejsi hrozná matka, jsi prostě lidská bytost a ne stroj. Mám jedno dítě, ovšem dává mi zabrat dostatečně - scény typu "nesvlíknu se", "nebudu se oblíkat", "nepůjdu se koupat" atd. jsou u nás pětkrát denně a někdy bych ho zaškrtila, protože to je každý den pořád dokola. Potřebuješ si trochu orazit, to je jasný. Babička asi nepomůže, manžel se na to taky moc netváří, tak zkus jiný příbuzný - tety, co druhá babička, ať si ty děti občas nějak rozeberou. Nebo paní na hlídání na 1 odpoledne za 14 dní - manžel hodně pracuje, tak na to snad vydělá. Nebo mu uspořádej léčbu šokem a nech ho jedno víkendové odpoledne samotného s dětma. Určitě ti většina mých návrhů přijde neschůdných, svoji variantu si musíš najít sama. Ale nevzdávej to! Děti tě potřebují, potřebují mámu silnou a zdravou a to bez trochy odpočinku nepůjde.
|
|
| Lenka, 1 dcera | 
|
(27.4.2010 11:36:39)
Kelčo, napsala jsi v rozporu s tím, jak jsi příspěvek zakončila, souvislý a zcela srozumitelný text. Holky už ti napsaly v podstatě to, k čemu se přidávám i já. Ty pocity, které máš, ti dávají jasně najevo, že něco je velmi v nepořádku a že je potřeba začít to řešit. K tomu potřebuješ podporu, nejlépe pomůže dobrý psychoterapeut. Nevím odkud jsi, koukni do seznamu nebo na net, můžeš se zepatt třeba na lince důvěry, vyhledat manželskou poradnu atd. Tam všude najdeš odborníky. Podle toho, co píšeš, bych asi volila kombinaci psycholog - psychiatr, někteří psychiatři nedávají jen léky, jsou zároveň psychoterapeuty, najdeš je tam, kde nabízejí psychoterapii. Tady v Praze namátkou: Gaudia, Psychoterapeutické středisko Břehová, Eset atd. Něco bývá na pojišťovnu, něco se i připlácí, záleží na tom, jak se tam domluvíš. Je hezké starat se o všechny, ale jsou chvíle, kdy se nejdřív musíš postarat o sebe, zasloužíš si to.
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(27.4.2010 11:41:11)
Kelčo, kde bydlis? V Praze? Jestli jo, tak pripadne bych nekdy mohla "vyvencit" Tvou 5-letou...ja mam taky takovou.
|
|
| Ananta | 
|
(27.4.2010 11:41:15)
To je tedy docela peklo. Asi to bude chtít nějakého odborníka, stabilizovat se trochu a udělat si plán na přeorganizaci života s rodinou. Děti bezhraniční, promiň, ale je to tak, manžel nepoužitelnej, nevím jak u vás funguje otcovská autorita, funguje vůbec jako otec? To je tak na rodinou terapii. Zajdi si za psychologem... pokecej s někým nezávislým o celé situaci.
Jo a ještě něco, ta potřeba dokonalé matky, která tě akorát neurotizuje... místo breku a hysterčení před dětmi bych asi dceři jednu plácla, protože to jí ublíží míň než když uvidí matku brečet a bude brečet s ní, nemůže tě pak vnímat jako osobnost, autoritu... děti si s tebou podle popisu dělají co chtějí, to je špatně pro tebe a hlavně pro ně.
Držím palce, zvládnout se to určitě dá, jen teď to asi vypadá hodně nepříjemně
|
| malaa | 
|
(27.4.2010 12:03:06)
Jo, mám na to podobný názor....
Ale chci ještě říct....svého času jsem byla taky úplně v prdeli (sorry za ten výraz, ale musím to tak napsat ), i když asi ne tak, jako Ty.. Manžel, byť je super otec i partner, byl tak pracovně vytížený, že jsem byla na všechno sama, děti různý období vzdoru, k tomu i jiný problémy a taky jsem měla pocit, že už to nevydržím...
Tak jsem, když byl čas, brouzdala tady po rodině a jiných serverech a zjistila jsem, že moje "problémy" vlastně vůbec problémy nejsou, že jiný ženský se potýkají s nemocemi dětí, s šílenou finanční situací, s násilnickými manžely a to mi dodalo takovou sílu, že žádný odborník by mi takhle nepomohl.
Sice to vypadá, jako bych těžila s cizího neštěstí , ale je fakt, že jsem si řekla, že ještě není tak zle, že je to jen můj vnitřní špatný pocit, že můžu být ráda, že jsme zdraví, že máme kde bydlet a že se máme rádi.
Je mi moc líto těch, kteří řeší daleko vážnější situace . Jsou hrůzy na světě.
Tak jsem přehodila výhybku a jela dál......nakonec se všechno stabilizovalo, manželovi se práce stabilizovala do rozumné doby, já jsem byla spokojená, děti tím pádem taky a když jsem šla po RD do práce, tak to mi dodalo další energii.
Přeju Ti, ať to vyřešíš....a možná i díky odborníkovi, ale neuvapuj se v nějakých šílených rozhodnutích. Hodně štěstí....
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(27.4.2010 13:40:40)
Ahoj Maalla tak jsem se zamyslela nad tvým příspěvkem a ono máš vlastně pravdu.Jsou opravdu mnohem horší věci..nedovedu si vůbec představit mít doma nejakého násilníka nebo ochlastu..a už vůbec kdyby nekdo z rodiny byl vážně nemocen,to už bych asi opravdu nevydržela.
no už se teším do práce až mi skončí rodičák,uvažujem s mužem že si to přístí rok vyměníme,já makat a on na rodičák,nebo mě doma vážně už hrábne.
|
|
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 13:56:45)
Děti bezhraniční, manžel nepoužitelný - je mi z té definice úzko, ale buhužel musím přiznat, že máš pravdu. Vím, že na tom mám samozřejmě svůj podíl, že jsem situaci nechala dojít takhle daleko.
Manžel u dětí nejakou autoritu má, ale často ji dává špatný příklad. Denně vařím teplá jídla a zhruba v polovině případů se stane, že on to nejí (nemyslím, že bych byla tak hrozná kuchařka), protože "nic mi nenuť,dneska na tohle nemám chuť!". Naposledy to byli španělští ptáčci, kterých jsem uvařila velký hrnec. Manžel "neměl chuť", děti taky "neměli chuť",takže jsem to jedla sama tři dny . Tohle se u nás stává dost často, jsem pak vzteklá a frustrovaná z toho, že už je nedokážu už ani v jídle uspokojit. Prostě důvodů mých splínů je víc...
Když řeknu - prosímtě ukliď si to triko, co ti už tři dny leží přeš židli, většinou se dozvím, že já mám časopis na stole také tři dny, tak ať nejřív začnu u sebe.
|
| Inka | •
|
(27.4.2010 14:04:43)
Doufám, že jsi jim neuvařila něco jinýho.
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 14:11:20)
jasně, že ne, jen mě štve, že to budu řešit zas a znovu, maslím to mé "netrefování se" do jejich chutí 
|
| Inka | •
|
(27.4.2010 14:22:49)
Tak se jich zkus zeptat, co by si dali. Já když kolikrát nevím, co vařit, tak vyhlásím, že když si "neobjednají" neuvařím.
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 14:25:55)
Dobrý nápad 
|
|
|
|
|
| DENISA |
|
(27.4.2010 14:38:00)
No tak si vezmi pouceni pro priste a k veceri jim dej vybrat, aby je "neomezovala" jednim jidlem. Rekni jim - vazeni k veceri je chleba a na ten si muzete dat: maslo, syr, pastiku, sunku, sul, pepr, horcici.
|
|
| Charlota | •
|
(27.4.2010 14:39:28)
Kelčo, tak popadni časopis, dej ho na místo a řekni - já mám uklizeno a co ty? Tak začni skládat triko!
A že by nejedli špaň.ptáčky protože nemají chuť? To na mě doma taky zkusili a se zlou se potázali. Já jim řekla: Tak si tu chuť uděláte a sníte, co Vám vaše matka v potu tváře navařila místo abych se dívala v televizi na film nebo byla na procházce. A manželovi jsme řekla že půjde příkladem nebo si bude chystat večeře sám. Ono lehké vydírání v komunikaci občas neuškodí.
Máš to doma moc těžké, souhlasím se všema co navrhují odbornou pomoc i u obvoďáka, jinak se z tebe stane rodinný otloukánek.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(27.4.2010 15:03:23)
Kelco, uz tu bylo skoro vsechno receno, jeste bych se zastavila u tech hranic. Prijde mi, ze nejen tve deti nemaji hranice - predevsim je nems ty sama. Nechal ajsi muze i deti jit az nadoraz. K pouzitelnemu zivotu je potreba vymezit si bublinu i okolo sebe, "sem uz ne", jinak ztracis sebe sama a pro ostatni jsi jen hadr, ktery se muzou utrit a vyhodit.
|
|
|
|
| Lůca+2 | 
|
(27.4.2010 11:47:31)
Tak jak to máš ty, tak to mám také, můj muž se chová stejně, dcerka také, je jí sedm, drobek bude mít rok. Já to ale zvládám, někdy líp, někdy hůř. Někdy padnu na dno, ale během jednoho dne se od něj s manželovou pomocí odrazím, umí naslouchat, radit, psychicky hladit a pomoct. Myslím, že ty by jsi měla šupajdit okamžitě k doktoru, v tvém případě konkrétně psychiatr. Psycholog toho s tebou moc nenadělá. Věř, že se ti život obrátí k lepšímu, budeš vstávat s úsměvem, bude ti krásně. Budeš mít sebevědomí, chuť do života, budeš si ho užívat. Moc ti to přeju.
A ještě, mě žene dál láska k dětem a mému životu, nechci se jen nervovat, trápit, zlobit se.....a když mi je ouvej, tak se na všechno vybodnu a jdu si udělat nějakou radost, cokoliv, co mě poteší, však rodinka mi nikam neuteče.....
Hodně štěstí, aby jsi vše zvládla a těším se, až sem napíšeš, jak je ti líp a je krásně na světě
|
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 11:47:34)
7krásko, děkuji za nabídku, ale jsem trochu z ruky - z Vysočiny
|
| remus |
|
(27.4.2010 11:56:16)
Já jsem také z Vysočiny.
|
| 7kraska + jedna |
|
(27.4.2010 12:07:55)
Kelčo, treba tech holek z Vysociny tady bude vic a nektera Ti muze prijet pomoct.
|
|
|
|
| Líza | 
|
(27.4.2010 11:54:44)
Začnu od konce. Nikam nechodíš, celý den trávíš mezi dětma předškolního či batolecího věku a není divu, že ti je tak, jak ti je. Potřebuješ něco normálního. Nejsi jen matka, jsi taky člověk, žena. Bude nutné, abys z toho kolotoče, kterej může bejt fajn, když k němu má člověk nějakou protiváhu, našla důvod vypadnout. Nemusí to nutně bejt mezi lidi, choď na procházky, na kolo, běhat, do knihovny, kamkoliv.
Pokud máš pocit, že ani tohle nejde, tak šup k nějakýmu psychologovi.
To, že tě napadá, že by bylo nejlepší skončit život, je taková zkratkovitá reakce tvojí psychiky - prostě je zřejmé, že život takhle, jak ho žiješ teď, skutečně dál už k žití není, ale vyvodit z toho, že se musí život kompletně ukončit, to už je ten zkrat. Skutečným řešením je začít ten život měnit tak, aby se žít dal.
Jestli na to nemáš dost síly, nech si pomoct - psycholog.
|
|
| madlenka+2 |
|
(27.4.2010 12:03:38)
Mně zaujalo, že tvoje pětiletá holčička už sama utírá nádobí, i když asi nerada. Máš určitě moc šikovné a skvěle vychované děti, vydrž to ještě rok, léto bude fajn a pak to uteče. A co přestat kojit, ono to nevyspání (respektive to, že ti časté probouzení naruší fáze spánku a ty si spánkem neodpočineš) dělá s psychikou strašně moc.
|
|
| Evka13 | 
|
(27.4.2010 12:05:41)
Asi to v tvém okolí vypadá jako selhání a spousta lidí by se za to styděla, ale v momentě, kdy bych zvažovala, že to tady zabalím a nechám tady malé děti, neváhala bych a zašla do nějaké psych. poradny. Nemusíš to nikomu říkat, jestli nechceš. Seber prcka a udělejte si výlet spojený s návštěvou... Taky jsem jeden čas chodila s dcerkou po "návštěvách". Teď už naštěstí dobrý.
|
|
| DENISA |
|
(27.4.2010 12:22:13)
Kelco, fakta jsou, ze sis toho nalozila hodne, zrejme 3 deti jsou uz moc a jeste sis blbe zaridila vse okolo. Mit tri deti a k tomu manzela, ktery nejenze nepomuze, ale jeste pridelava praci a psychicky te taky spis potapi, to je na jednoho opravdu presprilis. To same opora v matce atd. Zarazilo me to, ze chces po 5tiletem diteti, aby utiralo nadobi. Ani se nedivim, ze to moc nefunguje. Dite je na to jeste asi male a ty se vysilujes neustalym dozadovanim. Myslim, ze jsi to dotahla tak daleko, ze bez pomoci odbornika se neobejdes a to ovsem neni vubec zadna ostuda. Hlavne zalezi na tom, abys nasla dobreho psychologa a ne nejakeho co ti nacpe prasky a tim to bude koncit. Mela bys pozadat manzela, aby s tebou navstevu u dr. absolvoval a tam se dozvedel vice o tvych pocitech. Doma te poslouchat nebude, ci to bude bagatelizovat. Nekdo jiny nez ty, by mu mel vysvetlit, ze nejsi otrok a ze by mel doma prilozit ruku k dilu a psychicky te podporovat a ne srazet. Strasne moc drzim pesti !!!!!
|
| DENISA |
|
(27.4.2010 12:24:08)
Jo a jeste jsem zapomnela dodat - prestan kojit, ty nablble hormony muzou mit tez velice spatny vliv na tvoji psychiku. Urcite zacni odstavovat ihned.
|
|
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 12:24:24)
děkuji všem za názory. Ano, je to tak, jak většina z vás píše. Mateřská je svým způsobem hodně uzavřený svět, všechny mámy jsme svým způsobem izolované a právě na mateřské často vyplavou na povrch emoce, které si jindy nechceme přiznat. Jak píše MALAA ve svém příspěvku, také mě hodně pomáhá server Rodina. Když si čtu, jaké lidi občas mají trápení a problémy, zastydím se, že se mi přece nic hrozného neděje a na chvíli se uklidním. Ale nyní mám pocit, že ten účinek je jen krátkodobý a utápím se zase sama v sobě a svých pocitech. Nedávno jsem četla rozhovor s Petrm Mukem, který trpí manio-depresivní psychózou. Je šílené, jak my lidi dokážeme mást tělem - navrchu sympatický, pohodový člověk, který ale má uvnitř sebe peklo, chce z něj ven, ale neví kudy. Můj muž, jako mnoho jiných mužů, příliš neuznává to, na co si nelze sáhnout. Takže deprese není pro něj téma k hovoru.
|
| Lenka, 1 dcera |
|
(27.4.2010 12:38:19)
Z Vysočiny? Tak co třeba Psychocentrum.cz? Mají pobočky ve všech oblastech Vysočiny a je to pod soc. službami,takže zdarma.
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 13:02:54)
děkuji za tip na psychocentrum , už jsem si vyhledala kontakt
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(27.4.2010 13:11:23)
Deprese není špatná nálada, deprese je klinická diagnoza, je to nemoc, která může zabíjet. Možná to tvůj manžel pochopí, až začneš chodit k doktorovi. Mmch, těžké deprese má spousta chlapů, a je to pro ně o to horší, že je "neuznávají".
|
|
|
| Hilly. |
|
(27.4.2010 12:34:08)
Kelčo, zkus odetnout to noční kojení. Já to taky udělala v roce a nelituju, dítě pár dní řvalo a potom byl klid. Bez spánku člověk nemůže dlouhodobě fungovat...Udělej to, dítěti prospěje daleko víc pohodová vyspaná máma, než nervní a depresivní, byť kojící...můžeš pořád ještě kojit přes den.
Spánek je základ, myslím, že se ti potom dost uleví...nebo by si s tím mohla začít
|
| Zeyfera |
|
(27.4.2010 13:09:00)
Kelčo, s kojením přestaň, roční dítě, pokud není nemocné, v noci kojit už nepotřebuje a ty se potřebuješ vyspat. Nádobí neutírej. Já ho dám do odkapávače a nechám, ať uschne na vzduchu. Je to hygieničtější a ušetříš si nervy. Jestli vedeš holku ráno do školky a potřebuješ, aby se převlékla, pomož ji. Jestli se večer nechce převlékat do pyžama, řekni ji, co bude následovat - neuvidí večerníček, nepřečteš ji pohádku, prostě, aby pochopila důsledky. 11letý se snad už převlíká sám, jestli ne, taky bych volila zavést a dodržovat důsledky. Popros manžela o pomoc, nejlépe nějakou konkrétní činnost, kterou by mohl pravidelně dělat s vysvětlením jak je to pro tebe důležité - manžel třeba pravidelně luxuje a taky myje vanu, protože má jako chlap víc síly, více přitlačí a je to lépe vyčištěné. Drž se!
|
|
|
| anemone |
|
(27.4.2010 13:03:20)
Je toho na Tebe moc. I s dětma se dá vypnout, naplánovat si každý den hodinku, dvě pro sebe. Je podstatné, aby pochopily, že odpočíváš, a zvykly si příliš nerušit, proto si myslím, že je nejlepší, když to bude pravidelná rutina - když malej odpoledne spí, maminka odpočívá. A pak zase můžete dělat něco spolu. (Včera jsem si prosadila, že budu hodinu odpoledne spát. Po chvíli odhánění to děti skously. Fakt to pomohlo.)
Pokud Tě přepadají myšlenky, že je lepší nebýt apod., bylo by asi dobré promluvit s psychologem, jak už tady zaznělo. Je lepší mít situaci pod kontrolou a i vědět, kam se obrátit. Jenom dodám, že při hledání vhodné pomoci může být dobrý startovací bod i Tvůj ošetřující lékař. Situaci v regionu zná asi velmi dobře. Všechno lze iniciovat i po telefonu, ev. mailem.
Držím palce a přeju hodně sil.
|
|
| Insula | 
|
(27.4.2010 13:04:16)
Chci ti jen říct, že svým odchodem bys nezranila děti dočasně, ale trvale.
Jinak mám dojem, že jsem to psala já. Prožívám podobné věci (i když manžel teď trochu pomáhá, co chodím do práce). Ale zase náš vztah je žádný, takže v tom to mám horší, nemám se o koho opřít.
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 13:10:53)
Ano, znám ten stav -nemít se o koho opřít. Naopak všichni se opírají o tebe a neptají se, zda to stále ještě jsi schopna unést...
|
|
| Samarlu |
|
(27.4.2010 13:24:39)
Nechtějte nikdo vědět, kolik trápení a práce je v situaci poté, co to někdo, kdo na světě nechtěl být na obtíž, prostě ukončil...
|
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(27.4.2010 13:14:35)
tohle je důvod, proč, i když miluju děti, nespíš další mít nebudu ... rodičovskou dovolenou jsem protrpěla, ale ty pocity, že život nestojí za nic, ty si asi budu pamatovat navždy, dělala jsem ze sebe blbce, aby doma všechno fungovalo, ale ostatní nad tím jenom ohrnovali nos ... teď, když to skončilo, já mám svou práci, teď je mi skvěle ... ba co víc, rodina si začala vážit toho, když jsem doma, pomáhají, abychom ten společný čas mohli využít nějak smysluplně ... za mě, pokud ještě někdy budu mít dítě, tak rozhodně nebudu doma dobu delší, než nezbytně nutnou ... třeba teď mám tři dny volno a jsem úplně nadšená, že s holkama můžu být  jsem ráda, že jsem se doma nezbláznila, a tobě držím palce, ať to zvládneš taky
|
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 13:22:24)
S tím, že jsem hodně emočně labilní souvisí i fakt, že se držím stereotypů. Přestat teď nedokážu, chci nejmladšímu dát tolik, co starším dětem, které jsem kojila oba dva roky. Na druhou stranu chápu, že pokud něco člověku víc bere než dává, měl by se toho vzdát, ale je to začarovaný kruh - už teď vím, že bych ukončení kojení cítila jako své selhání. Vím, jsem případ
|
| Petra Neomi | •
|
(27.4.2010 13:27:39)
Jsi případ vyčerpanáho člověka, trpícího depresí. Vyčítala by sis zánět slepého střeva nebo zápal plic? Tvé tělo a psychika prostě jen reaguje na extrémní zátěž.
|
|
| Hilly. |
|
(27.4.2010 14:13:18)
Kelčo, ale stačí to kojení zrušit jen v noci. přes den je to zbytečné. Nic si nevyčítej, nejmladší to bude mít zase v životě lehčí, protože za ním budou stát starší sourozenci, nebude se tolik nudit, protože si s ním budou třeba hrát, což nejstarší nemělo.....ono všechno má něco a nikdy ta výchova nemůže být úplně stejná
|
|
| DENISA |
|
(27.4.2010 14:34:16)
Kelco, co to rikas? To je nesmysl. Opravdu si myslis, ze dite osidis proti ostatnim dvema? Vis, ze ted uz kojeni diteti opravdu nic nedava? To jen kojici fanatici to vsude hlasaji, odbornici si mysli neco jineho. A hlavne, i kdyby neco davalo diteti, tobe to ublizuje daleko vic. Mozna tve deprese plynou HLAVNE z toho kojeni. Jakmile mas i myslenky na sebevrazdu, tak je nejake kojeni fakt vedlejsi. Ja sama vim, jak mi kojici hormony zatemnovaly mozek. Nemela jsem sice sebevrazedne sklony, ale takove navaly hysterie, ze jsem byla na blazinec. Kdybych byla schopna si to tenkrat uvedomit, dite je na flasce okamzite.
|
| Petra Neomi | •
|
(27.4.2010 14:44:46)
NO, ono to kojením nutně být nemusí, imho je to tak co tak prostě záležitost pro odborníka.
|
|
| JaninaH |
|
(27.4.2010 15:24:52)
Souhlasím s Denisou, to bylo první, co mě napadlo (ale bála jsem se to sem napsat  ) - odstavit dítě, dávat mu na noc kaši (nebo co se dneska ročním dětem na noc dává), aby spalo celou noc.
A konečeně a pořádně se vyspat.
A udělat si víkend nebo aspoň den jenom pro sebe.
A uklidnit se a všechno si v klidu promyslet.
A vážně si promluvit s manželem.
Kvůli sobě, ale hlavně kvůli dětem, protože ony potřebují zdravou a veselou mámu mnohem víc než denně teplé večeře a kojení do dvou let.
Kelčo, situaci, kterou popisuješ, znám, taky jsem se dokázala dostat v jednu chvíli na MD do tohohle stavu "sebeobětování". Ale k ničemu dobrému to nevedlo, věř mi.
J.
|
|
|
|
| Adina,kluk 08 | •
|
(27.4.2010 13:26:01)
ahojík,já mám jedno dítě a ty pocity mívám nárazově taky,skoro stejné jak tady popisuješ.nemám náladu se s nikým bavit,jít mezi lidi,radeji sedíme na zahradě a malý si hraje tam než abych s ním nekam šla.nejak nemám na nic náladu.už mi asi leze na hlavu být doma,ale představa jít do práce je ještě horší.manžel jezdí domu večer,takže jsem na všechno sama,hlídání nemáme.
nedovedu si představit mít ještě další dítě k tomu,to bych asi z toho okna opravdu už skočila,ty pocity to všechno skončit a mít konečně klid mívám také.
takže nejsi v tom sama.
|
|
| IvanaQ.,06,09 | 
|
(27.4.2010 14:05:40)
Něčím obdobným jsem si prošla před časem také.Dvě děti,domácnost a nemocná babička (tchýně). Ale protože už nějaký čas docházím k psychiatrovi,svěřila jsem se tam.I když ono už to na mě bylo vidět,ani jsem nemusela nic moc říkat.Paní doktorka mi doporučila hlavně odpočinek,dokonce mi nabídla,že mě hospitalizuje.Prostě když nebudu doma,bude se to muset obejít beze mě.Nakonec jsme se domluvili,že si odpočinu doma. Prostě jsem hodně věcí vypustila.Pomohla mi také máma.A také jsem změnila léky,které jsem na podobné potíže brala.Během dvou týdnů přišla velká úlava.
Nechci malovat čerta na zeď,ale myslím,že na popisované potíže nepomůže jen si popovídat s psychologem,že to bude chtít i medikamenty.Dokonce jsem zjistila,že léky co beru může předepsat i obvodní lékař,tak jestli se Ti nechce přímo na psychiatrii a máš dobrého praktického třeba také pomůže ten.Nemá cenu se trápit.
Držím palce,ať je brzy líp
Jsem také z Vysočiny,kdybych mohla pomoci nějakým tím povzbuzujícím slovem,mail je pod nickem
|
| januska.1 | 
|
(27.4.2010 14:14:12)
Kelčo,nech si udělat komplet prohlídku u lékaře,krevní testy-štítná žláza může někdy udělat velké problémy a pak se to začne nabalovat.Pokud bude vše v pořádku šla bych k psychiatrovi a nechala si předepsat nějáké medikamenty a snažila se přeorganizovat chod domácnosti,zapojit manžela apod...
|
|
|
| Cimbur |
|
(27.4.2010 14:33:36)
Kelčo, myslím, že bys potřebovala pomoc psychologa a nejspíš i psychiatra, sama s tím budeš bojovat obtížně. Objektivně je Tvoje situace náročná, nemáš čas na odpočinek atd., od manžela psychickou podporu asi očekávat nemůžeš. Zkus si najít čas na návštěvu odborníka, je to pro Tebe i děti důležité. Nebo klidně zavolej i na linku důvěry, měli by Ti poradit podle regionu kam se obrátit.
Jinak, co se týče toho zlobení a odmlouvání: sama mám zkušenost, že když nejsem úplně v pohodě, moje skoro tříleťačka to vycítí a neposlouchá. Děti jsou takové, nejsou zlé.
|
| Merida7 | 
|
(27.4.2010 14:46:25)
Jestli nezvládáš pobyt mezi lidmi, tak okamžitě mazej k psychologovi, nebo spíš rovnou k psychiatrovi.
Kromě toho, že jsi vyhořelá, stavíš sebe a svoje potřeby na poslední místo, nedokážeš si houknout na manžela, bych řekla, že už se u tebe rozvinula díky tomu, že jsi dlouho doma, slušná sociální fobie možná to už hraničí i s nervovým zhroucením nebo s depresemi - ty příznaky, co popisuješ jsou ale na fobii evidentní. Za chvíli bys nemusela být schopná vylízt vůbec z baráku.
Tohle fakt není sranda.
|
| Merida7 |
|
(27.4.2010 15:31:21)
tak jsem dočetla...třeba tu story o nesnědených ptáčcích a jak píšeš "Tohle se u nás stává dost často, jsem pak vzteklá a frustrovaná z toho, že už je nedokážu už ani v jídle uspokojit"
nebo to o tom kojení, že je to tvoje "selhání"...aj. aj.
Kelčo, ty máš na sebe moc vysoký nároky. Jak ti tady už radily, v roce stejně u dítě hodně přechází na příkrmy a následně normální stravu, takže kojit celý dny a noci je fakt zbytečný.
Začíná si prostě vitamíny brát z normální vyvážené stravy.
A druhá věc - viz ty ptáčky - ty nejsi nějakej slouha, jehož hlavním životním cílem je "snažit se rodinu za každou cenu uspokojit"...a to by měl pochopit jak manžel, tak už i obě starší děti.
Což takhle je "neuspokojovat" za každou cenu a mj. naservírovat krupičku, sem tam párky /ne tomu ročnímu, pochopitelně/ nebo klidně i namazanej chleba, když není čas. Nikde není psáno, že musí být jídlo KAŽDÝ DEN TEPLÝ A JEŠTĚ ČERSTVĚ VAŘENÝ.
Máš moc dětí, ale na druhý straně - nemůžu se ubránit dojmu, že si hodně ten pres děláš sama svým myšlením. Chceš zvládnout všechno na sto procent a to prostě nejde. Možná jakžtakž u jednoho dítěte, ale ne u třech.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(27.4.2010 15:58:11)
A on je tvůj životní cíl někoho pořád uspokojovat?
Neměla bys takhle náhodou občas uspokojit i sama sebe?
Mně by tedy ani ve snu nenapadlo kolem někoho neustále skákat a poskytovat mu prvotřídní servis, zvlášť kdybych z toho padala na hubu a měla deprese.
|
|
|
|
|
| malostranska |
|
(27.4.2010 17:49:23)
jeste k tomu jidlu.... je to mozna divny, ale ja mam jidelnicek. Normalne si to s detma a manzelem naplanujem na tyden dopredu! Je jasny, ze ale v utery, kdyz je treba rajska, clovek nemusi mit chut zrovna na rajskou, ale ja varim veci, ktere rodina ma rada a ne naopak. Decka moc vybiravy nejsou, nejedi jen omacky divne barvy, moc zeleniska v polivce a tak, coz se da obejit..navic,zjistila jsem, ze kdyz si zorganizuju jidlenicek, mam pak min potizi s nakupem, neutratim tolik, kdyz nakoupim proste neco, kdyz ani nevim, co budu varit. Podle mistniho vzoru jsem napr. zavedla kazdy patek rybu....v utery treba sladky atd.... pondeli treba jen vydatna polevka...navic je bezva zkouset novy a novy recepty, kde se muzou zapojit i deti...taky si myslim, ze pri trech detech a manzelovi nemuzes vzdy vyhovet vsem, takze bych ocekavala od manzela, ze bude jist to, co prijde na stul a podpori te tim, ze to i sni a nebude si vymejslet...deti to pak vidi taky a neni divu, ze kopiruji tatinka... hodne zdaru!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
|
| Petra Neomi | •
|
(27.4.2010 18:10:13)
No já nevím, ale při představě, že přijdu domů a někdo mě bude nutit jíst, když nemám hlad a ještě něco, co nechci, mi není moc veselo. Manžel je dospělej, ne, ať si udělá, co chce a děti stejně jinou možnost, než jíst to, co dostanou, nemají, pokud nechtějí zhynout bídnou smrtí hladem :)
|
| Samarlu |
|
(27.4.2010 18:51:46)
Petro Neomi, to jo, ale až zbytek osazenstva dostane chuť, tak ať se obstará, že jo. Jinak já to doma beru, když nejedí, neva, buď se ohřeje příště, nebo rovnou zamrazí, podle množství, však ono zásoby přijdou vhod, když se třeba někde zdržíme.
Ale abych frustrovaně dojídala tři dni ptáčky, to by teda bylo blbý.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(27.4.2010 20:51:33)
Petro,
mají. Můžou si vzít něco v lednici.
Syn byl cca od dvou let zvyklej si o víkendu vzít ráno v lednici pribináček, v šuplíku lžičku a pustit si TV, když náhodou ráno vstal moc brzo (i když normálně spí tak do devíti), protože já fakt nejsem ničí sluha a když chci spát, tak chci spát. A nevím, co je na tom tak děsně složitýho.
Když se mi nechce dělat teplou večeři, tak jí prostě nedělám. Když se mi nechce vařit, jdeme na oběd do restaurace. Nějak nemám pocit, že by moje hodnota spočívala v tom, že budu permanentně pečovat o něčí žaludky. Chlap je dávno dospělej a syn ve svých sedmi taky není miminko, aby se nedokázal najíst sám.
|
| Markéta s párkem | •
|
(28.4.2010 14:57:58)
Jo, takhle jsem to měla s holkou taky, jen si nebrala pacholíka, nýbrž jogurt, ten byl připravený v misce a ve vedlejší misce byly do něj "křupinky". Televize byla nastavena na první program, takže jen zmáčkla zapínání. Syn miluje "pramen zdraví z posázaví", ale sám ho neotevře (je mu dva a čtvrt), přeci jen ten kelímek není pevný, tak se to hůř otvírá.
|
|
|
|
|
| štěpánka | •
|
(27.4.2010 18:48:40)
Kelčo,
utíkej k dr, zdá se, že už ti vše přerůstá přes hlavu. takové stavy jsem měla, než se zjistilo, že mám rozhozené hormony štítné žlázy,..... Drž se!
|
| Moni a Viki 09/06 a Tobi 06/10 | 
|
(27.4.2010 19:15:23)
Kelčo, mám známou psycholožku. A ta vždycky říká, nejdřív je nutné aby byla v pohodě matka a pak můžou být i děti. Že je to jako v letadle -- nejdřív si kyslíkovou masku musí nasadit rodič (aby přežil) a pak teprve má pomoc dětem. Kolikrát si na ní vzpomenu a řídím se tím a fakt je, že to pomáhá. Prostě se z toho všeho nepose.. . Každopádně si myslím, že psycholog či psychiatr v tvém případě je nutný -- alespoň si s někým popovídáš a dostaneš nějaké otázky a rady. Ale jak sama píšeš, sama cítíš, že by jsi to měla udělat. Držím pěsti, aťse to všechno brzy zlepší a tobě se vlije nová krev do žil.
|
|
|
| Tenna /2 | 
|
(27.4.2010 20:11:47)
Kelco, nečtu diskuzi, budu se možná opakovat, ale chci říct: znám to, ne asi v tak silné míře, jako popisuješ, ale byla jsem takovému stavu velmi blízko, měla jsem podobné pocity. Je to prostě vyčerpání. A naprosto souhlasím, že na žádný sport nebo něco takového nemá člověk ani pomyšlení, nemá prostě pomyšlení vůbec na nic a na nikoho. Jediné, co pomůže, je vypadnout z kolotoče těch domácích povinností, zbavit se na čas té strašné zátěže a pořádně si odpočinout, vyspat se. Já jsem moc možností neměla, také jsem neměla žádnou pomoc, tedy manžel byl ochotný, ale ty chvíle, kdy měl čas, mi nestačily. Spravilo se to až postupně tím, jak děti povyrostly, začaly být samostatnější, začaly chodit do školky, mohly už třeba i odjet s tatínkem na víkend k babičce a já mohla konečně odpočívat. Ale kdybych byla mohla vypnout pravidelně od začátku, do tak strašného stavu bych se vůbec nedostala. Zkus si jakýmkoliv způsobem zařídit, abys zůstala úplně sama nebo jen s nejmenším, vyspi se, vydechni si - uvidíš, jak ty nejhorší myšlenky začnou odplouvat společně s únavou a postupně se uklidníš a uvidíš zase všechno optimističtěji
|
|
| Kelča |
|
(27.4.2010 21:04:14)
děkuji za vaše postřehy i tipy na řešení. Děkuji také za nabídky k vypovídání se prostřednictvím mailu. Promiňte, že je nyní nevyužiji, ačkoliv mi příspěvky všech milých "duší", které se v téhle diskuzi se mnou na chvilku zastavily, přinesl hodně v tom smyslu, že mne někdo byl ochoten vyslechnout. Vím, že potřebuji udělat průvan v sobě, chci se zbavit myšlenky, která mě někdy víc a někdy míň pronásleduje - ztratit se z očí sama sobě. Ve chvílích nějtěžších si přeju, abych se prostě ztratila, aby na mě všichni zapomněli a nevzpomínali. Bojím se, že jsem sama v sobě příliš hluboko, jestli mi rozumíte, natahuju ruku k manželovi, aby mě chytil a nenechal mě padat stále hloub, ale on se tváří, že je vše v pořádku a nevidí a nechce vidět, že lapám po vzduchu. Chci navštívit psychologa a vynořit se. Děkuji, že mi k tomu dáváte sílu...
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(27.4.2010 22:10:51)
Nečetla jsem celou diskusi budu asi opakovat, co ti psali jiní
Tvůj život je na slepé koleji, zašlapala tě rodina i tvá vlastní touha po tom být "vzorná" – výchova k dokonalosti (tak, jak je dokonalost chápána kdesi na Vysočině, nic ve zlém), konvence, laktační liga i pošahaný manžel….
Musím kojit dva roky, musím denně vařit teplá jídla, musím být lepší máma…a manžel zatím tráví celé víkendy prací na hospodářství, které ho neuživí….
Hrál si ten tvůj manžel někdy vůbec s dětmi?
Můj život jsou jen příkazy, rozkazy, scény, hysterické záchvaty, děti brečí a já taky.
Myslíš, že v takové atmosféře děti stojí o dvouleté kojení a španělské ptáčky?
Psycholog ti určitě neuškodí, možná by pro začátek stačilo, kdyby sis dala jen jeden závazek: „budu špatná máma“. Napsala seznam činností, které vykonáváš a jednu po druhé škrtla. Prázdné místo vyplnila něčím příjemným - klidně můžete s dětma pro začátek čumět na rodinný film, číst a poslouchat pohádky, zmizet někde v přírodě....
Kdysi na mě dýchla podobná deprese. Vzala jsem si pomocnici na domácí práce, vymezila manželovi mantinely, začala jsem vydělávat – ne moc a převážně z domova od počítače, ale určitý pocit nezávislosti mi to dalo. Člověk si chvíli myslí, že to ten manžel nerozdejchá. A najednou zjistíš, že to nejen rozdejchá, ale začne si tě víc vážit. A druhý den řekne: „máš pravdu“. A jestli tchánovci budou cedit ironické poznámky? Příště se s nimi vidět nemusím. Já je totiž k ničemu nepotřebuji. Oni všichni potřebují mě a budou se podle toho chovat  
|
| Petra Neomi | •
|
(27.4.2010 23:41:39)
Já bych zakladatlčinu situaci nebagatelizovala. Z endogení deprese se není člověk schopný dostat sám, ani když se vyspí a odpočine si. Třeba ji autorka nemá, ale je lepší, když to posoudí někdo fundovaný.
|
|
| Pawlla |
|
(28.4.2010 5:40:05)
Zuzano
|
|
|
| Hortensie | 
|
(28.4.2010 10:36:40)
Milá Kelčo,
hrozně moc ti rozumím s tím "ztratit se sama sobě". A stejně tak ti rozumím v tom, jak se (v duchu) upínáš k tomu, aby ti manžel porozuměl a pomohl. Z vlastní zkušenosti ti mohu říct, že nepomůže, dokud si nepomůžeš sama (a pak už jeho pomoc nebudeš naštěstí potřebovat).
Takže přeju hodně odvahy k tomu navštívit odborníka a hodně štěstí k tomu, abys hned napoprvé našla někoho, kdo ti sedne.
A jak ti holky radí, vypusť bez sebemenších výčitek svědomí cokoli z tvých činností, co tě moc deptá. Jsou chvíle, kdy člověk musí myslet především na sebe, jinak by prokázal špatnou službu nejen sobě ale i těm ostatním okolo.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(28.4.2010 15:02:31)
Chlapi obecně nesnášejí nemocné, natož když by se mělo jednat o psychický problém. Jestli natahuješ ruku a jasně říkáš "drž mě", měl by tě chytit. Ale jestli jen "naznačuješ", nebude ti to nic platný. chlapi "naznačování" nerozumějí. Když chodím po bytě, kašlu, smrkám, vzdychám - nic se neděje. Když si stoupnu před manžela (seberu mu noviny) a řeknu "Je mi blbě, bolí mě v krku, mám teplotu. Jdu si lehnout. Uvař mi prosím čaj,namaž chleba s medem, přines dva paraleny a postarej se o děti.", udělá vše, co řeknu. Co chceš, co potřebuješ, o to si musíš ŘÍCT.
|
| Kelča |
|
(28.4.2010 17:04:57)
Markéto, děkuji za postřehy, ale manželovi jsem před pár dny řekla "Mám hrozné deprese". Řekl mi s ´chápavým´ úsměvem na tváři "Aha, já myslel, že je to něco horšího". Kdybych si uřízla prst, zlomila ruku, nebo se topila, pomůže mi, ale DEPRESE pro něj v překladu znamená - Jsem ukňouraná ženská, která má momentálně špatnou náladu a otravuje ho s hloupostmi Bohužel...
|
| JaninaH |
|
(28.4.2010 20:54:55)
Kelčo,
Markéta to myslí dobře, je potřeba přizpůsobit svůj projev jeho chápání.
Místo "mám depresi" (což bohužel pořád hodně lidí vnímá jako "mám špatnou náladu" říct to třeba takhle: "Podívej, jsem k smrti unavená a vyčerpaná z dlouhotrvajícího nevyspání (to si i chlap umí představit, určitě byl aspoň jednou do rána na plese, ne? ) a z dlouhého kojení (to si snad taky umí představit, že není jen tak živit ze svého těla rok další osobu), potřebuju tvoji pomoc v tom a tom."
J.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)