| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(2.4.2010 8:52:08) Uz to chapu... Ty potrebujes , aby se vcitil do Tvych potreb a tuzeb? Aby predvidal Tvé touhy a plnil Tvá přní dřív než je vyslovíš...? Holka, holka, kolik je Ti let? A jak dlouho jste manzele?
Dokud chlapovi na ferovku nereknes: chi to a to. Neudela to. Oni nemaji radar na zenskou dusi. Dokud Ty tohle nepochopis, budes nestastna.
|
| no_matter | 
 |
(2.4.2010 8:58:22) Tak u nás to funguje tak jak jsi napsala. "Řeknu mu, co chci. Neudělá to."
|
|
| no_matter | 
 |
(2.4.2010 9:08:09) já mu ty potřeby a přání sděluju. On nad nimi posměšně frká.
Nevím, zda si mám proti jeho "vůli" vymoct čas se svou zálibou. Nevím, zda i kdybych to chtěla udělat, jestli na ten "boj" budu mít.
|
| no_matter | 
 |
(2.4.2010 9:21:39) Zeptám se asi jak školáček... my dosud peníze zpravujeme společně, jak jsem psala, nemáme moc velké příjmy a "bojujeme" společně, abysme vyšli. myslím, že když si na svém účtu nechám dosavadní příkazy a budu kupovat jen jídlo, budeme na tom asi víceméně stejně, ale mám ho vážně odříznout? Mám mu říct, že nezaplatím za benzín kdyby chtěl, že si nenechám na účtě na auto apod.?
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(2.4.2010 9:40:28) A pouzivas auto a pocitac? Na domacnosti by jste se meli podilet rovnoceou merou (nepisu, ze stejnou, ale treba 75% platu jde na spolecny ucet, ze ktereho se poplati ajem, energie, jidlo, benzin + spolecne veci) Zbytek si nechate pro SVE potreby - ty kadernik a obleceni, on pocitac nezlob se na mne, ale mne manzel nedava penize ani na obleceni pro deti.. ale zase plati vydaje na bydleni, opravy dvou aut, pojistky aut a baraku a vetsi vydaje (nova lednice apod.) a hlavne setri a splaci MOJE auto. Na spolecnem placeni je treba se domluvit.
|
| no_matter | 
 |
(2.4.2010 9:47:54) To je docela dobré řešení s tím spol. účtem na bydlení apod. Dík
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
 |
(2.4.2010 9:53:01) Rozhodne je.. Hele, ale treba mi to zrovna takhle nemame  Je to vzdycky o domluve U nas plati bydleni a opravy domu manza, ja jidlo a drogerii apod. Spolecne pleskame dovolene benzin kazdy do sveho auta Kdyz jeden nema, zaplati druhy a nejsem moc velka hospodynka, aby resila kazdou korunu Radsi si koupim ted, nez skudlit, az to treba nahodou zlevni
Hlavne se domluvte, mne spolecny ucet prijde jako dobry napad
|
|
|
|
|
|
| Hebe |
 |
(2.4.2010 9:54:50) Jednu hodně suchou radu. Chce to vychladnout, odjet na pár dní mimo. V takovém stavu vymyslet případný rozchod do větších detailů a to bez malování narůžovo, že za bukem čeká s kyticí další kandidát, který vyplní pomyšlení. Představ si , co přesně bys rozchodem získala a co by bylo definitivně pryč. Jestli dospěješ po tom k závěru nejsi zralá, tak situaci nevyhrocuj náznaky, že už ..už.. Jak naučit někoho empatii, nevim. U dětí se doporučuje city popisovat při každé vhodné příležitosti. Držim palec, at´ se s tím popereš.
|
| Uliana | 
 |
(2.4.2010 11:13:13) To je fakt hodně zajímavý, co píšeš. Mám pocit, že popisovat city a pocity dětem může poměrně dost pomoct, dělám to podobně se svým nyní skoro 12tiletým synem a řekla bych, že úplný dřevo (co se týče empatie) z něj neroste, i když má jako správný chlap v některých ohledech trochu dlouhé vedení.
|
|
|
| Bosorka2 | 
 |
(2.4.2010 13:20:04) No-Matter:
Hele, pokud většinu času věnuješ rodině, tak to, abys měla nějaký čas i jen sama pro sebe- jen na svoje záliby- je víc než vhodné. Jasně že když má člověk malé děti, tak toho času moc nemá, ale nějaké 2-4 hodinky týdně se najít dají vždycky. Když teda člověk chce opravdu žít, nikoli si hrát na "Podívejte jaká jsem chudinka, jak jsem se kvůli vám obětovala".
A k tomu že tvé záliby zesměšńuje a tebe si neváží- No, ono je těžké vážit si někoho, kdo si neváží sám sebe a pro koho jeho vlastní zájmy a vlastní život nemají žádnou cenu. Dokud kolem něj budeš pobíhat jako pejsek a snažit se aby tě pohladil (a on má tu povahu že si sebevědomí zvedá zesměšňováním lidí ve svém okolí) tak počítej s tím, že tě spíš nakopne, než pohladí. Změní se to až v okamžiku, kdy si uděláš jadsno v tom, co vklastně chceš, uvědomíš si svou cenu, uvědomíš si, jakou cenu v životě pro tebe mají věci, které tě baví- a začneš být ochotná rozhodovat sama o sobě a mimo jiné řeba taky o penězích, které ty vyděláš. A přestaneš se mu podbízet.
Funguje klasicky- dokud ho honíš, utíká- až se otočíš a začneš utíkat, chvíli se bude rozhlížet a pak tě začne honit
|
| no_matter | 
 |
(2.4.2010 13:26:52) Díky vám všem. Jednak jsem pochopila, že ne vše je z mé strany tak srozumitelné (jak připadá mně ), a jednak to rozhodně zařídím nějak s tím účtem na spol. bydlení, protože ať si každý šetří, na co by rád
|
| Teraza Horáková |
 |
(2.4.2010 18:18:08) Hezky to popisuješ, ale pro muže úplně nepochopitelně...
Oni jsou opravdu jiní, alespoň můj muž je. Připodobním, užívala jsem slova jako "hmmm, tohle mi moc nesedí", "nezlob se, to není ono", "tohle není to pravé ořechové", "měli bychom, mohli bychom, mělo by se...."
Za pár let jsem se dostala k "prosím, tohle nedělej", "tudy se mnou nehneš", "je třeba ..... zařídíš to, prosím?"... "vadí mi, že...".
Leccos je o x % lepší, jednodušší, manžel mnohokrát prohlásil, že se cítí líp, když jasně sdělím, co potřebuji nebo chci. Pak to buď přijme, nebo ne, horší bylo, když nechápal... a bral to jako řečnické vypovídávání se..
Držím palce
|
|
|
|
|
|