| Jenom | 
 |
(25.3.2010 11:15:38)
Vztah po pěti letech vyšuměl. Chyběla chuť spolu mluvit, mazlit se, něco podnikat, zažívat, mluvit o dětech a svatbě (z jeho strany). Rozetnula jsem to, odstěhovala se a šli jsme od sebe. Teď jsou to asi tři týdny, posledních pár dní mě hrozně uhání, volá, píše, brečí mi do telefonu… Kaje se, sype si popel na hlavu, omlouvá se, jak si mě nevážil, nemůže spát, jíst, nemůže nic. Napsal mi nádhernou báseň na dvě A4, ve které se vyznává ze svých pocitů a omlouvá za své chyby. Že mě bral jako samozřejmost, že ten vztah zabil svou leností cokoliv podnikat, že mě ponižoval tím, jak nebral zřetel na mé dlouhodobé touhy po dětech a rodině…
V úterý přijel a požádal mě o ruku. Prý proto, že má pocit, že mu beze mě pukne srdce a vlastně je rád, že jsem odešla a otevřela mu tím oči a donutila ho zamyslet se nad tím, co vlastně chce. Prý jsem nejlepší ženská jeho života a všechno bude jiný, koupíme si třeba kola, a budeme spolu jezdit, prostě nějaký společný koníček.. Chce konečně vyřešit vlastní bydlení, svatbu a v létě na dovolené se začít snažit o miminko..
A já najednou nevím. Nevím, jestli mám chuť to ještě zachraňovat. Nic moc mi teď nechybí. Byl jste někdo v podobné situaci? Změnil se ten chlap opravdu? Nevydrželo mu to jen chvíli? Fakt si mě bude víc vážit, bude se mnou víc doma a bavit se budeme chodit víc společně než každý zvlášť? Říká, jak přehodnotil priority, jak nechápe, jak mohl být sobecký a jak je pro něj šílený ten pocit, jak moc se za ty tři týdny dokázal změnit, to uvědomění si chyb…
Vrátit se? Nevrátit? Na prstýnek jsem neodpověděla jinak. Řekla jsem, že potřebuji čas a vyprovodila ho..
Podotýkám, že bych i zájem to zkusit měla, vidím na něm, jak je mu těžko a jak to myslí vážně, jen jsem potkala někoho jiného, s kým mi zase buší srdce… s ním to ale pro změnu nikam nevede, nemá zájem se ženit ani mít děti. A to nikdy. Názor nezmění, je to starší chlap, co to tak má prostě v sobě od mládí…
Babo raď…
|
| Mickey16 | 
|
(25.3.2010 11:16:50)
NE. ušetříš nervy a money za rozvod.
|
|
| Andrýsek1 + 2 | 
|
(25.3.2010 11:18:23)
Tak v podstatě si odpovídáš sama. Za sebe, já bych přechozený vztah neoživovala a dítě to nezachrání.
|
|
| Chloé |
|
(25.3.2010 11:20:48)
Zazila jsem to samy, do puntiku. Rozchod po 5-ti letech (jen pro poradek - nebydleli jsem spolu), kaslal na me, prislo mi, ze jsem byla az posledni v rade za jeho rodinou, jeho kamarady, jeho konicky atd atd.
Chtel se vratit, skemral, brecel, ze vsechno bude jinak, zadost o ruku ... no, nesla jsem do toho a ted nelituju. Myslim, ze by se nezmenil a ze by to nedopadlo dobre.
|
|
| Mirka 2 deti | •
|
(25.3.2010 11:22:58)
Nie.
Bud rada, ze si mohla vycuvat bez rozvodu a bez deti. Clovek sa nezmeni, je schopny sa donutit byt iny na par dni mozno mesiacov a potom zas sklznete do stereoptypu. Navyse Ty uz budes za neho vydata a budes mat dieta, takze ziadna lahka volna cesticka spat.
Ak Ti stereotyp s nim tak vadil, ze si volila rozchod tak uz by som Ti znovu vztah s nim nedoporucovala.
|
|
| MishuI | 
|
(25.3.2010 11:23:16)
Ze soucitu bych si ho nebrala.
Ale jestli k němu ještě něco cítíš,zkusila bych to.
Zdá se,že o tebe opravdu stojí,když se tak snaží.Ano,jasně že teď se předvádí v nejlepších barvách a časem to zase vyšumí.Ale asi si tě konečně váží
Hodně štěstí!
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(25.3.2010 11:23:44)
No, v okolí jsem viděla tuhle situaci několikrát. Včetně toho, že už tu byl někdo jiný, leč neperspektivní. Kamarádky to většinou pojaly tak, že bývalého už zpátky nevzaly a ten nový byl dočasnou náplastí na bolístku.
A až to přešlo, objevil se někdo třetí, kdo stál o ně i o svatbu i o rodinu.
Taky ti přeju, aby to tak dopadlo 
|
| Chloé |
|
(25.3.2010 11:25:44)
Souhlas. Kdo si pocka, ten se docka 
|
| MishuI |
|
(25.3.2010 11:31:00)
Možná je to naivní.Ale žádnej chlap není ideální a rozvod v dnešní době není už zas taková ostuda.Horší by to bylo s případným děťátkem,ale i to se dá řešit.
|
| Chloé |
|
(25.3.2010 11:34:16)
Mishulo, ale jit do svatby s tim, ze uz premyslim, jak je v dnesni dobe rozvod v pohode...to asi neni to pravy orechovy.
|
| MishuI |
|
(25.3.2010 11:39:20)
Tak já jsem se samozřejmě taky nevdávála s tím,že se rozvedu
Ale ta situace může nastat kdykoli.
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(25.3.2010 11:27:40)
Tak já bych mu dala šanci, ale ne takovouhle. Jako že teď najednou všechno bude jinak... hraje divadlo. Může s Tebou přece všechny ty super věci podnikat i teď. Nic mu nebrání dokázat Ti, jak vážně to myslí. Žádná svatba, pěkně chlape v praxi ukaž, jak vážně to myslíš. Nemusíš se k němu ani zpět stěhovat, nech se pozvat, nech jej iniciovat společné zážitky... a uvidíš, jestli a jak dlouho mu to vydrží i když to pro něj bude pracné a méně pohodlné.
Druhá a nesouvisející otázka je, jestli je pro Tebe dobré být s novým partnerem, který nechce děti... pokud je Ty chceš.
|
|
| šatranka | 
|
(25.3.2010 11:28:56)
Myslim, ze clovek se zmenit muze, uvedomit si priority, srovnat si vsechno v hlave...
Zalezi spis na tvych pocitech, pises, ze ti nechybi, dokonce ses zakoukala jinde - to je smerodatnejsi, nez uvaha nad jeho povahou. Na svatbu bych v takovych pochybach nepristoupila. Podle toho, jak popisujes svoje pocity, bych radsi byla nejakou dobu single, venovala se sobe a pak se uvidi...
|
|
| DENISA |
|
(25.3.2010 11:29:47)
Vas vtah posuzuj JEN na zaklade toho jak probihal tech 5 let. Neprikladej vahu pocatecnimu zamilovanemu silenstvi ani slibum co dava ted. Uvedomil si mozna, ze ztratil sluzku a musi mit nadobi sam, proto slibuje, ze se zmeni. Zmeni se, na par tydnu, mesicu, to se jeste clovek dokaze pretvarovat. Ale naporad se nezmeni, to nejde.
|
|
| Jas-mine | 
|
(25.3.2010 11:44:10)
Určitě ne, kašli na něj.
Rozešla jsem se s bývalým po víc jak 5-ti letech, ze začátku škemral, pak se to změnilo v otravování a psychický týrání, který trvalo 4 měsíce, než mi dal totální pokoj. To jsou normální psychouši, tadyti chlapi, ruce od něj pryč. Potkáš lepšího;-) Navíc sama píšeš, že ti nic moc nechybí. Tak to je hlavní, ne?
|
|
| Žížalice |
|
(25.3.2010 11:50:03)
Dala bych mu šanci, ale né hned svatbu. Pokud bych k němu ještě něco cítila, dala bych šanci vztahu. Zjistíš, jak to doopravdy je, co se změní a co ne. O svatbě můžete v případě oboustranné spokojenosti uvažovat stejně tak za měsíc jako za rok... Ale vdát se teď - kupovala bys zajíce v pytli.
|
|
| Balbína | 
|
(25.3.2010 12:19:55)
miluješ ho? Ještě promysli, jaké byli poslední roky s ním. Zda byl jen líný nebo zda se choval ošklivě, srážel tě. Do svatby ani dítěte bych hned nešla.
Znám případy, kdy znovuoživení vztahu vyšlo i ty, kde to nevyšlo.
|
|
| Tinuviel 07/07+09/09+02/16 | 
|
(25.3.2010 12:23:49)
musím se smát, zažila jsem to přesně tak... já se vrátila, ani nevím proč... vydrželo mu to pár měsíců, pak se to vrátilo do starých kolejí, ve kterých jsme jeli další 2 roky a pak skoro rok rozchod (opět to nechápal, nicméně, už se mi nesnažil namluvit to, co prvně), jen furt nechápal, jak jsem od NĚJ mohla odejít a otravoval mi tím život, měli jsme společného zaměstnavatele, kamarády, bylo to hodně náročný a hodně hnusný období, ale já si trvala na svým...
já se pak zamilovala a dnes máme dvě krásný holky a on? za půl roku se oženil
jsem ráda, že jsem dokázala odejít a nenabulíkovat si ty věci, jak to bude s dětmi a po svatbě krásný, lituji svých let s ním (né všech, těch posledních pěti ano), ale raději pět marných let než padesát
|
| Vlasinka | 
|
(25.3.2010 12:35:40)
byla jsem v podobné situaci, kdy prosil, sliboval, brečel.. akorát já už tehdy za něj byla vdaná a měla s ním děcko. Odešla jsem tedy z jiného důvodu. Vrátila se, věřila, že se změní a chtěla dát šanci. Vydržel to asi 3 měs a pak jsme další asi 3 tak nějak žili a pak se dohodli na rozvodu.
Jestli to tak cítíš, zkus to, ale jak už někdo psal, né hned svatba, třeba ani to sestěhování. Já jsem ráda, že jsem dala šanci a nemůžu teď říkat "co kdyby"
|
|
|
| Hudba Ainur | 
|
(25.3.2010 12:41:31)
Nešla bych do toho. Určitě přijde někdo jiný, s kým si společně sednete, založíte rodinu a budete normlně žít.
Zažila jsem to jednou, patologický majetnický vztah, byli jsme i zasnoubeni, ale po pěti letech jsem dospěla, prozřela a rozešla se. Poté si vymyslel náběh na infarkt a trhlinku na srdci, zatáhl do toho svoji nic netušící rodinu. Vydržela jsem potom půl roku v roli pečovatelky, kterou mu doktoři doporučili, aby se z toho dostal. Pak už to nešlo, rozešla jsem se s ním definitivně, ještě ten den se mě pokusil zajet autem při najíždění do garáže. Druhý den ráno, když jsem začala balit věci, tak se zeptal, co se děje - nic z předchozího dne si nepamatoval. Vysvětlila jsem, že odcházím, sáhl do šuplíku a vytáhl pistoli, že si ublíží, když odejdu. Odešla jsem. Týden na to volala jeho sestra, že se z rozchodu sesypal a doktor mu dává tak týden dva života, a že by mě chtěl vidět.
Takže jsem si připadala jak absolutní vyvrhel, který by se měl smilovat nad umírajícím člověkem (já blbá na to skočila  , no bylo mi 21...) a zašla jsem k němu domů a strávila tam. Staly se tam věci proti mé vůli, ráno jsem odešla a nikdy více už tam nevkročila. Moc se mi ulevilo. Nějaký čas ještě chodily výhružné a urážlivé dopisy mojí rodině
Mmch - umírání na infarkt se nekonalo - za měsíc nato měl novou lásku, miloval ji stejně patologicky, po dalších x letech se s ním rozešla. Dnes je ženatý, má dvě děti a jeho žena se prý fyzicky a nervově zhroutila. Je mi jí líto,ale každý svého štěstí strůjcem.
|
|
| Šešule | 
|
(25.3.2010 12:44:26)
Hm, nevím. Ale určitě bych nepřikládala váhu teatrálním gestům
|
|
| Gerberka1 | 
|
(25.3.2010 13:11:30)
Ne, už bych do toho vztahu znovu nešla.
Nezažila jsem to, to vůbec ne, ale napsala jsi: "nic moc mi teď nechybí" - tahle myšlenka je nejdůležitější. Jiné by bylo, kdybys psala, že ho strašně miluješ, nemůžeš bez něho být atd...., ale když je ti teď dobře a opravdu ti "nic nechybí", jak píšeš, tak bych se zpátky už nevracela.
|
|
| janna001 |
|
(25.3.2010 13:40:44)
Zažila jsem, scházeli jsme se a rozcházeli během 2 let několikrát (předtím jsme spolu 3 roky chodili, bylo nám cca 25). Uvědomila jsem si, že už do toho nemůžu jít naplno, že mu tak nějak už 100% nevěřím. Na druhou stranu jsem v mezidobích byla na pár rande, s nikým to nedopadlo, tak jsem se v těch 25 sama v sobě rozhodla, že pokud mu ta děsná snaha vydrží přes celý prázdniny, nastěhuju se k němu a jdu do toho. On v tý době taky lez málem po břiše a náhle chtěl dítě, svatbu, říkal a psal mi 5x denně, že mě miluje (přitom předtím to 3 roky vypustil z pusy jednou). No pánbůh nebo kdosi asi nechtěl, aby to tak dopadlo, a tak jsem odjela na prázdniny a tam poznala mého současného muže - když se dneska ohlídnu, díky bohu, že to tak dopadlo, asi mě má rád (bůh), i když na něj nevěřím  .
Takže za mě - nevracet se, nelitovat.
|
|
| amanvireja | 
|
(25.3.2010 13:43:30)
člověk se opravdu nikdy nezmění ve své podstatě.Jen může přehodnotit svůj život, to ano ,já ho přehodnotila a to hodně.
Záleží jak ho máš ty ráda a jestli bys opravdu chtěla s tímto mužem vychovávat své děti.
Napsala bych si své priority které očekávám od muže ,to co má ten můž uvnitř sebe ,né to pomíjivé,od života. A uvidíš kolikrát odpovíš ano.
Z tvého vyprávění se mi zdá,že jste byli celkem pohodový vztah ,až na to ,že chlapec ještě nechtěl rodinu,ale to chce málo který (teda pokud mu není 50let)
Za mě z tohoto článku ,bych do toho šla Neříkám ,že musíte mít svatbu hned za měsíc ,ale proč nebýt rok zasnoubená A plánovat svatbu
|
|
| Akasha | 
|
(25.3.2010 13:45:10)
Když jsem se rozešla s bývalým partnerem, tak taky sliboval hory doly.. taky si mě chtěl velice vzít.. já na to nedbala a dneska nelituju a jsem šťastná (a doufám, že on také..)
|
|
| Insula | 
|
(25.3.2010 14:20:14)
Pustila bych k šípku oba a hledala jinde. Toho staršího si zatím můžeš chvíli nechat, ale nepočítat raději s ničím. Ale bývalého partnera bych zpátky nevzala, já se v těhle věcech neumím vracet. Navíc, když do toho nemáš chuť, tak svatba a rodina nic nevyřeší. Nebudeš v tom vztahu spokojená. Je to jako vdát se z rozumu. Záleží i na tom, kolik ti je let? Jestli pětatřicet, tak bych o tom přemýšlela, ale jinak ne.
|
|
| _margitka | 
|
(25.3.2010 14:29:21)
Nevdávej se. Bez svatby je všechno jednodušší a pokud ti nic nechybí, tak proč měnit, jak to je. Nevím, kolik je ti let, ale podle mě je mnohem větší rozhodnutí mít děti či nemít děti než vdát se nebo nevdát.
|
|
| Málka&Nat | 
|
(25.3.2010 14:50:19)
Nevdávej se proto, že je ti ho líto, jak se teď kaje. Já bych do toho znovu nešla a už vůbec bych nepomýšlela na svatbu
|
|
| sally | 
|
(25.3.2010 15:46:24)
no pokud už bych měla pocit, že se chci vrátit a zkusit to, tak by to bylo fakt na zkoušku... rozhodně bych se teď hned nevdávala a nepořizovala si dítě... Nicméně já bych se asi nevracela - chlap, který nechal vztah vyšumět takhle jednou, to nechá vyšumět zase... a za pět let budeš tam kde jsi teď, akorát že budeš mít jedno dvě děti, na krku handrkování o majetek a rozvod...
V podobné situaci jsem byla dvakrát, kdy moje snahy o nějaké kompromisy a domluvy nevedly nikam, v obou případech přišla po rozchodu nabídka k sňatku, v obou případech jsem šla pryč i za cenu, že budu sama. Chlapi neumí "prohrávat" a v tu chvíli jsou ochotní udělat cokoliv, ale na to, že se někdo od základu změní a že z pecivála bude sportovec nebo z introverta lev salonů, tomu nevěřím.
|
|
| x x |
|
(25.3.2010 15:54:01)
Asi těžko radit. On problém je ten, že zamilovanost vymizí z každého vztahu a že jsi teď zamilovaná do někoho jiného, asi není taky na věky. Určitě budeš chtít rodinu a Tvůj současný partner je proti, vzniknou zase jiné třecí plochy, Sama nevím, každá jsme jiná, ale asi bych mu tu šanci dala, ale rozhodně bez svatby, to je pro mě zbytečná instituce. Ale rozhodnout si to musíš sama podle svých pocitů a toho, co od života i partnera očekáváš.
|
|
| COO? |
|
(25.3.2010 21:23:24)
moje sestra měla 5 let vztah, rozešli se, za rok se k sobě vrátili, do půl roku svatba a teď jsou spolu spokojeně 11 let. Oba se shodli na tom, že vztah ztroskotal, protože se nikam nevyvíjel, člověka nebaví pořád pařit a něco podnikat, ale jen sedět a čučet je děs. Pokud se vztah vyvíjí (svatba-není nutná-, zařizování společného bydlení-ne spolubydlení-, děti...), není to nuda. Pořád se něco děje. Chodit spolu tolik let, pokud vám není 15, asi nemá důvod. To už snad člověk pozná, jestli ten druhý je parchant nebo ne. Ale jestli byl vůl (nevážil si tě, ponižoval tě, chlastal, pařil sám a o zábavu s tebou nestál... tak to by byla jiná. Pokud přišla jen nuda, dala bych tomu šanci.
|
|
|
V její náručí
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Zimní běh na Blaník
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)