| 16.5Salám&Lajka14 | 
 |
(12.2.2010 20:37:53)
Možná si jen potřebuju vyčistit hlavu, nicméně zajímal by mne váš názor co dělat s matkou, která neustále kritizuje, stěžuje si a vyčítá. Ne že by se mne to nějak osobně dotýkalo, ani mi to nekazí náladu, ale otravuje to. Strašně. Dnes jsem si třeba vyslechla příšerný hovor na téma "všichni ostatní žijí normálně a ty nenormálně, musím se za tebe stydět, já budu za chvíli vybírat popelnice a ty vyhazuješ peníze" atd.
Nebudu jí dávat peníze, prostě ne. Mnohokrát jsem jí nabídla, že si je může vydělat. Prakticky každá nabízená práce jí "nevoněla". Na všem si našla důvod, proč to nemůže dělat. Tak jezdí aspoň občas uklízet a hlídat vnuka - to jsem ochotná jí platit. Vloni jsem jí, sestře a synovi zařídila pobyt na krásné chalupě v přírodě, s bazénem, perfektně vybavené, uhradila jim benzín, jídlo, pronájem chalupy stál dvanáct tisíc. Místo toho, aby byla ráda, tak si opět stěžovala, že to není žádná dovolená, když musí "hlídat dítě" (synovi bylo 6 let - opravdu šílené hlídání, zvlášť když na to byly se sestrou dvě). To samé bylo před pár lety s Chorvatskem. Po návratu jsem si vyslechla, že "jiné děti" kupují rodičům zájezdy za 50 tisíc (které děti neřekla, pochybuju že nějaké takové zná odjinud než z telenovel) a já jí chuděru vláčím (gratis) do Chorvatska, abych si mohla užívat s partou a ona tam hlídala svého JEDINÉHO vnuka. Kdykoli byl syn u ní, proplácela jsem jí jeho pobyt. Dostala ode mne x mobilů, digitální foťák, video... všechno špatně, jsem hrozná dcera, horší nikdo nemá a musí se za mne jenom stydět. Už mi to opravdu leze krkem. Je mi jí líto, protože má tak nešťastnou povahu, prakticky nemá přátele (taky kdo by stál o věčně nespokojenou pesimistickou fňuknu), s přítelem se loni před Vánoci rozešla. Ale už mi to fakt leze krkem a musím říct, že synovi taky. Když sem za námi na dva tři dny přijede, pořád jen ječí na syna, co dělá blbě, pak na mně, jaká jsem strašná matka atd. Syn je z toho úplně hotovej, je dost přecitlivělej a je na ní potom hnusný - třeba jí říká "bábo", z čehož plynou další výčitky a obviňování, někdy i brečí, jak jsme děsní a jak se musí stydět.
Fakt nevím. Nepotřebuju ji, syn se bez ní taky obejde, ale jsem asi pitomá, že jí pořád lituju a neodstřihnu jí úplně. Co byste dělaly vy? Nemá cenu jí cokoli říkat, musím to "přežít", ale už se mi v poslední době nějak nechce. Vrchol byl, když odmítla spát v ložnici, že je tam zima (dá se přitopit) a přivlekla si do mého bytu nafukovací matraci, aby mne pak obvinila, že se u mne ani nemůže vyspat a musí si kupovat postel... Začínám jí mít plné zuby. Ach jo.
|
| Grainne | 
|
(12.2.2010 20:42:17)
Monty, obávám se, že to budeš muset nějak přežít. Nic jinýho se s tím dělat nedá.
|
|
| .ganesha. | 
|
(12.2.2010 20:43:02)
Tak to je mazec.
Rada - nestýkat se s ní.
Třeba si to časem uvědomí, až bude úplně sama, třeba ne, ale aspoň vám nebude otravovat život.
|
|
| Mamča + 4 ♥ | 
|
(12.2.2010 20:43:03)
Monty,
od téměř totožné matky jsem se odstřihla je to už 6 let, je nám dobře..nikomu nepřekážíme, nikomu neubýráme vzduch, nikoho neobtěžujeme.
Najdi sílu a odstřihni se od ní, bude dobře nejen Tobě, lae hlavně Tvému synku...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 20:45:21)
Kdyby mi jí nebylo v podstatě líto, tak to udělám z fleku. Nestýkala jsem se s ní řadu let a nechyběla mi, jenže to byla mladší, měla chlapa, ještě žila babička, matka chodila do práce. Teď čumákuje doma sama u telenovel.
|
| Lenka a dva kluci | 
|
(12.2.2010 20:48:02)
Monty asi to jediné poiuto je že je to tvoje mamina vid. Jednou možná stejne ten pohárek přeteče zlato ty vybuchneš a "dáš" ji na frakjako dítetei na prdel. A bude púokoj asi to i potřebuje tohle je jak rozmazlenej fracek . drž se!!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 20:49:54)
Lenko,
právě že ani není, mne vychovala babička a tu jsem vždycky považovala za svojí mámu. Moje biologická máma je jen osoba, kterou lituju pro její nešťastnou povahu a snažím se jí pomoct, protože jsem blbě empatická i k lidem, který si to zjevně vůbec nezaslouží.
|
| Zuuuza | 
|
(12.2.2010 20:58:31)
To bude ono, Monty. Seš prostě moc hodná. Minimalizuj kontakt. Lepší to nebude. A pokud vím, tak dětství jsi díky ní taky neměla ideální.. Žij si svůj život, zasloužíš si to a máš na to právo. Stejně tak tvůj syn.
|
|
|
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(12.2.2010 20:49:54)
Mě mojí máti je taky líto, ale za ten klid to neudělám, abych za ní šla...stejně by mi vyčetla, že jdu po tak hrozné době, že jsem ju zakázala, aby se stýkala s vnoučaty(tu možnost má, ale že mi naservýrovala do tváře, že její poslední 2 vnučky nejsou vnučkami, ale parchantami, tak to ne...to si přece nenechám líbit).....možnost tu má i přes to, co mi řekla, že je ona líná a neobětavá, za to já nemůžu...
i jednu sdobu jsem ju fiančně podporovala a v to době, kdy naopak ona mě měla být oporou a nebyla jí....
|
|
|
|
| remus | 
|
(12.2.2010 20:46:33)
Tak Monty,matka nematka, já bych se s takovou osobou nestýkala , mě tedy zaujalo, že si nechává za hlídání platit,to jako myslíš vážně???
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 20:48:22)
Naprosto vážně. Tisíc korun na týden na energie a jídlo, obvykle jí stejně ještě doplácím tak pětikilo. Ona je "chudá" a nemůže si dovolit živit týden dítě.
|
| Merylin5 | 
|
(12.2.2010 20:50:38)
|
|
| remus |
|
(12.2.2010 20:53:16)
No tak já ti nevím, ale z mého pohledu je to zneužívání a manipulace s tím, že ty jsi její dcera a synek její vnuk, je to od ní trapné až naprosto hnusné a nechutné, proč se s ní stýkáš, kvůli tomu, že je to tvoje matka? Sama jsi psala, že tě vychovávala babička, kdbyb mi tohle dělala moje matka, tak jí odstřihnu, zkusila jsi to někdy?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 20:55:25)
TINUS,
no jasně, od svých 18ti let asi do 25ti jsem se s ní prakticky nestýkala. Jezdila jsem jen za babičkou. Jenže pak se rozkmotřila se sestrou, která do té doby byla "její holčička" a vzpomněla si na to, že má ještě jednu dceru. Ona mi to dokonce naprosto na férovku řekla - Tvoje sestra mne zklamala, tak teď budu mít za dceru tebe. Ale dokud žila babička a matka měla chlapa, tak to ještě jakž takž šlo. Teď jak je sama, je to čím dál tím horší.
|
| remus |
|
(12.2.2010 21:03:16)
To má teda fakt prima povahu, já ti nevím, ale ztoho, co píšeš, mám takový pocit, že by ti rozhodně bylo líp bez ní, mě také vychovávala babička a roti mámě se umím hodně postavit, zrovna minulý týden jsme se dost chytly ohledně výchovy, pak to mezi námi rovná teta-její sestra, domlouvá jí, že se takhle chovat nesmí, jestli to u vás dvou nikdo nerovná, tak ti tedy vůbec nezávidím a malýmu taky ne, to je hrozný příklad pro malé dítě
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:04:04)
TINUS,
naštěstí ji syn vidí max. jednou za měsíc, spíš míň. 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:04:33)
Častěji bych ji poblíž sebe nesnesla. Až taková světice nejsem.
|
| hrúda |
|
(12.2.2010 21:05:53)
Vídám matku tak 4x do roka, více bych taky nesnesla, popravdě špatně snáším i tuto frekvenci.
|
| remus |
|
(12.2.2010 21:08:31)
Jani, Monty, máme bydlí ve stejném městě ajko já a vidíme se tak 1x za měsíc maximálně, každý den volá, protože to má z práce zadara, ale aby moje děti viděly, jak se ke mně chová, tak to nazdar, to ať si nechá, nemám zájem na tom, aby se takhle jednou chovaly ke mně!
|
| hrúda |
|
(12.2.2010 21:11:46)
Nejhorší je, když rozumem víš, že by bylo nejlepší to odstřihnout, ale někde uvnitř máš jakýsi blok.
|
| remus |
|
(12.2.2010 21:17:33)
No tak to je jasný, přeci jen jsi vyrostla v břiše u ní a ne někoho jiného a porodila tě také ona, to se změnit nedá, tohle se opravdu nedá řešit city, platí na to jen holý rozum. Každopádně je to těžké, mě by zajímalo, jestli by se matky změnily, kdybychom se s nimi opravdu přestaly stýkat, jestli by šly do sebe nebo bychom naopak my byly ty otřesné nepřizpůspbivé a sobecké dcery
|
| zuzkahrn |
|
(12.2.2010 21:19:31)
On málo kdo hledá chyby u sebe, ale na druhých je vidí hned...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:28:01)
Tak já vidím chyby i na sobě, dokonce bych řekla že víc než na druhých. A víc mne štvou. Druhým jsem byla vždycky schopná odpustit víc než sobě. Bohužel na matce nějak nic moc dobrého neshledávám, protože když už někdy něco dobrého udělá, tak mi to vzápětí omlátí o hubu a to je děs běs.
|
| Eva&spol. | 
|
(12.2.2010 21:33:28)
Upřímně, mně se Monty jevíš jako docela normální ženská, trošku víc zvyklá být sama a podle toho jednáš.
|
|
| remus |
|
(12.2.2010 21:33:41)
jo, Zuzka má asi pravdu, pravděpodobně bychom byly otřesné dcery, fakt rada těžká, já za sebe píšu, že bych to nezkousla, kdyby se ke mně takhle chovala, ovšem kdyby se jí něco stlo, tak si nejsem jistá, zda bych pak neprožila zbytek života ve výčitkách, je to prostě tááák těžký
|
|
|
|
| zuzkahrn |
|
(12.2.2010 21:20:49)
Takže bychom asi byly otřesné dcery.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| hrúda |
|
(12.2.2010 20:55:58)
Tyhle rady: Odstřihnout, přestat se stýkat, udělat pápá a být v pohodě... jsou někdy úplně k ničemu. Bohužel.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 20:57:54)
Jano,
jsem v pohodě, když o ní nevím a nevidím ji. Nezaměstnávám se tím, co dělá nebo nedělá, to už dávno ne. Nedej Bože tím, co o mně říká, to bych si to musela jít hodit. Bohužel prostě ta lítost vždycky převáží zdravé racionální rozhodnutí poslat ji do prdele...
|
| hrúda |
|
(12.2.2010 20:59:56)
Jsme na tom dost podobně a můžeš mi věřit, že do prdele máti posílám v duchu třikrát denně. Bohužel k praktickému využití teoretických znalostí jsem se zatím nedopracovala a možná nedopracuji.
|
|
| Líza | 
|
(13.2.2010 6:23:43)
Monty, možná je nejvyšší čas, abys ji zklamala ty a její dcerunkou se znovu stala ségra...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 10:37:42)
Lízo,
to by bylo samozřejmě ideální řešení. Ale trochu se bojím, že matka už je v takovém stádiu, kdy jsme obě dvě stejně hrozné, jenže já mám trochu lepší životní úroveň a máti přece jednou "bude chudá a pod mostem"... a co se sestrou na pozici asistentky s hypotékou na panelákovej byt, že jo.
Pod mostem bude proto, že domy v bytě, kde bydlí mají jít do privatizace a ona nemá dost peněz na to, aby si ho koupila do vlastnictví. Když jsem jí řekla, že bych zbytek doplatila pod podmínkou, že byt napíše na mého syna, tak pravila, že by to sestře bylo líto. Tím diskuse na toto téma skončila, řekla jsem jí, ať jí ho tedy doplatí sestra, mně to líto nebude. A už o tom odmítám diskutovat. Matka si z nějakého záhadného důvodu myslí, že jsem kráčející kasička nebo inkarnace sv. Martina, kterej se bude o všechno dělit s kdekým. Mně by teoreticky nevadilo dělat jí radost a sem tam jí něco dopřát, ale proč, když mne jen pomlouvá a uráží?
Letos jí bude 60, tak jsem ji chtěla vzít na prodloužený víkend do New Yorku. Matka pravila, že chce, abychom s ní jeli na týden do Egypta - já a syn. To jsem odmítla, protože její neustálé ježdění do Egypta za Hasánkem, který je její "adoptivní syn" a který je pochopitelně daleko lepší než sestra a já mi přijde padlé na hlavu a rozhodně nemám v úmyslu se s tím člověkem kdykoli v životě potkat. Zase jsem ta špatná, protože nechci splnit mamince přání. Lepší už to nebude.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 10:38:28)
Hele, ono se tu nedá napsat p.r.i.v.a.t.i.z.a.c.e., to jsem nevěděla. 
|
|
| & |
|
(13.2.2010 11:01:43)
Monty, ja nejak nechapu...Tvoje mati ma na jezdeni do Egypta na nema na privatizaci panelakoveho bytu na malem meste.. Fakt ji je jenom 60...
Ja kdyz jsem u nasich tak jim taky dam nejake penize, protoze nas treba tri tydny zivi.. Nebo jsem s nasima byli dvakrat na dovolene, protoze jsem je pozvali tak jsem to platili.. Dostali to, jako souhrny darek k narozeninam a jezisku..
Jinak kamaradky, mamka taky byla v podobne situaci platila privatizaci na pul se segrou... Na privatizaci butu se da vzti uver ze stavebka, kolik to dela? Urcite bych ji nedvala penize jen tak..
|
| & |
|
(13.2.2010 11:03:29)
Urcite jsem napsala p r i v a t i z a c i asi to je zakazane slovo..
|
| Tvoje horší já |
|
(13.2.2010 11:05:29)
Máš pravdu, jednou jsem tu napsala nevinné slovo p r i v a t i s t k a a zbyla z toho jenom istka.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 11:10:24)
Asi 300 tisíc, 100 matka má. Je to byt na malým městě, takže nestojí moc. Ségra si nemůže vzít žádný úvěr ani hypotéku, už má dost půjček na svůj byt - já bych to teoreticky vyřešit mohla, ale fakt se mi nechce. Nebyla by to půjčka, byl by to dar a nejsem si jistá, jestli si moje matka zaslouží takový dárky. Nevím, jak by to bylo pak s nájemným, teď tam platí kolem 4000, energie a služby bude muset platit tak jako tak a kdyby mi měla dávat 3000 měsíčně, tak mi to bude vracet asi šest let. Nemluvě o tom, že by to pokládala za nevkusný a sprostý - kdo to má poslouchat? Ať už jí pomůžu nebo ne, lepší nebudu v jejích očích nikdy. Vyhozený peníze oknem.
|
| & |
|
(13.2.2010 11:30:37)
Monty, to je naprosto v poradku, ze toho nechces davat svoje penize... Ja bych to taky neudelala v tyhle situaci. U tvoji mati asi hrozi, ze ikdyby ti v dobry vire slibila, ze to na syna jednou prepise, ze se nekde objevi nejaky borec a o byt ji pripravi..
Kdyz ona do ty koupe nepujde tak, proste bude platit "regulovane" najemne, druzstvu..
Kdyz do toho pujde, tak misto nejmu bude muset spalcet, prispevek do fondu oprav... To je vsude ruzne, zalezi v jem je ten dum stavu a jak moc ambiciozni ma sousedy,,
Jinak pod most bydlet nepujde bytu na pronajem je vsude mraky, verim tomu ze si nejakou garsonku za 5 tis. se vsim vsudy u vas ve meste sezene. Kvuli tomu nemusis mit vycitky svedomi. Ja bych se urcite snazila o tom lomunikovat se sestrou co ona si o tom mysli...
|
| & |
|
(13.2.2010 11:37:52)
, Jinak ted mi dochazi, ona po tobe chce abys ji jen DALA 200 tis... Bez toho aniz by tten byt na tebe prepsala, nebo ti ty penize vratila..
Tak ji vyrid, ze upadla to by neudelal NIKDO..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(13.2.2010 11:41:51)
Jistě že chce, abych jí ty peníze dala - stejně je přece vyhazuju oknem. 
|
| Jaana2 | 
|
(13.2.2010 17:23:44)
Monty kdybys náhodou měla rozdavačnou náladu, napíšu ti číslo mýho účtu
jinak - jak radí holky, zachovala bych formální vztahy, pokud možno dítě bych tam nedávala vůbec ( alespoň nějakou dobu, možná by jí to docvaklo a začalo by se jí a)stýskat po malochovi, b) stýskat po přivýdělku. Hele to, že je to tvoje máma neznamená, že ti může ubližovat.
Se sestrou bych se domluvila ohledně bytu. Přeci jen, taková příležitost by se nemusela opakovat. Možná by matka přistoupila na darovací smlouvu 1/3 sestře, 2/3 tobě s věcným břemenem užívání + povinností hrazení plateb za úžívání.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Lucíček a dva lupínci | 
|
(12.2.2010 21:50:20)
Téééda, tak to je hukot.
Promiň Monty, ale tvá matka je jen vyžírka a že se teda nestydí. Ale to není výtka na tebe, to vůbec ne...ty seš opravdu jenom moc hodná.
Myslím, že za tyhle peníze by se ti o synka postaral cizí člověk líp než tvá vlastní matka, bohužel.
|
| Lucíček a dva lupínci |
|
(12.2.2010 21:54:19)
Ovšem zároveň dokážu pochopit, že je to tvá matka a jako takovou je vnitřně těžké jen tak "odsunout" do patřičné vzdálenosti...tj. nejlépe úplně pryč.
|
|
|
| Kubula K. |
|
(12.2.2010 22:02:04)
Eh, já teda taky dávám našim peníze, když jsou u nich děti, taky tak tisícovku za týden (když jsou tam obě). Rodiče jsou důchodci a nevím, proč by je měli dotovat, dělají pro mě dost tím, že děti pohlídají. Jiná věc je, že si ty peníze většinou vzít nechtějí a jsou kolem toho různý tanečky.. ale bylo by mi dost blbý jim nic nedat.
|
|
|
| gabi3 | 
|
(13.2.2010 8:31:23)
ja teda mame taky za hlidani platim, ale to mi prijde normalni, ona je v duchodu a ja pracuju, krom toho kdyby mi hlidal nekdo cizi, tak je to mnohem drazsi
|
|
|
| Brita | •
|
(12.2.2010 20:48:41)
Monty, promiň, ale myslím si, že musíš žít strašně smutný život.Podle tvých názorů a příspěvků jako je tento usuzuji, že nemáš citové zázemí. Kdyby ti to vůbec nevadilo, zřejmě bys nezakládala diskuzi.Myslím, že spíš přesvědčuješ sama sebe, že to je ok.Ale radu nemám.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 20:50:43)
Brito,
nemyslím si, že bych měla smutný život. Mám jenom šílenou matku.
|
| malostranska | 
|
(12.2.2010 21:37:50)
A myslis Monty, ze fakt nema cenu si s ni o tom promluvit? Jeden cas me mati prudila taky a tenkrat jsem ji rekla, ze kdyz se ji na nas neco nelibi, at uz teda nejezdi.Od te doby je pokoj.Mozna bych mati rekla, ze ty a Tvuj syn nemuzete a nechcete splnovat jeji predstavy o tom, jake by to u vas melo byt. Bud at to respektuje, nebo ze se budete od ni distancovat, coz by byla skoda hlavne pro ni!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:40:20)
borůvko,
nemá to cenu, protože já jsem jediná nenormální, ostatní jsou normální, a říkat jí pořád dokola, že jsem se svým životem spokojená a co dělají ti ostatní "normální" je jejich věc už mne moc nebaví.
|
| malostranska |
|
(12.2.2010 21:48:01)
Skoda, ze neexistuje porad "vymena matek", treba by mati obratila, kdyby videla, jak to funguje jinde!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:49:24)
borůvko,
kdepak... jinde jsou přece "normální děti".
|
|
|
|
|
|
| Lenka a dva kluci |
|
(12.2.2010 20:52:42)
Monty tak to je mazec. Tak to bych se na ní vyprdla a nechalaji "plavat" Připomíná mi nevyspělou 18letou pubertačku což nejlepší je vyhodit ji at se stara sama když se ji tohle nelíbí a udelej to co nejdříve než te zničí uleví se ti uvidíš
|
|
|
| hrúda |
|
(12.2.2010 20:51:59)
Tak o pošahaných vztazích s matkou bych snad mohla napsat román. Věř, že nejsi sama, komu je díky tomuto rodinnému příslušníku těsno a nedobře.
|
|
| Maťa. | 
|
(12.2.2010 20:55:10)
Monty, moja mama teda nebola až taký extrém, ale aj tak je dosť extrémna..
čiastočne pomohlo to, že som sa na dva roky od nej úplne odstrihla kedysi.
Síce prudí stále (ale zase vnukov miluje, to je iná kapitola..tých neprudí, iba mňa), ale už ju dokážem uzemniť:)
|
|
| maaf |
|
(12.2.2010 21:04:23)
Monty, přijde mi zvláštní, že máš kolem sebe tolik nefungujících lidí. Labilní Ex, negativistický syn, ufňukaná matka, city neprojevující přítel. Moje máma se jako děsný prudil a sebelítostivá fňukna projevuje taky (ne takto strašidelně jako Tvoje). Taky věčně slyším, jak jsme s bráchou děsný děti, jak ji nemáme rádi, že nemůže nic říct, že je úplně blbá, že se o ni nechceme starat apod. Stačí, když vůči ní projevím trochu empatie, starost o její zdraví a dám najevo, že tu pro ni jsem, ale její problémy holt nevyřeším. Mě to nebolí a ona se vždycky na chvíli vzchopí, ale moje máma je moc hodná a pro mě a pro holky by položila i zbytek zdraví. Píšu to proto, že Ty hodně často v příspěvcích mezi řádky říkáš, že emoce jiných neřešíš, že dáš najevo svůj postoj a buď se dohodnete (po Tvém) nebo ať si to zařídí druhý podle sebe. Přijdeš mi jako citlivý člověk a tento postoj jako jakási obranná reakce. Nevidím do Tebe a Tvých vztahů, ale ten pocit mám opakovaně, tak ho píšu, i když Ti to asi nepomůže.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:06:31)
Pilar,
neřekla bych, že jsou všichni kolem mne nefungující. Spíš dost často fungují jinak, než bych si představovala, ale to je můj problém, ne jejich. Jsem idealista a nějak ne a ne z toho vyrůst.
|
| maaf |
|
(12.2.2010 21:12:22)
Jasně, že nefungující podle Tvých představ. No já Tě jako idealistu vidím taky, ale podle příspěvků se navenek stavíš spíš jako statečný realista, kterého neskolí nic než jeho vlastní slabosti. Některé lidi to může zneklidňovat a budou se Ti snažit dokázat, že jsi normální smrtelník, že jim nevyhovuješ. Znám takových spoustu. Člověk v dobré víře chce dělat skálu, aby byl tím silným, a ostatní reagují všelijak. Tvoje máti nechce být vedle Tebe ta neschopná, tak dělá neschopnou z Tebe.
|
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 21:17:37)
Monty, tak jak jsi svoji mámu vylíčila, tak bych ji na tvém místě odstavila. Ne kvůli ní, ale kvůli sobě. Je zřejmé, že se nezmění, ale ty budeš mít nějakou dobu klid. Jen hloupý dotaz, hádáš se s ní?
Nechci zde rozepisovat můj vztah s maminkou, ale taky jednou došlo na lámání chleba a já jsem sbalila rodinu a odcestovala z plánovaného pobytu u ní. A dva měsíce jsem s ní nemluvila ani slovo. Mně spadl neuvěřitelný kámen ze srdce a moje máma si uvědomila, že jsou jisté meze.
Jinak já mám úúúžasnou maminku, v jistém smyslu opak té tvé.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:25:31)
Nehádám se s ní, protože se nehádám nikdy s nikým.
|
| maaf |
|
(12.2.2010 21:46:03)
Monty, co to znamená, že se nehádáš? A názory si klidným hlasem vyměňuješ? Ty bys mě emočně úplně vyřídila, protože řešíš věci jen z hlediska rozumu a logiky, z praktické stránky.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:48:20)
Jo, názory si klidným hlasem vyměňuju. Štve to asi hodně lidí, ale bohužel, jinak to neumím.
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:09:36)
Jen ještě dodávám - na všech lidech kolem sebe se snažím hledat to dobré. Syn mne štve negativismem, ale taky je chytrý, citlivý, má smysl pro humor. Přítel sice není moc na něžnosti, ale je šikovný, schopný, praktický... jediný, na kom fakt nemůžu nic dobrého najít je ta zatracená matka. Kromě toho, že dobře uklízí, i když to musím cálovat.
|
| Mammita | 
|
(12.2.2010 22:18:19)
Tedy toto
Jsem ráda, že jsem po duševní stránce v pořádku, protože kdybycvh pochybovala, tak si myslím, že Monty je já. Fakt.
Ty, Monty, moje máti je nachlup stejná a taky ráda a dobře uklízí. A taky za peníze.
Ani s dětmi není ten vztah ideální. Žije mimo ČR a přijede tak jednou za 3 měsíce na týden. To ji vidíme jednou. Děti zahrne nesmyslnými dárky jako trekový batoh dosahující synovi po kolena a princeznovské šaty pro dceru plné třpytíček, které mám všude po bytě. Šaty ok, beru, to nemohla tušit a holce udělaly fakt radost. Pak jim ale vyčte, že si s ní před měsícem nechtěli povídat přes skype, srovná je v jejich kvalitách, přičemž se přestávám kontrolovat a zvyšuji hlas. Nají se, dá si kafe, vyřídí maily a v době kdy dcera spí po obědě chce opět odjet. Nechápe, že by to tu holku mrzelo. To se stalo dnes. Proto na Tebe reaguji, protože je to pro mě dost živý. Je unavená a má toho ještě moc co zařídit do odjezdu. Je pro ni problém strávit s vnoučaty jeden den za tři měsíce. A to po ní nic nechci, fakt nic!
Monty, já ten vztah držím jen kvůli dětem. Nemám sílu jim říkat hnusný věci o babičce a nechci aby mi to vyčítali. Takhle mě máti odstřihla od své matky. Asi to máme nějak v rodině či co.
Přeju ti hodně sil a pevné nervy. Máš možná trochu výhodu v postoji Tvého syna.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:20:27)
Mammito,
to sedí! Taky vozí nesmyslné dárky a neustále dřepí u mailu!
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 22:25:59)
wow, nezajdem na kafe?
|
|
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 22:24:51)
Ještě abych napsala...
je sebestředná, sobecká, zákeřná a zlá. Chodí a pláče jaký je chudák, kdo všechno jí ublížil, ubližuje a v budoucnu ublíží. Vyčítá mi porod, moje bytí, mého otce, mou výchovu, všechno. Jakoby dělá všechno mně natruc, zkouší kam až jí pustím, co si nechám líbit a jak se vzepřu, tak se hroutí, pláče a dramaticky odchází s vysvětlením, aby se dětičky měly pěkně, že ona jde pryč, protože je na ni maminka zlá
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:27:07)
Mammito,
opět trefa do černého. Porod byl hrůza, můj otec byl kretén, tím že mne měla si zkazila život... nejsou ony identická dvojčata oddělená po narození? Je máti ročník 1950?
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 22:29:29)
 vedle 1941
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 22:31:18)
\pokud se nepletu, tak píšeš, viď?
Hoď to na papír. Já nemám střevo, ale ráda si to přečtu a nahlas v ložnici zanadávám
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:36:44)
Mammito,
už jsem kdysi začala, ale byly to jen historky o jejích milencích. Je to docela zábavné, schválně jsem si to našla. Kopíruji nejzábavnější část.
Jaroušek byl voják z povolání, podstatně mladší než moje matka, a jeho koníčkem byla oprava starých krámů. Dlužno podotknout, že v tomto oboru byl profesionál. Žel, ostatní stránky jeho osobnosti za touto dovedností notně pokulhávaly.
Původní funkcí Jarouška v naší neúplné rodině byl opravář matčina automobilu značky Škoda 110 L. Za tímto účelem navštěvoval naši garáž a zhusta také domácnost, neboť mu matka za dobrou práci připravovala chutnou krmi - tedy, v rámci jejích kulinářských možností, které byly poněkud omezené. V té době zvládala uvařit pouze slepici na paprice a usmažit řízek.
Když jsem Jarouška viděla poprvé, nejdříve jsem se domnívala, že se matka ujala nějakého utečence z Afghánistánu. Hlavou téměř mlátil o zárubeň, vážil asi třicet kilo, nos měl jak brzdu od kolotoče a oděn byl v prapodivné hadry z roku raz dva; celkový dojem ještě dokreslovala bekovka z fosilního materiálu, jakou jsem do té doby znala pouze z obrazu „V. I. Lenin hovoří k revolucionářům“. Řekla jsem si, že na zevnějšku opraváře zas až tolik nesejde. Konec konců, nikdo po mně nechtěl, abych se za něj provdala.
Jarouškovi se u nás zřejmě zalíbilo, protože se u nás stravoval stále častěji a častěji. Sestra o něm jednou neprozřetelně referovala ve škole - chodila tehdy do druhé třídy - a jednou byla svou paní učitelkou dotázána, zda k nám ještě stále chodí „strejda Půlpytel“.
Strejda Půlpytel k nám chodil a nevypadalo to, že by chtěl přestat. Vsugeroval si, že je do mé matky zamilován, a v boji o její srdce (či spíše o její tělesnou náklonnost) používal velmi mocné zbraně. Nejprve nadhodil něco o nadměrné velikosti svého údu, což mu nebylo uvěřeno; matka dokonce přispěchala s trojúhelníkem, který vyhrabala v sestřině aktovce, a chtěla mu přes nohavici u tesilek orgán změřit. Na tuto scénku nelze zapomenout. Pravděpodobně museli být oba protagonisté notně podnapilí.
Pak ale vypukla válka v Perském zálivu a Jaroušek dostal do ruky mnohem silnější kalibr.
Jednoho dne u nás opět večeřel a sledoval přitom televizní zprávy. Při záběrech z Kuvajtu posmutněl, odložil příbor, z něhož předtím nechal efektně spadnout kus hovězího, sklopil hlavu a ustrnul v pozici, která by mohla být klidně zobrazena v učebnici psychiatrie s popiskem „Maniodepresivita - útlumová fáze“.
„Copak je, Jaroušku?“ zpozorněla matka a pohladila jej vlídně po hlavičce.
„Ale...“ pozdvihl Jaroušek oči k její dobromyslné tváři. „Tak jsem se zamyslel... je válka. Jsem voják, půjdu bojovat... padnu... a ještě jsem si ani nic neužil...“
Moje matka vždy byla velmi naivní, takový evangelický prosťáček, který je ochoten strávit i tu největší pitomost, a tak to Jarouškovi sežrala i s navijákem.
Bohužel pointu celého příběhu vám prozradit nemohu a raději vám neposkytnu ani žádné indicie, z nichž by ji bylo možné odvodit. Bylo by to přece jen příliš kruté, neboť se nejdná o smyšlené postavy, jejichž podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná. Všichni aktéři jsou žijící osoby a mohly by proti mě zahájit trestní stíhání.
Poté, co Jaroušek takovýmto nečestným způsobem dosáhl svého, vyrašil mu z bekovky hřebínek a začal se chovat dosti nesnesitelně. Jsa o pouhých deset roků starší než já, domníval se, že je povinován přímou účastí na mé výchově. Na matku si dělal neúměrné nároky a přiváděl tak celou naši rodinu do trapných situací.
Jednoho krásného letního odpoledne se matka za pomoci svého obstarožního vozítka vypravila k vodě; trávila jsem tedy volno v jejím bytě. Sedla jsem si na balkon, kde jsem pokuřovala a četla si knížku - prostě prázdninová siesta. Z klidu mne ovšem vytrhl zvonek u dveří. Řičel tak příšerně, až jsem si začala myslet, že do něj nějací syčáci strčili sirku, ale nebylo tomu tak.
Za dveřmi stál Jaroušek a v brunátné tváři mu plál ryzí hněv. Vypadal jako mýtický Zeus při zjištění, že byl Prométheem okraden o oheň.
„Co je?“ otázala jsem se poněkud znuděně. „Máti není doma.“
„To já vím,“ chrčel Jaroušek zlostně. „A jen jsem ti přišel říct, že tvoje máma je (censored) a (censored), a jestli se jí něco stane, jestli třeba nepřijde dneska domů, tak je to jen díky tomu, že je pěkná (censored).“
„Fakt dost dobrý,“ konstatovala jsem a zabouchla Jarouškovi před nosem.
Jaroušek poté odhopkal sdělit svůj poznatek také babičce, která stejně jako já vůbec nic nepochopila a domnívala se, že byl Jaroušek příliš dlouho sluníčku bez čepičky.
Matka se toho dne domů vrátila a já teprve poté seznala celou pravdu. „Kde jsi byla?“ otázala jsem se. Opravdu mě to zajímalo. Jak také ne, když Jaroušek tropil takové dryje.
„Hi hi,“ odtušila matka a lehce jí zrůžověly tváře.
„No tak povídej,“ vyzvala jsem ji. Už jsem tušila, že budu konfrontována s něčím, co daleko přesahuje rámec chápání racionálně smýšlející osoby.
„No, já se jela koupat... Tak jsem si zaplavala a když jsem vylezla z vody, tak ke mě přišel takový chlápek, potetovanej, koženou bundu na holým těle, a řekl mi, že mi dá stovku, když ho odvezu na nádraží,“ začala matka.
„Doufám, žes ho poslala někam,“ zvýšila jsem hlas a výhružně pozdvihla obočí.
„Ne,“ zahihňala se máti. „Jsem si spočítala, že se mi to vyplatí, že benzín tolik nestojí.“
Dralo se mi na jazyk „sancta simplicitas“, ale spolkla jsem to. Stejně by tomu druhá strana nerozumněla.
„A dál?“
„No... on chtěl do Prahy, a žádnej vlak mu nejel... tak mi řekl, že mi dá pět set, když ho tam hodím,“ zapýřila se matka.
„A ty jsi ho tam hodila.“
V tu chvíli mi bylo všechno jasné - ale skutečnost ještě předčila mé očekávání.
„Jo,“ přikývla provinilkyně. „A představ si, on mi cestou vyprávěl takový věci... že ho před tejdnem pustili z Valdic... že je zloděj! Zastavili jsme cestou v motelu a on tam ukradl kalkulačku... já to neviděla, ale v autě mi jí ukázal.“
„Nekecej,“ povzdechla jsem si. „Kde je ta kalkulačka?“
„Vlastně mi jí dal,“ přiznala matka. „Ale nefunguje.“
Představila jsem si, jak moje do morku kostí poctivá matka přijímá od kriminálníka ukradenou kalkulačku a musela jsem se v duchu smát.
„Říkal že to mám za to, že jsem ho odvezla a že až přijedeme do Prahy, dá mi video.“
„Kradený,“ upřesnila jsem.
„No, asi jo,“ připustila vyslýchaná.
„A co, kde máš video? Víš ty vůbec, že to je napomáhání trestnýmu činu?“ natahovala jsem ji úmyslně na skřipec.
„Nemám... my jsme přijeli na Jižní město, on vystoupil a řekl, ať na něj počkám... ale pak přišel nějaký jiný chlap a povídá mi ,Pojď nahoru´, a to jsem se bála... Že mi tykal a tak... tak jsem nastartovala a odjela,“ zakončila matka svůj dobrodružný příběh.
Ještě že tak, pomyslela jsem si. Taky ji mohli najít za pár dní v popelnici rozřezanou na kousíčky.
Vlastně mne to ani tak moc nepřekvapilo. Člověk si zvykne. Brala jsem to tak, že zkrátka není všem lidem dáno duševně dozrát.
Již jsem měla s matčiným výletem na koupaliště podobnou zkušenost. Tehdy odjela kolem druhé hodiny s tím, že se vrátí tak za hodinku za dvě. Jenže ono bylo šest, sedm, osm hodin a matka stále nikde. V deset večer jsem usoudila, že se s největší pravděpodobností utopila, vzala jsem si tužku a papír a sepsala pár poznámek k situaci, která mne v nejbližších dnech čeká. Vypadal asi takto:
- ráno zavolat na policii a oznámit skutečnosti
- identifikace
- vyřídit všechno kolem pohřbu, předání sestry do péče otce
- přestěhovat babičku do matčina bytu, případně vyměnit oba byty za jeden větší v centru
Kolem půlnoci jsem ulehla ke spánku. Během noci mne vyrušilo nějaké štrachání; ráno jsem seznala, že to byla navrátivší se matka. Seděla v kuchyni a pojídala blumy z krabice na stole.
„Ani se nezeptáš, kde jsem byla?“ pronesla namísto pozdravu.
„Ne,“ odtušila jsem a pohlédla na krabici s drobným ovocem. „Já vím, kde jsi byla.“
„Jak to můžeš vědět?“
Ukázala jsem prstem na blumy a dodala: „Byla jsi u pana Beránka.“
Matka zrudla a poněkud zaraženě přikývla.
Pan Beránek byl jedním z jejích nápadníků v mládí. Bydlel asi sto čtyřicet kilometrů daleko a byl jediným člověkem, který měl vlastní zahradu.
„A to ses o mně vůbec nebála?“ zajímala se matka.
Ukázala jsem jí papírek se včerejším nočním plánem.
Později mi kamarádka při popisu této lapálie vyčetla, že jsem cynik; to ona by se asi v podobné situaci zbláznila.
„Aspoň bych něco dělala!“ konstatovala pohoršeně.
Vysvětlila jsem jí, že jsem také něco dělala - dala dohromady fakta a navrhla nejrozumnější možné řešení.
„Podívej, ze všech skutečností vyplývalo, že se utopila. Na této skutečnosti se v daný moment nedalo nic změnit. Člověk pod vodou dlouho nevydrží. Pro její záchranu jsem tedy nemohla dělat nic. A jestli se tělo najde v noci nebo ráno, to už není rozhodující. Nechtěla jsem tahat potápěče zbytečně z postelí,“ osvětlila jsem svůj postoj, ale příliš ji to nepřesvědčilo. Ve vypjatých situacích nedokáže většina lidí racionální myšlení správně ocenit.
Ale zpět k Jarouškovi. Jeho častý pobyt v matčině domácnosti jsem víceméně tolerovala, ačkoli jsme si z něj často se sestrou tropily šoufky, ale s úplnou, definitivní domestikací jsem ostře nesouhlasila. Jaroušek byl žárlivý cholerik a kromě toho, matka mu jednou bez dovolení půjčila moji džínovou bundu. Neboť jsem nehodlala nosit něco, co měl na těle - byť třeba jen krátce - Jaroušek, důrazně jsem požadovala proplacení této oděvní součásti. Uspěla jsem, ale moje nevraživost k Jarouškovi poněkud vzrostla.
Vrchol jeho nemístné angažovanosti, kdy pohár mé trpělivosti s konečnou platností přetekl, se dostavil záhy. Bylo to uprostřed zimy. Málokdy jsem po matce něco chtěla, ale tehdy se jednalo o praktickou nezbytnost, totiž o zimní obuv. Byla jsem majitelkou obstarožních kozaček, původně bílých, leč vlivem zubu času již s konečnou platností šedých; zakoupili jsme je před dávnými lety v Milovicích při návštěvě u Rusáků. Táhlo jim na pátý rok a tak jsem usoudila, že je načase, aby putovaly do popelnice. Navíc do nich teklo.
Matka zprvu souhlasila, že mi nové boty koupí, ale při návštěvě obchodu s obuví si to rozmyslela. Přesněji řečeno, zalíbily se jí zde kozačky, které zakoupila sobě a na botičky pro mne už se nedostávalo peněz. Nepotěšilo mne to, ale držela jsem se; alespoň do chvíle, než jsme přišly domů.
Už si přesně nevzpomínám, jestli jsme na Jarouška narazily ve městě nebo zda se vetřel později. V každém případě po návratu do matčina bytu tam byl. Rozvaloval se v obývacím pokoji a měl - jako vždycky - spoustu hloupých keců.
Já se snažila zbytečných řečí vyvarovat. Prostě jsem jen popadla své staré děravé kozačky a se slovy: „Tady máš ještě jedny zimní boty, já už je potřebovat nebudu,“ jsem je hodila na koberec.
To byla voda na Jarouškův orální mlýn! Začal vykřikovat něco o tom, že jsem drzý spratek, který by zasloužil pořádně přes hubu. Používal přitom velmi sprosté výrazy a to neměl dělat. Nedopustila bych, aby na mne beztrestně hulákal nějaký nedomrlý poddůstojník.
„Já bejt na místě tvý mámy, tak...“ nadechoval se k další impertinenci, ale nenechala jsem jej myšlenku dokončit.
„Zmlkni,“ přerušila jsem jej odměřeným tónem. „Nezajímá mně, co bys dělal na místě mé matky, ale povím ti, co bych já dělala na tvém místě - sebrala bych se a vypadla. Máš na to pět minut. Pak tě zabiju.“
Po tomto strhujícím monologu jsem odešla do kuchyně, vytáhla ze zásuvky největší nůž a počala jej demonstrativně ostřit.
„Neblbni,“ ozvala se za mými zády matka.
„Já nelbnu,“ ujistila jsem ji. „Myslím to naprosto vážně. Čtyři minuty.“
Přivádět lidi do nečekaných situací bylo vždycky mým koníčkem. Hector Hugh Munro to v jedné ze svých povídek výstižně pojmenoval „léčba neklidem“. A já se rozhodla Jarouška vyléčit jednou provždy.
„Polož ten nůž,“ prosila matka. „On to tak nemyslel.“
„On to tak myslel,“ oponovala jsem. „A já to taky tak myslím. Dokud se ta figura týkala tebe, bylo mi to fuk. Ale do mě se navážet nebude.“
„Uklidni se a vrať ten nůž na místo,“ zkoušela to matka.
„Jsem naprosto klidná,“ vysvětlila jsem a prstem lehce přejela po ostří. „Tři minuty.“
Matka znejistěla. Věděla, že jsem velmi nebezpečný protivník a zřídkakdy mluvím do větru. Vrátila se do obývacího pokoje a polohlasně hovořila s Jarouškem. Zřejmě mu navrhovala, aby raději odešel. Jaroušek něco vykvikoval, ale nakonec se skutečně zvedl z křesla a práskl za sebou dveřmi.
Vrátila jsem nůž do zásuvky. Pomsta byla dokonána. Jaroušek se od té doby neukázal. Vždycky jen zdvořile zazvonil na domovní zvonek a požádal matku, aby vyšla před panelák, nahoru se už jít neodvážil.
Jistě, nebylo to ode mne ani v nejmenším hezké, ale uchránila jsem matku od strašlivé katastrofy, jakou by život s Jarouškem dozajista byl.
Přišly ale další.
Jedna z nich se jmenovala Jiříček. Matka k němu přišla skrze inzerát. Jiříček byl vdovec, povoláním dělník, ale především alkoholik. Matku často navštěvoval v doprovodu svých dvou pivních kumpánů a proslavil se mimo jiné tím, že babičce otevřeně přiznal:
„Já mám vaši dceru rád. Dobře se s ní chlastá.“
Jiříček se mi nelíbil. Ač jsem v té době také nepohrdla opojným mokem, nebyla jsem natolik zpozdilá, abych notorika v rodině radostně přivítala. Kromě toho jsem zastávala názor, že by se na pijácké párty mohla podezřele dívat sociálka a v konečném důsledku by její zvýšený zájem mohl vést až k odebrání dítěte - tedy mé sestry. A koho bych pak využívala ke svým poťouchlým hrám, kdyby skončila v ústavní péči?
Nejprve byl Jiříček pouze matčiným kamarádem. Docházel k ní často podnapilý, ale z hlediska pohlavního se choval zdrženlivě. Jen jednou matku přímo vyzval, aby se seznámila s jeho údem. Utrpěl tehdy v zaměstnání úraz, tuším že se polil asfaltem, a tak ji požádal o asistenci při močení, neb měl popálené ruce. Zřejmě jen využil situace; nedovedu si představit, že by o podobnou službu žádal své kolegy nebo náhodné kolemjdoucí.
Matka přede mnou existenci důvěrnějších kontaktů tajila, ale ne dlouho. Pravda vyplavala na hladinu jako zcepenělý pes. O jednom víkendu nás Jiříček pozval na návštěvu do svého rodinného domku; při prolézání pokojů jsem si nemohla nevšimnout, jak matka zrozpačitěla ve chvíli, kdy nám majitel hrdě ukazoval svou ložnici.
Při cestě zpět jsem na matku přímo udeřila.
„Ty jsi s ním měla pohlavní styk!“
Máti se zahihňala.
„Jak to víš?“
„Vím to.“
„Já za to nemůžu,“ vysvětlovala mi pak snaživě. „On mě jednou pozval, že mi pustí na videu porno. Já jsem porno ještě nikdy neviděla, tak jsem byla zvědavá.“
„A nic tě přitom nenapadlo, že?“ odvětila jsem sarkasticky.
„Ne,“ přisvědčila matka. „Já jsem jenom chtěla vidět to porno, ale pak, když jsme tam na to koukali...“
„To stačí,“ přerušila jsem ji. Nepotřebovala jsem vědět intimní detaily o sexuálním životě své matky. Už jsem jich znala dost.
Když se vztah s Jiříčkem dostal do slepé uličky, přeorientovala se máti na jednoho z jeho kamarádů - na Vašíka. Byl to také opilec, ale na rozdíl od Jiříčka měl podobně úchylný smysl pro humor jako já, takže mi byl rázem sympatický. Stačily dvě tři veselé historky ze života.
Převyprávím zde pouze jednu. Vašík se svou bývalou ženou byli jednou navštíveni jistými známými, kteří se u nich zdrželi tak dlouho, až jim to přestalo být milé. Hostitelům, samozřejmě. Hosté na jednoznačné náznaky vůbec nereagovali a nevadilo jim ani to, když se Vašík kolem jedné hodiny ráno začal chystat do lože. Když obtížní návštěvníci konečně vypadli, rozhodli se Vašík a jeho manželka, že jim to pořádně osladí a naplánovali ďábelskou pomstu.
O několik týdnů později si před ulehnutím k spánku nařídili budík na čtvrtou ranní; po jeho zazvonění vyskočili v pyžamech z postele, usedli do automobilu a rozjeli se na návštěvu.
Bohužel cestou vzbudili živý zájem policejní hlídky, která je v polovině trasy zastavila a žádala vysvětlení. Bylo to za dob totalitních, takže dvě dospělé osoby v pyžamech, jedoucí automobilem, byly pochopitelně krajně podezřelé. Co kdyby to byli nějací diverzanti?
Vašík si ovšem uměl poradit i v takto ošemetné situaci. Udatnému strážci zákona namluvil, že se s manželkou doma pohádali a tak se jedou podívat, kde se ve městě nachází rozvodový soud.
Policista jim zkazku uvěřil a dokonce byl tak laskavý, že je po zbytek cesty navigoval. Muselo to být jistě velmi komické: policejní automobil, následovaný vozem, v němž sedí dva pyžamáči, míří nočním městem k soudní budově.
S Vašíkem bylo veselo. Důstojníkům sveřepě říkal paroháči a ukazoval na ně posměšná gesta, dokonce i v prostorách vojenské zotavovny, kde matku navštívil během její dovolené. Tam také neustále komicky padal z postele, až mu nakonec varlata vyhřezla ze slipů (dle očitého svědectví mé sestry, která byla celému incidentu přítomna), a hulákal z balkónu sdělení typu „Tolik paroháčů pohromadě jsem ještě nikdy neviděl!“
Matka Vašíka moc ráda neměla. Nikdy nebyla obdařena takovým smyslem pro humor, aby si mohli porozumět. Přesněji řečeno, neměla nikdy žádný. Proto také po jeho nejkrásnějším a nejvydařenějším žertu počínající vztah rázně ukončila.
Toho večera přijel Vašík na návštěvu i se svým patnáctiletým synem Romanem. Už v předsíni mne informovali o tom, co mají za lubem, a požádali mne o aktivní spolupráci. Jejich plán se mi zamlouval a tak jsem nadšeně souhlasila.
Do obývacího pokoje vstoupil Vašík se smutnou tváří a svěšenou hlavou; jeho syn naopak sršel vztekem a spravedlivým rozhořčením.
Vašíkovy sklíčenosti si nebylo možné nepovšimnout. Matka se chvíli nervózně vrtěla na křesle a pak mu položila zásadní otázku.
„Co se ti stalo, Vašíku?“
„Ani se neptejte!“ odpověděl Roman a vrhl po svém otci nenávistný pohled. Ten svěsil hlavu ještě níž, takže se už čelem téměř dotýkal koberce.
„Tak mi to řekněte,“ chytila se máti na udičku.
„Když vám to řekneme, tak už mu ani nepodáte ruku,“ zavrtěl Roman hlavou. Byl opravdu geniální, zvlášť na svůj věk. Skoro jsem litovala, že není starší.
„Přece to nemůže být nic tak strašného,“ vyzvídala matka a hrnek s kávou se jí prudce zachvěl v rukou.
„Je to ještě horší,“ ubezpečil ji Roman.
„Aspoň mi řekněte, čeho se to týká?“ útočila matka.
„Saši,“ řekl po chvíli váhání chlapec a hluboce si povzdychl. Vašík byl v ten moment čelem už u sousedů na stropě.
Saša byla Vašíkova smyšlená dcera. Matka ovšem považovala tuto fiktivní postavu za skutečnou. Nebylo to nic nového, už dříve se mne při sledování filmu „Jára Cimrman ležící, spící“ nevinně otázala, kdy vlastně ten Cimrman žil. Sdělila jsem jí, že nikdy; nevěřila mi a argumentovala tím, že se v tom filmu baví s Eliškou Krásnohorskou. Měla jsem nutkání namluvit jí, že ani Eliška Krásnohorská nikdy neexistovala, ale nakonec jsem to nechala být.
„Co je se Sašou?“ zajímalo ji.
„Už je zase v tom,“ pronesl do ticha Roman a opět pohlédl na Vašíka opovržlivým okem.
„Vážně?“ vykulila matka oči.
„No, to by ještě nebylo tak zlý. Horší je s kým!“ přešel chlapec k meritu vypečeného vtípku.
„A s kým?“
Roman hodil hlavou směrem ke svému zhroucenému otci.
V kávě v matčině hrnku se začal tvořit vodní vír.
„To... to snad ne!“ vydechla nevěřícně.
„Jsem byl ožralej,“ zahuhlal Vašík od podlahy.
„Kdybys nelhal!“ obořil se na něj synek. „Jako kdyby to bylo poprvý!“
„Cože? Ono to není poprvý?“
„Ne.“
Vašík na chvíli vzhlédl od jekoru a upřel na syna prosebný pohled.
„No Vašíku!“ vykřikla matka ve svatém rozhořčení.
„Má s ní dítě,“ pronesl Roman temně.
Bavila jsem se náramně. Ne tak matka. Na rozdíl od nás nevěděla, že se stala obětí propracovaného žertu.
„To je příšerné!“ zavyla. „A co s ním je... kde ho máte?“
„V ústavu,“ zahučel opět Vašík.
„Je to debilek,“ upřesnil Roman.
„Bože bože,“ opakovala matka, ač byla vždy ateistou.
„No jo,“ přikyvoval Roman. „Holt dědičný zatížení.“
„A navštěvujete ho někdy?“
„Jo... občas se na něj zajedeme podívat.“
„A to... to se jmenuje po Vašíkovi?“ zajímala se matka o podrobnosti, i když byla blízka mdlobám.
„Jasně, jmenuje se normálně Mráz, jako my,“ přisvědčil Roman.
„No a když... když za ním přijedete, poznává vás aspoň?“
„Nevím. Vždycky tak za těma mřížema hekne...“ Roman názorně předvedl, jak plod incestní vášně juká na svého tatíčka skrze brlení.
Dalo mi hodně práce se nesmát, ale udržela jsem se.
„Bože, bože,“ zazoufala opět matka a pohledem plným odsuzující zášti pohlížela na provinilce.
Chvíli bylo ticho. Pak se Vašík vymrštil z křesla, přiskočil ke mě, chytil mne za ruku a vlekl do předsíně.
Máti vyskočila jako opička na gumě a vykřikla:
„Kam ji vedeš? Kam jdeš?“
Vašík neodpověděl; obouval si boty a napřahoval ruku ke dveřím.
Matka před něj skočila jako lvice, bránící své mladé, a zopakovala svou otázku:
„Kam vedeš moji dceru?“
„Ona taková soulož v parku...“ mumlal Vašík a pevně sevřel dlaň na klice.
Vzápětí jsem dostala velmi pádnou facku a tuším, že Vašík rovněž. V ten moment jsem vyprskla smíchy, až mi z očí vytryskly slzy.
„Ty se tomu ještě směješ... kurvo!“ zavřeštěla matka, která podobné slovo nikdy předtím nevypustila z úst.
Okamžitě jsme jí všichni tři začali vysvětlovat, že to byl jen takový vtip, ale neúspěšně. Moje rodička pevně věřila v početí neexistující dcery a obvinila nás, že se to snažíme jen neuměle zastírat.
To byl Vašíkův konec. Postupem času matka seznala, že není žádná Saša ani žádný imbecil v ústavní péči, leč přesto usoudila, že vztah s tak perverzním srandistou by ji rozhodně nijak neuspokojoval. Od Pana Pravého si slibovala určité životní jistoty a ty jí Vašík skutečně poskytnout nemohl.
Naštvalo mne to. Konečně náhradní tatínek podle mého gusta, a tak špatně to pro něj dopadne!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:42:28)
Koukám že jsou tam chyby, tak se případným čtenářům dodatečně omlouvám... je to starý text a neupravovala jsem ho po sobě.
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 23:03:04)
Monty, promiň, ale to je skvělý námět na film.
To muselo být hrozné!!!
Ani Jaroušek, ani Vašík.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 23:05:03)
Evo,
byla to náhodou děsná psina... Taky byl Lubošek, kterej musel přinýst od manželky potvrzení, že jí nevadí, když bude mít poměr s mojí matkou. A další...
Rozhodně jsem neměla nudnej ani smutnej život, po této stránce.
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 23:07:17)
Monty, měla jsi neskonale zajímavější dětství než já.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 23:08:25)
Luboška mám taky zpracovanýho, vida!
Vašíka vystřídal Lubošek Kvasnica. Byl to milý člověk, netrpěl žádnou závislostí, zajímal se o počítače, ale humorný zrovna moc nebyl. Matce to pravda nevadilo; ta shledávala Luboškův nedostatek spíše v jeho manželce. Lubošek jí sice tvrdil, že spolu nežijí, neb ona má svého stálého milence, a rozvod prozatím nerealizovali pouze kvůli nezletilému potomstvu. Matka mu to nevěřila a požádala jej, aby jí to dal písemně, což se také stalo. Jednoho dne přinesl Lubošek papír, na kterém stálo zhruba toto:
Je mi zcela lhostejné, zda bude mít můj manžel intimní poměr s jinou ženou.
Kvasnicová
Matce to stačilo a tak se z Luboška stal o něco více než dobrý kamarád.
Vycházela jsem s ním dobře. On to byl, kdo mi zapůjčil klíče od bytu svého kamaráda, kde jsem posléze pozbyla panenství; on to byl, kdo mi poprvé pustil na videu horror o partě středoškoláků, kteří si uspořádají mejdan ve starém opuštěném domě a většinu jich sežere strašidlák a vzápětí i nějaké porno - požádala jsem ho o to, neboť mne zajímalo, jak vlastně vypadá ten báječný pohlavní styk.
V Luboškově pornu ovšem žádný báječný pohlavní styk nebyl. Na obrazovce se nejprve osahávaly dvě dámy s mírně přetočeným tachometrem, pak k nim přišel statný černoch a zcela prozaicky to do jedné z nich strčil, načež ona řekla: „Mein Gott!“ a ta druhá „Oooo, das ist aber Überraschung!“. Černoch neřekl nic, jen hýbal kyčlemi a trochu se přitom potil.
Druhý pornopříběh se odehrával na zahradě. Dva zahradníci nejprve pleli petržel, pak na sebe mrkli, střih, a oba hambatí seděli na houpačce, kde se pusinkovali a hladili se po hrudi, načež z houpačky slezli, jeden se předklonil a ten druhý to do něj zcela prozaicky strčil. Ani jeden z nich nic neříkal, jen tak lehce sténali.
Třetí příběh jsem už vidět nechtěla, ačkoli mi Lubošek tvrdil, že je ze všech nejlepší. Nepotřebovala jsem vědět, že to do sebe lidé při sexu strkají, tuto zkušenost jsem už měla za sebou.
Lubošek měl zřejmě sex rád, a tak se rozhodl dopřát ho i těm nešťastníkům, kteří jsou na světě sami jako ta hruška v širém poli. Ne že by je objížděl a cokoli do nich strkal, to ne; založil si seznamovací agenturu a požádal matku a mne, zda bychom mu s ní trochu nevypomohly.
Nebyl jediný důvod, proč tak neučinit, zvlášť když za to Lubošek platil. A tak jsme se na nějaký čas staly důvěrnicemi lidských osudů.
Musím říct, že to bylo daleko víc vzrušující než nahatí zahradníci na houpačce. Luboškova agentura se zaměřovala na obyvatele vesnic a malých měst a zde to rok dva po šmirglpapírové revoluci - alespoň dle došlých dopisů soudě - nebylo se vzdělaností nijak zvlášť valné. Nejběžnější prosba v dopisech zněla „Pošlete my dotazník“.
Přiznávám, mám odjakživa problémy s „mě“ a „mně“. Desítky lidí se mi pokoušely vysvětlit, že to je strašně jednoduché, stačí si daný výraz nahradit slovy „ti“ a „tobě“ nebo tak nějak, ale já na to prostě nemám; stejně tak mne nikdy nikdo nedokáže naučit vázat kličku a neplést si levou stranu s pravou (nikoli politickou stranu, tam mám jasno). Dlouho jsem si myslela, že tímto stranovým deficitem trpím pouze já, ale v průběhu let jsem potkala pár podobně postižených jedinců. Nakonec jsem se v jedné chytré knize dočetla, že tímto handicapem trpí převážně přeučení leváci a tak jsem se na rovinu zeptala své babičky, zda mi náhodou někdy nepřendavala tužtičky a podobné věcičky z levé ručičky do pravé. Dotčeně pravila, že je to přece docela normální, protože leváctví je něco jako ošklivá choroba. Přes tyto vlastní nedostatky těžce snáším osoby, v jejichž písemném projevu je zhruba stejně zjevných pochybení jako v trestním řízení proti Ivanu Roubalovi.
Hrubky však nebyly zdaleka tím posledním. Mnoho dopisů od adeptů na svatební veselí bylo pozoruhodných především po stránce obsahové.
U nás máme hospodu i krám i požární zbrojnici, psal například jeden vesnický chlapec. Taky rybník u nás je i kaplička. Hledám dívku do 25 let, která má ráda práci kolem zvířat. Kus pole mám, děláme na něm s tátou. Je mi jedno jestli bude blond nebo bruneta, hlavně aby jí nevadila práce kolem zvířat. Kravky máme, býky už ne, ale taky jsme je měli.
Jistý vdovec středního věku byl ještě skromnější. Je mi jedno, kolik jí bude let, jen chci, aby vážila víc než sto kilo, psal ten dobrý muž. Jen doufám, že onu dámu nechtěl použít k tomu, k čemu hoch z vesnice s kapličkou použil ty býky, co dřív měli.
Luboškovo podnikání nemělo bohužel příliš dlouhé trvání. Jako státní zaměstnanec to totiž měl zakázané. A tak agenturu zrušil; docela mne to zamrzelo.
Někdy v té době jsem uvedla do života Honzu Osamělce. Na jeho zrodu měla Luboškova seznamka jistě lví podíl. Honza Osamělec byl malý kluk, který miloval mou osmiletou sestru a neustále jí psal dopisy, na něž pravidelně zapomínal uvést zpáteční adresu. Bydlel na vesnici, jeho tatínek byl traktorista a maminka pracovala v kravíně. Vlastně tam moc nepracovala, protože Honza měl asi patnáct sourozenců, takže byla neustále na mateřské. Pečlivě jsem probírala všechna rodinná fotoalba a vyčleňovala z nich snímky všech lidí, které sestra neznala, a přikládala je k dopisům jako Honzovy bratry, strýčky a konečně i jako jeho samotného. Když mi jednoho krásného dne fotografie cizích lidí došly, vyhrabala jsem ze sestřina šuplíku ty, které už v minulosti dostala a poslala jí je ještě jednou; jako když zpěvák po koncertě pro velký úspěch opakuje svůj největší hit.
Honza mou sestru neustále lákal na prázdniny k nim na vesnici („Přijeď, Moničko, k nám na vesnici, aspoň na týden přijeď! Bude nám veselo!“) a obluzoval ji sladkými slovíčky o lásce. Sestra prskala vzteky, protože na Honzu Osamělce nevěřila. Po třech letech, kdy Honzova korespondence stále ještě pravidelně přicházela, přešla do protiútoku a začala si vymýšlet vlastní fiktivní mládence, kteří měli povětšinou velmi bizarní jména.
„Tak jsem včera potkala Standu Slona a Frantu Fazoli,“ řekla mi jednou po návratu ze školy. „Moc tě pozdravujou a chtěli by s tebou chodit.“
„Frantu Fazoli, jo?“ ušklíbla jsem se.
„No co, on nemůže za to, jaký má jméno!“
Pokus to byl dobrý, ale přemíra neexistujících mládenců slušný vtip poněkud rozmělňovala. V pondělí mne pozdravoval Hynek Hroch, v úterý Čenda Čepice, ve středu Vilda Vlk, a ve čtvrtek mě to už přestalo bavit a šla jsem raději na poštu s dalším dopisem od Honzy Osamělce.
Můj vztah se sestrou by vydal na samostatnou knihu, takže jen stručně: pokusila jsem se to ubohé dítě, jehož rodiče měli asi tolik smyslu pro humor jako vestavěná šatní skříň, vyrvat tomuto zhoubnému vlivu a zformovat je k obrazu svému. K velké nelibosti obou šatníků se mi to skutečně podařilo a jsem na to dodnes velmi hrdá.
V dobách, kdy se u nás nápadníci střídali jako apoštolové na orloji, jsem objevila matčinu krabici se vzpomínkami na mládí. Byly to povětšinou fotografie vojínů - dědeček byl zástupcem velitele v domažlických kasárnách - a jejich podrobné prozkoumávání s námi v křečích mlátilo o podlahu. Zlatým hřebem byl ovšem obrázek osmahlého Roma s mafiánským knírkem pod nosem. Na zadní straně snímku bylo napsáno:
Keď láska prichádza
do tvojich
a víc už nic. Okamžitě jsme vymyslely desítky možných variant, proč onen neznámý Rom veršíky nedopsal. Nejrealističtější se nám jevila ta, že se při jejich skládání mocně roztesknil, vzal do ruky zbraň, přiložil si ji ke spánku... a pic!
Jakmile se matka vrátila ze zaměstnání, vyrukovaly jsme na ni s fotografií a mezi záchvaty dávivého smíchu jsme ji žádaly o vysvětlení.
Matka se nejprve trochu pohoršovala, že se tak neomaleně smějeme jejímu mládí, a pak nám odvyprávěla velmi nepravděpodobný příběh o tom, jak byla jednou na koupališti, když v tom k ní přistoupil neznámý příslušník etnické menšiny a beze slova jí hodil do svrchního dílu plavek svou fotografii a ještě nějaký řetízek.
Nevěřily jsme jí ani slovo. Kdyby to byla pravda, proč by si jeho portrét uschovala na památku?
Záhy poté, co přestala fungovat Luboškova seznamovací agentura, přestal fungovat i jeho vztah s matkou. Údajně se tak stalo poté, co se Lubošek opil na jakémsi večírku a nechal se slyšet, že je moje matka levná milenka. Trápilo ho to a pár týdnů ještě psal matce omluvné a silně romantické dopisy, ale matka byla již pevně rozhodnutá.
Do jejího života mělo vstoupit kouzlo kapitalistických údů.
Přihodilo se to tak: v Jihočeské pravdě byl uveřejněn inzerát od rakouského občana, který hledal v Čechách přítelkyni. Matka zřejmě nechtěla být pro nikoho dalšího levná milenka a rozhodla se Rakušanovi odepsat. Doufala, že přijede v Mercedesu a bude tahat z kapes šilinky jako varietní umělec králíky z cylindru, ale skutečnost byla jiná.
Rakušan přijel vlakem, oděný v tesilové kalhoty a dederonovou košili, s bekovkou na hlavě a v kapsách neměl nic kromě kapesníku. Jmenoval se Alfred Koblmiller a byl nezaměstnaným čekatelem na invalidní důchod.
Matka se pravděpodobně domnívala, že stačí jeden polibek, aby se ze žabáka stal krásný princ, ale v praxi jich nestačilo ani několik stovek. Alfred měl mnohem blíž k vlku než k žabákovi, neboť jeho tělo bylo hojně porostlé tmavou a hustou srstí. Osobně neznám žádnou pohádku, v níž by měly dámy líbat vlky v touze po jejich morfologické přeměně, ale já nikdy na pohádky moc nebyla. Jakožto ryzí realista jsem v nich shledávala příliš mnoho faktických chyb.
Alfred se v nás nejprve snažil vzbudit dojem, že je něco jako přestrojený milionář a dokonce nutil matku, aby s ním objížděla okolní vesnice, protože by si v jedné z nich rád zakoupil nějakou tu nemovitost. Po čase se ovšem ukázalo, že veškerý jeho majetek tvoří asi deset tisíc šilinků na vázaný vklad a namísto z úroků z kapitálu žije Alfred ze sociální podpory, jejíž výše se rozhodně nedala označit za závratnou.
Alfredovy majetkové poměry mi byly vcelku lhostejné. Jeho příchod do matčiny domácnosti zvýšil počet kuřáků na dva, což bylo příjemné. Rovněž tak jsem vítala možnost zdokonalit se v německém jazyce. Žel, Alfred - později jsme mu začaly říkat Fredoslav, o tom už myslím byla řeč - měl i některé charakterové vady, které nebylo možné přehlížet.
Především trpěl fixní ideou, že je hlavou rodiny. Při každé zjevné neposlušnosti se bušil v prsa a vykřikoval: „Ich bin hier der Boss, ich bin Dirigent!“, což bylo poněkud komické. Rád také obviňoval matku z bezkoncepčnosti („Du hast keine Linie!“) a celé večery trávil tím, že se mi snažil německy vysvělit, jak je moje matka hrozná. Chodil po pokoji jako tygr v kleci, mocně kouřil, škrábal se na hrudi, klel jako obhroublý námořník a neustále vyžadoval z mé strany projevy souhlasu. Kývala jsem hlavou a říkala „Ja, ja, du hast Recht“, ale kolem druhé ráno mně to přestávalo bavit a chtěla jsem jít konečně spát.
Nenechal mne. Ačkoli jsem zalezla k matce do ložnice a jeho ponechala v obýváku, kde při mých návštěvách spával na rozkládací pohovce, v pravidelných desetiminutových intervalech se vřítil do ložnice a vykřikl:
„Und noch etwas muss ich dir sagen!“
Hrozně jsme se s matkou smály, ale tak, aby o tom nevěděl. Takže během jeho pobytu v ložnici jsem Fredoslavovi přitakávala, a jakmile se za ním zavřely dveře, mohly jsme se pod peřinou uchechtat.
Ve své podstatě byl ale docela milý. Zvlášť jsme oceňovaly jeho pokusy proniknout do úskalí českého jazyka.
Ondynoj při obědě se nás otázal, jak se řekne česky „gute Suppe“.
„Dobrá polívka,“ řekla matka.
„Ááá, topr boliuka,“ odvětil Fred a ponořil do ní lžíci.
Snažil se také na veřejnosti. Jednou jsme jej našly zahloubaného před vývěsní tabulí u venkovské samoobsluhy.
„Nažel se pez,“ pravil nám s úsměvem.
„Hezky!“ pochválila jsem ho. „A jestlipak víš, co to znamená?“
„Zákaz vstupu psům?“ zkoušel to Fredy.
„Ale hovno,“ podotkla jsem schválně česky.
Matka mne napomenula, ať nemluvím sprostě, a vysvětila Fredymu pravý význam slov „našel se pes“.
Přes všechnu snahu se Fred naučil česky pouze nadávat; kromě toho uměl už jenom „tpraslik“ a „ližka obecna“.
Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně, praví klasik. Iniciátorkou rozchodu s Fredoslavem však byla spíše moje matka než Fred sám. Po nějakých třech letech usoudila, že se nic nemá přehánět, a sdělila Fredovi, že s milostnou romancí je Schluss. Nevím přesně proč, ale ono je to vlastně jedno.
Posledním a zatím stále trvajícím kandidátem na náhradního tatínka (ačkoli v mém věku už jsou veškeří tatínci poněkud zbytečnou institucí) je rovněž Rakušan, Herr Erich. Žel, nic veselého jsem s ním nezažila. Sestra i já už žijeme hezkou řádku let mimo mateřskou domácnost a dokonce i mimo ono město.
Erich je velmi seriózní člověk, tudíž se oprávněně obávám, že legráckám s matčinými nápadníky je jednou provždy konec...
Ale že to byly hezké časy!
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 23:27:25)
Monty, to je bomba 
Mám oboustranný zánět dutin, tak se sice ještě držím, ale jsem trochu zfetlá.
Zítra ale nakouknu.
Díky za pokec a dobrou
|
| stachys | 
|
(13.2.2010 9:12:31)
ohromně jsi mi zvedla náladu, ještě nějaké literární dílko, Monty, prosím...
|
|
|
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 23:08:54)
Ty nemáš smutý život! Máš dar to vidět jako srandu. Važ si toho.
A jsi dobrá spisovatelka.
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 23:25:44)
Monty, jsi moje hvězda, alespoň pro dnešní večer.
Miluju tvoje historky = vzpomínky.
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 23:29:35)
Nechtěla bych být v tvé kůži, musel to být masakr. Ale jak se zdá, jsi to ustála.
Mě - mně...jsem latentně učitelka češtiny, tak mě to baví si to kontrolovat.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 23:33:02)
V téhle době jsem se tím už bavila.
A jsem fakt ráda, že to baví ještě někoho dalšího!
|
|
|
|
|
|
| Eva_1976 | 
|
(12.2.2010 23:14:24)
Ty jo Monty dobrý ,akorát jsem se chtěla zeptat ,jestli nechceš rozepsat i Luboška.
Ale neříkej, že bys stejný seznam činnost následujích po utonutí sepisovala i v případě že by šlo o syna nebo partnera
|
|
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 23:06:01)
A jéje, zase kmotr v Tv. Jdu se koukat.
Moje historky jsou s tvými slaboulinký odvar. Vyrosla jsem v haronickém a pohodovém prostředí.
|
|
|
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 22:53:17)
Monty, tak tohoto jsem teda byla ušetřena .
I když... moje máma nechala dobrovolně dítě z prvního manželství otci.
To pochopím úlety tvojí matky, ale mojí matky bohužel nikdy.
a už to se mnou zase mává.
|
| Lassie66 | 
|
(12.2.2010 22:54:08)
Mammito, ty toho nevlastního sourozence osobně znáš?
|
| Mammita |
|
(12.2.2010 23:02:52)
Lassie, ne, nikdy jsme se neviděli. Dozvěděla jsem se to od matčiné kamarádky, která se přede mnou omylem prokecla. Ve snu by ji nenapadlo, že o tom nevím
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 22:25:01)
V dobách nejnapjatějších, čekala jsem 3. a pak 4. dítě, měla moje maminka mnoho pochybností o mé osobě. Neuměla si to představit, tak trochu zoufale prudila.
Všechno si časem sedlo, já začala docházet k psycholožce a hodně věcí jsem rozklíčovala.
Ostatně múj muž mi časoto připomíná, že vztah matka - dcera je jeden z nejkomplikovanějších. No, má pravdu.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:30:42)
Evo,
s babičkou jsem měla hezkej vztah... taky komplikovanej, ale rozhodně ne tolik. A babička prostě BYLA moje máma, protože se tak chovala. Nejde o to, že mne neporodila. Matku nedělá prostý fakt vypuzení z dělohy.
Máti samozřejmě babičku nesnášela (vzájemně se nemusely), žárlila na ni, vycítala mě i sestře, že ji máme radši než jí... teď momentálně vykládá, jak ONA se o svou matku starala (což je pravda) a jak MY ji necháme umřít pod mostem v bídě. Lehce pozapomíná na to, že se sice starala, ale taky si od babičky půjčovala prachy a když zemřela, kromě ní nikdo z pozůstalosti nic nedostal.
|
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(12.2.2010 21:26:00)
Monty, jevíš se mi taky tak . Příliš mnoho rozporů.
|
| kreditka | 
|
(12.2.2010 21:33:41)
Též mám takový dojem, ale těžko někoho soudit...
|
|
|
|
| Ananta | 
|
(12.2.2010 21:06:25)
Ty se obětuješ a nikdo to neocení... vždyť je to jako ty svaté manželky, normálně jsi ji totálně rozmazlila, pošli ji někam.
|
|
| Balbína | 
|
(12.2.2010 21:20:47)
teda monty, matka je dáreček
Byla by to dobrý typ fúrie do nějaké komedie, ale co s ní v životě?
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(12.2.2010 21:24:46)
Monty,
pokud se nemůžeš odhodlat k "odstřihnutí", tak se neodstřihávej. Chápu to, kolikrát se musím taky držet, abych nezaječela na matku: "už se tady neukazuj!!!" pak by mě to asi mrzelo.
Normální občasné návštěvy můžou pokračovat a to rejpání, no to snad známe každá, že? Dá se to snést, některé matky (tchyně) jsou prostě takové.
Já bych jí ale teda přestala platit za hlídání, dovolené apod. Pokud si stěžovala na Chorvatsko gratis, tak tím by u mě skončila.
Jestli teda to hlídání nějak extra nutně nepotřebuješ.
|
|
| janna001 | 
|
(12.2.2010 21:33:54)
Matka je kapku zhýčkaná, ne? S takovejma typama je to fakt těžký, ničím se jí nezavděčíš, furt bude chudák. Pak začne vyhrožovat, že z toho trápení umře a nakonec samozřejmě jo, to každej, ne? Ale úplně tě chápu, že jí nemůžeš docela zazdít, je to prostě máma. Připomíná mi babičku mojí kamarádky - když jsem k nim přišla na návštěvu, seděla na zemi, nechtěla kafe ani nic jinýho, ani si sednout na gauč, a říkala, že už stejně brzo umře. No žila vesele ještě pár dalších let.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 21:38:12)
janno,
"...seděla na zemi, nechtěla kafe ani nic jinýho, ani si sednout na gauč, a říkala, že už stejně brzo umře..." Tak teď se musím nahlas smát.
|
| Honza +// | 
|
(12.2.2010 21:53:34)
Monty, že o Tobě matka pořád říká, že jsi nemožná dcera? Tak to vážně nevím co by musela ta moje říkat o mě.
Dovolenou jsem jí nikdy nezaplatila,(sama taky nikam nejezdim, přestavujeme nejsou peníze)
Dceru mi hlídá každou chvilku a kdybych jí za to chtěla platit, tak na mě asi kouká jako na blázna.
Ne vážně to je fakt síla. Jsou asi jen dvě věci, buď se stím smíříš, a čas od času to zkousneš, a nebo ji doopravdy odstřihneš. Jiná možnost asi není, nebo o ní nevim. A nezávidím Ti. Já mám teda úplně úúúúžasnou mamku, nedovedu si to představit.
|
|
| Winky | •
|
(12.2.2010 22:02:01)
Nějakou príma větu místo pozdravu - á lá Laufer v Kameňáku na svou tchýni když sedali do auta: "Ano maminko, řídím jako vůl, jsem šílenec, kretén a debil a možná nás za chvíli zabiju. Tak a teď můžete celou cestu mlčet." (tak něco v tom smyslu - jo, jsem nejhorší dcera, žiju strašně, rozfofruju co se dá ........ takže to bychom měli, a co mi povíš novýho )
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:07:52)
Winky,
to nefunguje. Říkám to léta. Moje máti nikdy nepochopí, že z ní lidi mají srandu, když si stěžuje na mne, a sami buď mlčí nebo naopak svý děti chválí - vím to, mám třeba hezký vztah s mámou mojí kamarádky, občas se vídají a tak mám představu, co si o mé matce myslí. Ona má prostě myšlení hozený někam úplně jinam. Normální dcery se dobře vdaj a mají manžela, co nosí domů peníze. A taky mají krásně zařízený byty (rozumějte nevkusně, strakatě, procovské sedací soupravy, poličky, tretky), zatímco MNE to vůbec nezajímá a žiju HROZNĚ. To, že umím vydělat peníze je taky nanic, protože je rozhazuju, místo toho, abych si koupila poličku nebo nový záclony. Nebo plastovej odkapávač na nádobí. Mám z toho srandu a to ji pochopitelně dráždí ještě víc. Dneska mi třeba řekla, že jsem rozházela dva miliony, tak jsem jí opravila, že víc a že jsem tomu moc ráda.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 22:11:26)
Jen pro upřesnění, ona mi kdysi matinka v opilosti přiznala, že mi vlastně hrozně závidí, že mne kvůli tomu i jako dítě řezala jako psa, protože mám přesně ty vlastnosti, který ona chtěla mít a neměla je. Přišlo mi to děsně smutný. Samozřejmě, že matka by ve skutečnosti chtěla mít radši život jako já, ale nemá ho, tak se aspoň snaží mi ho znechutit nebo otrávit...
|
|
| Eva&spol. |
|
(12.2.2010 22:14:27)
Monty, promiň, připomínáš mi mého muže.
Pokud máš takovou povahu, tak to nech být. Není šance cokoli změnit, takže si můžeš dát jenom trochu klidu a neřešit to dál.
P.S. Moje maminka mi pohlídá všechny mé děti (4) a ještě mi nutí peníze. Ne, nepůjčím!
|
|
| *Niki* | 
|
(12.2.2010 22:16:14)
Tvá máti mi připomíná mou tchyni. naštěstí žijeme spoustu kilometrů od ní. Děti nikdy nehlídala, vlastně nikdo nám děti nehlídá, jen placená slečna občas:)
Důchodkyni-babičce bych peníze za týden pobytu rozhodně nabídla. Nerozumím názorům některých, že zrovna tohle je vyžírkovské. Zkuste nabídnou tisícovku slečně na hlídání, na týden
jasně, babičky mají hlídat, pomáhat, nemluvit do ničeho, nic nechtít, být tu na požádání (jinak jsou nefunkční)a ještě kupovat dárky a sponzorovat penězi, dle názorů spousty lidí.
Myslím, že už se nastaraly dost. Pokud pomáhají s vnoučaty, je to jejich dobrá vůle, ne povinnost. A že mají mouchy... no, mají. Však nikdo nikoho nenutí tam vnoučata dávat. Ale většina raději dá děti babičce-zadarmo, a pak ji pomluví, než si zaplatit chůvu. Ta udělá, co řeknete.
To už Monty není jen na tebe
|
|
|
|
|
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(12.2.2010 21:56:14)
Monty, je to těžký, ale v podtstatě vaše životy jsou úplně jinde, a tvoje mamka je pěkná citová vyděračka..je to těžký, ale váš vztah vám vzájemně nic nedává.
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(12.2.2010 22:47:42)
Mám podobnou matku - věčně u nás něco kritizuje a kecá jak všechno dělám špatně, jak málo uklízím a mám všude nepořádek - ona k nám prý nerada chodí, protože musí pořád uklízet, aby neseděla v nepořádku. Když mi přijde pohlídat dítě tak si s ním nehraje - nebaví jí to, ale jen uklízí nebo chce zapnout net a prý musí nutně sedět u mailu. Na dovolenou na chatu s dítětem by nejela, protože jí nebaví hlídat děti a kluk jí prý neposlouchá tak ho nebude hlídat - nikdy ho na dovču nikam ani nevzala.
Když dáváme dítě na prázdniny k druhé babičce tak jí dáváme příspěvek na jídlo, protože je chudá a sama nemám moc peněz. Moje máma by si dítě na prázdniny nevzala, aby měla svůj klid - takže tam není co řešit...
|
|
|
| suplici | 
|
(12.2.2010 23:00:18)
a muzu ti delat matkuja bych za takovy komfort byla vdecna
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2010 23:01:24)
Nestojím o to, aby mi byla vděčná... úplně by mi stačilo, kdyby držela hubu...
|
| suplici |
|
(12.2.2010 23:20:40)
ja bydlim v dome u rodicu,ac mam 30 a dve deti,stale me s otcem vychovavaji,lahudka,pripadam si nekdy jako muj 12-lety syn,akorat ze jsem nejak na vse rezignovaslaa nejak se v dnesni dobe nedokazu osamostatnit
|
| Teraza Horáková |
|
(13.2.2010 1:08:08)
suplici... my jsme (ale mám manžela) 9 let pořád tak nějak plánovali přistavování, je mi 40, manžel je v důchodu a pořád nám připadalo, že vlastní bydlení nezvládneme finančně.
Poslední 2 roky vlastně plánujeme dům - pozemek jsme koupili před 5-ti roky, s tou myšlenkou, že by to šlo koketovali, a už to fakt začíná být akutní, máme pocit, že i byt by stačil, abychom vypadli, ale už je vyprojektováno a máme povolení - projekt 2 roky, povolení skoro další 2.
Hypotéka šílená, ale tím, že nám ji přiklepli, snad to nějak ustojíme, hlavně pryč a rychle, nebo se tu asi rozhádáme tak, že se nesneseme.
A nejhorší je, že pořád lituju, chápu, omlouvám..... no, pořád jsem prostě úplně blbá.
|
|
|
| Teraza Horáková |
|
(13.2.2010 0:57:03)
Monty, mezitím jsem dočetla.. To okolní nadsázkové psaní je absolutně super, ale nejen ten nadled, i to, jak to nakonec trápí.
Kdyby držela hubu? Nemám pocit, že máš problém vyjádřit tohle slušně a zcela vůči adresátce konkrétně. A nebo i neslušně.
Pokud to vadí, rozdej karty, moc jiných možností není. A nebo chroustej a chroustej a chroustej a připadej si nedoceněná, využívaná a snášející prudění připadej dál. Tak se totiž chovám já.
A když bouchnou saze manželovi - holt je zvenčí ) i když už mnoho let... mám snahu tak nějak uhlazovat hroty. Bohudíky za něj, i když to špatně snáším, rodiče mám ráda, manžela miluju. Táta je schopen ze mne a nejen ze mne udělat totální topinku. Vše pro klid. 
|
|
|
|
| luisa30 | 
|
(12.2.2010 23:14:11)
Jak to tak čtu.......já si tě adoptuju . Jsem sice mladší, ale nějak to zakamuflujem
moje mamina má taky občas vyčítací nálady. To s ní přestávám komunikovat, nechodím k našim,..... až ji to přejde. Vnoučata vidí kdy chce. to samé byla babi, když ještě žila. To jsem jí jednou po kulometné palbě hned u dveří řekla, že až se uklidní at dá vědět a odešla jsem. Tenkrát "trucovala" 3 týdny, ale už byl pak klid.
|
|
| Teraza Horáková |
|
(13.2.2010 0:42:38)
Monty, nečtu celou diskuzi, spíš šátrám v paměti a zkušenostech. U nás neprudí mamča, ale táta... a co si pamatuju, s maminou jsi moc nepekla.
Tohle je takové pěkné vydíráníčko a ani kdyby jí zítra přistálo před barákem Porsche, asi by se do něj blbě lezlo.
Táta je úžasnej a dělá to jinak.
Pořád na nic nemá, my vyděláváme snadno, úplně levou zadní a tak jsme zjistili, že dotujeme pro celý dům provoz (a často je mi tu taková zima, že nosím teplé fusekle) a přesto jsme sprdnuti, že nám v noci zálohují počítače, že větráme (no jednak v některých místnostech kouřím a druhak - je tu vlhko od plastových oken, orchideje jsou nadšené, sůl je mokrá a plesniví rohy), že kupujeme.... podělaný toaleťáky, kapesníky, vody po balících a vesele se to vypařuje - a to už jsou ty kraviny, který štvou.
Investice do domu rodičů neřeším, posledních pár let to stálo za to... ale bylo mi sděleno, abych nezapomněla, když jsem chtěla mít vlastní bylinkový záhon, že mi tu nic nepatří. Prohlásila jsem, že rozhodně tu mám manžela a děti, ač je nevlastním.... a je to ve mně, ten pocit... že někdo tohle řekl.
Dovolené si mamča platí sama, v podstatě trvá na tom, že kluci pojedou s ní to hradíme my, kapesné, telefony a tak, víme, že sama nic neutratí a vystačila by si, s ní fakt problém není.
Táta vlastně od počátku jezdí mým autem - já už ne, hradím pojištění, povinné ručení, ale po těch letech už jsem se fakt vyprdla na přezutí pneu, dneska říkal, že tam něco rachtá... na to už reaguju, jsi automechanik a jezdíš jen ty. Mezitím mi vynadal, že mi nešla tiskárna, něco potřeboval.. odešel zapékací válec... "co to bude stát??". "Asi dva tisíce" "Ty to řekneš jako by to nic neznamenalo, kdybych je měl"...
Pracuje, vydělává, má 30 hrubýho, máma taky pracuje a táhne celý provozní rozpočet jejich spotřeby, my všichni jsme dospěli, soběstační, co ještě chce???
Už abychom vypadli. Ne, že přeřežu všechny kontakty, jen v tom nebudeme od rána do večera. Co si neukradneš, nebo nedostaneš, to je drahý.
|
|
| Ocicko |
|
(13.2.2010 6:44:44)
Monty silne nervy - ja nevim co byh udelala... mozna bych babicku odklidila do jejiho bytu s jejima vecma a kolem naseho baraku bych vykopala ohromnou strouhu aaby se k nam nedostala.... mozna bych byla stejna jako ty a drzela se zuby nehty abych ji nepretrhla a snasela veskere to "ponizovani".... Mozna by stacilo babicce vysvetlil ( klidne i vic nahlas) jak me to stve a pokud nebude zmena ta LALA-PAPA...
takze pevne nervy
|
| Ocicko |
|
(13.2.2010 6:45:16)
jee omlouvam se vyskocilo me tam par pismenek
|
|
|
| Kliková hřídel 4/08+2/09+2/13 | 
|
(13.2.2010 8:47:10)
Milá Monty, při čtení úryvků Tvých pamětí jsem se převelice pobavila. Máš spisovatelský talent! Jen tak dál.
S matkou, jakou máš Ty, bych skoncovala rázně a definitivně. S citovými upíry a vyděrači nelze jinak. Nejde se jim zavděčit, vysávajíc víc a víc a víc. Když dá syna na hlídání cizí osobě, finančně Tě vyjde stejně a budete oba v klidu. Pro klid svědomí si třeba dej závazek, že se o matku postaráš, až to bude opravdu potřebovat - bude nemocná a bezmocná, s nutností celodenní péče. Do té doby ať se o sebe stará sama.
|
|
| malaa | 
|
(13.2.2010 10:39:38)
Taky mám trošku komplikovanější vztah s matkou, nikdy se nezavděčím, ať dělám, co dělám, ona je vždycky ten chudák.....možná proto jsem nechtěla kdysi děti....pro kamarády jsem měla v srdci větší místo než pro rodinu. Ale tak nějak komplexně to jde, za hlídání neplatím, i když to není bůhvíco, no, není to zas tak zlé. Tobě bych poradila pro tvé dobro přestat se stýkat s matkou - vztah na bodu mrazu, žádnou matřskou lásku tam nevidím......ale...já bych to asi nedokázala, protože bych neměla klid ani pak.....furt bych si říkala, jestli se jí něco nestalo nebo jestli jsem neudělala blbost ..Na druhou stranu, do tebe nevidím a třebas na to máš  . Nikdo, ani matka nemá právo bezdůvodně ti šlapat po sebevědomí
|
|
| Tvoje horší já |
|
(13.2.2010 11:04:43)
Ach jo. Čím ti byla mizernější matkou, tím víc od tebe očekává.
Když si vzpomenu na svoje rodiče, hlavně tatínka, který má pořád pocit, že se musí o nás starat a něco nám dávat, dokonce i po finanční stránce.
Ale řekla bych, že sestřina tchýně je ještě horší případ než tvoje matka, ta si usmyslela, že jim zničí manželství.
|
|
| Noli | •
|
(13.2.2010 11:46:29)
Tvoje matka je zvyklá jen brát, nikoliv dávat.
A myslí si, že ty by sis měla její lásku kupovat,přitom ona milovat ani nedokáže.
Co se tebe týká, myslím, že si to neuvědomuješ, ale podvědomě přistupuješ na její hru a snažíš se lásku, co jsi nedostala v dětství "nějak" dostat doted.
Ten samý princip, jako když děti odložené v děcáku si idealizují rodiče a čekají na pohled, který jim jednou za rok pošlou.
Clověk si může rozumem vysvětlit, že to nemá cenu, že ten vztah stejně nikdy nebude takový, že se prostě "máma přírodě nepovedla" a že tím pádem on má na matku smůlu, ale stejně pořád tak nějak v skrytu duše...čeká, doufá, chce se zavděčit...a stejně prd dostane.
Vykašli se na ní, udržuj jen formální vztahy a "nekupuj" si její přízen. Ona totiž lásky není schopná, to nemá žádnou souvislost s tebou...kdyby sis nohy ušoupala a koupila jí modrý z nebe, bude to pořád stejný.
To ti píšu na základě toho, žes tady na rodině napsala o své matce už dost a dost...a že mám podobný případ v příbuzestvu. V některých rodinách je to jako rodové prokletí, co se přenáší z matky na dceru a dál a dál...
|
|
| .vlad. | 
|
(13.2.2010 11:51:08)
Monty, že by má tchýně měla astrálního dvojníka ?
Já po letech došla k tomu, že mi jí opravdu není líto. Sama si to svým vyděračským a manipulativním chováním vybrala. Vztahy korektní, omezené na několik návštěv v roce. Dcerka stejně měla lepší vztah se sousedkou na patře, protože ta se k ní chovala hezky "babičkovsky". Tchýně vždy řešila jen sebe.
Nenech se vysávat. Udělej to tak, aby vám to bylo příjemné, bez ohledu na příbuzenský vztah. Každý svého štěstí strojvůdcem, i tvá matka.
|
|
| Karkulína | 
|
(16.2.2010 11:08:08)
Monty, nevykládej si špatně nebo útočně co teď napíšu. Zaprvé jsem hodně překvapená, že i ty máš nějaké problémy. Ve všech diskuzích jsi na mě zatím působila maximálně sebevědomě, suverénně a vyrovnaně, někdy možná až příliš ironicky nebo i arogantně. Proto mě trochu zaráží, že máš vůbec lítost s tak zvláštním člověkem, jako je tvoje matka, tím spíš když ji,jak píšeš, za mámu ani nepovažuješ. Na jednu stranu jsi tím v mých očích hodně stoupla, na druhou se ti divím, že s matkou ještě ztrácíš čas /a peníze/. Nemám s tím zkušenosti, neporadím, jen jsem cítila potřebu se k tomu vyjádřit. Ale opravu NIC VE ZLÉM
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)