| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Málo času na dítě?

 Celkem 391 názorů.
 Zorka 
  • 

Málo času na dítě? 

(1.10.2000 22:40:00)
Jak začít. Mám 3 letou dcerku, je jedináček. Snažím se být dobrou maminkou, hospodyní, ženou, milenkou..., ale někdy to prostě nezvládám. Jak to ostaní mámy děláte, že uvaříte a ještě zabavíte dítě? Když vaří se mnou, krájí, míchá...zase práce navíc, protože je všechno všude. Nechci ji strkat před video a pouštet ji kačery pořád dokola, jen abych v klidu uvařila nebo vyžehlila. Když si potom večer sednu, napadá mě otázka: "Co vlastně celý den to mrně dělalo?" Tady v místě navíc nemám žádnou přítelkyni s dětmi, s kterou bychom se navštěvovali. Děti by si spolu hráli. Jituš by byla mezi dětmi a hrála by si snimi. Sama si moc nehraje, spíš zlobí a vymýšlí kravinky. Takže věčně po ní uklízím, spravuju, slepuju... co je zajímavé, hraje si velice dobře s babičkou. Asi nevím jak na to. Manžel pracuje na směny, přesčasy a ještě chodí do večerní školy.
Bojím se, že ji o něco ochuzuji, že bude "pomalejší" než ostatní děti, potlačím vní talent. Jak překonat ten stav, kdy vám dítě řekne, že si chce malovat vodovkama, jenže já vím, že to bude zase uklízení, rozlitá barvená voda, špinavé tepláky a tričko, ruce, které si potom nechce umýt kartáčkem. I když právě, když si maluje je spokojená a je klid.

 Milena, syn 3,5 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 9:20:40)
Ahoj Zorko,
koukám, že jsi taky oběť toho modelu, který nám vnucují časopisy o dětech a americké filmy (usměvavá, upravená maminka s navařenou teplou večeří, naklizeným bytem, co se nikdy nerozčílí, ani když dítě pomaluje fixkami čerstvě vymalovanou zeď v ložnici). Nejraději bych je všechny poslala k čertu.
Jestli Tě to uklidní - taky nestíhám a večer před usnutím zjiťuju, že, kromě čtené pohádky před spaním, jsem svému chlapečkovi nestačila říct žádnou básničku, zazpívat písničku, neučila ho počítat, zakázala mu modelínu, protože se mi nechtělo pak uklízet... Prostě, že jako matka jsem k ničemu.
Ale abych nepřeháněla - můj syn má stejně raději než básničky, když si jen tak povídáme "o životě", třeba i při tom vaření. Trvá to sice déle, když mi "pomáhá", musí se pak víc uklízet, ale říkám si, když ho budu odhánět teď, jak ho pak naučím pomáhat, až mu bude třeba osm? Taky jsem se bála, že díky nedostatku říkadel bude mít chabou inteligenci, ale naštěstí se tato neměří počtem odříkaných básniček. Nedávno můj chlapeček vyprávěl babičce, jak jsme vařili, a používal při tom slova jako cibulka se nechá "zesklovatět" a pak se "podusí". Tak to jsem na sebe byla docela pyšná. Zkus se zamyslet, třeba umí Tvoje Jituška taky něco tak úžasného, jen Ti to možná zatím uniká.
Jinak taky vím, jak je to na palici být celý den sama doma s dítětem. Náš tatínek tráví v práci minimálně 12 hodin denně. No naštěstí existuje alespoň ten internet.
Měj se krásně.
 Marcela a Emmicka (7 mesicu) 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(3.10.2000 0:37:55)
Ahoj vsichni,
dekuji vsem za to co jste napsaly, protoze jeste pred chvili jsem skutecne byla presvedcena, ze jsem nejneschopnejsi matka pod sluncem. Obcas se pristihnu jak litam po byte a snazim se uklizet, prehazovat pradlo z pracky do susicky, skladat ho, zehlit, ulizet po nasem kocikovi a pribihat (a zase odbihat) ke knourajici Emmicce na dece v obyvaku. A taky znam ty vecery, kdyz Emmy konecne usne a ja si vlezu v obyvaku na futon, lezim a rikam si jak ZITRA URCITE se vykopnu z domu uz pred obedem, aby Emmicka mohla byt dvakrat denne venku, jak to pisi v casopisech a priruckach pro deti. A ze ZITRA URCITE budu vic s Emmickou nez kdekoliv jinde a uziju si s no krasny den.
Doted jsem skutecne verila, ze ostatni maminky maji jiste vzorne uklizene hnizdecka (vzdyt tam preci bydli miminko), chodi pravidelne dvakrat denne na prochazky, nejsou permanentne unavene (coz je dusledek te vecne deprese a sebeobvinovani). Rikam si, ze si lepeji zorganiczuju den, abych vsechno stihla, ze preci musi existovat zpusob jak byt dokonala. Zrejme neni. Diky z celeho srdce za vase milosrdna sdeleni, ze totiz vsechny jsme na tom stejne a ze ta nase detatka jsou opravdu dulezitejsi nez zlikvidovani roztoci a vydezinfikovana koupelna. A ze opravdu prijde doba ( a utece to strasne rychle) kdy nase deticky odjedou do skol a my zustaneme samy v naklizenem byte.
P.S. proc se moje kamaradky "nepriznaly", ze take nejsou dokonale? Nebo snad jsou?
 Lucia, Matusko 2r 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(7.11.2004 1:11:46)
O Boze, konecne mi spadol kamen zo srdca. Vasa ceska stranka je omnoho bohatsia a otvorenejsia (a zaujimavejsia) ako nasa slovenska, snad sa aj my raz dockame niecoho takeho. Vzdy, ked ju navstivim, nieco mi to da. Tak ako aj teraz. Tiez som si doteraz myslela, ze som jedna z tych najmizernejsich matiek, ktore si zivot a zivot svojho dietata nevedia zorganizovat. Lenze ja, aby som mohla nieco v klude a rychlo a vobec! uvarit, musim malemu pustit to video, tych kacerov po 54ty-krat, aby som sa s nim dostala horko-tazko na tu hodinku doobeda a hodinku poobede von. Vzdy mam z toho hrozne vycitky svedomia a hovorim si, ze uz od zajtra to zacnem viest uplne inak... ale inak si to proste zorganizovat neviem. Maly je velmi zivy a tvrdohlavy a este nie je schopny spolupracovat, takze o nejakej "spolocnej praci" (napr. vareni) este nemoze byt ani reci. Cez jeho obedny spanok, ktory trva cca 1,5 h. by som aj nieco navarila, lenze dohanam spanok za noc. Vecer uz po takej 20:00 fungujem len na jeden neuron, som rada, ze zijem, maly chodieva velmi neskoro spavat (23:00 +- ), skusali sme to uz zlava sprava, aby zaspaval skor, ale nedari sa to. Takze vecer nemoze byt o vareni ani reci, nehovoriac o tom, ze ocino chodieva tiez neskor domov z roboty. Takze jediny cas, kedy som schopna varit je rano, ked je maly hore a dozaduje sa mojej pozornosti. O tom vybuchu, ktory zostava po mojom rychlom vareni, radsej ani nehovorim. A ten tu casto zostava, aj ked pride manzel domov (al. niekto iny). Ked ale zacnem tuto temu medzi mamickami, vsetky su take nejake vyhybave, pripadne maju hned poruke perfektne riesenie, ktore vynasli a praktizuju oni (napr. nocne varenie) a ja si poviem: boze, ta Mata je sikovna, ja som fakt asi nejaka nemozna..." A o starsich mamickach (napr. susedky, sirsia rodina, svokra...) ani nehovorim, tie sa s organizacnym talentom a sikovnostou uz narodili a perfektne vzdy vsetko zvladali aj pri troch detoch lavou zadnou.
No fakt, esteze je tu ten Internet. Ale toho Lolka a Bolka mu uz zajtra ten 60ty-krat uz naozaj nepustim...(aspon dovtedy nie, kym mi, tak ako vcera, neprevrati policku s kvetinacmi)
 Gábina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(7.11.2004 14:24:39)
Ahoj Lucko,
jedna moje kamarádka na mé konstatování, že nikoho nemůžu k nám pustit, protože je tam příšerný binec odpovídá:"No protože jsi neschopná (a hned dodává)Jako já" Takže je nás určitě takových víc. Já si myslím, že čas vynaložený na perfektní zvládání domácnosti musí někde chybět. A podle mého chybí potom čas na dítě - vyšoupne se do pokojíčku nebo na zahradu a může se uklízet. Mám známou, která neustále vytírá, luxuje apod., ale na malého pořád křičí, vynadá mu kvůli každé - podle mého názoru - ptákovině, občas i kvůli něčemu, za co já moji dcerku chválím nebo se tomu směju. Držím Ti palce a přeju hodně pohody (viz heslo:Binec v bytě, šťastné dítě.:-)
P.S. Kamarádka vymyslela zlepšovák na vaření - přes týden bere obědy z místní školní jídelny, dávají dost velké porce, takže se z jedné nají ona i malý a druhou bere pro manžela, když se vrátí z práce. A je to.
 Zdeňka V. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(23.11.2004 21:20:00)
jsem ráda,že jsem si přečetla tenhle příspěvěk,uklidnil mě.
K jádru věci-mám známou,no a ta od rána do večera snad jen uklízí.Má dvě děti 6 a 1,5let.Já jedno 1,5roků staré nebo mladé,neuklízím,aspoň teď a jsem raději s malou.Když jsem se známou jen slyším co vše stihla uklidit za ten den,no a já má deprese,že máme doma-bordel-no a mám po náladě.Ona je taky takový tip co pořád po malém křičí.Já si říkám doma jedno dítě a nestíhám uklízet ona dvě a stíhá,ale zase asi za jakou cenu,že?Myslím,že je lepší mít doma spokojené dítě než pořádek-takže dodala jsi mi zas energii,že nedělám já nic špatně,takže dík.Myslím,že pořádek bude doma až děti odrostou....Zdeňka
 Hanýžka 


dokonalá matka? 

(28.11.2004 22:03:44)
Jak vidím, skoro žádná matka nestíhá. Já mám trochu jiný problém. Kristýnce je teprve rok, právě dostala odrážecí auto a tak při úklidu drandí po pokoji a je jí dobře. Nebo jí dám hračku a ona sedí a čtvrt hodiny ji zkoumá a rozebírá. Úklid při jednom a ještě moc hodném dítěti (a malém bytě) celkem zvládám. Jenže mi to už leze na mozek! Připadám si jako uklízečka, i když tím úklidem rozhodně netrávím celý den. Začínám být alergická na manželovy odhozené svršky a "hromádky" různých krámů. Dřív platila zásada:"co komu kde odpadne od zadku, ten si to taky uklidí". Když jsme přišli z práce současně, ten svůj binec manžel za chvíli uklidil a já měla pocit, že na chlapa je neobyčejně čistotný. Teď už ten pocit rozhodně nemám!!! Dnes jsem šla ráno do kostela sama, manžel a Kristýnka byli nachlazení. Když jsem se vrátila, manžel mi hned hlásil, co všechno stačil uklidit, přitom ještě bavit dítě, krmit je a přebalovat a že nechápe, proč si stěžuji. Už asi zapomněl, že před týdnem mi tvrdil, že raději bude chodit do hnusné práce, která ho štve, než být s naším(podotýkám opravdu nadprůměrně hodným) dítětem doma. Jednu noc, kdy jsem byla nemocná, byl u plačící Kristýnky(znáte to-rýma miminka znamená probouzení po půl hodinách)a celý další den byl protivný z nevyspání. Tak mě napadá, co jsem dělala každou noc celý poslední rok? Jsem na Mateřské moc ráda, ani jsem nečekala, že s malým dítětem bude taková zábava, ale občas si prostě musím postěžovat a taky si ráda přečtu, jak se proti ostatním mámám mám ještě skvěle. Kristýnka už rýmu nemá a já jsem si odnesla 2 poučení:1. na rýmu je nejlepší sprej s Vincentkou a 2. nechat manžela spát v noci u dítěte není řešení, které by čemukoliv pomohlo. Další den se to totiž ošklivě vymstí. Ostatně, to přece musím pochopit, že když člověk nespí, je pak ve dne z toho poněkud rozladěn. Že by žena nebyla člověk. Asi není, ale že je spíš anděl, to mě nikdy předtím nenapadlo...
 Hanki 


Re: Re: dokonalá matka? 

(10.12.2004 13:29:29)
Ahoj PETTINO.Tvůj příspěvek mě velice pobavil zvlášt závěrečnáí část. Máš pravdu já osobně bych si nikdy nenechala tchýni kecat do manželství a už vůbec do vychovy mimča. Takže tímto tě zdravím poslala bych ti i nějaký obrázek ale nevím kde ho najít.tak pá
 Lucie Abs 


Pro všechny maminky 

(14.12.2004 11:18:21)
Ahoj ...
Posledních pár měsíců už stránky Rodiny moc nenavštěvuji, ale trávila jsem tu dost času.

Pro přežití mateřské .... zkuste se registrovat u AVONu a obejít pár kamarádek a znýmých s katalogem kosmetiky. Získáte slevu na výrobky, nové známé, něco si přivyděláte a hlavně: AVON lze dělat i s miminkem.

Já sama jsem to zkusila, když bylo synovi asi půl roku. Stíhat se to dá, samy si určíte čas, který bude chtít kosmetice věnovat.

POkud vás zajímají bližší informace, ozvěte se na mail lucie.abs@seznam.cz nebo tel. 777 312261. Ráda vám poradím a pomohu, mě samotné AVON dost pomohl rozbít stereotyp mateřské.
 Pawlí 
  • 

Re: dokonalá matka? 

(29.11.2004 15:51:37)
Ahojky,

máme doma 3 letého velmi a velmi živého synka. Být doma na mateřské mě moc baví a a po zkušenostech, které jsem viděla v okolí tak raději trávím čas hraním s dítětem. Žijeme podle hesla "Bordel v bytě, šťastné dítě." a funguje nám to. Nedávno jsem se přestěhovali z bytu do baráku ve dvou místnostech bydlíme ve dvou stavíme a jsme v pohodě i když se z podlahy nedá jíst. Myslím že je důležité aby dítě znalo mamku i jinak než jako tu paní co pořád uklízí. Navíc mám štěstí že mám rozumného muže a nedržkuje že nemá denně teplou večeři a vyžehlenou košili. V klidu, život není přece jen o uklízení. Pawlí
 Kajka,Míša 5/02,bříško 2/05 
  • 

Re: Re: dokonalá matka? 

(29.11.2004 18:03:04)
Ahojky, držím se stejného hesla jako Pawlí a jsem v pohodě.Jedna známá maminky 4 dětí se drží hesla:Hlavně musí být máma v pohodě.Snažím se taky učit,že na prvním místě jsem já,když jsem já v pohodě, Míša je taky.
Manžel si párkrát vzal Míšu na víkend ke kamarádovi, a vrátil se s tím, jak je to zlaté dítě, že vůbec nezlobí. Dodal, ale, že kdyby doma neviděl co mi provádí, jak se dokáže taky vztekat,tak by mi po té své skvělé zkušenosti nevěřil.Mám kamaráda, tak ve věku mého otce a ten mi dává rady, kterých se snažím držet. Vadí ti, že je nepořádek? Tak ho ukliď.Mějte se skvěle.
 Zuzana, desetiměsíční kluk 
  • 

Re: Re: dokonalá matka? 

(30.11.2004 12:46:23)
Ahoj,
jsem ráda, že jsem sem nakoukla. Tady člověk zjistí, že je normální. U nás taky člověk nemůže jíst ze země, až na malýho, stejně jsou ty piškoty jeho:-)). Vždycky jsem byla nervní, že nestíhám, ale teď na to kašlu. Hlavně, že jsme spolu.
 Lucia 
  • 

Re: dokonalá matka? 

(30.11.2004 0:44:13)
Ahoj Hanyzka, fakt si myslim, ze keby mala vacsina muzov robit len polovicu toho, co zena na materskej, boli by muzi uz davno vyhynuty druh. Sme fakt trochu otrokyne svojej rodiny a sme take prisposobive, ze si dokonca vsugerovavame, ze z toho mame radost a sme na to hrde! Niekedy to fakt potesi, ked ta rodina pochvali, ako si dobre navarila, ale myslim, ze takisto by ma potesilo, keby mi navaril manzel. Svokry a matky vyrastajuce este v tom takom, ze "zena ma byt predovsetkym dobra hospodyne" na nas maju velky vplyv. Najprv som sa aj ja do toho snazila vtesnat, ale ked som si v konecnom dosledku uvedomila, co vlastne mala napr. moja mama, alebo svokra zo zivota, tak si hovorim, ze tak toto teda nie. Nehovoriac o ich zdravi a o tom, ako vyzeraju (moja mama teda vyzera celkom dobre na to, ze ma 65 r., ale svokra je tucna a so zvraskavenou strhanou tvarou, v 50 by fakt na tom mohla byt zdravotne aj vzhladovo lepsie)
A este k tomu manzelovi pri malej v noci. Tiez som najprv zastavala teoriu ako v tom seriali zo 60-70-tych rokov "Takova normalni rodinka", ze muza radsej nepripustat k cinnostiam, ktore mu nejdu a vzdat to (co Cupak vyuzival k tomu, aby si mohol furt citat na gauci). Ale teraz si hovorim, ze tazko som si aj ja zvykala na nove cinnosti okolo maleho a tiez som bola prve mesiace priserne unavena a mala som to vzdat? Preco by som ja mala chodit zelena a fakt na smrt unavena (maly mi az do teraz spava velmi zle, ale prve 2 mesiace po narodeni spaval fakt len par hodin denne a aj to s prestavkami a manzel mi pri nom nepomohol vobec "ved ja idem zajtra do roboty"). Som sice na materskej, ale to neznamena, ze nepotrebujem spanok. Teraz chceme druhe a vydupala som si, ze v noci bude vstavat aj on (aspon ze pripustil tu myslienku, ako to dopadne v praxi, to uz neviem)
 Ivča 
  • 

Já už vážně nevím...... 

(30.11.2004 12:35:47)
Ahoj holky. Plně souhlasím se vším, co zde bylo napsáno o pořádku doma s malým dítětem. Mám 14-ti měsíční dceru a ještě snažím se studovat VOŠ sociální. Chlapi jsou asi všichni úplně stejní - můj manžel sice dceru chvíli nebo celý den pohlídá, ale pak je z toho unaven minimálně na měsíc...Momentálně mě ale trápí jiná věc. Dokud jsem byla svobodná a bez závazků připadali mi rodiče fajn, ale v nové roli babičky a dědy to opravdu neumí. Za Sárinkou nepřijedou, musíme chodit my k nim a to si ještě děda dělá poznámky do kalendáře, kdy jsem tam byli a on kvůli nám nemohl nic udělat - přitom doma stejně nic nedělá. Hlídají pouze když to nutně potřebuji, což je podle nich pouze v případě, že jedu do školy... Ale abych neházela špínu pouze na své rodiče - manželovi rodiče jsou to samé. Copak se nechtějí alespoň jeden den v týdnu radovat z toho, že jejich vnouče udělalo první samostaný krůček. A maminka by si zatím odpočinula, aby potom společné chvíle nebyli jenom o rozčilování. Co se stalo s těma prima babičkama a dědama, kteří nás brali do parku.? Proč najednou myslí pouze na sebe a vše ostatní je jim ukradené? Proč mají najednou pocit, že některé věci mi už nemůžou říct - opravdu bych jim to nezáviděla. Nevíte někdo o babičce s dědou, kterým naopak vnučka chybí???
 PetraSt 
  • 

Re: Re: Já už vážně nevím......, ještě něco 

(30.11.2004 14:19:29)
Ivčo,
ještě něco: člověk se leckdy až skrze své dítě podívá na své rodiče jinýma očima. Já jsem například zjistila, že bych nikdy nebyla schopná vychovávat dceru stejně jako moje matka mě. Moje matka byla vždycky zaměřená hlavně na sebe, jak působí na okolí, snažila se dělat dokonalejší než byla a dítě bylo taky něco jako "módní doplněk". Jakmile měla pocit, že nejsem dokonalá, bylo zle - rovnou mě brala jako "trdlo k ničemu, které se akorát dobře učí". Celý život kvůli tomu zápasím s nízkým sebevědomím.
Ivčo, tvoji rodiče se možná chovali stejně k tobě jako k dítěti, ale teď to citlivěji vnímáš. Jinak - mě i moji sestru prakticky vypiplaly babičky, ale o generaci dál už se to neposunulo. Možná právě proto, že máma měla o děti postaráno ze strany babiček, nenaučila se vůbec vztahu k dětem všeobecně. Jo a když tam vnučka přijde, je vždy zhodnoceno, jak je oblečena (to je nejdůležitější), protože by je lidi pomluvili... Nejhorší módní prohřešek jsou šaty s nabíranými rukávy, ty jsou přece beznadějně OUT !!!! Co na tom, že ty šaty dcera miluje a chce je nosit..
 Líza 


Re: Já už vážně nevím...... 

(30.11.2004 21:58:53)
Teď půjdu trochu proti proudu, ale Ivčo, zkus si představit, že by tvoji i manželovi rodiče o vnouče zájem měli. Obden bys měla někoho z nich doma, chodili by s kočárkem...idyla. Mimino by přebalovali, krmili a oblékali podle svého, protože to vědí líp, měla bys pocit, že ho a) rozmazlují nebo b) zanedbávají. Byli by na něj moc přísní nebo moc měkcí, co já vím. Tchýně by ti jen v dobrém připomněla, že tohle se jí s dětmi nikdy nestalo, že takovýhle nepořádek by doma mít nemohla, že tu svíčkovou dělá jinak, maminka by taky měla spoustu dobře míněných rad, dědové by ti doma akorát našlapali bláto atd.atd., jen se podívej do diskuze "tchán a tchyně" nebo "problém s mámou".
Máš pravděpodobně velké štěstí, že jak tvoji, tak manželovi rodiče vám nechávají soukromí. A jestli je pro ně důvodem k pohlídání vnoučete alespoň to, že musíš jít do školy, hurá! Každý to štěstí nemá.
 Lucia 
  • 

Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 1:17:28)
Ahoj, Ivca, nic si z toho nerob, takych babiciek a deduskov je asi viac. Moji rodicia su tiez podobni. Nebyvaju vobec daleko, mama je na dochodku, cize ma cele dni cas, ale pride k nam tak priemerne raz za mesiac a aj to iba vtedy, ked ju zavolam, ze potrebujem niekde ist, tak mi pride postrazit maleho a musim povedat, ze nie velmi ochotne. Otec, ten este robi, takze verim, ze vzhladom na svoj vek uz byva po robote unaveny, takze nechodieva skoro vobec. Chodievame viacmenej iba my (ja s malym) k nim. A co sa tyka ich vztahu k malemu...urcite ho maju radi, ale zaujimave, ze vacsi vztah ma k nemu moj otec, ten s nim aj chodieva von, ked ho donesiem a celkovo sa s nim viac a tak nejak opravdovejsie zabava. Kdezto na mojej mame vidim, ze je to take, ze ked teda musim...a stale je na maleho taka kriticka, ze by som nanho mala byt tvrdsia a tak (vlastne od zaciatku, ako sa maly narodil, ma znervoznuje svojimi postrehmi a nazormi, stale sa jej na malom nezda raz hento raz toto...)Takze o milujucej babicke nemoze byt ani reci, ktora malemu vnucikovi napr. nieco dobre upecie...Ked k nasim mame niekedy prist na cely den, vacsinou nemaju ani kusok chleba (lebo oni chlieb nejedavaju) alebo ze by malemu kupili napr. jogurt, ani nevravim (ale aby som nebola nespravodliva, vzdy sa mama snazi nieco teple navarit aspon na obed prenho, ale aj to vidim na nej, ako ju to obtazuje).
Svokrovci su od nas daleko, 200km, svokrovi je maly uprimne ukradnuty, berie ho len tak "do poctu", lebo ma samych chlapov v rodine (3 synovia), takze od neho 0 bodov a svokra ma k malemu hadam najlepsi vztah, ale tiez to nie je take, ze by s malym niekam isla, alebo niekedy za nim prisla do Bratislavy...)
Mam to stastie, ze malemu nahradza babicku nasa susedka, starsia pani, je to 3-generacna rodina, takze vela ludi, ktori Matuska odmalicka miluju a staraju sa onho, najradsej by ho mali stale.
Ved skus si dat mozno nejaky inzerat, ja myslim, ze urcite sa najde nejaka pani, ktora sa potrebuju este o niekoho starat, najma o babo. Napr. tato susedka by sa podla mna urcite na takyto inzerat ozvala, keby ho napr. nasla vylepeny v samoske. Tak drzim palce.
 emmea 


Re: Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 10:09:07)
No já nevím, s tím inzerátem ... neumím si dost dobře představit, že se Ti příhlásí někdo, kdo se Ti nebude líbit. Mně by se těžko říkalo : paní, vás za babičku nechceme.
 Chaparra + 2 


Re: Re: Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 12:01:35)
Emmeo,
my nebydlime v CR a s temi inzeraty na hlidaci babicky je to tu uplne normalni, ne kazda rodina s mrnaty ms k dispozici babicky svoje v pripade nemoci atd.
A proc nerict, ze nekdo zkratka nevyhovuje ? Pokud neni dobra chemie mezi lidmi hned na zacatku, tezko se to casem zmeni. Pro svoje deti chce kazdy rodic jen to nej a co se hlidani cizimi lidmi tyce, chce mit preci kazdy jistotu a vedet, ze deti jsou v dobrych rukach.
 emmea 


Re: Re: Re: Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 12:24:56)
Odmítnout bych uměla, kdybych si hledala placenou paní na hlídání. Pokud ale hledám náhradní babičku tak, aby to bylo jí i nám pro potěšení a ne jako zaměstnavatel-zaměstnanec, bylo by mi to fakt nepříjemné.
Naštěstí to řešit nemusím :-)) moje máma je už rok v důchodu a tak mi holky (4,5 a 2,5) pohlídá, pokud jsou lehce nemocné, tak nemusím zůstávat z práce doma. Jenom je nechce nikdy hlídat obě najednou, pouze po jedné :-(( Ony se totiž pořád pošťuchují a hádají a babičk ana to nemá nervy.
 Chaparra + 2 


Re: Re: Re: Re: Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 13:09:41)
Ah tak to jo, pokud je to pro poteseni ! ;-) Tak to chapu.
 Ivča 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 17:40:43)
Ahoj holky, všem vám moc děkuji za upřímné zapojení se do diskuse. S tím inzerátem fakt nevím, přijde mi to divné vůči rodičům. Oni nejsou zlí a mají Sáru rádi, ale když opravdu potřebuji a nikdo z nich nemůže pohlídat, tak mám chuť si nějaký ten inzerát opravdu podat... Chaparro odkud jsi?
 Lucka 21 
  • 

HLÍDÁNÍ VAŠICH DĚŤÁTEK !!! 

(3.12.2004 18:59:38)
Nabízím hlídání Vašich děťátek v odpoledních hodinách (příp. večer a o víkendu po domluvě).
Mohu každý den vyzvednout Vaše děti ve školce a zůstat s nimi do večera, kdy se vracíte z práce.
Jsem registrována v agentuře pro babysitter,kde jsem prošla psychologickými testy a školeními,
ale bohužel tam pro mne nemají vhodnou práci co se týká mých časových možností.
Zkušenosti s dětmi mám bohaté a tuto práci dělám hlavně proto, že mám děti ráda!
Jsem z Prahy 5, ale ráda k Vám dojedu. Odměna dohodou!
Pokud máte zájem vědět o mně více, zavolejte mi prosím, nebo pošlete sms s Vaší e-mailovou adresou a já vám na ní zašlu svůj životopis s kontakty.
Jsem studentka samoživitelka a proto hledám hlavně dlouhodobou a pravidelnou brigádu.
Těší se na vás Lucka! Tel. č.: 605 526 452 / 235 518 454
 Marika Kovaříková 
  • 

brigáda 

(6.12.2004 15:03:21)
Hledám spolehlivé a komunikativní maminky na MD na brigádu pro občanské sdružení CPK (centrum přípravy koní pro hiporehabilitaci), které kupuje a financuje výcvik koní pro hiporehabilitaci. Toto sdružení po 3 až 4 letech výcviku, zdarma darovává koně do dětských hiporehabilitačních a sociálních zařízení. Jedné se o pomoc při pořádání veřejné sbírky.Pracovní doba samozřejmě záleží na Vašich možnostech.Stačí 2-3 hod. 1 krát v týdnu a víc. Máme více druhů aktivit, jistě si vyberete tu, která vám bude vyhovovat. Dobré platové podmínky
Pokud máte zájem, ozvěte se mi na tel. č.777572796 nebo (608210052) a dohodneme si schůzku.
Nebo pošlete e-mail na kovarikova.cpk@seznam.cz
S pozdravem Marika Kovaříková
 Hana Macháčková 
  • 

Re: brigáda 

(26.4.2005 12:37:43)
Nemohla bych pro Vás pracovat jako matka s 2 dospělými dětmi ? Pracovala jsem v bance a pro vyšší věk- 50, jsem byla při snižování stavu propuštěna. Z tohoto důvodu marně sháním práci. Dle známých jsem komukativní až dost, rovněž chytrá, rychlá a schopná.
kdybych měla naději, dejte mi vědět buď na mobil 776 37 11 95, nebo uvedený email.
Hana Macháčková-Kromhozová
Praha 2
 Hana Macháčková 
  • 

Re: brigáda 

(26.4.2005 12:38:43)
Nemohla bych pro Vás pracovat jako matka s 2 dospělými dětmi ? Pracovala jsem v bance a pro vyšší věk- 50, jsem byla při snižování stavu propuštěna. Z tohoto důvodu i marně sháním práci. Dle známých jsem komukativní až dost, rovněž chytrá, rychlá a schopná.
Kdybych měla naději, dejte mi vědět buď na mobil 776 37 11 95, nebo uvedený email.
Hana Macháčková-Kromhozová
Praha 2
 Hudba Ainur 


Re: Já už vážně nevím...... 

(3.12.2004 10:48:46)
Ahoj Ivčo a ostatní holky,
u nás je to s babičkami napůl - moje maminka taky nejeví zájem, nezavolá, nepoptá se, a když tam jsme, nepohraje si s malou, neví, co by s ní měla dělat, tak vytáhne kameru a natáčí. Děda je na tom líp, toho aspoň chvíli baví blbnout, ale taky nic moc.
Na druhé straně - tchyně a tchán jsou po vnučce jako diví, nejraději by, abychom se k nim přestěhovali, dokáží si s ní dlouhé hodiny hrát, vyhazují nás ať jdeme do kina, tchyně se pokaždé ptá, co má malé uvařit atd. Zhruba třikrát do týdne u nich přespáváme, a to nám ještě malou "seberou" k sobě do ložnice a s nadšením k ní v noci vstávají a dělají jí mlíčko. Když se někdy stane, že vnučku několik dní nevidí, už volají, jak je jim bez ní smutno.

V obou případech je to první vnouče v rodině, a přitom vidím takhle rozdílné přístupy...

 Sarume 
  • 

Re: Já už vážně nevím...... 

(18.12.2004 16:32:03)
Co se stalo? asi toto,že ti, ktere hledas byli v duchodu uz od 50 let a nepoznali takovy stres jaky dnesni doba prinasi, takze to , ze vy sjte se rozhodli mit dite , neznamena , ze oni by museli menit svuj zivot, jsou jen ustvani, maji problemy a taky proc by meli jancit s miminka, sami si sve vychovali, a taky si treba chteji uzit dnesni svobodny svet, tak jim nebran, ja se nedivim, ze radsi nez hlidani mimna jdou za zabavou ,, taky ti kdyz si byla mlada nebranili, tak ty ted svym ditetem nebran jim, a ti idilicti prarodice, byli presne takovy jak popisuje nekdo tady, do vseho strkali nos, poucovali a rozbili nejdno manzelstvi, bud rada za to co mas:)
 Květa, Dáda 2, Gábi půl roku 
  • 

Re: Babička a děka - tchýně s tchánem 

(28.6.2006 14:30:14)
Ahojky všem, taky mi připadali rodiče manžela jako skvělí a úžasní, dokud jsem se nevdala.
Máme dvě malé děti, oni by je nemuseli vidět jak je rok dlouhej. Vlastně ještě syna nožná, ale na dceru se nekouknou ani když spinká jen pár kroků dál v kočárku. Oni maji nejraději fotky aby se mohli chlubit jak maji krásné vnoučata. S manželem stavíme, na stavbu nám nedali ani korunu, ale když se s někým bavěji, připadá mi jak když tu jsou každý víkend. Moje rodiče nám pomáhaji jak můžou, ale manžel to nikdy neuzná.
No nic, pokaždé si říkám že mě už nic nepřekvapí a nic nerozhodí, ale vždycky se jim to nějakým způsobem podaří.
Květa
 Hanka 
  • 

Re: Re: Babička a děka - tchýně s tchánem 

(20.7.2006 1:11:25)
Ahojda, musím reagovat na tvůj příspěvek. V mém případě se nejedná o tchána (je až na Slovensku) a tchýni (tu jsem nikdy nepoznala, zemřela dávno před tím, než jsem poznala manžela), ale o moji matku, která je tzv. mladá, pracovně a vlastním i zájmy vytížená babička (53), bydlíme ve stejném městě, ale když jednou za 1/4 roku opravdu nutně potřebuji pohlídat, musím málem prosit na kolenou, síla!!!! A co se fotek týče- jo, tak těma se chlubí, všude je posílá atd. Zkrátka- vnučka je překrásná, chytrá, dělé pokroky bla bla bla, ale aby matka přiložila ruku k díu, to ji ani nehne.(Nikdy se nenabídla, že přijde povozit, třeba po práci, abych já si mohla jít třeba zacvičit nebo nedej bože vyspat, jak to slýchám od svých kamarádek- taky mamin.Já to prostě zvládám a pomoct (asi) nepotřebuju a potřebovat nebudu:o( Síla, co?¨Neumím si představit, že bych byla taková matka...Jo, a taky mám sestru (22), to samé v bledě modrém, nemá čas, musí se učit....
 Michal, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: Babička a děka - tchýně s tchánem 

(20.7.2006 11:35:42)
Ahoj Hanko,
a co taťka? Nemůže ti pomoci?
 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Babička a děda - tchýně s tchánem 

(20.7.2006 13:43:46)
Ahoj, taťka- myslíš můj táta nebo " náš taťka " jako manžel?
Svýho tátu mám 60 km od bydliště a abych pravdu řekla, neumím si představit, jak by dcerku teď hlídal, možná až bude starší...Teď by z ní byl po chvíli asi nervozní, nevěděl by, co s ní, pořád by mu někam utíkala atd, no prostě- znám svýho tátu:o)) A manžel- ten pomáhá, když není v práci, to zas jo. Rád vaří, to je velká výhoda:o) Ale zato nemám šanci po porodu zhubnout...:o)
 Michal, 2 kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Babička a děda - tchýně s tchánem 

(21.7.2006 10:31:03)
Ahoj,
je prima, že manžel pomáhá. Myslím, že s jedním dítkem to zase nemusí být tak vyčerpávající. I když mám kamarádku, která první rok téměř nespala...:-( No a my jsme je ještě k tomu vytáhli na dovolenou do V. Tater. Prima. První tůra na rozchození a končila. V noci totiž asi 10 krát vstávala. Ale takhle si asi neužíváte.....
My teď máme 2 kluky /1 a 4 roky/. Starší Vítek o prázdninách nechodí do školky a je to trošku náročnější. Především pro mou manželku. Jsme rádi, když si ho některá z babiček veme na pár hodin třeba k vodě. Jestli plánujete více dětí,asi přijdeš na to, že s tím jedním to bylo ještě nejjednodušší, i když to třeba zrovna tak nevypadá. Píšu z vlastní zkušenosti..... před 14 měsíci jsem nastoupil po rodičovské dovolené opět do práce. Přeji mnoho trpělivosti a spánku.
Jo a manžela místo vaření vystrč ven s kočárkem a vyraž si třeba zaběhat,zaplavat.....vyčistit hlavu. Jinak tam budou jen plínky a Sunar....chichi. Mějte se prima.
 Hanka 
  • 

Michalovi! 

(21.7.2006 21:12:36)
Michale, dík za odpověď, docelä jsi mě naladil, povzbudil a vlil elán do žil (ačkoliv já ho jinak mám vcelku dost:o)) Naše dcerka je fakt strašně hodná, maminkovství v pohodě zvládám (aspoň si to myslím:o) a hlavně- mě to prostě baví s naším zlatem řádit, schovávat se, hrát si na pískovišti atd- respektive- mě baví to, že ji to baví a to je asi můj základ úspěchu. Tebe obdivuji- chlapa na MD neznám žádného, spíš jen takové, co jsou věčně v práci, přijdou dom děsně utahaný a na dítko se ani nepodívaj. Můj manžel naštěstí takovej není, ale je zase fakt, že on už dvě skoro dospělý děti má z prvního manželství a naši slečnu si prostě užívá. Měj se moc hezky a třeba se zas ozvi. P.S. V případě mojí matky mi jde spíš o princip, než o to, že bych něco nezvládala. P.S.(2) Plánujeme ještě jednoho loupežníka a je mi už teď jasný, že máš úplnou pravdu- to TEĎ je to s jedním vlastně strááášně jednoduchý a v poho:o)
 Iveta 
  • 

Re: Re: Re: Babička a děka - tchýně s tchánem 

(5.12.2006 0:01:33)
To znám,ale můj dospělej svobodnej bráška zvládne mé tři chlapce levou zadní.A nemusim ho ani moc přemlouvat.Asi začnu být mnohem vděčnější!!! Pevné nervy. Iveta
 CHLAP 
  • 

Re: Re: dokonalá matka? 

(6.12.2004 21:36:57)
milé dámy, sleduju vaší diskusi a nestačím se divit. kdybyste laskavě odsedly od svých počítačů a přestaly trávit čas nad klávesnicí, stihly byste vše nad čím pláčete,že nestíháte. chudinky vaše děti a vaši mužové!
tak šup šup do práce :)
 Iza 
  • 

Re: Re: Re: dokonalá matka? 

(8.12.2004 23:04:01)
Milý chlape!Trpíš zjevně komplexem méněcennosti,že bys to absolutně doma nestíhal.Pěkné počteníčko!Máš spoustu volného času,co?
 Alena 
  • 

Re: Re: Re: dokonalá matka? 

(9.12.2004 12:59:33)
Presne ako moj muz:))
 Lucie, Amaia+Eneko+Julen 


Re: Re: Re: dokonalá matka? 

(9.12.2004 17:16:29)
Difo, dosti trefne, rekla bych, na pecici matku;o)

Chlape, ze bychom mely pomocnika? Ktery by za nas udelal to, co my, chudinky stezovaci, nestihame? Kdybys prestal sledovat nasi diskusi a travit cas nad obrazovkou a klavesnici, urcite bys to zvladnul, co rikas?! Jsi chlap nebo baba?
 sarume 
  • 

Re: Re: Re: dokonalá matka? 

(18.12.2004 16:19:25)
Ty jsu pakun:) co?
Hele domov , je myslim domov vice lidi, a podle me teda by meli ona v nem pracovat stejnym dilem.
A holky vyplati se to, Já pokud to doma sedi , sluzku nedelam, chce je to nechat vydusit:) mam muze a dceru 15 let a jak pracujou kdyz jim napr dojde vyzehlene obleceni, a museji si rano privstat a nebo jit zmuchlany:) Tvrde na ne
 trnková 
  • 

Re: Re: Re: Re: dokonalá matka sarume  

(1.4.2005 22:16:27)
chudák manžel to si tě vážně vzal bez nucení nebo si před svatbou dělala slušňačku, většina chlapů totiž je zvyklá na obskakování maminky
 Marie+Láďule10.05 


Re: Re: Re: dokonalá matka? 

(12.3.2006 17:11:32)

Něco táák inteligentního jsem dlouho nečetla! Ještě chvíli a budu tvrdit:" Co chlap to primitiv."
Nemyslíš že i žena (mimochdem s pohonem na černé kafe, pernamentně nevyspaná, atd...) si chce alespoň na chvilku sednout a natáhnout nohy, když ten drobeček na chviličku zavře očka a ona zrovna nemusí skákat kolem zadku někomu jako ty! Ty "chlapáku"!!
 saša + 1 syn 
  • 

poradite, jak nebyt sluzka? 

(19.3.2005 23:19:17)
tak to mam podobny problem(co se tyce ditete - mam moc hodneho chlapecka - i manzela). Muj manzel je bohuzel vychovany tak, ze vsechny domaci prace dela zena. Na mou poznamku, ze jsem nestudovala tak dlouho proto, abych pak delala sluzku, kucharku a uklizecku, mi odpovi: tak ses nemela vdavat. Nerikam, ze on doma nedela nic, sice zasadne nevari, nepere, nezehli, ale obcas se mnou uklizi (kdyz pracuje on, rozhodne bych si nemohla dovolit si jen tak sednout nebo nedej boze lehnout k tv - opacne je to samozrejme naprosto v poradku). Nicmene pri uklidu mi nadava, jak jsem neporadna a neschopna, a dava mi najevo, ze dela praci za me. Pri tech vycitkach se jeste vetsinou dovim, ze ani neuvarim - doma jeste pracuju na pocitaci, nekdy jidlo opravdu odbudu nejakou rychlovkou (manzel je z domova zvykly na dve tepla jidla denne). Vetsinou ale varim uplne normalne, i s polevkou, a problem je jen v tom, ze to manzel sni a v tu ranu zapomene, ze neco jedl, a pak je ze sveho pohledu pravem rozhorcen. K tomu jeste zastava nazor, ze nadobi myje ten, kdo ho uspinil.
Navic bere jako samozrejmost, ze se vetsinu casu staram o syna ja (hlavne ja jsem prece uz chtela dite) a ze mu jeste pomaham s jeho praci.
Tchyne mi podle nalady bud radi, abych pro klid domova radsi manzelovi vysla vstric, nebo poznamena, ze to mam takove, jake si to udelam (ja??!!) Ja jsem od zacatku naseho vztahu bojovala proti tomu, abych byla doma pomocnou pracovni silou, ale asi na to jdu nejak spatne. Vzdycky jsem na jeho panovacny ton odpovidala dost ostre, takze to vzdy skoncilo hadkou. Jsem presvedcena, ze kdybych zacala byt hospodynkou, jak si to on predstavuje, byl by i on v domacnosti ochotnejsi a nakonec bych z toho vysla mnohem lip, ale to se mi opravdu prici. V ostatnich vecech se shodneme, mame stejne zajmy i nazory, ale mam pocit, ze nase rozkoly ohledne prace v domacnosti pomalu ale jiste vedou nase manzelstvi ke konci.
 Lída+2 


Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(21.3.2005 16:53:34)
Já bych asi reagovala dost ostře. Asi bych se s ním pohádala a možná ku prospěchu věci. co si myslí?
Navrhla bych mu ať si jde vyjednat rodičovský příspěvek on a já se vracím do práce.Ať si děla s mrňouskem co chce a domácnost je taky jeho.
Když tedy dítě nechtěl mohl si vzít kondom,ale nevzal tak ho chtěl.
A tchýně Vám asi nepomůže na tu se nelze v ničem spolehnout ta bude vždy stát na straně syna.
Já si to s manžel vyměním na jeden týden za rok hodím mu na krk domáctnost a děti a ať se stará jak umí. musím říci,že ho to naprosto vyčerpává ve středu toho má dost a usíná okolo 20hodiny.
Zkuste ať si veme dovolenou a Vy odje´dte pokud nekojíte.Nebo se vracejte až kolem 19h. uvidíte,že vystřízlivý.
 Martina 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(21.3.2005 20:55:50)
Naprosto souhlasim s Lidou, udelej to tak. Mum manzel sice dela, ze chape, ze to byt porad s prckem neni hracka a straaasne se snazi a ma mateje moc rad, ale stejne to nejvic pochopil, az kdyz s nim byl sam. Pekne cely den. On je strasny rozdil, kdyz se manzel stara o dite a vy jste vedle v pokoji. Je fakt dobry se aspon na cely odpoledne sebrat a nechat je spolu. Myho manzela totalne vycerpalo, kdyz jsem po amniocenteze (cekame prirustek:-)) lezela 2 dny doma a nic nedelala a on se staral. A to uznal, ze aspon na chvili jsem mu mateje zabavila, kdyz treba varil.

nechte svoje muziky byt jen na 24 hodin denne samotne s detatkem, ono jim to dojde!!!!

m
 Lída+2 


Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(22.3.2005 9:21:34)
Martino to je fakt. Chtěla jsem koupit myčku a víš kdy byl učiněn souhlas až po té co jsem v říjnu lehal na 3dny (měla jsem 40C) a manžel lítal okolo snídaně s klukama do školky a do práce a na nákup a na nádobí mu nezbyl čas,ale spíš už na to neměl sílu.
Po tomhle maratonu jsem ho našla nad katalogem spotřebičů. Při otázce co dělá mi sdělil, že nám hledá myčku,že to takhle nejde.
Jo léčba šokem pomáhá.
 saša + 1 syn 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(23.3.2005 0:24:46)
to je pravda, měla bych to rázně vyjasnit. Já jsem se ale celou dobu snažila dát to ostře najevo. Jenomže to nepadlo na úrodnou půdu. Metodou šoku to u nás ale asi nepůjde, protože (to jsem předtím nenapsala)manželovi rodiče bydlí ve stejném domě a když bych něco neudělala já, povolal by tchýni s tchánem, kteří to rádi udělají (ale vyjde to v tom smyslu, že to musí udělat, když to nezvládnu já :-(()Takže manžel zřejmě nikdy neokusí, co znamená vyžehlit, uvařit, dokonce i když někam potřebuju na delší dobu odjet (ještě kojím, tak se jedná vždycky jen o několik hodin), pozve si na pomoc tchána. Když jsem byla v porodnici, odnesl k nim dokonce naše špinavé prádlo (fakt mi dělá dobře, když mi tchýně pere moje kalhotky a spravuje ponožky...). Já jsem samozřejmě ráda, že je máme takhle blízko, Péťa má oba moc rád, a oni ochotně hlídají. Ale aby mi vedli domácnost a manžel mi pak na to řekl, že musí oni, když to nedokážu já, to fakt nechci. Doufám, že si neřeknete, že si protiřečím, nejdřív si stěžuju, že musím všechno dělat sama, a když mám pomoc od manželových rodičů, tak se mi to taky nelíbí. Jen si myslím, že oni mají mít svůj život a my taky svůj a v tom svém si to rozdělit mezi sebe a nikoho jiného do toho netahat.
 Martina 
  • 

Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(23.3.2005 12:10:45)
Sašo, tak to u vas metoda šoku asi fakt nevyjde, leda by tchanovci zrovna byli pryc. To je pak fakt tezky, ja si fakt myslim, ze kdo to nezkusi, tak nikdy nepochopi. I kdyz dite zlobi a jsou na nej dva lidi (i dva chlapy), vzdycky je to lehci... Tak treba prijde nekdo s nejakou jinou radou...

Martina
 Monika, 2 dcery 
  • 

Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(23.3.2005 13:32:26)
Možná bys mohla zkusit vysvětlit manželovi, proč Ti vadí, když Ti pomáhají jeho rodiče a ne on. Třeba má manžel také nějakou domácí práci, kterou občas nestíhá, ale v žádném případě by nesnesl, aby mu s ní kdokoli pomáhal. Také by mu nebylo příjemné, kdybys pozvala svoje rodiče, aby dejme tomu natloukli hřebík do zdi nebo přidělali poličku na zeď. Míša
 Jana-dvě dospělé děti 
  • 

Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 10:49:51)
Mám za sebou 35 let manželství a když dovolíš řeknu ti svůj názor.Děti byli malé(tři roky od sebe)stíhala jsem doma pořádek,nakoupeno,uvařeno,děti OK a dvě zaměstnání.Občas bylo "zataženo" ale většinou sluníčko. Manžel je hodný,ale taky je vztekloun.Když se chce tak to jde.Jenom nebejt líná.Ona rodina je také o pořádku. V bordelu se žít nedá. A jestli si myslíš, že chlap bude místo tebe uklízet, vařit, prát, nakupovat,žehlit tak to sis měla vážně najít "vola" a ne chlapa. Já osobně bych si takovýho ani nemohla vážit. Měla bych ho za vonuci.Já netvrdím, že se má válet a nepomoci ti, ale všechno má své meze.
Víš syn si přivedl dívku(29 let)a 100 kg živé váhy,bydlel s ní u nás 2 roky.Takový bordel jaký měla dva roky v pokoji jsi tutově ještě neviděla.Jak přišla z práce rozpleskla se na postel,že prý je unavená.V mezidobí mi vyprávěla, že před bejvalým přítelem si klekla na kolena a prosila ho aby ji neopouštěl.Historky o tom jak každýho kluka uháněla tak dlouho až ji odehnal on ti ani vyprávět nebudu.Psychicky jsem nevydržela a vyhodila jsem ji.Ať je to jak chce doma být pořádek musí. Většina chlapů ve své podstatě chce mít v pořádku domácnost a děti.Když toto nezvládneš dřív nebo později přestane manželství fungovat. Přeji ti hodně trpělivosti a štěstí.
 Jana Z. 


Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 11:07:27)
Saso,
nevim jestli se to da nejak vyresit..musi manzel chtit pochopit, ze mate svoji rodinu a rodice jsou samozrejme soucast vasi rodiny, ale az te "sirsi"..

Asi nejlepsi reseni by bylo mit vlastni bydleni dal od rodicu, aby manzel pochopil ze je dospely a ze nemuze neustale spolehat na sve rodice..



Jano..
uzij si sve manzelstvi i vse co jsi zvladla (jenom si rikam, ze mi to pripada jako typicke zapskle nadavani jak ta nase generace musela vsechno zvladnout a jak ta mladsi stoji za nic..)
..samozrejme ze sveho domu muzes vyhodit koho chces..
Sasa preci nemluvi o tom, ze ma jeji muz delat vse, mluvi o pomoci, o moznosti spolehnout se na nej..

jana





 Jana 
  • 

Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 11:52:52)
Jani, promiň ale já myslím, že nejsem zapšklá. Naopak mám dost kamarádek a jsou mladší o dost než já. Mám ráda "Kabáty,Brichtu,Kiss a td." a uklizenej byt.(normálně) Vy mladý jste přiměřeně svý době, ale to bohužel nic nemění na tom, že domácnost vede ženská. Víš, když přijdeš do rodiny na návštěvu a tam je doslova bordel kam se podíváš co si řekneš? Řekneš ten chlap to je ale bordelář, ani uklidit neumí lenoch línej? Chlap by samozřejmně měl občas pomáhat.A potom, jestliže dívenka vyrůstá v průměrně uklizeném bytě, je na pořádek zvyklá.Pak tedy nechápu jak je možné, že ve "svém" nestíhá. Pak by mne zajímalo toto:Děvčata nestudují proto, aby doma uklízely? To studují proto,aby jim uklízel chlap? Nevím nevím, ale kámoška s dvouma doktorátama má doma čisto a uklizeno,děti dospívají no a ten její jak ho znám ten tedy nepere,nežehlí,neuklízí.Fak je, že občas uvaří rodině ňamku, dojde se smetím a na chalupě maká jak barevnej. A taky ti řeknu jedno nechtěla bych aby mi bylo 20 ani za nic. Perspektivu nemáte žádnou,byty nedostupný,jistota práce žádná,založit rodinu je málem kaskadérstí. Nezávidím vám dobu ve které žijete. Nemáte to vůbec lehké spš bych řekla,že to máte těžší než mi tenkrát. Jana
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 12:15:42)
Jano,

ok, klid zbrani:-)
Ono asi ani nejde o to, zda manzel zehli ci uklizi, ale o to aby nepovazoval fakt, ze to delam jako za naprostou samozrejmost, jako za neco, co nezabere cas, neco co je "flakani" a mne jako zenskou za podradnou..

Asi taky zalezi na podminkach..treba manzel Tve kamaradky prave maka jako barevny na chate, vynese ten kos a treba mu vlastni deti nejsou ukradeny ..proste ma svuj podil na chodu domacnosti...
Ono to neni o tom, aby uklizel a ja sedela..je to o tom, ze treba muj muz poseka zahradu, postara se prave o popelnice(trideny odpad), vim ze se postara o psa, ze kdyz nestiham at uz treba kvuli nemocnym holkam, ze nemusim za kazdou cenu jeste v noci jit a zehlit pro nej kosili do prace, ze tu jednu kosili zvladne sam (a on mi to sam rekne), ze bez problemu pohlida deti kdyz potrebuji nekam jit bez nich(a ze mu deti nejsou ukradene) a kdyz naaaahodou jsem fakt vyrazena z provozu tak se to snazi zvladnout sam (ani mu nic jineho nezbyva, bydlime mimo CR,oba Cesi, nemame tu zadne pribuzne po ruce).

Jde o to nalezeni rovnovahy, spoluprace a hlavne asi o tom, jak si navzajem cenni prace jeden druheho..asi o tom nejvice..myslim.. muzu drit jak Bulhar, ale kdyby mi partner rekl, ze "no a co..jsi zenska" ...tak to bych ho vynesla v zubech;-))


Jinak - kazda doba ma a mela neco...nikdy nelitala pecena holubiska do ust;-)

jana
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 12:45:35)
Jani, mám z tebe dobrý pocit. Přeju ti jen to nej a aby ti to manželství taky vydrželo. Ona je to docela sranda. Jen se na tu srandu musej sejít dva co mají pochopení a úctu jeden ke druhému. Systém "ty si hadr a já hvězda" nefunguje. Ať ti holky rostou do krásy.Napíšu ti mejlovou adresu, to kdyby ti někdy bylo smutno a chtěla si pokecat. kdomatysek@seznam.cz ahoj Jana
 Monika, 2 malé děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 13:01:58)
Milá Jano,
pokud jste stíhala všechno, co píšete, klobouk dolů. Jenom se mi nechce věřit, že jste měla také nějaký čas sama pro sebe a byla jste s vaší situací naprosto spokojená. Nikdy vás nenapadlo, že by to mohlo být trochu jinak? Že by prostě vaše domácnost nebyla zase tak úplně dokonalá. Na druhou stranu byste získala čas si třeba přečíst knížku, zajít si s manželem do kina apod? Znám ženy, které mají vzorně uklizeno a každý den navařeno a manžel nemusí dělat téměř nic, ale většinou jsou to ženy, které nemají svoje vlastní zájmy a koníčky.
A jak na svoje dětství vzpomínají vaše děti? Nepamatují si vás jenom u plotny, se smetákem nebo jak v poklusu nakupujete?
Monika + Míša (3 rok)+ Iva (1 rok)
 Patricie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 13:22:03)
Naprosto souhlasím s Monikou. Paní Jano, co jste 35 let vdaná, jak to myslíte - chlap nebude "místo tebe" vařit, prát, uklízet, jinak je to vůl a vonuce? Není to náhodou taky jeho prádlo, nejí on taky to uvařené jídlo? Asi opravdu jste pro samé uklízení a vaření (zatímco váš muž asi ležel na gauči) nestíhala nic jiného, např. vyrazit si s manželem nebo myslet taky někdy na sebe: dojít si k holiči, a tak. Nebo jste se vašemu muži nejvíc líbila při vytírání podlahy? Opravte mě, jestli se pletu. Můj manžel občas taky vytře, uvaří (dobře!), postará se o malou, zatímco já si zajdu zacvičit a pak se vrátím odpočatá a dobře na něj naladěná. A vůbec si nemyslím, že je "vůl a vonuce", naopak si ho moc vážím.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 14:17:13)
Milá Patricie a Mončo,ujišťuji Vás, že nejsem žádná uťápnutá upocená slepice se smetákem v ruce.Nevím jsetli to třeba není tím, že jsem si čas nějak jinak zorganizovala.Do kina jsem s manželem chodila počítám že tak jednou za čtvrt roku, v úterý a čtvrtek jsem chodila na aerobik od 20 do 21 hod.Zašli jsem i do divadla, pravda že asi dvakrát do roka,než jsme si koupili auto jezdili jsme vlakem s dětma hodně do lesa, k řece nebo jen tak polema loukama(dodnes oba milujou přírodu). 15 let jsme každý rok jezdili s dětma na dovolenou pod stan na celý měsíc.Ani jeden nechtěl jezdit na pionýráky.Po večerech jsme modelovaly a pekly z moduritu, nebo si hrály spolu.Pak kluk začal chodit na fotbal a keramiku a holka blbla s kamarádkama. Dodnes když přijdou tak někdy vzpomínáme jak bylo pod stanem, jak jsem si na zimáku namlátila obě kolena domodra,když jsme chodili bruslit.S mužem jsme se naučili docela dobrou věc.Večer jsme si vyprávěli co se událo v práci, ve škole,plánovali co na chalupě.Lecos se mi taky vadilo,ale hned jsem to řešila. Jako služka jsem se necítila,byt jsem dokonalý neměla ale uklizeno a čisto jsem měla.Je fakt,že muž je vděčný strávník a není v jídle vybíravý ani dnes.Dneska máme "veget" děti s námi nebydlí,chodí za námi dost často a rozhodně se nenudíme.K holiči jsem chodila a chodím do dnes, protože moje hoby je měnit barvu vlasů.Za komoušů bylo i na nějaký prádlo a hadříky z tůzu.I dnes se snažím chodit slušně oblečená. Hadrů mám, že bych je klidně mohla rozdávat.Jak říkám všechno jde když se chce.....ale musej na to být dva co chtěj. Fakt věřte mi. Jana
 Patricie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 14:37:26)
Jano, vidím, že opravdu jsem se spletla, musím obdivovat, co jste zvládla i při dvou zaměstnáních. Ale stejně si nemyslím, že chlap, který v domácnosti něco udělá, je vůl, zvláště když oba dva chodí do práce.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 14:46:42)
Chlap kterej v domácnosti občas s něčím pomáhá rozhodně není vůl naopak to jednoho potěší. Mě když odoperovaly ruku nota bene pravou, tak jsem si přímo chrochtala. Muj Jeníček uvařil papání a ještě mi ho na talíři rozkrájel. Pak jsme se oba náramně chechtali jak jsem to nakrájený maso a hranolky honila levou rukou po talíři. A chválila jsem a chválila jsem. Jeníček se culil a očividně mu to dělalo dobře.Jó zkus být trochu diplomat nic na tom není. Jana
 Patricie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 14:58:54)
A nepotěšilo by vás, kdyby vám Jeníček uvařil častěji, než jen tehdy, když máte zlomenou ruku? Mně manžel uvaří i víckrát za týden - taky pochválím!
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 16:12:34)
Patricie,

clovece, kdyby mne manzel uvaril vickrat za tyden, tak umru hlady;-)))(ne ze by neuvaril ale on uvari jeho oblibenou ryzi....a ryzi...a ryzi;-)))kdo to ma porad jist;-))
Ne, hlavni je, ze pomahaji tam, kde to je potreba a co jim jde..:-))


Lucko, jak je u vas? uz jste zabydleny?

jana
 Lucka+Amaia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 21:01:16)
Jani Z., zavidim ti manzelovu posedlost ryzi, u nas by to bylo samy maso:o) Uz jsme docela zabydleny, po pul roce tady:-), otazka je, jak dlouho jeste zustaneme. Manza ma smlouvy po trech mesicich, akorat ted mu ji prodlouzili, takze zustavame nejmin do cervence. Ale libi se nam tu mnohem vic nez v Holandsku! jediny, co mi chybi je ta volnost a moznost dopravy na kole...ale mela jsem slibenou moznost auta, kdyz zustanem, tak ted budu pojizdnejsi. Taky se chystame pristi tyden na vikend do CR a tyden na to do Spanelska ke tchanovcum, tam hodlame na 9 dni opustit naseho milovaneho drobecka:-( a zrekreovat se v Karibiku predtim, nez se vrhneme do dalsiho potomka:-) Co u vas, jak je?
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 7:34:42)
Ahoj Lucko,

smlouva po trech mesicich, to mas asi taky veselo;-)) to my meli jen jednou stehovani na tri mesice a aspon jsme to vedeli predem, ze to delsi nebude(a taky v dobe kdy jsme meli jen jednu malou holcinu):-)

my jsme ok:-) Sice puvodne jsme se chteli ted na podzim stehovat nekam kolem New Castle, ale rozmysleli jsme si to kvuli nasi Kacce, musela by tam uz do skoly a dalsi zmena jazyka by ted pro ni nebylo to nejlepsi, mela problemy se sluchem a ted teprve dohani mluveni..navic by se mi nelibilo, kdyby byla zavrena povinne ve skole od rana do odpoledne..chozeni do "prace" si jeste uzije az bude dospela dost a dost:-)) takze zatim zustaneme tady(ale holt nikdy nerikej nikdy;-)))

No po pravde receno i nam bude chybet az se odstehujem ta mistni rovina, brusleni a kolo:-))

"regeneraci" v Karibiku si uzijte! vsak mala bez vas urcite prezije;-))

jana
 Lucka+Amaia 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 15:55:26)
Ahojte!

Jano, vas prvni prispevek me ponekud zarazil (viz "vul" a "vonuce":o)), ale kdyz jsem to docetla do konce, zmenila jsem nazor. A taky jsem se docela pobavila:-) U nas doma funguje "kralovske deleni" (ze ktere pohadky to jen je - neni to "Treti princ"???). Tzn. ze oba mame zhruba stejne volneho casu pro sebe. Uklizime, varime, pereme, zehlime atd. oba - zalezi na tom, jak se zrovna dohodneme - jeden se stara o dite, druhy neco dela. A takhle to vyhovuje nam obema:-)

Saso, taky bych se priklanela k tomu, co tu nekdo napsal - zkusit s manzelem promluvit o tom, ktera ze dvou variant manzelky se mu libi vic:o) Umim si predstavit, jak je tezky zit s tchanovci tak blizko. Na jednu stranu je vyhoda, ze kdykoliv pomohou, na druhou stranu to muze dost negativne zasahovat do soukromi vasi rodiny (sestra meho manzela bydli o patro vys, nez jeji maminka a svagr je z toho obcas na prasky:o)). Je ale tezkej i druhej extrem, kdy mas oboje rodice daleko (viz Jana Z. nebo i my). Byt tebou, tak zkusim promluvit nejen s manzelem, ale i s tchanovcema. Aby si obe strany uvedomily, ze sice zijete "pod jednou strechou", ale mate kazda rodina svuj vlastni zivot. Co takhle usporadat rodinne sezeni s lahvi alkoholu, ve vine je pravda:o))) No, delam si srandu, ale myslim, ze by to chtelo opravdu uprimnou vymenu nazoru; i za cenu toho, ze se vsichni "pohadate". Osobni zkusenost mam takovou, ze kdyz s necim, co dela (hlavne) tchyne nesouhlasim, ale nereknu to, dopadne to hur, nez kdybych to zarazila v pocatku tim, ze si s ni promluvim. A krome toho by urcite pomohl i nazorny priklad pro manzela (je manzel jedinacek nebo nejmladsi ze sourozencu - sester? - to by docela odpovidalo jeho pristupu). LAe to by chtelo prave bez pritomnosti tchanovcu - nejezdi nekdy na dovolenou??? Proste vychmatnout okamzit, kdy by manzel nemel kam se spinavym pradlem utect...moc drzim palce!!!
 Monika, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 19:26:07)
Milá Jano,
ráda bych se zeptala, jak jste vychovávala svoje děti. Dcera vám jistě pomáhala v domácnosti. A co váš syn? Ten nemusel? Je to přece muž a od něj se nevyžaduje, aby myl nádobí, luxoval nebo vařil. Kdyby to dělal, byl by přece "vonuce".
Monika
 Aja 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(5.5.2006 22:21:14)
Dobry vecer,
ja vas obdivuji,jak jste to zvladla,ale s tim chlapem volem a onuci bych byla nadmiru spokojena a verte nebo ne,vazila bych si ho.Ja mam holcicku 3.roky a jsem v jinem stavu po tom,co mi doktor rekl,ze nemohu.Je to jine,byt s manzelem,ktery je tu jak pro vas,tak pro deti a jine s chlapem,ktery si nenajde cas ani na vas,ani na deset minut pohlidani ditete,aby jste mohla uklidit,nebo uvarit.Takze vsechno jen s pomoci me trilete dcerky a to je pomoc nonstop i na zachod se mnou chodi obdivovat jak dobre se dokazu sama vycurat.Pan domu budto do tri odpoledne spi,pak kouka na televizi a nakonec zasedne k pocitaci.Je nezamestnany a jelikoz bere vic,tak mam vsechno zvladat sama,mit navareno,uklizeno,o dite ma byt postarano,ale ja co?Ja se venuji jen male a jeho zanedbavam.Ven me s sebou nebere,tedy trikrat za pet let,malou vezme nanejvys ke kamaradce na dve hodiny,kde ji necha a jde si neco zaridit.Pak jsem samozrejme ja ta spatna,protoze nic nestiham a vecer nejsem ta svitici pripravena zenuska,ale troska v rizikovem tehotenstvi,ktera po letech zacina rvat a je jedna z tech,co maji byt stastne,ze maji co jist a maji strechu nad hlavou.Pak mi poradte,jak si takoveho chlapa vazit.Jsem take v cizine a tak jsem tady na to vazne sama.Ale jeste jednou,onuce a vola bych si vazila silene moc.Aja
 Katka tři děti 


Zdravím Moravu! 

(6.5.2006 22:37:38)
Ahoj Michaelo,
kde jsi? Nikde tě tu nevidím! Jak se máš? Počasí se konečně trochu umoudřilo!Teď mám strach abych nebyla těhotná! Dneska je to 36 den od minulého menzes. Doufám, že to nebude těhotenství, ale pouze ve mě kolísá hladina kojícího hormonu(nevím jak se jmenuje). Je mi divně, tak fakt nevím! Zatím ahoj Katka
 MichaelaSe 


Zdravím Prahu 

(9.5.2006 21:50:10)
Ahoj Katkooo!!
já jsem na rodince nebyla strašně dlouho. Je toho doma dost. Hubnutí mi nejde, ale snažím se pít hodně vody, takže nejsem tak unavená. A proto, že nejsem tak unavená, víc pracuju a nemám čas baštit. To švihadlo nepraktikuju, protože mě šíleně bolí klouby.
Taky jsem tudle šílela, že jsem těhotná, ale ne-e:-)))
Máš ale hodného manžela, takže co.
 MichaelaSe 


Pro Aju 

(9.5.2006 21:52:54)
Ahoj Ajo,
ve které zemi žiješ? Já bych už dávno utekla.
 Marsí a chudák kluk(15) 


Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(10.11.2005 13:47:20)
No já bohužel taky nejsem dokonalá, ale nerazím heslo jako tady paní Jana, že ženská co to nestíhá je líná.
Vdávala jsem se před 18 lety a můj muž čím je starší, tím více chápe, že celý náš vztah beru jako opravdové partnerství. Když si založíte firmu, předpokládá se, že se partneři v té firmě budou rovným dílem podílet jak na práci, tak na zisku.
A manželství je podle mého také rovné partnerství.
Když jsme stáli na radnici, tak jsem tam stáli oba. Když jsme chtěli dítě, podíleli jsme se na tom oba.
Na dovolenou taky jezdíme spolu i se synem, pracujeme oba, vyděláváme oba stejně, tak proč bychom se neměli starat i o náš domov oba?..resp. všichni tři i se synem?..je to náš domov, ne jen můj a tak to prostě je...
 Kaja + 3 


Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(4.4.2005 16:05:44)
No vidis Jani, a u nas je to chlap, kdo se stara o dite a ja chodim do prace. A uklizi a pere a zehli, kdyz je potreba. Nemyslim se, ze by to znamenalo, ze je vul. Proste jen tyhle veci delame oba, podle toho kdo zrovna ztiha no.
 Jana M 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(6.4.2005 12:19:59)
Kájo podle vzoru Jany Z:definuj "když je potřeba".
Já neměla na mysli že chlap,kterej doma pomáhá,že je vůl a onuce.Já měla na mysli takového co to dělá každý den.A věř mi, že jsem takového měla kolegu. Vařil,pral,žehlil,nakupoval,chodil s malou ven atd.Jestli si myslíš že to nejde tak ti řeknu že to jde.Zvládne to ženská, zvládne to chlap.Když mi to občas vyprávěl řekla jsem mu,rovnou že je vůl.Že se mu to škaredě vymstí.Jeho paní sice taky chodila do práce, ale doma se k ničemu nepostavila.Dnes asi po 10 letech soužití ho to přestalo bavit a jsou rozvedení.Ona s ním dle jeho vyprávění zacházela fakt jak s onucí.Já se jí moc nedivím.Pomoc manžela je velice příjemná a přijde vhod ale po několika letech......
 Baba jaga 
  • 

Janě  

(7.4.2005 9:08:29)
Jano, proč by měl být chlap, co "pomáhá" denně onuce? Tak za prvé, zavádějící je už samotný termín "pomáhání". Tím jasně říkáš, že domácnost je ženina práce, což rozhodně není pravda. Když oba pracují, oba se mají dělit o povinnosti kolem domácnosti a dětí. Jak už jsem psala níže, to by měl chlap sakra snadné, když by jednou za rok vyměnil žárovku nebo opravil kohoutek, že? Ty jsi kolegovi říkal, že je vůl...no, co k tomu dodat. Místo, abys jako žena ocenila, že je emancipovaný, ještě ses mu smála. ŽIješ ve středověku??
Zřejmě jsi starší, protože dnešní mladá generace chlapů už chválabohu začíná být jiná. Ty sama jsi v zajetí letitých předsudků a genderových stereotypů. Je mi jasné, že ani mé příspěvky nepochopíš. Netušíš vůbec, co je to rovnoprávnost a jak s ní zacházet. Nechci tě urážet, ale prosím tě, nech si aspoň své předpotopní názory pro sebe, neovlivňuj tím jiné.
Mužů, jež se rovným dílem dělí o domácí povinnosti, pár znám. Josu to mladí silní a hezcí chlapi, chápou emancipaci. Třeba jeden je o 7 let mladší než jeho žena. Mají malé dítě. Když je v práci ona, dělá on doma vše, od vaření, přes vysávání až po praní...péči kolem dítěte...prostě všechno. Ona mu ani předem nic nechystá, je totiž DOSPĚLÝ! Když je v práci on, dělá to zase ona. Tohle je jediný rovnoprávný systém. Pokud to někdo praktikuje jinak, pokud chce žena dělat služku, její věc. Ale pak ať si nestěžuje.
 Lída+2 


Re: Janě  

(7.4.2005 12:11:50)
Jo a jinak já manželovi píšu co má všechno udělat v mé nepřítomnosti. vyhneme se konfliktu,že to zapomněl i když vím,že se mu doo toho nevchtělo. Takhle mu to napíšu a když příjdu je vše hotovo a někdy i něco navíc.Nevidím na tom nic špatnýho mu to sepsat.
 Monika, 2 malé děti 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 12:59:15)
Milá Jano,
pokud jste stíhala všechno, co píšete, klobouk dolů. Jenom se mi nechce věřit, že jste měla také nějaký čas sama pro sebe a byla jste s vaší situací naprosto spokojená. Nikdy vás nenapadlo, že by to mohlo být trochu jinak? Že by prostě vaše domácnost nebyla zase tak úplně dokonalá. Na druhou stranu byste získala čas si třeba přečíst knížku, zajít si s manželem do kina apod? Znám ženy, které mají vzorně uklizeno a každý den navařeno a manžel nemusí dělat téměř nic, ale většinou jsou to ženy, které nemají svoje vlastní zájmy a koníčky.
A jak na svoje dětství vzpomínají vaše děti? Nepamatují si vás jenom u plotny, se smetákem nebo jak v poklusu nakupujete?
Míša
 ntarka 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(4.5.2006 14:28:51)
vstávají mi vlasy hrůzou nad tvými názory a umím si tě dost živě představit jako jednu z tchyní, na které si mladé maminky stěžují v "tchán a tchyně".
Brrrr.
 Viky! 


Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 11:28:52)
Ahoj Sašo, nebude to lehké, já bych navrhla aby sis sepsala všechny činnosti, které za den děláš s tím, jak dlouho Ti to trvalo. Klidně na minuty - všechno, co jsi dělala celý den. Nebo i delší dobu, pár dní. Vyjde z toho jasně, kolik jsi měla času na jídlo (možná sotva pár minut při další činnosti), kolik jsi měla "volného času" (možná taky nula nebo něco na úkor spánku). Pak bych zkusila s manželem rozhovor zcela bez emocí na téma,zda chce mít doma usměvavou, zajímavou ženu, která mu pomůže v jeho profesi a bude mít vlastní zájmy, nebo jestli chce mít utahanou ženskou, která je otrávená ze stále stejné stereotypní a nikdy nekončící práce, která se cítí jako služka. Která z těch dvou ho víc přitahuje? Pokud jde o pomoc tchánovců, asi by stálo za to říct manželovi, proč Ti to vadí, popř. se s ním domluvit jakou pomoc ano, jakou ne a za jakých okolností - např. že se na tom domluvíte, že je požádáte o pomoc a bude to pomoc pro vás oba (ne záskok za nemožnou manželku, která to není schopna udělat). No a k té šokové terapii - co zkusit manžela "hecnout", třeba se "vsadit", že by měl problémy se o dítě a domácnost týden starat sám a vše zvládnout dle nároků kladených na Tebe bez pomoci rodičů?

PS: Řeš to co nejdřív, protože jestli půjdeš do práce, může se s klidem stát, že ke všem povinnostem co máš teď Ti pouze "přibude" osmihodinová pracovní doba a to je teprve lahůdka :o)).
 Věrka a Janička 
  • 

Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(24.3.2005 22:19:37)
Přečetla jsem jen pár odpovědí a souhlasím, hod ho do vody, ať se naučí plavat. Tebe taky nikdo nepřipravoval a nezametal cestičku. A nevěřím tomu, že jako ženské máme přirozený smysl pro domácnost a děti a protože tuto lež pořád někdo opakuje, stala se pravdou. Neměly bychom si vymyslet taky nějakou takovou lež, který by se takhle prosadila?
 Jana 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 8:08:40)
Mončo,
ono to s tou výchovou bylo asi takhle.Když byli malý tak třeba na vánoce vykrajovaly cukroví.Jak procházeli základkou tak maximálně chodili se smetím(střídavě),myli nádobí(jeden myl druhý utíral)a uklízeli si pokoj a u toho se dohadovali, kdo co uklidí,čí co je a kdo je větší bordelář.No a tady ten výčet končí.Na víc čas neměli(kroužky,sport,učení)Když začali studovat tak dcera se ve volném čase začala poflakovat a nevěnovala se ničemu,a syn makal s tátou na chalupě prováděli jsme celkovou postupnou rekonstrukci.Těžko jsem po něm mohla chtít aby po celodenním zedničení,truhlaření,elektrikaření mi po obědě umyl nádobí a vyluxoval.
V současné době je mu 28 a žije se svou dívkou které je také 28 v podnájmu. Ta dívka neumí vařit v podnájmu má tem samý bordel co měla u nás.Velký plus vidím v tom,že syna miluje a je prý ochotná se všemu naučit.(není to pozoruhodné ve 28 letech?)To řekla jemu né mě.Jemu nepořádek u ní v pokoji vadil už když bydleli u nás. A tak mi nezbývá než tomu věřit.Víš, že jsem docela ráda,že mi tu některá řekne svůj názor pěkně narovinu?
Jó a taky se omlouvám za ten slovník.
Víš potíž je také v tom,že naše generace vychovávala syny trochu jinak a dnešní doba je trochu pokročilejší. Proto asi dochází k tomu, že pánové byli vychovávaný v jiný době a dospěli také v jiné době.Nevím jak to přesně vysvětlit ale určitě pochopíš co mám na mysli. Jana

to Patricie:(hezký jméno) to víš, že by se mi to líbilo, jenže starýho psa novejm kouskům nenaučíš.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 9:10:41)
Jani,


ale, oni oba chodi do prace, ne? otazka je, zda v tom pronajmu taky neco pomaha tvuj syn..vsak maji oba svoji praci a doma je dalsi prace(navic ve dvou a v podnajmu toho nemusi byt zrovna moc)..oba maji stejne ruce a prijdou vecer oba stejne utahani z prace..

jinak jeste jak rikame u nas doma "definuj bordel":-)) nevim, co si pod tim mam predstavit, sama stavim pred cideni a zehleni jako prioritu cas s detma a manzelem..takze taky to u nas nevypada jako v Hiltonu..

A co se tyce vareni..no uceny z nebe nespadl;-)) treba ji doma nepustili do kuchyne pomahat nebo proste dosud nemela motivaci proc varit a tak uz ani nevi co a jak..pro sebe clovek sam sobe moc toho neuvari..kdyz fakt nema chut...zase kdyz je motivace, tak se clovek nauci.....

jana


 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 10:59:16)
Jani,
ten pokoj který obývala byl klasika.Obývací stěna se spoustou úlož.skříněk a šuplat,konferenčák,2 křesla,rozkl.sedačka.A teď má definice bordelu.Stěna včetně prosklených částí zavalená plyšákama, kosmetikou a papírama,konferenčák zavalenej počínaje kalendářem přes svíčky, kosmetiku konče papírama.Pod ním papíry PET lahve pohozené oblečení,jedno křeslo plné použitého prádla, druhé plné plyšáků.Když jsem souhlasila, aby u nás bydlela rozložila sedačku a celé dva roky jsem ji neviděla složenou. Jak z ní slezla tak s do ní zase lehla ani se nenamáhala ji třeba porovnat prostě skopla deku a finito.Když jsem se zmínila,že bychom se mohli střídat v údržbě koupelny a WC tak synovi řekla"snad si tvoje máma nemyslí,že budu mejt záchod.Syna to naštvalo řekl mi to no a mě popadl amok.Tak já 2 roky po ní záchod mejt můžu a dámě to připadá pod úroveň.
Jani já též nemám doma "Hilton" nejsem taková baba co jde a sebere z koberce drobek.Já prostě dál nemohla koukat na ten chlív co byl v tom pokoji. A taky mě děsí, že by tohle mělo skončit v rodině.
Neber mně prosím jako skorotchýni co si stěžuje jenom ti definuji to na co ses ptala.
Já si bláhová představovala budoucí snachu něco jako kámošku.To je asi pěkná blbost viď? Ale tohle to bude síla. Jana
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 13:07:36)
Přeji Vám všem hezké svátky Velikonoční, hodně klidu pohody a mrňatům nějakou koledu. Jana
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 14:51:38)
:-))No jo, tak definice bordelu mi ujasnila co mas na mysli, to uz je silnejsi kafe..

(ona definice neceho je u nas oblibena, hlavne kdyz manzel rekne "za chvili jdu", odpovidam "definuj chvilku" - jeho "chvilka" totiz je neco mezi 5min az 2hod;-))

..a neboj, treba to sila nebude;-)) treba si to jeste synek rozmysli;-)) a taky, ono je nejlepsi se jim do toho proste neplest (i kdyz zatim se mi to rika, kdyz nasi starsi je jen 5let...;-))..

Preji taky hezke svatky, my uz si uzivame prvni den volna..

jana

 Jana,Vendy 5/96,Káťa 10/00 
  • 

Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(25.3.2005 10:38:55)
Milá Sašo, mám doma "něco" podobného jako ty,takže vím o čem mluvíš.Navíc je u nás "dočasně"(už 9 let!) na návštěvě tchýně takže má manžel i zastání.Je fakt,že tchýně moc pomáhá(v podstatě mě nepustí do kuchyně),ale myslím,že muž by měl taky přiložit ruku k dílu.Mě spíš vadí,že si nerad hraje s holkama a někdy je zbytečně"péruje".Vloni v létě je ale poprvé dostal na starost sám na celých 14 dní! Pojal to sportovně,sbalil každému batoh(Katy za ním nebyla ani vidět,3 a 3/4roku!)a vyrazil na Florenc.Sedli do prvního autobusu(můž nemá řidičák,řídím já) a jeli za dobrodružství.Neměl ani stan,ani žádné zajištěné ubytování,jen spacáky a celtu.Každý si svou výbavu musel unést.Strávili super týden putováním po hradech,zámcích a muzeích Náchodska a letos vyráží zas!! Což to zkusit i u Vás?(jasně,že až přestaneš kojit).Sbalit je a poslat někam do světa,ať se zkusí postarat sám.P.S.Já trpěla jako zvíře.A ve vlastním zájmu doporučuji netelefonovat!!!!Jana K.
 saša + 1 syn 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 0:00:21)
tak jsem tu dlouho nebyla a koukam, jak diskuse pokračuje :))
radite mi, abych manzela postavila pred nejaky ukol, s nimz by si musel poradit sam. Ja si vubec nedovedu predstavit, ze by na neco takoveho pristoupil ani co by ho k tomu vubec mohlo primet. Ale neco budu muset vymyslet, jinak toho nedosahnu. Budu muset byt dusledna :-))

Pro pani Janu s dvema dospelymi detmi: doufam, ze jste to nepochopila tak, ze mame doma neporadek, ja nechci nic delat a nutim vsechno odrit chudaka manzela. Stav uklizenosti v nasem byte bych posoudila jako vyssi stred a krome tech spolecnych uklidu, kdy me manzel podle meho nazoru celkem bezduvodne sekyruje, delam vsechny bezne prace v domacnosti opravdu jen ja (on ma na starosti ty chlapske, ale vzhledem k tomu, ze bydlime v rekonstruovanem byte, chatu ani zahradu nemame a auto davame do servisu, tak jich zas tolik neni). (dnesni situace: prinesla jsem manzelovi k televizi veceri - polevku i druhe jidlo (abych se ve slabe chvilce opet dozvedela, ze doma vubec neuvarim) a manzel zacal nadavat, ze ten bordel uz nesnasi - musel z gauce na kreslo prendat vyzehlene slozene pradlo, protoze uz jsem ho nechtela uklizet, abych nevzbudila maleho).

Mozna si to opravdu neumim zorganizovat, ale kdyz nekdy hodne po pulnoci - pravda, neni to kazdy den, zatimco manzel do prace kazdy den musi - kdy dotukam ucetnictvi (protoze pres den se k praci fakt nedostanu...), pripravim manzelovi svacinu na druhy den a on me brzo rano vzbudi, abych mu rekla, jakou si ma vzit kosili (ne, ze by nebyla zadna vyzehlena, je jich moc na vyber...), tak nemam pocit, ze by byl onuce, kdyby si ji vybral sam. Kdyz ma volno, snidani mu vetsinou nedelam, to je taky onuce? (on si teda rozhodne ukrivdene pripada). Jednou jsem sla spat s malym, protoze mi bylo hodne zle, manzel to vedel, ale kdyz se vratil z prace, tak me sel vzbudit, co mu dam k veceri. Jo, mel toho v praci fakt dost, ale presto jsem mela chut ho prohodit oknem...

PS. Manzel neni nejmladsi se starsimi sestrami, ma jednu o rok mladsi sestru, ale s domacimi pracemi pomahala mamince ona (takze model v podstate sedi..)
 Kaaja 


Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 7:14:27)
no já bych asi udělala minimálně jeden krok - vykašlala bych se mu na to účetnictví, ale nevím jestli by to ve vašem případě pomohlo
 Lída+2 


Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 8:00:41)
Příště pokud chci spát tak bych pověsila na dveře ceduli. Vem si to a to k jídlu. Spíme jsem unavená a důvod.
No ráno mu věci připravte. a večer mu udělejte všechno(svačinu. klidně bych mu hodila i sáček s čajem do hrnku,když je tak nesamostatný). Není malý,aby ho musel někdo vypravovat. A normálně mu to řekněte nebo napište na linku kde co má ať Vás ráno nebudí.
Nechápu jak může být někdo tak neohleduplný.

Jo a pokud má mladší i starší sestry. To je jako by byl jedináček. Obskakovali ho 4ženský a je prostě rozmazlený a líný si cokoli udělat. pořád za něj někdo něco dělal.
 Jana M 
  • 

Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 8:39:30)
Tak Sašo,opakuji, že chlap kterej pomáhá v domácnosti není vůl a onuce. Měla jsem na mysli takové co to dělají každý den. Určitě ví,kde má čisté košile.Proč tě budí kvůli tomu aby se zeptal jakou si má vzít? A´t si vezme jakou chce. T se ho také neptáš jaké si máš vzít kalhotky nebo podprsenku. I když teď mne napadá. Až bude takhle pěkně spinkat, tak s ním zatřepej a zeptej se ho jakou si máš vzít. Nejlepší obrana je útok. Ale stejnou zbraní. Jednou za mnou přišla má kamarádka,které manžel skoro na všechno odpovídal "mně je to jedno",ona z toho byla zoufalá a vynervovaná. Doporučila jsem jí že když se jí na něco zeptá ať odpovídá stejně. Že to bude chvíli trvat než si toho všimne, ale ať vytrvá. Nevím už za jakou dobu přilítla,že manžel zuří, že mu to vadí jak odpovídá. Víš já sama měla zkušenost.Můj muž mi také často odpovídal" to neřeš, to jsou malý věci" byla jsem z něj na mrtvici, děsně mi to vadilo. Až jednou se mnou konzultoval docela důležitou věc a já najednou řekla" to neřeš,to jsou malý věci" a byl oheň na střeše. Takhle jsem odpověděla párkrát a jsk to zafungovalo. No a pak jsem to poradila té mé kamarádce. Zafungovalo to zrovna tak. Už jí to neříká. Dneska se tou větou občas poškádlí a smějou se tomu. Zaútoč stejnou zbrání a vydrž, schválně co se bude dít.Některýmu to dojde brzo některýmu to chvíli trvá.
 Baba jaga 
  • 

Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 8:57:31)
Milá Sašo, čtu tady tvůj poslední řpíspěvek a pak i někoho, kdo ti radil a musím se opravdu dobře dívat, zda jsme ve třetím tisíciletí a ne o 200 let zpět!!! To je neuvěřitelné, co si tvůj manžel dovolí a co ty si necháš dovolit sama k sobě!!! Taky mě nadzvedl jeden příspěvek, ať mu všechno uděláš večer předem (sáček s čajem do hrnku). Do prdele, co to má znamenat?? Ani jsem netušila, že něco takového dnes ještě existuje!!! Rozdělení prací na "ženské" a "mužské" je směšné, protože jak často se vaří, pere, uklízí, žehlí...a jak často opravují kapající kohoutky??
Sašo, vzpamatuj se! Je to o tvém sebevědomí, o tvém sebehodnocení. Nedovol, aby z tebe dělal hadr na podlahu!! Zatím to tak bohužel je.¨
Můj manžel taky doma nehne ani prstem, ale proto já dělám pro něj jen nejnutnější věci /např. když peru, přihodím tam i jeho věci/. Vařím jemu jen, když vařím všem. Pokud nestolujeme všichni /tedy i děti/, bere si jídlo sám. Když si ho nevezme, jeho problém, je dospělý. Košile mu nežehlím nikdy, když má štěstí, donesu mu je do čistírny, jinak si je tam nosí sám. Svačiny mu nechystám a ani bych to NIKDY nedělala, protože to nedělá on mně. Trika nežehlím, máme sušičku...
Je rovnoprávnost, proboha.
 Jana M 
  • 

Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 9:20:51)
Babo jago a funguje to? Funguje? Jste po večerech spolu?Povídáte si,zasmějete se spolu? Svěřujete se jeden druhému? Trávíte spolu chvíle volna? Dovolené? Škádlíte se?
U nás to léta funguje tak, že já normálně uklízím,peru,vařím.Manžel průběžně opravuje,spravuje,občas pomáhá tak jak já potřebuju nebo řeknu.Léta spolu trávíme dovolenou.Večer si povídáme co v práci on-co v práci já, spolu plánujeme co budeme kdy dělat, kam půjdeme,jak co ufinancujeme,co s dospělými dětmi,"zda zabít-nebo si je nechat"(míněno s nadsázkou),občas jdu kolem něj a pohladím ho po kebuli nebo po prdýlce,on jde kolem mě a z ničeho nic mi dá pusinku,kam se mu zrovna zamane nebo mne pohladí nebo rozcuchá. Já si nepřipadám jako služka(ráno si bere věci sám-nebudí mně)snídani mu nedělá,ale svačinu ano a to večer, on si nepřipadá jako onuce. Co dělám já pro něj dělám ráda a on dělá pro mne to co chci já a budeš se asi divit dělá to taky rád.No a funguje to celé naše manželství(35 let)
 Jan M 
  • 

Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 9:54:17)
Babo jago,ještě něco málo a už si své předpotopní názory nechám,abych náhodou někoho neovlivnila.I když si myslím,že každá z nás respektujeme názor té které a máme vlastní mozek.Nevím jak v které rodině, ale můžu ti říct,že jsme vychovali dvě děti.A nebyli to žádný buchty ,ale docela dost živé děti. Neustále manžel něco spravoval.
Nemohla bys respektovat to,že je to můj názor.Ten kolega nebyl emancipovaný,on jenom doplatil na to že mu osud postavil do cesty ženu která kašlala na domácnost i dcerku. Po letech toho měl plný zuby a opustil ji. Jejich dcerka je dnes plnoletá,žije s tátou, o své bývalé nemluví a já se ani neptám. Nevím kde žiješ, zda v naší zemi nebo jinde. Mohla bys mi prosím odpovědět. Čím to je, že každé druhé manželství je rozvedené,když chlapi chápou emancipaci? V čem to vězí? Je chyba v ženách?Proč se spousta chlapů ženit nechce,nebo se žení v pozdějším věku? Nerozumím tomu, prosím vysvětli mi to. Nemusí být na tu rovnoprávnost náhodou dva? A co když se zamiluje jeden co chce rovnoprávnost a druhej ji neuznává,ale rozejít se nechtějí?
A k té dnešní mladé generaci chlapů.Přečti si příspěvky na více tématech o chlapech.Nechtěj se ženit,nechtěj se starat,nechtěj za ženskou dělat domácí práce,někteří se nevěnujou ani dětem ani ženě.Mýlíš se tvé příspěvky chápu, jenže co je to platné že to chápu já, když to většina chlapů nechápe.A láska si nevybírá podle toho jestli chápeš nebo nechápeš emancipaci.Láska si klidně přijde....a starej se.
 Truhlice 
  • 

Re: Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 11:10:37)
nechci vám tady do té diskuse zasahovat, ale také nevidím nic zlého na tom, že manžel pomáhá. Oba pracujeme, máme miminko a manžel pomáhá doma každý den, resp. když uklízíme, uklízíme spolu (já lítám s prachovkou, on s vysavačem...). O mimčo se staráme rovným dílem, ale třeba koupání je výsostně jeho "práce":o)) Košile žehlím, snídani někdy taky připravuju, ale proto, že to sama chci. manžel je samostatný, vyrůstal jen s otcem, takže ví, o čem domácnost je...Já mám pocit, že neschopné ňoumy dělají z mužů často jejich matky, sestry a bohužel i manželky...Svého syna chci taky vychovávat k samostatnosti a k tomu, že domácnost a děti jsou vždy společné!

Jano, já zase znám hodně mladých žen, které se vdávat nechtějí, protože mj.nechtějí být manželovi "služkou"...Ono je to na obě strany. Lidé mají více možností a rodina už není podle sociologů to hlavní (bohužel...).
 Jana M 
  • 

Re: Re: Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 11:50:27)
truhlice,máš asi príma chlapa.Ten můj sice nedělal vše se mnou napůl, ale pomáhal mi taky. Soužití je dle mého názoru o tom,že děláte všechno převážně spolu.Proto s tím chlapem chci být abychom byli spolu a starali se spolu,vychovávali dítě spolu atd. Když to má dělat ženská všechno sama tak toho chlapa vlastně nepotřebuje.Má chlapa vlastně jako starost navíc.
Ale proč ty uvozovky u té služky?Dnešní chlapi jsou přece emancipovaní, takže jim ženská žádnou služku přeci nedělá? Aspoň baba jaga mi to tvrdí. Já bohužel stále trvám na tom, že na emancipované soužití musej být dva a chtít oba.Průšvih je když se milujou,ale emancipovanej je jen jeden.

to baba jaga: promiň,nechci tě zlobit,říkám jen co si myslím já
 Lída+2 


Re: Re: Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 12:16:16)
Truhlice souhlasím. Mé sestře je 29let a nechce se vdávat. Děti si nepořídí omezovali by ji.
Několikrát mi zdůraznila jak jsem se s nima doma zahrabala,protože se nikam nedostaneme jen týden za rok(mamka bydlí dalako a bere se je týden v roce).
A co s tím nadělám když mi to řekla poprvé snažila jsem se jí to vyvrátit. Už jsem s tím přestala nemá to cenu.
 Baba jaga 
  • 

Re: Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(8.4.2005 23:35:01)
Jano, to, jestli si povídáte a plácáte se po různých čátech těla nesouvisí s tím, kdo umyl nádobí, ale celkově s vaším vztahem.
No a na tvé otázky neodpovím, neboť nejsem sociolog a nemám po ruce výzkumy. Nicméně, nesouhlasím s mnohým, co píšeš, že "tak to teď je". Odhadla jsem správně, že jsi starší, no v tom to taky bude. Neumíš si připustit rovnoprávnost. A k tvému kolegovi: důvodů, proč se dva rozejdou je obvykle víc... Ty "šuplíkuješ"...chlap, kterej doma vaří=onuce. Díky tobě a podobným ženám jde emancipace pořád ještě ztuha. A že se chlapi nechtějí ženit? Ony se totiž ani holky dnes nechtějí vdávat, víš.
 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(11.4.2005 9:49:54)
Babo Jago,

vis ty co...ale mit doma chlapa, ktery jak si sama psala "nehne prstem", takze jedete vztah stylem "ja pro tebe nehnu prstem, ty pro mne nehnes prstem"...a "on musi mit stesti, kdyz mu vyperes" ...to je vcelku sila..alespon takhle vyjadreno, mi to nepripada jako respektovani jeden druheho..

Je to taky o momentalnich podminkach, jinak bude ohledne prace doma a deti fungovat par bez deti, s detma(kde chodi oba do prace) a par s detma (kde jeden je s nima doma).
....a taky se jinak rozdeluje prace v byte a prace kolem domu (ono vyluxovat muze zenska i chlap v byte, ale treba posekat 2500m2 sad, je pro mne jako zenskou vcelku zahul na cely vikend a asi bych padla za vlast..jsem rada, ze si to nechava manzel pro sebe)


To, ze vyperu obleceni sveho muze, ci mu udelam obed na druhy den do prace (a oba povazujeme za samozrejmost, ze kdyz proste nevarim a jsem s detma pryc, tak obed do prace neni), neznamena, ze jsem jeho sluzka....

Stejne jako ja ho nepovazuji za onuci, kdyz si vyzehli svoje obleceni do prace, nebo rano bezne dela snidani pro sebe a deti(ktere rady vstavaji s nim), nevadi mu prebalit prcka, hrat si s nema, pomoci pri velkem uklidu, stara se hlavne on o naseho psa velkeho vzrustu(vcetne uklidu jeho ho** ze zahrady):-), atd atd..

.a taky jsem rada, ze je to on, kdo mi prohodi pneumatiky na aute, zase on je rad, ze jsem to ja, kdo si ridi svoje auto (ze nejsem zavisla na jeho ridicskem umeni), coz chodu nasi rodiny hodne pomohlo..

Je to o vzajemne "SPOLUPRACI", respektu k odvedene praci toho druheho a opravdu na to musi byt DVA..

Neni to o nejakem "Ty nehnes prstem, ja nehnu prstem a ty jsi dospely a ja jsem dospely"...predhazovat svemu muzi, ze "muze byt stasten, ze mu vyperu"...no to mi pripada velice nedustojne a ne-fair....alespon v nasem vztahu, kde proste makame oba a bez ohledu na to, kde momentalne makame...(jestli doma, v praci, kolem deti a samozrejme za 15let naseho vztahu se nam ty podminky uz nekolikrat zmenily)..

Ale respektuji, ze proste mas jiny nazor a jinak doma zarizeno, ale "rovnopravnost" u vas doma,jak to sama nazyvas, si v prinicpu vynucujes svym pristupem...neni to o pristupu VAS OBOU...

jana

 Jana Z. 


Re: Re: Re: Re: Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(11.4.2005 9:58:08)
chyba...ale jo, v principu se respektujete, protoze tvuj muze respektuje Tvuj pristup k vasi "rovnopravnosti"...

Ale neni to rovnopravnost ta, kterou znam ja z domova..ze proste nektere veci delame oba, jine mame uz lety prirozene rozdelene -logikou..

onen priklad, ze manzel tedy poseka sad a ja uvarim....ja bych padla za vlast kdybych mela posekta tu zahradu a naopak rodina by se nenajedla, kdyby varil muj muz...je to proste jen o tom, ze si prirozene prace rozdelujeme mezi sebe..

.a nevyzadujeme jeden od druheho nejakou praci jako "MUSS" ze ty jsi proste zenska tak MUSIS uvarit...kdyz je treba tak uvari on...kdyz je treba a on tu neni a je na sluzebce, tak zahradu posekam ja atd..

jana
 Baba jaga 
  • 

Janě  

(8.4.2005 23:44:37)
Jano, ty si nepřipadáš jako služka, protože si to neuvědomuješ, ale podle mě služka jsi. Byť ses do této role pasovala sama. Vzpomeň si na Ameriku v padesátých letech a na "problém beze jména"...
 Jana M 
  • 

Re: Janě  

(11.4.2005 9:02:10)
Babo jago:
OK jak chceš.Jenom okrajově.V sobotu i v neděli,když jsem se ráčila vzbudit jsem měla na stolku kafíčko,v neděli i omeletku se zeleninkou,jo a k obědu spáchal Jeník bramborovou kaši s uzeným. Máš poněkud zkreslené představy o mé činnosti v manželství, ale máš právo na svůj názor.

Jó a stále trvám, že na emancipované a rovnoprávné partnerství musej být dva.Co uděláš s chlapem,kterýho budeš milovat-on rovnoprávnost uznávat nebude a ty ano.Začneš ho předělávat k obrazu svému? Pošleš ho k brďičkům? Ale to je láska s podmínkou! Představa,že bych byla poslána umejt auto a přehodit kola ze zimních na letní jenom proto,že je rovnoprávnost mně docela děsí.
 Truhlice 
  • 

Re: Re: Re: Janě  

(11.4.2005 11:17:38)
jak píš Hugo z hor, myslím, že za to všechno můžou matky a sestry:o( Takže holky, co máte syny, vychovávat k samostatnosti!!! Já se to strašně budu snažit, protože z vlastní zkušenosti vím, že nejhorší je maminčin mazánek zvyklý na plný servis...naštěstí jsme si ho tehdy nevzala....

sašo, já bych takového manžela poslala k šípku¨...resp. k mamince, ať se stará, když ho tak blbě vychovala....
 Lída+2 


Re: Sašo, to je katastrofa!!! 

(7.4.2005 12:08:13)
Babo jago, to je blbí no ale když jsi to tam napsala.
Já teda manželovoi sváču taky nedělám. Ráno všem jen snídani.Ale myslela jsem,že by to bylo aspoň na čas lepší řešení. když přestane dělat všechno najednou bude zle musí přece postupně jinak to bude na rozvod a svího nedosáhne. Chlapi jsou konzervy. Vše jak bylo nic moc změna.
Jo a když manželovi občas podstrojuju tak očekávám,že se to tak stane i z jeho strany a hlavně když budu nemocná a budu mít 40C tak mi uvaří třeba čaj a nebo udělá zábal a tak,protože když to na mě skočí mívám až 40,5C a kdyby mi řekl,že mu taky čaj neuvařím když je nemocný nebo jde do práce tak no mi přijde taky divný ne.Jsme spulu a máme si vzájemně pomáhat NE???
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 12:53:46)
Sašo, opravdu zírám, jak se sebou necháš zametat. Tvému muži se nedivím, co všechno si k tobě dovolí, a to jen proto, že ty si to NECHÁŠ líbit. On snad nemá ruce, aby si svačinu udělal sám? JanaM má pravdu, vzbuď ho někdy, až bude fakt tvrdě spát a zeptej se, jaké kalhotky si máš vzít. A až mu zase doneseš večeři pod nos a on bude remcat, že mu nevaříš, tak OPRAVDU už nevař. Ať si něco udělá sám nebo ať hlady zdechne. Je dospělý a za sebe zodpovídá jen on sám. A mně kdyby chlap vyčítal binec jen proto, že musí vyprané a vyžehlené prádlo přeložit z gauče (na který se míní svalit) do křesla, tak už mu nevyperu ani ponožku.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 13:18:21)
Sašo, fakt to zkus: vyčítá ti, že nevaříš a máš binec, i když to není pravda? Tak nevař a neuklízej. Co myslíš, že se stane? Zamyslí se nad sebou a bude mít aspoň snahu se chovat jinak? Možná je opravdu tak vychovaný a jinak to neumí, ale jen dobrou vůli projevit. Nemusí hned vařit a prát, stačí, když tobě za to poděkuje místo brblání. U nás vaří manžel, taky ho za to ocením. Nebo máš strach, že se s tebou rozejde? Já (teď mluvím za sebe, někdo to třeba vidí jinak) bych snad byla i ráda...
 Kaaja 


Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 13:57:38)
No jak jsem pochopila, tak kdyby Saša neuvařila tak se půjde najíst k mamince a pomlouvat, že má neschopnou ženu, není to tak Sašo? Na to bude muset jít jinak. Možná když budou pryč (myslím tchána a tchýni). Ale s tím vzbuzením souhlasím.
 DENISA 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 14:37:52)
Tak to mě napadá jen řešení: aspoň NA ČAS od manžílka odejít nebo ho poslat "k mamince". A uvidí se. Jestli se mu bude stýskat a bude ochotný se sebou něco dělat nebo si vystačí s maminkou. Pak už asi není co řešit. Jinak kdybych já někomu podstrojovala jako Saša a ještě si chodil na mě stěžovat k mamince, asi bych měla na krku vraždu.
 Lída+2 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(7.4.2005 16:14:03)
ˇUplně nejlepší by se bylo asi odstěhovat.A stačilo by pár km. Takhle zhýčkaný člověk to bude mít jako strašnou dálku.
Radím pomalu a polehoučku dělat míň a míň věcí.Protože se bojím kdyby to bylo najednou tak to bude špatný.
 baba jaga 
  • 

Pro Denisu 

(8.4.2005 23:40:30)
Naprostý souhlas!:-))
 Hugo z hor 


Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(8.4.2005 13:42:19)
Ahoj Sašo,
tak takového chlapa bych poslala šupem tam odkud přišel! Nejdříve bych zkusila léčbu šokem. Nevím, jak velkého máš klučinu, ale odjela bych aspoň na 14 dní někam pryč - třeba si zaplať lázně (což by prospělo i Tobě), nebo aspoň někam ke svým rodičům, kamarádce, minimálně 100km daleko, vypnout telefon, ... ať si manžel poradí sám. Pokud to nepomůže a manžel se vrátí k mamince, ať tam zůstane.
Já vím, radí se mi dobře, ale když vytrváš, bude líp.
Mluvím ze skoro vlastní zkušenosti. Moje matka se vdala na statek a dobrovolně ze sebe služku udělala. Když jsme byli s bratrem malí, bylo mnohem více práce kolem dobytka, lesa, celého statku, všechno se dělalo ručně. Bylo samozřejmostí, že máma pomohla na poli, ve chlívě, .... pak to přešlo i na nás. Máma ještě k tomu všemu vařila, uklízela, prala, starala se o 2 malé děti, ... prostě všechny domácí práce. Časem jsem starost o domácnost přebrala já (jsem astmatik, alergik a pokud jsem se třeba jen přiblížila k senu nebo ke krávě, odváželi mě na pohotovost), máma začala zase víc pracovat venku. Postupem času přibívalo mechanizace, práce "ubívalo". Já v té době už studovala a domů jsem jezdila tak 1, 2x za měsíc. Bohužel, mámě k práci venku přibyla i domácnost. Asi před 5 lety mámu srazilo auto a pár dní zůstala v nemocnici (kromě zlomené nohy a spousty modřin a odřenin se jí nic nestalo), já měla zkouškové a domluvenou brigádu, takže jsem domů nemohla. A tak zůstali 3 chlapi (bratr, táta a děda), zvyklí na plný servis, doma sami. Byl to pro ně šok, když jsem po týdnu přijela domů, musela jsem si prokopat cestičku mezi špinavým nádobím a prádlem, ale uvařili si, prádlo nosili sice nevyžehlené, ale ze šňůry si ho sundali. Tak jsem doma uklidila, vyprala, uvařila, a zase odjela do školy .... mámu přivezli z nemocnice - nohu měla v sádře a nemohla chodit a táta kupodivu se o mámu začal starat, bratr začal mýt nádobí, podle pokynů zvládli vyprat i některé méně důležité věci jako úklid. Po měsíci a půl toho měli všichni plné zuby a pořádně si oddechli až když už máma mohla zase perfektně chodit. Jenže tím se vrátilo vše do starých kolejí - máma teď chodí do práce tak na 12 hodin a pak ještě funguje doma - úklid, vyprat, vyžehlit a hlavně navařit - tátovi a bratrovi svačinu i oběd do práce, dědovi nechat doma oběd (který si ani sám už neohřeje a čeká, až někdo přijde domu - ne že by to nezvládl, je jen pohodlný). Táta si ztěžuje, jak je utahaný protože dělá na směny, brácha kromě práce taky už nic nezvládá no a děda už jen nadává.
Tak a takový vzor si odnesl bratr do života. Očekával to samé i od své přítelkyně (už jich bylo několik), jenže ta mu to chvíli trpěla, ale pak najednou bylo po všem - postavila ho před hotovou věc - buď se bude starat i on nebo se má vrátit k mamince. A tak je u maminky. Sice už občas doma s něčím pomůže, ale ještě bych ho odma nechtěla.
Já teď občas přijedu domů mámě pomoct, ale už mám vlastní rodinu, takže to nejde pořád. Uvidíme, až naši zůstanou sami, .....
 DENISA 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(8.4.2005 16:32:40)
Dobrý nápad - ty lázně! Udělej to, jestli to aspoň trochu jde a uvidíš:
1) zjistí, že bez tebe být nechce a začne pro to něco dělat
2) vrátí se k mamince, která ho bude s láskou opečovávat a poslouchat, jaké s tebou má "trápení"
V případě druhé možnosti bych si řekla, že "pro jedno kvítí slunce nesvítí" a že i lepší chlapi jsou na světě.
 jíťaz 


Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(19.5.2005 15:26:57)
buďte sama sebou!
a hlavně se mějte ráda! přiznám se, že pokud (i přes mou snahu vše zvládat) by mi kdokoli řekl, že jsem neschopná a ani neuvařím, tak ho pošlu "níže kříže". a pokud jsem do té doby vařila, uklízela apod., tak bych mu ukázala, jak to vypadá, když jsem "neschopná, nepořádná a ani neuvařím". většina chlapů totiž ještě nepochopilo, že domácí práce je jedna z nejotravnějších činností, které jsou vidět, jen když je neuděláte.
 Eva Dvořáková, 2 děti 
  • 

Re: Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(2.6.2005 8:42:13)
Mluvíte mi z duše. Jednu dobu jsem byla docela špatná z toho, jak nejsem schopná zajistit poklidný a bezproblémový chod domácnosti. Ale už mě to přešlo. Je důležité udělat radost sama sobě a nevyčítat si, že jsem místo toho neupekla buchty, neumyla nádobí, ...Jdu si lehnout s naší beruškou (1,5 roku). Měla jsem budíček už 4.15 hod.
Eva
 iM 
  • 

Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(1.3.2006 16:12:27)
Ahoj Sašo,
asi zklamu a neporadím. Můžu jen přispět vlastní zkušeností. Přečetla jsem hodně klnih o výchově, ale stejně je to v životě jinak. Rady typu nech manžela s dítětem vřele nedoporučuji. Já jsem šla do práce po 4 letech na mateřské- s 4 letým a 2,5 letou a měla jsem podmínku" když se chceš vrátit do práce, musíš zvládnout tu i děti a domácnost". jsem zebejčila, udělala jsem vše. pak zase " nosíš málo penez, živím vás, najdi si neco jiného: Nasla jsem a chodila místo na 6 hodin na 8 a víc a nosila domů víc pěněz. milouš ale musel deti obcas vyzvednout ze skolky, převzít od " hlídací tety" a ohřáíd večeři- desný problém vše. pak nastala situace já po 10 hoidinách v práci, doma s úsměvem tatínek, který v 19.30 nemě s prvnákem napsaný úkol- oni to nestihli a plný d´řez nádobí. Snažila jsem se neječet, dát si sprchu,mnapsat pkoly, uložit deti, umýt nádobí a tak. A stále dále kolem skal až k rozvodu,. dnes je miliuš podruhé ženatý, žena ho chápe a budou mít mimi- o ti se mají,. Jsem uprípmně zvědavá, jaký bude na druhý pokus otec. ale ona jeho druhá žena měla dítko u rodičů, tak je určitě někam hodí ui to jejich společné a bude v klidu. jinak teplé večeře stíhám denně, jen ve čtvrzek vaří dcera- ohřeje nabo uvaří- ve 12 zvládá skvěle, synek, pokud má hlad , si uvaří a jinak počká. Párkát jsem nechala at si pocká a nedala mu teplou večeri- něci si udelal sám. tak nevím, doma je čisto, jídlo a já jsemd ost utahaná.
 iM 
  • 

Re: poradite, jak nebyt sluzka? 

(1.3.2006 16:56:13)
Ahoj Sašo,
asi zklamu a neporadím. Můžu jen přispět vlastní zkušeností. Přečetla jsem hodně knih o výchově, ale stejně je to v životě jinak. Rady typu nech manžela s dítětem vřele nedoporučuji. Já jsem šla do práce po 4 letech na mateřské- s 4 letým a 2,5 letou a měla jsem podmínku" když se chceš vrátit do práce, musíš zvládnout tu i děti a domácnost". jsem zabejčila, udělala jsem vše. pak zase " nosíš málo penez, živím vás, najdi si neco jiného" Nasla jsem a chodila místo na 6 hodin na 8 a víc a nosila domů víc pěněz. milouš ale musel deti obcas vyzvednout ze skolky, převzít od " hlídací tety" a ohřáíd večeři- desný problém vše. pak nastala situace já po 10 hoidinách v práci, doma s úsměvem tatínek, který v 19.30 nemě s prvnákem napsaný úkol- oni to nestihli a plný d´řez nádobí. Snažila jsem se neječet, dát si sprchu,mnapsat pkoly, uložit deti, umýt nádobí a tak. A stále dále kolem skal až k rozvodu,. dnes je miliuš podruhé ženatý, žena ho chápe a budou mít mimi- o ti se mají,. Jsem uprímně zvědavá, jaký bude na druhý pokus otec. ale ona jeho druhá žena měla první dítko u rodičů, tak je určitě někam hodí ui to jejich společné a bude v klidu. jinak teplé večeře stíhám denně, jen ve čtvrzek vaří dcera- ohřeje nabo uvaří- ve 12 zvládá skvěle, synek, pokud má hlad , si uvaří a jinak počká. Párkát jsem nechala at si pocká a nedala mu teplou večeri- něci si udelal sám. tak nevím, doma je čisto, jídlo a já jsem dost utahaná.
Tchyni bych odbyla s usmevem, ze jistě její pomnoc privitas, ale más na svou domacnost svuj nazor. Muj milous mi vyhrozoval, ze doma nebude, kdyz mě tchyne nakazila a ja mela tehotna 3 mesice horecku zanet stredniho ucha. Antibiotika jsem zvracela, tak mi navrhl, ze at jdu do nemocnice, ze da syna k tchyni. tak jsem rekla, ze bud si vezme osetrovacku a ja si necham pichnout ucho nebo pujdu do spitalu i se synem a on se musze k matince stehovat sam. Dopadlo to dobre, jsem temer 9 let rozvedeni.. pevne nervy
 Gabča, Adélka skoro 4roky a Eminka 1,5roku 
  • 

Vyjděte mezi mámy 

(23.2.2006 21:20:43)
Už to píšu podruhé, smazala jsem si to.

Doporučuji kontakty s maminkami, ty co vypadají dokonale i po několikáté, možná omezit :-)
Někdy mám pocit, že mám tu úlohu, že si každý ve srovnání se mnou musí připadat dokonalý...
Začala jsem být aktivnější v jednom mateřském centru, konečně jsem dostala odvahu. Hlavně kvůli holčičkám. A dnes to tam většinou probrečely. Ale odpoledne mi Adélka vyprávěla jak se jí tam líbilo...
A ty básničky, to přijde. U nás to přišlo jak vichřice, básničky umí už skoro i náš tatínek.
Nikdo nejsme dokonalý, ale chci si to užít.

Někdy je asi lepší utéct mezi lidi a nabrat síly jinde, pak se to uklidí.

A to že s vámi děti vaří, je skvělé, moje starší už moc nechce. Tedy pokud to není pečení buchet, to je baví. Budu muset trochu zvolnit tempo a zvát je do toho.

Držím palce. Gábina
 Katka tři děti 
  • 

Re: Vyjděte mezi mámy 

(25.2.2006 23:09:30)
Milá Gabčo,
U nás máme taky bezva mateřské centrum. Chodím tam s Karolínkou(4 roky), ale teď s menší pauzou. Mám ještě skoro 3 měsíční Terezku. Tak teď se tam chystám po neděli. Zase tam budeme chodit pravidelně. Mrzí mě, že u nás jsou plné školky berou jen předškoláky a maminkám co chodí do práce.Už aby bylo pěkně a mohli jsme být venku(na zahradě).
Zdraví Katka
 MichaelaSe 


Pro Katku 

(27.2.2006 3:36:30)
Ahoj Katko,

omlouvám se za odmlku, ale večer jsem tak unavená, že si čistím zuby se zaťatými zuby. Fakt.
Ta pubeta je horší než smrt. Když zaspí Tvůj syn, tak mu zakaž televizi nebo počítač na nějakou dobu, ale musíš to vydržet, ale to Ty asi víš.
V kolik chodí Tvé děti spát? Já bych chtěla v 8, pak už je nemůžu ani vidět.
Jo, byli jsme s manželem po strašně dlouhé době na plese, školním. Marek(14) tam tančil se svou třídou polonézu a mazurku a já jsem byla pyšná a pila jsem víno, takže jsem přestala být strnulá a vyděšená z tolika lidí a taky jsem přestala koktat. A taky něco zařinčelo, tak jsme se šli podívat co. To Markova třída se nakvartýrovala do tak malýho prostoru, že jich pár proletělo sklem. Nic se jim nestalo, ale zjišťovalo se, kdo to začal.
Marek žduchl Davida, David Petra, Petr Petru......
Míša




 Helena, dva kluci 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 10:37:39)
Milá Zorko,opravdu milá, zdravím vás.
Mám kluky dva, rok a kousek od sebe,ted je jim deset a jedenáct A než jsem byla úplně na dně, také jsme malovali vodovkama v kuchyni,a večer, když jsem sama / manžel byl v práci - kde by taky večer byl , že ? / složila své uštvané tělo do křesla, jsem se také ptala - jsem vzorná matka ? Jak je možné, že nestíhám ? Vždyť mé dítě tolik chtělo něco tvořit! Proč jsem zase selhala ,jak to , že už večer po koupání nejsem ta naplno milující matka ? Ráno se musím snažit víc !
Ano, jsme oběti časopisů a návodů, jak vychovávat a jak lze snadno vzorná manželka, matka, milenka, hospodyně, uklízečka stačí prý chtít a nebýt líná...vždy upravená, vždy uklizeno, žádný problém, že.
Jenže nejsme koně, a věřte, že i kdyby naše nadšení a zápřah převzali koně, dávno by to vzdali a odmítli táhnout.Znám také výčitky, co vás teď trápí a vážím si toho , jak chcete pro Jitulinku to nejlepší. V jedné krásné knížce, kterou si čtu, když mě popadnou pochyby, jestli dobře vychovávám své děti,je myšlenka : Co vaše dítě potřebuje nejvíc, je spokojená máma . Zkuste , když se vám nechce dokola likvidovat následky výchovy prostě si říct , tak a teď se mi nechce ! A Jituško, nebudeme malovat vodovkama . A hlavně, nevyčítejte si to !Je tisíce dětí, které doma nikdy vodovky nerozbalilo. Minulý týden jsem příbuzným dětem věnovala modelínu, takovou tu obyčejnou,a děti jí rozbalily a začaly kousat. Nikdy modelínu neviděly.A nejsou to nijak umolousané děti z ulice ! Ale zpět k mateřské .
No a jak jsem tak táhla za dva a vlastně držela a organizovala celou domácnost , v bytě čtvrté kategorie,bez topení, záchod o půl pata jinde ,elektrický dvouvařič ,v novém městě bez známých , jednou, to bylo klukům asi tak dva a tři , jsem nějak vyzkratovala , každého zavřela do jedné postýlky a práskla dveřma.Zavolala jsem manželovi do práce, že nejsem doma, ať jde k dětem, chodila jsem po městě a brečela, jak jsem jim ublížila. Po hodině jsem skončila v poradně / sice pedagogické/, ale byla tam paní, co se ptala , co že mi ty děti udělaly. A já řvala nanovo, protože já jsem byla přesvědčená, že týrám své děti, a že jsem přece ublížila jim !
Dnes mám úsměv na rtech a jsem si jistá, že neprásknout těmi dveřmi a nezastávkovat, tak jsem dnes úplně zhuntovaný člověk.Divím se , že jsem táhla tak dlouho.dnes umím vyhovět i svým tužbám a hlavně , pokud se mi něco opravdu nechce a jde to nějak obejít, s KLIDNÝM svědomím to odložím.
A váš krásný dopis, plný lásky a starostlivosti o malou Jitušku je mi moc blízký. Já to znám. Manžel přece vydělává, ještě chodí do večer školy , jednu holčičku a trochu té práce v domácnosti přece zvládnu sama, co bych to byla za ženskou ? Nebudu nikomu přidělávat starosti,že ? Ale člověku prostě někdy docházejí síly a nechuť být pořád připravená a naladěná na dítě, které je s námi dvacetčtyři hodin denně, je úplně normální.
Zkuste nakouknout do knížky. Jmenuje se Proč jsou šťastné děti šťastné, vydalo ji nakladatelství Portál, a pokud ji neseženete , půjčím vám jí. Držím palce, a jak říkám, jste moc príma máma.
 Jana 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? - Proč jsou šťastné děti šťastné 

(2.10.2000 12:11:04)
Nejen Zorce

Už jsem tu dříve narazila na doporučení knihy
Proč jsou šťastné děti šťastné (nakladatelství Portál)
a koupila jsem si ji tedy přes rodinu.cz a knihkupectví studovna. Včetně poštovného a balného ca 165,-Kč na dobírku asi do 1 týdne.
Miminko sice teprve plánujeme, ale čteme ji oba (já i manžel) a moc se nám líbí. Je výborně srozumitelně napsaná, ne příliš vědátorsky a potvrdila nám spoustu věcí, o nichž jsme si mysleli, že jsou správné, ale pod vlivem amerických filmů zrcadlících až přetolerantní rodiče jsme začali nabývat dojmu, že máme asi příliš zastaralé a přísné názory na výchovu dětí. Potvrdila nám, že to tak není.
Přečtení této knihy vřele doporučuji každému.
 Ester, syn Elijáš 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(4.11.2005 10:24:30)
Milá Heleno,
chtěla bych jenom napsat, že mě váš příspěvek pohladil po duši a povzbudil. Děkuji
 Šárka, syn 9,5 roku 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 11:49:45)
Milá Zorko,
je krásné, že se snažíš stihnout všechno (být dobrou maminkou, hospodyní, ženou, milenkou,... jak píšeš), ale pokud z toho nemáš dobrý pocit, bylo by asi třeba někde ubrat.Nenech si namluvit, že to některá z nás maminek všechno stíhá. Máš pocit, že na svou tříletou holčičku nemáš dost času - ale nemohla bys vnímat třeba to společné vaření ne jako nepříjemný úkol, který musí být splněn, ale jako hezkou společnou aktivitu. Přece nevadí,že to trvá déle (buď dřív začnete nebo bude večeře trochu později), ale ty a tvoje holčička jste přitom spolu, můžete si povídat (o vaření,legrácky, zážitky z tvého dětství, básničky), můžete si zpívat písničky,.... Stejně tak při žehlení - třeba by malou cestovní žehličkou mohla tvoje dcerka pomáhat "vyžehlit" nejaký kapesník na podložce vedle tebe. A klidně takový kapesník ulož jako opravdu vyžehlený a nech jí, ať se třeba v obchodě nebo babičce pochlubí, že si ho sama žehlila.

A všechny starosti, že ji ochuzuješ, pusť z hlavy. Ochuzovala bys ji, kdybys ji posazovala před video a zatím nerušeně cídila byt do vysokého lesku. Společnou činností ale nejlépe obohacuješ duševní obzor své holčičky a poznáváš její schopnosti. To víš, trochu práce navíc si tím asi připravíš, ale opět, zkus to brát a organizovat tak, abys neuklízela po ní ale po skončení činnosti s ní. A dokud si maluje, maluj si třeba s ní (možná se ti tak podaří zabránit nějakému tomu převržení kelímku s vodou a čas, který malováním "promarníš" získáš tím, že nebudeš muset vytírat).

To co ti radím, nejsou jen plané teorie, praktikovala a praktikuju to se svým synem. Je mu sice už 9,5 roku, ale stále se to vyplácí. Chodím už dávno do práce a tak společného času ani času na běžné povinnosti není nadbyt (ale když jsi doma, nemáš času o moc víc, protože zase je víc těch každodenních povinností dokola se opakujících).
Na malování vodovkami, hraní s plastelinou, rozebírání všemožných pokladů má starý umakartový stůl postavený v kuchyni, kde je na podlaze snadno utíratelné lino. Hlídám jen to, aby se na takové činnosti "pracovně" oblékl. A že je pak jako čuňátko? To je po pobytu na zahradě či s tatínkem v dílně taky.No, zaplať pánbůh za automatické pračky, ty si s tím poradí.
A věř mi, před deseti lety bych nebyla věřila, co všechno mi nebude vadit a co dovolím (např. rám dveří do Davídkova pokoje je olepený všemi možnými nálepkami, v pokoji třeba 14 dnů přeskakuju a vysavačem opatrně objíždím nejakou zvláště povedenou stavbu, na všech vypínačích v domě jsem rezignovaně nechala fixem vyznačit polohy zapnuto a vypnuto). Nápady malých kluků si určitě nezadají s nápady malých holek.
Trávím s Davidem i dnes hodně času (říkám si, že si to musím užít, dokud o mne stojí, dlouho už to nevydrží) a podnikáme spoustu věcí spolu. A to víš, že pak nestihnu zase mraky toho, co bych chtěla (a to víš, že se při tom vždycky neusmívám a někdy parádně vyletím). Ale představ si, jak je to krásné, když synovi na výtvarný kroužek ušiju omyvatelný "futrál" na štětce a na vodovky a on přihlíží, jak jej vyrábím, a pak mi nad hotovým řekne: "Maminko, ty jsi tak šikovná"? To roztaju jak ledy v jarním slunci a říkám si, čert vem neutřený prach a nevytřenou podlahu, tohle bylo důležitější (pro oba).

Nedělej si starosti, že tvoje Jituška nemá kolem kamarádky na hraní. Je ještě dost malá a víc ji stimuluje interakce s dospělými, mezi dětmi by zatím spíše vznikaly konflikty (o hračky).
Měj se hezky.
Šárka
 Pavla,2děti 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 22:11:23)
Milé kolegyně maminky!
Vaše povídání je pro mě přímo balzám na duši ! Také si totiž připadám podobně neschopná...
S tím , že všechno nestihnu , už jsem se dávno vyrovnala , naučila jsem se taky občas hodit nohy na stůl a odpočívat , ale mám jiný problém. Někdy / často/ mám pocit že manžel by spíš uvítal ten vypulírovaný byt a večeři o čtyřech chodech , než spokojené děti , které mu vyprávějí , co všechno jsme prováděli . Moje tchýně je totiž naprosto dokonalá , vždycky má pořádek , na podlaze se nemusí nic přeskakovat atd. Marně mu vysvětluju , že tchýně je 10 let v důchodu a nic než péči o byt 3+1 nemá na práci.
Co Vaši tatínkové , těm to nevadí?
 Mirka,Michalka 8.měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 23:20:05)
Dneska přišel můj manžel domů, přerazil se o košík na hračky, nakopl se o stolek, který byl na netradičním místě, aby jsme měli kde lézt a k večeři jsem mu nabídla chleba s paštikou. A co on? Podíval se na to spokojené, rozesmáté dítě, co se se mnou válelo na koberci, usmál se a políbil mě. Máme za sebou 8 let manželství. Doma udržuju "půlhodinový nepořádek", což je nepořádek, který se dá uklidit za půl hodiny a všichni známí to vědí, takže dopředu volají, že už jdou. Nevařím, manžel má teplé obědy v práci a tak se u nás vaří jen o víkendech a to si buď s holčičkou hraje táta a máma vaří, nebo naopak. Můj manžel rád a dobře vaří. Takže, když se mám rozhodnout mezi horou nádobí a hraní si z dítětem, tak volba je jasná. Však se to může udělat až bude malá spát. Čas letí jako voda a moje holčička za chvíli půjde do tanečních a potom budu mít na čištění koberce, umývání oken a zašívání ponožek spoustu času.
Mirka
 Jitka, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(3.10.2000 22:44:58)
Ahoj Mirko, jsem ráda, že existuje i taková domácnost, jako je ta naše. Nepořádek nám sice vnitřně vadí, ale nějak to nezvládáme. Většinu času se snažíme věnovat našim dvou holčičkám. Jedna začala teď chodit do první třídy a ta mladší ještě nezačala ani chodit (jsou ji totiž 3 měsíce).Takže ráno vstanu, vypravím dcerku do školy, hodím plínky do pračky, nakojím tu mladší, pověsím plínky, vařím oběd, starší dcerka přichází ze školy, obědváme, myju nádobí (teda myčka), píšem úkoly, pak jdeme na procházku, nebo lépe řečeno 2 týdně jdu doprovodit s kočárkem starší dcerku do tanečků a ty další 3 všední dny jdeme jen tak. Zapomněla jsem říct, že mezi tím kojím a přebaluju a hraju si s naší miminkovou holčičkou. No prostě den je fuč, manžel příjde z práce, doma je nepořádek. Samozřejmě se pořád vrší nevyžehlené prádlo. Nejlepší pro to, abychom uklidili, je to, že k nám někdo má přijít na návštěvu. Z toho důvodu nemám ráda neohlášené návštěvy a všichni známí to ví. Jinak u nás doma vysává náš milý tatínek, a když se pouštíme do uklízení, tak je nejlepší, když děti vezme někdo ven, buď babičky, nebo jde tatínek a já mám na to klid. Ale hlavně, že se máme všichni moc rádi, s dětmi si hrajeme a jsme si všichni navzájem výbornými kamarády. A když si chci udělat někdy čas pro sebe, i když není zrovna uklizeno, tak manžel hlídá děti a já jdu se svýma dvěma kamarádkama (taky mají jedna 2 děti a druhá dokonce 3) pobavit někam do restaurace, zatančit si, prostě vypnout. Samozřejmě, že to si mohou dovolit i naši tatínkové. A funguje to bez dvou měsíců už 9 let. Mějte se hlavně všichni rádi, pořádek není to nejdůležitější, lepší je užít si hodně legrace se svými dětmi. Zdraví Jitka
 Milena, syn 3,5 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(3.10.2000 9:41:28)
Ahoj Pavlo,
jsem ráda, že tu někdo "nakousl" téma tatínků. Takže k tomu našemu exempláři:

- Nepořádek v bytě mu nevadí (sám vytváří největší). Naopak ho rozčílí, když pečlivě uklidím a on pak nemůže nic najít.

- Teplé večeře jsou pro něj základ. Vyrostl v rodině s babičkou v domě, takže na vaření tam byly dvě a mohly se střídat. Za studenou večeři jsou u nás považovány i tousty zapečené se sýrem, šunkou, rajčaty apod. Nemusím snad dodávat, že bezmasá nebo sladká jídla (palačinky, krupicová kaše) nejsou plnohodnotná strava a uznána mohou být jen jako předkrm, respektive moučník.
Na druhou stranu - s dobrou večeří mi projde všechno. (Nedávno se tchýně ptala, co můj muž říkal mému novému, příliš krátkému účesu. Po pravdě jsem odpověděla, že ho ještě neviděl, ale "k večeři je jehněčí, takže to udejchá".)

- Pomoc v domácnosti si představuje tak, že odejde z bytu, abych já mohla v klidu vysát a vytřít i pod jeho pracovním stolem. O čistých košilích je přesvědčen, že rostou ve skříni samy, naskládané do štosu. Oblek, který po příchodu z práce svlékl, zůstává ležet na zemi, dokud ho já nepověsím (jednou tam takhle ležel 4dny). Jediné "lehy" mám na Štědrý den, kdy samostatně vykuchá, naporcuje a osmaží kapra a připraví bramborový salát s vlastnoručně našlehanou majonézou (o našich prvních Vánocích jsem dala do salátu šunkový salám a od té doby mi nedůvěřuje).

Kromě toho má spoustu skvělých vlastností, takže mám pocit, že jsem se vdala dobře, ale stejně by mě zajímalo, jak jste na tom vy ostatní. Jediný "srovnávací subjekt" - manžel mé nejlepší kamarádky - totiž škrábe brambory, žehlí si své košile sám a ráno po sobě umyje umyvadlo, takže pak není celý den od zubní pasty.
 Lenka (Šárka 4,5 měsíce, děti 15 a 19 let) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(3.10.2000 11:46:55)
Ahoj Pavlo a Mileno,
vaše příspěvky byly jako náplast na dušičku ... Na miminko jsem se moc těšila a plánovala si, co všechno s ním budu dělat. Realita je jiná. Pozor nestěžuju si - jak říká manžel - mám co jsem chtěla. Krásnou, zdravou a hodnou holčičku. JENŽE !!!!
14 dní před porodem zemřela manželova první žena a já "podědila" dvě dospívající děti. Známe se už dlouho, takže mezi sebou máme docela hezký vztah. Oni ale nejsou zvyklí doma pomáhat. Manžel se dušoval, že bude pomáhat on a děti se to naučí, ale když po někom něco chci, neobejde se to bez narážek, výčitek a já si to pak stejně udělám sama.
Po narození Šárky začaly dostihy. Nejsem na mateřské, jednou týdně docházím do firmy k zákazníkovi, dělám účto doma manželovi. Vše se srovnalo, ale před měsícem se "děti" nastěhovaly k nám natrvalo (předtím byly někdy u babičky, jindy u nás - nikdy jsem nevěděla pro kolik lidí mám vlastně vařit) a dostihy začaly nanovo. A teď k manželovi :
- nepořádek (byť provozní) - neuznává - prádlo se v obýváku neskládá ...
- jídlo - vařím obědy pro manžela, syna a někdy dědu, večer pak teplé večeře (studené nejsou plnohodnotné, polévka taky ne ...) všichni tři jsou vybíraví. Manžel musí mít maso, děti ho moc nemusí ...
- prádlo - "pere ho pračka a složit a vyžehlit těch pár kousků není zas takový problém" (nejméně jedna pračka denné - spíš dvě)
A tak dále ... S dětmi jsem většinu času doma sama - do výchovy mluvit nesmím - pokusila jsem se a pohádali jsme se jako ještě nikdy. Manžel je hrozně hodný člověk, ale poslední měsíc se změnil k nepoznání. Moje připomínky svádí na to, že si nemůžu zvyknout na děti.
Vedení domácnosti se ode mne očekává, žádné uznání nemůžu čekat. A to se Šárka ještě nepohybuje po bytě. Ale ono se to nějak zvládne. Musí. Zatím se těším z každé chviličky strávené se svojí holčičkou, ona za to stojí, ale už teď je mi jasné, že by si zasloužila daleko víc času, než jí můžu dát.
Ahoj a držte se.
Lenka
 Hanka, 2 děti 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(4.10.2000 10:58:39)
Milá paní Lenko,
máte můj upřímný obdiv. Dostat se do té situace já, asi bych starší děti zmlátila (no, u toho devatenáctiletého si nejsem jistá, obzvlášť je-li to zdatný mladík) a o manžela přerazila váleček:))
Ale teď vážně. Zkuste svému muži sepsat všechny věci, které se musí dělat, a požádat ho, ať některé činnosti přidělí svým dětem a na jejich vykonávání ať trvá - on. 15 či 19 let staré dítě musí být schopno třeba 1x týdně vyžehlit, vytřít či vyluxovat, a nebude-li tato práce hotova, bude manželovi jasné, na koho se má rozčílit. Totiž plané sliby "pomůžeme", byť míněny upřímně, stojí s prominutím za prd. Jistě nemají starší děti tak málo času, aby nemohly denně 30 - 45 minut věnovat společné domácnosti. Stejně jim to bude jen k užitku, až jednou budou mít vlastní hnízdo. Zkuste to na manžela diplomaticky, ale ať je jasné, že jim ty povinnosti přidělil on. Zkuste třeba upéct bábovku, uvařit čaj a v pohodě to s nimi probrat, ať si třeba určí, co dělají rádi (někdo třeba obzvlášť nenávidí luxování, ale snáší mytí nádobí). Na dohodě, které v klidu dosáhnete, však musíte trvat. Protože vy to teď zvládáte, ale a) není to spravedlivé b) starší děti tak dostávají zcela nevhodný vzor do života o fungování domácnosti a hlavně c) taky byste se mohla časem sesypat.
Opravdu vás velmi obdivuji, jste skvělá.
 Lenka (Šárka 4,5 měsíce + 2 dospívající děti) 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(7.10.2000 11:36:34)
Chtěla bych poděkovat Heleně a Hance za psychickou podporu a rady. Došlo mi, že to asi opravdu není normální. Že chyba není ve mě, ale někde jinde. Přemýšlela jsem, jak to navléci, aby na vše přišel manžel a pomohla mi náhoda. Ve čtvrtek ráno jsem se probudila s teplotou. Nic moc mi nebylo, až na tu teplotu. Nahlásila jsem to manželovi a on mě zahnal do postele. Musím přiznat, že jsem tam zalezla ráda. No a pak už jsem jen sledovala cvrkot. K obědu se dojedly zbytky (jinak bych je dojídala já další týden). Když přišla Markéta (15)ze školy, dostala do kočárku maklou Šárku a byla odeslána na nákup. Na otázky typu "kde se tu nakupuje ? nebo Jak mám nakupovat s dítětem? nebyl brán zřetel. Bylo jí doporučeno, ať si pospíší, protože pak ještě musí uklidit koupelnu, složit suché prádlo a pomoct s večeří. Nevěřila, jak to má prý stihnout? Sašu (skoro 19) zase manžel poslal alespoň pověsit vyprané plínky. Dost se divil, ale zvládl to. Při večeři se manžel rozčílil, že si každý vymýšlí něco jiného a to co vymyslel on, nikdo nechce. Nakonec to vyřešil. V pátek zase posadil Šárku do kočárku Sašovi, dal mu lístek s nákupem. Saša se opět divil, ale šel. Z obchodu ale volal, že Šárka strašně řve ve frontě. Vrátili se oba v pořádku, Saša poučen, to není vždycky tak jednoduchý - nakupovat s prckem. Prý se strašně styděl. Jo, jo když se chce a musí se, tak jde všechno. Jsem zvědavá, jestli jim z těhle zkušeností něco zůstane. Jak to nakonec všechno dopadne někdy zase napíšu.
Lenka
 Helena , dva kluci 
  • 

Málo času na dítě aneb třikrát hurá Lence, že vydržela v posteli. 

(9.10.2000 13:41:40)
Milá Lenko, doufám, že tím sledováním cvrkotu ti klesla horečka a už jsi fit.
Jinak je to od tebe parádní zpráva, posílám veliké uznání tvému partnerovi, jelikož se ukázal jako formát.Doufej,a trvej na změnách , snad mu to vydrží. A až bude nejhůř , jedna rada pod pás. Taková horečka se dá vyhnat teploměrem namočeným do teplého čaje. Bacha ! Ať není moc horký! Nebo budeš mít rázem pětašedesát celých čtyři !!!
Královsky jsem se bavila při představě osmnáctiletého muže s uřvaným prckem na nákupu. Piš deník ! Nic mě dnes tak nepotěšilo, jako váš Saša v krámě. Budu se usmívat až do večera. Měj se skvěle a držím palce !
 Lenka (Šárka skoro 5 měsíců) 
  • 

Re: Málo času na dítě aneb třikrát hurá Lence, že vydržela v posteli. 

(9.10.2000 22:53:15)
Milá Heleno,
díky za přání - už jsem opravdu fit. Myslím si, že mě vyléčilo Sašovo vyprávění podrobností z nákupu (chceš-li se zasmát, pošli mi svůj mail a já Ti popíši celou akci podrobně - nákup probíhal v právě otevřeném hypermarketu plném lidí a za podpory části fronty na pokladnu). Musím uznat, že to vzal sportovně. Sice tvrdí, že Šárku už nikdy nikam nevezme, ale to tvrdil i předtím. Deníček Šárce píšu, takže kapitola Jak jsme s bráškou nakupovali se tam bude vyjímat. Abych nezapomněla - dneska jsem ven ještě nešla, a tak si Šárku do kočárku naložil manžel (nikdo jiný z rodiny už nezbyl) a odkráčel nakoupit a na jedno rychlé pivko. Zpátky byli coby dup, s nákupem, ale bez piva. Šárka prý spinkala po dobu nákupu, ovšem 100 m před hospodou spustila. A tak se odplížili domů. Takže zítra už bude čekat kočárek na mě.
Takže přeji také tak veselé dny Lenka
 Lída, syn 17m 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě 

(10.10.2000 13:06:09)
Ahoj holky,

moc vám všem děkuju za příspěvky o žehlení, uklízení a tolerantních nebo netolerantních tatíncích. Vytisknu si to jako útěchu :-) Díky za nápad dělat jen nepořádek, který jde uklidit za půl hodiny, zkusím se naučit ho vytvářet :-))
Měla bych další tip na to, jak udržet v bytě pořádek. Zkuste si dát inzerát, že měníte byt. To byste nevěřily, co všechno a jak rychle vypulírujete, když budete chtít to svoje „prodat“. Zkoušíme tu už dva měsíce, jen by ty návštěvy měly chodit denně, abychom ten pořádek se synem udrželi… Muže už napadlo, že – s ohledem na pořádek- by bylo nejlepší, zůstat v tomhle stádiu – prostě ten byt jen nabízet :-(
 Helena , dva kluci 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě aneb třikrát hurá Lence, že vydržela v posteli. 

(10.10.2000 14:37:39)
Ahoj Šárko,
ke mě se lze dostat přes
marsalkova@okucb.cz
Mej se krásně a těším se na vyprávěnky.Helena
 Lída 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě aneb třikrát hurá Lence, že vydržela v posteli. 

(10.10.2000 18:59:34)
Lenko,

poděl se s námi se všemi, prosím. Moc pěkně se to Tvé vyprávění čte.

Lída
 Lenka (Šárka 5 měsíců + dvě dospívající děti) 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě aneb třikrát hurá Lence, že vydržela v posteli. 

(10.10.2000 23:09:15)
Ahojky, nechtěla jsem tady otravovat s podrobnostmi, ale máte je mít - zkusím to vzít zkrátka.
Když se Saša (19) dozvěděl, že má jít s Šárkou nakupovat, reagoval přiměřeně svému věku : "Ne, s Hadem nikam nejdu! Vždyť si budou myslet, že je to moje." Manžel ho přesvědčil o nutnosti "vyvenčit" Šárku a společně vypracovali strategii nákupu - aby Saša nemusel do tří obchůdků) půjde otestovat¨v ten den otevřený Interspar. Dokonce si tam může dát i hambouše u "Meka".
Předala jsem mu napapanou, suchou a usmívající se Šárku a vyrazili. Cesta proběhla hladce. Šárka v kočárku většinou spinká, takže brzy zabrala. U Intersparu Saša zjistil, že to nebyl zase tak dobrý nápad - vypadalo to, jako by tam dávali něco zadarmo. A tak si Saša zoufale razil cestu mezi lidma kočárkem a hledal věci z mého seznamu. Do toho všeho se probudila Šárka. Dokud Saša drandil po prodejně, bylo vše OK. Jakmile zastavil ve frontě asi dvaceti lidí s plně naloženými vozíky, spustila Šárka koncert. Saša - muž činu - ¨se otočil na paní stojící za ním, vysvětlil jí, že "TO" není jeho a zeptal se jí, co "TOMU" může být. Paní znaleckým okem nahlédla do kočárku a usoudila, že Šárce bude zřejmě vedro. aša ze řvoucí holčičky strhnul deku i čepičku a rázem byl klid. Jeno¨m chviličku. Šárka zvýšila decibely. Lidé se začali otáčet a prohlížet si neschopného "otce". Ta dobrá žena, co se mu snažila poradil, vzala peněženku a plácala se s ní do ruky - nic. Jiná paní začala chrastit křupkama před kočárkem - nic. Nekteří radili, ať zkusí dudlík (ten Saša neměl, Šárka ho odmalička odmítá). Studem rudý Sašík vytáhl mobil a volal mi domů : "Ono to řve, co mám dělat?!" Napadlo mě jen jediné. "Vem si ji na ruku" poradila jsem mu.Chudák Saša vzal řvoucí holčičku do ruky, čímž se ještě víc zviditelnil (už před tím se jeho 1,90 m dal těžko přehlédnout)- nic. Fronta ne a ne se hnout. Najednou začal nějaký pán křičet: "Pozor dítě, pusŤte to dít dopředu ...". Takže se Saša rázem ocitl u pokladny a po chvilce před supermarketem. Rychle přehodil přes Šárku deku, s čepičkou se nezdržoval a pelášil k domovu. Po chvilce řevem vyčerpaná a jízdou udrncaná Šárka usnula a ke mě se dostal už usměvavý andílek o jehož vystouoení svědčila jen mokrá bundička.
Ahoj Lenka
 Dana, dvojčata 20 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě aneb třikrát hurá Lence, že vydržela v posteli. 

(11.10.2000 1:33:18)
Tedy Vaše příspěvky jsou opravdu senzace. Úplně toho "čahouna" v té frontě vidím. Jsem v jenom "trošičku" podobné situaci - naši kluci mají 2 sestry a bráchu (nyní 27 let) a jejich vztah je naprosto super - hlavně samozřejmě "velký brácha" - to spolu blbnou tak, že dneska jsme se za ním byli podívat v práci a Lukášek jak ho viděl začal radostí úplně dupat..... Takže přeji, aby to časem dopadlo také tak, všechny "Vaše" děti se přímo "zbožňovaly" a až zase budete mít nějako prima historku, napište ji, prosím Vás, protože po všech těch starostech je to přímo balzám na duši..... Všem krásný den. (Zítřejší). Dana
 Helena ,dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(4.10.2000 16:04:32)
Milá Lenko, a já jsem doteďka měla pocit, že jsem přetěžovaná !!! Klobouk dolů před tvým elánem. Držím všechny palce, ať si vybojuješ v míru a taktem svůj vlastní prostor. A moc přeju, ať se ti podaří ho obhájit . Musí se ti podařit přesvědčit manžela, že nejsi najatá služka za byt a stravu . Opravdu smekám. Drž se. A nezapomeň, je třeba nedovolit, aby se ti takzvaně " vybily baterky".Snad půjde vybojovat nějaký oddech i pro sebe. A ještě jednu radu. Nenechávej ty obtížné a nepříjemné rozhodnutí o pomoci v domácnosti na někdy. Bylo by dobré stanovit pravidla hry co nejdřív. Ze zajetých kolejí se těžko vyhrabete.A taky , pokud budeš dlouho na všechno sama , nebudeš mít pak sílu to změnit .
Já jsem po letech / deseti / změnila dost rázně přístup ke tchýni, a to bys koukala, jak to bylo těžké a bolavé, i když se máme rády. Jen jsem změnila pravidla hry na uklízečku a trvám na tom, aby se mi řeklo : Heleno,potřebuji udělat to a to. A já jsem se učila odpovídat, ano, to mohu udělat tehdy a tehdy. Volovina, co ? Ale byl oheň na střeše.Tchýně byla zvaklá na styl ono by se mělo, a já jí odečítala přání ze rtů. Někdy jsem odečetla něco jinak, a bylo zle. a tak jsem to utla. A zvykali jsme si na to rok. Možná,že to s tvými novými dětmi je stejně. Dávej jednoznačné úkoly a zkus přemluvit svou drahou polovičku, ať je na tvé straně. To ale asi bude nejhorší, co ? Ach jo, jo to se mi to radí. Sedím v teple u počítače a jsem úplně mimo probléma neumím pomoci nničím jiným jen radou. Každej můžeme jen poradit podle svého nejlepšího svědomí a myslet na tebe.Ale rozhodnutí a " provedení " našich dobře míněných rad je na každým z nás. Měj se co nejlíp, a bojuj .
 Jitka -dcera 9 let.,syn 9měs. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(4.10.2000 18:54:41)
Ahoj,
ano,jsem na tom stejně jako vy všichni.
Nejvíce se přikláním k názoru Mirky,že je dobré se věnovat dítěti a půlhodinový nepořádek uklidit později.Jen jí trochu závidím manžela,ale asi to bude tím dlouhým časovým odstupem porodu od svatby-asi si ujasnili priority oba dva.
Můj manžel druhé dítě nechtěl,já strašně a podle toho to vypadá.
Vzhledem k tomu,že mi z období mezi dětmi zůstala firma s 30 zaměstnanci,musím čas dobře plánovat.Moje hlavní předsevzetí je,že děti budou v pohodě.Začala jsem podnikat když dceři bylo 9 měsíců a už to nikdy nechci zažít:STRES,STRES,STRES.
A tak jsem rozhodnutá,že pokud firma bez mé neustálé přítomnosti nepošlape,skončím podnikání.Všichni to vědí a jde to.

Děvčata držte se a pamatujte,že žádný věk dítěte se nikdy nevrátí.

Jitka

P.S.Mám paní na úklid a žehlení a nestydím se za ni !!!
 markéta 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.2.2002 14:37:05)
Tedy Lenko, ty jsi opravdu v těžké situace. Myslím si, že mantinely co kdo dělá (a jak se v rodině chová) se musí dát hned od počátku, později už se zaběhaný rituál těžko mění, zvlášť když to má být "v neprospěch" ostatních.
Nemyslím si, že by teplé obědy i večeře byly podmínkou správné životosprávy. Nevím, čím se velké děti zabývají, ale předpokládám, že mají možnost mít teplé obědy ve škole, v práci. Totéž předpokládám u manžela. Potom opravdu stačí k večeři hustá polévka s dostatečným množstvím pečiva a něco jako obložený talíř s velkým výběrem. Samozřejmě pokud tvůj muž a syn mají fyzicky namáhavou práci, je to asi něco jiného. A k teplým jídlům mnohdy stačí jako příloha pečivo. Kdo chce brambor nebo knedlík, ať je udělá.
K uklízení mi připadá ideální systém "shrabování", jak už někdo psal. Tj. posbírat věci, roztřídit je podle toho, ke komu náleží a dotyčnému jeho hromádku předat tam, kde má něco jako svůj prostor v bytě. Pokud by se to dotyčnému nelíbilo, zeptej se ho, proč bys to mělo uklízet zrovna ty, proč ne někdo jiný.
Párkrát na mě byl použit argument typu "ale dyť to neni tak moc práce", vždycky odpověděla "tak když to neni tak moc práce, můžeš se toho ujmout ty?". Už několik let jsem ten argument neslyšela.
To, co jsem napsala, je můj názor na práce v domácnosti. Samozřejmě, že v praxi je nutné tyto zásady prosazovat opatrně, nenásilně.Z tvého vyprávění mi připadá, že tvůj manžel bude ten typ, který se považuje za hlavu rodiny a asi s ním bude těžká diskuse.Myslím, že máš jen dvě možnosti. Buď se podvolíš, ale potom počítej s tím, že je to tak už na pořád, nespoléhej se, že v budoucnu se to samo zlepší. Někomu třeba takový systém vyhovuje, pak je to v pořádku. Ale z tvého příspěvku bych řekla, že ty nejsi ten typ. Zkus si tedy prosadit to, na co máš podle mého mínění právo - čas na malou, čas na sebe čas na rodinu a uznání za to, co děláš. Vím, že je u vás asi situace hodně komplikovaná vztahy k dětem a možná to souvisí i s finanční situací. Ale jestli nejsi na mateřské a pracuješ, neměl by se u vás projevovat efekt mateřské - ty jsi doma a já vydělávám.
Všechno, co jsem napsala, je samozřejmě jenom můj názor a rozhodně ho nevnucuji. Jenom dávám k uvážení a jako možnost inspirace.
Přeju hodně štěstí a abys měla dobrou rodinu.
 Anna 
  • 

Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(4.10.2000 20:25:09)
Ahoj, pri teto diskusi se opravdu bajecne bavim. Muj muz je take vedecky zalozeny /ja samozrejme taky/ a presne pred jedenacti lety vytvoril teorii, ze jsem tolik nervozni proto, ze se zabyvam takovymi pseudocinnostmi, jako je napriklad zehleni. Kratce pote jsem se nahodou podivala na zpravy, kde ukazovali otresny smog kolem elektraren v severoceskem kraji a ja se rozhodla, ze tem chudakum trochu odlehcim a od te doby jsem vzala do ruky zehlicku pouze kvuli zcela specialnim pripadum: kosilky pro tri syny na cestu z porodnice a kosile na nekolik superkongresu pro manzela. Jinak - kosile kupuji zasadne směsové, nebo rovnou pouze umělé a po vyprani je hned peclive povesim na raminko a nikdo nepozna, ze nejsou vyzehlene a i kdyby...od toho se ma i chlap usmivat a byt mily, aby ho nikdo nechtel hodnotit jen podle kosile. Zatim ahoj Anna
 Lenka (Šárka 4,5 měsíce + 2 dospívající děti) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(4.10.2000 22:12:59)
Ahoj Anno,
je bezva, že se touto diskusí bavíš. Já jsem zpočátku taky moc nežehlila a bavila se nad vzdechy kolegiň v práci, že jim doma přetéká koš s nevyžehleným prádlem. Manžel košile nenosí a jak jsi správně napsala - trička, kraťasy a kalhoty ba i ložní prádlo, když se dobře pověsí a pak hned složí - není co žehlit. Jak jsi to dělala, když byly kluci úplně malinkatý ? Zřejmě to nebyly jenom ty tři košilky na cestu z porodnice. A co kapesníky, utěrky, ubrusy a další "zbytečnosti" v domácnosti ? Oni i ty trička atd. "vyžehlí sluníčko" jenom v létě. Jak to děláš v zimě ? Jsou dvě možnosti : buď to nechám sušit třeba týden, než se voda vydrolí a to mě pak všichni ukamenují, že nemají co na sebe, nebo to strčím do sušičky a prádlo pak vypadá jako by ho přežvýkala kráva. Věř mi, že nepatřím k těm, co žehlí i spodní prádlo (i takový typ znám osobně), ale přiznám se, že by mě hanba fackovala, kdybych měla pustit děti do školy v prádle, které vypadá jako by v něm spaly. Ostatně ani jim by se to asi moc nelíbilo. Tvým mužským to nevadí ? Další možnost je, nosit to někam na žehlení. Jenže kdo se s tim má věčně tahat a taky nekradu. To si raději roztáhnu prkno večer k nějakému filmu a žehlím a žehlím ...
Zřejmě nevědecky založená Lenka
enka
 Lucka, Luka 2 roky + 35 tyden 
  • 

Take zehleni a domacnost 

(4.10.2000 22:41:35)
To je ale hezka diskuze.
Ja zehlim docela rada, uz jsem se docela zabehla a zehlim i rychle. Ale uterky, zavesy, prehozy a lozni pradlo vozim na mandl - neni to moc drahe a tak to nevyzehlim zehlickou nikdy. Moc kosil take nemame, ale zase zehlim i spodni pradlo. Ne ze bych ho nejak nazehlovala, ale zehlim alespon intimni mista.
Hrozne se mi osvedcilo zehlit po kazde praci akci (to jsou tak tri pracky veci) a neprestat dokud neni vyzehleno. Nekdy je to docela drsne, kdyz jeste ve 2 v noci zehlim, ale je to rychlejsi nez si rozkladat prkno kazdy vecer. Zehleni mi vychazi tak maximalne 2 x tydne.
Jinak varim, zehlim a nehlucne prace delam az vecer (tzn. nekdy az po 21:00 hodine). Pres den toho take s Lukaskem moc neudelam. Musim se ale priznat, ze diky manzelovi se mi podari uklizet nektera dopoledne, zatimco on si s Lukaskem hraje. Jinak Lukasek mi ve dvou letech docela dost pomaha. Bez problemu uklidi hracky, je rad kdyz vysavame, rad dava pradlo do pracky a "pomaha" veset. Spis mam strach, jak to zvladneme ted s novym prirustkem.
Jinak uklizim vetsinou dost povrchove, k vetsim akcim se dostavam tak 1 x za 14 dni v kazde mistnosti, pak to vezmu poradne. Hroznou vyhodou jsou stiratelne a zametatelne podlahy v celem byte a prehozy pres sedacku. Take jsem radeji venku nebo si hrajeme. Jinak zasadne varim MEGAPORCE a mrazakuji. Takze se skoro vzdy nejake teple jidlo v mrazaku najde. Hrozne mi take pomaha to, ze moje maminka rada vari a o vikendu se stravujeme tam, takze odpada vareni sobotnich a nedelnich obedu.
Jinak souhlasim s tim, ze je asi lepsi venovat se detem nez domacnosti.
 Jana, 28 let, bezdětná 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(5.10.2000 9:05:01)
Taky žehlím nerada, ale zajímavé je, že se sušičkou mám úplně opačnou zkušenost než Lenka. Než dám prádlo do sušičky, tak ho protřepu a podle návodu od výrobce suším vždy jen 1/2 dávku prádla (tj. jednu pračku suším nadvakrát. Když prádlo vyndám, není vůbec zmačkané, nejsou na něm vytlačené kolíčky ani šňůra. Pak ho ještě teplé pověsím na ramínko, případně na chvilku rozložím na pohovku a když vychladne, můžu skládat do skříně. (Berte to prosím pouze jako tip, rozhodně nechci nikoho poučovat. Možná že to je jenom o tom, že to, co někomu připadá "nevyžehlené", mně docela stačí.)
 Pradlenka :))) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(5.5.2002 0:51:12)
Holky, mam stejnou zkusenost jako Jana. Taky mam pradlo ze susicky pripravene rovnou ke skladani. Nezehlit mne naucil muj tatinek ktery se musel starat trochu vice o domacnost protoze mamca ma soukromou firmu a chodi domu tak kolem osmy. Taky holky nechapu proc zehlite uterky. Vzdyt to nikd neukazujete a stejne to je po jednom pouzit "sezvejkany". Taky rifle vypadaji nevyzehlene ale pokud jsou treba elasticky tak po natazeni na nohy se sami vyzehli :)
taky mam zkusenost ze kdyz jsem byla v americe jako aupair tak jsem tam marne hledala v rodine zehlicku. kdyz jsem se zeptala jestli neco takovyho maji tak mi matka dvou synu rekla ze na zehleni nemaji cas. pro deti absolutne nezehlili nic. jinak kostymky a sukne a tak si davali do cistirny. ale to je zase o penezich.
 Helena ,dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(5.10.2000 11:12:30)
Ahoj Lenko, mojí babičku / a určitě i tvojí / by hanba fackovala, kdyby nebylo ložní prádlo naškrobené. Mojí maminku by hanba fackovala, kdyby nebyly naškrobené utěrky .Ložní prádlo neškrobila ani náhodou. Mě by hanba fackovala kdyby nebyly vyžehlené ubrusy na vánoční stůl.Utěrky neškrobím ani náhodou...
A tak je to se vším, je to přece otázka priorit . Česky řečeno, co je pro jednoho důležité, je pro druhého úplně nepodstané. Jsou nevyžehlené rodiny, které hanba fackuje, protože nebyli na pěkném filmu nebo divadelním představení,a třeba by je hanba fackovala, kdyby děti neuměly postavit draka..
To jen pro příklad, samozřejmě. Chci tím říct, že je jen tvoje svobodná vůle, z čeho si děláš hlavu, co je pro tebe snesitelné, a co už ne.Pokud si večer u filmu krásn ě " požehlíš, je ti příjemná vůně prádla a usínáš s pocitem, že je za tebou nějaká práce vidět, je to přece moc fajn. Vyžehlená hromada je hmatatelný a VIDITELNÝ DŮKAZ MÉ PÍLE, A MĚ TO DĚLÁ DOBŘE. Někdo žehlení bere jen jako nutné zlo. Mimochodem, já žehlím kapesníky velmi výjimečně. Jsme dost zdravá rodina,a používáme papírové . Děti ve vyžehlené mikině sice vypadají dobře, ale pokud nemají jen jednu , není čistě bavlněná ,tudíž sežvýkaná,a suchou jí vrazíš pod ostatní do štosu, váhou se docela slušně srovná. Košile věším na ramínka i ven na šňůru,a pak visí na ramínku ve skříni. Úprava žehlením je minimální. Natahovací prostěradlo snad ani žehlit nelze, a krepové povlečení žehlit mi přijde škoda toho pěkného krepování. Zbývají mi roztomilé hromady riflí, triček , mých halenek a sukní a pak košilí našeho tatínka, který bez košile nejde ani do sklepa.
Mějte se, je to skvělé povídání. Včera jsem se rozjařená pustila do palačinek, a byly oceňeny jako jídlo k jídlu. brzo zkusím škubánky.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(5.10.2000 14:14:29)
Milá Heleno,

plně s Vaším názorem na žehlení a priority souhlasím.

My s manželem (ač jsme zatím jen dva) si to také maximálně ulehčujeme. Peru tak 3-4 pračky 1*za 2 týdny (to už počítám i občas ložní apod.) a žehlím sotva polovinu. Je totiž otázkou i to, jak se to do pračky dá. Když není narvaná, tak se prádlo moc nepoláme. Také nám rozumě ždímá, takže prádlo je do druhého dne suché, ale ne příliš zlámané a zmuchlané už z pračky. Ne každá pračka to však dělá. Mnohé mají ždímání příliš silné, takže prádlu pak pomůže jedině žehlička. Záclony, závěsy, a ložní (krep a froté) také nežehlíme. Ubrus jsem musela žehlit jen proto, abych obnovila jeho teflonovou úpravu, ale jinak byl jako list (proti vsakování tekutin vřele doporučuji, opravdu to funguje). Kapesníky také nevedeme. Ručíky nežehlíme vůbec a utěrky, jen když se nám náhodou chce. I trička, tepláky, mikiny, svetry, když se pěkně protřepou a hezky pověsí, tak se nemusejí žehlit. Dokonce ani mé sukně a kalhoty a manželovy bavlněné kalhoty s puky (pravda, nebyly nejlevnější) nemusím po vyprání želit. Stačí je dát do pračky pěkně složené a samostatně (nebo prostě ve velmi malém množství) jen na 1/2 program (vodou) s minimálním ždímáním. Když je pak pověsím za nohavice nad vanu, tíhou vody se dokonale vyvěsí a jdou rovnou zpět do skříně. Takže nám zbývají jen bavlněné košile, rifle ..., ty zatím nežehlit neumím. Vlastně rifle, když se operou kartáčem na vaně (po celé délce vnitřní strany vany), tak jsou po usušení jako vyžehlené, ale já raději volím tu pračku a žehličku.
S prádlem zacházet tak, aby se nemuselo žehlit, mě učila babička, sama žehlí minimum (a ji to učila už její maminka - měla 4 děti, tak věděla proč). Jde o to se mu trochu věnovat při dávání do pračky, věšení a hlavně při sbírání, aby to člověk rovnou hezky poskládal a právě nekupil, protože pak se přeleží a žehlit se prostě musí. Jed vlastně už i o to, v jakém stavu je těch pár dnů v prádelním koši, i tam se dá dávat s ohledem na to, aby si člověk nepřidělával práci. Zní to možná všechno jako spousta ohledů kolem a někdo si řekne, že to to raději vyžehlí, ale je to o zvyku, dělat ty věci automaticky.
Takže s ohledem na výše uvedené žehlím ráda, také často u televize.

Hezký den všem, Jana.
 Maťa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(10.9.2004 9:24:57)
Tiež sme s manželom zatial iba dvaja, ale praktikujem podobný postup. Pračku radšej dávam častejšie v menších množstvách na úsporný program, prádlo hned vešiam prevažne na vešiaky, predtým to vlhké vždy vytrasiem.. Manžel ma naučil nežehlit ani postelné prádlo, utierky, kapesníky (používame tiež prevažne papierové), ked sa to pekne zavesí a pri skladaní rukou uhladí, je to fakt v poho. A koniec-koncov, aj to postelné prádlo je po prvej noci logicky zmačkané. Neškrobím absolútne nič, vadí mi to "tvrdé" prádlo, používam ale na všetko dost aviváže, aby pekne vonalo. A k džínám - ani tie nežehlím. Mám malý tip..do pračky ich dat raz preložené, po vypraní chytit za pás a za nohavice a tzv. "vytiahnut alebo natiahnut", potom zavesit tiež na vešiak a je to úplne v poho. Takže žehlím jedine, blúzky, košele a aj tie manželove nohavice na puky sú tak kvalitné, že sa absolútne neskrčia:-) Ale zato som "uletená" na umývanie každého hrnčeka, ale plánujeme kúpit myčku, tak mi aj toto odpadne. A máme čas na kolo a iné aktivity a silu potom aj na "vyrábanie" mimíska:-)))))
 Anna 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(5.10.2000 20:48:40)
Ahoj Šárko, jestli sis úvod mého příspěvku vyložila tak, že se bavím na účet někoho, jde o omyl. Bavím se tím, že jsem si dřív myslela, že jsem jediná matka, která nestíhá.., jenom jsem neměla čas se rozepisovat, bylo by to na několik stránek.
Ještě k prádlu: je pravda, že pred porody jsem s láskou vyžehlila celou novorozeneckou výbavičku včetně vložek do zavinovačky, pak už jsem si dala pokoj až do dalšího těhotenství, vyvářka jako desinfekce stačí a na hebkost stačilo prádélko promnout v ruce. Oblečení, které mám v péči rozhodně nevypadá jako přežvýkané i když se ho žehlička naposledy dotkla, než se dostalo do secondhandu, kde většinu oblečení nakupuji.
Řekla bych, že nežehlení docela dobře šetří mé nervy, ale nikomu tento postup nevnucuji./mimochodem, nejsem dost šikovná, kdybych žehlila u televize, buď bych se spálila, nebo nic neviděla/
Moc zdravím všechny Anna
 Anna 
  • 

Spletla jsem oslovení 

(5.10.2000 21:00:45)
Předchozím příspěvkem jsem odpovídala Lence, ne Šárce, ta by soudě podle jejího věku z toho asi moc neměla. Anna
 Lenka (Šárka 4,5 měsíce + 2 dospívající děti) 
  • 

Re: Spletla jsem oslovení 

(7.10.2000 11:16:01)
Ahoj Anno,
omlouvám se za "napadení" tvého příspěvku. Sedla jsem k počítači urvaná jako kotě a Tvoje "bavila jsem se ..." jsem opravdu pochopila jinak. A jak jsem byla v ráži, tak jsem ani nepřemýšlela o tom, že by to mohlo mít nějaký jiný význam.
Lenka
 Dana, dvojčata 20 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(6.10.2000 20:54:32)
Milé odpůrkyně či příznivkyně žehlení, musím vám všem sdělit, že tato diskuze nese své plody... Totiž - prádlo jsem vždycky věšela velmi opatrně (abych právě tolik žehlit nemusela - potažmo občas moje maminka), sušičku nemám, ale teď si dám pozor ještě na výběr materiálů, ze kterých je oblečení vyrobeno. U nás momentálně denně totiž pereme plné 2 pračky (i to se pokusím časem "zkrouhnout" - oni se snad kluci konečně naučí jíst) - ale stejně mě nejvíc ničí košile.. No nic, asi přestanu "drbat" a půjdu žehlit. Jen tak mimochodem - víte, proč máme automatickou pračku, ale ne automatickou žehličku? Protože i chlapi musí prát (jsou-li sami), ale žehlit - nechtějí-li nemusí. Znám asi 2, kteří to dělají... Jinak - o víkendu nám odjede tatínek, tak vymaluju (jako překvapení) koupelnu a WC, - doufám, že se zadaří a nevyjde z údivu (koupelna zelená a WC modré)!!! Tak mi držte palce - kluci budou pomáhat.
 no tohle...... 
  • 

... no tohle.............. 

(4.11.2003 22:29:55)
..no tohle-nechápu-proč bys malovala koupelnu a záchod....to snad ten chlap zvládne ... nebo - proč jsi se vdávala?
 Zuzava* 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(8.2.2003 16:38:24)
Ahoj holky, tak mě zaujal příspěvek k žehlení.

Já totiž víceméně vůbec nežehlím. Nesnáším to, tak už při nákupu věcí uvažuju, jestli se to musí žehlit.

Ručníky, utěrky a osušky nežehlím, dokonce ani ty plátěné, stejně se to po prvním utření zmačká.

Noční košile, prostěradla (většinou jsou froté) a povlečení (většinou jsou krep) a domácí oblečení nežehlím. Dávám ale pozor, abych to hezky rovně pověsila na šňůru, a to co nejrychleji po ždímání, taky roztřepávám a ždímám na min. otáčky, aby se to nezmačkalo.

A trička suším často na ramínku, po roztřepání se žehlit většinou nemusí (nebo složím a dám dolů pod štos jiných, to je super žehlení)

Jedině co žehlím jsou džíny (rodina si stěžuje, že jsou tvrdé, i přes aviváž), a občas nějaké to tričko, co má reprezentovat. Manželovi jsem pořídila košile z krepu co se nežehlí, nebo i k obleku nosí trička, zato značková, a ta se taky moc nežehlí, nebo je to aspoň rychle.

Asi nic nového pod sluncem, jen prostě nechápu, když moje švagrová žehlí i spodní prádlo, ponožky a zkrátka kde co, a vždycky strašně nadává, jak to nesnáší, proč to vlastně dělá. My žijem i bez žehličky, a docela dobře. Ona žehlí i záclony, samozřejmě se to při té velikosti pak zas vedle mačká. Já záclony věším mokré, moc to hezky zvlhčí vzduch a jsou pak přesně jak mají být. Poradila jsem to i své švagrové, pokývala hlavou, řekla jak to žehlení jí jde na nervy a příště přijdu a zas žehličkou piglí záclony...No comment.
 Lída, 3 kluci a holčička 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(12.10.2000 9:08:11)
Problém žehlení jsem vyřešila jednoduše: u nás se žehlí pouze manželovy košile, jinak všichni nosíme trička - když se dobře pověsí, jde to (u menších dětí ani zmačkání nevadí - ráno po oblečení se jednou převalí po podlaze a všechno je jako sežvýkané). Ostatně, kdy to mám dělat? Ze školky a jeslí přijdeme domů někdy po páté, a než se uvaří atd., už aby šli spát, a většinou mě uspí taky.
 Alice Sabunchi tri kluci 4roky,11mesicu,18dni 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Žehlení 

(19.12.2004 19:55:45)
Zehleni?
Delam to presne jako vy,ale bez susicky a taky to jde.
 Helena , dva kluci 
  • 

Co na to tatínkové 

(3.10.2000 10:35:45)
Jestli vadí mému manželovi a otci dvou kluků bordel ? Strašně.
Nejvíc je rozčilen, když se tak v noci plíží domů, /pracuje coby vědec a učitel, je workholik a je v podstatě za světla nezastižitelný / a zakopává o LEGO. A pak ho vytočilo velmi, když jsem v průchodu mezi pokoji instalovala hrazdu. Je posuvná , má několik poloh a pod tou nejšikovnější výškou projde v pohodě celá rodina. Až na manžela. Takže si po tmě jaksi rozbíjí své vzácné přepracované čelo. Dobře mu tak, kdyby chodil domů za světla, bylo by po problému, ne ?
U nás mi proti výčitkám a rozšlapaným kostkám v době dřevěných kostek a velkopološných stavebnic pomohlo, že jsem do předsíně postavila jednou večer koště. Ať si tedy cestičku k lednici, na záchod a do postele prohrne. Stejně jiná místa v bytě věšinou nenavštěvuje. Pomohlo to !!
Teda ne , že by má drahá polovička uklidila , ale zvedá nohy a mlčí.
P.S. Příběh je trochu přitažený za vlasy, ale jen malilinko.
 Janka 
  • 

Muž a pořádek 

(13.10.2000 17:10:28)
Klobouk dolů před Vámi přede všemi. Máte děti, domácnost, práci, manžela nebo přítele bordeláře a stíháte...
Mno, já mám práci, školu, přítele bordeláře a stíhám jen málo. V bytě binec, prádlo podobně jako mnohé jiné šikovně věším, abych nemusela žehlit, večeře připravuji cca obden... a to jsme jen dva! Plánujeme miminko, ale zatím to vypadá, že až nějaké bude, tak se asi přes náš šťastný a spokojený nepořádek v bytě nenajdeme :-)

Vím, že na převýchovu muže, kterému je 34 je dost pozdě, ale jak mu nenápadně ukázat, že úklid není na škodu? Máte některá fígl, který zabral?
Na přítele si nestěžuji, je mi s ním fajn, oba dáváme přednost společným zážitkům před uklizeným bytem. On binec v bytě toleruje s přehledem dlouholetého starého mládence. Ale jak ho přesvěčit, že talíř po jídle stačí nechat na stole nebo ve dřezu? (zatím ho pravidelně pokládá na zem vedle stolu - není divný, jen má na stole počítač a nechce, aby mu tam nádobí překáželo). Totéž s oblečením?

Jak to děláte? Mám si zvyknout obejít po návratu z práce celý byt, najít po zemi odložené nádobí a kelímky od jogurtů (nechtějte vedet, co vznikne, kdyz na vikend odjedu :-)), vse posbirat a uklidit? Nebo co? Zatím mi to nevadi, ma furu jinych vlastnosti, pro ktere si ho vazim, ale bojim se, ze mi jednou timhle poleze desně na nervy.
 Míša, syn 3 a 3/4 
  • 

Re: Muž a pořádek 

(13.10.2000 20:14:28)
Ahoj Janko,
neporadím Ti, ale úplně jsem pookřála. Jako bys popisovala situaci u nás doma (zejména ten talíř položený na zem, aby nepřekážel počítači mě dostal).
Co já se naprosila i navyhrožovala, logicky argumentovala, že nechat drahý oblek válet na koberci je škoda. Nic. Můj nejdražší na mě jen vrhal nechápavé pohledy, proč vyvádím kvůli takovým maličkostem.
Takže jsem to vzdala, řekla si, že má spoustu jiných skvělých vlastností, pro které ho mám ráda a že stromek se měl ohýbat, dokavaď byl mladý.
Veškeré úsilí jsem zapřela do výchovy další generace. Syn pomáhá vysávat, vytírat, vařit i žehlit (Ježíškovi chce napsat o malé žehlicí prkno), samostatně programuje myčku i pračku... Jen svoje hračky si neuklízí. Asi je přece jen po tatínkovi.
 Marcela (Emmicka, 7 a 1/2 mes.) 
  • 

Re: Re: Muz a pořádek 

(14.10.2000 0:46:05)
Tak, tak... chlapici jsou cunici. Paradoxne je vychovavame my zeny. Proto Vas ze srdce prosim matky malych chlapecku....ohybejte!!Az moje mala Emmicka vyroste, bude mit o "starost" min.
Mimochodem, rozhlizm se tak po pracovne meho muze a je to fakt neuveritelny. Naucila jsem se to ignorovat a obcas jen vytru a utru prach na nahodne vykukujicich plochach nabytku, nebo podlahy. Pokazde, kdyz jedu navstivit rodice rika, ze si aspon zorganizuje pracovnu. Organizuje si ji od te doby co jsme spolu, tudiz cca. tri roky. (Mezitim jsme se jednou stehovali). A mam takove tuseni, ze si ji bude organizovat uz porad.
Co se tyce hnizd, ktera si buduje (uz jen) vedle postele ...hnizda zustavaji netknuta do te doby, nez mu dojdou trenyrky a rano ho slysim jak hleda pradlo a ze soufalstvi se souka do vkusnych armadnich slipku. Herecka Kveta fialova jednou rekla, ze nema rada muze, protoze delaji prach.
P.S. Zdravim Marketu, co ma 4-mesicni Emmu
 Iva, Hanička dva měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Muz a pořádek 

(15.10.2000 17:42:07)
Jasně!!! Souhlasím s Marcelou! Teď je to na maminkách chlapečků, aby přestali alespoň rozhazovat špinavé ponožky po pokoji a do skříně ukládat nádherné smotky udělané z triček a košil! Když mám po stodvacáté přerovnávat skříňku, lezou mi oči z hlavy.
A to mám manžela nadmíru ochotného, nikdy pomoc neodmítne, bohužel ale souhlas dost často doplní otázkou s neviným pohledem: Ale nemusí to být teď hned, že ne? A já, protože jsem blbá, obvykle řeknu že jistě ne. No a hádejte, jak to dopadne... Co nám to ty tchýňky nadělily...
Zatím se mi osvědčuje postup jako s malým dítětem. Když konečně jednou to nádobí umeje, ó ten je šikovný (jako bych ho nemyla třikrát deně...:-))) Takovým postupem a slaďoučkým hláskem se přece jen dobírám k nějakým výsledkům.
Jaké metody máte vy?
čau Iva.
 Helena, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Muz a pořádek 

(16.10.2000 14:06:38)
Ohýbám, ohýbám , co mám sílu.
Jedno dítko bude po mamince, tedy radši na výlet - než mýt okna, a druhé bude po tatínkovi - všechny hrnečky ouškem doprava, aby se lépe vytahovaly z příborníku. Já totiž byla postižena druhou odrůdou
muže. Já mám doma puntíčkáře. Ale uznávám , že puntíčkáře jsem vyléčila dost lehce. On si svůj bordel vždy zlikviduje,/ tedy špinavé ponožky jsou v koši na prádlo - jak se dostanou zpět čisté do jeho skříně, to už nezkoumá . /A že by byl takový puntičkář,aby uklízel i po jiných ,tak postžený zase není.
Jak převychovat muže ? Nijak . Pokud chlapa milujete, a nic vám nevadí, vydržíte všechno. Jakmile něco neklape, vrhneme se na vyčítání toho nejviditelnějšího - ponožky pod postelí a jogurt v koberci. Že vám ve dveřích nedal pusu, nebo se zapomněl usmát při této písni ,to vyčítat nelze.
Většinou nevyčítáme to , co opravdu bolí, ale to , co je na ráně .
Má kolegyně v práci má doma taky bordeláře a stoprocentního muže a tuhle přišla s pěkným konstatováním :
Můj muž považuje za dostatečnou pomoc v domácnosti, když mi poskytne své staré tričko na hadry.
Mějte se pěkně !!!!

 Milena, syn 3,5 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Muz a pořádek 

(16.10.2000 14:51:21)
Můj muž si taky představuje pomoc v domácnosti tak, že odejde z bytu, abych já mohla v klidu uklízet.
Maminky od dcer, buďte v pohodě, taky ohýbám.
 Janka 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(17.10.2000 8:49:13)
Míšo, moc si mě potěšila i rozesmála. Až budu mít syna, slibuji všem ženám, že pro jejich dcery vychovám pořádného manžela :-)

Marcelo s Emičkou, problem je jen v tom, že máme velmi maly byt (garsonka), pracovna je proto současně i ložnice i obývák i kuchyň... Zatím jsem si ale vždycky cestičku bytem nějak proházela :-)

Ivo s Haničkou, příteli jeho skříň neuklízím, jaký binec si tam vytvořil, takový má. Totéž platí o jeho stole. A prostory společné uklízím takzvaným shrabováním. Shrabu jeho věci na jednu hromádku a řeknu "Lásko, prosím, hoď si někam ty věci". A on je skutečně někam hodí. Většinou do skříně. Ale doporučuji nechodit se do ní potom dívat :-)
 Eva, dlouho vdaná 
  • 

Re: Muž a pořádek 

(15.10.2000 20:56:01)
Milá Janko,
mít doma takového nepořádníka je fakt problém. Já bych to s ním asi zkusila po dobrém, např."prosímtě, podal by mi ten talířek", apod. a nebo až umyjeme nádobí, hned půjdeme tam a tam, prosímtě, pomohl bys mi a pak, když teda projeví ochotu aspoň trochu se na pořádku podílet, chválit, chválit, chválit. A pak trochu přidat na požadavcích, aby se naučil tomu pořádku, i když bude pár dní sám.
Když to nepůjde, přečti si nějakou chytrou knížku, co radí např. psycholog. Nedovedu si představit, že až bys to mimino jednou měla, že bys byla na všechno sama, život sice není jen o lítání s hadrem po bytě, ale pokud bys nechtěla žít ve špíně, asi se udřeš. Taky by nebylo na škodu si o tom s přítelem otevřeně promluvit.Eva.
 Kamila, bezdětná 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(16.10.2000 13:26:23)
Máte všechny pravdu, chlapi jsou prostě takoví. Já jsem naštěstí měla štěstí, žijeme spolu přes 4 roky a ze začátku to bylo stejné. Když jsem jednou za čas vlezla k němu do skříně, tak na ramínkách neměl žádné oblečení, zato na dně skříně bylo oblečení přehršle. Tak jsem mu to párkrát vše vyhodila doprostřed místnosti a chodili jsme kolem toho tak dlouho, až to uklidil. Do umývaní nádobí ho už vůbec nenutím. Prostě jsme si rozdělili dom. práce. Já uvařím, umyju nádobí, vyperu, vyžehlím, utřu prach, umyju podlahu. On vyluxuje a vynese koš. Poměr nepoměr, jsem šťasná alespoň za toto.
Přeji všem pevné nervy a nové fígle.
Kamila.
 Lucka 
  • 

Re: Re: Re: Muž a pořádek 

(16.10.2000 15:25:25)
Tak toto by som si nenechala.Ja mam 23 rokov deti zatial este ziadne ale keby som sa mala starat o dve deti doma naraz, tak by ma asi trafilo. Podla mna by sa mali partneri rovnako venovat domacim pracam, cize fifty-fifty.Ziadne vyhovorky, ze ja na to povahu nemam.Kazdy by si mal za sebou umyvat riady, popripade sa striedat.Ale urcite nie tak, ze zena robi vsetko a pan kral si sunky vala.To vacsinou byva tak, ze za mlada takymto chlapom maminka skace okolo zadku a potom ich vlastna zena. Toto vacsinou koncieva rozvodom a neprajem to teda zazit nikomu. Treba si chlapov vychovavat od sameho zaciatku vztahu, inac je to otrokarsky rezim a ten je o nicom.
 Iva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Muž a pořádek 

(23.10.2000 19:34:01)
Ahoj Lucko,
úplně s tebou souhlasím, že si chlapa musíš vychovat od začátku, ale jak to v praxi zvládnout, to nevím. I když by si umyl nádobí po sobě, tak vždycky tam máš ještě hrnce a tak, který nejsou po nikom, a který musí někdo umejt, a když mu necháš jeho binec z výchovných důvodů roztahanej nebo haldu nádobí, kterou slíbil umýt neumytou, tak obvykle jako na potvoru přijde nějaká návštěva, a to ještě aby to bylo lepší tak tehdy, když není doma, takže to vypadá, že si tam v těch haldáš libuješ. Mám to vyzkoušený. A člověk si připadá jako největší prase. Al moc ti přeju, aby se ti to povedlo a ušetřila sis pozdější více či méně zjevné bitvy.
Měj se pěkně, ahoj Iva.
 Míša, syn 3 a 3/4 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Muž a pořádek 

(23.10.2000 21:51:24)
Ahoj Ivo,
ještě bych to specifikovala - ta návštěva, co přijde, když z výchovných důvodů neuklidím talíře s ohlodanými kostmi od kuřete, je vždycky tchýně.
 *Martina*snažilka*od 5/2002* 


Re: Re: Re: Muž a pořádek 

(1.9.2004 10:57:55)
To je presne to, čo aj ja doma praktikujem. Ja varím, umývam riady, utriem prach, umyjem podlahy...ale manžel zase vysypáva smeti, povysáva, venčí nášho psa a chodí na pravidelné menšie nákupy (samozrejme na vačšie idem s ním, ked robíme domov zásoby)...je to všetko o rozdelení prací. Nepotrebujem porovnávat či robím viac alebo menej než on, skor ocenujem to, že má svoje povinnosti, ktoré si vykonáva:-) A riad mi utiera on - takže som ho konečne presvedčila a chystáme sa kúpit myčku na riad:-)))) Skrine máme spoločné a čisté veci do nich ukladám ja, ale naučila som ho, ked si niečo vytahuje, nerozhádzat všetko okolo a špinavé prádlo dávat do koša. Je to všetko o dohode, komunikácii a aj o tom, akého chlapa si tá ktorá vyberie. Samozrejme, možu mat kopu iných dobrých vlastností, ale ak sú totálni bordelári a vy nie, verte tomu, že časom vám to polezie poriadne na nervy.. My si potom nájdeme čas aj na svoje koníčky a spoločenský život. A manžel si váži náš byt a veci v nom ked vie, že to stojí aj nejakú tú námahu. To je moja skúsenost.
 Kamila, Lukáš 1rok 
  • 

Jak zvládnou t 2 malé děti? 

(5.9.2004 9:02:14)
Dobrý den a Ahoj! Potřebovala bych poradit jak zvládnout děti o cca 20měs. od sebe. Máme chlapečka kterému bude v říjnu rok a v dubnu budeme mít (pokud vše dobře dopadne)další miminko. Nemáte s tím někdo skušenost? mám z toho trochu strach. Díky moc! Kamila
 Akuna 


Re: Jak zvládnou t 2 malé děti? 

(5.9.2004 20:45:55)
Dobry den , ahoj promin asi ti neporadím v otázce co jsi polžila. Ale chtěla jsem ti napsat, že v tom nejsi sama. Mam 14m.holčičku Michaelku která je velice aktivní dítě a na začátku února se nám narodí mimi. Taky mám strach jak budu vše zvládat,ale naštěstí mám super manžela o kterém vim,že mne v tom nenechá!Držím vám palce aby vše vyšlo podle vašich představ!
 martina 
  • 

Re: Jak zvládnou t 2 malé děti? 

(6.9.2004 18:39:28)
Neboj, vše bude dobré, hlavně se nestrachuj už dopředu. Všechny rady teď jsou k ničemu, každé dítě je jiné, každá maminka má jiné zkušenosti. Také mám dvě děti brzy po sobě a nejhorší byl první půlrok, protože malá příšerně žárlila a synovi neustále ubližovala. Teď, když jsou větší, je to zase fajn výhoda, protože si rozumí. Kamarádka má děti také se stejným věkovým rozdílem a žádné problémy nebyly. Buď v klídku, ať je mimi v pohodě. Holky tu založily nedávno diskusi SKORODVOJČATA, tak mrkni tam, určitě se dozvíš víc.
 Pája- Niky5,Týna2,Eliška1/2r 


Re: Jak zvládnou t 2 malé děti? 

(13.9.2004 20:35:56)
Mám tři děti a poslední dvě jsou od sebe 22 měsíců. Je pravda, že je to trochu honička, ale zvládnout se to dá. Nejhorší bylo odvykání na kočárek. Jiné děti v jejím věku se ještě vozily a ona musela po svejch, což se jí moc nelíbylo, ale musela si zvyknout. Někdy jsem jí na kočárek ještě posadila k malé, ale už to není třeba, chodí pěkně sama. Takže Ti kamčo držím palečky at Ti vše dobře dopadne.
 Renatus 


Re: Jak zvládnou t 2 malé děti? 

(14.11.2004 23:52:58)
Ahoj Kamilo, jsem na tom podobne, mam syna Petu zari 2003 a v dubnu 2005 mame do rodiny dalsi prirustek, pokud vse probehne OK, jak spravne pises. Nastesti mam kamaradku, ktere se stalo neco podobneho, jen ma jeste navic 9leteho kluka a ti dva mensi jsou po 11 mesicich za sebou. Kdyz k ni prijdu, zda se mi v pohode, nema doma vylozene naklizino, ale zas ma nervy v poradku a to je myslim dulezitejsi. Tak nejak mne drzi nad vodou, ikdyz o tom nevi, protoze se toho bojim asi stejne jako Ty.
Zkus si predstavit, ze az to male trochu vic povyroste, bude si mit aspon Tva dcera s kym hrat a nebudes s ni "muset" travit tolik casu. Cekam tak trochu hekticky rok, ale pak uz to bude urcite veselejsi.
Pa a drzim palce!!!
 Jana, Týnka 14 měsíců 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek - a komunikace!! 

(16.10.2000 23:17:33)
Evo,
problém je ale i v něčem jiném, možná to taky znáte. Když použijete větu "prosím Tě, podal bys mi...?" Následuje u muže odpověď "Podal". Ale žádná reakce. Protože on tomu rozumí "podal bych, kdyby sis řekla". Je potřeba říct jim: "prosím Tě, podej mi to a to." Je s nimi prostě zábava.
Nestalo se Vám nikdy, že jste někam telefonovala a žádala o přepojení slovy: "Mohla bych ,prosím, mluvit s panem XY?"
"Mohla." - a ticho
"A mohl byste mi ho spojit?"
"Mohl." - a ticho
"Tak mi ho spojte!" Crrr...
Ach jo, chce to zkrátka pregnantní otázku. Tam mají pořádek rádi.

Ahoj Jana :-))
 Míša, syn 3 a 3/4 
  • 

Re: Re: Re: Muž a pořádek - a komunikace!! 

(17.10.2000 9:50:40)
Jano, díky. Já měla dojem, že jen u nás probíhají diskuse typu:
"Mohl bys mi to podat?"
"Mohl."
"Tak proč mi to nepodáš?"
"Jo, ty to chceš podat? Tak proč to neřekneš rovnou!"


Evo - když máte doma opravdu krystalický typ nepořádníka, jsou všechny debaty marné. On prostě talíř na zemi a ponožky na stole (když to přeženu) nevnímá jako binec a opravdu nechápe, proč vás to tak vytáčí. Dokonce je nešťastný, že vám nerozumí.

Jinak nám to ty tchýně opravdu zavařily. Nechápu, proč před lety nevyužily té dětské vášně pro pomáhání. Chlapa po třicítce nepředěláte. Ale už před svatbou jsem věděla, do čeho jdu a šla jsem do toho dobrovolně. Můj manžel má spoustu skvělých vlastností, které to nepořádnictví bohatě vyváží. A na mytí nádobí za sebe opatřil náhradníka - myčku.

No, holky, není to bezva takhle si postěžovat, jak jsme vykořisťované?
 Janka 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(17.10.2000 9:40:13)
Milá Evo a také všechny ostatní, co jste radily,

díky moc. U nás rozdělení povinností moc nepomáhá, nechce to fungovat, oba pobýváme doma velmi nepravidelně.

Evo a Ivo, mám jeden postup, který u nás funguje. Pokud chci, aby mi přítel s nějakou prací pomohl, děláme ji společně. Například společně vaříme. Jsme spolu v kuchyni, je nám fajn a žádosti typu "prosím, nakrájej tohle, zamíchej támhleto, umyj to a to" fungují. Samotného ho nic takového nenapadne, ale jsem moc ráda, že to jde takhle.

Evo, a chválím, chválím a chválím :-)

Kamilo, v jeho skříni jsou jeho věci a jeho pořádek či nepořádek. Sama bych nesnesla, kdyby mi mluvil do mého systému ve skříni, takže tudy cesta nepovede.

Heleno, díky za povzbuzení, asi nechám svého muže, ať si pohazuje jogurtové kelímky. Je mi s ním báječně a kelímky mi to nezkazí :o)

Lucko, domácím pracem se věnujeme každý podle možností. Máme byteček v katastrofálním stavu a muž má moc šikovné ruce (přibít, přestavět, vymalovat, uříznout, opravit.....) no a já se starám o zázemí.

NEstěžovala jsem si, že mám líného muže, jen jsem si povzdechla, že jeho vztah k uklízení je velmi vlažný.

:-)
Janka
 Petra, 1,5 měsíce vdaná - bez dětí 
  • 

Re: Muž a pořádek 

(19.10.2000 10:34:31)
Ahoj Janko,
člověče ty snad žiješ s mým chlapem?! To snda totiž ani neni možný. Máme malý byt 1+1 takže je tam i malý nepořádek dost zřetelný. Často jezdí na služební cesty, takže během té doby skvěle uklidím, jenže jen otevře dveře od bytu - jako by vybuchla bomba. Boty skopne a kam spadnou tam jsou, kufry mu upadnou z ruky obdobně jako boty. Na stůl s čistým ubrusem vyloží obsah svých kapes - mobilní telefon, elektr. diář, klíče od auta, pěněženku, cigarety a k tomu do kouta zahodí cestovní brašnu od notebooku, která taky není zrovna malá, a už z ní souká počítač a šup s ním na stůl. A to si "vybrečel" krásný velký rohový počítačový stůl a sliboval, že už jinde počítač nikdy nebude a jak si prý na tom stole bude udržovat pořádek. Teď? Stůl je zavalen horou papírů, účtů, dokumentů atd. které mám zakázáno uklízet.
Takže neboj nejsi v tom sama. Bohužel ani po čtyřletém soužití jsem nepřišla na to, co s tím. Pořádek má rád, když se mi podaří ho do úklidu zapojit, to si pak v naklizeném bytě spolu dáme kafe a on se naparaje jak se mu to tam líbí, jak máme hezky uklizeno a dušuje se, že už to tak bude vždycky. Jo, až naprší a uschne! Protože ten hrnek od kafe už jdu uklidit já a počítač se ocitá na stole hned po tom, co ten hrnek odnesu.

Vzhledem k tomu, že reakcí na tvůj příspěvek je tolik, že jsem je nestihla přečíst, pokud budeš mít "zaručený recept" jak na to, ozvi se prosím na můj mail, nebo se ozvi jen tak, můžeme si o těch našich bordelářích jen tak "popsat"

Ahoj Petra
 Iva, Klárka 2,5 měsíců 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(22.10.2000 18:50:53)
Ahoj Petro,
musela jsem se fakt smát. Tak nejenže žijete s Jankou se stejným chlapem, ale i s tím mojím, a navíc v našem bytě 1+1 s rohovým počítačovým stolem.Můj drahoušek je taky část týdne pryč, a nevybalená nebo napůl rozvalená taška tady leží ještě asi půl hodiny před dalším odjezdem.
Je to možný, aby ti naši jedineční, na světě nejlepší a nenapodobitelní miláčci byli opravdu všichni stejní?
Ovšem teď jsem zavedla novinku. Předložila jsem seznam domácích prací (hlavních a vynechávajích neustálé zvedání ručníků v koupelně a podobně) a trošku jsme se podělili. I když podělili jen tak dosti nerovnoměrně, ale člověk nemůže chtít všechno hned. Jsem moc zvědavá, jak to bude fungovat.
(Hned na začátku jsme museli překonat fázi "ale vždyť ty jsi celý den doma a já přijedu unavenej..." :-))
Teď mě napadá, jestli on se u nás nestřídá...:-)))) Až ve čtvrtek přijede, budu se ho muset zeptat.
Měj se krásně, čau Iva.
 marcela, 2 kluci a 20 tt 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(28.5.2004 12:50:44)
Ahoj Petro,

Janka nezije s tvym chlapem, ale rozhodne s mym!!! Naprosto a do detailu stejny prubeh, i boty, ponozky, taska s notebookem, i pracovni stul, i naparovani po spolecnem uklidu jednou za pul roku. Fakt neuveritelny. Nevim vubec, co s tim. Vychovny zanechany bordel nepomaha, hysterceni uz vubec ne. Jedine co me uklidnuje, je, ze je to fakt asi normalni...

Mejte se krasne, zahodte zehlicky a uzivejte slunka!!

 Petra, 1,5 měsíce vdaná - bez dětí 
  • 

Re: Muž a pořádek 

(19.10.2000 10:37:16)
Pisu at se ozves a zapomnela jsem na e-mail, takze:
pmorvai@volny.cz

Ahoj Petra
 Janka 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(19.10.2000 15:47:13)
Ahojky Petro (ten mail, co jsi uvedla, nefunguje),

musela jsem se smát, skutečně to vypadá,
že naši muži jsou jeden. S tím rozdílem, že ten můj nejmilejší
neodjíždí na služební cesty...proto stíhá tebou popsaný rituál
provést každý večer :o)
Naučila jsem se s ním něco, z čeho mám moc dobrý pocit. Maličko jsem
rezignovala na pořádek v bytě. Skutečně při nejlepší mé snaze se
udržet nedá a nechci se stát služkou, která běhá za svým mužem a
uklízí po něm. Na druhé straně vím, že když ho požádám, tak uvaří
oběd nebo umyje nádobí nebo pověsí prádlo. Ale to nejdůležitější:
mám ho opravdu MOC ráda a ke vztahu přece tolerance patří. Myslím, že
nejde o to, přehlížet jeho binec se skřípěním zubů a se zaťatými
pěstmi, ale brát ho i s tím vším jako hotového člověka, kterého v jeho
33 letech nezměním :o)
BTW,nejsi náhodou z Prahy?

Měj se hezky

Jana

 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Muž a pořádek - PRO JANU 

(24.10.2000 9:13:56)
Jano,
ten mail by uz fungovat mel, tak se ozvi.
Z Prahy nejsem, ale vice az pres nase soukr. maily.

Cau Petra
 Majka, 2 děti 14 a 17 
  • 

Re: Muž a pořádek 

(21.3.2001 14:02:06)
Ach ti bordeláři a lenoši. To, co popisuješ, je docela katastrofa. Přesně jsi odhadla, že zatím to jaž takž zvládáš, ale jednou ti s tím půjde pořádně na nervy. Mě je už 39 let, mám dvě dospívající děti a i když jsou jakž takž zapojeni, největší díl za chod domácnosti leží na mě. Člověk se s postupujícím věkem opotřebovává a už nemá ten elán a trpělivost jako dřív. A pokud jsi z toho zoufalá už teď, za pár let se zblázníš. Možná bych měla nápad, jak tvého drahého trošku vytrestat. Ale pozor, je to metoda poměrně drastická a vyžaduje i od tebe velké sebezapření. A v čem tato metoda spočívá? Je velice jednoduchá: nedělej nic. Nenakupuj, neper, nevař, neuklízej .... Sama se najez mimo domov, své prádlo si přeper, jeho ignoruj, zrovna tak ignoruj jeho odložené talíře, ponožky, trička atd. atd. A buď stále veselá a v pohodě. Na otázku, co bude dnes k večeři, nebo co jsi nakoupila, nebo ty jsi nenakoupila?, s úsměvem odpověz že k večeři nebude nic, protože se ti nechce nic připravovat, nakoupit jsi nedošla, protože se ti nechtělo, jestli potřebuje čisté prádlo, tak ať si ho nezapomene vyprat, protože tobě se nechce. A že jsi tak hodná, že po něm nebudeš chtít, aby zároveň se svým prádlem vypral i tvé kalhotky. A čti si, nebo choď ven, ke kamarádkám apod. Pokud vysloví nelibost nad tvým chováním, tak mu s úsměvem řekni, že se přeci chováš přesně jako on a že si tedy myslíš, že by mu to mohlo vyhovovat. Ale že by měl ještě dořešit jednu zásadní věc. Zajistit někoho, kdo by se o vás staral. Přeju ti hodně štěstí a všem manželkám líných, pohodlných, ale přesto milovaných mužů bych ráda vzkázala. Holky, neblázněte, až budete za 15 - 20let stále ve stejné pozici, uklízet po všech všechno, o všechny se starat, už nebudete říkat, že ho i přesto strašně milujete. Mohlo by se snadno stát, že ho právě proto budete strašně nesnášet. A chlap je od přírody líné stvoření, domácí práce jsou pro něj pod jeho lajnu. Ale věřete tomu, většina se na tu "pravou víru" obrátit dá. Chce to trpělivost a uvědomění si vlastní hodnoty. Držím vám všem palce a nedejte se snadno. Nejste ničí služky! Perun s vámi.
 Jana, 11měs. Jakub 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(27.3.2001 1:19:12)
Ahoj manželky-maminky!
Myslím, že prvopočátek všech manželů-bordelářů spočívá v tom, že když se v porodnici obávali uchopit své dítko do náruče, nikdo je tedy nenutil. Musíte jim ho vnutit ("Vem si ho taky nachvilku, jsem zesláblá"), jinak se ho bude bát dotknout, později přebalit, okoupat... A to už není daleko k tomu, aby se bál zůstat s ním hodinku dvě sám, když si potřebujete skočit na kosmetiku či k lékaři, a v pozdějším stádiu dokonce sám umýt nádobí, aby ho třeba neumyl špatně.
Pokud už to dojde tak daleko, tak Majko, Tvůj návod je perfektní!! Dost jsem se u toho nasmála, když jsem si představila, jak by to s některými chlapy zamávalo. Ale je pravda, že ne každá žena je tak silná, aby toho svého "chudáčka takhle trápila". Je výsadou ženy, že dítěti uloží trest za např. ošklivé chování ke kamarádovi, a až si při vaření večeře všechno ještě jednou promyslí, přijde jí to najednou líto, dítěti trest zruší a je schopná se mu ještě omluvit.

Můj manžel je zatím jediný živitel rodiny, takže ho s domácností moc nezatěžuju, ale až teď, když čtu Vaše příspěvky, musím říct, že mám štěstí. Od začátku jsme Jakuba koupali spolu - ještě jsem pořádně nevěděla, jak se to dělá a manžel aspoň přinesl, podal, podržel... Třetí den mě začalo na rukou dráždit mýdlo (vyrážka z nadmíry emocí po porodu), tak jsem požádala manžela, jestli by Jakuba nenamydlil sám. Poprvé byl dost neobratný, ale popáté už mu to šlo. Za chvíli už se nebál namydleného Jakuba přenést do vaničky. Pak ho i natřel tělovým mlékem...
Mě se vyrážka postupně ztrácela, ale protože muž chodil z práce těsně před koupáním a následným uložením, a skoro se se synkem neviděl, nijak jsem nespěchala, abychom si naše úlohy při koupání vyměnili zpět (vždyť by se viděli jen o víkendu). Naopak jsem ho podporovala. A dnes jsem to já, kdo přinese, podá, podrží... a jim dvěma jen asistuju.
A pak už nebylo těžké pomoct s prvním přebalováním, do kterého se jednou pustil úplně sám a zavolal mě, až když si nevěděl rady, nebo s první přípravou sunaru a s prvním krmením z lahvičky.

Muž má velice náročný týden, často není doma, ale když je, koupání si nenechá ujít. Když jsem někdy zaneprázděná zase já, dokáže Jakuba vykoupat a nakrmit sám. Pokud se s ním dohodnu aspoň den dopředu, můžu se objednat ke kadeřnici nebo si dát večer sraz s kamarádkou ve vinárně. Ale nesmím si doma zapomenout mobil, kdyby mi náhodou přišla zpráva "SUNAR JSEM VYSYPAL, VANA PRETEKLA, NEMUZU NAJIT PLINKY, KUBA POBLINKAL POSTEL - VRAT SE!!!"

Jana
 Líba 
  • 

nenápadne?! 

(5.5.2003 10:25:24)
Nenapadne ukazat,ze uklid neni na skodu?!Naopak!!NAPADNE!nechapu, proc se nekdo tak usilovne zabyva osobnim prostorem druheho.jeho bordel, jeho vec.jen vymezit,kde je vas prostor, kde jeho bordel nechcete.Ma kupu pradla na zemi uz 4.den?Nechat, az dojdou kosile,on se zepta.Vysvetlit, na co je pracka.Fakt vam nerozumim.
 ještěrka-2 děti a třetí na cestě 
  • 

Re: Muž a pořádek 

(26.2.2006 15:57:04)
znám spoustu kamarádek ,které řeší stejný problém s pořádkem svého přitele nebo manžela ,ale patřím k těm šťastným kterým matka syna vychovala a ja z něj mám skvělého manžela.Rád pomůže v domácnosti s čímkoli a není pro něj problém i uvařit pro celou rodinu.Jediné co nedělá -nepřebaluje děti,jen v nutném případě ,že s nimi zůstane sám a poblíž není nikdo kdo by to vzal za něj.Čekáme třetí dítě a mam opravdu pohodové těhotenství,sice s těhotenskou cukrovkou ale i to se dá zvládnout pokud je muž trochu v obraze tak mi napichuje krev k odběrům ,které jsou povinné ke sledováni.Přála bych víc takto vychovaných a tolerantních mužů .Moje děti by svého tatínka nevimněnili ani za pytel sladkostí(a to je co říct).
 Katka tři děti 
  • 

Re: Re: Muž a pořádek 

(2.3.2006 23:34:40)
Ještěrko, zaujal mě tvůj příspěvek. Asi začnu být na syna přísnější, aby mě budoucí snacha pochválila, jak má pořádného syna!!!
 Katka tři děti 
  • 

Nemůžu spát! 

(2.3.2006 23:56:09)
Tak jsem se začetla na této diskuzi až někam do řijna. Už jsi našla bezva kadeřnictví? Už jsi krásná mamča? U nás je bezva kadeřnice a jezdí do domácností. Což je bezva!Hned je to na mě znát. Už se o mě stará rok a půl.Taky ji musím zavolat, byla u mě naposledy v listopadu, abych byla hezká do porodnice(na fotkách). Protože když se dívám na fotky před čtyřmi lety, když se mi narodila Kája, děs a hrůza. Vlasy mastný dlouhý. Jak utrápená matka.Mám tmavý vlasy. Teď je nosím na ramena sestříhaný a melír.
Už jdu opravdu spát! Pa
 MichaelaSe 


Re: Nemůžu spát! 

(4.3.2006 20:47:53)
Ahoj Katko,
nevím, jestli ses ptala mě. To kadeřnictví jsem ještě nestihla. Ale mám už nějaké typy.
Taky jsem dnes zahlídla v Olympii snové halenky. Třeba duhová s rozšířenými rukávy, taková princeznovská. Já jsem měla kdysi blond vlasy, pak časem ztmavly, teď je mám obarvené na světlo. Aji manikůru by to chtělo. A nové prádýlko. Jenže to bych musela do toho obchodu sama. S děckama ani s chlapem to není ono.
 ještěrka 2deti a třetí na ceste 
  • 

Re: Re: Re: Muž a pořádek 

(3.3.2006 19:35:58)
diky snad to není ještě tak hrozný ,každý chlap se musí ohýbat od malička :)mám taky syna a doufám že bude po tatínkovi a bude si ženy vážit tak jako můj manžel mně.Zatím to tak je ale do puberty daleko -tak uvidíme.
 Mitzi, dcera(13) a syn na ceste 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(11.6.2004 20:58:19)
Ahoj, kdyz se ptas, dam Ti "dobrou radu" ze zivota - vymenit takoveho manzela i s tchyni. A co nejdriv! Nez zacnes verit jim a ne svemu srdci a zdravemu rozumu. Trapila jsem se 11 let s muzskym, jehoz maminka byla dokonala, on byl rovnez dokonaly, ja pro ne jen "lina" a "neschopna". Za deset let takoveho zivota jsem byla jen klubickem pocuchanych nervu, samy mindrak - prestoze jsem vychovalvala (a snad dobre) nasi dceru, vydelavala jsem dvakrat vice nez on, nesla jsem veskere starosti o rodinu, domacnost, dum a zahradu... a vzdy jsem se snazila jeste k tomu vypadat jak z titulni stranky nejakeho casopisu pro zeny. Vysledek? Nasel si milenku!! Vdanou holku, ktera na nej mela more casu. Kde ho brala? To bylo snadne. Ona vubec nedrela jako ja, ONA umela ZIT! (sama zabava, hospudka, jeji syn v necelych dvou letech neumel jeste ani jedno slovo, ale to prece nevadi...) Kdyz jsem vazne vahala mezi sebevrazdou a odchodem, rozhodla jsem se (asi poprve v zivote) OPRAVDU SPRAVNE. Nejaky cas jsem se jeste bala, ze me uz nic hezkeho neceka, ale oklepala jsem se a pomerne brzy jsem se znovu vdala. Ted po dvou letech cekame dite s druhym manzelem, ktery je pro me konecne TEN PRAVY. Nikdy mi nerekl, ze jsem lina nebo neschopna, zato mi denne propomene, ze me miluje - nejen slovy, ruzickou "jen tak", ale taky mi pomaha s cimkoli, co potrebuji (bez rikani), povidame si dlouhe hodiny, cteme si treba i vzajemne misto zirani na bednu, vychovava se mnou moji dceru a tesime se ted na prichod syna. A problem "tchyne" uz ted taky nemam, manzelova mamka se nam do zivota nemicha, ma me velmi rada, obcas zavola jen aby si chvilku popovidala - jako s kamaradkou... Ver mi, jde takhle ZIT, neni to jen SCI-FI pro velky holky. Dnes vubec nechapu, proc jsem se nechala 11 let trapit. Snad jen proto, ze jsem si nechala namluvit, ze si to zaslouzim, ale to nebyla pravda ani u me a urcite neni ani u Tebe! Mysli na sebe, promluv si o tom s muzem a pokud to nepochopi, tak s nim neztracej cas a neboj se zacit znovu s tim PRAVYM. Drzim Ti pesti.
 Vladka, dcera 13mes. 
  • 

Ach ti chlapi...aneb jak se změnila domácnost s miminkem 

(26.11.2004 1:52:16)
Ja a muj manzel mame radi bytovy design. Zvlast se nam libi jednoduchy funkcionalismus. Bydlime v asi tri roky starem byte - no nevypada to jako na tech strankach Metropolitane Home, ale je par zakouti ktere se nam libi. S prichodem miminka se ale dost zmeninilo. Vlastne nezmenilo, kdyz tak o tom premyslim. Jen zhorsilo. Vzdycky jsme byli tak trochu "bordelari" a vetsina nasich hadek za tu spoustu let souziti byla o tom, kdo ma v byte vetsi bordel. Obcas to doslo tak daleko, ze jsme chodili po byte a pocitali "hromadky", kdo jich ma vic. (Myslim hromadky papiru, obleceni atd. - ne ty jine hromadky :-)) Drive jsme se o praci doma delili vicemene spravedlive. Manzel je american a tak mu domaci prace nepripadali jako neco co neni pro chlapa a takhle jsme nejak prozili spostu let...
Sestinedeli jsem prozivala hrozne. Dcera probrecela hodiny kvuli prdikum, manzel se vracel z prace az kolem devate vecer a ja mu s brekem v sest volala ze potrebuju vystridat. To jsem vubec nebyla ja, ktera si vzdycky umela poradit sama. Nebyl cas na jidlo ani na zachod. Samozdrejme byt podle toho vypadal. Neumyte nadobi, vsude se valeli moje vlozky do podprsenky. Zhruba v dobe, kdy bylo dceri asi 8 mesicu jsme se s manzelem pohadali. Vycetl mi ze je doma stale neporadek i kdyz jsem cely den doma. Divil se, ze pred kamarady rikam ze chci druhe dite. On si pry neni jisty jestli bych to zvladla. Byla jsem nastvana ze nepochopi jak je narocne byt na MD, ale on oponoval tim, ze jeho prace je take narocna. Nemluvili jsme spolu asi ctyri dny. Odjela jsem k rodicum za Prahu. Druhy den prisla SMSka - pry si hodne cetl na internetu a dozvedel se, ze je to pry bezna reakce novopecenych tatinku. Tezko se jim zvyka na neporadek v byte ktery s miminkem prichazi. Taky chtel stanovit urcite minimum poradku, ktere se musi dodrzovat.
No nakonec jsme to samozdrejme presli a zijem spolu dal, protoze kdyz ho srovnam s ostatnima chlapama, tak bych asi nemenila. Je to sice stale nevyresene tema, kolem ktereho se snazim chodit obloukem, protoze jakmile se pustime do pocitani "hromadek" tak je konec. Manzel ted ma jeste vetsi funkci, vydelava jeste vic penez a domu chodi porad pozde. O vikendu mi uz tak spravedlive nepomaha s domacima pracema jako za nasich svobodnych let, protoze je to podle jeho slov ted "muj job". Ne ze by lezel na gauci s lahvacem a ovladacem, ale stejne je to ted jedine on, kdo ma luxus si cist na zachode ty "dizajnersky" casopisy.
I kdyz uz jsem mnohem vic "nad veci" nez v sestinedeli a vubec v prvnim pulroku, stale se kyvam jako kyvadlo mezi tim jestli cas, kdyz mala spi, venovat uklidu bytu nebo sobe (treba si uz konecne umyt vlasy nebo si lehnout na gauc s knizkou).
Dceri vzdycky dam prednost pred zbytecnym uklizenim. Snazim se s ni hrat si a vypravet ji. I kdyz mam rada krasne byty, poskrabana podlaha od auticka a vecne zborene ramecky fotografii nejsou pro me tragedii. Od listopadu jsem si zajistila hlidani a tak jednou tydne vyrazim sama odpoledne do mesta. Moc me to pomaha nacerpat energii. Taky jsme se s manzelem dohodli a poridili si pani na uklid. Je toho sice porad dost co zbyva na me, ale je to rozhodne lepsi.
Drzim palce vsem i sobe at tu materskou prozijeme bez horkosti z toho ze ji malokdo doceni.
 Lucia 
  • 

Re:Malo casu na dite 

(27.11.2004 2:09:01)
O, Gabi, diky moc za povzbudenie, je fakt, ze je lepsie sa venovat malemu, nez upratovat, lenze ja som v binci taka nejaka nervozna!, a pritom som bordelar od spiku kosti, veci mi odpadavaju od ruky. A pamatam si, ze ked som bola mala, tak som sa vzdy stydela si zavolat k nam domov nejaku kamaratku zo skoly, lebo sme mali doma tiez bordel (nepredstavuj si zase dvojtyzdnove spinave nadobi v drese alebo lepkave neumyte podlahy)a tiez som tym trpela, tak zase nechcem, nech maly preziva to iste. Je fakt, ze ked uz bude v tom skolskom veku, tak snad sa mi podari upratat vo vacsej pohode i ked ako tu citam prisp. od Pettiny, tak uz to bude len horsie...:-)
Inak ten napad s tou skolskou jedalnou je uzasny, ako si to ta tvoja kamoska vybavila, to sa da normalne, ze zaplatis za urcite porcie, ktore si potom odnesies? Boze, to by bola parada, ale pochybujem, ze take nieco u nas existuje.
 Vlaďka , dcera 13mes. 
  • 

Re: Re: Ach ti chlapi...aneb jak se změnila domácnost s miminkem 

(27.11.2004 10:46:23)
Ahoj Lucio a Pettino, tak to ja taky zvladnu uklidit byt behem dvou hodin kdyz mala spi. Nejlip a nejrychleji mi to jde, kdyz ma prijit navsteva a mam tedy poradnou motivaci. Co me totiz nejvic vadi je fakt, ze za dalsi dve hodiny se neda poznat ze jsem se vubec neco delala. To me na tom asi nejvic vadi ze je to porad dokola. (Zminila jsem se taky ze mam do toho jeste psa?) A co se tyka toho spatneho svedomi (nebo jak pise Lucia ze je z toho nervozni) - kdyz jsem byla mala bylo to u nas naopak. Doma bylo vzdycky uklizeno. Babicka s mamou nic jineho nedelali. Dodnes kdyz tam jsem tak jeste skoro nedojim a babicka mi uz bere talir pod bradou a jde ho umyt. Z toho silim. Ale vycitky mam tak jako ty. Vzdycky kdyz prijedou na navstevu tak se stydim ze jsem jeste porad neuklidila ten zahradni nabytek i kdyz uz je leden atd, atd... Asi ze me nikdy nebude ta profesionalni maminka se zasterou a lestenkou v kapse, ktera se jde upravit tesne pred tim nez manzilek dorazi domu z prace. Ale snad mame jine prednosti. Pettino, pomuze to nejak, ze se pres den venujes necemu jinemu a vidis jine lidi?
 difo 
  • 

Re: Ach ti chlapi...aneb jak se změnila domácnost s miminkem 

(6.12.2004 10:32:23)
Nedávno jsem pročítala příspěvky z této diskuse. V diskusi se objevila prosba současným maminkám malých kloučků, aby je vychovávaly k pomoci v domácnosti a k tomu, že se nic neudělá "samo". Aby byli ve své budoucí domácnosti sami aktivní a nečekali, až všechno za ně udělá doma jejich žena. Včera po krátké "debatě" s mým mužem mne napadla taková myšlenka. Ono se nejedná jen o jejich budoucí ženu, ale připadá mi, že se takhle chovají mužský vlastně všade. Nejen doma, ale i v práci, ekonomice i v ekologii. Prostě udělám si svoje a na okolí nekoukám, ono to nějak dopadne. On to někdo "uklidí, zařídí" . Důsledky jsou kolem nás prakticky všade. Mi to připadne jako docela dobrá analogie. Co říkáte ?
Pro ty, co chtějí dodat, že ženy rozhodují také - v globálním hledisku nerozhodují. Ve vrcholném vedení 500 největších společností, které skutečně rozhodují a mají vliv větší než národní vlády - nebyla před 5ti lety ani jedna žena. Jak je jto nyní nevím, ale nijak radikálně se to asi nezměnilo.
To mě jen tak napadlo u pečení. Tak nevim.
 Zorka 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(8.10.2000 16:57:43)
Ahoj Šárko,
díky za odpověď, která mne opravdu uspokojila. Díky, vemu si tvě rady k srdci a budu se snažit všechno děla spolu se svou dcerkou společně. Hlavně, ale úplně zírám jak se rozjela diskuze. Opravdu médium internetu je nekonečné.
Ahoj Zorka a díky
 Ivana, dcera 4 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 15:41:34)
Ahoj Zorko,

mám stejný názor jako Helena...chce to klid a ubrat..kdo říká, že večeře musí být každý večer teplá nebo byt perfektně naklizený? Jsem s dcerou sama, už nějakou dobu pracuju a kdybych chtěla stíhat půlku z toho co Ty, uštvala bych se. Dobrě plánováný času je otázkou priorit - to si radši spolu večer zahrajeme divadlo a večeříme lupínky s jogurtem (když ho nezapomenu koupit :-). A nejlepší společně strávený čas je ten neplánovaný - třeba ranní sobotní postelní válečkování nemá chybu... :)

Ivana
 Martina S. 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 19:51:18)
Ahoj Zorko,

po přečtení tvého textu jsem si připadala, jako bych to psala já, ale už jsem se poučila. Mám taky tříleté dítě, jen s tím rozdílem, že je to kluk a pěkně živej. Chviličku neposedí. Mám pocit, že jak roste zapomíná si hrát sám a neustále vyžaduje aktivní zábavu. Já jsem se už dávno smířila s tím, že pokud chci přežít v celkem dobrém duševním stavu nemůžu stíhat všechno. Můj byt se proto neleskne jako z módního časopisu. Ne, že bychom se po bytě brodili po kolena v bahně, ale to, že pořád přeskakuju nějaké hračky našeho mlaďase je pravda. No a co? Já si s ním raději pohraju, protože čas, který mi ve svém životě věnuje je moc krátký. Ta doba, kdy se chodí k mamince mazlit a připadám mu jako středobod světa rychle pomine. Pak se objeví kamarádi a za pozornost matky se bude spíš stydět. No a potom to budou slečny a to, už mámu na mazlení nepotřebuje. Proto jsem se rozhodla, že si to mazlení pořádně užiju. Když už mi to doma moc padá na hlavu, jdu s Petříkem na plavání, nebo do mateřského centra, které tu na Černém mostě máme. On si tam pohraje, já si chviličku odpočinu no a , když přijdeme domů tak se najde čas i na ten úklid. Jo a ruku na srdce, někdy jsem vděčná i za to video, když mu pustím nějakou pohádku a je chvilku klid a ne to věčné proč. ne, že by se díval na televizi pořád, ale miluje kostičky,kouzelnou školku, Noddyho a jiné neamerické drastické pohádky a tak si myslím, že, když to není pořád a kompenzuje se to i s hraním, čtením ajinými aktivitami tak, že to není na škodu. Osobně neznám ani jednu SUPERMATKU, která by zvládala vše. Když si člověk dítě pořizuje tak, holt musí počítat s tím, že nemůže stihnout všechno. Tak se s tím netrap, protože malou určitě nešidíš a pokud se budeš snažit zvládnout všechno ošidíš maximálně sebe a to je škoda, protože ty naši rošťáci i když zlobí a někdy strašně jsou přece naši.Jo Petřík strašně rád pomáhá, takže, když vytírám má dětský smeták a dělá to taky, když loupu brambory má škrabku a škrabe taky. Je to sice všude, ale zato je klid. On už se pak sám hlásí a říká" to je přece moje práce". Vřele doporučuji.

Zdraví Martina S.
 Dana - dvojčata - kluci - 19 měsíců 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 20:03:07)
Milá Zorko, jak už ti tady napsala pomalu každá maminka, jsme na tom všechny stejně - nebo obdobně. Já ještě na mateřské pracuji (bohužel, je to nutnost a bohudík, že mohu, protože mi to moc pomáhá) a nemít maminku, mám někdy pocit, že by moje děti snad ani nemluvily. To není tím, že bych si s nimi nepovídala, ale moje máma to s nimi nějak umí líp (když jsem se ptala čím to je - říkala, že zodpovědnost, krmení - potažmo vaření, přebalování a podobné "lahůdky" jsou jasně moje "parketa", takže ona si může povídat, číst a mazlit se - jen tak mimochodem - poměrně často za mne vezme i žehlení. Díky bohu. No a já, když poznám, že má neodolatelnou touhu něco si koupit (na co jí zrovna chybí peníze), vydělám-li kačku navíc, občas trochu vypomůžu. Možná tím uklidňuju vlastní svědomí..... Co se pořádku týče - ten jsme měli v bytě naposledy v době mého těhotenství - jo, ještě chvíli potom, když se kluci najedli a spali - od té doby, co chodí, je to jenom sen (samozřejmě nesplněný). Jen tak mimochodem - jako milenka už dávno také nestojím za nic.... Takže co si budeme vykládat, hlavně to brát s humorem.
 Erma 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(2.10.2000 23:31:30)
Erma Bombeck
Jak nezvládnout manželství

Jednoho krásného dne křiknete: „ Co kdybyste, děti, konečně dospěly a chovaly se přiměřeně svému věku?" A ony to udělají. Anebo: „Vypadněte, chlapi, ven a najděte si nějakou práci...a nebouchejte dveřmi!" A oni nebouchnou.
Hezky uklidíte klukům pokoj - samolepky jsou pryč, přehozy na postelích uhlazené a urovnané, hračky vystavené na poličkách, ramínka ve skříni, zvířata v klecích. A řeknete nahlas: „Teď chci, aby to tak zůstalo." A ono zůstane.
Připravíte dokonalou večeři se salátem, který není oždíbaný k nepoznání a s dortem beze stop prstů na polevě a řeknete: „Tak, teď je tu jídla pro regiment." A budete u ní sedět sama.
Řeknete: „Chci mít při telefonování naprosté soukromí. Žádné hopsání kolem. Žádný kravál jako při demolici. Ticho! Slyšíte?" A budete ho mít.
Konec plastikových ubrusů pokecaných špagetami. Konec přehozů, které chrání pohovku před vlhkými zadečky. Konec branek, přes které se klopýtá nad schody do sklepa. Konec zavíracích špendlíků pod pohovkou. Konec dětských ohrádek, kterým se musí přizpůsobit zařízení pokoje.
Konec úzkostlivých nocí s teploměrem v ruce. Konec písku na prostěradlech a filmů s Pepkem Námořníkem, promítaných v koupelně. Konec přižehlovacích záplat, gumiček do culíčků, tlačících bot i mokrých zašmodrchaných tkaniček.
Jen si to představte. Rtěnka, která má špičku, jak má mít. Žádné shánění hlídání na silvestra. Praní jen jednou týdně. Pohled na biftek, který není mletý. Odstraňování zubního kamene bez nemluvněte na klíně.
Konec rodičovských schůzek. Konec rozvážení dětí do různých kroužků. Konec řvoucího rádia. Nikdo si namyje vlasy v jedenáct večer. Mít vlastní roličku izolepy.
Rozmyslete si to. Konec vánočních dárků z párátek a bílé lepící pasty. Konec nešikovných pusinek, upečených z ovesné mouky. Konec trhání mléčných zoubků. Konec chichotání potmě. Konec rozbitých kolen, konec odpovědnosti.
Jen čísi hlas vykřikuje: „ Co kdybyste vyrostli?" a mlčení odpovídá: „Stalo se."
 Markéta 29 + Emma 4 měsíce 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.10.2000 10:52:36)
To je strašně smutná představa, vy jste mě vážně rozplakala.
 Petr, dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.10.2000 12:06:25)
Jak jste to Marcelo myslela, kdo Vas rozplakal?
 Markéta 29 + Emma 4 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.10.2000 13:07:59)
Petře,
reagovala jsem na článek Ermy Bombeck "Jak nezvládnout manželství" z 2.10.2000. Je to nádherně napsané a opravdu mě to rozplakalo, tak jsem si řekla, že jí to napíšu, že mě rozplakala. Zkuste si to přečíst, třeba Vás taky dostane.
Markéta
 Andy 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(17.10.2000 0:20:26)
Erma Bombecková je, nebo spíš byla americká spisovatelka, která zemřela v roce 1996 na rakovinu a tato povídka je z její knihy Jak (ne)zvládnou manželství. Bohužel jsou její knihy nesehnatelné a tak děkuji tomu, kdo sem tuto povídku umístil, i když tím porušil autorská práva. Ještě něco k Ermě, když začala psát bylo jí 37let a byla na pokraji nervového zhroucení ze svých třech dítek, před kterými se zrovna schovávala na zadním sedale auta v garáži. Sedla si a začala psát o svém životě a rozesmála i rozplakala spoustu lidí po celém světě. A každá z nás, která ji věnujeme myšlenku ji jistě potěšíme. Byla to velmi věřící žena. Jestli ovšem zrovna nevykládá JEMU, jak se zbytečně dřel, když tvořil svět sedm dní, ona by to zvládla za patnáct minut a ještě by měla deseti minutovou pauzu na kafe :-)))
 Markéta 29 + Emma 4 měsíce 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.10.2000 13:19:33)
...jenomže jsem měla diskusi zobrazenou jako strom, ne podle času, takže jsem možná lidem, kteří jí mají srovnanou podle času trochu přeházela témata. Taky už jsem pochopila, proč jste mě oslovil Marcelo, protože jsem našla příspěvek Marcely, která má 7-měsíční Emmu. Tak se omlouvám za zmatky a jestli tohle bude číst Marcela, která má 7-měsíční Emmu, tak zdravím!
Markéta
 Lída, syn 17m 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.10.2000 13:36:56)
Ahoj Markéto,

ono je to ještě lepší. To sem někdo opsal úryvek z knížky od E. Bombeckové. Zřejmě to bylo z Jak nezvládnout život. Napsala i Povolání žena a Jak nezvládnout cestování. Čte se to báječně, jen ten čas mi na to chybí.
L.
 Alena-dvě dospělé děti 
  • 

Re: Re: Děti dospěly - bohužel 

(6.6.2004 0:22:50)
Tuto knihu jsem četla a doporučila bych ji všem vdaným ženám, které mají děti a připadá jim, že spoustu věcí nezvládají a tím pádem i manželství.V mnoha pasážích této knihy jsem měla pocit, že se píše o mé rodině. Je to humorně napsaná kniha a i další knihy této autorky mi pomohly pochopit, že musí člověk brát život především s humorem. To, co jsem viděla v době dospívání svých dětí jako nezvladatelné a připadalo mi, že mám doma ty nejhorší pubertáky, vidíme dnes s dětmi, když na jejich dětství a hlavně na období dospívání vzpomínáme,jako humorné zážítky. Teď již nemám starosti, zda mají hotové úkoly, zda se ve škole slušně chovají, co dělají, když příjdou ze školy, zda mají své věcí uklizené apod. Mám relativně klid, ale chybí mi právě ty jejich pubertální průpovídky, vyprávění zážitků, svěřování se s prvními láskami ...
Teď věřím, že se ve zdraví dočkám vnoučat, a že s nimi zažíju to, co mí rodiče zažili s našimi dětmi.
 Lucka ( Adámek 4roky, Niky 1rok) 
  • 

Zkušenosti z nemocnice 

(10.6.2006 14:56:11)
Hezký den , Dnes jsem se vrátila z nemocnice a z přístupů jedné doktorky jsem naprosto v šoku... Je pravda, že v našem kraji jsou doktoři hodně nevlídní a mám pocit,že jsou přepracovaní a ještě málo placeni..ale my přece zato nemůžeme..:o(.
Včera v noci kolem 23 hod začala plakat roční holčička mamince a ručičku měla na oušku a povídala bolí bolí..bylo to hrozné :o( . Leželi jsme na dětském oddělení s laringitýdou . Sestřička hned volala doktorku,která jen vzkázala,že pokud dítě nemá teplotu tak ji to nezajímá a že stejně to budou prdíky.... Maminka holčičky chtěla odvést na ORL,ale po dalším telefonátu jen doktorka zase vzkázala,že ať si tam jede sama,ale ať zapomene na to ,že ji něco bude zařizovat-např.sanitku na převoz..Naprosto příšernej přístup, nakonec volala sestřička sama sanitku a maminka s holčičkou mohli asi po hodině odjet na vyšetření. Samozřejmě, že žádné prdíky to nebyly ale zánět v oušku..Já vím,že doktoři jsou jen lidi,ale tohle byl její úmysl,ne omyl :o( ..Jak se máme bránit..je vůbec nějaké dovolání..? Pomalu člověk musí spolknout ,kdejakou blbou náladu sestřiček a doktorů,ale,že nám v té nemocnici neni taky dobře,že tam ležíme s nemocnými malinkatými dětmi..to už asi nikoho nezajímá :o(.
Lucka
 katka tři děti 
  • 

Re: Zkušenosti z nemocnice 

(10.6.2006 18:03:30)
No, to je síla! To naše zdravotnictví!! A stačí tak málo, být příjemnější! A hned je líp na světě! Asi bych o paní doktorce napsala článek do místních novin. Určitě by to otiskli!!!
 MichaelaSe 


Re: Re: Zkušenosti z nemocnice 

(11.6.2006 21:08:53)
Asi před lety bych nic neudělala, ale teď bych si stěžovala. Určitě. Ale asi jen v těch novinách. V té nemocnici by se té doktorky asi zastávali.
Míša
 Lucka a Vaneska 2roky 
  • 

Re: Zkušenosti z nemocnice 

(27.6.2006 3:33:17)
Dobry vecer nebo spis uz rano,taky mi lezela dcera s laringitidou v nemocnici a protoze jsem pracovne dost vytizena nemohla jsem vubec prestat pracovat(hned by za me byla nahrada).Pracuji v noci a tak jsem jezdila z prace domu na par hodin spat a honem do nemocnice za malou.Z hruzou jsem zjistila,ze dcerka je nevykoupana,zpocena ale co hur,sestry ji daly na obed misku s lzici aby se najedla sama,prestoze jsem je duzazne upozornovala na to ze sama jist jeste neumi.Mala byla hladova a o tom,co to melo byt za jidlo by se dalo polemizovat.Plinku mela nevymenenou celou noc a polovinu dopoledne.Ze kaslou ve spitalech na dospeleho bych pochopila-umi mluvit,ale ze nedaji diteti najist to je vrchol.Nakonec jsem jezdila z prace rovnou do nemocnice a pospavala na zidli vedle postylky,kdyz mala spinkala.Cele zdravotnictvi je jeden velkej bordel!Taky se musim v praci tvarit prijemne,i kdyz mam naladu pod psa,to zdravotnicky personal neomlouva,kdyz nechteji lidem pomahat,at jdou do fabriky k pasu,tam se usmivat nemusi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 šárka volná,dospívající syn 
  • 

Re: Re: důchod 

(16.8.2006 14:04:23)
tak tohle mi připomnělo moje volné víkendy,kdy syn odjíždí pravidelně k babičce. ale taky si toto umím představit,jako důchodce kdy syn nebude bydlet se mnou,ale bude bydlet ve svém vlastním. a to potom bude naopak..teď jezdí na víkendy pryč,pak bude na víkendy jezdit ke mě..
 Aňa,dvě děti 
  • 

Poradíte? 

(19.8.2006 20:30:47)
Tak přesně tuto otázku si kladu:Jak přežít mateřskou dovolenou?Vůbec mě před mateřskou nenapadlo,jak náročné to může být.Těšila jsem se,jak budu doma s dětmi a teď z toho začínám šílet.Mohla bych být doma ještě dva roky,ale přemýšlím,jestli nejít už za rok do práce.Aspoň bych se dostala mezi lidi,přišla na jiné myšlenky.Ale pracovat budu až do důchodu,takže kam spíchat,že?Jsou maminky,které jsou akční,pořád někde jezdí (ať už po výletech,nebo po nákupech,chodí s kamarádkami posedět atd.) a ty si to určitě užívají.Mají prostě něco,co jim dodá energii,pozitivně je to naladí.Bohužel já nejsem ten případ.Pořád sedím doma,většinou sama s dětmi,protože manžel je buď od rána do večera v práci,nebo nějakým způsobem odpočívá (četba,sport).Nechodíme do kina,ani na večeře,nejezdíme na výlety,prostě je to na zbláznění.Nemám žádnou kamarádku,se kterou bych se nějak scházela,takže ani nemám s kým někdy posedět a vypadnout z toho strašného stereotypu.Nějak jsem neměla to štěstí a nenarazila jsem na spřízněnou duši.A čím dýl to trvá,tím víc propadám negativnímu myšlení.Negace ze mě už asi jen čiší.Začíná mě vadit všechno a všichni.Hrozně ráda bych to změnila,našla něco,co můj život zpestří a obohatí.Ale na nic jsem nepřišla.Asi by to bylo lepší,kdybych bydlela někde ve městě.Na vesnici toho moc nevymyslím.Přemýšlela jsem nad nějakým kurzem (nejlíp jazyků),abych se dostala mezi lidi a trochu se odreagovala,nebo zajet na cvičení.Jenže cvičení je večer a dojíždět někam po večerech se mi moc nechce.A jazykové kurzy nejsou z nejlevnějších a to v situaci,kdy jsme zahlcení splátkama taky není ideální řešení.Příjde mi,že jsem na mateřské hrozně zakrněla.Vůbec mi to nemyslí,nejsem akční.Co vy?Čím si zpestřujete mateřskou?Kde hledáte pozitivní energii?
 Monika+Monička4mesiace 
  • 

Re: Poradíte? 

(21.8.2006 12:56:12)
ahoj no tak pomyslenie na pracu som uz aj ja mala tak isto byvam v neznamom meste kde nikoho okrem manzela a jeho rodiny nepoznam bo som zo slovenska no ti poviem fakt priserne ale v cechach sa mi viac paci...no ja nevim jak ti poradit cez net mas spusta moznosti najst kamosku na pokec a vychadzky s detmi len treba skusat ja taky nemam to stastie ....pekny den ti praje...Monka
 Aňa,dvě děti 
  • 

Re: Poradíte? 

(25.8.2006 19:28:36)
Moniko,věřím,že žít někde,kde skoro nikoho neznáš,není nijak snadné.Ale je dobré,že je to aspoň prostřední známé pro tvého manžela,který tě s různými lidmi seznámí.O nějakém seznámení jsem taky přemýšlela,ale určitě to není to jediné,co by mi pomohlo se pozitivně naladit.Jak jsem psala Aleně,je to spíš o té nějaké seberealizaci,která člověku něco dá.Když jsem psala o radu,tak mě napadlo,jestli někdo třeba nezkusila nějaký kurz,nezačal s nějakým novým koníčkem,místo kde se setkal s fajn lidmi...Prostě nějakou inspiraci.Je jasný,že já sama musím vědět,co by mi nejvíc vyhovovalo.Ale říkala jsem si,že třeba někdo napíše o něčem,co by mě ani nenapadlo a oslovilo by mě to.Ale určitě člověk potřebuje mít i nějakou kamarádku,se kterou občas něco podnikne.Co jsem měla bližší kamarádky v "mládí",tak se odstěhovaly na druhý konec republiky.Vídám se s nimi tak jednou,dvakrát do roka.A z holek,co tady znám, se s žádnou nijak zvlášť nestýkám.Když se potkáme na procházce,tak si spolu pokecáme,ale to je všechno.Pravdou je,že jsem si myslela,že mi budou vyhovovat společné procházky s jinou mamčou,ale zjistila jsem,že to není nic pro mě.Ale možná je to právě tím,že to nebyl nikdo mně moc blízký
 Alena 
  • 

Re: Poradíte? 

(21.8.2006 16:13:11)
Aňo u mně se osvědčilo to, že si nekladu domácí práce a bezchybnou péči o děti na první místo. Tou péči myslím pedantské dodržování režimů jídla, spánku, koupání, hraní. Takže když se ráno s prckem probudím a mám chuť jít ven, tak jdu a strávím tam s ním třeba celé dopoledne a nestresuji se, že nemám navařeno. Však když se vrátím, tak to nějakou rychlovkou u sporáku napravím. Jsem v podobné situaci jako ty, manžel věčně v práci a po práci má tolik svých sportovních aktivit, že se skoro nevidíme. No a co se týká nějakých společných večeří, výletů, tak ty by se daly za rok na prstech jedné ruky spočítat. Každopádně já si mateřskou užívám, těší mě na tom, že mě mrňous ještě potřebuje, že se mu líbí hrát si se mnou, takže si to užívám dokud to trvá. Později dítě objeví kamarády, kolektiv a už to nikdy nebude takové jako teď. Ale jelikož jsem před mateřskou trošku počítala s tou osamělostí, tak jsem se přihlásila na pajdák a dálkově studuju VŠ, jediná motivace ale byla opravdu ta, dostat se alespoň 4x měsíčně mezi lidi. Tak ti držím palce, je to vše o pozitivním myšlení a jestli můžu poradit, tak někde ušetři penízky (na jídle, oblečení) a do toho jazykového kurzu určitě investuj.
 Aňa,dvě děti 
  • 

Re: Poradíte? 

(25.8.2006 18:56:46)
Aleno,já to se dvouma dětma taky beru z nadhledem a nejedu vyloženě podle časového harmonogramu.Je pravda,že občas nechám nějakou práci v domácnosti plavat,abych měla čas taky na nějaký relax pro sebe a pak mám tak trochu výčitky svědomí,ale o tom to není.Je to o nějaké seberealizaci,při které by se člověk dostal mezi lidi,zvedl si sebevědomí (které jsem teda nikdy neměla moc velké,ale na mateřské šlo hodně dolů,až bych řekla strmým pádem).Taky mě napadlo dělat dálkově výšku,ale to jsem nakonec vzdala ze dvou důvodů a to,že jednak mi paměť moc neslouží přeci jen už má můj mozek deset let od učení pauzu) a taky se obávám,že by mi to učení moc nešlo,protože bych na ně právě kvůli dětem a tomu,že jsem na ně věčně sama,neměla toho času.Fakt obdivuji každého,kdo školu zvládá při práci či při mateřské.Jak vy to děláte....?A co se týče toho kurzu jazyků,tak je tam tak trošku zádrhel v tom,že kurzy mi probíhají shodou okolností kousek od domu a jsou individulání (tzn.nic moc kontakt s lidmi a příjde mi zbytečné dojíždět někam jinam).
Před pár dny jsme s manželem večer vyrazili na chvíli si sednout do restaurace a připadala jsem si hned jak na jiném světě.Řekla jsem si,že aspoň jednou za čtrnáct dní musím vymyslet nějakou akci a něco podniknout,abych se z toho nezcvokla ;-)
 Jarka, syn 2 roky + mimčo v bříšku 
  • 

Re: Poradíte? 

(30.8.2006 13:33:23)
Dobrý den,

po přečtení Vašeho emailu jsem se s ním plně ztotožnila, jako kdyby jste mi mluvila z duše. Dříve jsme bydleli v Praze a teď asi rok bydlíme 20 km za Prahou v domku. V Praze jsem byla zvyklá mít vše po ruce od kamarádek až po knihovnu, krámky atd., ale tady si taky příjdu odříznutá od světa, žádná spřízněná duše tu není, většinou všichni chodí do práce a já sem tu sama. Ze začátku sem podnikala různé výlety, i na nedostatek návštěv sem si nemohla stěžovat, ale poslední asi půlrok se to nějak změnilo, je to furt to samý dokola, stereotyp. Říkala sem si že to už musím začít nějak řešit, kort když teď čekám druhý přírůstek. Ale jak? Léto už zkončilo a za dveřmi je zima, to bude zas člověk zalezlej v baráku a maximálně vytáhnu sáňky. Budeme tady zapadlí ve sněhu:-0
A co vy už jste to nějak začala řešit? Odkud vůbec jste?
Zdraví Jarka - belasia@seznam.cz
 dasa  
  • 

Re: Poradíte? 

(18.9.2006 12:55:56)
Ahoj Aňo,
jsem na tom skoro stejně, jako ty. Bydlím 2roky v novém prostředí, jsem na MD, nemůžu najít "opravdovou" kamarádku. Dřív jsem byla hodně aktivní a teď nic. Ráda bych našla kamarádku z okolí s podobnými zájmy, smýšlení....se kterou by se dalo
něco podnikat(sport, kultura, jaz. kurzy, výlety s dětmi). Napište, kdo jste na tom stejně díky (mail v záhlaví)
 dasa 
  • 

Re: Re: Poradíte? 

(18.9.2006 13:05:50)
Tak tam ne, ale tady: daflba@seznam.cz
 Aňa,dvě děti 
  • 

Re: Poradíte? 

(19.9.2006 22:19:33)
A Dášo, kde že to bydlíš?
 Iveta,tři dcery 
  • 

Re: Poradíte? 

(31.10.2006 13:20:29)
Ahoj Aňo,otevř
když jsem si četla váš článek,zůstala jsem koukat nehybně na monitor.Jako bych to psala já sama.Přestěhovali jsme se s rodinou na vesnici před 2roky a nikoho tu neznám.Jsem pořád doma s dětmi.Snidaně,úklid,procházka,oběd,spinkat(ne já ale malá)...děti ze školy....Miluji svoji rodinku,ale asi se brzy zblázním.Chybí mi kamarádka(taková ta spřízněná duše),kterou jsem sice našla,ale umřela.Chtěla bych si mít jít s kým zacvičit,vyrazit,poklábosit i ten jazykový kurz bych brala(pokud by to naše splátky dovolily).Vím,že bych to mohla podniknout i sama,ale.....Vlastně mám pocit,že mám uplně vybité baterky a tak tu sedím u počítače a koukám do monitoru.Když jdu s malou na procházku potkám pár lidí,ale semtam se někdo usměje a odpoví na pozdav a nebo starší paní popovídají co je dnes bolí.Mám pocit,že mi zakrnuje mozek:-).Musím si najít práci domů,to aspon pomuže našemu rozpočtu.Ale to taky není žádná sranda.Musím něco vymyslet....
 8.5Yettynkaa12 


pro Ivetu 

(9.11.2006 9:44:11)
Ahoj Ivčo,
včera mě chytla depka, co se mi zas až tak často nestává - mám podobné problémy jako ty. Vlastně to není ani problém, spíš jen pocit osamělosti na mateřské. Manžel příjde od ledna o práci, jejich firma končí, a tak doma stále řešíme jeho shánění nové práce. Včera novou našel, dobrou, ale budeme muset koupit auto, bude to na živnosťák... Takže shrnu- li to, má svých problémů dost, a já mám pocit, že ho přece v této situaci nemůžu zatěžovat svými malichernými starostmi(ano, mám to taky : dítě do školky, vyvenčit štěně, nakoupit, uvařit, dítě ze školky, vyvenčit, doučovat angličtinu, jít se synem a psem ven...).Jsem těhotná, čekáme v lednu mimi tak jsem doma a nepracuji, syn má 4 roky. Připadám si občas zbytečná, mé starosti proti jeho jsou malichernosti, jeho práce je důležitá a moje v domácnosti jsou kraviny, nejlíp si pokecám s kámoškama, ale s těmi se vidím tak 2 krát týdně a jinak trčím doma a ZABÍJÍM ČAS.ano, zabíjím čas, úklid a podobně sice dělám, ale nenaplňuje mě to, děsně mě to nebaví, mám pocit, že ruce něco dělají ale mozek krní. Chybí mi komunikace. Sice učím angličtinu, chodí mi týdně asi 6 studentů(abych z té samoty nezešílela), jsem od přírody extrovert.
Znám odpovědi na své tesknoty: samozřejmě že jsem stejně důležitá jako můj manžel a lidi co chodí do práce, starám se o syna, druhého mám v břiše...jenže sice si to zdůvodnit umím,ale mému nitru to na náladě nepřidá. Odkud jsi, já z Brna. Měj se hezky! Ilona
 mara 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(7.12.2006 14:49:28)
co může být důvodem k rozvodu?Nevěra,násilnictví,alkohol a gemlerství?Nebo taky tisíc maličkostí, které vztah postupně rozleptají?
 Marcela , 1 dítě 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(23.12.2007 12:43:46)
Já si to představila. Zdá se mi to hrozné a je mi z té představy je mi smutno. mám pětiletou holčičku a všechny ty peripetie mě zatím těší.
 Dagmar, dcera 4 roky 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(3.10.2000 15:46:22)
Ahoj,
jsem obyčejná ženská, která má na krku zaměstnání, domácnost s jednou 4letou dcerou a psa. Jsou to dva měsíce, co bydlím s dcerou sama. Po pěti letech manželství jsem se rozhodla rozvést. Nikdy jsem domácnost nestíhala jak si manžel představoval. Nevyžehlené prádlo leželo měsíc v obýváku, nádobí se nemylo ihned po obědě. Problémů, které jsme měli v manželství bylo o mnoho víc a byly mnohe a mnohem závažnější, ale když přibyly věty typu :"Jak můžeš číst, když nemáš uklizeno.." došla moje mizerná trpělivost. Sčítla jsem všechny problémy, které jsme měli a došla jsem k názoru, že mě i dceři bude samotné líp. Jsem sama s dcerou v 1+1 s dvacetikilovým pse, pískomilama, andulkou a želvou. Mám v obýváku dva měsíce prádlo na žehlení, protože půjdu raději jezdit s dcerou okolo baráku na kole, dokud je pěkně. Koš s prádlem občas přetéká stejně jako dřez. Okna by potřebovala nutně umýt, ale bohužel, nestíhám. Veronika je pro mě všechno. A jediné co ji můžu dát jsem já. Né uklizený byt, né voňavé a nažehlené prádlo jako v reklamě, ale pohádka, nebo chvíle nad pexesem. Nikdo mi nyní neříká, že se couráme kdoví kde, když je doma potřeba vyluxovat, vyžehlit.... Jsem sama, občas to moc bolí, občas proklínám dny, kdy je Veronika s tatínkem, ale jinak jsem v pohodě. Vím, že naklizený byt, teplá večerě a hromada nažehlených košil šťastnou rodinu neudělají. A pokud na tom váš chlap trvá aniž by přiložil ruku k dílu, občas si domluvte návštěvu u kamarádky v jiném městě, požádejte tchýni, aby ho v tom nechala plavat a nechte mu dítě na krku v bytě, který rozhodně nebude naklizený až se vrátíte. Mnoho štěstí přeje Dagmar
 Dana - dvojčata - kluci - 20 měsíců 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(3.10.2000 22:11:54)
Milá Dagmar, přeji také mnoho štěstí Vám i holčičce. Ono to vypadá totiž i u nás občas podobně s pohodou, když tatínek není doma, a to mohu říct, že máme velmi spokojený vztah. Tatínek "neremcá", že je doma binec, občas uvaří (hlavně když ví, že mám "na krku" nějaká daňová přiznání apod. legrácky), prádlo si do skříně uklízí sám, sám se obléká, nenechává koupelnu v nepořádku, ale přesto - odjede-li na dva dny z domu, je to paráda. Sice mi chybí, to ano, ale - s klukama si uvaříme jídlo jednoduché - rychlé - nejlépe sladké, takže žádná hora nádobí - ani "provinilý pocit", že tatínka zanedbáváme. Dlouhodobě by mi chyběl, to je fakt, protože to vážně klape, ale tyhle služební cesty - to je někdy vážně paráda. Jen tak mimochodem - mám kamarádku, u které nevíte, jestli si máte sednout, abyste něco neumazali (má dvě malé děti a perfektně "vyglancovaný" byt v kteroukoliv denní i noční dobu), ale připadá mi, že je trochu víc nervózní než já, navíc - mám spoustu zájmů, práci, kterou mám ráda a snažím se "neřvat" na svoje děti. Ona má největší hobby svůj byt, práci žádnou (samozřejmě kromě svých dětí a údržby bytu - což není legrace - tím ji nezlehčuji) a často řve na svoje děti - navíc se v mém "bordelu" zřejmě cítí dobře, protože nás takřka denně navštěvuje. Co tím chci říct? - Že raději stejně jako vy nebudu stíhat, ale budu v pohodě "řádit" s klukama, dělat práci, kterou mám ráda a snažit se uklidit byt vždycky tak na 30 minut, protože dýl to prostě nevydrží. Jo, a raději ji nebudu navštěvovat, protože to ve mně vždycky "zahlodá bledá závist", když ten její krásný byt vidím....
 Petra (Pepík 3,5 roku, Anička 4 měsíce) 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(4.10.2000 22:16:12)
Milá Dano (a všechny ostatní maminy, co tak krásně píšete o tom, že nestíháte), zcela Vás chápu, jak se cítíte v bytě oné známé, která zřejmě všechen svůj volný čas věnuje úklidu. Také mám kamarádku (ale z té druhé sorty, než máte Vy), má dvě děti - rok a dva a půl staré kluky, manžela, který se neobjevuje doma z práce před šestou večerní a na krku starý barák, který koupili den před povodněmi, takže ho teď dávají svépomocí do pořádku. Ale pokaždé, když ji potkám s těmi dvěma malými rošťáky, vidím, jak je šťastná, že je má a že by je na za nic na světě nevyměnila, i když je celé dny s kluky sama, i když má doma ten "provozní" nepořádek, který se mě osobně velmi líbí!!!, i když je na mrtvici z toho, že ten menší klučina stihl poblinkat tátovi 3 čisté košile, které chtěla zrovna vyžehlit.... Že jsou neumytá okna nebo nádobí? Komu to vadí? Abych pravdu řekla, já se ve "vyglancovaném" bytě špatně cítím (tím nechci říci, že bych byla nějaká špindíra - právě naopak; ale také mám ráda, když je náš byteček tak útulně útulnej), takže nějaká "bledá závist" z perfektně uklizeného bytu ve mně nehlodá. A co se týče mého manžela? Zanedlouho oslavíme páté výročí svatby, ale lepšího muže a především tatínka našim dětem bych těžko někde hledala. Teplé večeře nevařím, protože je nevyžaduje, náš provozní nepořádek nekritizuje a pokud mu něco vadí - nebo mě - tak si to jemně naznačíme a společnou rukou sjednáme nápravu. Jak jen to jde, užíváme si dětí, dokud jsou dětmi, protože ten náš nepořádek nám neuteče, zatímco děti časem (a nebude to ani tak dlouho trvat) zřejmě ano. Zkrátka a dobře, Dano a všechny ostatní holky, já jsem raději za šťastná dítka, pohodu a lásku mezi námi, než za vypulírovanej byt.
 Alena (dcera Barborka 14 let) 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(24.7.2002 14:48:05)
Děkuji Vám! Alespoň někdy nemám pocit, že jsem špindíra, která neumí vařit a ani chlapa si neudržela. Též jsem se před lety rozvedla, dceři bylo pět let a zvládly jsme to. Nemám sice naklizeno, ale ty roky, kdy jsme si celé odpoledne hrály, četli si a povídaly nám nikdo nevezme. A hlavně se už nikdy nevrátí. Takže si myslím, že by si každá maminka měla užít co nejvíce dětství svých dětí. Na vaření a ulízení bude čas až budeme babičky!
 Š.H. 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(17.11.2002 18:01:18)
Děti jsou to, co se neopakuje. Určitě každou z vás potěší, když v dospělosti vám budou děti - mám dvě ve věku 36 a 40 - připomínat, jak to bylo krásné, když jsme si pekli brambory v kamnech, hráli na schovávanou, pekli spolu cukroví ... a to všechno ještě při zaměstná¨ní, a to dost náročném a manželovi, který měl práci časove velmi náročnou, takže ho někdy děti viděly třeba až za dva dny. Přesto nikdy neltuji, že jsem dětem věnovala každou volnou chvilku. A ty, které jsem jim nevěnovala, mne dnes mrzí. Dá se při tom všem zvládnout i uklizená domácnost, vyptané a vyžehlené prádlo atd. Ačkoli nejsem workoholik, dá se to při troše snahy stihnout a ještě si venku popovídat s jinými maminkami. Je pravda, že doba nebyla tak uspěchaná, ale měla jiné problémy. Dnes, kdy mám vnoučata, raduji se s nimi z každé volné chvilky. A mám jim o čem vyprávět. Dítě není věc, hračka. Je to živá bytost a to, co do něj dnes vložíte, se vám určitě vrátí.
 *Aida* 


Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(30.11.2002 0:45:54)
Mila S.H.,
naprosto souhlasim. Ja taky rada rodicum i prarodicum pripominam jake mi dali krasne detstvi, nekdy si pamatuju veci ktere oni ne a jsou prekvapeni :o).
Lisim se ale v jednom. Klidne pujdu ven v nevyzehlenem tricku kdyz na to prijde a nebudu mit naklizenou domacnost. Nechci aby si me deti pamatovaly jak porad drhnu podlahu, cas straveny s detmi je mnohem cennejsi. Samozrejme se doma nebrodime ve spine, ale rozhodne tu neni sterilni prostredi, nemusim proste mit "naklizeno a nazehleno". Taky se u nas s luxem a hadrem v ruce prohani i manzel, myslim ze syn ma hezky priklad. Nedavno jsem zapomnela na stole hadr a kdyz jsem prisla, tak jsem nasla synka, jak se snazi ten stul utrit :o)))))), mooooc jsem ho chvalila, treba mu to vydrzi....
 Helena, 0 deti, pes 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(5.10.2000 23:30:57)
Nejsem nejspise dosti kompetentni vyjadrit se na tema malo casu....., avsak zodpovezte mi prosim je ci neni realne prenechat neco ze svych povinnosti(zehleni, vareni pro manzela,..atd)hospodyni? Byt deti nemam, mam vsak casove narocnou praci a i kdyz jsme pouze dva a pes, o domacnost se nam stara kdosi jiny. Neni mozne najmout si pani, ktera pohlida, s detmi nakresli obrazek, uvari a v mezicase mohu se treba milovat s partnerem. Je to idealisticke? helena
 Lucka, Luk 2 roky + 35 tyden 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(5.10.2000 23:56:23)
Pro Helenu.
Ano je to velmi idealisticke.
Takove pani bych musela zaplatit:
Rekneme, ze ji mam jen na uklid a na zehleni, tedy jsem doma s ditetem, hraji si s nim, chodim ven, varim.
Pani prijde jednou 2 x tydne uklidi a vyzehli - rekneme 10 hodin tydne.
Bude chtit 100 Kc na hodinu - to je jeste levne a zas tak velka pomoc to neni - 4000,- mesicne.
Kde je asi tak vezmeme? {Je to varianta - nepracuji.)
Kde vezmete duveryhodnou pani, kterou nechate v domacnosti samotnou? Pokud pres agenturu, tak zaplatite jeste vice.
Znam maminky, ktere maji pani na hlidani, pani na uklid a chodi treba na pul uvazku do prace, ale to je hodne lukrativni prace s vydelkem pres 25.000,- mesicne a stejne po prichodu z prace na ne padne hodne povinnosti.
Navic nekdo nesnese ve sve male domacnosti jeste dalsi cizi lidi.

 Hanka 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(6.10.2000 7:24:51)
Lucko,

jste si tou 100,- na hodinu jistá ? Zkoušela jste už takovou paní najít ? To by teda jako uklízečka - pomocnice vydělávala dost dobře. Jen počítejte. Předpokládám, že je to na černo, nejépe důchodkyně, takže co dostane, má čistého na ruku, aniž by z toho něco odváděla. Já mám 25000 hrubého za 170 hodin za měsíc, což čistého dělá 18400, takže 18400 děleno 170 dělá 108 Kč čistého na hodinu (sekretářka jednatele zahraniční firmy se 3 jazyka slovem i písmem), takže to uklízení by bylo velice lukrativní vzhledem k tomu, co musí uklízející umět. Nebo bych si měla říci o zvýšení platu ?
Známí mají penzion s 8 pokoji, dochází tam jedna taková důchodkyně na výpomoc, má 8 hodinovou pracovní dobu (vytížená je tak 6 hodin) a dostává za měsíc (max. 160 hodin) 5700 na ruku (je to na černo). Neměli problém ji najít, ozvalo se jich spousta, všechno důchodkyně ochotné za tyto peníze pracovat, ale problém byl v tom, že nechtěly tak velký úvazek, ale jen třeba těch Vámi zmiňovaných 10 hodin týdně, takže některé řekly, že si raději najdou nějakou domácnost.
 Radka, dvy synové 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(7.10.2000 8:18:58)
Jen se zapojím do diskuse o paních na úklid či na hlídání. Ty ceny, které tady zazněly, nejsou přemrštěné, paní můžete mít buď přes agenturu, nebo si ji sehnat sami přes inzerát. Například slečna na úklid stojí přes agenturu 80 korun na hodinu (když s nimi uzavřete dlouhodobou smlouvu), ale může to být i více, tahle cena je u jedné agentuury v Praze, která najímá většinou studentky, které přece jen nemají tak veliké zkušenosti, takže hrozí, že jim práce nepůjde tolik od ruky. Mě to naštěstí vyšlo, takže ke mně chodí jednou za týden slečna, která ukllidí celý byt a vyžehlí a umí to. Co by si o tom mysleli sousedi, je mi srdečně jedno, nejsem prostě taková superžena, abych ještě uklízela - mám dvě hodně malé děti a pracuji, naštěstí mi moje práce umožńuje, že ji naprostou většinu můžu dělat doma, u počítače, telefonu, emailu a internetu, starší chlapec chodí do takových jesliček, miminko mám pořád u sebe. Včera se tu zrovna stavil tchán, potkal slečnu na hlídání, no a byl asi trochu zaskočený, ona jeho druhá snacha je hodně uklízivá. Paní na hlídání nemám, vyřešily to ty jesličky a o miminko se chci starat sama, ale bývají dražší, než paní na úklid.
Díky slečně na úklid se nemusíme s manželem v osbotu dohodavt, kdo že vykuxuje a že by už bylo potřeba vytřít. Samozřejmě, jelikož se více uklízí jen jendou týdně, nevypadá to tu vždycky naklizeně. No a co? Alespoń je vidět, že tu někdo bydlí.
 Radka, dvy synové 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(7.10.2000 8:21:29)
Napsala jsem, že tchán potkal slečnu na hlídání, tu nemáme, potkal samozřejmě tu uklízecí. A ještě dodatek, opravdu budu mít radši trochu nepořádek v bytě a čas na děti a manžela, on to ostatně nazývá "tvůrčím zmatkem".
 Pavla, Pavlicek 
  • 

Jak to Radko stihnete? 

(7.10.2000 21:35:24)
Mila Radko,
moc by mi pomohlo, kdybyste mohla vice napsat, jak stihnete praci doma s dvema detmi. Mam male miminko a rozhodne nechci vypadnout z toho zajimaveho deni a prace, ktere jsem se venovala dosud. Nastesti mohu taky pracovat jako vy - telefon, mail staci, obcas schuzka, udelat mohu v podstate jen to, co si sama urcim, zadne silene terminy. Ale zatim mi nepripada, ze bych to mohla nejak uspesne realizovat - cas soustredene myslet mam v podstate az vecer, dopoledni telefonaty prerusuje placici miminko a nebo zrovna nemohu vzit telefon, byt mobil, a to telefonujici casem odradi. Na to ze bych chtela pracovat na necem aspon vecer se manzel dost kreni, tak to asi taky nebude pruchodne. Muzete prozradit "recept" jak to zvladate Vy? Je to v brzkem vstavani, tvrdem dennim rezimu, varenim z polotovaru?
Diky, Pavla.
 Markéta, 9měsíční Veronika 
  • 

Re: Jak to Radko stihnete? 

(8.10.2000 23:18:23)
Milá Pavlo,

oslovovala jste sice Radku, ale pokusím se podělit o své zkušenosti. Už od narození malé jsem chtěla "nevypadnout z rytmu" a tak mám poměrně hodně práce, také spojené s počítačem, mailem, telefonem a schůzkami. Stíhám všechno jak poté, co se vrací muž domů, malá usíná (i přes den). Naštěstí je veselé dítě, které málokdy pláče, takže telefonování nevadí. Pokud práce spěchá, odkládám domácí činnosti(ono se také nic nestane), malá papá pouze ohřívané jídlo a muž večer hlídá. Pracovat jsem chtěla (svým způsobem i musela), tak jsem pracovala - a ono se to nějak poddalo. Máte-li ale stále plačící miminko, jsou asi všechna předsevzetí marná...
 Stáňa(40)+Ondra(6,5) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(9.10.2000 14:47:49)
Ahoj Radko,
mohla bych Tě poprosit o bližší podrobnosti o tom, jak funguje Vaše slečna na úklid?
Uvažuji o podobném řešení (pracuji na normální úvazek,takže už toho přes týden moc nestihnu a víkend bych radši strávila na výletě než s vysavačem, prachovkou …) a chci se trochu zorientovat. Zajímalo by mne, co všechno zahrnuje ten týdenní úklid, jak dlouho trvá, zda se cena počítá od hodiny (nebo třeba podle počtu místností a rozsahu prací), zda jsi doma, když Ti tam slečna uklízí, jak velký „binec“ přímo před úklidem doma míváte (mám trochu obavy, abych neměla snahu „předuklidit“) atd. (teď mne v té rychlosti nic dalšího nenapadá). Uvítala bych i kontakt na agenturu, která se Ti osvědčila (příp. i typ na to, které se vyhnout) a jakékoliv další postřehy, které tě v této souvislosti napadnou. Najdeš-li si čas, budu moc ráda, když se ozveš buď sem nebo přímo na můj mail – je nahoře. Díky moc.
 Míša, syn 3,5 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(6.10.2000 9:02:04)
Co jsem slyšela, blíží se ceny úklidově-žehlící výpomoci opravdu k té stokoruně. Alespoň v Praze. Ostatně i za hlídání si hlídací slečny účtují tak 80,- Kč. Takže představa, že se domácnost a dítě svěří někomu jinému a partneři na sebe budou mít čas je pro většinu rodin s maminkou na MD opravdu idealistická, protože na to nemají peníze.
Mimo to zejména chlapi si neradi pouštějí někoho cizího do bytu a když navrhnete, že dítě pohlídá "nějaká cizí ženská" podívá se na vás i milující manžel tak, že máte pocit, jak jste nemožná matka. Alespoň vlastníte-li ten typ, co je celý den (tím myslím minimálně do 20:00) v práci, dítě vidí půl hodinky před usnutím a to mu prostě přijde okouzlující. Tak z čeho jsme vlastně unavené, že?
 Taky Helena, dva kluci 
  • 

Hospodyně 

(6.10.2000 10:15:43)
Ahoj Helenko,jistě že je reálné najmout si hospodyni. Problém vidím v tom, že většině maminek se nedostává peněz .A pokud máš malou hromádku financí, snažíš se ušetřit kde se dá.Tady většinou píšou maminky,co jsou na mateřské, co se opravdu s financemi potýkají. Manžel přece taky chodí do práce. A manželka by ty jeho peníze měla utrácet za práce, které přece každá slušně vychovaná žena zvládá ? Já už mám kluky velký, takže už je nemusím strkat do postýlky, když jdu věšet prádlo, nebo s odpadky. A tak už se mi uklízí snadněji.
A druhá věc je, že pokud se málo zazobaná rodina rozhodne pro výpomoc, bude v okolí asi vypadat ,jako že manželka je líné stvoření . V našem státě to bohužel tak vyzní. Je to stejné v něčem i s mužskými. Setkala jsem se s názorem, co je to za mužského, když si neumí vyměnit olej v autě a nevymaluje byt, neopraví kapající kohoutek ?
Jak jsme byli za socialismu tlačení ke svépomoci, rozlezlo se to tak, že kdo si na odborné práce zjedná, je nešika. A u domácích prací je to ještě horší.
A tak si jen málokdo troufne jít proti proudu a nechat si uklízet. Ještě se tak toleruje velký úklid před vánoci, nebo po malířích .Kamarádka si vzala muže , výborného partnera pro život, ale nezatluče ani hřebík. Když fňukala u své mámy , jaké je to hrozné, máma jí usadila slovy : tak chceš mít doma partnera a nebo údržbáře ?
S úklidem je to obdobné. Jsme především partnerky, nebo uklízečky ? Přijde mi,že sice máme kdejaké mixery a vysavače, ale nad úklidem a hrncem strávíme víc času než naše babičky.Máme víc věcí, co je třeba někam zastrkat, víc místností na úklid, děti přijdou ze školy a trčí doma, místo aby drobili na louce , dřív nikoho nezarazilo, když k jídlu byl chleba a polívka z jednoho hrnce, pralo se pětkrát do roka. A naše vlastní hodnocení - jestli jsme dobré mámy a hospodyňky - se zužuje pouze na to , že když máme vyžehleno a každý den je teplá večře, tak jsme vzorné .Párkrát jsem zkusila dětem / manžel setrvale dlí v práci / nabídnout dvě možnosti. Mám s nimi něco podnikat, nebo stát u sporáku a vytvářet složité a oblíbené pokrmy. Pokud si budeme hrát, bude k večeři jen vajíčko na tvrdo a chleba s máslem. Ještě nikdy mě nezklamali. Zatím vždy s jásotem dlabali vajíčka , a odpoledne jsme si parádně užili. I děti si oddychnou, když jsou si jisté, že jim doma nebude chodit unavená a nevrlá matka, co jim nenápadně dává najevo, jak moc se pro ně obětuje , když vyvařuje složitá jídla a po nocích žehlí a cídí byt do lesku.
Je to lákavá manipulace, a svádí to , dokud jsou děti malé, si hrát a jíst dva roky chleba s máslem a salám. Ale protože jsme vzorné matky, nedá nám to, a lítáme a uklízíme a vyváříme . A hospodyňka, nebo občasná výpomoc, pokud na ní najdete odvahu, je skvělé řešení , jak být neuštvaná a a přitom umlčet naše uklízečské a kuchařské svědomí.To jsem se ale rozepsala, ale je to lákavá představa. Taková šikovná, laskavá a moudrá hospodyně , co nechce plat a miluje mé děti ....Jo, jo. Ta k nám jezdí . Ale jen občas. Jmenuje se moje maminka .A já jsem na těch pár dní zase malá holčička a někdo o mě pečuje a stará se co udělat dobrého MĚ k obědu. Jenže nám to dlouho nevydrží a po týdnu mám špatné svědomí a pak pomáhám jí a snažím se tu práci udělat dřív, než se k ní dostane ona, abych jí nesedřela. A pak odjede,a mě se stýská. Ale to už je jiné téma.....
 Monika 
  • 

Re: Hospodyně 

(6.10.2000 10:54:54)
Nedá mi to, abych se také nezapojila do diskuse. Některé příspěvky mi hovoří přímo ze srdce zvláště ty o tom, jak žehlení není nutné. Sama to dělám také tak. Při pořizování textilu beru v potaz i to, jak je náročný na údržbu. Takový žakárový ubrus je velmi nenáročný na údržbu. Stačí jen vyprat a položit. Tedy ten, co je z materiálu jako záclona. Ale ne ohavná igelitová napodobenina, tu jsem také měla a stála za starou bačkoru. Igelit nic nevydržel, navíc na něm zůstaly fleky od jídla a nešly dolů. Žakárové ubrusy mám dva a nemůžu si je vynachválit. Damaškové, lněné, bavlněné a nevím ještě jaké jsou moc krásné, ale to žehlení. Navíc, když položíte na stůl ubrus, který jste nakropila, minimálně 20 minut žehlila a dítě nebo manžel Vám ho za 1/2 minuty pobryndá, tak je to na infarkt.

 Helena, dva kluci 
  • 

Ubrusy - nepoužívám 

(6.10.2000 14:12:38)
Někdo se určitě chytí za srdce a klesne k zemi, ale opravdu používám ubrus jen pod Štědrovečerní hostinu, a opravdu vydrží asi tak dvacet minut běloskvoucí.
Já mám doma to štěstí,že jsem zdědila stůl s korkovým povrchem - je to osmdesát let starý stůl po babičce, a je na něm položené a zalištované původní korkové lino, které jsem natřela matným průsvitným lakem . Je moc hezký na pohled a já ho jen dolaďuji malými lněnými , nebo bavlněnými ubrousky pod talíře, nebo jen doprostřed stolu .Z režného plátna , co se dává jako tapeta na zeď, jsem vystříhala kolečka /asi na korunu vyšlo jedno /. Když se nějaké katastroficky pokape kečupem, nebo jinou nesmyvatelným jídlem, prostě ho pošlu do koše.Vřele doporučuji.Chápu ale, že umakartový stůl holý nechat nelze.
Dnes jsou kluci dost velcí na to, aby se učili stolovat jako lidi, ale těch dvacet minut stolování na damašku o vánocích mě vždycky utvrdí v přesvědčení, že radši budu v klidu stolovat a pak vezmu stůl houbou, než trnout, komu co upadne z vidličky ... Nevím, jak to jde u vás, ale některých fleků se lze z damaškového ubrusu zbavit jen vystřižením skrny nůžkami..
Možná, že jako matka totálně selžu a své miláčky /deset a jedenáct / vyšlu do manželství naprosto bez znalostí , jak se chovat u naškrobeného ubrusu. Budu muset své nastávající snachy varovat...
 Barka+Kryštůfek 


Ubrusy - taky už je nepoužívám 

(2.6.2002 11:47:52)
Já taky nepoužívám ubrusy, i když dítě zatím nemáme, narodí se až v srpnu, radši nechávám holý stůl a dávám jen prostírání. Přítel totiž, i když mu dám prostírání, má neuvěřitelnou schopnost pocintat ubrus (a kolikrát během dne i sebe - tričko, kalhoty - jako malej, kolikrát to nejde ani vyprat). Navíc máme kocoura a ten na stůl kolikrát taky vyskočí a když líná tak jsou chlupy všude. A já si kolikrát při práci na stole taky nedám pozor, až jsem od sousedů odkoukala PAPÍROVÉ ubrusy. U nás v drogerii mají kolikrát slušné vzory a stojí kolem 50,- Kč. Takže na běžný provoz dávám buď papírový ubrus nebo žádný a na sváteční jídla normální ubrus, to nějak přetrpím. I když teď na Vánoce jsme vlastně měli látkový ubrus a na něm papírový a nic se nestalo, tak mám ostarost míň.
 Martina, 29, čtyřletá dcera 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(12.10.2000 13:14:46)
Ahoj všichni,
už když jsem byla na mateřské, jsem si říkala, jak zvládnu práci, dítě, manžela a domácnost. Pak byly Terezce tři roky a já jsem ji dala do mateřské školky, našla jsem si práci na pol. úvazek (resp. na 6 hod. denně) a zvládám to báječně. Ve tři hodiny jsem doma i s dcerkou, manžel přijde v pět, takže alespoň vyperu, nebo vyžehlím, pak jdeme společně ven. K večeři je vždy něco rychlého (manžel má teplé jídlo k obědu) a večer je taky v klidu. Je pravda, že má práce je relativně dobře placená (11.000,- Kč), takže ani takový nedostatek peněz nemáme, ale hlavně doma vládne pohoda a ne žádný chaos a stres. Po pravdě nevím, jak bych to všechno zvládala, kdybych měla chodit z práce v pět. A také vím, že ne každý sežene práci na poloviční úvazek za tolik peněz. Proto přeji všem pevné nervy a hlavně hodně radosti z rodiny.
Martina.
 Petra, dcera 2 roky 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(16.10.2000 23:05:02)
Ahoj Zorko, tak už si tu přes hodinu čtu diskuzi, kterou vyvolal Tvůj příspěvek. Podělím se s Tebou o svou zkušenost, která by se třeba mohla hodit i maminkám, jejichž tatínci domácnosti statečně odolávají.
Nerada vařím. To je fakt, který ale denně překousnu, abych své dceři poskytla zdravou, teplou a pestrou stravu. Ještě než se dcera narodila, potýkala jsem se s problémem vaření. Manžel vyrostl v domácnosti, kde byla teplá večeře na denním pořádku. Naštěstí je opravdu chápající a milující, takže něco podobného ode mne nevyžadoval. Sám ale uměl uvařit jen čaj, vajíčka a párky. Několikrát jsem si postěžovala, že by mohl zkusit občas něco uvařit, ale s velkým nadšením se to nesetkalo. Až jednou. Delší dobu žadonil, že má chuť na bramboráky. Já na ně sice taky měla chuť, ale představa přípravy tohoto lahodného pokrmu mé chutě zahnala. A tak jsem se ho zeptala, co by na to řekl, že když já pořád vařím, kdyby si našel nějaké jídlo, které by bylo jeho specialitou a vařil by ho on. Nadšený nebyl, ale chuť byla veliká a jeho láska ke mně určitě taky. Od té doby dělá u nás v rodině bramboráky jen on (znamená to ale, že jsem je opravdu NIKDY nedělala, i kdyby se dělo cokoli, protože časem bychom se jistě dostali zase na začátek, tzn. ke mně). Postupem času k tomu přibyla i pizza (vzniklo to úplně stejným způsobem). Po narození dcery se mé neoblíbené vaření, které do té doby probíhalo převážně o víkendu, stalo denní záležitostí. Přes týden se to zvládlo již zmíněnými rychlovkami, ale jistě si dokážete představit, jak mi bylo líto, když jsem slyšela z pokojíčku dovádění dcery s manželem zatímco já míchala, smažila, umývala atd. Po rozhovoru s manželem o nespravedlnosti života matek mi nabídl, že teda zkusí vařit a domluvili jsme se, že sobotní oběd bude jeho záležitostí. Když připravuji nákupní lístek na víkend, zeptám se, co bude vařit, abych vše koupila a o víc se nestarám. Musím říct, že si po sobě kuchyň i uklidí. Za těch pár týdnů, co toto praktikujeme, se manžel ve vaření velmi zlepšil (tuto sobotu i přes mé upozornění na náročnost uvařil skvělé bramborové knedlíky plněné uzeným), evidentně ho to i baví a já mám čas být jen se svou dcerou, případně na pár hodin vyrazit do města "mezi lidi". Chápu, že ne všichni tatínci jsou ochotni udělat něco podobného, ale myslím, že ani můj manžel ještě před dvěma lety netušil, čeho všeho bude schopen. Je fajn si o všem promluvit, říct pocity a hlavně aspoň trochu spravedlivěji rozdělit úkoly. Můj muž patří také mezi ty zaměstnané, kteří se vracejí v 19,30 hod domů, ale aby alespoň něco doma dělal, máme domluvu, že nádobí po večeři umývá on. Je to drobnost, která mi ale ulehčí. Ještě před nedávnem tvrdil, že myčku určitě v blízké budoucnosti nekoupíme (nedostatek financí, ale nyní už jsme ve fázi, kdy plánujeme rekonstrukci kuchyně a s tím samozřejmě pořízení (na splátky) myčky. Přeji vám hodně štěstí a snad i Váš manžel se bude inspirovat a zjistí, že vůbec netušil, co všechno v něm vlastně dříme.
Petra
 Lenka (Šárka 5 měsíců) 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(17.10.2000 14:26:01)
Ahoj Petro, zdravím i ostatní maminky.
To co se Petře povedlo je úžasné. Už dříve jsem psala do této diskuse o mých potížích s manželem, dvěmi manželovými dospívajícími dětmi a domácností. Dala jsem na rady jiných maminek a začala přemýšlet o přesunu části domácnosti na ostatní členy rodiny. Trošku mi pomohla chřipka, a když jim to tak šlo, navrhla jsem, že by víkendové večeře mohly být jejich záležitostí. Manžel občas vaří rád (speciality), syn (19) by se podle mě měl naučit vařit alespoň pár jídel a dcera (15) by se taky mohla začít učit vařit. Nápad však byl smeten ze stolu dřív, než byl vyřčen. Asi jsem na to šla moc zhurta. Vaření je prý ženská práce - hádali jsme asi dvě hodiny, nikdo nechtěl ustoupit. Výsledkem hádky byl však seznam domácích prací. Musím uznat, že se manžel vyznamenal. Vaření mi sice zůstalo v plném rozsahu (pomoc dětí, když budou mít chuť nepočítám, žádná nebude - ale asi to zkusím jako Petra - máš chuť na xy - uvař si to ...), ale veškeré úklidové práce rozdělil mezi sebe a děti. Takže děti tuto sobotu prováděli první velký sobotní úklid. Snažili se, prý to ani nebyla taková dřina, jak jsem popisovala. Pochválila jsem je za práce provedené a vyjmenovala ty, na které "zapomněly" - to že k úklidu patří utření prachu, vytírat se má i pod lavicí a zrcadla se sama nevyleští .... Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, pro mě to znamená, že i kdyby měla být na nábytku 10-ti centimetrova vrstva prachu, půjdu v si v klidu hrát se Šárkou. Takže díky všem, co radily a otevřely mi oči.
Ahoj Lenka
 Jitka, dcerka 2,5 roku 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(15.11.2000 23:27:45)
Mila Zorko,
neda mi to a pripojim se k diskusi, ktera mne samotne velmi pomohla. Napady, muz varici (nedovedu si u nas predstavit, trochu zavidim) a podobne. Mam trochu pocit, ze jsi unavena - znam to velmi dobre. Napriklad "Jak krtek uzdravil mysku" znam nazpamet a obrazky z knizek "Kolo kolo mlynske" nebo "Hali beli" bych snad take popsala bez jedine chyby. Dale malovani, behani venku, nakupovani s tim, ze jednim okem hlidam Verunku, jestli se na ni nekaci nejaky vesak nebo na sebe nestrhava nejakou hodne tezkou potravinu. Kdyz byla miminko, bala jsem se od ni odejit, aby se nahodou neco nestalo. I ted pri odchodu upozornim manzela, at ji nenechava samotnou, hlavne ne k oknu a podobne... Kdyz o vikendu Verunka usne, vetsinou odchazim. Jdu na prochazku, po obchodech nebo s kamaradkou na kavu nebo se donutim jit cvicit. Pomuze to, ver mi, uvidis, ze pak Te bude kazdy den s Tvoji holcickou vic tesit. Prosim vsechny o dalsi namety, jak zapojit muze do domacnosti. Musim "nahlasit", ze otazka "mohl bys mi to podat" opravdu nefunguje, lepsi je vazne "prosim te, podej mi to". Ahoj, Jitka.
 Radka Uhrová (dcera6,syn3) 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(16.11.2000 5:54:52)
Jeden nápad, který se třeba bude hodit:vedu cvičení rodičů a dětí a maminky vždy na začátku nabádám, ať vyšlou s potomkem cvičit tatínka.Maminka tak má čas pro sebe (pravidelně),tatínek si dítka užije a navíc se vždy rád pochlubí, že právě ten jeho potomek je nejšikovnější.U nás probíhá cvičení odpoledne, třeba vás to inspiruje.Zejména před vánoci a pod.Podle zkušeností vím, že si to maminky chválí, nechodí sice tatínků většina, ale je jich dost.Pro začátek je možná lepší, když se dva,tři domluví a jdou společně, aby se tam jeden sám necítil divně mezi samými mamkami.Někteří tátové docházejí až třeba do poloviny cvičební hodiny (pracují déle) a maminku střídají nebo aspoň pomáhají s oblékáním (hlavně v zimě) a pod.Na některé to bude ale asi chtít šikovně "navléci".
Ti co chodí s dětmi ke mě se hrdě hlásí, že ONI s dítkem cvičí.
Přeji hodně pevné nervy ke zvládnutí všeho!
 Eva,2děti 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(17.10.2000 15:21:27)
Milá Zorko, nedá mi to, abych i já nepřišla se svou troškou do mlýna. Je príma, že chceš pro svou dceru jen to nejlepší a že chceš všechno stíhat. Já myslím, že stihnout se dá ledacos, jen se to musí vše dobře zorganizovat. Teď se mi to mluví, je to tím, že děti už mám hodně odrostlé a to co prožíváš ty, mám dávno za sebou.Když se ohlédnu zpět, můžu ti říct, že být na mateřské s 1 dítětem je úplná brnkačka proti tomu co příjde potom - zaměstnání, školka, škola, ev. druhé dítě atp. Stačí když si vše naplánuješ, i za cenu, že si přivstaneš. Uvařit se dá dopředu a jídlo dát do mražáku (ne vše, pro dítě je lepší čerstvé), prádlo vypere automatka a ne vše se musí žehlit, když dítě po obědě spí, vyhraď si tu chvíli jen pro sebe,hlavně nechtěj dokonalost, ta prostě neexistuje. Najdi si kamarádku s dítětem, uvidíš, že se budete dobře doplňovat, s dítětem se dá i malovat vodovkama,na stůl dej igelit, dítěti zástěrku a snad ji nemusíš hned prát po prvním malování. Prostě si vymýšlej fígle,
stačí si čas rozvrhnout a trochu plánovat. Držím ti palce, uvidíš, zvládneš to.
 Lucka, Lukáš 2 roky + 37 týden 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(17.10.2000 21:54:04)
Poslední dobou se mi hrozně osvědčila metoda dodržování režimu a rituálů ( a to sama jsem dříve nebyla nic takového ani schopna dodržovat). Některé činnosti se zkrátily až o polovinu.
Snažím se dělat věci přesně v konkrétním pořadí každý den - hlavně ráno. A to co jsem dělali dříve hodinu trvá 25 minut.
Navíc je to výhodné i pro dítě, protože přesně ví, co se bude dít a najednou máme čas na hraní tam, kde jsme ho dřív neměli.
Abych byla konkrétní, tak zkusím popsat ráno: Vstáváme mezi 7 a půl 8, nechávám to na Lukáškovi, kdy se probudí - pokud jsem náhodou vzhůru dřive já, tak si dělám buď své věci nebo nějakého fóra dopředu.
Pak následuje oblečení ponožek, bačkůrek, odchod do koupelny, čůraní na nočníček (já teda na záchod), mytí zoubků, pusinky, ručiček, odchod do obýváku, převlékání z pyjamka, příprava snídaně - zatímco chladne je zde chvilka na hraní(někdy si hrajeme tak, že vyndaváme nádobí společně z myčky), jindy si jdeme hrát třeba s autíčky a pak společná snídaně. Pak se to již liší podle toho, co je na ten den naplánováno, ale některé rituály zase během dne zůstávají.
Když mi poprvé doporučila (no spíš to byla taková diskuze) jedna lékařka, abych dodržovala přesný režim, tak jsem si myslela, že to nedokáži - ale teď již mě dokonce diriguje sám Lukášek, tedy většinou se slovy nechci a akce, která má následovat (ale jsme v období vzdoru) a on i přes slovíčko nechci jde sám danou věc dělat. Odpadly nám veškeré problémy s odchody do postýlek, s mytím ručiček, s nechutí se ráno oblékat. Asi každé dítě je jiné, ale alespoň částečný režim dne mohu z vlastní zkušenosti doporučit.
 Lída, syn 17m 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(18.10.2000 13:26:52)
Lucko,
díky za tip, zatím to používáme nedůsledně, ale myslím, že i ta troška zabírá i u nás.
Užijte si s Lukáškem dnešní slavnostní den
Lída
 Šárka O. Š. 


Re: Málo času na dítě? 

(8.4.2002 16:33:14)
Čekám 3 dítě, takže vím o čem je řeč. Obávám se, že dítě, které si hraje "jako" tzn. bez vody, prachu, barev apod. je science fiction. Všechny moje děti dělají neustále nepořádek a já jej neustále uklízím. Jenom se občas musím zarazit a sama sobě odpovědět na otázku: Jsme doma proto, aby bylo uklizeno, nebo proto, aby nám tu bylo dobře? I když je jasné, že to mírně souvisí.Prostě, byt není muzeum ani reklama v TV. Když se v bytě žije, dělá se nepořádek. Myslím, že pokud je to jen trochu z finančních důvodů možné je ideální, sehnat někoho na úklid a žehlení 1x týdně a průběžný úklid přizpůsobit tomu, že to prostě někdo l za týden udělá pořádně.Tímto systémem se nám poměrně slušně daří nežít ve špíně a prachu a přesto neustále netrávit život s hadrem v ruce. Manžel je jako posluhovačka totálně k ničemu ( myslím si, že jakýkoli manžel)a ani to přece není jeho živitní poslání.
 Zkušená matka... 
  • 

Re: Re: Málo času na další dítě? 

(29.5.2002 19:57:38)
Tak takhle to chodí. První, druhé a třetí dítě. Ano, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění s každým dítětem. zde jsou některé příklady.
VAŠE OBLEČENÍ
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.
JMÉNO DÍTĚTE
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Agáty. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl vás prst.
PŘÍPRAVA NA POROD
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že dýchání posledně vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.
VÝBAVIČKA
1. dítě - Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete, zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci taky mohou nosit růžovou, ne?
STAROSTLIVOST
1. dítě - při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí prvorozené.
3. dítě - Naučíte tříleté dítě, jak natáhnout mechanickou houpačku.
AKTIVITY
1. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.
ODCHODY Z DOMOVA
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby pětkrát denně domů.
2. dítě - Před tím, než odejdete, nezapomenete zanechat telefonní číslo, na kterém je vás možné zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: volat pouze tehdy, když se objeví krev.
DOMA
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - Strávíte část dne schováváním se před dětmi.


 Jana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(29.5.2002 21:01:01)
Přidávám další bod:KOUPÁNÍ
1. dítě – Koupete denně přesně dle postupů natrénovaných v přeporodních kursech .
2. dítě –Koupete obden a rychle, aby se minimalizovaly škody způsobené za tu dobu starším sourozencem.
3. dítě- Koupete pouze ve stavu nejvěští nouze, např. před návštěvou poradny nebo tchýně.
 Babůnka, 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(30.5.2002 12:10:46)
To bylo úplně přesný, hlavně s tím koupáním, málem jsem se potrhala smíchy, neboť mám taky tři děti, takže vím co to je.
 Kateřina 31(3děti) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(31.5.2002 3:38:09)
Přidávám další bod:
Dudlík po upadnutí
1.dítě - dudlík vyvaříte a dodržíte předepsanou dobu varu
2.dítě - dudlík olíznete a vrátíte miminku
3.dítě - zavoláte na psa, aby miminku dudlík podal
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(15.5.2005 22:25:55)
Přidávám, co jsem slyšela od kámošky s třemi dětmi:

Dítě spolkne pětikorunu.

1.dítě - uháníte do nemocnice, trváte na okamžité operaci
2.dítě - večer po usnutí pro jistotu zkontrolujete, zda dítě dýchá
3.dítě - strhnete mu 5Kč z kapesného:-)))
 Dana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(16.5.2005 14:35:54)
A ja zas znam tohle:
Tak takhle to chodí. První, druhé a třetí dítě. Ano, rodičovství všechno změní. Ale rodičovství se také mění s každým dítětem. zde jsou některé příklady.
VAŠE OBLEČENÍ
1. dítě - Začínáte nosit těhotenské oblečení, jakmile vám doktor potvrdí, že jste těhotná.
2. dítě - Nosíte své normální oblečení tak dlouho, jak je to možné.
3. dítě - Vaše těhotenské šaty jsou vaše normální oblečení.
JMÉNO DÍTĚTE
1. dítě - Studujete knihy se jmény a trénujete vyslovování a psaní kombinací všech vašich oblíbených jmen
2. dítě - Někdo musí pojmenovat své dítě podle pratety Agáty. Můžete to být klidně i vy.
3. dítě - otevřete knihu se jmény, zavřete oči a přečtete jméno, do kterého se zabodl vás prst.
PŘÍPRAVA NA POROD
1. dítě - Pravidelně trénujete dýchání.
2. dítě - Nezdržujete se trénováním dýchání, protože si pamatujete, že dýchání posledně vůbec nepomohlo.
3. dítě - Zažádáte o epidurál již v 8. měsíci.
VÝBAVIČKA
1. dítě - Oblečky na novorozeně předem vyperete, sladíte je podle barev a srovnané uložíte do skříňky.
2. dítě - Zkontrolujete, zda jsou oblečky čisté a vyřadíte pouze ty s nejtmavšími skvrnami.
3. dítě - Chlapečci taky mohou nosit růžovou, ne?
STAROSTLIVOST
1. dítě - při prvním náznaku zafňukání či zamračení zvedáte dítě do náruče.
2. dítě - Zvedáte dítě v okamžiku, kdy hrozí, že se nářkem vzbudí prvorozené.
3. dítě - Naučíte tříleté dítě, jak natáhnout mechanickou houpačku.
AKTIVITY
1. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi a vyprávění pohádek v knihovně či divadle.
2. dítě - Berete dítě na cvičení rodičů s dětmi.
3. dítě - Berete dítě do supermarketu a čistírny.
ODCHODY Z DOMOVA
1. dítě - Když poprvé zanecháte dítě doma s někým na hlídání, zavoláte během té doby pětkrát denně domů.
2. dítě - Před tím, než odejdete, nezapomenete zanechat telefonní číslo, na kterém je vás možné zastihnout.
3. dítě - Zanecháte následující instrukce: volat pouze tehdy, když se objeví krev.
DOMA
1. dítě - Strávíte velkou část dne pouze pozorováním dítěte.
2. dítě - Strávíte část dne hlídáním, aby starší sourozenec nezmáčknul, nestrčil nebo neuhodil toho mladšího.
3. dítě - Strávíte část dne schováváním se před dětmi.

:o))))

PS Planujeme urcite 3 deti:-)
 ctvrte dite 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(10.10.2002 17:10:54)
Proc je to vsechno rozpracovane jen do trech deti? Ja byla ctvrte...

Ah tak, uz vim, odpoved je pro ctvrte dite vsude stejna: vsak oni uz se starsi sourozenci nejak postaraji... ;-)

 Alena 
  • 

4. dítě 

(11.10.2002 8:49:07)
Smím se zeptat, co je rozpracováno jen do tří dětí?
 Julie, Annabelle 9,5 mesice 
  • 

Kazda jsme "jina mama"... 

(12.10.2002 0:23:28)
Marie,

Naprosto s tebou souhlasim. Kazde dite je jine. Presto si ale myslim, ze se da dite dosti usmernovat a jak si "zkoordinovat" - mam namysli "zdrave dite". "Kazda jsme jina mama". Ja treba davam duraz na rad a kazdy den si alespon trochu dopredu naplanuji. Samozrejme se prizpusobuji dcercinym potrebam a ona se zase musi hezky prizpusobit nasemu planu. Ackoliv ziji v miste, kde nemam zadnou rodinu a tudiz mi nikdo nemuze pomoci (navic manzel pres tyden take neni k dispozici), tak si materskou uzivam. Kazdy den vyrazim na nejake miminkovske cviceni, do materskeho centra a nebo klubu maminek.

Uspavani jsem prestala praktikovat ve 3. mesicich a od 5. mesicu dcerka spinka v noci uplne bez problemu. Se spanim pres den take nemam problemy. Nakojim, zaspivam ukolebavku a jdeme hezky spinkat do postylky. Jakmile se probudi, tak hned letime ven do parku a tam se hezky utaha... Jo, pravda je, ze domacnost zvladam akorat 1x tydne a to v case, kdy manzel bere dcerku (v sobotu) na cviceni... Take jsem zacala opet studovat SJ a to je fain, odpoutat se alespon 1x tydne od plinek...:-)
 Klara, syn Ondrej 


Re: Kazda jsme "jina mama"... 

(12.10.2002 21:08:59)
Julie,

prosím Tě, chtěla jsem se zeptat, zda nemáš náhodou nějaký dobrý tip, kam bych mohla chodit se svým skoro již 6-ti měsíčním synem. Četla jsem, jak jsi akční, to je perfektní. Já ani nevím s jak starými dětmi již lze navštěvovat mateřská centra. Předem moc děkuji za radu.
Klára
 Hedvika dvě dcerky a bříško  
  • 

Re: Re: Kazda jsme "jina mama"... 

(13.10.2002 14:57:53)
DO Mateřského centra může každý,dokonce ani děti nejsou podmínkou :).Záleží jak se kdo cítí a jak mu které centrum "sedne" - každé je ovlivněno maminkami, co se aktivně podílí na chodu centra a tak s liší cenra dle yájmu a složení dětí maminek a jejich rodin. Seznam většiny center a obecné principy jejich existence atd - www.materskacentra.cz
 Barka+Kryštůfek 


Re: Kazda jsme "jina mama"... 

(13.10.2002 16:49:12)
Ahoj Julie, můžeš mi napsat něco víc o tom usínání? Jak jsi to dělala? Díky moc Barča
 Anka, Štěpánek 7 měs. 


Re: Kazda jsme "jina mama"... 

(14.10.2002 14:40:36)
Taky mám otázky pro Julii (a další): Spí Annabellka každý den ve stejné hodiny? Mám trochu problémy s plánováním předem, protože Štěpánův režim každého dne je určen tím, kdy se ráno probudí, a to se velmi mění - od 5,45 až po 8,15 ! Spí 2x denně po cca 1,5 hod., kdy ho dávám spát je právě různé podle toho, kdy se probudí. Těžko se mi tedy cokoliv plánuje, protože odpolední spánek někdy končí ve 13,30, a někdy třeba v 16 hodin. Ale s tím se asi nedá nic dělat, že?
A pak mám ještě dotaz, jestli jsi u vás pozorovala nějaký vztah mezi jídlem a spaním. Já nad tím dost přemýšlím, protože si dělám pořád naděje, že až toho Štěpán sní víc ve dne mimo kojení, že bude v noci lépe spát. (Zatím jí ve dne k obědu masozeleninové jídlo, ale ne moc, většinou ho musím dokojit, a večer plnou misku kaše). V noci 2x kojím, ale zdá se mi, že by nebylo správné noční kojení zrušit, protože bych mu tím ubrala jídlo, které bych mu nijak nenahradila a čekám, až těch příkrmů bude jíst víc.
 Julie, Annabelle 10. mesicu 
  • 

Re: Re: Kazda jsme "jina mama"... 

(14.10.2002 19:40:14)
Ahojky,
Klaro: S 5. mesicnim Ondrejkem urcite muzes chodit: do materskeho centra, na cviceni s miminkama a nebo treba plavani. Ja ziji v USA a tak presne nevim, co se u vas doma a okolo deje. Ale vim, ze treba v CR plavani je velmi popularni. My chodime na cviceni a zpivani (rodice + mimco) 3x tydne. V sobotu chodi manzel sam, rikam si, ze by mel mit take tatka moznost vytvorit si urcity vztah k mimcu, sam - nezavisle na mne. Take se mi osvedcilo dat treba inzerat do mistnich novin a snazit se zoorganizovat skupinku 10 maminek se stejne staryma miminkama. Pak se muzete setkavat 1x tydne na ruznych mistech. A v zime treba vzdy u jedne z vas doma.

Barka: Ja jsem to nase spinkani do detailu rozepsala na e-miminku (jmenuje se to Jak jsme se naucili spinkat celou noc). www.emimino.cz

Anka: Mne muj pediatr doporucil od 6. mesice naplanovat dopredu spinkani pres den i v noci. Vas Stepanek spinka spravne 2x denne. Byt tebou, tak se snazim, aby sel spinkat kazdy vecer priblizne ve stejnou dobu a rano aby staval take priblizne ve stejnou dobu. Ja jsem Annabellku nenechala spinkat dele nez do 7:30. Pak jsem vedela, ze znovu bude unavena cca 2-3 hod po probuzeni. Vetsinou tudiz chodila spinkat kolem 9:00 rano. Pak jsem ji opet davala spinkat kolem 1-2:00 odpoledne. Ted, v 10 mesicich stale jeste spinka 2x denne. Rano kolem 10:00 a odpoledne kolem 3:00. Predpokladam, ze behem par mesicu bude spinkat uz jenom 1x denne a to kolem 12:00. Jinak ja si myslim, ze vas Stepanek uz nepotrebuje nocni kojeni. Ja uz bych ho v noci odstavila a snazila se nabidnout co nejvice jidla pres den. Tot muj osobni nazor...:-)
 Barka+Kryštůfek 


Re: Re: Re: Kazda jsme "jina mama"... 

(14.10.2002 21:51:10)
Díky, už jsem si to stáhla do PC a uvidíme. Barča
 Ivana, Lubošek 8 měsíců 
  • 

také máme problémy se spaním 

(12.11.2002 22:42:41)
Ahoj Julie!
Objevila jsem Tvuj dopis z 14.10. (bohužel je to již měsíc), kde se zmiňuješ o tom, jak jsi naučila vaši holčičku spát celou noc. Odkazuješ na článek na www.emimino.cz, který se mi ale nepodařilo najít. Protože je to již měsíc, nevím, jestli nebyl smazán. Nemohla bys mi poradit, jak jej vyhledat? Díky Ivana
 July 


Re: také máme problémy se spaním 

(12.11.2002 23:54:48)
Mila Ivano,

Ja jsem ten clanek napsala cca pred 5 mesici a Sarka (redaktorka na emimino.cz) ti urcite pomuze ten clanek najit. Cely proces tam byl do detailu popsany. Myslim, ze to bylo pod nazvem "Jak jsme se naucili spinkat celou noc"... Obrat se na Sarku pres listarnu - ona ti urcite poradi, kde to najit.

Hodne stesti!!!

Julie
 Ivana, Luboš 8 měsíců 
  • 

Re: Re: také máme problémy se spaním 

(14.11.2002 21:49:34)
Ahoj Mamulko!
Díky za odpověď. Už včera mi článek přišel od Lídy Kostečkové. Každopádně díky za odpověď. Nevím, jestli to bude s Lubošem tak jednoduché jako s vaší Anabellkou, má už 8 měsíců a v noci kojíme 4 - 5x. Zdá se mi dost drastické to tak naráz utnout. No uvidíme. Držte nám palce. Yfča
 Martina (Terezka 4r., Agátka 5m.) 
  • 

Re: Re: Re: také máme problémy se spaním 

(20.11.2002 20:22:48)
Ahoj Ivano,

byla bys tak hodná a článek o problémech se spinkáním (nebo spíš nespinkáním) mi přeposlala na mail? Díky moc, Martina

(Nebo samozřejmě někdo jiný, kdo ho má.) Předem moc děkuji. Obdivuju Mamulu, jak to zvládla. My máme čtyřletou holčičku, do dvou let skoro nespinkala, od dvou do čtyř let spinkala dobře, ale v ložnici. Teď už spinká sama. Ale začíná nám zlobit Agátka.

Mejte se Martina
 Romana 3 kluci 


Re: Re: Re: Re: také máme problémy se spaním 

(21.11.2002 19:43:08)
Můj syn se budil až 6 krát za noc.Přestala jsem ve 2 letech kojit a okamžitě spí celé noci.Musím řísi ze dne na den
 Jitka, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Málo času na další dítě? 

(6.11.2002 13:48:29)
Váš příspěvek nemá chybu. Ze srdce jsem se zasmála. Nemůžu posoudit další vývoj (mám jen 2 děti), ale body 1.a2. jsou pravdivé :-)
 Majka3 


Re: Málo času? 

(17.11.2002 23:36:28)
moc mě pobavilo srovnání první, druhé a nevím kolikáté dítě.Skvěle napsané, prostě bez komentáře super!bez smyslu pro humor by to bylo šílené,ale takhle je to vlastně to štěstí.
 July 


Re: Re: Málo času? 

(18.11.2002 1:10:14)
Mila Ivano,

Pokud nejses na 100% rozhodnuta, ze tu metodu chces s mimcem absolvovat, tak se do toho nepoustej. Hovorila jsem totiz na toto tema s jednou detskou psycholozkou a jeji nazor je: Pokud se ta metoda pouziva (pouze za predpokladu, ze je to mimco starsi 5. mesicu), tak je to OK. Nejhorsi ale je, kdyz pry 1 noc nechaji rodice dite vybrecet a dalsi noc k nemu opet zacnou chodit a vyndavat z postylky. To pak v tom ma dite neuveritelny zmatek a vlastne place "pro nic, za nic"...

U nas se tato metoda vyplatila. Nase dcerka usina bez problemu, spi celou noc a totez pres den. Proste nezname nejake uspavani, kolebani atd... Rano se dcerka budi v bajecne nalade. Po probuzeni si jeste tak 30 minut sama v postylce hraje - je obklopena medvidky:-)

Tak hodne stesti,

Julie a Annabelle 11. mesicu
 Maki, 1holčička 3 roky 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(29.11.2002 15:42:37)
K tomu malování vodovkami bych měla dobrý tip. Koupili jsme pro malou loni k Vánocům speciální kelímek, který když se převrhne, tak nevyteče. Ten náš je od firmy SES creative
 Jana 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.12.2002 10:32:55)
Holky, kde se da ten specialni kelimek na malovani vodovkami, ktery se pri prevrzeni nerozlije, koupit? Diky Jana
 perdita 


Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.12.2002 12:29:34)
Nedá se to koupit v Ikea? Já na tuhle diskuzi teprve narazila tak nevím, ale cestující kelímek na vodu Adamoušovi "přilepím" kroužkem z plastelíny a obrázek zase lepím na svůj pracovní stůl, aby nepopojížděl čtverečkama na fotky - to je skvělej vynález!
 Lidka53 


Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.12.2002 23:50:48)
Ahoj Jano, já ho kupovala za pár korun v Tescu. Ale stejně se mi nejvíc osvědčilo vzít širokou nízkou zavařovací sklenici a tu dát do hlubokého talíře.
 Petra, Kryštof 01, Kubík 08 


Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(10.12.2002 23:21:37)
Dnes jsem ze zoufalství poprvé nahlédla do diskuse s tímhle výstižným názvem. Kryštof je nemocný, doma jsme už osmý den a já pomalu šílím (a to jsem včera byla s kamarádkou posedět a předvčírem plavat - jenže mi to připadá jako když se na pět minut vyvenčí pes jinak pořád uvázaný u boudy.) Na mateřské jsem vpodstatě byla dost spokojená, ale nejspokojenější asi do Kryštofových 6 měsíců. I když v noci hodně špatně spinkal, připadala jsem si úplně šťastná. Od jeho roka se do mě vkrádá občas pocit, že mu pořádně nerozumím, že nevím, jak si s ním hrát, i když bych mu ochotně věnovala skoro všechen čas... Teď je mu 22 měsíců... tedy za chvilku dva roky.
Chodíme na plavání jednou týdně, hodně jezdíme na návštěvy ke kamarádkám s dětmi, docela často navštívíme i moje rodiče, chodíme samozřejmě ven (miluje odstrkovací motorku a umí na ní kaskadérské kousky, naopak pískoviště mu nic neříká). To je většinou všechno celkem v pořádku, Kryštof se zabaví. Ale kamarádky mají holčičky a to mě nahlodává. Ne to, že toho brouček tolik neumí, ale to, jak si s holčičkami maminky hrají - knížky, delší povídání, pomáhají jim vařit atd. Prakticky do Kryštofových 15 měsíců se každý můj pokus o hru míjel účinkem. Knížky? Ani náhodou, nezájem. Hrál si nejraději sám, něčím bouchal, třískal, lezl si po pokoji, v sedmi měsících zkoušel otvírat a zavírat pračku. Dobře, nechala jsem ho, přemýšlela ale, co dělám špatně, co bych měla ještě vymyslet.
Od roka a půl se to trochu změnilo, vzal na milost knížky o Krtečkovi, když u něj sedím, občas postavíme i komín atd. Ale nejčastěji jeho zábava spočívá v tom, že otvírá a zavírá dveře od skříní, do jedné se zavírá (vyklidila jsem mu kvůli tomu poličku), rosvěcí a zhasíná lampičku, leze na židle u stolu a zase z nich slézá. Když můžeme tohle proložit plaváním, návštěvami, procházkami, je to ok, ale peklo nastává při deštivých a krátkých dnech, kdy se přece jen bývá víc doma. A při nemoci... Vymýšlím x nápadů, u ničeho nevydrží. Dala bych mu klidně barvičky... nezájem... kreslím mu... nezájem... dnes jsem mu dala kus těsta a vykrajovátko, že budeme péct spolu. Za chvilku už se vztekal, chtěl těsto celé (myslím, že kdybych mu ho dala, vydržel by asi tak tři minuty). Myslím, že ale není nějak hyperaktivní. Kamarádka mě uklidňuje, že s holčičkou zažila něco úplně jiného než pak se synem. Že kluci jsou jiní - to vím, mám dva bratry.
Dobře, klidně bych mu nechala jeho zábavu, snesu i velké rány při bouchání dveřmi, ale tohle mu taky nevydrží celý den, potom kňourá, řve, plazí se po mně a já propadám beznaději. Nejenom, že nevím, co dělat, ale hlavně jsem nešťastná, protože si říkám, že nerozumím vlastnímu dítěti...
 Gabča;2 kluci 


Re: Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(10.12.2002 23:44:29)
Petro,
mám 15m syna a hraje si stejně, jako tvůj Kryštof. Měla jsem pocit, že píšeš o Adamovi :-). Úplně to samé- pračka, skříňky, bouchání,rozsvěcení a zhasínání světel, nezájem o "čtení" knížek, chce si hrát jen s tím co mám v ruce apod.
Taky mě to docela ničí. Mám pak výčitky, že se mu nevěnuju.
Jen doufám, že se to časema s věkem zlepší...
 Jana 


Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(10.12.2002 23:57:59)
U nás doma je to podobné. Ne úplně stejné, Tom by si knížky četl (četl = on beze slova ukazuje a já donekonečna opakuju jména zvířátek, co dělají, jak to dělají a on mlčí ;o)), ale jinak zábava stejná.
Pračka, skříňky, vypínače, ovladače, mobily, krámování věcí, co největší kravál, pořád něčím tříská, bouchá, vykřikuje. Normálně mi to nevadí, chodíme ven, tam se vyčerpá, teď už je několikátý den nemocný a tím otravnější a začínám z něj být na hlavu....
(ještě jedno zapnutí televize, ještě jedno vykrámování skříňky a určitě ho přivážu k topení ;o))))
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(11.12.2002 0:15:55)
Ahojky, můžu vás potěšit, že moje druhorozená holčička také prožívá takové období jako vaši chlapečci - od 12 do 20 měsíců to fakt bylo na hlavu :o), ale naštěstí jsme je prožívali v létě, stejně mě mrzelo,že ta starší v tomhle věku už malovala, "těstovala" ... moc mě to mrzelo a světe div se , teď byla Kristýnka poprvé sama u babičky - a najednou se zjistilo,že to také umí, jen se jí s mámou prostě nechce :o), asi jak jsem se zklidnila tak je nám hned lépe, maluje většinou u mě na klíně, když dělám na počítači a s ostatníma hrama je to podobné, akorát stále odbíhá a tak holt mouku pak otírám ze všeho nábytku a místo vodovek malujeme voskovkama - fakt nezoufejte, navíc kluci milujou hry typu - házíme míček do pračky / složené ponožky do kýble ....

Buďte v pohodě , já na období her "bez mé asistence " nedám dopustit, zvlášť pokud starší Barborka "má den " a vyžaduje v rychlém sledu - lepení betlému, pečení cukroví, oblékání panenek a čtení pohádek... to se pak na den s raráškem Kristýnkou těším a nic ni nevadí " brodění se " v hračkách :o))))
Ps .- když jsou doma celý den obě samozdřejmě kombinují "to nejhorší" co umí :o))
 Jana 


Re: Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(11.12.2002 0:54:25)
Aspoň že tak :o)
Potěší mě aspoň to, že nejsem jediná. Taky mám občas výčitky svědomí, že by si Tom určitě maloval, modeloval..., kdybych ho k tomu vedla. Jenže on nechce. Nemá zájem o tak nudné činnosti, jako je malování (dělá se to na jednom místě a potichu). Ještě ho baví pastelkama třískat o stůl a dávat je do skříněk. Třikrát udělal fixou čáru (jednou na můj bílý pracovní stůl, dvakrát na skříň :o) U papíru to vůbec nepochopil.
Kamarádčina stejně stará dcera má poměrně velkou slovní zásobu, už dokonce opakuje jednoduché písničky... Tom je stále někde u mňam, mňam, tata, tata.

Tom zase umí bezvadně házet, skvěle otevírat pračku, pracovat s ovladačem, unese několik hrnců. Blbé je, že se dá špatně zabavit v místech, kde je neakční zábava nutností (MDH, auto, čekárny...). A takové to kňučení z únavy, kdy ještě nechce spát, ale na akční hry už není síla, to znám taky.

No jo, děti opravdu nejsou všechny stejné. A opravdu nebudou dělat to, co si my představujeme. Jenom jak se s tím sakryš smířit? ;o)
J.
 honey 


Re: Re: Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(11.12.2002 12:49:15)
Taky se přidám. Nejsem si jistá, jestli je to pohlavím.
Adélce je něco málo přes rok, tužky a fixy pouze ožužlává, mlátí lampou o skříň, miluje otevírání šuplíků a vyhazování věcí z nich, bouchá do pračky, hádže věci do vany a do záchodu, když ho necháme nedopatřením otevřený, a ze všeho nejradši má dvě věci: chytne manželovu botu, která je pomalu těžší než ona a nosí jí po bytě a nebo nosí po bytě pytel odpadků připravený na vyhození. Už jí říkám popelářko :-)
Knížky jí nebaví, odhazuje je, případně do nich kouše, docela ráda po mne opakuje slova, ale to nám moc dlouho nevydrží.
Už jsem si fakt myslela, že jsem špatná matka. Doufám, že to brzo pomine.
Mějte se všechny hezky!
 Jitka, syn 2 roky 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(11.12.2002 0:15:31)
Ahoj Petro,
když jsem četla Tvůj příspěvek, připadala jsem si jako kdybych to psala já. Samozřejmě některé detaily nesouhlasily, ale bylo to skoro přesné jako u nás.
Já jsem taky byla hodně spokojená do synových 8 měsíců. To bylo dobře. Pak se začal pohybovat a bylo hůř, ale teď už je zase skoro dobře, protože už je s ním jakž takž "rozumná" domluva.
Hraje si taky nejraději sám - zavírá a otvírá dveře od botníků nebo pokojů, momentálně zkouší kliky, předtím jen otvíral a zavíral otevřené dveře, teď i zavřené, takže ho musím víc hlídat, aby mi neutíkal na chodbu. Napodobuje hodně domácí práce - žehlí, dává prádlo do pračky, umývá podlahu, to ho ohromně baví, stejně tak popojíždění po bytě na motorce. Tu lampičku už neustálým zhasínám a rozsvěcením rozbil, stejně tak mnohokrát spadl ze židličky, když na ni lezl.
Boucháním do věcí mi už způsobil tolikrát bolehlav, že to na prstech obou rukou nespočítám. Věže z kostek staví jen občas, když do něj dlouho "hučím". To pak ale na sebe postaví i 12 kostek a nespadnou mu. Sám ale maluje zatím jen čáry a mé malování ho nebaví. Do jedné skříně se zavřel tak pečlivě, že se nemohl dostat ven a musela jsem ho vysvobodit.
Když něco dělám, nestačí mu jen pomáhat, vše chce zkoušet sám a když to nejde, hrozně se vzteká, např. by nejraději umýval sám nože a dělal podobné nebezpečné věci. Přespříliš hyperaktivní mi ale Pavlík také nepřipadá. Tak nevím. O kňourání a věšení se na mne, nesnadném zabavování a blbé náladě někdy prakticky po celý den vím své. Také Pavlovi nerozumím.
Když si k němu sednu, že si budeme hrát spolu, vydrží to jen chvíli (třeba si posílat autíčko nebo si hrát s plyšáky), když mu předčítám knížku, bere mi ji a chce si ji prohlížet sám a já nemám šanci ho tak něco učit. Takže to po chvíli vzdám a nechám ho být, ale pak mám výčitky, že se mu dostatečně nevěnuji, ale stejně jako Ty nevím, jak to změnit.
Měj se dobře a Tvůj Kryštof také.
Jitka
 Jana N., dvojčata-kluci, 2,5letí 
  • 

Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(11.12.2002 23:14:40)
Tak tato diskuze mě dnes nejvíce pobavila a zahřála. Zjistila jsem, že nemám žádné vyjímečně zlobivé děti neschopné jakékoliv výchovy a výuky hrou. Už jsem si zoufala, protože kluci si hrají zásadně spolu beze mě, jejich hra je vlastně neustálou rvačkou o nějaký předmět, výsadní postavení apod. Já jsem jen ten, kdo jim fouká rány, kdo po nich uklízí, připravuje jim stravu, utírá jim nosy, chodí s nimi čůrat a převlíká po hrách s vodou,kdo jim kupuje hračky na rozbití,knížky na roztrhání, pastelky na polámání a zastrkávání do nejrůznější otvorů v bytě a lepidla na vylití. Svou hatmatilkou se domluví na nejrůznějších lumpárnách. Nejhezčí je, že zatím na sebe při "vyšetřování" vše poví. Před jejich narozením jsem se nacpala znalostmi různých her, zábav a způsobů výuky /kreslení, modelování, čtení, cvičení apod./ a teď jenom koukám, abych je dostala do postelí umyté a nakrmené... Rozdíl mezi teorií a prostou praxí mě v poslední době staví před rozhodnutí: Dát kluky do školky? Zatím vítězí ta školka. Mám totiž nyní pocit, že jim dá víc než já... /pokud to není opět teorie, že?/
 Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) 


Re: Re: Málo času na dítě? - chci si s ním hrát, jenže někdy nevím jak 

(12.12.2002 14:41:51)
Ahoj Petra,

ja mám dievčatko (skoro 20 mes.), navyše presne tak zamerané ako deti Tvojich kamarátok (knižky...), takže neviem, či Ti pomôžem. U nás momentálne naozaj vyhráva čítanie, kreslenie a pod., nikdy som nezažila vyhadzovanie šuflíkov a samostatné prieskumné akcie po byte, búchanie hrncami jej vadilo, skoro nikdy nestavala kocky, na autíčku sa vozí tak minútu a chce dole. Občas má ale také aktívne obdobie, keď chce blbnúť a keď sme doma, musím veľmi improvizovať. Celkom dobre fungujú tieto zábavky (privítam tipy na ďalšie):
-nafúknutá nafukovačka v našej manželskej posteli – funguje podobne, ako rôzne skákacie hrady, dá sa na nej dobre blbnúť,
-rovná ohobľovaná doska v posteli, opretá o peľasť postele – na ňu vylezá s mojou pomocou, otočí sa a šmykne sa ako na šmýkľavke,
-tá istá doska položená na hrubších knihách na zemi – kladina na behanie a zoskakovanie
-fit lopta – zašprajcujem ju zozadu o nábytok, aby bola stabilnejšia, sadnem na ňu, chytím malú za ruky a ona medzi mojimi nohami skáče na lopte,
-hojdačka uchytená medzi dverami skobami nad zárubňou,
-nafukovacie koleso – do neho si sadá (“hniezdi“) a inak blbne,
-lavór v manželskej posteli – sadne si doň a potom sa zvalí dozadu na matrac,
-keď už je veľmi zle, dám na zem hrubú vrstvu novín, na ňu lavór s trochou vody, do nej hračky a malá vylieva, prelieva, zavlažuje....
-v kúpelni máme kýbel, v ňom vodu a dcérka má dovolené ju miešať hračkárskymi umelými golfovými palicami, búchať nimi do vody a pod.

Veľmi obľúbené je v posledných dňoch u nás hľadanie plyšákov alebo mojej malej. To schováme napr. prasiatko, ja chodím po byte a vždy keď nájdem nejakú inú vec, poteším sa, že som našla prasiatko a potom sklamane prehlásim, že to nie je ono. Poriadne preháňam a hrám divadielko. Dcérka sa na tom fantasticky baví a keď prasiatko nájdem, hneď ho schováva. Ja popri tom poodkladám porozhadzované veci. Takisto chce robiť všetko, čo ja, tak ju väčšinou nechám – podáva mi zemiaky, vysáva, dáva veci do pračky, do odstredivky, podáva mi ich na vyvešanie, vyberá veci z umývačky, zapína ju, odhadzuje veci do smetí... Keď je veľmi zle a musím ju zabaviť, rozprávam jej krátke jednoduché rozprávky, ktoré celé chápe a dokáže počúvať. V najhoršom prípade chvíľu pozerá nahrávky samej seba alebo telku. Robíme aj koláže – ona si z reklamných letákov vyberá obrázky, ja vystrihujem a natieram lepidlom a ona lepí na papier. Teraz je tiež chorá a tak sa najobľúbenejšou hračkou stali kvapky do nosa a odsávačka – pchá si ich do nosa a lieči všetky hračky. Moja skúsenosť je taká, že jej najprv musím ukázať, ako sa môže hrať, pretože ešte sama veľakrát nevie. Už ale vymýšľa rôzne blbovinky – minule som išla variť a našla som v hrnci krtka prikrytého pokrievkami.

Inak, môžem Ti povedať, že ani s knižkovými dievčatkami nie je žiadna sranda, pretože sa im musíš permanentne venovať, vysvetľovať, čítať a pod. Tiež mi niekedy chýba inšpirácia a mám pocit, že moje dieťa sa so mnou nudí. Žasnem, aké jednoduché a zábavné hry napadnú babičky a odkukávam...

Z.
 Petra, Kryštof 01, Kubík 08 


Díky, díky za povzbuzení!!! 

(12.12.2002 23:17:54)
Děkuju moc vám všem, co jste napsaly - u něčeho jsem se smála nahlas a musím říct, že se mi dost ulevilo... Asi je taky problém, když chce být člověk moc dokonalá matka... pečovat, mazlit, vychovávat, rozvíjet, vzdělávat... a všeho tak akorát, dostatečně, ani nepřehnat, ani neposkytnout péče málo... jenže možná někdy zapomínáme na to: taky se z toho nezbláznit! Jedna lékařka - psychiatrička mi řekla o termínu jakéhosi doktora: matka nemůže být dokonalá, to je nadlidský úkol, ale jen "good enough"... takže si budu častěji říkat... good enough... a ty příspěvky si fakt musím vytisknout!
 Svetlana. 


Re: Díky, díky za povzbuzení!!! 

(12.12.2002 23:27:53)
... dietatu urcite staci "good enough matka", ale zaroven potrebuje "good enough otca". Tot moj nazor. Co na to psychologovia ?
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


O nemocném dítku a psovi u boudy :-) - pro Petru, Kryštofa a spol. 

(13.12.2002 23:25:43)
Ahoj Petro a všichni, co jste přispěli, tak tohle je fakt zajímavá debata :-)
Vzhledem k tomu, že mám holčičku, neměla bych si moc stěžovat – jako holčička se ovšem chová posledních pár měsíců (teď je jí 2 a půl). Než jí začalo zajímat kreslení, knížky, pohádky, princezny a šaty (ty poslední 2 věci jsem jí rozhodně nevnucovala, přišlo to samo), nejzábavnější byly auta (! – ty ze všeho nejvíc - !), a všechno „akční“: běhání, křičení, hluk, zavírání/otvírání (čehokoliv), zapínání/vypínání (čehokoliv), ovladače od čehokoliv, přístroje a nástroje atd. – prostě přesně jak to popisujete u chlapečků.
Naštěstí se to už dost zlepšilo – nezoufejte, bude líp!
Co se týče beznaděje a pocitu psa uvázaného u boudy při nemoci dítka, to znám bohužel velmi důvěrně. Nikomu to nepřeju, ale aspoň si při čtení vašich příspěvků nepřipadám tak nemístně a nenormálně. To samý je dojem, že člověk dítěti nerozumí (když není s hrou spokojeno, neustále „zlobí“), že mě nic nenapadá, že jsem neschopná matka atd. atd.
Myslím, že to nemá smysl víc rozpitvávat.
Jo, a na závěr: „good-enough“ je pěkný termín, taky si to budu říkat:-) !
Asi je fakt důležitý životní optimismus, neb když člověk neustále fňuká nad svými nedostatky, popř. „nešťastným osudem“, přenáší se ta nálada i na potomka a ten pak těžko může být „dost dobrý“ :o)
Pá, Ester
 Vera 
  • 

Re: Dítě - času málo?! 

(31.1.2003 14:02:52)
A votom to právě je!
Vprvní řadě se sama sebe zeptejte, co je důležitější?
Čisté tričko a tepláky, nebo spokojené dítě(ikdyž celé upatlané od barev)? Vera
 Petra 
  • 

Re: Re: Dítě - času málo?! 

(20.4.2003 9:14:03)
Jsem už zkušená maminka, mám tři děti ve věku 11,10 a 4 roky. Vychovávat dítě dá opravdu zabrat. Nejdůležitější je,aby dítě vědělo,že je máte ráda. Připomínejte svým dětem často,že ho máte rády, pohlaďte ho,pochvalte,dělejte to každý den. Pokud dítě něco vyvede,odsuďte to co vyvedlo,ale ne dítě,musí cítit,že ho máte stále ráda. Najděte si na každé dítě denně chvíli času,kdy se intenzivně budete zajímat o jeho život. Tím intenzivně myslím to,že se mu budete dívat do očí,plně ho vnímat a naslouchat mu,nevysmívat se mu v žádném případě,všechny jeho problémy brát vážně a zajímat se o jeho kamarády,o jeho problémy. To je snad nejdůležitější z celé výchovy. Když se dítě narodí,je to nejkrásnější a zároveň nejnáročnější na psychiku. Nejhorší je to první půlrok,kdy nestíhá asi každá maminka. Dítě neustále křičí,neustále má mokré plínky atd.Důležité je využít každý den nějakou klidnou chvilku k regeneraci. Nejlepší je najít kamarádku se stejnými starostmi a o volných chvílích si s ní zavolat,prostě prožívat mateřskou s ní. Je to dobré i pro děti i pro maminku. Také nic nezbývá než se smířit s nepořádkem a dělat po dobu mateřské jen to nejnutnější,ať se dá projít bytem. Dá se vyhradit jedna místnost-třeba obývák,která je uklizena stále,kdyby někdo přišel a ostatní byt jen tak udržovat. Aby dítě nezlobilo,musí se mu neustále hledat zábava a měnit prostředí,chodit s ním na různé akce,k příbuzným,ke kamarádkám,do mateřského centra,na plavání,do cvičení,na písek,do kina,do cukrárny atd.I doma se mu dá měnit prostředí-stěhovat nábytek,vymýšlet malování,stříhání atd.Když se tu psalo o těch vodovkách,to mi připadá přehnané,bát se,že dítě udělá binec a proto mu vodovky nedávat. Stačí dát na stůl noviny a vodovky na ně. Kdo má malé dítě,tak se musí smířit s tím,že nadělá nepořádek a že to nebude uklizeno hned,ale třeba až večer. Kdo má starší dítě,tak už ví,že děti hrozně rychle rostou,ani se nenadějete a lO let bude pryč,tak si dětí užívejte. Hlavně své dítě milujte,pak po něm ráda i uklidíte.
 Radka,2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Dítě - času málo?! 

(25.4.2003 17:25:13)
Milá Petro, máš můj obdiv a poklonu.Své dvě dcerky (4,5 a 2 roku) mám opravdu ráda- a úplně nejraději, když spí jako andílci s ručičkama pod hlavou.Jsou hodné,ale den bývá vyčerpávající. Starší od chvíle,kdy ráno otevře oči mluví a vypráví až do chvíle, kdy večer usne- souvisle bez výrazných přestávek.Menší celý den něco ničí, schovává a padá.Chodíme občas do Jojo klubu, kde si hrají s ostatními dětmi, občas zajdeme ke kamarádce na návštěvu nebo s jinou do parku.Bohužel nemám takovou kamarádku s kterou bych si opravdu rozuměla a mohla se jí svěřit bez obav, že to "vykecá".Měla jsem představu,že doma budu s dětmi cvičit, zpívat,malovat,lepit a kdovíco ještě.Místo toho se snažím uklizet neustálý a všudypřítomný nepořádek.Výsledek je ten, že není uklizeno ani nemám čas na děti jak bych si přála.Jsem unavená, frustrovaná,nemám vůbec do ničeho chuť. Jak bludný kruh.Co s tím?
 Viky, 1 klouček 


Re: Re: Re: Re: Dítě - času málo?! 

(27.4.2003 21:35:12)
Ahoj Radko,

mám jen jednoho broučka, kterému jsou dva roky, takže mám práce podstatně méně než Ty. Ale k tomu úklidu bych chtěla říct, že záleží na Tvé toleranci k nepořádku a taky na přístupu okolí (manžela, rodiny, kamarádů, kteří Vás navštěvují). Od té doby, co máme mrně, nebylo podle mých představ uklizeno snad ani den. Mám ale výhodu, že je mi to celkem jedno :o)). Prostě "dá se projít bytem", ale vyčištěná okna, různé krámy na psacím stole, čistoskvoucí linka a nábytek apod. prostě neřeším. Najela jsem na systém úklidu jednou týdně - uklízím jedno dopoledne v týdnu celý byt, zavírám uklizené místnosti před prckem, abych nezešílela, že všechno hned zase rozházel a z nejhoršího uklízím byt každý večer (max. hodinku). Po zbytek dne se věnuju prckovi nebo sobě - celé odpoledne obvykle trávíme venku, dopoledne si čteme, malujeme, stavíme kostky apod. S dítětem se prostě nedá mít vše uklizené a jestli bys byla schopná snést mnohem víc nepořádku a manžel by pochopil, že mnohem víc vás všechny bude bavit, když si budeš s mrňousky hlavně hrát, stojí to za úvahu.
 Viky, 1 klouček 


Re: Re: Re: Re: Dítě - času málo?! 

(27.4.2003 21:35:52)
Ahoj Radko,

mám jen jednoho broučka, kterému jsou dva roky, takže mám práce podstatně méně než Ty. Ale k tomu úklidu bych chtěla říct, že záleží na Tvé toleranci k nepořádku a taky na přístupu okolí (manžela, rodiny, kamarádů, kteří Vás navštěvují). Od té doby, co máme mrně, nebylo podle mých představ uklizeno snad ani den. Mám ale výhodu, že je mi to celkem jedno :o)). Prostě "dá se projít bytem", ale vyčištěná okna, různé krámy na psacím stole, čistoskvoucí linka a nábytek apod. prostě neřeším. Najela jsem na systém úklidu jednou týdně - uklízím jedno dopoledne v týdnu celý byt, zavírám uklizené místnosti před prckem, abych nezešílela, že všechno hned zase rozházel a z nejhoršího uklízím byt každý večer (max. hodinku). Po zbytek dne se věnuju prckovi nebo sobě - celé odpoledne obvykle trávíme venku, dopoledne si čteme, malujeme, stavíme kostky apod. S dítětem se prostě nedá mít vše uklizené a jestli bys byla schopná snést mnohem víc nepořádku a manžel by pochopil, že mnohem víc vás všechny bude bavit, když si budeš s mrňousky hlavně hrát, stojí to za úvahu.
 Katka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Dítě - času málo?!i na dospělého 

(28.5.2003 13:25:43)
Mám už 20letého syna. Býval hodné děťátko. Měl 2 mladší bratry. Byla jsem dlouho nezaměstnaná (4 roky MD a 4 ÚP), takže jsem klikům sloužila. Dnes můj dvoumetrový syn přijde z práce a s úsměvem ne rtu zahlaholí: PAPU. Opravdu. A sedne si ke stolu a čeká. Pak mě porosí, jestli mu vyperu oblečení. Upozorním ho, že ráno opět nedtáhl závěsy, neustlal si postel a neuklis¨dil si oblečení. A že po obědě (obědvá doma) nesložil nádobí do myčky a nechat zapatlanou linku. Už mlč, jsi jak babka. A jde ležet se sluchátky na uších.
 KATU 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(5.6.2003 15:26:47)
mile damy, pani, slecny..
par let po zalozeni tehle diskuze jsem si ve chvilce volna procetla vsechny prispevky, pri tom mnozstvi zcela jiste pochopite, ze nemohu reagovat adresne, tak jen tak par myslenkovych pochodu, ktere probihaly pri tom procitani.
v nasi rodine se pridava k dobru historka o tom,jak se moje maminka pri prvnim diteti starala sec mohla (v 21 varila pro sest dospelych) a u detske lekarky hledala pomoc na neustale se opakujici ekzemek, tehdy ctyricetileta lekarka rikala, je to asi tim maminko, ze se moc starate..videla jste nekdy cikanske dite s ekzemem..tezko..proste ji tu pusinku porad tak starostlive neotirejte..rikate si hostorka s tematem nesouvisejici, je to spis jen uvod na ta cikanata..videli jste nekdy nestastne cikanske dite (pokud tedy pomineme opustena ditka)..ja nikdy, jsou stastne, spinave, nevyzehlene a plne zivota a ke sve "neporadne" mame maji vrelejsi vztah nez lecktere nazehlene ditko...o domacnostech naklizenych i tech "provoznejsich" si myslim to co vetsina z vas: nezijeme proto, abychom uklizeli..navic se mi to potvrdilo od bezprostrednich deti takrikajic "live" cituji: když ona babička A. všechno zakazuje a u ni na chate se nic nesmi, nepojedeme radsi k babicce D, tam je vzdycky legrace :o))

druhym tematem, ktere se tu docela hezky rozjelo byli ti nasi muzi, at uz poradni ci bordelari. pridavam se ke vsem, ktere prosili novopecene maminky za vcasne ohybani proutku-synu. Moje tchyne totiz je desne poradna..alespon se to o ni vsude traduje a i ona sama si na tuhle image dost potrpi; po nejake dobe jsem ale pochopila, jak se veci maji.ne ze bych byla genius a vsechno mi bylo jasne hned, ale krok za krokem jsem si to davala dohromady, bohuzel vetsinu ve sve vlastni domacnosti. Tak jen par postrehu, ten muj desne narazky na to, ze se nemeje a neutira nadobi hned po jidle, ze se nezehli hned po vyprani atd. Byla jsem dost silna a odolavala, prosazovala svuj postoj ke svetu (dnes uz bych asi takovou silu nemela) a tak na otazky ci lepe poznamky typu meli bysme utrit prach jsem odpovidala Tak utrete! tvaril se jako kakabus, ale utrel a nezapomel pred maminkou zminit, ze utira prach. Casem jsem pochopila, kde je kamen urazu, jeho mama musi mit vse nadychane, bojis se si nekam sednout, bile koberce atp. Cely zivot kolem sveho muze a syna skakala jak certik, vsechno az pod nos, jeste dnes by mu nejradeji povesila klic od domu na krk (obrazne receno)..a kdyz to snach nehodla delat podobne je ten nejvetsi bordelar na svete. Snacha (tedy ja) ale nikdy neresi dilema, jestli si v te cerstve uklizene kuchyni ukroji chleba nebo ne - Ona ne nadrobila by si - ja jo mam hlad. Kdyz jsme jeste nemeli mycku, umyla jsem nadobi a poprosila manzela, aby ho utrel (delba prace). jenze jeho cinnost zrovna byla dulezitejsi, slibil, ale nadobi cekalo dalsi dva dny..byla jsem nekompromisni a casem to poslouzilo jako plus argument pro investici do mycky. Dle meho lepsi se v klidu naobedvat, odpocinout si popovidat a pak se vrhnout (ve dvou pokud mozno) na uklid kuchyne, nez naservirovat vsem jidlo, poprat dobrou chut a vratit se do kuchyne s cilem rychle oplachnout utrit a pak ke stolu (navic s vyrazem boze kdybych to neudelala ja, tak tu shnijeme).

Nevim, jestli nejste z meho prispevku vic zmatene nez pobavene, uvedla jsem jen par prikladu, aby se nektere z vas prestaly szirat myslenkou o tom, jestli to delaji dobre, at si prectou a vyberou, jestli chteji byt pohodarky, nebo vystresovane furie, ktere pri kazdem pohledu kontroluji, jetli ten ci onen moc nedrobi. A navic deti z nacincanych domacnosti, kde supermama vsechno stihne sama byvaji pekne line opice :o))
 Anja, 2 kluci 3 let 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(8.6.2003 12:50:03)
Jsem cizinka, takze sorry za trochu divnou cestinu ... Naprosto souhlasim! Konec stresujicim casum, domacnostem ve znameni supercistoty, a vystresovanym zenam, ktere furt behaji sem a tam, aby neco uklizely, a vsechny ostatni pritom znervoznuji a buzeruji!! Mam pocit, ze spousta zen si uziva v poloneurotickem uklizeni. Muze to byt i nahrada za pocit, ze leccos ve svem zivote nemaji pod kontrolou - tak aspon tu domacnost chteji mit 100%-ne pod kontrolou ... Ja ve svem zivote nemam nic pod kontrolou. Nemin svoje 3-leta dvojcata, zive kluky, kteri si nehrajou moc sami, ale hodne vyzaduji pozornost rodicu. K tomu zivim z velke casti rodinu v narocnem povolani na volne noze (ktere me bavi). Tatinek neni pohodlny cesky Honza, ktery doma nic nedela. Pomaha, jak to jde. Ale i tak nestihame. Od zacatku roku mam studentku, ktera prijde jednou tydne na 3 hodiny zehlit a uklizet. Z pocatku jsem se za to trochu "stydela", ted uz ne. Proc taky? Velmi mi to vyhovuje. Muj zivot je neustaly spagat mezi peci o deti, povolanim, pripravou na nej, varenim, nejnutnejsimi pracemi v domacnosti, a chvilemi cteni ci relaxace, ktere si "ukradu", kdyz citim, ze to uz strasne potrebuju. Musim akceptovat, ze panuje vetsinou polochaos v nasi domacnosti. Nema proste smysl chtit porad uklizet, nemela bych uz silu na deti. Kdyz nepracuji, venuji se hlavne detem, a ne domacnosti - venovat se detem a pritom uklizet je u nasich deti vylouceno. Vubec to neakceptuji. Chteji mou plnou pozornost. Leckdy bych preferovala v klidu neco dobreho uvarit, protoze je to setrnejsi na nervy ...
Moje mama v Rakousku nepracovala v zamestnani, a presto mela malo casu na deti, protoze porad v dome neco delala anebo byla z toho unavena a musela si jit lehnout. Kdyz jsem chtela, aby mi precetla pohadku, nemela vetsinou cas. Musela varit ci utirat podlahu ci zehlit spodni pradlo (!) ci pracovat na zahrade. Utiranou podlahu ani vyzehlene pradlo jsme stejne neocenili. Mam pocit, ze maminka ten pocit, ze je zase vsechno ciste, potrebovala hlavne pro sebe. Presto porad tvrdila, ze to dela pro nas. To, co jsme skutecne ocenili, byli vzacne chvile, kdy nam nedala zadne prikazy, a skutecne se nam venovala.
Za perfekctionismus Vas nikdo nemiluje. Spis naopak. Uznani, laska, vdecnost jsou ale presne to, v co obetave maminky doufaji. Neni to absurdni? Musime se oprostit od toho vnitrniho naroku, ktery nam predaly nase maminky, a ktery se stale traduje: byt perfektni maminkou a hospodyni. Nase deti, manzele a pratele nas nemiluji, protoze mame perfektni domacnost. Miluji nas, protoze jim venujeme svuj cas.
 Lidka53 


Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(8.6.2003 16:38:15)
Ahoj Anjo,
hezky jsi to napsala. A tvoje čeština je perfektní.
Škoda, že ten můj vyžaduje i tu uklizenou domácnost :-)) Zase mu ale nemusím dělat teplé večeře a nemám dvojčata :-) Mám dva kluky tři roky od sebe.
Měj se prima
Lída
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Málo času na dítě vs. úklid 

(8.6.2003 18:52:44)
Moje maminka je taky ten neurotický uklízecí stroj, který po návštěvě omyje všechno, čeho se hosté mohli dotknout (a třeba i nedotkli), vypráší všechny potahy, umyje futra, kliky a dveře a podlahu před dveřma a jen pak je spokojená a může jít spát. O mně stále tvrdí, že jsem bordelářka nepořádná, ale můj manžel pořád dává historky k dobru, jak dělám pořádný vítr z neuklizeného ložního prádla, zmačkaných potahů, pohozené utěrky na stole, neuklizených bot ve dveřích, drobků na stole (a ten rambajz, když jsou nějaké pod stolem!) a podobně. Doufám jen, že se nedostanu až do stádia své mámy. A Aničku zanedbávám jen když sedím u počítače, už i teď mě tahá za triko někam pryč :-).
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Nevím, jak to zvládnu ... 

(13.6.2003 13:36:26)
Zdravím všechny...
Po přečtení těchto příspěvků jsem neodolala a odvážila jsem se napsat. Mám tři a půl letého syna, který chodí půl roku do mateřské školky a já jsem stejnou dobu v zaměstnání. Je nutno dodat, že můj syn je dost nemocný, stále se opakující angíny a virozy, vzal už spoustu antibiotik a nyní bere léky posilující imunitu (snad to k něčemu bude). Ale co je hlavní o čem chci psát. Už na mateřské jsem cítila, že na své mateřské povinnosti a starosti stačím tak tak. Byla jsem velice úzkostlivá a snažila jsem se péči o miminko dovést k dokonalosti. Takže celý ten kolotoč okolo počátečního kojení, které trvalo půl roku, starání o dítě, bylo pro mne velice náročné. Podivovala jsem se některým maminkám, které jsem vídala ještě ve dvanáct venku s kočárkem, protože já už musela být s dítětem doma a dát mu oběd, aby okolo 13 hodiny šlo spát atd. Opravdu kolotoč. A každá změna a narušení mě velice rozhodilo. Byla jsem ke svému okolí až možná protivná a nesnesitelná, těmi věčnými zákazy, aby nehlučeli, že dítě spí, a nedělali s ním toto a nebo ono.
Postupem věku, jak dítě stárlo a rostlo a nabývalo svůj rozum, jsem začínala cítit, že nebude vždy dělat to, co chci a jak chci a to mě vadilo hodně moc. Nedokážu prostě svému dítěti 3,5roku vysvětli, že prostě obal od sušenky, který někdo zahodí do křoví se nesbírá a že když přijde domů se musí nejdřív zout a pak teprve si jít hrát. Už mi z toho někdy doslova haraší, nechci se na dítě zbytečně zlobit, ale to věčné opakování těchto věcí dokola, mě zmáhá a říkám si, proč už to konečně nepochopí a nedělá to tak jak mu už po sté říkám. No a navíc, do toho všeho na mě spadla další rána! Před pár dny jsem se dozvěděla, že jsem v 9.týdnu těhotenství. Ta zpráva mě zcela vyvedla z míry, už jsem další těhotenství neplánovala, právě kvůli tomu, že bych druhé dítě již asi těžko zvládla. Možná namítnete, proč jsem tedy neužívala antikoncepci, ale já ji užívala do ledna tohoto roku a pak jsem ji vysadila, protože mám muže,který je většinu roku pryč a já sama.Zdálo se mi užívání antikoncepce trošku zbytečné, no a když v dubnu přijel, tak jsem právě očekávala menstruaci každým dnem. A po všech svých zkušenostech,asi 5 let jsem nejdříve nemohla otěhotnět, a po faktu, že zpravidla se otěhotní asi v polovině cyklu, jsem otěhotnění zkrátka vyloučila a jinou metodu antikoncepce nepoužila. Teď vím, že to bylo naivní a hloupé. No ale stalo se a já jsem teď zmatená, protože jsem to nečekala a nevím, jak se k tomu postavit, když vím, že zkrátka asi nejsem ten pravý mateřský typ, který umí vše organizovat a starat se o děti bez větších problémů. Uvažovala jsem i o potratu, ale nakonec jsme se s manželem dohodli, že ne, že to nějak uděláme. Ikdyž je fakt, že budu stále na obě děti sama a on se s nima vždy jen přijede potěšit. Když si promítnu celé to martýrium od začátku svého prvního těhotenství do teď, vážně nevím, jak to zvládnu a k tomu mít ještě čtyřleté dítě !!!! Květa
 Karolína 28, syn 2,5 roku 
  • 

Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ... 

(13.6.2003 15:36:55)
Promin, Květo, nechci tě ani trochu soudit, obdivuji, že si dokázala o sobě napsat to, co si napsala, to asi chtělo kus odvahy, ale nemůžu přenést přes srdce, že napíšeš o svém očekávaném dítěti, že je to další rána. Mít dítě je přeci nejenom ohromná zodpovědnost, ale i stejně ohromná radost. Tvůj příspěvek na mě působí dojmem, že ani tvůj první syn pro tebe ta radost není, že je to spíš přítěž. Můj syn se narodil po 1,5letém snažení, teˇd se zase 1/2 roku pokoušíme o druhé dítě. Možná by tě tahle moje zkušenost donutila víc si vážit a radovat se z každého dne s tvými dětmi. Jednou i tvůj syn všechny ty tvoje příkazy pochopí a třeba se ti potom bude stýskat, že už ho od těch obalů od sušenek honit nemusíš. Neztrácej naději, to zvládneš :o) .
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ... Karolíně 

(16.6.2003 14:18:59)
Zdravím Tě,
Máš pravdu, že bych si možná měla vážit toho, že čekám další dítě a nebrat to jako další zátěž.Ale tak trochu si nemohu pomoci, vím, že to budu zvládat s vypětím všech sil a na pokraji zhroucení. Každopádně se však nechám překvapit. Jinak než se narodil můj první syn, tak jsem měla velké problémy s otěhotněním, skoro pět let bez úspěchu, následně jsem otěhotněla a ve třetím měsíci potratila. To byla pro mě vážně rána a pak rok nic a najdenou z ničeho nic, když už jsem vše hodila za hlavu a dokonce jsem se smířila s tím, že dítě mít ani nebudu, jsem otěhotněla. Tenkrát to byla ohromná radost. Celé těhotenství bylo v podstatě pěkné a bez komplikací. ALE PAK! Bylo to jak facka! Jakmile se dítě narodilo, okamžitě jsem ucítila tu ohromnou zodpovědnost, kterou mám a to jsem "jaksi" nečekala. Máš pravdu, že jsem na mateřství ještě asi nebyla připravená a mám ten pocit stále. Jaksi cítím, že zkrátka nejsem ta nadšená matka, která se rozplývá nad každým miminkem a děti neumím brát tak trochu s rezervou, protože to jsou děti. A to mě také překvapilo, protože jsem si dítě vážně moc přála.
A fakt jsem se moc těšila, až ta doba kojení a přebalování a vyváření flašek, bude za mnou a mé dítě bude "alespoň" chodit. Co já se ho natahala (jsem malé,drobné postavy a můj syn jak valibuk, těžký a velký mě fakt postupně oddělával). Neříkám, že jsem vše vnímala tolik negativně, ale s odstupem času, když si to promítnu, jsem fakt ráda, že je to za mnou. A nyní, když musím dítě stále usměrňovat, a jsem na to sama, není tu nikdo kdo by to občas řekl za mne, kdo by řekl: maminka má pravdu atd. Je to vyčerpávající, nemohu si pomoci. Každopádně teď když čekám druhé, tak si říkám, že to snad bude jiné, přeju si holčičku, aby to bylo jiné a "snad" lehčí. No nic, myslím, že jsem toho napsala až, až, promiň. Jinak ti fakt moc díky za povzbudivá slova, myslím, že to potřebuju. Květa
 Šárka, syn 12 let 
  • 

Re: Re: Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ... Karolíně 

(16.6.2003 14:59:43)
Květo,
když jste se tedy s manželem rozhodli, že to druhé dítě se narodí, že je v podstatě chcete (i když ty s velkými obavami), nešlo by zvážit, kolik práce by za tebe mohl udělat někdo jiný? Myslím placenou pomocnici v domácnosti, která udělá, co je třeba podle tvých představ. Asi nemá cenu tě přesvědčovat, že na některých věcech (pořádku, dokonalém zvládnutí domácnosti,...) zas tolik nezáleží - jsi asi založením perfekcionistka a pokud ty sama nepřijmeš myšlenku "bordel v bytě - šťastné dítě", bude tě jakýkoli nepořádek znervózňovat. Jestli jste na tom finančně dobře, postarej se o nějakou výpomoc, ať se nemusíš bát návalu práce.
Však i na nějakou tu procházku třeba ob den by se dala najmout hlídací paní či slečna (a ty bys mohla tu chvíli odpočívat.)
Já sama si neumím představit, že bych měla více než jedno dítě (ale to jedno jsem si užila a užívám opravdu s radostí a potěšením z každé chvilky) - není to proto, že bych chtěla mít vše tak dokonalé jako ty, ale zdá se mi, že moje trpělivost stačí právě tak na jedno dítě (i když lásky bych měla klidně pro deset). Rozumím ti proto částečně, ale připadá mi jako velká škoda, že kvůli návalu práce a povinností,které si sama stanovíš, si nestihneš užívat ty krásné chvilky miminkovství a raného dětství, protože si přeješ, aby už byly za tebou a ty jsi měla vedle sebe "rozumnějšího" tvorečka.
Květo, tvému chlapečkovi je 3 a půl a ty se divíš, proč že mu musíš připomínat zutí - má milá, myslím, že některé z těchto naprosto triviálních věcí mu budeš připomínat i za deset let (mému synovi je dvanáct, tak vím, o čem mluvím)a budeš se stále divit, jak je možné, že si to nepamatuje, když jsi mu to řekla už nejméně tisíckrát ::)). Je to kluk, žije si svými veleldůležitými záležitostmi a takovými prokotinami jako zouvání bot se nebude zatěžovat, když stejně ví, že mu to připomeneš, protože tobě záleží na tom, abys v bytě neměla bláto. Ne, já vím, že se nepředěláš, ale člověku to náramně usnadní život, když si začne připouštět, že na té hrudce bláta v předsíni opravdu zase rodinné štěstí tolik nezáleží.
Přeju hodně sil (a taky trochu odvahy slevit z touhy po dokonalosti).
 Lionka 


Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ... 

(13.6.2003 16:46:45)
Květo,na perfekcionalismus v mateřství rychle zapomeň nebo uděláš ze života peklo nejen sobě ale i svým dětem.Dítě je od přírody zvědavé,zvláště v tomto věku (mám taky téměř 3 leté dítko)má období "sběru"-pokud sbírá obaly od sušenek (klacky ,kameny) tak to ber,že je to rozhodně lepší než by sbíralo psí hovínka nebo pohozené injekční stříkačky.Malé dítě není stroj a nedokáže si vzorně po 1. napomenutí zapamatovat,co je žádoucí a co ne (krátkodobá paměť)-smiř se s tím,že některé věci mu budeš muset omílat stále dokola (někdý mám pocit i doživotně-např. já u mého manžela :o),ale nikdy nezapomeň,že nedělá kriminální delikty,ale jen není schopno ukočírovat svoji zvědavost a nadšení z objevování.Ono to nedělá,že by tě chtělo naštvat,ale není dokonalý stroj nebo poslušný robotek.
Je škoda,že další dítko bereš jako ránu od života.Já bych v tom viděla nezralost k mateřství,nezlob se.To,že vzniklo,je jen tvým a manželovým přičiněním,snad víš,co může vzniknout z milování,ne?
U takových příběhů mne překvapuje,že aktéři jsou následně překvapeni-jako kbyby vyrůstali v Modré laguně-jenže tam to bylo aspoň překvapení milé....
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ...Lionka 

(16.6.2003 14:44:06)
Zdravím Lionko a musím zareagovat na to, co píšeš o tom, že jsem byla překvapená jak v Modré laguně. Musím říct, že i má gynekoložka mi nevěřila, že jsem otěhotněla v době, kdy jsem jí uváděla, že k tomu došlo. I velikost plodu neodpovídala tomu, co předpokládala. Nakonec ji přesvědčilo to, že právě velikost plodu odpovídá tomu, co jí říkám. Akdyž o přemýšlela, tak řekla, že to byla vyvolaná ovulace. Ono otěhotnět v době,kdy už špiníte těsně před menstruací (30.den cyklu), je ve vetšině případů málo obvyklé. Ikdyž jak už jsem původě psala, tak teď vím, že to bylo i přesto bláhové si myslet, že se nic nemůže stát. Teď už tomu věřit nebudu. Zkrátka jsem se přepočítala a jinak jsem vážně informovaná a vím, k čemu může dojít,když se dva milují, FAKT :-)
Jinak Ti díky za povzbudivá slova, protože je fakt potřebuju a mimochodem - mé dítě to psí hovínko zvedlo a jaké pěkné a možná ještě teplé ! Květa
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Nevím, jak to zvládnu  

(16.6.2003 23:21:40)
Květo, úplně Tě chápu, taky se mi podruhé do těch lahviček, plínek a neustálého pláče nechtělo, ale jsem moc ráda, že jsem do toho šla:o). Druhé dítě se zvládá mnohem líp a taky já jsem mnohem klidnější.
E.
 Lionka 


Re: Re: Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ...Lionka 

(17.6.2003 0:33:17)
Ahoj Květo,tak to jsem nepostřehla v tvém původním příspěvku,žes neměla ty správné informace o možnosti otěhotnění.Myslela jsem,že je to otázka daleké minulosti nevědět,že pokud aspoň jeden z partnerů není sterilizován (a to ještě spolehlivě)nebo žije bez potřebných součástí pohl. soustavy,že pouze tehdy nemůže dojít k otěhotnění.
To,že pravděpodobnost otěhotnění je velmi malá (těsně před MS nebo dokonce v době MS apod.)ale nevylučuje,že k otěhotnění nemůže dojít.Ani ženy léčící se pro neplodnost (z různých funkčních důvodů)si nemohou být jisté-je spousta případů,kdy je gynekologové ujišťovaly,že ony rozhodně maminkami nebudou a skutečnost byla jiná :o)
Takže, pokud nesplňuji výše uvedené podmínky pro neotěhotnění,musím VŽDY počítat s tím,že z každého milování můžu "vyjít" jako potencionální matka.Myslím,že kdyby si toto všechny ženy( a nejen ony) dostatečně uvědomily,tak nemohou být zklamané z "rány od života".Protože jak víme,neexistuje žádná 100% fungující antikoncepce.
Jinak,co se týká těch psích hovínek - neboj,za chvíli ho i ta "vůně" odradí a jinak není nic jednoduššího,než mít po ruce nějaký kapesníček a dítko utírat a utírat a utírat :o)Do 16 ho to zcela jistě přejde (to je moje mateřské motto ;o))
Přeji hodně radosti z nového miminka a pamatuj:zapomeň na perfekcionalismus ve výchově!!!
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ...Lionka 

(17.6.2003 7:53:11)
Zdravím Lionko,
samozřejmě, že máš 100% pravdu ! To, cos napsala o početí, se popřít nedá ani nijak o tom diskutovat, protože to jsou fakta. Zkrátka, jak už jsem napsala, jsem se přepočítala, manžel byl doma 5 dní po půl roce a já to prostě podcenila. To je celé. Jinak Ti díky za přímé odpovědi. Jinak si myslím, že až zas taková přehnaná perfektcionalistka nejsem, jen tak "trošku", spíše mi schází větší míra trpělivosti. Měj se moc fajn a díky. Květa
 Karca 1 


Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ... 

(13.6.2003 16:58:28)
Kveto, vim, ze je to tezke, docela te chapu, zvlast, kdyz manzel nepomuze...ale snaz se na deti divat pozitivne, jak by ti bylo, kdybys je nemela nebo nedejboze ztratila? Musis byt pozitivni, ony jsou deti a nedelaji ti nic naschval, navic te nikdo nebude nikdy milovat vic nez tve deti!!! Je to dar, privedla jsi je na svet, tak jim ho udelej pekny, vzdyt s detmi je i spousty legrace, lasky a nehy.
 Vanda 
  • 

Re: Re: Nevím, jak to zvládnu ... 

(13.6.2003 20:56:50)
Mila Kveto,
vsechno bude dobry...Jen klidek ! Uvidis,ze druhe dite taky zvladnes.Doba,kdy se detem neco vysvetluje X-krat je taky prechodna,uvidis,ze bude lip.Vim,ze neustale vysvetlovani ti bere energii,ale snaz se jednat s laskou,tak jak Karo rika...Pripadas mi,ze jsi utahana a ze si potrebujes odpocinout.Neni mozne,aby manzel nasel nejakou praci bliz,abyste mohli byt vsichni spolu ? Urcite by to pro Tebe i Tve dite byla pomoc.Anebo nekdo z pribuzenstva by mohl mit obcas babysitting,abys Ty se mohla venovat sama sobe a odpocinout si.
Drzim pesti a neboj - zvladnes to !
 Bez-inka 


Re: Pro Květu 

(14.6.2003 23:07:22)
Také jsem nevěděla jak to zvládnu, máme velký barák a obrovskou zahradu. Ale myslím, že není starší třeba honit kvůli ptákovinám, tedy dnes si mé dítě vyšlo omylem na zahradu v ponožkách, taky oblízalo vodovky a bublifuk a tragédii jsem z toho nedělala. jíme rozptylem mezi 12 - 13 jak to vyjde, když se nestíhá je to vločková kaše z pytlíku. Mzslím, že je to lepší, než být vystresovaná a nervní - jo taky se umyla mým nejdražším sprchovým gelem. Taky mě péče o druhé mimi přišlo jako o hodně větší pohoda, člověk už nemá takové stresy, jestli dělá vše dobře a také lépe pozná jeho potřeby a jde mu vše lépe od ruky.Jo pravda moc času na sebe nemám, večer po usnutí dětí mám ještě tak dvě pracovní ůklidovo žehlící hodinky. taky mimi občas chvilku pobrečí, než dám druhou třeba spát, no ale jinak to asi nejde.A už ted vidím, jak je starší nadšená sourozencem.
A k ůklidu - ted jsem si nechala udělat velký ůklid od firmy, protože máme celkem 33oken...Dnes jsem zjistila, že jsem asi 10dní nevytřela, ale to proto, že vysávat s dětmi jde ale vytírat ne a neřeším to, jo ale s druhým dítětem jsem si pořídila myčku to je můj miláček.
Zcela určitě tozvládneš, po pár dnech týdnech naběhnete svůj rytmus a půjde to a nad některé detaily se budeš muset trochu pozvnést.
Pohodu přeje Hanka
 Bez-inka 


Re: Re: Pro Květu -dodatek 

(14.6.2003 23:38:41)
No ale když to ted nebudeš zvládat těhotná s prací, tak budeš moc být určitě doma na rizikovce a když malej chodí do školky, tak budeš mít i trochu oddechu. A smiminem si oddechneš, když bude malej pryč ve školce taky - jo, to my s dvouma plínovejma dětma celodenně...
 Květa, syn 3 a půl roku - Díky 
  • 

Re: Re: Pro Květu 

(16.6.2003 13:54:18)
Zdravím tě Hanko a fakt díky za tvá slova. Měla bych poděkovat i ostatním, ale to nestihnu. Jsem fakt ráda, když čtu, že i ostatní mají podobné zážitky a že "takové" není jen mé dítě. Já asi vážně trošku přeháním, protože mé okolí říká, že můj syn je v podstatě hodné dítě. Asi mají pravdu. Myslím, že je asi především chyba ve mě, že to všechno tak moc prožívám. A máš pravdu, já si hodlám oddechnout a mít neschopenku, ale zatím potřebuju ještě nějakou korunu, tak to nějak v práci vydržím. Budu se muset ještě duševně připravit na to, co mě opět při narození druhého čeká. Už jsem to všechno hodila za hlavu a teď, když si to všechno znovu vybavuju, jde mi mráz po zádech. Občas si říkám, že jsem možná i trošku jiná než ostatní matky, když zkrátka neprožívám chvilky mateřství jako pěkné a neopakovatelné. Spíše jsem doufala, že už se nikdy opakovat nebudou. Vážně nevím. Ikdyž neříkám, že se mi vše nelíbilo, to bych lhala, ale odstupem času jsem byla ráda, že to mám za sebou. Promiň, že jsem se tak rozepsala, ale zatím jsem o tom s nikým moc nemluvila a jde mi to nějak samo.
Myslím, že při druhém dítěti asi vše taky nebudu brát tak vážně, už mám určité zkušenosti. Jak píšeš, půjde mi to lépe od ruky. Tak tajně doufám, že to "snad " nějak zvládnu.
Ještě jednou díky Květa
 Bez-inka 


Re: Re: Re: Pro Květu 

(16.6.2003 20:26:45)
Jesrli budeš chtít něo probrat podrobněji klidně mi napiš na mail v záhlaví...

Hanka
 Anna 
  • 

Re: Re: Hlavně si odpočiň 

(17.6.2003 22:01:58)
Milá Květo, z tvého dopisu mám taky pocit, že jsi hlavně hrozně unavená. Ono po 3,5 roku, kdy jsi na dítě vpodstatě sama, to je teda fakt výkon. Myslím, že by ti nejvíc pomohlo, kdybys mohla na chvíli od malého pryč. Já jsem taky v cizím městě kde nikoho neznám a je to nekdy už opravdu na hlavu, s nikým si nepopovídám. Hrozně se těším, až se manžel vrátí z práce. Vždycky pomůže, když někam vypadnu, zajedu k rodičům, za kamarádama, ale stejně to jednou za pár týdnů nevydržím a nechám miminko manželovi a zajdu si třeba jen po nákupech. Vrátím se potom jako jiný člověk. Tvůj syn už je poměrně velký, jistě by už zvládl třeba i několikadenní odloučení třeba u babičky. Myslím, že by ti to prospělo. Rozhodně se z nového človíčka raduj!
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Re: Re: Anně... 

(18.6.2003 7:52:28)
Zdravím a děkuji ti za povzbudivá slova. Máš pravdu a právě to asi zažívám, že mám pocit, že se z toho už musím zbláznit, pokud někam nevypadnu. Ať si říká kdo chce, co chce, je potřeba vypnout a přestat myslet na dítě. Takové okamžiky občas mám, ale velmi, velmi zřídka a většinou se jedná třeba jen o jeden večer a druhý den dopoledne už si zas jdu pro dítě. Babička sice takto vyhoví, ale jak vidíš, více ne. Také jsme se odstěhovali do místa, kde lidi neznám a vše mám tak trochu z ruky. A navíc, jak už jsem psala, tak chování mého dítětě mě, nechci říkat vadí, ale zkrátka už si s ním nevím rady, když mu některé věci musím říkat stále dokola a bez účinku. A představa, jak mi psali jiní, že to jentak neskončí, že naopak to bude ještě více, mě ubíjí. Nejsem a vím to o sobě, ten pravý mateřský typ, který dokáže hodně tolerovat a atak. Vím, že je to chyba, která je ve mě, snažím se být jiná, ale předělat se... to mi nějak nejde. No a do toho to druhé, co jsem zjistila, že právě čekám. No nevím, druhé jsem nechtěla, už z právě ze zmíněných důvodů. Druhé těhotenství mě vážně hodně vyvedlo z míry, ikdyž jak jsem se dověděla od jiných ,co mi tu psali, měla jsem to čekat, ikdyž já mám na to svůj názor a komu se to nestalo, asi mu to nevysvětlím. No nic, promiň, nějak jsem se rozepsala. Ještě jednou díky a měj se fajn a přeju hodně těch světlých chvilek,kdy můžeš vypnout. Květa
 Milada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Anně... 

(18.6.2003 9:17:49)
Květo,
vím že to, co napíšu, bude připadat většině jako naprosto kacířská myšlenka: co zvážit ještě rychle možnost interupce? Jasně, že jsi mohla čekat, že otěhotnění není úplně vyloučené, ale pravděpodobné moc nebylo. A ty to dítě nechceš, neumíš si představit, jak to zvládneš psychicky i jinak. Proč bys měla přivádět na svět nechtěné dítě??? Já mám jednoho už dost velkého syna, a druhé dítě taky nechci,takže kdyby se mi, nedejbože, přihodilo to co tobě, neváhala bych a podstoupila interupci.
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Milada 

(18.6.2003 14:49:01)
Zdravim Miládko,
nemysli si. S tou myšlenkou si neustále pohrávám. Napadla mě ihned, jakmile mi lekařka oznámila těhotenství. Ovšem já z ordinace odcházela v takovém šoku, že když se mě ptala, jestli je to chtěné těhotenství, tak jsem jí to odkývala. Ale to samozřejmě není důvod, proč to neuskutečnit pak. Manžela jsem měla tou dobou pryč (jak jinak), tak jsem mu ihned telefonovala, protože toto rozhodnutí zkrátka sama udělat nemůžu.Zrovna se to povedlo a přijel, tak jsme o tom mluvili a on se zkrátka s tou myšlenkou dalšího dítěte nějak ztotožnil a řekl, ať to necháme, že to nějak zvládneme. Ale samozřejmě je jasné, že když je většinu času pryč, to budu muset zvládnout sama. Ale jeho přání já nevím, jestli můžu nerespektovat. Kdyby ne, tak by to mohlo i poškodit náš vztah a toho se bojím a to nechci. Takže mě nakonec přiměl k tomu, že tedy ANO. Asi jsem slaboch,viď. Zkrátka nyní nechávám běh událostí plynout a jak to všechno bude, uvidím. Pomalu už si teď i zvykám na myšlenku, že jsem těhotná a budu doufat, že to druhé bude alespoň velice hodné, milé, zlaté dítě, zkrátka andílek, který nebude maminku tolik vytáčet. Co si o tom myslíš ??? Přiznám se, jsem bezradná a připadám si naprosto vygumovaná, i vzhledem k těhotenstkým potížím, které mám. Zatím se měj a ahojky. Květa
 ZuzanaB_ 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Milada 

(23.6.2003 20:20:05)
Ahoj Milada!
Ja mám zatial jedno dieta, ma 13 mesiacov. Aj nas to zastihlo necakane medzi 4. a 5. rocnikom na VS.Vsetci sme boli z toho hotovi, bala som sa, ze skolu nedokoncim. Ale ani na chvilu ma nenapadlo rozmyslat nad interupciou. Moj vtedy este priatel ma podrzal, rodicia ma podrzali,svokrovci ma podrzali.Cele okolie. Bol to tazky rok, dcerka sa narodila 2 tyzdne pred statnicami. Tyzden sme boli v nemocnici, tyzden doma a sup na statnice! Vies kolko ma to stalo sil a kolko som sa naplakala? Ale skolu som skoncila, statnice spravila na same 1, o com sa mi ani nesnivalo. Teraz po roku som sa zo vsetkeho spamatala a vidim, ze to stalo za to, ze mam nadhernu dcerku, ktora sa ku mne prituli a hovori mi mama, mama. Usmieva sa na kazdeho, je take male slniecko. Je tazke povedat ano, ked sa zda vsetko tazke a neprekonatelne, ale stoji to za to. Drzim Ti palce, aby si sa viac a viac tesila na svojho noveho drobca.
 ZuzanaB_ 


Moj odkaz bol pre Kvetu, nie Miladu 

(23.6.2003 20:24:04)
Sorry, moj odkaz patri Kveti, nie Milade...
 Květa, syn 3 a půl roku 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pro Zuzanu !!!!!!!! 

(26.9.2003 22:59:48)
Zdravim Zuzano,
píši s dost velkým časovým odstupem, protože jsem neměla přistup na Net, tak ani nevim,zda si toto přečteš. Musím říci, že ti vážně moc děkuju za tvůj příspěvek. Potřebuju slyšet, že to prostě JDE. Uvědomuju si, že jsou mimo mě lidé, kteří to mají mnohem a mnohem náročnější než já. A to cos dokázala ty, s podporou okolí a rodiny, je vážně obdivuhodné. Mám švagrouvou, která prožila něco podobného, studovala náročnou školu a přitom má dvě děti. Pravda, jsou o něco starší, ale péče o dítě a k tomu další povinnosti a starosti, to vážně obdivuju. Já se klidně přiznám, já na to nemám. Znám své možnosti, alespoň si to myslím. A tu radost, kterou ti tvá dcerka dělá, tak něco podobného zažívám právě teď, když jsou synovi 4 roky. Ikdyž je to kluk, je hrozně mazlivý a miloučký a hodňoučký. Teď čekám "snad" holčičku, už se na ni těším. Už mě v bříšku kope a ohlašuje tím svou přítomnost. Doufám, že budu mít taky takové sluničko....

Díky Zuzko.... Květa
 Babelle 


Milada a druhé mimi 

(14.7.2003 16:23:20)
Milado,
to, co popisuješ, byla přesně situace mojí sestry loni...ještě o něco horší, protože staršímu chlapečkovi byl teprve rok a pár měsíců. Totéž, velké dilema interrupce/mimi. Nakonec se rozhodla pro mimi, teď je moc ráda, jako za odměnu se jí narodil krásnej, hodnej, pohodovej chlapeček, a starší bratříček kupodivu ani nežárlí, jak se bála.
 Martina 


Re: Re: Málo času na dítě? 

(13.6.2003 21:58:09)
I ja si pripadam trochu "divne" kuli tomu, ze k nam jednou tydne chodi na dve hodiny pani na uklid. Nerikam to nikomu, hlavne ne kamaradkam, pripadala bych si hloupe a mam pocit, ze by si o mne mysleli buh vi co. A kdyz slysim, jak nic nestihaji, co musi vsechno udelat kdyz ditko vecer usne a jak ja to delam, ze si vecer sedim u internetu...pokrcim rameny a neco jen tak prohodim. Nicmene si myslim, ze na tom neni nic spatneho a fakt vam to OHROMNE pomuze a penize za to taky nejsou zadna ohromna palka. Takze holky, muzu vam to jen doporucit, ulehci vam to zivot a budete mit mnohem vic casu na sebe a rodinu:-)
 Míša 25 


Martino, 

(14.6.2003 14:32:28)
co má vaše paní na úklid na starosti?


Dík.

Míša
 Karca 1 


Re: Martino, 

(14.6.2003 14:54:45)
Ta nase vysaje,utre prach, vytre podlahy a umyje kopelnu, zachod, prevlikne periny. Nechce myt okna a nechce vynaset smeti, tak to delam ja, a vsechno kolem pradla. Take musim jeste k tomu jednou vysat (vetsinou po vikendu) a kuchyn vytiram furt, protoze se tam nadela hrozny neporadek diky malemu. Taky mame kocku, takze chlupy se za ten tyden nasbiraji...a nasim holkam dost padaji vlasy. Maji je huste a porad s nimi neco delaji. Kdyz tady maji kamaradky, coz je skoro vzdycky, tak je taky vetsi neporadek.
 Martina 


Re: Martino, 

(14.6.2003 23:00:34)
No my mame 3+1;-)
Nase pani chodi taky kazdy patek asi na 2,5 hodiny kdyz jsme zrovna na plavani. Luxuje, stira podlahy, utira prach, meje koupelnu, zachod, kuchynskou linku...no proste uklizi;-), kolikrat kdyz prijdem domu tak zrovna suruje vstupni dvere:-) Zehleni, prevlikani postele nebo tak nedela. Okna nam umyla bez problemu, dokonce se sama nabidla ale bylo to samozrejme za vyssi cenu. Je to fakt pohoda, vratit se se s pokojenym prckem z uzasnyho plavani do cistyho a uklizenyho bytu:-)
 Barča, Nelly 3r & Joey 7m. 


Re: Re: Martino, 

(15.6.2003 0:18:09)
Ahoj,

to my máme taky pani na uklid 1x tydne. Jak pise Martina, je to uzasna pohodicka prijit do naklizeneho bytu a uzivat si deti a manzela. Nikam nespecham (coz je pro deti dulezite) a presto si v klidu uzivam cistoty :-D Pani nam vytira podlahy, myje WC a koupelny, vyprazdnuje kose, utira prach a ostatni podle potreby nebo se spolu domluvime. Jednou za cas take myje okna. Na me zbyva v podstate jen zehleni a takove drobnejsi prace.

Jo a platime 230Kč/hod., byva u nas 3 hodiny tydne, takze to docela vleze do rozpoctu, ale za tu pohodu to stoji!
 Martina 


Re: Re: Re: Martino, 

(15.6.2003 13:09:43)
Barco to koukam, to je docela palka! Nase pani so rekla 50,- za hodinu ale nam to bylo blby, takze ji davam 200,- za dve hodiny a neco. Dela to co jsme psala a taky pak podle domluvy. No jestli jste z Prahy, tak to chapu:-)
 Barča, Nelly 3r & Joey 7m. 


Re: Re: Re: Re: Martino, 

(15.6.2003 13:54:39)
Martino, tak to jsi me prekvapila... Nedalo mi to a nasla jsem si na seznamu cenik sluzeb za uklid domacnosti a co nevidim:

"- za 1 hodina práce ve vnitřních prostorách s použitím Vašich prostředků a pravidelným opakováním zaplatíte Kč 115,- včetně DPH - pokud je frekvence kratší než 1-krát týdně, stanovuje se cena dohodou."

"Úklid domácnosti zahrnuje:

zametání, vytírání, leštění podlah, schodů, umývání zábradlí
vysávání koberců a čalouněného nábytku
odstranění prachu z nábytku
leštění skleněných ploch a zrcadel, umývání dveří
vynášení odpadků
úklid kuchyně a kuchyňských zařízení, umývání,
utírání a úklid nádobí
praní, sušení a žehlení prádla (případně i jeho uložení)
úklid koupelen a toalet
zalévaní pokojových rostlin
umývání a leštění oken uvnitř i vně z interiéru, bez použití venkovního výtahu
a další dle individuální dohody."

Tak to tedy cumim. Nase pani si opravdu rekla 230Kč/hodina, ja o cenach nemela ani poneti, tak jsem ji verila. Nemyslim si, ze by to delala o moc kvalitneji nez uklidove firmy (hledali jsme pres inzerat) a navic bych mohla mit k tomu jeste za 130Kč uklid a udrzbu zahrady. To jsem blazen!
 Barča, Nelly 3r & Joey 7m. 


Re: Re: Re: Re: Re: Martino, 

(15.6.2003 13:57:00)
Jinak jsem z Brna - odkud jste vy?
 jana, dva kluci 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Martino, 

(15.6.2003 16:02:12)
To je teda pěkná vydřiduška! Já mám úklid za 80,-/hod, vím, že kamarádky dávají i 100,- (všechno jsou ceny "načerno"), ale víc jsem nikdy neslyšela, pokud nepočítám oficiální firmy.
Jana
 Karca 1 


Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.6.2003 14:47:16)
Martino,
myslim ze neni za co se stydet? Ja mam take pani na uklid kazdy patek.
 Liduska 
  • 

Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.6.2003 19:08:31)
Ahojte ! Taky nestiham,pani na uklizeni bych si taky prala,ale neni to mozne,dengi nam chybi ! Jinak by to byla taky prima...Navic si myslim,ze v CR na to lidi jeste moc zvykli nejsou,na privatni uklizecky.Preju peknej konec tydne.
 Karca 1 


Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.6.2003 20:43:23)
Vsak tady nejde o to, jestli jsou na to lidi zvykli nebo ne, ale ze to tobe/rodine pomuze aby byla domacnost vic v cistote a pohode zaroven. Myslim si, ze se da vzdycky najit levne nejaka studentka nebo pani v duchodu. Me osobne bylo lito toho, ze pro same uklizeni neni cas si zajit na vylet, pohrat si s detmi, to za tech par stovek mesicne stoji!
 Karca 1 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Málo času na dítě? 

(14.6.2003 20:46:32)
P.S.
samozrejme jestli ma nekdo malej byt kterej zvladne sam, to je jasny, ale pokud je to dum, kde jakmile uklidis jedno patro, musi se uz nutne uklidit i druhe patro a tak porad dokola, a zaroven se musi udelat neco venku, protoze travnik nepocka...
 zyr_ts 


Buď v klidu! 

(11.11.2003 11:06:19)
Dobrá máma je každá, která MILUJE svý děti. Jestli Tě nebaví uklízet po malování vodovkami, nech kreslení na zimu, kdy nevystrčíte nos z bytu. A neřeš to!!! Dokonalost rozhodně není lidská vlastnost.
 polednice+3 svišti 18,12 a 7 


Holky díky 

(15.3.2004 10:22:05)
Poctivě jsem si přečetla všechny příspěvky do diskuze a rozhodla se změnit život svůj i celé rodiny.Mám 3 děti,manžela,zaměstnání,psa,rybičky a pro jedno děcko vařím bezlepkovou dietu.Většina mých dní začínala v 6:30 a den jsem končila po půlnoci žehlením.Byla jsem nervozní,že nestíhám a cítila se provinile,že se dostatečně nevěnuji dětem.Teď je vše jinak.Žehlím pouze věci,které to skutečně potřebují.Své hromádky si taky každý může uklitit sám.Jeden větší úklid v sobotu,přez týden výše zmíněné půlhodinovky.A ono to funguje.Včera bylo konečně hezky,byli jsme v Zoo,k večeři po příjezdu chleba s něčím a bylo mám fajn.A můj největší úspěch???Dnes mi přivezou myčku na nádobí!!!!!!!!Tak to večer,místo hodinového stání u linky dáme s dětmi třeba karty.Když se chce,tak jde vše.
 Píšťalka 


Buďte v pohodě 

(27.3.2004 14:11:25)
Připadám si trochu jako princezna. Po přečtení článků jsem měla pocit, že jsem manžela vyhrála v nějaké loterii. Je to zvláštní, ale můj muž není nic z toho co jsem si přečetla. Je sice velmi pořádkumilovný, ale také si ten pořádek udržuje, vlastně neustále běhá za naší rok a půl starou
Anežkou a uklízí její věčný nepořádek. Vaří, někdy uklízí byt, a hraje si s dětmi.
Máme tři děti. 17, 8, a rok a půl. Udržet pořádek v bytě ač je velký jako klícka je z hola nemožné, protože sotva uklidím jeden konec, na druhém je nepořádek. Tak jsem to přestala řešit. Starším dětem doporučím, že by si měli v pokojíčku uklidit, a pokud to neudělají jejich věc. Skoro tam nechodím, a když něco nemohou najít mají smůlu já to nehledám. Po mrňousovi uklízím tak 2 krát denně, když je tatínek v práci. Když je doma, uklízí neúnavně každou hračku, kterou si Anežka vytáhla a už si sní nehraje. Větší úklid jako vysávání a utírání prachu dělám kdy je potřeba, i když je pravda, že manžel hodně pomáhá.
Nádobí jako talíře po dojedeném jídle si umývá každý sám. A velké nádobí myjeme s manželem průběžně podle toho kdo zrovna vaří.
No a žehlení? Téměř nežehlím. Jelikož mám děti sprominutím čuňátka, tak bych se užehlila. Takže jsem to vzdala. Žehlím jenom věci, které je potřeba vyžehlit, a to tehdy až se nakupí, takže jednou za čas.
Takže nám s manželem zbývá nejen spousta času pro děti, ale i pro nás dva.
Přeji všem kdo si ještě stále lámou hlavu stím jak stihnout domácnost a děti a manžela aby to brzy vyřešili. A hlavně, netrapte se tím, že nemáte naklizeno zrovna ve chvíli kdy vám přišla návštěva. Upřímně: ona vám uklízet nebude.
 Zuzana (velký děti) 
  • 

Re: Buďte v pohodě-bude hůř 

(4.5.2004 9:44:16)
Mám dvě obrovské děti, osmnáctiletého syna( který je snad retardovaný, ač před maturitou, občas požaduje péči jako předškolák) a téměř sedmnáctiletou dceru (která prochází ukrutnou pubertou - to není přehánění, spíš zlehčování). Z tohoto pohledu se mi vzpomínky na jejich útlé dětství jeví jako idylka - ooo, kde jsou otisky zoubků na nábytku, plastelína v koberci, pročůrané postele, poblinkaná auta, miliony neštoviček, cvičení podle Vojtovy metody, vši ze školky...
Je docela možné, že jednou budu nostalgicky vzpomínat na vůni marihuany, linoucí se ze synovy bundy, na to, jak jsem dceru nemohla dostat na gynekologii, na noční až ranní příchody, na "těžké nemoci" začínající a trvající jen po dobu mé služební cesty, na záhadně přeparkované auto, na třítisícové účty za telefon, na půjčené a zničené kožené bundy atd....Právě teď mi to ale připadá velmi, velmi, velmi nepravděpodobné.
 Didísek 


Re: Málo času na dítě? 

(11.6.2004 11:58:20)
Tak mi to nedá a musím napsat pár slov. Opravdu mnohokrát děkuji za tato povzbuzující slova. Jsem sice mamina nastávající ale už teď mě trápí otázky jak a co budu stíhat, když vím že to stíhat nebudu. Jsem v 18 tt a mám zdravotní problémy, takže pro mě nepřipadá v úvahu praní, žehlení, věšení prádla atd .. a mám obrovské výčitky když o to musím poprosit manžela, který to udělá velice rád, ale .. představa toho jak se "válím" na kanapi a muž maká ... A pak ještě představa, že zdrav. problémy budu mít o po narození dítěte a nebudu nic stíhat mě pěkně deptá už dopředu. Takže ještě jednou díky a končím se všema těma článkama o upravených, usměvavých a dokonalých maminkách, manželkách a milenkách :-))) .....
 Alca13 


Re: Re: Málo času na dítě? 

(12.6.2004 18:10:03)
Ahoj Didísku,
Neboj, s dítětem zvládneš všechno, jenom se na to chce dívat pozitivně!!! Také jsem si myslela, že s narozením miminka začne akorát tak kolotoč praní a kašiček a že můj normální život končí...Není to tak, tedy aspoň já jsem to tam nenechala dojít. Nežehlím, uklízíme jak se dá...a jde to.
 mona, dcera 2.5 
  • 

Jak to dělám já 

(28.11.2004 23:52:42)
AHoj Zorko,
i já mám dcerku, u které je možná výhoda, že si docela vyhraje sama, ale samozřejmě řeším totéž co ty a asi skoro každá máma. Jak dítě zabavit, do toho uvařit, uklidnit apod a nezbláznit se z toho.Říkáš, že si malá vyhraje s vodovkami, ale je z toho pak jen práce navíc pro tebe - rozlitá voda, špinavé oblečení. Já jsem nedávno zakoupila kelímek, ze kterého se voda údajně nevylije. Docela to funguje. Je to nižší kelímek na který se nasadí jakési víčko, které má směrem dovnitř nálevkovitý tvar a je vněm otvor pro štětec. Faktem je , že když se převrhne, opravdu se z něj prakticky nic nevylije. Jinak na malování dávám zástěrku (ještě po mně), takže dítě umaže zástěrku, která se jednou za čas vypere a netřeba hned převlékat. Vařím nejraději den předem večer, kdy malá spí, protože přeci jen s ní to někdy jde, ale někdy je to jak říkáš. A takhle mám pak druhý den vystaráno, můžeme být v klidu venku a ušetřím spoustu času. Spolu vaříme jen když mám opravdu čas a chuť. Tvé holčičce jsou 3 roky - možná bys jí mohla dát do školky? Třeba jen na 5 dní v měsíci, abys nepřišla o příspěvek, ale jistě by ti to pomohlo a malá by měla společnost, myslím, že v tomto věku to už děti ocení a je to pro ně přínos. Dr ž se a věř mi - je to všude stejné.
 Viktor 
  • 

Re: Málo času na dítě? 

(14.12.2005 23:53:12)
Ahoj Zorko, ...která už se sem po těch letech asi nepodíváš:-)Tvoje dcerka už má 8 let a možná má i nějaké sourozence... No nicméně i pro tebe a pro ostatní náhodné návštěvníky přikládám svůj skromný názor.

1) Myslím si, že pořádek není důležitý. Respektive je tak důležitý, jak si to samy připustíme. Proto můžeme naprosto svobodně a bez výčitek svědomí vzít jistou míru nepořádku jako přijatelnou normu pro naši domácnost. Co si o tom myslí jiní, nám může být úplě ukradené. Tím bych se vůbec nezatěžoval.

2) Jediný problém vidím v tom, že na přijatelné míře nepořádku se musí shodnout všichni členové domácnosti (tedy především rodiče). Ani u nás nepanuje 100% shoda na přijatelné míře nepořádku. Manželka vyžaduje dokonalejší pořádek než já. Občas se k vůli tomu i hádáme - vyčítá mi, že neuklízím po dětech dost pečlivě.

3) Důležité je, aby rozpory nebyly zásadní, aby byly diskutovány a SPRAVEDLIVĚ řešeny. Za spravedlivé řešení považuji kompromis. Já se snažím víc uklízet a manželka víc přivírá oči nad nepořádkem. Ten kompromis musí být také spravedlivý - tj. někde uprostřed.

4) Zcela zásadní otázka spravedlnosti je ale ta, kdo co a proč uklízí? Práce v domácnosti musí být děleny naprosto stejným dílem! Jinak se jedná o NESPRAVEDLNOST. Nerovný vztah pak vede k nerovné komunikaci a neporozumění. Odtud je jen krůček ke dvěma patologickým modelům. Buď se jedná o častější případ ženského masochismu (trpitelství, sebemrskačství) nebo o méně častou mizandrii (nenávist žen k mužům).

5) Důležité je komunikovat, komunikovat, komunikovat. Všude, poklud se nejedná o samotu, žijí rodiny s malými dětmi. Navázat kontakt, navštěvovat se. Neuzavírat se s dítětem do izolace.

6) No a hlavně tatínek by měl být co nejvíce doma. Nejlepší je se ve výdělečné práci střídat a domácnost včetně péče o děti dělit rovným dílem. A také čas pro sebe (studium, koníčky, sport, zábava) by měli mít oba partneři naprosto rovnocenný.

To je sice jen můj osobní názor, ale na druhou stranu mluvím ze zkušenosti. Takto a jedině takto to u nás funguje.

PS feminismu, emancipaci a rovnoprávnosti zdar :-)

Viktor
 Janka 
  • 

Re: Re: Málo času na dítě? 

(4.1.2006 8:22:29)
Viktore, mluvíš mi z duše. Souhlasím se všemi body, které uvádíš. Jenže...
Já jsem přistoupila na kompromis, ale moje okolí ne. Měla jsem tři chlapy v chalupě.
1. neuvěřitelný nepořádek - odložené ručníky,svetry,ponožky,talíře,knihy ....
Občas jsem dělala, že to nevidím, občas jsem uklízela vše, co jsem potkávala.
2. práce - pracovala jsem na tři úvazky. Manžel se staral o dům a syny. Očekávala jsem vzájemný kontakt, že spolu budou pracovat, opravovat a vymýšlet nové věci. To jsem chtěla zázrak. Nedostavil se.
3. odpočínek - kluci vylétli z hnízda, manžel taky - do hospody. Prý jsem pořád otrávená, unavená a nezábavná. Tak jsem uklízela, vařila, prala a žrala se.
4. rozchod - jsem rok sama. Chlapci se vrátili do hnízda, opravují barák. Já se vzdala druhého úvazku a jsem víc doma. Užívám si to. Pořád uklízím rozházené věci a neuvěřitelný nepořádek ale co to? Nevadí mi to.
5. manžel se vrací do hnízda. Častěji a rád.
6. Vyhazuju manžela z hnízda, protože nemá rád slovo kompromis, ale má rád pivo.

Kompromis - na to nemá každý. Někdo prostě chce žít podle svého, dělat věci kdy chce a jak chce a neustoupí ani o píď. Můj exík řekl, že nikdy nebude dělat kompromisy. Vydržela jsem to dvacet let, protože jsem si myslela, že jinou možnost nemám. Teď už vím, že jsem měla, jenom jsem to nevěděla. Jsem sice sama, ale pořád jsem na tom líp a líp. Uzdravuju se.
Ještě jednou dík za hezký článek. Janka

 Martina,chlapeček03,holčička99 


Ať už je tu jaro!!!!!!!!! :-)))))) 

(11.3.2006 16:19:20)
Tak jak to tady čtu nejsem sama, ta letošní zima nám na mateřské dává zabrat. Už se těším na sluníčko, u nás dnes svítí ale venku je zima. úúúúúúž aby bylo teploučko. M.
 Katka tři děti 


Bezva rubrika! 

(12.3.2006 0:24:53)
Tak jsem našla bezva rubriku CO VŠECHNO MĚ ŠTVE. Tak jsem si to tam všechno vypsala a zjistila jsem , že vlastně mě neštve nic!
 MichaelaSe 


Re: Bezva rubrika! 

(13.3.2006 22:36:28)
Ahoj Katko,
a kde je ta rubrika? Ráno trochu svítilo sluníčko, tak jsem rychle něco udělala, než zas zhasne. Pak mě nic nebaví. Naštěsti Anička spí celou noc. Dnes dostala poprvé přesnídávku.
I moje rifle. A celá Ančina pusa s rukama.
How
 MichaelaSe 


Re: Re: Bezva rubrika! 

(14.3.2006 10:15:13)
Ježiš, Katko, odepiš, já tady nebudu furt lítat. :))))
 Katka tři děti 


Re: Re: Re: Bezva rubrika! 

(14.3.2006 15:50:37)
Ahoj Míšo! Teď jsem tam byla v tý rubrice a už to tam stojí za prd. Samí depresivní věci! Jinak je ta rubrika když klikneš zpět na diskuze, pak v horní části na ostatní diskuze a pak pravý sloupek pod OSTATNÍ asi uprostřed CO VŠECHNO MĚ ŠTVE.Zatím pa
 já 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bezva rubrika! 

(14.3.2006 18:27:21)
ne OSTATNÍ ale RŮZNÉ
 MichaelaSe 


Re: Re: Re: Re: Re: Bezva rubrika! 

(17.3.2006 7:08:42)
Tak mě štve jen ta zima.
Brzké jaro!!!
Míša
 Katka tři děti 


Život není peříčko! 

(21.3.2006 19:17:12)
Ahoj Michaelo,
tak jak se máš? Jaro je tady! Někdo mi ukradl truhlík z okna! Tak ten život Terezce začíná teda "vesele"!.Ve třech týdnech se jí udělal na hlavě hemangiom(velká červená boule) Naštěstí se to prý vstřebává a když ne tak to odstraňují leasrem. V šesti týdnech dostala frejku na kyčle. A teď nás doktorka poslala na rehabilitaci na cviky Vojtovi metody.Terka se prohýbá v páteři a stáčí se do prava. Takže je toho dost!

Zdravím
 MichaelaSe 


Re: Život není peříčko! 

(22.3.2006 21:37:22)
Ahoj Katko,
občas na Tebe myslím a říkám si, jak Ti večer všechno napíšu, ale večer na všechno zapomínám a ani to už není tak horký nebo veselý.
S tou Terezkou to máš teda veselé. Jsi z toho určitě ztahaná. U Aničky se zase rychle zatahuje fontanela, tak budem chodit na neurologii, snad to bude dobrý. Prý se pak zpomaluje vývoj mozku nebo co. Uvidíme. Byla jsem na třídních schůzkách. Měli by tam nainstalovat pro rodiče automat na panáky. Vyjdu ze třídy, objednám si rum nebo decku červenýho....Dělám si psinu, ale někdy by mi to bodlo. Bára je dobrá, ale Marek je dost nesoustředěný, tak mu budou věnovat více pozornosti, prý. Jsem ale ráda, že má škola snahu.
Doteď jsme se učili zlomky, udělali jsme večeři, přítel uspává Aničku a pak půjdeme pracovat na počítači. Já dělám stránky pro obec-www.libos.cz, tak se můžeš mrknout, jak to packám. Jsem nenapravitelný blázen, myslela jsem si, že na mateřské na to bude více času, ale to jsem se krutě spletla. V těhotenství jsem nemohla ani u toho počítače sedět, záda mě tak strašně bolala, že jsem někdy řvala bolestí a teď? Teď to dodělávám dopoledne, kdy Anička od 9 do 11 spí. Naštěstí spí i v noci.

Jo, přihlásila jsem se na břišní tance. Začnu tam chodit, až kamarádka dodělá daně. Ale jak ji znám, dělá ty daně s takovou nechutí, že ji dříve asi zavřou, buď do blázince nebo do vězení. Moc se tam těším. Koupím si ty nadýchané šatečkÿ a cinkrlátka. A až se tam doplazím(já se totiž už všude jenom plazím-záda), tak tam rovnou umřu, protože jsem dnes umývala zem v kuchyni a děcka mě musely zvedat. Ale je to prý dobrý na zformování postavy, třrba to pomůže i na záda.

Jo, víš co nesnáším? Když někam jdu bez naši malé, tak se mě ostatní ptají, kde ji mám.
Mám to kousek do školky, malá spí v ložnici(doma je tatínek a babička) a já ji budu kvůli nim vytahovat, abych jim splnila představu o matce z pravěku, která nese visícího fakana na prsu a v poklusu letí pro dalšího do pravěké školky, protože se ji pálí na plotně mamut-taky pravěký.
Tak asi, kde bych ji tak měla. Ve sklepě? Přítel mi poradil, že mám říct v baby boxu.
To by čučeli.
Já vím, je to taková běžná otázka. Ale proč ji pokládají jenom ženy? Prostě za tím cítím, nevím co.

Dnes jsme spravovali dvůr, je pěkně zapráskaný. Autem jsme přes zimu vyjezdili zajímavé brázdy.

Vzpomínám, co bych Ti veselého řekla, ale teď zrovna nevím.
Hezky se měj
Míša



 Katka tři děti 


Re: Život není peříčko! 

(22.3.2006 21:55:43)
Ahoj Michaelo,
hezky jsem se nasmála! Příběh o pravěké matce! Máš fantazii! Dnes se cítím dobře. Byla tu kamarádka a ještě přišla kadeřnice. Tak mám pěkný vlasy, nový melír a sestříhaný. Holky byly moc hodný, Pavlík občas dohoupal Terku.Kája začla kašlat a asi má teplotu, no uvidíme co se vyvine.Po déváté usnuly obě, chlapy šli hrát fotbal do haly. Chodí každou středu, schází se jich tam víc.Mám klídek, tak se jdu podívat do ostatních diskuzí.Měj se krásně! Jsem ráda, že jsi se ozvala.

Zdravím pa
 MichaelaSe 


Re: Re: Život není peříčko! 

(22.3.2006 22:17:15)
Ahoj katko, jsem ráda, že jsi dnes měla pohodu. Pošli foto.
Taky lezu do ostatních diskuzí, hlavně svatby. Plánujeme svatbu.
 Katka tři děti 


Re: Re: Život není peříčko! 

(23.3.2006 13:52:48)
Taky bych se vdávala. Hlavně kvůli šatům, jídlu a vůbec to celý okolo. Ale to bych se musela rozvést a znovu se vdát! Cha , asi by taťka řek, že jsem se zblázdnila!!
Plánujete velkou, nebo menší. Já mám ráda takové akce větší.Naposledy jsem byla na svatbě, když jsem byla teď těhotná. Měli to pěkný. Pronajatou hospodu, tančilo se plno jídla, pití a venku se grilovaly dvě prasata. Moc jsem si to neužila, když si čověk nemůže dát v klidu pivko! Jen trochu.

Teď začínám plánovat jarní výlety. Tak mě inspirovala rubrika na vedlejší diskuzi. Pojedeme se určitě podívat do Plzně, je tam nejen Zoo, ale i dinopark(prý velmi pěkný). Pak ještě dobrý tip "šťastný svět",
je v českým ráji to máme kousek takový areál pro děti ze dřeva. Dřevěný hrad, klouzačky, prolézačky atd.Tak to spojíme s nějakým hradem či procházkou mezi skálami.
Už nám chybí jenom to teplé jaro!! Dneska je fakt hezky, jenže Kája má pěkně chycené průdušky, no ale teplotu nemá, tak asi půjdem ven.

Zdravím
 Katka tři děti 


Re: Život není peříčko! 

(23.3.2006 14:03:56)
Jo, jak si psala o třídních shůzkách. Nějak to neřeším, teď na tý poslední jsem nebyla. Pavael to má za pár, tak nepotřebuju se rozčilovat zbytečnejma blbostma!! Nejdřív cpou dětem ve škole dětský práva a pak se diví, když se jim něco nelíbí, tak se ozývají a to právem. Některé učitelky jsou prostě hysterky!Nějací rodiče deváťáků prý volali na úřad, že se ve škole vůbec neučí, že mají samé akce. Tak přišla kontrola. Ředitelka se naštvala na devátáky a zakázala výlety a už žádné akce. Dokonce zrušila školu v přírodě. Měli jet v květnu. To víš náš Pavel je v čele petice, proti jejímu rozhodnutí. Jsem zvědavá co z toho bude! Zatím ticho po pěšině!
Pa
 MichaelaSe 


Re: Re: Život není peříčko! 

(23.3.2006 19:26:26)
Ahoj Katko,
jestli nebudu mrtvá, tak ti dnes ještě napíšu. Jenom perlička tohoto dne:
Marek jel na kole do hudebky, má to dost daleko a zapoměl si doma kytaru. Tak jsem hned nasedla do auta a jela jsem za ním. Po cestě mi volala dcera, že se mám vrátit pro tu kytaru.....
 Katka tři děti 


Re: Re: Re: Život není peříčko! 

(24.3.2006 10:35:34)
Dobrý! A po kom to dítě asi bude..?
 Katka tři děti 


Hubnutí v kolektivu! 

(24.3.2006 14:15:53)
Ahoj Michaelo, tak jak jde hubnutí?
Teď jsem si na tebe vzpoměla. Tady na hlavní diskuzi pod názvem když nám něco scházi je diskuze diety, hubnutí po porodu. Holky berou nové do party a vzájemně se podporují. Mají i tabulky, kde se píšou výsledky ! Tak od zítřka začnu!
Přidej se taky!
Pa
 MichaelaSe 


Re: Hubnutí v kolektivu! 

(24.3.2006 20:22:32)
No, Marek je po mě. To je jasný. Já jsem jak Pierre Richard, nebo jak se to píše.
Tudle jsem zapoměla Aničku v kočárku ve školce. Hned před budovou jsem se obrátila a dělala jsem , že to bylo schválně.
My plánujeme výlet do Mikilandu, co je v Praze.
Svatbu plánujeme malou, jednu už jsem měla a teď bych si to chtěla užít úplně jinak. hlavně žádný příbuzenstvo. Já jsem hrozná, co? Mám vymyšlený šaty atd. Připomíná mi to větu z filmu:Jak dostat tatínka do polepšovny: Vy jste zase hrozně moderní, máte osmiletý dítě a už plánujete svatbu.
Na to hubnutí se jdu hned podívat. Já bych furt jedla. Vždycky jsem byla jako vyžle a teď přemýšlí, co bych dobrého uvařila, zbaštila, smlsla a schroustala.
Děkuju za tip.
Míša


 Katka tři děti 


Re: Re: Hubnutí v kolektivu! 

(24.3.2006 22:27:43)
Ahoj Michaelo, tak jsem se měřila., pas, boky atd. Hrůza! Musím to nahlásit Lucii a ona to napíše do tabulky.Mám na váhu stejně jako před otěhotněním, ale pas je větší. To tělo je vůbec nějaký naboptnalý!
Je zajímavý, že jste se nevzali když jsi otěhotněla já bych s chlapem se kterým nejsem vdaná děti nechtěla . Asi jsem konzervativní.
Ten Mikiland je kousek od nás, bydlíme 2O minut od Prahy, ještě jsem tam nebyli.Už jenom to počasí a jedeme na výlet!
Pa
 Katka tři děti 


Mikiland! 

(24.3.2006 22:35:42)
Tak jsem se teď dívala na internetové stránky Mikilandu a vypadá dost dobře! Asi tam co nejdříve zajedem. Škoda, že malá je nachcípaná! Jela bych tam hned zítra!
Pa
 MichaelaSe 


Hubnutí 

(25.3.2006 12:56:54)
Ahoj Katko,
ty tabulky a to odhodlání v nich mi večer zabránily sníst ten pytlík čipsů, co jsem si koupila. Večer Ti napíšu. Já se chci dnes taky změřit. Pak to zanesu do tabulky, ale zase mě honí mlsná. Uvidím, jak si dnes povedu, ale to asi patří do jiné diskuze.
Míša
Děckám kdysi pomáhal Stodal, jinak nemocní nebývají. Stodal patří do do homeopatika, nebo jak se to říká.
Pěkný den
 Katka tři děti 


Zase ponocuju! 

(27.3.2006 2:05:49)
Tak tu zase straším!! Dneska byl blbej den. Venku hnusně Kája nemocná a manžel byl od rána u kamaráda a dělali daně. Přijel až v deset večer! Ach ten březen a červen!
Přeju lepší teplejší týden!!
Snad už zítra začnu s tím hubnutím, několik dní se přemlouvám!Zase jsem večer snědla balíček sušenek!
 Katka tři děti 
  • 

Super den! 

(27.3.2006 17:28:31)
To byl teda den. Původně jsem nechtěla s Kájou ven ještě trochu kašle, ale vykoukla jsem ven a ono bylo ve stínu 14 stupňů!Tak jsem volala kamarádce a sešly jsme se na hřišti. Bylo nádherně, děti byly rádi, že můžou konečně na houpačky atd. Máme tady u nás docela pěkný nový hřiště(takový to celodřevěný). Už to bylo na kafíčko venku!

Zdravím
 MichaelaSe 


Včerejší Super den! 

(28.3.2006 19:33:59)
Ano, ano, včera jsem ani necítila únavu. Kdyby jste všichni viděli moji domácnost. Sluníčko mě popohánělo: Michalko, ještě ty boty schovat, a co ten prach na schodech? No čistotnější hospodyňku jste ještě neviděli.
A dnes? Sociální pracovnici na mě! Kašlu na práci. To počasí mě úplně demoralizuje.
Jo, Katko, zjistila jsem, že mám jenom 2 kila nadváhu, tak budu zatím jenom formovat postavu. Pořád bych něco mlsala. Ty daně musí být síla.
Zkus dát Káje ten stodal, fakt je super.
Anna dnes nějak v noci nespala, asi bych ji měla dát na večer rýžovou kaši. Koupila jsem nové konturky na sklo, budu provokativně malovat krokusy a pak je ve velkém vylepím na sklo.
S tou svatbou je to takové, že svatbu chtěl přítel, ale já mám z předchozího, velmi smutného manželství, trochu na svatby alergii. Teď se ale těším.
Míííííša

 Katka tři děti 


Re: Včerejší Super den! 

(29.3.2006 9:33:42)
To je dobrý nápad! Namalovat na sklo kytky, ty mi nikdo neukradne!No, to ti teda závidím, že máš jenom dvě kila nadváhu. To si můžes mlsat jak chceš!
Zdravím
Kája je už vcelku dobrá, ale díky za typ na příště!
 MichaelaSe 


Jaro(a voda) 

(1.4.2006 19:27:26)
Ahoj Katko,
konečně je jaro i tady. Únava je pryč, Anička furt venku. Vojta je z písku bezva unavený, to se bude spát. Sleduju hubnoucí diskuzi a chystám se přidat. Jsou tam super informace. Zítra Jirka poveze syna do Olomouce, ale asi se tam jen tak nedostanou.
Měj se hezky
 Katka tři děti 


Re: Jaro(a voda) 

(3.4.2006 11:36:57)
No, chudáci lidi! Zase ta voda! V sobotu jsem to dostala, hrůza, mám to strašně moc! Jsem bez energie. Pavel si bere volno a přijde v poledne domů. Terka to chytla od Káji!Odpoledne skočíme k doktorce. Zítra je manžel taky doma máme obíhací den po doktorech!Včera byl krásný den!!Měli jsme návštěvu, tak manžel vařil oběd. Neumí vařit, umí jen jeden recept z Chorvatska. Je to chobotnice na víně, ale to byla dobrotka!
Poprvé letos jsme seděli venku na kafíčku! Konečně
Zdravím
 MichaelaSe 


Nevím jaký název příspěvku 

(5.4.2006 12:17:08)
Ahoj Katko,

tak jak je to s tou energíí? Je to lepší? Já když teď hubnu, tak se snažím moc nejíst, ale ta energie se někde nabrat musí.
Dneska to mám dostat taky, tak jsem včera nenápadně nahlásila, že Katčin manžel vaří, vždycky, když to Katka dostane a většinou exotická jídla, jako například chobotnice. Já vím, je to lež jako věž, ale je to bžunda, ne?

Pěkný den
Míša
 Katka tři děti 


Re: Nevím jaký název příspěvku 

(5.4.2006 18:24:28)
Ještě teď mi tečou slzy od toho jak se směju!Já se snažím hubnout, ale nějak to nejde! No, ale bojuju! To je důležité nevzdat to!Zatím cvičím jednou týdně a to pondělí od 20 do 21 hod. Chodím s jednou kamarádkou. Potřebovala bych vícekrát, ale zatím nejsem schopná si to nějak zařídit.
Zatím pa
 MichaelaSe 


Re: Re: Nevím jaký název příspěvku 

(5.4.2006 21:08:43)
To jsem strašně ráda, že jsem Tě rozesmála.
Dobrou noc
míša
 Katka tři děti 


Už je to tady! 

(7.4.2006 21:12:18)
Ahoj Michaelo,
už je to tady! Sezóna grilování začíná! Dneska jsem se dívala na předpověď počasí, a překvapilo mě jaké krásné počasí hlásí na zítra! Tak jsme obvolali několik známých a zítra odpoledne budeme grilovat! Už se moc těším!Tak zatím pa a snad vyjde to počasí a začneme si konečně užívat tepla!!Přeji krásný víkend!!!
 MichaelaSe 


Re: Už je to tady! 

(9.4.2006 10:25:58)
Ahoj Katko,
my se zas pustili do zahrádky. Zase se budeme snažit zasadit kdeco, a pak to na celé léto vypustíme z hlavy. Ale ne, udělali jsme plán, že každý den se tam zajde aspoň vyplet.
Vzpomněla jsem si, že mi taky předloni někdo ukradl všechny truhlíky s muškátama. Mně to připadá horší, než ukrást peníze. Prostě úplně na hlavu.
Kam jedete k tomu moři?
Ahoooooooj
Jo, zítra žádný přejídání!!!!
 MichaelaSe 


Re: Už je to tady! 

(9.4.2006 10:27:20)
Ahoj Katko,
my se zas pustili do zahrádky. Zase se budeme snažit zasadit kdeco, a pak to na celé léto vypustíme z hlavy. Ale ne, udělali jsme plán, že každý den se tam zajde aspoň vyplet.
Vzpomněla jsem si, že mi taky předloni někdo ukradl všechny truhlíky s muškátama. Mně to připadá horší, než ukrást peníze. Prostě úplně na hlavu.
Kam jedete k tomu moři?
Ahoooooooj
Jo, zítra žádný přejídání!!!!
 MichaelaSe 


Re: Už je to tady! 

(9.4.2006 10:28:40)
Ahoj Katko,
my se zas pustili do zahrádky. Zase se budeme snažit zasadit kdeco, a pak to na celé léto vypustíme z hlavy. Ale ne, udělali jsme plán, že každý den se tam zajde aspoň vyplet.
Vzpomněla jsem si, že mi taky předloni někdo ukradl všechny truhlíky s muškátama. Mně to připadá horší, než ukrást peníze. Prostě úplně na hlavu.
Kam jedete k tomu moři?
Ahoooooooj
Jo, zítra žádný přejídání!!!!
 MichaelaSe 


Ježiš, to je ostuda 

(9.4.2006 10:30:56)
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
 MichaelaSe 


Ahoj katko 

(10.4.2006 21:53:08)
Jak Ti jde hubnuti. Celý den jsem skoro nic nejedla a navečer jsem se přecpala lasagní. To budu ráno nadávat, až se budu vážit.
Jsem teď na www.hubnu.cz, radí tam Rajko Doleček
Měj se
 Katka tři děti 


Re: Ahoj Míšo 

(11.4.2006 12:42:36)
Terka ta mladší je nemocná! Už to bylo pár dní dobrý, a zase teplota v neděli 38,4. Byli jsem u doktorky, tak máme jiný sirupy. Pavel je taky nemocný, manžel taky! Docela síla, ale je doma taťka to je příjemný! Hubnutí nejde! Potřebovala bych větší pohyt, ale jak???Jednou týdně je málo! Začnu teď doma, zkusím to!Sobota byla krásná, grilovali jsme, přišli známí, bezva den!!!

Zdravím
 MichaelaSe 


Deprese z počasí 

(13.4.2006 21:20:01)
Dnes bylo hnusně a čím jsem starší, tím víc má počasí na mě vliv. No jak blázen jsem měla dnes slzy na krajíčku. Taky jsem brečela. Úplně z ničeho nic a teď, jak jsem četla Vojtovi pohádku-O pejskovi a kočičce(ty má nejradši), tak se mi hlas úplně zadrhával ,jak mě to dojímalo. Jirka říka, že je to prodloužené šestinedělí a tvářil se u toho vážně. Herec jeden.
Na diskuzi o hubnutí ani dnes nechodím, protože bych se musela hanbou propadnout. Jirka nakoupil krabici sladkostí na velikonoční pondělí(uděláme děckám balíčky a schováme důkladně na zahradu). No a já tam objevila malé aero bílo-mléčné čokoládky. No všech pět jsem snědla. To bylo z absťáku.
Doufám, že je vám líp.
 Katka tři děti 


Re: Deprese z počasí 

(14.4.2006 12:01:37)
Mě štvou ty nemoce!Terka měla včera zase 38, stále kašle a ráno i zvrací z toho kašle! Šli jsme včera k doktora a ona tam nebyla! Teď chvíli spí, šla bych taky, v noci se často budí. Ale těším se na zítra, hlásí slunečno a 16 stupňů!Dělám Terce olejové zábaly na průdušky, ale moc to nepomáhá! Zdá se mi, že Kája začíná nějak kašlat, doufám, že se to nerozjede!!!Taky hřeším! Když jsem ve stresu mlsám!Jsem ráda, že Terka dneska ráno už teplotu neměla, snad už to bude lepší a lepší a lepší!!

Zdravím a krásný víkend!! Slunečno!!!
 Katka331 


Re: Re: Deprese z počasí 

(14.4.2006 16:41:05)
Nevím jestli se můžu přidat už dlouho nikdo jiný nic nenapsal.Taky mi to počasí leze na mozek,zvlášť když je člověk pořád zavřený doma.Mám malou holčičku(4měs.)a ven se dostanu málokdy.Doufám že zima už si dala pohov a že už bude teploučko,čerstvý vzduch dělá zázraky.Mějte se a vykašlete se na diety.PA
 MichaelaSe 


Katko331 

(15.4.2006 18:38:11)
Vítáme Tě,

mám taky malou holčičku(5 měs.). Nevím, kam dřív skočit, ale štěstí je, že malá spí celou noc. Diety nějak nedržím, snažím se nejíst sladký. Vždyť to byla v těhotenství hrůza, maslové croissanty zapíjené smetanou, pendreky v cukru atd atd. Teď se bojí vlézt do plavek, jsem nějaká celá tvarohová.

Pěkné velikonoce

Míša
 Katka331 


Re: Katko331 

(15.4.2006 19:08:49)
Ahoj ,to bylo dneska venku krásně,depka je skoro pryč.Doufám že to fungovalo na vás všechny.Jinak se dívám,že jsme tady všechny zasloužilé matky,já mám doma taky tři sviště.Mějte se my jdem koupat....
 Katka tři děti 


Katka zdraví Katku 

(18.4.2006 19:53:19)
Ahoj Katko, jak máš staré děti? Já mám tři (16 let kluk,4 roky holka a 4 měsíce holka(8.prosince). Ze začátku to byl šrumec, ale už si zvykám a holčiny jsou bezva, hodný, prostě jsou to moje pusinky! Těšíme se na krásné počasí až budeme jezdit na výlety, bude nás letos o jednoho víc! To je i víc radosti!!

Ahoj Michaelo, tak se pořád léčíme, Terka ještě trochu kašle. Jinak u nás bylo počasí nic moc v sobotu bylo pěkně. Samé dobrotky hlavně jsem zhřešila s mazancem!! Už bylo kilo v sobotu dole a dnes zase zpět!Ty moje zápisy v tabulce se pořád nehýbaj!!Nemůžu to holkám přiznat, ale v sobotu ráno jsem sežrala půlku mazance s máslem ke snídani! To je zvěrstvo!!
Zatím pa
 MichaelaSe 


Míša zdraví Katky 

(22.4.2006 8:12:14)
Ahojte,
jsem večer tak unavená, že se mi nechce ani klovat do klávesnice. Vidím, že vy taky.

Katko, doufám, že jste zdraví a Tobě jde hubnutí. Kam se to vlastně chystáte o té dovolené?
Zrovna jsem nachystala snídani a půjdeme na zahradu. Máme ji velkou jako kráva. Bohužel.
Ahooooj
 MichaelaSe 


Míša zdraví Katky 

(22.4.2006 8:12:14)
Ahojte,
jsem večer tak unavená, že se mi nechce ani klovat do klávesnice. Vidím, že vy taky.

Katko, doufám, že jste zdraví a Tobě jde hubnutí. Kam se to vlastně chystáte o té dovolené?
Zrovna jsem nachystala snídani a půjdeme na zahradu. Máme ji velkou jako kráva. Bohužel.
Ahooooj
 Katka tři děti 


Je to fofr! 

(23.4.2006 21:59:25)
Nějak teď nestíhám, docela jsem unavená! Holky chodí dřív spát a taky dřív vstávaj!Už teď mi padaj oči! V září jedeme do Chorvatska na ostrov Hvar, to je trajektem ze Splitu. Už letos pojedeme po čtvrté. Jede nás tam víc už větší parta, aspoň je legrace, taky děti tam mají kamarády.Snad to vypadá, že jsme zdraví! Tak doufám, že to vydrží nějakou dobu!!!

Zdravím Moravu

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.