(4.1.2010 21:24:25) Milé maminky , co by jste udělaly kdyby jste čekaly vytoužené miminko a pak vám lékař po x testech řekl že bude mět DOWNUV SYNDOM???
(4.1.2010 21:27:16) Jerry, máš to z jakých testů potvrzené? Mi vyšly špatně v 11.týdnu ... pak i v 16.týdnu - byla jsem totálně na nervy, nevěděla jsem co dělat. Rodina do mě hučela že 100% potrat (dítě bylo vymodlené po 3.pokusu umělého oplodnění) .. manžel řekl, že ho nedovolí dát pryč. Naštěstí pak plodovka dopadla dobře.
(4.1.2010 21:33:19) jerry, pokud je to z plodovky tak je to téměř jisté, ale .. jsou nějaké další přidružené vady? Co srdíčko? Protože DS je dost široký pojem .. některé děti s DS jsou v dospělosti schopné normálně pracovat .. ne všechny stupně postižení jsou stejné.
Zvažte to doma s manželem ... moc vám držím palce.
(4.1.2010 21:35:13) mě se to přeházelo samo?psala jsem že v těhu byli testy naopak negativní a narodili se dvojčata a jedno má DS.i kdybych to věděla nechali by jsme si ho i tak.
(4.1.2010 21:52:21) Jerry, je na to strašně těžký odpovědět. Já sama nevím, co bych dělala. Zodpovědně říct, že bych si miminko nechala nedovedu i když si spíš myslím, že ano. Určitě bych se rozhodovala společně s manželem, podle toho jestli je to první nebo druhé dítě, podle svého psychického i fyzického zdraví a i podle stupně postižení, pokud se to dá nějak zjistit. Říká se, že lidé s DS mohou být v životě velmi šťastní a mohou přinášet svým rodičům lásku. Je to takový klišé, ale je to tak. Často potkáváš takové lidi se šťastným úsměvem na tváři. Zároveň ale je nutný počítat s tím,že mají lidé s DS často přidružené problémy, nežijí dlouho a úroveň mentálního postižení je strašně různorodá. Je to určitě i šíleně finančně nákladná záležitost, pokud jsou komplikace a děťátko potřebuje léčbu. Možná by bylo pro tebe fajn najít si nějaké sdružení rodičů dětí s tímto onemocněním a promluvit si s pár lidma,aby člověk věděl co všechno život s takovým dítětem může přinést. A doporučuji publikaci od Matějčka o dětech s Downovým syndromem. Přesný název si ted nevzpomínám, ale seženeš v knihovně. je to velmi krásně napsáno a řekla bych, že knížka nic nezastírá. Tuším vydalo to Karolinum a to má svoji prodejnu v Celetné ulici.
(4.1.2010 21:31:27) já a jedno má douwnuv syndrom,je to náš prdolka,měla všechny testy negativní,narodili se dvojčátka i kdybych to věděla v těhu tak si ho necháme
(4.1.2010 21:29:24) Teda nevim, proc do nazvu psat potrat, takhle ta diskuse dostane uplne jinny podtext. Proc ta Roni nemuze u takto citlivych temat trochu myslet-citit.
(4.1.2010 21:39:12) Pokud mám mluvit za sebe, šla bych na potrat. V rodině jsme Downa měli. Teta měla takto postiženou dceru, rodila v dosti pokročilém věku a dcera po její smrti skončila v ústavu. Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by se postaral v případě nutnosti o mé zdravé dítě, natož o postižené.
(4.1.2010 21:39:39) Pokud mám mluvit za sebe, šla bych na potrat. V rodině jsme Downa měli. Teta měla takto postiženou dceru, rodila v dosti pokročilém věku a dcera po její smrti skončila v ústavu. Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by se postaral v případě nutnosti o mé zdravé dítě, natož o postižené.
(4.1.2010 21:38:12) Byla jsi i na amniocentéze? Jen ta to potvrdí jistě. Já mám dceru s DS, je jí 19 let a tehdy mi žádný vyšetření nedělali,tak jsme to nevěděli. Jinak bych asi na přerušení šla. Moje kolegyně nemůže mít děti,tak si adoptovala 2 romský děti. Holce je teď 14 (a je hluchá) a klukovi 10 a teď jí volali z Prahy,jestli nechce adoptovat další dítě 8-měs. chlapečka s DS a ona JO!!! Má můj obdiv...
(4.1.2010 21:48:34) Píchnou mi jehlu do bříška odeberou plodovou vodu a u toho je stále přitomen ultrazvuk???
A pak sedím pul hodky v čekárně a odchzím domu?? JJ byla jsem na tom Jsem mladá nezkušená a vystresovaná ani nevím co mi lékař řikal jen vím že to změní cely život!!
(4.1.2010 22:03:58) Partnera mám ale nechce postižené ditě-je už starší a udajně jeho byvalá manželka měla postiženémiminko ktere v 5 měsicich umřelo a proto ví jake to je mět postižené mimi! A pokud se rozhodnu pro ukončení tak to mužem zkusit znovu???
(4.1.2010 22:08:19) Jerry, pokud se rozhodneš pro ukončení a chcete zkusit jiné miminko později, chtělo by to genetické vyšetření, aby se vyloučilo, že někdo z vás je přenašečem (poměrně vzácné, ale přece jen možné). Podle výsledků z genetiky byste se pak rozhodli dál. My třeba máme jednu holčičku s DS a dva zdravé kluky.
(4.1.2010 22:20:57) velmi a upřímně bych ti radila, obzláště pokud na ten potrat půjdeš, abys pak opustila tohoto partnera. Právě procházíte zatežkávací zkouškou, kterou, dle toho, co píšeš, nezvládl tvůj partner se ctí. Jsi velmi mladá a najdeš někoho, kdo si Tě víc zaslouží.
(4.1.2010 22:26:23) Nevím co dělat partnera miluji a to opravdu z celého srdce i on mě je užasny člověk na všechna vyšetření mě doprovázi!!
A jak nám bylo lekařem zděleno že mimi bude met DS se rozbrečel, doma o tom pořad mluvíme ale i já sama vím že asi nejsem takto postižené mimi přijmout.
Miminko bylo chtěné a planované!
Každy i okolí i rodina mi říká že bude lepší ukončit těhotenství že jsem ještě moc mladá a mužu mět spoustu zdravích dětí!!
(4.1.2010 22:35:48) Ukazatel je, že máš obavy, že by Tě opustil,kdybys DS dítě porodila.
Vím, že to je těžké a sama netuším, jak bych se v pouhých 22 letech zachovala.
Když jsem šla na testy pro velmi vysoké riziko ze screeningu, bala jsem si jistá, že DS bych donosila - pokud by se neukázala třeba fatální srdeční vada , někdy u DS bývají.
U jiných. vážnejších, postižení bych zase naopak šla na potrat, i když je to teda masakr, po 20. týdnu.
Downůw syndrom je nejhorší dilema, před kterým můžeš stát, protože tito lidé jsou sice postižení, ale jsou životaschopní, často velmi družní, při dobré péči šťastní, mnozí z nich i relativně úspěšně vzdělavatelní, mívají i svá hobby - nekteří pěkně malují, jiní muzicírují a tak.
(4.1.2010 22:38:29) Po dlouhé době jsem zase musela něco přispět.
Je mi 22 let a mám postiženého syna. Předem jsme to nevěděli. Je jinak postižený. Nedala bych ho za nic na světě. Mám i mladšího zdravého syna, ale k postiženému mám daleko lepší vztah a není to tím, že bych k němu měla soucit. Je prostě přes všechno skvělej. Máme v úmyslu si vzít v budoucnu ještě jedno posižené dítě. Máme k nim hodně blízko a jsou to pro nás skvělé děti. Je smutné, že to mají tolik těžké, ale chce to mít doma obě děti a potom porovnat. Já můžu. Mladší vyžaduje daleko více péče a všeho okolo. Přitom je, ale zdravý. Nechala bych si dítě s DS.
Pročetla jsem, ale některé tvé příspěvky a v tvém případě bych asi volila ten potrat. Chce to mít hodně síly, trpělivosti a lásky pro takové děti. Ideální je také podpora partnera. Což v tvém případě není. Rozhodnutí je, ale jen na tobě.
Přeji hodně síly, odvahy a lásky ať se rozhodneš jakkoliv.
(4.1.2010 22:41:54) už jsem Tě tu párkrát zaznamenala - ale netušila jsem, že Ti je 22! Kloubouk dolů! Když já si vzpomenu, jaké jsem byla ve svých 22 letech úplné ucho. Máš můj obdiv. Přeju, ať se vám všem doma tenhle rok co nejlépe vydaří.
(4.1.2010 22:59:43) Moc souhlasím s kdyžsluncenesvítí.Obdivuji a smekám.Jsem starší matka třetího dítěte s vrozenou vývojovou vadou nožek,taky na výběr tak pitomě,po odběru plodovky..Synkovi jsou 4roky,spolu s mým chlapem,jsme to jakž takž zvládli,jsme spolu23let. Je to hlavně o tom cítit sílu,podporu,že běh na nekonečnou trat zvládnu.Přeju sílu.
(5.1.2010 9:47:58) Ahoj, také jak to tak vidím i když nezasvěceně,bych volila potrat,právě proto,že nejsi tak silná.
Lidé ,kteří vychovávají postižené děti moc obdivuji, a ti kteří si je berou z dětských domovů,ještě víc,to už je jakési jejich poselství..
Ještě jednu věc Jerry,jak už tu kdosi psal,nechte se oba s partnerem vyšetřit na genegice.Nevím,zda to tak bude,ale pakliže už měl jedno postižené miminko s jinou ženou,ukazuje to spíše na něj,že on má nějaký problém,i když to tak nemusí být.Ale radši to nechte vyšetřit,aby kdyby náhodou jste zkusili mimi další to neztroskotalo na stejné věci.
(5.1.2010 9:58:11) celou diskuzi sem nedočítala je to těžké a čistě teoreticky (říkám teď) bych si dítě s DS nechala, co bych neudělala nikdy určitě je takové dítě porodit a strčit ho do ústavu ať se staraj jiný, to nikdy pokud sem se rozhodla ho donosit, tak s tím, že je to mejo volba a budu se o něj starat já
(4.1.2010 23:44:19) Holka je mi Tě líto vím čím procházíš, mně zase zjistily že bude mít mimi rozštěp páteře, ani se mě tenkrát nikdo neptal jestli si to chci nechat, hned psali žádanku na potrat, ale já vím že bych si to určitě nenechala a nikdy bych se s takovým osudem nesmířila, ať je manžel sebevíc milující časem by mu to určitě taky vadilo, netrap se si ještě hodně mladá pokuste se o další, určo už to bude v pohodě holt chybička se vloudila, ale dvakrát se to určitě opakovat nebude, pokud teda nemáte v rodině nebo někdo z předků neměl DS musíte hodně zapátrat v rodokmenu, držím palce, ať je vše Ok
(5.1.2010 9:41:13) Jerry, je mi moc líto že jsi v takové situaci. Je těžké se do toho vcítit, když sama nemám postižené dítě. Vím že je to po tebe ještě o to těžší, když se jedná o tvé první dítě. Já to cítím tak, že i kdybych se oprostila od svého přesvědčení, nedokázala bych nechat dítě usmrtit, dítě, které vě mě již je, a žije. Pokud bych zjistila, že dítě nezvládnu přijmout a vychovávat, dítě bych donosila, porodila a po porodu se jej zřekla. Jak psal kdosi výše : takoví lidé, kteří si dítě vezmou a dokáží jej milovat existují. Nebrala bych život, i když rozumím jak moc je to pro tebe (pro vás oba) těžké. Bojím se, že když se ti narodí další děti, mateřství, které otevírá nové obzory a nepoznané city, by v tobě mohlo znovu otevřít ránu z předchozí ztráty, která se nemusí nikdy zcela zacelit. Moc ti přeji ať vše dobře překonáte.
(5.1.2010 9:47:18) já bych za sebe šla na přerušení.Stydím se za to,ale já vím,že na tohle nemám
Sama jsem měla velmi brzy dceru a měla jsem pozitivní screening.Na plodové vodě vyšlo vše OK ,holčička je zdravá. Při druhém dítku sem šla opět na plodovou vodu a s manželem jsme věděli dopředu,že když nám řeknou,že miminko je nemocné takto a jinak závažně,že bychom si ho nenechali.Bylo by to na ukor i prvního dítka a celý náš život by se hodně změnil.
Pokud by se mi dítko narodilo takto postižené aniž bych to v těhu věděla,tak se o něj budu starat jak nejlíp dovedu,ale pokud mám volbu tak bych volila přerušení.
(5.1.2010 7:27:07) Proč opouštět partnera. Můj manžel, když jsem čekala mimčo, teĎ 4.5 měsíce, taky řekl, že by nezvládl postižené dítě a upřímě, já taky ne. šla byych na potrat, kdyby jsem věděla, že je postižené.Na rovinu řekl, že by to nezvládl.
(5.1.2010 9:08:30) Calpurnio, zbláznila ses ??? I partner snad má právo na názor a to že se neztotožňuje s názorem partnerky snad není důvod k jeho zavržení nebo ano? Tohle je rozhodnutí obou a musí společně dospět k rozhodnutí, které je pro oba únosné. Rozchod je na místě snad až tehdy, pokud i po zralých úvahách je jejich rozhodování zásadně rozdílné. Ale jak psala Jerry, on už zkušenost s podobnou zkušeností má a nedopadlo to dobře, je tedy pochopitelné, že má mnohem větší strach, protože tak trochu tuší co bude následovat. To co tu říkáš, může říct jen člověk, který tím nikdy ani vzdáleně neprošel.
(4.1.2010 21:40:32) Od května máme v pěstounské péči chlapečka s DS. Neříkám, že je to jednoduchý, ale je pro nás najednou taková radost a už bysme ho nikam nedali!!! Záleží to na rodině, všechno se změní, rozhodně je to hóóódně péče navíc! Držím palce, ať rozhodnutí nelitujete
(4.1.2010 21:40:32) Jerry, Tezko radit. Hlavne se nenech do niceho dotlacit jinymi lidmi, at uz jsou to lekari nebo rodina. Na obe strany (doktorama teda jen na jednu, tam druha verze neprichazi v uvahu, ze). A pokud se ptas osobne, tak ja bych si ho/ji nechala. Mam doma jedno s autismem a jedno s nejakym zbytkem sluchu, tak u nas by tak nejak zapadlo.
(4.1.2010 22:06:06) Jerry, jelikož už jedno dítě s DS doma mám, tak bych nejdřív strašně bulila a pak se těšila na další mimino v rodině. Šla bych na kvalitní UTZ, abych věděla, jestli mimi nemá vadu srdce či nějaké další problémy. S dětmi s Downovým syndromem se dá žít, a moc hezky. Jak to je s dospělými, vím jen zprostředkovaně, ale například možnosti chráněných bydlení se velmi podstatně rozšiřují, takže už ani u dospělých lidí není volba jen doma, nebo ústav. Jo a ještě jedna důležitá věc, pokud by sis mimi nechala a pak zjistila, že to nejde, je možné zkontaktovat FOD, vím o jednom konkrétním dítku s DS, kterému takhle našli pěstouny a ono tak šlo přímo z rodiny do rodiny, žádný kojenecký ústav. Jinak existují sdružení a kluby, které mohou poskytnout velkou pomoc, existuje raná péče a mnohé další možnosti. Jen o nich člověk musí vědět... Možností je víc, nejen potrat versus obětování celého života pečující matky. A jak už výše psaly jiné, tady na rodině je diskuse o dětech s DS, kam můžeš zajít. Nebo pokud by ses chtěla na něco konkrétního zeptat, můj mail je pod nickem a ráda na cokoliv odpovím.
(4.1.2010 22:11:48) Jerry, nepíšeš kolik ti je let, ale soudím, že tak kolem 25? Určitě to není tvé poslední těhotenství. Jsi bez partnera? Pokud ano, utvrzuji se ve svém předešlém názoru. Ty malé děti jsou možná milé, ale má sestřenice byla už v pubertě hodně agresivní a vyžadovalo to velkou fyzickou sílu od lidí kolem. Mám manžela, mám slušný příjem, mám velký dům a mám myslím i velké srdce. Přesto bych tuto situaci řešila potratem. X lidí ti může říkat, jak je to úžasné, jak down děti ti svou láskou vše vynahradí apod. Já to vidím jinak. Ano, je pár takových, kteří to zvládnou, ale i hodně těch, co podobnou situaci nakonec neustáli. Má teta se bohužel řadí mezi ty druhé. Herečka Táňa Fischerová má též down syna. Opustil jí díky tomu manžel a dva roky se léčila na psychiatrii. Pak udělala vše možné pro to, aby o syna mohla pečovat. Ze stálého angažmá jí vyhodili (syn byl hodně nemocen a nesnesl kolem sebe jinou osobu). Nakonec syn jezdí domů z ústavu jen na víkendy a Táňa, dnes už v důchodovém věku, nenašla stálého partnera. Všem potencionálním nápadníkům syn vadil.
(4.1.2010 22:17:41) Ještě otázka - se mnou na plodové vodě byla holčina s podezřením na DS, podezření se na plodové vodě potvrdilo - i přesto ale porodila zdravého kluka - je to skutečně možné? Rodila v době co já, nijak jsem se jí nevyptávala - ale dle toho co jsme se bavily byl skutečně ok - znovu se ptám, je to možné, nebo jen mlžila???
(4.1.2010 22:25:51) beeedrisko, možné to je, nicméně stává se to údajně u strašně malého procenta. Způsobené to může být například syndromem mizejícího dvojčete, tedy že plody byly původně dva, jeden s DS a druhý bez, ten plod s DS zanikl, ale v děloze se vyskytují některé jeho buňky. Samozřejmě může taky dojít k lidskému selhání, chyba v laboratoři atd., ale to myslím je taky velmi vzácné. Ale možné to opravdu je.
(4.1.2010 22:35:37) zazi, díky - jak jsi psala o tom syndromu mizejícího dvojčete - to je možná ono. Je tu už docela dlouho, takže si to přesně nepamatuji - ale vím ež tenkrát se o něčem takovém mluvilo ;-)
(5.1.2010 10:03:17) Z toho důvodu jsem se v tomto těhu rozhodla s díky odmítnout veškeré odběry krve na vady a chodím pouze na kvalitní UZ k renomovanému diagnostikovi. Snad to bude tentokrát OK.
(4.1.2010 22:28:24) bedrisku, jde to, ja vim ze to nekdo vysvetloval, bud muzes mit syndrom mizejiciho dvojcete, a oni muzou napichnout geny toho dvojcete. Nebo to nejak muzes mit krizem, ci co. Pry dost lidi ma v sobe geny DS ani o tom nevi.. Pry. Jestli to je jinak tak me nekdo opravte.
(5.1.2010 9:24:44) ovšem pouze za předpokladu, že se jednalo o jednovaječná dvojčata. U mě byla miminka na počátku těhotenství taky dvě a tak strašně jsem na plodovku nechtěla jít, že jsem vysloveně hledala důvody a argumenty proti ní. Jedním z nich byla i záměna vzorků a buňky mizejícího dvojčete. Takže u dvojčat je toto možné pouze za předpokladu, že se jednalo o jednovaječná dvojčata a měli společný plodový vak, pak je možné, že tam jsou stále přítomny buňky zaniklého dvojčete, které právě mohlo mít DS. Byla jsem ujištěna, že se k tomuto přihlíží a v takovém případě je nabídnuto opakování odběru. V případě dvojvaječných dvojčat to možné není, neboť každé má svůj plodový vak a odběr probíhá pouze z vaku přeživšího dvojčete, tudíž jde jen a jen o jeho buňky. Co se týče záměny vzorků, no působí tam lidský faktor, možné je všechno a záleží nejspíš i na pracovišti. Tam kde jsem byla já, se mě sestra zeptala na jméno a ročník a přede mnou olepila zkumavku, kterou mi pak ještě po odběru dali do ruky zkontrolovat údaje. Leda by přicházela v úvahu čistě administrativní záměna výsledků, ale zdá se mi to málo pravděpodobné.
(5.1.2010 0:49:52) možné to je, osobně znám jednu holku, která to taky tak měla. A pak jednu, která měla amnio v pořádku, přesto má dítko s DS. Doktoři nechápali, uzavřeli to nakonec že to asi byla chyba lidského faktoru??? Ale když jsem je naposledy viděla, byli šťastní...
(5.1.2010 0:09:31) Táňa Fišerová je bývalá manželka Petra Skoumala(utekl od postiženého Kryštofa k Iloně Svobodové), toho času bez legálního chlapa, Eben má Markétu (ochrnutou, ale bezdětnou).
(5.1.2010 0:22:44) Libiku, Tana Fiserova NIKDY NEBYLA manzelkou Petra Skoumala, pouze s nim, zenatym s jinou zenou, mela dite, Krystofa, postizeneho DMO.Skoumal se po case rozvedl a vzal si Ilonu Svobodovu, ale Tanu jaksi preskocil.
(5.1.2010 0:36:44) Ano, máme taky v rodině ten případ. Byl to Down ještě s dalším postižením. Dokud byl malý, ještě to šlo, ale když ve 13 letech ošklivě napadl vlastní matku, musel do ústavu. Pak si ho brali domů na víkendy, to byl pod léky, a stejně, když se k němu přiblížily moje malé děti, měla jsem strach. Takže já sama za sebe vím, že bych si dítě s jakýmkoli postižením nenechala. BTW mám taky za sebou AC a byla jsem rozhodnutá, že pokud se potvrdí postižení, jdu na potrat. A nevím, proč všichni tak odsuzujete manžela zakladatelky, že dítě nechce. Je to taky jeho dítě a on má stejné právo rozhodovat jako matka. Tak svůj názor vyjádřil, co má být? Prostě ví, že by to nezvládl. Připadá mi lepší, když to řekne hned, než když otec nejdřív podporuje a pak, když je ho nejvíc potřeba, uteče.
(5.1.2010 0:43:04) Já ho třeba neodsuzuju, jen bych se na jejím místě zcela sobecky zamyslela zda je to partner pro život, co kdyby mělo dítě ještě těžší poškození díky porodu? Nebo co kdyby dotyčnou srazilo auto a skončila na vozíku, taky by odešel?
O genetických testech u nás padla řeč jen kdysi dávno letmo, když jsem byla poprvé těhotná a šla na "povinné" tripple testy. Vytřeštil oči proč jdu na genetiku s dotazem "a co kdyby bylo nemocné, to bys ho snad chtěla zabít nebo co?? tak proč tam jdeš?" Holt nepochopil (a dodnes nechápe) smysl plošného genetického testování, což jsem fakt ráda
(5.1.2010 7:17:59) Smysl genetických testů vidím v tom, že spousta vývojových nebo i genetických vad se dá léčit a matka je nasměrovaná rodit tam, kde se rovnou o dítě potarají. (Kardio, Ecmo, Metabolická jednotka) Novorozenec je hrozně "křehký" a každá prodleva ho může ohrozit.
(5.1.2010 7:28:52) Je otazka, kolik takovych vad je? Jestli by na to nestacil podrobny UTZ. A na co delat ploosne tripel testy, ktery jsou naprosto nepresny, a pak hnat spoustu tehotnych na AMC... Korme petstovani strachu a tahani penez se zdravotni pojistovny v tom zadny jiny prinos nevidim..
(5.1.2010 8:08:39) Takto postižených dětí není málo a transportovat dítě s nepoznanou srdeční vadou, napojené na přístroje, překládat sanitka - vrtule - sanitka je opravdu riziko. Nepoznaná metabolická vada se dostane na Jip většinou už v bezvědomí a trpí mozek... Proč platí pojišťovny tripl a neplatí 13t.UZ (nosní kůstka a projasnění šíje), opravdu nevím.
(5.1.2010 0:55:23) ronniev, proč tu většina odsuzuje manžela a radí, pryč od něj, je ten, že ti nikdo nezaručí, že i když budou v těhotenství všechny testy ok, dítě se narodí zdravé, i zdravé zůstane. Ono stačí pitomý ekzém, nebo astma, nemusí to být autismus, SMA, DMO a jiné chuťovky... Prostě zdravé dítě od početí do smrti nemáš garantovaný. Pokud tvůj partner "selže" už u dítěte v břiše, jak můžeš věřit, že by neselhal u dítěte s nějakou "chybou" objevenou později? Je to opravdu partner pro život?
(5.1.2010 10:41:03) jednak syn Fisherové nemá DS a jednak - slyšela jsi ji snad někdy někde říct, že by bývala šla na potrat, kdyby to věděla předem??? právě naopak
Dokud jsem blíž nepoznala jednu šestiletou holčičku s DS, tak jsem taky zastávala myšlenku, že takto postižený dítě nemůže rodičům udělat radost a dělá je jen nešťastnými, ale opravila jsem si názor - ta holčina byla úžasná, milá, šikovná, zvládala počítat do pěti, znala několik písmen, zlobila stejně jako moje děti, vymýšlela neplechy.... Asi záleží na tom, jak moc DS dítě postihne, bohužel se to myslím nedá odhadnout dopředu. Chci říct, že teď už nemám tak jednoznačný názor, že bych šla na přerušení, je to těžký, už se to pak nedá vrátit. Přeju Ti, aby jsi se rozhodla dobře.
(4.1.2010 22:02:29) Malý děti jsou fakt roztomilý... se staršíma je to už horší.Vím o čem mluvím,ale je to náš mazel pořád.I když už je dospělá. Teď máme 8 měs. mimino (zdravý) a tak trochu doufám,že tu starí dceru s DS trošku "nakopne".
(4.1.2010 22:00:14) Jerry, dost jsem se tím zabývala, protože jsem taky těhotná a riziko v I. i II. trimestru mi z genetického screeningu vycházelo 1:30. Nechtěla jsem jít na plodovku, protože jsem byla přesvědčená o tom, že bych na potrat stejně nešla. Nakonec jsem podlehla tlaku, manžel si přál, abych na plodovku šla, abychom případně měli dost času se na to připravit. Plodovka nakonec DS vyloučila. Ale i tak ti chci říct, že bych na potrat nešla. Zvažovala jsem to dlouho a informace taky sháněla dlouho. Trápilo mě zda mám právo nechat tu svým již dvěma narozeným zdravým dětem do budoucna "na krku" postiženého sourozence, ale došla jsem k názoru, že je to svým způsobem může i obohatit. Zaměřila bych se nyní na to, zda miminko má i jiné vady, zejména srdeční, které jsou u DS poměrně časté. Podle toho bych se asi rozhodovala. Pokud vychází DS, ale dítě jiné vývojové vady nemá, pak bych to riskla. Je dnes spousta denních i týdenních stacionářů, různých občanských sdružení a organizací, které ti budou schopny pomoci. Děti s DS jsou nesmírně milé a vděčné a jsou to taková sluníčka. Myslím, že v případě postižení je to ještě ta lepší varianta. Jsou i daleko horší vady a nemoci. Navíc je spousta takových nemocí, které se rozvinou až později. Takže i toto mě vedlo k tomu, že bych svoje dítě prostě pryč nedala. Dítě, u kterého se projeví nemoc či postižení až během jeho života, přeci taky milujete a nezbavíte se ho !! Je to těžké rozhodování, to určitě a bohužel ve finále to rozhodnutí musíš stejně nakonec udělat ty sama. Hodně záleží na tom, jak moc pevný je tvůj partnerský svazek. Přeji ti hodně sil a takové rozhodnutí, které bude pro tebe to lepší a kterého později nebudeš litovat. Mimochodem pro mě byla velkou inspirací kamarádka, která má staršího syna postiženého dětskou mozkovou obrnou. Chlapeček je postižený docela dost a přesto již nyní zvládá základní školu s asistentkou, mají další dítě a spoustu přátel, kteří je berou jako skvělou rodinu. Až když jsem je poznala, jsem si hodně uvědomila, že ty pravé životní hodnoty jsou někde úplně jinde.
(4.1.2010 22:18:08) Také mi vyšel z tripple testů DS tak jsem šla po dlouhém rozhodování na plodovku - ty 2 týdny jsem tedy měla nervy na pochodu a vůbec nevěděla jak bych se rozhodla v případě negativních výsledků - testy naštěstí dopadly dobře - při rozhodování rozumem bych šla na potrat a při rozhodování srdcem bych si dítě nechala - představa, že nechám zabít nevinné životaschopné dítě je pro mě hrozná, ale představa dítěte s DS také..... takže fakt nevím a neporadím...každý si to rozhodnutí musí vyřešit sám v sobě
(4.1.2010 22:03:27) Ahoj Jerry, moje odpoved je: Nechala bych si miminko! Ja chapu, ze tohle muze nekdo videt i jinak. Ale alespon u me by cela vec neme- nila fakt, ze je to moje dite, at uz je jake chce. Stejnou situaci resi rodice v knize: Naia se smi narodit....vrele doporucuji. Drzim palce, at uz se rozhodnes jakkoliv!
(4.1.2010 22:27:27) Holky už napsali skoro vše. Nebudu se opakovat...jen bych chtěla doplnit ke knížce Naia se smí narodit. Rodiče tam řeší podobnou situaci, je tam podrobně popsáno, jak se rozhodují, co cítí, jak to prožívají. Je tam i pěkně popsáno tohle postižení. Taky ti ji doporučuju.
(4.1.2010 22:12:49) Holky které to zvládáte, jste úžasné a moc moc vás obdivuju a děti, které nejsou zdravé a vy se o ně staráte věděly koho si jako rodinu najít - fakt jste báječné.
Já bych ale taková být neuměla, proto jsme na odběru plodové vody byla a vím jak bych se rozhodnula - vím, byla bych hnusná, ale já bych to prostě nezvládla - vím to.
Držím palce ať nikdy nelituješ toho jak jsi se rozhodla a pokud se rozhodneš že si mimi encháš a´t u vás najde skvělou rodinu
Pokud se rozhodneš opačně tak a´t nelituješ - po krátké době se pokusíš o další mimi a ...
(4.1.2010 22:08:40) Jerry, jak píšou holky, tohle si musíte zvážit doma s manželen, vy se oi to dítě budete starat a pravděpodobně celý život, i když dnes existují denní stacionáře a chráněná bydlení a je spousta možností pro takto postižené lidi a myslím si, že v podstatě můžou žít i poměrně kvalitní život. My měli DS v rodině, moje teta měla postiženou dceru, teda narodila se jí ve válce a dožila se na DS úctyhodných 65 let a vychodila pomocnou školu, uměla číst, psát, krásně vyšívala, bavila ji televize, milovala Helenku Vondráčkovou. Teta se strejdou měli jen ji (další dítě se mít báli, tehdy nebyly ty informace, že není automatické, aby to postihlo další děti). Tak jezdili hodně po lázních, po horách, já myslím, že si ten život velmi užila, ona si žila ve vlastním světě, který pro ni byl kvalitní. Samo to nejvíce "odnesla" moje teta, celý život se v podstatě obětovala, ale je jí dnes devadesát a nikdy neřekla to "lituji", já ji obdivuji, já bych to asi nedala tak jako ona, ale taky to stopro říct nemůžu, nebyla jsem v té situaci...tak držím palce, ať se rozhodnete správně pro vás a pro to malé
(4.1.2010 22:11:32) Je mi to líto.Drž se.S Downem bych na potrat nešla.Asi to není jednoduché a důležité je hlavně v jaké jsi situaci. Můžu ti jen přát at se rozhodneš správně.I když ted ti to nepomůže.
Jinak přemýšlím teď, coby máma 8mi letého syna a jinak jsem přemýšlela coby bezdětná.
Pokud bych se tuhle zprávu dozvěděla coby těhotná, prvně těhotná, myslím, že bych zvolila ukončení těhotenství.
Nejsem takový ten, od přírody mateřský a pečovatelský typ, nedokázala jsem si představit ani péči o zdravé miminko....nikdy jsem děti moc neplánovala....naštěstí příroda je mocná čarodějka a i ze mě udělala mámu a miminko mou péči přežilo.....
Tehdá by mě takováhle zpráva vyděsila 100%.
A na 99% procent myslím, že by se mé miminko nenarodilo.....
Dnes, poté, co vím, jak krásné je mateřství, jak úžasné děti jsou, co do života dokáží přinést, jak člověka změní, jak je hezké "být máma"....a pozorovat, jak se mění, jak rostou....dnes už bych přemýšlela jinak......asi by byly okamžiky, kdy bych se na takto postižené děťátko cítila dost silná.....ale jak bych se rozhodla......nevím.
Ani teď nevím........možnost volby je hrozná vždycky.....a v takovýchto případech ještě mnohonásobně horší.
V mém případě jby bylo rozhodně lepší nevědět.
Ale to není otázkou k diskusi.......
Přeji, ať se rozhodneš jen dle svého srdce a svého svědomí - tohle opravdu nemůže rozhodnout nikdo jiný....a hlavně nedej na řeči...řeči se mluví a voda teče.....nenech se vmanipulovat do žádné z možností....ale jak z toho ven, co ????
(4.1.2010 22:18:43) bych potrat nepodstoupila, i když ujiných typů postižení než je DS možná ano. Pohled na výchovu a vzdělavatelnost dětí s DS se v posledních letech dramaticky mění. Jinak míra postižení je předem těžko odhadnutelná, jsou zaznamenány i případy, kdy downík odmaturoval. Kvalita života lidí s DS může být subjektivně velmi vysoká, záleží na okolí.
Hlavně, než se definitivně rozhodneš, bych Ti radila si pořádně zjistit, co potrat v pokročilejším stupni těhotenství obnáší - je to dost řezničina. Nepíšu Ti to, abych Tě strašila, ale abys věděla, do čeho jdeš, a ušetřila si případný šok.
Ať až se rozhodneš jakkoliv, přeju Ti co nejdříve dojít smíření s vlastní volbou.
(4.1.2010 22:31:16) Ahoj,nejvíc zaleží na tom,že být úplně vyřízená a odepsaná z toho,že to s děckem nezvládnu,a pak se rozhodout,jestli dobře ustojím porod-potrat.O hodně čehosi člověk v životě přijde tak i tak a s obojím budete žít vy sama.
(4.1.2010 22:27:30) S tím musím souhlasit...a ještě bych poradila, navštívit nějakou rodinu s takto postiženým dítětem, nebo i nějaký stacionář a pak to rozhodnutí bude třeba snazší, ať tak, či tak
(4.1.2010 22:27:35) Michale, když já někdy sama nevím, do jaké míry jsem o své osobní situaci objektivní. Co když si jen mnohé zdatně nalhávám, aby to bylo růžovější? Proto je myslím důležitý názor všech.
(4.1.2010 22:30:48) Jerry vim co citis,ja si prozila pred par mesici tezke rozhodovani,3 profesori rekli ze by byla tece postizena.
Podstoupila jsem spec. UTZ a MR,z plodovky by se to zjistit nedalo protoze to nebylo genetikou.
Bylo to peklo,ja porad brecela,smutek nad tim zivotem ktery jsme milovala a udelala sjem to nejtezsi rozhodnuti v zivote,sla sjme na potreat ve 24.tydnu,byl to klasicky vyvolavany porod s usmrcenim jehlou do srdce pred vyvolavanim.
(4.1.2010 22:39:08) Máš pravdu. Mě na celém tom velikém problému ale nejvíc děsí, že si Jerry myslí, že by jí opustil partner. O to horší je to rozhodování.
(4.1.2010 22:39:12) Pracovala jsem s DS dětma, většina jich byla opravdu milých, ale pár taky opravdu nemilých a agresivních. Přesto bych dítě s DS s největší pravděpodobností donosila a porodila. Neuvažovali jste o pěstounský péči pro dítě? Pro mě osobně je i "ústav" (nemám ten název ráda, viděla jsem pár zařízení pro postižený děti/lidi a existují i hodně rodinný a přátelský zařízení, ve kterých si troufnu říct, že se nemají špatně) lepší volba, než potrat.
(4.1.2010 22:46:26) Michale, psala jsem už níž, že vím přímo o konkrétním dítěti s DS, kterému přes FOD sehnali pěstounskou rodinu, do které šlo přímo z rodiny původní.
(4.1.2010 22:53:21) Jerry, souhlasím s HaM. Asi by bylo dobré zjistit, jaké jsou možnosti, postupy, co se bude dít, když se rozhodneš nějak a co by se dělo, kdyby ses rozhodla jinak...
(4.1.2010 22:44:48) Však já psala, jak bych uvažovala já. A co pěstounská péče? Ať už se rozhodneš jakkoli, tak přeju, ať je to co nejmíň bolestný a ať to ustojíš.
(4.1.2010 22:44:31) Možná trochu záleží na tom, kde jsi s nimi pracovala. Jistě že i dítě s DS může být problematické nebo dokonce agresivní, stejně jako děti zdravé, ale často tomu právě pomůže ta ústavní péče - život v ústavu od narození.
(4.1.2010 22:47:19) Calpurnio, já dělala dobrovolníka v nízkoprahovým centru pro handicap. děti. Všichni vyrůstaly v rodině. Na větu, že děti s DS jsou miláčci jsem trochu alergická, já poznala minimálně dvě, co opravdu milé nebyly. Na druhou stranu, mnohem víc jich opravdu milých bylo. Ale prostě ne všechny.
(4.1.2010 22:53:23) Calpurnio, tak tak. Já přesto, že mám s těmahle dětma zkušenost (někdy dobrou, někdy míň dobrou), bych si takové dítě hodně pravděpodobně nechala.
(4.1.2010 22:57:34) Já taky, ale spíš ze zbabělosti - ze strachu z vlastních výčitek svědomí.
Nikomu jinému bych ale rezolutně neradila.
jediné, co bych Jerry poradila opravdu s přesvědčením je, aby po případném ukončení těhoten ství nepokračovala ve stávajícím partnerském vztahu. Opakovaně se bojí, že by s postiženým dítětem mohla zůstat sama. Dobrý partner má být v takovýchto krotických životních situacích skála a neochvějná opora - teď a po zbytek života. Vím, že realita je taková, že muži své potižené děti a jejich matky často opouštějí, ale Jerry má v téhle drsné životní zkoušce alespoň šanci ozkoušet kvalitu vztahu.
(4.1.2010 23:26:11) Calpurnio, taky bych nikomu neradila. Můžu maximálně napsat, co si myslím, že bych dělala já. S těma výčitkama a strachu z vlastního svědomí tě chápu, mám to podobně.
Tragiko, konkrétně já jsem psala, že bych dítě nejspíš donosila a porodila. Jestli bych si ho nechala, to si netroufám tvrdit. V případě těžkýho postižení... nevím.
(4.1.2010 22:44:47) Já Jerry chápu že se hodně dívá na to co partner - přece jen ve 22 letech by pro ní určitě nebylo ani trochu v této době jednoduché zústat sama - a to ani s dítkem zdravým, pokud by neměla podporu třeba rodičů, nebo pokud nemá hodně našetřeno. Nebylo to totiž jednoduché ani pře 15 lety - vím o čem mluvím, byla jsem sama, dítko zdravé, naštěstí byla podpora rodičů - ale partner je partner.
Ať už se rozhodneš jakkoli, sanž se rozhodnutí nelitovat. Už sjem psala že já bych to nezvládla, ale i kdybych se rozhodla si dítko nechat bylo by určitě pro mne mnohem horší jej pak sevěřit do ústavu než jej vůbec neporodit.
Nemáš to jednoduché holka, moc držím palečky a taky se přimlouvám za to navštívit ještě nějaké jiné odborné pracoviště. Myslím že jsi psala že jsi z Olomouce? Co zkusit třeba Prahu, nebo Brno?
(5.1.2010 10:47:19) Moje sestra má postižené dítě, nejde o vadu detekovatelnou v prenatálním stadiu (je to demyelinizační onemocnění)...takže zprostředkovanou zkušenost mám skoro 20 let před očima. Byla jsem rozhodnutá, že pokud bude opakovaně potvrzena nějaká vážná vada, půjdu na přerušení. Nebyla jsem v takové situaci (obě děti jsou zdravé), takže nemohu jednoznačně říct, jak bych ji řešila, ale takové bylo moje teoretické rozhodnutí. Jsem sobec s velkým nárokem na vlastní život (prostě to tak je, proč si to nepřiznat), miluju svoje děti a miluju i fakt, že rostou a vyvíjejí se, mění se jejich nároky na mou péči atd. Myslím, že nejsem typ, který by ustál péči o postižené dítě. Takže bych situaci řešila s ohledem na svoje možnosti.
(4.1.2010 22:59:53) Já myslím, že Michal má pravdu. Podle mě autorka je už vnitřně rozhodnutá a podle svých vlastních reakcí na odpovědi v diskuzi se utvrzuje v nějakém řešení (nevím jaké řešení to je, ale připadá mi to tak). Je to jako psychologický moment házení korunou, kdy se jakoby "nemůžeme rozhodnout", ale v momentě kdy nám padne nějaký výsledek, víme jestli se nám líbí nebo ne. Takže vytáhneme sami ze sebe řešení. Michal má pravdu v tom, že pokud autorka skutečně přemýšlí nebo přemýšlela nad výchovou dítěte s DS, je asi nejlepší věc si to vizualizovat, tím se odbourá strach z neznámýho. Všechno probrat, získat informace, nejideálněji strávit nějaký čas mezi dětmi s DS. Pak se na základě toho rozhodnout.
(4.1.2010 22:29:11) Píšeš, že jsi mladá a že manžel postižené dítě nechce, protože už má zkušenost s tim, že mu jedno umřelo. Myslíš, že byste spolu a s tím prckem byli šťastní? Prcek asi jo... ale co ty? Já osobně bych po zjištění Downa z plodovky šla na přerušení a potom se pokusila o další dítě. Nemám na to, vychovávat odlišné dítě. Jsem taky těhotná a byla jsem na plodovce, i když mi všechny testy vyšly dobře, abych měla co největší jistotu, že je vše ok. V případě, že by plodovka ukázala vadu, na přerušení bych šla. Byla jsem sama s jedním dítkem docela dlouho a vím, jak je to těžké, zvládat finance, bydlení, nemoci. A Downik vyžaduje určitě více péče, jako mimi je stejně roztomilý jako jiné děti, ale potom je to daleko horší. Je to těžké rozhodnutí, ale nemá cenu pokoušet se o nemožné. K.
(4.1.2010 22:35:12) Jerry, ach jo asi bych šla ještě na podrobný UZV, jsi z Prahy? prostě k nějakému fakt odborníkovi... abys to případně měla potvrzené
ať se rozhodneš tak nebo tak, držím palce, ať se trápíš co nejméně radit nebudu, to se asi nedá teoretizovat, na to si netroufnu
(4.1.2010 22:57:14) Ve 22 letech, svobodná, s partnerem o téměř generaci starším, který nechce postižené dítě.... Za pár let budeš určitě šťastnou maminkou zdravého dítěte a třeba i otec dítěte bude úplně jiný muž. Život máš před sebou.
(4.1.2010 23:01:21) Vy všechny, které tady říkáte, že by jste si dítě nechaly, tak berete do úvahy situaci pisatelky? Nešly by jste na potrat vy, ve své situaci, či v té, ve které se nachází Jerry?
Konkrétně - 22 let, svobodná, bez peněz, bez vlastního bydlení, bez podpory partnera, bez podpory vlastní rodiny a dalších x let odkázaná na almužnu, jménem rodičovský příspěvek?
(4.1.2010 23:13:30) Zcela jiná debata by mohla vzniknout na téma - Je partner Jerry tím pravým mužem, který jí ve zlých časech podrží?
Po dvou letech snažení se o dítě, ti řekne toto? Jak se choval k bývalé ženě, která pečovala o nemocné dítě, které nakonec zemřelo? Podržel ji? Či odešel středem? Každý z nás, musí počítat s tím, že těhotenství nemusí vždy končit narozením zdravého dítěte. Bohužel i zdravé dítě a zdravá manželka mohou během chvilky vážně onemocnět, a je pak na partnerovi a otci dítěte, aby o ně pečoval. Ve svých 22 letech máš asi zcela jiné myšlenky, ale tohle je zkrátka život, to je to pravé partnerství a láska, kdy tě ten druhý podrží a nenechá padnout.
Někde v dálce bliká výstražný maják a ty jej neslyšíš. Jednou si na má slova vzpomeň.
(4.1.2010 23:18:39) S manželkou byl ještě pár let po umrtí miminka!!A podrřel ji aspon tak to vím co jsem slyšela!-Ale pravdu nevím jen co kamaradi povidají
(4.1.2010 23:22:41) Jerry, pokud se rozhodnes pro preruseni, a chtela by si znovu zkouset tehotenstvi se stejnym partnerem, to si urcite dojdete na genetiku. Jestli splodil uz druhe dite s postizenim, je mozny ze je neco v neporadku.
(4.1.2010 23:03:18) Jerry, jenomze dite muze mit daleko zavaznejsi vadu nez je DS a ty vetsinou se ziskaji u porodu nebo nejdou na testech poznat. Fakt mi tvuj partner zrovna neprijde do nepohody..
(4.1.2010 23:12:15) Tak asi z těch odpovědí moc jasno nemáš,co? To se dalo čekat -jako vždy-co člověk,to názor. Jsi moudřejší? Jak to vidíš teď? Co na to tvoje širší rodina?
(4.1.2010 23:14:28) Rodina??ta odrazuje ale to co řikají mě nezajíma nežiju s něma od 18 let pro mě nejsou!! Mám jen přitele a pár kamarádu-odrazují pry proč si ničit mladá holka život postiženym miminem!!
(4.1.2010 23:18:41) Jerry no ale pár kamarádu ve 22 letech to je většina z nich ještě na školách, studuje nebo jezdí po světě a má zázemí u maminky doma, co? To bych nebrala jako adekvátní radu v podobné věci... to nemyslím zle, když jsem byla poprvé těhotná byla jsem o malinko mladší, první z bývalé třídy, ostatní řešili pařby a brigády a jasně že dítě (i naprosto zdravé, ani nemluvím o postiženém) bylo takřka všemi v té době vnímáno jako zbytečná přítěž.
(4.1.2010 23:15:06) Jerry a co kdyby dítě nemělo DS, ale díky porodu nebo nějaké jiné nemoci bylo těžce postižené, tak že DS je proti tomu brnkačka? Na tvém místě bych spíš než jestli dát nebo nedat pryč dítě řešila zda nedat náhodou pryč partnera, jeho postoj je dost nehezký a nezodpovědný...
(4.1.2010 23:02:33) Jerry, vážně zkus navštívit nějaký ten stacionář pro děti a dospívající mládež, uvidíš, jak se chvají v různých věkových kategoriích a vychovatelé Ti také řeknou, jak jsou tyto děti náročné. Já kromě toho že jsme to měli v rodině, tak pro dva tyto ústavy pracuji, jeden je týdenní stacionář a druhý je celoroční, lale v tom celoročním jsou děti s kombinovaným postižením, či-li DS + většinou pohybové ústrojí, v podstatě ležáci. Já bych si netroufla přesto nikomu radit a i když poměrně vím o co jde, já bych asi neuměla poradit ani sobě...ale spíš si myslím, že ne, že bych to nedokázala, mám někdy problém zvládnout zdravé miminko. Taky přímo jít do nějaké rodiny, fakt to zvaž a zkus, teď se nějak rozhodneš,ale až se to dítě narodí, tak nebude cesta zpátky. Škoda že jsi zdaleka, já bych ti ten kontakt i ráda zprostředkovala, ale bydlím na druhém konci republiky.
(4.1.2010 23:15:32) A takové ty názory, že onemocnět může i zdravé miminko nebo může mít vadu, která se neodhalí, jasně že může, ale Ty to víš že bude a můžeš se rozhodnout...to je možná i plus, možná píšu, protože je to jistě hrozně těžké rozhodnutí, ale můžeš svm způsobem si určit další cestu.
(4.1.2010 23:22:49) Já to beru jako mínus, že se nějak musí člověk rozhodnout a pak si nést následky rozhodnutí, to jistě ano. Ale zase zase ví a může si trochu předurčit další osud, což třeba ti, kdo nevědí...nevíme, tak nemůžou..nemůžeme. Je to hrozně složitý, jo v podstatě máš pravdu asi...ach jo, proč život není jednoduchej
(4.1.2010 23:25:02) Kdybych se chtěla pokusit předurčit osud, nechám si vyložit karty ještě před oplodněním... zbavit se již existujícího dítěte nevnímám jako předurčivání osudu.
(4.1.2010 23:28:31) Tak ale ono se to dítě ještě nenarodilo, že jo. Asi to napíšu hnusně, ale v tomhle stadiu to ještě hotové dítě prostě není. Já to beru tak, že zakladatelka, je mladá a každý na to prostě nemá vychopvávat postižené dítě, o kterém to předem ví. A nejsem zastánkyní potratů, ale ani ne zastáncem toho, aby se dítě narodilo za každé situace. A je mi jasné, že třeba budu za tu špatnou, ale prostě si to myslím, že člověk má zvážit na co má a na co ne, co dokáže obětovat a co ne.
(4.1.2010 23:33:21) No nevím všichni tady odsuzujete jejího partnera - přitom ej to chlap, který si už jednou něco takového zkusil, moc dobře ví jaké to je a bohužel to špatně dopadlo. Já bych ho neodsuzovala za to, prostě se bojí a myslím že se i bojí i sovjí partnerku - toť můj pocit.
Jerry, přemýšlela jsi o návštěvě odborníka ještě někde jidne než v Olomouci? Nezávisle na tom co ti te´d řekli
(4.1.2010 23:37:43) Prave, ze je dospeli a vi, ze se takovi veci proste deji.. Sorry, ale hnat partnerku na potrat s ditetem o ktere se dva roky snazime.
(4.1.2010 23:49:31) ano to udělej, bude to pro tebe a tvého manžela velká psychická zátěž, taky bbych si to nenechala si fakt hrozně mladá a dětiček a hlavně zdravých dětiček můžeš mít plnej ranec
(4.1.2010 23:55:10) Jerry, na ,,dojmologii,, zapomeň. Nikdo tady z nás se nebude starat o tvé postižené dítě. Žena se musí rozhodnout sama a sama též nese následky svého rozhodnutí. Ať tak, nebo tak, věř svému instinktu.
(4.1.2010 23:40:07) No mě nepřijde fér hovořit o nenarozeném dítěti jako o nehotovém polotovaru, tak se můžu vyjádřit o instantní polívce, ne o živém dítěti
(5.1.2010 10:43:21) Mickey toto je strašně citlivé téma, já jsem byla před pár lety v tomto ohledu strašně radikální, nyní jsem, po porodu 2 děti s VVV více pokorná. Přesto si myslím, že ženeš svoje myšlenky do absolutního extrému. Na tuto problematiku budou vždy probíhat velké diskuse plné emocí a každá ze stran má v podstatě pravdu. Taky otázky typu kdy je embryo či plod člověkem schopným života a kdy nikoliv, jsou bez jednoznačné odpovědi. Já jsem v tomto těhotenství odmítla veškeré krevní testy na vrozené vady a spoléhám se pouze na kvalitní UZ vyšetření. Svým způsobem je to hazard, ostatně stejně jako testy podstoupit. Např. standartně prováděný tripple test má záchytnost 65%, což je skoro jako kdyby si člověk hodil korunou. Hodně že s pozitivním výsledkem (nad 1:250) je posíláno na amnio s reálným rizikem 1:100 potratu, tj. že je následkem přílišného testování potráceno zřejmě více zdravých plodů, než kolik by se jich reálně narodilo s genetickou vadou. Na druhou stranu porod dítěte s genetickým zatížením může být a nejspíš je, velmi náročné pro celý další život rodiny, do které se takové dítě narodí. Moje děti nemají tak závažné vady a přesto jsme toho nalítali po doktorech strašně moc a ještě nás toho hodně a hodně čeká. Sama se dost obávám negativního postoje lékařů a personálu po odmítnutí tripplu, někteří se chovají dost neomaleně a výroky typu "vy chcete vážně debilní dítě" nejsou výjimkou. Přesto si myslím, že jsem své rozhodnutí pečlivě uvážila. V obou předchozích těhotenstvích jsem podstupila všechny možné testy vč. amnio a ty nervy co jsem si po pozitivním NT scr. užila nikomu nepřeji. Mám zato, že v naší rodině určitá zátěž k VVV je, ale ne k takovým typu DS či Edw.s. Předpokládám, že by mi NT nebo tripple opět vyšel pozitivně a já se hnala na amnio v podstatě zbytečně. Nyní jsem rozhodnutá si mimčo nechat, byť by nebylo opět úplně Ok. Naštěstí to zatím vypadá dobře a nic nepoukazuje na VVV. Co se týče životaschopnosti plodu, tak ta se samozřejmě snižuje s pokrokem medicíny. Dítě, které by se před 20 lety narodilo v 25. týdnu s hmotností 490 g, by s největší pravděpodobností zemřelo, v dnešní době jsou takové děti běžně zachraňovány. Otázku etiky takového chování ponechám stranou, je to buď anebo, že dítě bude zdravé, nebo že po tak předčasném porodu bude mít nějaké závažné postižení. Já osobně považuji za životaschopné dítě takové, které by přežilo porod a následné období pouze s běžnou péčí, kterou mu poskytne jeho matka, tak jak to ostatně v přírodě chodí u všech druhů savců. Slabí jedinci nemají šanci na přežití. Lidé však disponují rozumem, proto zachraňují i slabé či postižené jedince. Ŕíká se, že každá společnost je natolik silná, nakolik dobře se dokáže postarat o své slabé. Moje pocity v tomto ohledu jsou dost rozporuplné, ještě před pár lety bych řekla, že by se postižené děti neměly rodit, dnes se ve mně dost bije pro i proti, podle toho, z kterého úhlu pohledu se na to dívám. Jsem nyní na konci 16. týdne a své mimčo už vnímám, proto opravdu nevím, zda bych byla schopná jít na potrat, kdyby na UZ v 21. týdnu bylo něco hodně špatně. Prostě to opravdu nevím a nedivím se zakladatelce, že přišla pro radu sem, protože málokdo by byl schopen s klidným svědomím rozhodnot o životě a smrti, aníž by ani trochu nezapochyboval. Tak ledově klidně se snad žádná těhotná nedokáže rozhodnout. Myslím, že ať se zakladatelka rozhodne jakkoliv, nikdy to nebude ani dobře ani špatně a pochybnosti a bolest zůstanou. Držím palce, ať to rozhodne s nejlepším vědomím a svědomím a netroufám si vůbec radit, zda potrat, či porodit a vychovávat.
(4.1.2010 23:41:44) HM to byla reakce na Andrýska a na to že dítě je před narozením nehotové... tak nevím, ono asi vzniká až při kontaktu se vzduchem a vnějším prostředím nebo jak, do té doby to není nic
(4.1.2010 23:45:53) Mickey promiň, ale potřebovala by jsi pár facek - tohle je od tebe hnusné. myslím že to co jsi semd ala všichni víme - ale je to od tebe více než hnusné co jsi udělala a mám chut být sprostá
(4.1.2010 23:46:46) Mickey, už do toho hovna raději nešlapej. Monty, tvůj postoj zase nechápu já. Ty raději budeš plnit ústavy? Včera jsem viděla jeden otřesný dokument na toto téma.
(4.1.2010 23:58:51) Tragiko, bohužel se ve mně v tomto ohledu dost pere pragmatik a evangelík. Život je jednou dar od Boha a já se necítím být oprávněná k tomu ho odebírat. To je velice nepříjemný dilema a asi neodkomunikovatelné. Prostě to tak mám.
(5.1.2010 0:14:29) Protože tehdy se nejednalo o DS, šlo o kombinované postižení na úplně jiném základu. Nenarození dítě bez končetin s těžkým mentálním postižením si před Bohem obhájím. S DS ne.
(5.1.2010 0:14:50) Monty, nemuzu moc tukat, tak jen kratce. Parkrat jsem se do Tebe za tenhle Tvuj nazor (postizene dite odlozit) navezla. Chci se omluvit. Nechapala jsem to, ale to mi nedava pravo na nic, ze. Uz to i chapu, nebo prinejmensim to vidim jinak. Asi vekem a zkusenostma. Tak fakt SORRY.
(4.1.2010 23:47:45) Mickey, já myslím, že opravdu všichni už pochopili tvůj názor... ale nemyslím, že tady je vhodné místo na strhávání pozornosti na tvoje pravdy... zkus se upozadit a myslet na jiné
(4.1.2010 23:38:53) Mickey, tohle Jerry přesně teď "potřebuje"... ach jo, za každou cenu bojovat za své pravdy, co? a že je holka dost nešťastná už teď je ti evidentně u prdele...
(4.1.2010 23:44:20) Tak zto je trošku podlost, jako to se na mě nezlob, ráda asi chytáš za slovo a já se s tebou nemám potřebu bavit. Pokud bych věděla, že to dítě bude třeba velmi těžce postižené ( nemyslím DS, to není velmi těžké postižení) tak bych asi potrat zvážila.
(4.1.2010 23:47:53) Nechytám za slovo, akorát mě dostává názor že dítě je do porodu "nehotové" jak si sama napsala, a tedy je v podstatě na matce jestli z něj dítě bude nebo nebude... takový nehotový dítě má třeba o týden později šanci na přežití.
Když někdo na rovinu napíše že jde na potrat protože nemá na to vychovávat dítě s DS ok, je to jeho věc- ale ohánět se tím že se jedná v podstatě o nehotovou věc, a žádný dítě, to je to co mě na tvém příspěvku nadzvedlo. Proti zakladatelce vůbec nic nemám.
(4.1.2010 23:51:27) Co je na tom nechutného, já myslela (jak koneckonců někdo napsal o pár řádků níž) že všichni víme jak vypadá dítě v 24tt, z toho vycházím.
(4.1.2010 23:54:16) Ano, všichni to víme - ale snad to sem nemušíč sávat když víš co Jerry trápí ne?
Jinak když už jsi semdala video měla by jsi i najít kolik těkto narozených dětí je pak vpořádku, kolik jich to nepřežije a kolik má vrozené vady. prostě je to tak a dítko má být v lůně 9m NE 6m a když už se stane musí se tomu věnovat sakra péče aby to vše neskončilo. A to mluvíme o miminku, které ej v době porodu zdravé. TEČKA.
(4.1.2010 23:57:27) Jo, její dítě by se narodilo s DS, dost možná v termínu. Tohle bylo naprosto zdravé dítě dle genetiky, akorát se narodilo strašně brzy... tahle holčička měla štěstí, jak si sama podotkla není jich moc, spousta z nich má problémy nesrovnatelné s DS. Vtip je v tom že dle pánů genetiků jsou v pořádku, ale pak se může cokoli podělat, stačí porod o pár měsíců dřív...
(4.1.2010 23:54:19) Přijde mi docela úsměvný že je nechutné dát video dítěte v tomhle věku na diskuzi, ale není nechutné ho zabít... probůh lidi, kde žijete. No nic, polotovar se mi probudil pod tím návalem adrenalinu, jdu ho zase uspat, chudáčka imaginárního neexistujícího.
(5.1.2010 0:00:20) Mickey, je vetsinou protivne konfrotacni. Ale mozna to bude mit efekt uvedomit si, ze potrat v tak vysokem stadiu tehotenstvi neznamena mavnout proutkem a miminko nebude...
(5.1.2010 11:02:18) no konfrontační to možná je, ale já na konfrontaci s realitou neshledávám nic až tak závadného... závadnější mi připadá chlácholit se představou, že dítě je "nehotové" a při interrupci vlastně o nic nejde.
(5.1.2010 12:14:06) Ráchel myslím, že tady se nikdo nechlácholí že o nic nejde, ale dítě ve 24. týdnu těhotenství nehotové je, to je fakt, protože těhotenství je naprogramováno na 40 týdnů.
(5.1.2010 13:05:23) Dobre Zabatko, jenomze takhle "nehotove" to miminko v 24tt vypada. Neda se ti bagatelizovat, Ja bych TO dala pryc, nebo chybicka se vloudila {To me teda dost irituje}. Mam par kamaradek, ktere prisly o dite ve vyssim stupni tehotenstvi, miminko v nich umrelo.Urcite je to to nejhorsi co je kdy potkalo. Prozit si sestinedeli, bez miminka je hrozny. Ja jsem to zazila castecne syn se narodil "nehotovy" v 31tt a lezel 9 v nemocnici, bylo hrozny ho nemit u sebe, alespon se vedela ze nekde je a jednou budeme spolu. Ja myslim, ze je dulezity taky mluvit o tom, ze ji ceka porod, a sestinedeli bez ditete a smireni s tim, ze to bylo jeji vlastni rozhodnuti. Alespon se na to pripravit, ze tohle nastane, i tohle predstavu si prozit, jestli jsem schopna to unest...
(5.1.2010 13:45:54) Teda docela lituju Jerry, jestli čte všechny příspěvky, jak se jí tu snaží spousta holek hrát na city (video miminka, fotky dětí s DS, vaše příběhy, jak je život s dětmi s DS skvělý....). Chudák holka, i bez toho to má moc těžké, bojuje sama se sebou, do toho hormony. Chjo. Ještě že já jsem takový sobec, že bych se vůbec nepotřebovala s nikým radit a předem vím, co bych udělala a rozhodně bych se z toho nehroutila. Oč to mám jednodušší. Prostě vím, že bych se o postižené dítě neuměla a nechtěla starat a tečka.
(5.1.2010 13:58:30) Boží ženo, máš pravdu, můžou žít kvalitně a nimi i jejich rodiny a nemusí. Souhlasím s posledím příspěvkem Žluťáska, dobře to shrnula. Poprat se s názory pro a proti musí opravdu Jerry sama. Držím jí palce Jdu něco dělat.
(5.1.2010 14:05:17) HM, já opravdu nepovažuji za zabití interupci, ani předčasný porod, které jsou indikovány poškozením plodu. Promiň, ale toto na jedné misce vah a na druhé x desítek let žití v ústavech za x milionů Kč? K čemu je to dobré? Že máš čisté svědomí a o tvé dítě pečuje stát za prachy daňových poplatníků? Tomuhle zase nerozumím já. Škoda, že Monty už nediskutuje.
(5.1.2010 14:05:46) HM, já opravdu nepovažuji za zabití interupci, ani předčasný porod, které jsou indikovány poškozením plodu. Promiň, ale toto na jedné misce vah a na druhé x desítek let žití v ústavech za x milionů Kč? K čemu je to dobré? Že máš čisté svědomí a o tvé dítě pečuje stát za prachy daňových poplatníků? Tomuhle zase nerozumím já. Škoda, že Monty už nediskutuje.
(5.1.2010 14:15:37) Tragiko, me se velice tezko prijima, ze ma nekdo prachy nad zivot cloveka. To, ze pro tebe interupce neni zabiti neznama, ze to tak ma kazdy, a ze by to mela byt norma. Interupce je moznost a ne povinost..
(5.1.2010 13:58:19) Tvoje jedna stale dokola prehravana historka o agresivni sousedce je co? To neni hra na city.. Ted jsi pritvridla onanujicim Downikem.
Jinak hra na city jsou podle mne tyhle fotky deti s DS. Jsou nadherny..
(5.1.2010 14:02:30) Poslední poznámka pro H&M - já jsem o onanujícím downíkovi NIC NEPSALA!!!! A že píšu o agresivní sousedce? Jo, dost mě to poznamenalo, soužití s nimi bylo šílený, mé děti měly strach, já měla starch o děti, nakonec jsme se přesTĚhovali, nedalo se to vydržet. KONEC, UŽ K TOMU NEMÁM CO DODAT A NECHCI NIC ŘÍKAT. Odcházím dělat něco smysuplnějšího než je tlachání na Rodince.
(5.1.2010 14:01:25) No,oháníš se tu tím,že se tu někdo snaží zakladatelku přesvědčit proti potratu,ale ty už tu teď taky předkládáš pořád dokola tvůj katastrofickej scénář života s downíkem.Napadlo tě třeba,že spousta holek tady takové dítě má? Já jsem vyrůstala s mentálně i tělesně postiženou tetou,bohužel se taková nenarodila,ale jako dítě byla těžce nemocná a zanechalo to na ní vážné následky.Takže jsem tak trochu fatalista a nerouhám se. Jo,a ta teta teda sílu fakt má,ale jinak je fajn a takový zlatíčko celý rodiny.
(5.1.2010 14:15:31) Tragiko,já jako holka viděla spoustu onanujících exhibicionistů,taky mě na to nikdo nepřipravil. Promiň,ale tohle se mi zdají být už kapku podpásovky.Ať se zakladatelka rozhodne jak chce,bude to jen její volba.Ale motat sem tohle..
(5.1.2010 14:56:33) Žluťásku záleží na úhlu pohledu. 6 leté dítě je hotový člověk, má vyvinuté a života schopné všechny orgánové systémy. Kdežto plod třeba ve 12. či 24. týdnu prostě hotový není. 6 leté dítě může žít s mámou, v DD, u tetičky. Plod ve 12. týdnu je odkázán na dělohu. Vše mimo ni pro něj znamená konec, prostě se přestane vyvíjet.
Taky sem mohu písnout o tom, jak pozitivně na mě působí maminka se svým chlapcem (nad 20 let) s postižením a že on je šťastný ve svém světě, neřeší složenky ani nadváhu, že je egíál, co se stane, až ona půjde do kytek..
Jenže jako matka tří zdravých syčáků na to zkrátka nemám právo.
(5.1.2010 0:29:23) Možná ovšem záleží i na tom, jestli dokážou být šťasní jejich rodiče. Trpět není tak ušlechtilé, jak se může zdát, z utrpení se zrodí spousta svinstva a nešťastní lidé málokdy bývají laskaví.
(5.1.2010 0:42:52) Stacionáře jsou plné rozvedených ženských bez peněz, co se starají o své postižené dítě. Ne každý na to má náturu, naopak, většina lidí na to náturu nemá. Moje kamarádka má postiženého syna, ne mentálně, fyzicky, a aby vedli nějaký normální život, musejí vynaložit opravdu hodně peněz, syn musí mít vlastního šoféra, aby rodiče mohli chodit do práce, dům, který koupili, museli přestavět na bezbariérový, atd. Druhé dítě bylo peklo, kočárek, vozík, v podstatě celý den v autě. To není jedno velké hrdinství, to jsou spousty malých omezení každý den. Nehodila bych to na krk dvaadvacetileté holce.
(4.1.2010 23:51:56) Ale moc si jí tím videem jistě nepomohla co -:(( Možná jsem se vyjádřila špatně, ale prostě každý má na prenatální období jiné názory, každý má jiný cit v sobě, málokdo by to asi podstoupil s lehkým srdcem, ale každý zase nedokáže se dívat na utrpení svého dítěte.
(5.1.2010 0:11:00) Já to utrpení nemyslela doslova pro to dítě, to dítě netrpí, ale myslím, jestli každý rodič se zvládne dívat na své postižené dítě a dokáže ho vychovat a kdo dokáže dítě odložit do ústavu a tak, takhle jsem to myslela, ty děti si žijou ve vlastním světě, teda ty s DS a netrpí, to vím. Pak třeba jsou ale těžší postižení, že jo...kdy ty děti třeba jen leží a nic ze života nemají, jsou kombinovaně postižené...to je pak trápení, ale to není případ dětí z DS, spíš jsem myslela, že je to pro některé rodiče řekněme neskousnutelné
(4.1.2010 23:53:09) nevěděla jsem o co jde tak jsem koukla i s přitelem ten to nezvladl a utekl jak malej kluk a mě je uplně zle tohle mě dalo na kolena fakt!!Ä to nic proti tomu kdo to sem dal ale takove miminečko mam zabit??? To NE!!!
(4.1.2010 23:57:41) Jerry, zapomeň na to co jsi viděla - jedná se o dítě, tkeré bylo v době porodu zdravé, i tak to stálo velmi moc úsilí aby to přežilo a nikde nidko neví co ho čeká.
Tohle není tvoje situace - prostě zapomeň na video a přemýšlej o tom kolikt i je atd. atd.
Držím palce a´t už se rozhodneš jakkoli - vždy máš můj obdiv
(5.1.2010 0:00:53) Jasně, zapomeň že se jedná o miminko, a kdo ti to připomene ten je svině to miminko je na tom celém jen takový nepodstatný detail, o něj totiž v podstatě vůůůbec nejde že.
(5.1.2010 0:06:38) Mickey, mam ti pripomenout, jak moc "milujes" sve nejstarsi pred par lety nevinne miminko? Opravdu jses ta prava, kdo muze moralizovat? Vazne?
(5.1.2010 0:12:52) Mě nepřijde adekvátní tvoje pindání bez znalosti kontextu a zcela mimo téma kdybych ho zabila, chápala bych tvoji připomínku a byla by i k věci, ale takhle si fakt dost mimo syn žije, daří se mu skvěle, včera jsem kvůli němu jela bobovat s kočárem a těhotenskám břichem 60km vlakem na hory a skvěle jsme si užili. Že s ním mám trochu komplikovaný vztah je jiná věc.
(5.1.2010 0:13:49) Jedna věc jsou emoce a druhá celý tvůj další život, zodpovědnost, která se bude počítat na desítky let. Rozhodnout se kvůli videu, to by byla velká pošetilost.
(5.1.2010 0:17:37) Ty Mickey, piš raděj o bondingu, tohle není exibionistická diskuse o tom, jak jsme kdo zkušená či filosoficky na výši, ale prosba o radu v těžké situaci.
V tomto ohledu mi nesedí ani Montyino sdělení o tom, že ona by porodila, byť nevychovala. Monty je příliš velká místní autorita a neprošla fází porozením DS.
Já nevím, co bych udělala.(je mi mnoho let a začala bych být pravděpodobně inkontinentní paralelně s novým batoletem)
Vím jediné, neptala bych se na Rodině, riziko necitlivých vyjádření je příliš vysoké a tohle fakt není prdel. Ovšem, to, že sem někdo courne fotku 24 týdenního novorozence s úsměvem, bych možná nečekala.
(5.1.2010 0:25:11) Empatie opravdu není silnou stránkou rodiny. Možná tak finanční problémy, to mnohé dopisovatelky sjednotí do šiku. Výkřiky typu - Nemám na kapra, muž je bez práce, co dětem pod stromek se holt setkají s větším pochopením.
(5.1.2010 0:37:27) Jedna věc je napsat že někdo chce jít na potrat z osobních důvodů (jedno jakých). Druhá věc je omlouvat potrat tím že se v podstatě o nic nejedná, protože to ještě není žádně dítě- a kdo poukáže na to že dítě v tom celém taky jaksi figuruje, tak na toho se sesypou blicí smajlíky s tím že dotyčné vráží nůž do zad a že má na miminko raději zapomenout.
Na potrat ať si jde kdo chce, třeba jen proto že neví čí to je (viz nedávná diskuze), ale pokud ho v tom někdo podporuje rčením "v podstatě o nic nejde, není to žádný hotový dítě", jsem běsná.
(5.1.2010 0:46:33) Amnio se nedělá v druhém měsíci, a připočti si měsíc čekání na definitivní výsledky... kolikrát jsou dost hoňky aby "se to stihlo", a v té době už se o nehotovém dítěti dávno nedá mluvit.
(5.1.2010 0:51:06) Vím, kdy se dělá amino... a netvrdím, že potrat v pátém měsíci je legrace, na druhé straně, ani žít s postiženým dítětem není legrace a člověk by měl zvážit, jestli na to má.
(5.1.2010 12:08:07) To tady psala Monty, já když jsem o tom přemýšlela, tak bych to tak udělala taky (chtěla jsem to napsat ještě před příspěvkem Monty), neměla bych sílu ho vychovávat, mohl by to udělat někdo jiný, silnější než já - i když je to také zbavení se zodpovědnosti. Každopádně je to past a žádné řešení není dost dobré ani etické, takže je to volba menšího zla. Nechci se do toho ale příliš motat, nedovedu si představit těžší situaci, téma si zaslouží respekt a empatii... zároveň kdybych se měla opravdu rozhodovat, tak se konfrontuju se vším natvrdo, třeba i s tím videem...
(5.1.2010 0:56:01) No jo Libiku ale kdybys absolvovala teprve v 15tt tripple test, čekala na výsledky, pak se objednávala na genetiku na konzultaci, pak na amnio, pak čekala měsíc na definitivní výsledky (někde dělají rychlotesty za pár dnů, ale někde se čeká... i měsíc... na definitivní výsledek, záleží na pracovišti), tak si spočítej kolik času by ti zbývalo na promyšlené rozhodnutí. Mmch redukční kauza z loňského března proběhla za minutu 12, asi v 23tt.
(5.1.2010 0:52:13) Ve druhém měsíci mi vyšel pozitivní leda těhotenskej test pokud je řeč o klasickém lékařském počítání délky těhotenství, tj. od prvního dne poslední menstruace, tak ve druhém měsíci se žena většinou teprve dozví že je těhotná.
(5.1.2010 0:57:30) Mickey, ty demagogu, to tvé líbezné dítě by si bez lékařské vědy ve svém báječném 24 tt po narození ani neprdlo, takže objektivně je NEHOTOVÉ.
Zákon interrupci umožňuje za stanovených podmínek. Já osobně vítám obecnou diskusi o etických aspektech potratu, ptž vídám skutečně zbytečná ukončení těhotenství s naprosto liberálním přijetím okolí.
Toto je ovšem jiný level, jde o osobní příběh, někdo se sem dal všanc. Kdo to nechápe a dělá to, co ty, je prachsprostej vidlák.
(5.1.2010 7:39:50) nevím co poradit.......napíšu ti příběh z naší rodiny
moje teta měla krásná zdravá dvojčátka...asi na 1-1,5roce(znám jen z fotek, kdy chodili obě)...pak šli na očkování.....na lžičku...z roční holčičky se stal ležák, kterýmu je momentálně přes 40let....(uroveň 4 měsíce.....) teta má díky vyčerpání organizmu....špatné srdce..skončila....v nemocnici. aby toho nebylo málo..tak její manžel měl před 3 lety úraz hlavy a stal se z něj ležák taky....takže ona doma a péče o 2 velmi potižené. Zrovna včera nám strejna umřel paradoxně..na rakovinu jater....
představila jsem si tu tvojí situaci....patrnerovi je jako mému manželovi...(zařadila jsi ho mezi starší budiž zatím si ani jeden tak nepřipadáme)...... On v práci..ty doma....a za pár let....ta péče.....chtělo by to někoho dalšího.....na zapojení ....sami dva..to bude špatný
(5.1.2010 8:39:40) Lido, ja mam doma petilety dite s IQ 50. Mel i nejaky vrozeny vady, kuli kterym byli nutne operace, coz mi prijde spatny. Jinak jsem loni byli 4x na dovoleny, o vikendu ns kluzisti. Syn s nama jezdi na kole je pripojeny na tyci..Chodi do skolky. Rad zpiva, odmita si vzit tricko s krtkem, protoze to je pro maly deti .. Kdybych uz konecne dostudovala, tak oba dva chodime do prace. Pokud se nepridruzi, zdravotni problemy tak to tak tragicky nevidim. Nejhorisi jsou ty obavy o budoucnost. Ale mit treba dite s narusenou imunitou mi o dost vetsi zasah do zivota.
(6.1.2010 10:05:13) Já když minimálně 30let sleduju tetu...kdy se stará o mojí sestřenku..přes den. v noci chodí do práce.... A ani neví jestli jí pozná nebo ne...nikdy jí už neřekne " máma" ani nic jinýho....sama se nenají, nesedne nic..... Je mi jí moc líto.....
Kdyby aspoň něco....dělal určitě by to bylo lepší....navíc co začala být veliká(160cm)..tak už s ní ani nikam nejezdili......
(5.1.2010 9:09:24) Prolítla jsem příspěvky a tohle mi hlava nebere. MICKEY proč sem cpeš to video, jsi vůbec normální? To jsi zakladatelce fakt pomohla, napadají mě na tvoji adresu jen samá sprostá slova
(4.1.2010 23:35:52) A také kdybych věděla, že podpora rodiny bude +-0, nemám bydlení, nemám peníze, nemám zkušenost s výchovou ani zdravého dítěte, partner se staví negativně... ale záleží na povaze a třeba to zvládne a bude šťastná i to dítě bude š"tastné, spíš bych se ale obávla té horší varianty za tokovéto situace....a končím, protože nejsem člověk, který má právo radit, obdivuji všechny rodiny, které vychovávají postižené děti...myslím si, že oni znají ten pravý žebříček hodnot
(4.1.2010 23:15:16) No, pokud bych to mela jiste, tj z plodovky a ultrazvuku, sla bych s tezkym srdcem na potrat. Nez jsme pocali s manzelem nase deti, meli jsme spolu o tomto debatu a na potratu v pripade postizeni zjistitelneho v prubehu tehotenstvi jsme se jednoznacne shodli. Nastesti jsme to resit nemuseli.
(4.1.2010 23:39:46) Po mých zkušenostech, kdy mi odešel do nebíčka 4,5letý syn s daleko horší metabolickou poruchou, bych to tak vzala a dala bych svému děťátku co nejhezčí život, co nejkrášnější zážitky a co nejvíce lásky ........... nemoc dle mého názoru není důvod, proč se děťátka např. "zbavit", ale je to osud, a navíc moje dítě, patříme k sobě a měli bychom si tím projít společně.Děti s DS umí být šťastné a jejich rodiče se to také mohou naučit.
(4.1.2010 23:40:40) Nechala bych ho narodit a dala do nejlepšího možného ústavu. DS není vada neslučitelná se životem, ale je neslučitelná s mou představou o životě. V těhotenství mi vyšlo riziko DS 1:120, AMC jsem odmítla. Věděla jsem, že nedokážu ukončit těhotenství pro vadu slučitelnou se životem, ale zároveň znám sebe a vím, že bych se o dítě s DS nedokázala postarat. Respektive dokázala, ale nechtěla - z mnoha důvodů.
(5.1.2010 0:50:59) Take bych nedokazala miminko s DS zabit. Beru to podobne jako Monty....zivot je dar od Boha a ja nemam pravo ho ukoncit. Vim, ze kdybych to udelala, tak bych si to vycitala cely zivot. Krome toho si myslim, ze jsme postaveni v zivote pred ruzne zkousky, casto necekane, tvrde a bolestne... ale nasim ukolem je jim celit, snazit se je zvladnout a ne pred nimi utikat.....protoze stejne pred nima neuteceme, prijdou dalsi....ja to beru tak, ze o tom je zivot. Nemyslim si, ze ta nejjednodussi cesta (z naseho lidskeho pohledu) je prave ta nejstastnejsi.
Kdyz jsme cekali s manzelem druhe dite, tak na zaklade NT screeningu nam bylo receno, ze pravdepodobnost DS je velice vysoka (1 : 7). Samozrejme, ze to byl sok a byli jsme z toho dost smutni, ale nikdy nas nenapadlo takove dite "odstranit".
(5.1.2010 1:09:20) Jerry, je to těžká situace. Někde jsem dneska četla Udělej to, o čem víš, že kdybys neudělala, litovala bys. A nedělej to, o čem víš, že bys toho v budoucnu litovala... Neexistuje jediné správné rozhodnutí. Někdo tu navrhoval FOD - to mi přijde jako úžasná varianta, kamarádi mají díky FOD "vlastní" dítě, odnášeli si ho defacto z porodnice... Její mamince bylo 16 a její matka ji podpořila v rozhodnutí dítě donosit a dát k "adopci". I tohle může být třeba pro tebe cesta? Myslím na tebe, aby ses rozhodla tak, abys s tím dokázala žít. Je to velmi těžké rozhodnutí, ale zvládneš to, neboj.
(5.1.2010 4:30:23) Prošla jsem přerušením těhotenství pro DS... nelituju!!!! Měla jsem dceru se srdeční vadou, které byly 2 roky... diagnoza DS pro mě byla jasným rozhodnutím k přerušení... příjemná věc to teda není, to uznávám, ale nenesu si žádné psychické postižení (jen jizvu na břiše neb k potratu došlo sekcí)... vytouženého sourozence se pak dcera dočkala až po 13ti letech... tahle příhoda byla počátkem konce mého tehdejšího manželství... (manžel měl v předchozím manželství dítko s rozštěpem břišní stěny, zemřelo měsíc po porodu)... genetika v pořádku a přesto opakované genetické vady... jak řekl genetik "prostě slipy tomu nesvědčej"... Ať se rozhodneš jakkoliv tak přeji pevné nervy a hodně štěstí... Ale ve tvém věku bych si počkala na zdravé dítko.. pečovat o jakkoliv postižené dítě je fakt závazek obrovských rozměrů na mnoho let...
(5.1.2010 4:19:31) S manzelem jsme toto probirali uz pri tehotenstvi pred nekolika lety a shodli jsme se 100% na potratu. Mozna me za to ukamenujete se slovy, ze je to proti prirode, ale v prirode se zadna z matek nestara o postizeneho potomka. Narodi se, to ano, ale ona ho odlozi a ono umre. V prirode jde o preziti ne o city. My jsme lide a city jsou pro nas dulezite, pro me osobne by bylo velke trapeni si takove dite nechat.
(5.1.2010 7:40:37) Jerry, stojíš před složitým rozhodnutím. Přidám svůj nároz. Mám sestřenici s DS...je o rok starší než já... Vyrůstala mezi dvěma "zdravými" sestrami.... je užasná chodila sice do zvláštní školy, ale také má vyuční list...uvaří, ušije si i košili, je velice šikovná, hodná, dělá krásné fotky. Jezdila k nám na prázdniny
Já vím jistě že bych na potrat jít v takovém stupni těhotenství nemohla neunesla bych to, ale zároveň chápu maminky které se rozhodnou jít....
(5.1.2010 7:55:17) Taky jsem několikrát měla možnost navštívit ustavy pro postižené DS...většina z nich jsou vzdělavatelní lidé, kteří kdyby měli lásku a péči rodičů, mohli by se zapojit do života:-( bohužel buď skončí v ustavech
(5.1.2010 8:30:07) tentokrát budu za cynika ... jednoznačně, v tom věku, s přítelem téměř o generaci starším, bez pomoci rodiny, bez peněz ... bych šla na potrat. Je těžké se nezabývat tím, jak miminko v tomhle období vypadá, to video byla těžká podpásovka ... protože nelžeme si do kapsy, kolik dětí narozených v tomhle týdnu se vůbec od té startovní čáry pustí do života???? a kolik z nich bez jakýchkoliv následků???? známá teď porodila ve 32.tt, holčička má 1,26 a dobrou prognózu, ale jistého není nic. Děťátko Jerry má DS, plus může mít další vady, zvládnou to chce spoustu síly a někoho, o koho se můžeme opřít, skoro bych řekla, že přítel Jerry to nebude, po svých zkušenostech na to má asi i právo.
(5.1.2010 8:56:18) Jano, me to taky v prvni chvili prislo pod od Mickey podpasovy. Ale zlhcovat to, chybicka se vloudila, coz jsem tu taky cetla. Jerry cekaji vyvolavacky a normalni porod nebo CS, s tim ze po nem bude mit prazdnou naruc a smirit se s tim, ze to bylo jeji rozhodnuti, z etu prazdnou naruc ma. A je dobry si na to odpovedet dopredu jestli to ustojim. Tak fakt neni vloudila chybicka, a pak budes mit plno zdravych mimisku..
(5.1.2010 8:52:06) Já osobně bych ve tvém případě šla na přerušení- jsi ještě mladá, přítel sám řekl, že by to tak nechtěl... Je to těžké, ale kdyby ses rozhodla pro, tak to rozhodně bude velmi náročné.
Já jsem byla na amniu s holkou a byla jsem rozhodnutá, že jestli to dopadne zle, tak postižené miminko nebudeme chtít.
(5.1.2010 8:54:06) Jerry, je to možná bezohledné vůči nenarozenému miminku, ale myslím si, že ohled musíš brát hlavně na sebe, protože Ty budeš ta, která jediná bude o dítě pečovat, která s ním bude ve dne v noci, která se od něj nehne, která budfemít problémy dítě a sebe vůbec uživit, protože dítě třeba nebude umístitelné v žádném z nabízených denních stacionářů.... A když tady někdo píše že děti s Downem žijí v ústavech a přitom jsou vzdělavatelné, jenom jim chybí rodičovská láska, ať mi ta paní ale řekne, kde má samotná matka, která od nikoho lásku nedostává, které je často smutno a nemá to komu říct, kde má brát tu lásku na rozdávání, když unvnitř ní už žádná není a sycení od okolí také nefunguje? Takže nakonec jsou na světě dvě utrápené bytosti, matka, která sice poskytla dítěti život, ale co s tím dál?
(5.1.2010 9:00:07) Jerry, jsi mladá, budeš mít kupu zdravých dětí, neváhej, jdi na přerušení. Sousedi měli dceru s DS, jako dítě roztomilá usměvavá holčička, v pubertě se změnila, byla zlá, celé noci prokřičela, měli jsme ložnici sousedící s jejich zdí a téměř jsme nespali, byl to hroznej jekot, byla agresivní, své rodiče bila, bylo to strašný. Nakonec oba rodicče zemřeli, napřed otec a pár měsíců po něm matka a holka skončila v ústavu. Myslím, že je utrápila, nebyli zas tak staří.
(5.1.2010 9:08:14) Meegy, ahoj To mi říkala kamarádka, která chvíli v ústavu pracovala. Jako děti bývají kouzelné, ale čím jsou starší, tím jsou agresivnější, zlejší, nadávají všem sprostě, mlátí všechny, prostě hrůza. Samozřejmě ne všechny, ale každého člověka někdy popadne špatná nálada, a někdo je zlý od přírody.
(5.1.2010 9:14:48) Marci ahoj. Můj syn kamarádí s holkou a ta má 20ti letého bráchu s DS. Je to síla. Maminka ho měla v 19ti, nikdy nechodila do práce, kluk musí být 24 hod. pod stálých dohledem, aby sám sobě neublížil, celý život je s ním zavřená doma, žádná dovolená, žádní přátelé, žádné koníčky, nic, jen starost o postižené dítě, které má navíc srdeční vadu, nemocné ledviny, nulovou imunitu, je agresivní. Má tohle zapotřebí 22 letá holka? Já jsem rodila v 41 letech, byla jsem na AMC a byli jsme celá rodina zajedno, že bych v případě postižení na přerušení šla, přestože to bylo vymodlené těhotenství po 4. IVF.
(5.1.2010 9:30:47) Žluťásku, já znám také 3, dva o kterých jsem psala a jednoho chlapečka, který zemřel asi ve 3 letech, měl ten nejtěžší stupneď postižení, v podstatě celý svůj krátký život byl ležák, ta smrt, ač to zní jakkoli hrozně, byla pro všechny vysvobození.
(5.1.2010 9:33:42) Meggy, ja znam od videni asi tricet deti s DS od 5 do 20. Vsechny chodi a mluvi. Jednoho 15 letyho kluka s DS jsem videla moderovat vanocni besidku, pred plnym salem. Jakou to ma vypovidaci hodnotu..
(5.1.2010 10:12:53) H&M, jo, děti o kterých jsem psala také chodí a mluví, že by to bylo naopak jsem nepsala (kromě toho třetího případu). ALE je tam velká agrese, která se projevila v pubertě a hlavně po 20 roce a s rostoucím věkem se zvětšuje. Někdo na to má - ať si takové miminko nechá a vychovává, někdo nemá, tak se rozhodně jinak. Já bych na to neměla sílu.
Mě štve, že se tady o dětech s DS píše jako o usměvavých milých dětech, to asi jsou , když jsou malé, ale nikdo už tu nenapíše, jak to vypadá v jejich dospělosti, nikdo se nepozastavuje nad tím, že jejich rodiče, resp. matka se musí vzdát své práce a být s takových dítětem 24 hodin doma, že přijde o přátele, o koníčky, velice často i o partnera, je na to sama, strhaná, nežije, jen přežívá.
(5.1.2010 10:16:55) Meegy, generalizuješ. V dnešní době dospělý s DS může být přes den ve stacionáři, chráněné dílně, či v další podporující instituci, může žít v chráněném bydlení, týdenním stacionáři atd. Příspěvek na péči lze využít na službu osobního asistenta či jiné sociální služby. Samozřejmě, je to individuální, ale možnosti jsou, jen bývá nutné je najít.
(5.1.2010 10:22:10) Meggy, uz jsem psala, mam dite s podbnou vadou, jako je DS. Prace ani konicku ani pratel, ani dovolenych se vzdavat rozhodne nemusime. Syn ma ve tride dest spoluzaky s podbnymi problemy a vsechny matky pracuji.I ta co ma podbne IQ, jako jejich syn, tadela v chraneny dilne. Chlapecek je opecovavanej a nazehlenej,,
(5.1.2010 10:34:17) Každé dítě může opečováváno a nažehleno , to o ničem nevypovídá. Každopádně máš štěstí, že syn může chodit do školy a ty do práce Pokaždé to tak není. Ne každé postižení je stejně velké a ne každé postižené dítě je schopné chodit do školy či v dospělosti do nějakého stacionáře.
(5.1.2010 10:43:24) Meegy, do stacionaru fakt spousta deti a lidi nechodi. Spoustu jich tam musi vozit, protoze nejsou mobilni. Ale jsou tam i lide s daleko vetsim postizenim, nez DS.
(5.1.2010 10:48:49) Kdyz dite matky, ktera ma IQ mezi 50-70, chodi nazehlene, tak si rikam vsechna cest. Rozhodne je nazehlenejsi nez to moje.. Jinak mam v zivote stesti tp urcite. Mam krasny dite a bajecnyho mazela.
(5.1.2010 10:40:04) Meegy, zas neprehanej. Ja mam postizene deti dve. Jedno ma autismus a jedno hluchotu. Manzel me neopustil. Do prace nechodim, protoze nechci a treti dite je jeste male. Na dovolene jezdime normalne. Konicku mam tolik, ze to casto ani nestiham. Pratel mam spoustu. Obe deti jsou integrovane v normalni skole. U syna je to samozrejme spojene s mentalni retardaci, tudiz ma svuj individualni ucebni plan. Je tam stastny (ja z toho obcas silim). Jeho nejlepsi kamarad je "normalni" a treba ted v sobotu ho pozval na party. Jinak syn jezdi casto s tim svym kamaradem a jeho babickou po jejich pribuzenstvu. Ja ho pak zas s myma detma taham po muzeich a tak. Jako nerikam, ze je kazdy den posviceni, ale zit se da i plus minus normalne. A hlavne nechapu, proc bych se jako mela obetovat. To uz bych byla v blazinci. Jelikoz v tehle zemi nemame zadnou rodinu a jsme na to fakt jen my dva, tak mame respitni peci. Svoje deti miluju, ale jsem taky jenom clovek.
(5.1.2010 10:45:29) Aido, to tě přeju, fakt že jo , ale ne každý má takové štěstí. Já mám bohužel ze svého okolí samou negativní zkušenost. Já už končím s touhle diskuzí, jdu s prckem ven. Svůj názor jsem napsala, já bych si postižené dítě nenechala, šla bych na přerušení a rozhodně bych z toho neměla doživotní trauma. Zakladatelce je 22 let, má život před sebou, možnost dalších zdravých dětí, je na ní, jak ho chce prožít. Hezký den všem!
(5.1.2010 10:02:23) Žluťásku, k Tvému dotazu, zda se dá poznat, jaká míra postižení u dítěte s DS bude. Pokud má dítě tzv. mozaiku (kolem 2 % dětí s DS, část buněk je trizomických a část běžných) lze to zjistit už z plodovky, příp. z krve z pupečníku. U mozaiky se dá čekat, že míra postižení bude spíš menší (IQ třeba i jen lehce pod normou), ale je to nejisté a může jít i o střední mentální retardaci. U dětí se všemi buňkami trizomickými (tj. těch cca 98 %) se z plodovky či z něčeho jiného míra postižení nepozná. Jen se ví, že pokud má dítě další přidružené vady (srdce atd.) je pravděpodobnější, že jeho intelekt bude více postižený. No a taky podle výzkumů řeč jde obvykle snáz holčičkám než klukům. Podotýkám, že všechno je to jen vyšší a nižší pravděpodobnost. Jsou i děti, které těmhle "pravidlům" vůbec neodpovídají. Prakticky je během života ta škála velmi široká, v Čechách k těm mediálně známým lidem s DS patří Jiří Šedý (pracuje, maluje, píše, má velmi vysoké výrazné cítění a mnohé další) a Denisa Střihavková (autorka několika knížek, jestli máte rádi styl Topolovy Sestry, vřele doporučuju). V Holandsku žije slečna s DS, která řídí auto, hraje na několik hudebních nástrojů, mluví několika jazyky. Samozřejmě, jsou i lidé s DS, kteří sami nechodí, ve většině svých potřeb jsou zcela závislí na svém okolí, mohou se projevovat agresivně atd. Ti mediálně známí nebývají. Většina lidí s DS, pokud vyrůstají v rodině, je schopna absolvovat speciální nebo praktickou školu (dříve zvláštní nebo pomocnou), naučit se číst a psát, mluvit, vykonávat jednodušší práci (úklidy, pečovatelské služby, mechanické administrativní úkony, zahradnické práce atd.) Žít v nějakém chráněném bydlení.
(5.1.2010 9:22:53) Meegy, já po AMC, než mi přišly výsledky, jsem taky zvažovala, nechat s postižením, nebo nenechat, ale rodina mě přesvědčila. Navíc mi mamka vykládala o vzdálené příbuzné (její tetě), která měla postižného syna, který jen ležel, do jeho dvanácti let nemluvil, musela ho ve dne v noci přebalovat, krmit, prostě žádný důstojný život ani pro ni, ani pro něj. Ve dvanácti letech umřel, a teta už neměla žádné přátelé, nikoho. Zůstala sama nešťastná, strhaná. Nedovedu si představit, že by jsme nikam nejezdili, a starší syn by tím trpěl kvůli mladšímu sourozenci.
(5.1.2010 9:29:01) Marci, tak to já jsem nezvažovala, já jsem měla od začátku jasno. Určitě bych to ořvala, ale vím, že bych udělala dobře. Každý se musí rozhodnout sám.
(5.1.2010 9:38:05) Meegy, tak to já zauvažovala, jestli jo nebo ne, ale argumenty ostatních mě rychle přesvědčily. Vím, že kdyby byl ten plod špatný, tak bych si ho nenechala, prostě bych raději zkusila otěhotnět později znovu.
(5.1.2010 9:05:23) Jerry, já osobně bych si dítě s DS nenechala. Hlavně kvůli tomu, že mi taky špatně vyšly testy, a čekala jsem, jak dopadne AMC, a po tu dobu mi celá rodina říkala, že kdyby to vyšlo špatně, tak ať si to nechám vzít. Já bych nedokázala zůstat naprosto sama, odvržená od rodiny, ještě se starším hyperaktivním synem. A ono kdo ví, jaký stupeň postižení může to mimi mít? Nikdo to neví dopředu. Pak bych se trápila já i starší syn. Raději bych to zkusila znovu - tohle těhotenství přerušit, a zkusit znovu otěhotnět.
(5.1.2010 9:17:37) Jerry, tohle si opravdu musíš rozhodnout sama, každá rada mi jaksi přijde lichá.
Za sebe říkám, že bych si dítě spíš nechala, trochu mě děsí matky, které přijímají jen zdravé děti. Pořád je to moje dítě, i když má o chromozom víc nebo míň.
(5.1.2010 9:46:36) Nemůžu psát z vlastní zkušenosti, tak aspoň co znám u svých blízkých: Máme ve své blízkosti známé, kterým se narodila holčička s downovým syndromem. Říkali, že byla strašná reakce okolí a hlavně zdravotníků. Doktoři, zdr. sestry jim dávali na jevo, že chtějí o své vůli zatížit společnost, svoji rodinu (myšleno další děti) dalším postiženým člověkem, o kterého se někdo třeba po jejich smrti bude muset starat. Nicméně holčičku si po UTZ, které neukazovalo žádné další vady rozhodli nechat a udělat vše proto, aby co nejvíce její postižení "vyrušili"(maminka je učitelka s VŠ na cizí jazyky a český jazyk; tatínek je VŠ matematika, fyzika a tak říkajíc byl geniální dítě-takže i nějaký ten předpoklad tam byl, že by to mohlo jít+ začali studovat veškerou možnou litaraturu, docházet do místního sdružení dětí s DS Ovečka). Anežka se narodila před čtyřmi lety bez dalších přidružených postižení a vývojových vad a musím říct, že všichni žasneme, co všechno s ní rodiče zvládli, smekáme před nimi! Všichni, který je známe, tak si říkáme, že nemít Anežka DS, tak je asi opravdu geniální, protože přes své postižení chodí, sedí, precizně mluví, ve znalostech předčí řekla bych většinu dětí svého věku. Její rodiče mají s odstupem pár měsíců další 2 děti, a tak je Anežka více motivovaná mladšími sourozenci... Samozřejmě jim hodně pomáhají maminky rodiče a řekla bych, že i okolí se dost snaží. Já sama jsem je v TV neviděla, ale od známých vím, že o nich byl i pořad v TV - možná i někdo viděl Další kamarádka má kluka hydrocefala a jeho prvotní diagnóza byla nevzdělavatelný... Ona z něj a pro něj vydupala z buše před patnácti lety co šlo a kluk má dnes 15 let a bude letos dělat přijímací zkoušky na Střední zdravotní školu Je to nádherný a moc hodný kluk! TAhle druhá kamarádka ale má známé, který mají chlapečka s downovým syndromem a vůbec se mu speciálně nevěnovali a kluk je na tom hodně zle. Je agresivní, zanedbaný a je otázka jestli už není v ústavu, protože rodina na něj byla krátká.
Třetí kamarádka rodila letos v létě a měla z Papp stěrů a všech možných krevních testů, šíjového projasnění potvrzenou holčičku s DS. Jelikož je zdr. sestra vědomá si všech možných důsledků plodovky...+ genetický UTZ říkal, že dle tělesných znaků(až na šíjové projasnění) nejsou schopni říct, jestli to DS je neo není; tak řekla, že prostě na plodovku nejdou, že si holčičku nechají případně i s DS. Holčička se narodila úplně zdravá - tedy až na dírečku v srdíčku, která se po pár měsících úplně zhojila. A z doslechu(přes moji sestru) znám maminku z východních Čech, které dokonce plodovka potvrdila DS a narodila si jí úplně zdravá holčička.
A tak moje rada je asi taková. Na vašem místě bych s partnerem navštívila genetický UTZ a žádala o co nejvíc a co nejpřesnějších údajů, + navštívila nějaké místní centrum sdružující děti s downovým syndromem a příp. si našla sdružení třeba něco jako českobudějovická Arpida a zašla i tam - podívat se, načerpat informace... a pak bych se rozhodla! Držím palečky, aby vaše rozhodnutí bylo pro vás tím správným
(5.1.2010 13:25:22) Meegy, souhlasím s tebou ve všem. Jistě má mnoho downů ,,štěstí,, ale já znám především ty, kteří jsou už starší a s tím i přibývá problémů. Nezapomenu nikdy na návštěvu u jedné známé s down synem. On v jednom kuse onanoval, opravdu velký zážitek. Dcera mé tety byla velmi agresivní. ještě dnes cítím na své paži její stisk. Nedá se to se stiskem dospělého chlapa vůbec porovnat. Celá rodina se jí bála. Monty psala, že by down dítě dala do ústavu. Jasně, stát to zacvaká a rodič je z obliga. Kdyby takovým rodičům řekli, že ústav jo, ale platit každý měsíc ze svého, chtěla bych je vidět.
(5.1.2010 13:49:41) Tragiko, jj, oni downi mají v dospělosti ohromnou sílu, když se ta spojí s agresí ... dodnes vidím před očima sousedku téměř denně zbitou od své dcery, která byla jako miminko táák roztomilá Mmch nechápu, proč jí nedali do ústavu, fakt si strašně moc vytrpěli Samozřejmě netvrdím, že všichni downi jsou takový, ale nikdo to nemůže vědět předem.
(5.1.2010 13:57:27) Meegy, na druhou stranu agresivní, nebo třeba psychopatické sklony se mohou objevit u jakéhokoliv (zdravého) dítěte. Pak je to spíš bohužel neschopnost rodičů, že nedokáží s danou situací pracovat. (Tím je nechci kritizovat, najít a využít pomoc je někdy hodně náročné.)
(5.1.2010 15:06:57) Tragiko ale problém je mnohem širší. Pokud si někdo kouřením odrovná plíce, či chlastáním játra, tak taky má cvakat léčbu ze svého? Takto se na to prostě nahlížet nedá. Oč menší právo mají rodiče na státní péči o své dítě s DS, jehož výchovu prostě nezvládají, než nějaký opilec či silný kuřák na mnohdy velice nákladnou léčbu třeba rakoviny plic atd.? Lidé jsme různí a deláme různá rozhodnutí, byť chybná (podle jakých norem?) a proto zde je systém solidarity zdravotního pojištění. Protože nikdy nemůžeš vědět, kdy ho budeš potřebovat. Nebo bys radši, aby každá potenciální matka ještě před otěhotněním podepsala papír, kde by souhlasila s tím, že své dítě, jakkoliv postižené, bude opečovávat sama na své náklady? Co když Ty onemocníš nějakou těžce léčitelnou na léčbu nákladnou nemocí? Já to kupříkladu taky nebudu mít zájem cvakat z toho co odvádím na ZP (resp. odváděla jsem jako pracující).
V podstatě moc dobře chápu Tvé myšlenkové pochody, taky jsem měla podobně radikální názory jako Ty, ale životní zkušenosti mě naučily být mnohem, mnohem pokornější než ještě před 5 lety před porodem svého prvního dítěte. Prostě žádná záruka na zdravý život, zdravé děti, není. K postižení může dojít při početí i během porodu, či během života a jaký je mezi tím rozdíl? Strašně maličkatý. Ve mně se tyto pocity teď strašně perou, mám strach aby moje třetí dítě bylo (konečně) úplně zdravé a přesto odmítám podstupovat krevní testy. Nejsem lehkovážná, moje rozhodnutí vzniklo po pečlivém uvážení.
(5.1.2010 15:21:56) Nedá mi to, ještě zareaguju. Asi jsem to byla já, kdo psal, že pro každé dítě lze najít zařízení. Paušalizovala jsem v tom případě až příliš, ale jako se dá s agresivitou pracovat u lidí bez DS, tak se dá i u lidí s DS. Mohou pomoci léky, úprava prostředí, lze hledat příčiny agresivity a s těmi pracovat... Jsem idealista, vím to o sobě, ale věřím, že se vším se dá pracovat.
A druhá věc, pořád mi není jasné, proč se tu objevuje argument o věku zakladatelky tématu. Můžete mi to prosím (a teď se ptám bez ironie) vysvětlit, proč je vhodnější jít na potrat v mladším než starším věku?
(5.1.2010 15:30:17) Zazi asi to bylo myšleno tak, že mladší žena bude mít ještě dost možností pro porod zdravého dítěte, což ovšem nic nemění na faktu, že projde potratem. Někde jsem četla, že čím mladší žena potrat podstoupí, tím větší riziko psychických problémů.
(5.1.2010 15:49:56) Zazi, proč argument o věku Zakladatelky? To je jednoduchý, protože je mlaďounká na to, aby si naložila za záda tak velké břímě. Asi tvrdě napsáno, ale tak to cítím. Mám stejně starou dceru a vim, že ta by to neustála (péči o postižené děcko) a vim, že by volila přerušení a pak se snažila o další zdravé děti, stejně jak bych to udělala já. Já bych v tom jedině podpořila a psychicky podržela. Pokud navíc Jerry nemá podporu rodiny a o podpoře partnera si není jistá, nevim nad čím přemýšlí.
(5.1.2010 16:08:33) Boží ženo, umíš číst? Meegy prostě vidí i druhou stranu mince. Povídání o tom, jak je down dítě milé,rozkošné, vrací lásku a vlastně se nedá kvalifikovat jako těžce postižené, je opravdu moc hezké čtivo. Realita, zvláště pak u starších dětí, bývá mnohdy jiná. Na to Meegy upozorňuje, což je jedině dobře.
(5.1.2010 16:14:09) ale jistě přinést i negativní pohled na život s DS je důležité ale já u ní pořád čtu: nevim nad čím přemýšlí, není co řešit, dceru bych v tom podpořila a pořád dokola
(5.1.2010 16:11:58) BŽ, mě je úplně jedno co kdo udělá se svým životem pokud to není někdo mě blízký. Já, stejně jako ostatní, píšu svůj názor a na rozdíl od některých diskutujících stojím nohama na zemi.
(5.1.2010 16:17:27) Žabátko, po dvou postižených dětech, čekáš třetí a ,,pro jistotu,, nejdeš na testy? Někdo to může nazývat hrdinstvím, jiný zase lidskou blbostí. Mám kamarádku, které dítě zemřelo v batolecím věku. Pro jistotu nechodí s dalšími dětmi k lékaři. Očkovat je nedá, čtyřicítky řeší zaříkáváním. Hrdinka, ne?
(5.1.2010 18:30:41) Tragiko moje deti nejsou postizene, narodily se s vrozenymi vadami, ktere se jinak nez pouze a jenom UZ zjistit nedaji. Veskere krevni testy vychazeji v mem pripade vselijak i kdyz se o vazne postizeni nejedna. Nic moc o mych trapenich s detmi nevis a presto me oznacujes s dosti ironickym podtonem za hrdinku. Ja jsem nad svym rozhodnutim velmi premyslela, u obou predchozich tehotenstvi podstoupila vsemozna vysetreni s vysledkem stejnym, jako kdybych je nepodstoupila. Nejsem lehkovazna. Naopak. Pred nedavnem jsem smyslela stejne jako Ty, jenze jsem pochopila, ze nic neni cernobile. Co se nazoru Monty tyce, tezko bys ji mohla za jeji jednani, kdyby opravdu k necemu takovemu doslo, odsuzovat. Duvody jsem popsala. Lidi k ruznym rozhodnutim nuti ruzne zivotni zkusenosti a postoje a nemuzes si myslet, ze jedine ten Tvuj je univerzalne dobry pro kazdeho. Chtelo by to trochu tolerance. Nekdo proste potrat podstoupit nechce a na vychovu postizeneho ditete neni dost silny. Neni o nic lepsi ani horsi nez treba ten, kdo se zrekne svych zdravych deti. Neni velky rozdil mezi zdravymi detmi v DD a nemocnymi v ustavech, pokud uz prepocitavas na penize tak oboje je dost financne narocne. Jako je financne narocny prenatalni screening. Mimochodem, sami lekari uznavaji, ze se na amc posila velke mnozstvi zen diky vysoke falesne pozitivite tripple testu. A amc taky neco stoji. Stejne tak je narocne leceni senioru v ldnkach ci jinych lezaku, a ze jich v nemocnicich je hodne. Myslim, ze co jsem psala prvne neni demagogie, jen objasneni faktu, ze zivot se proste na penize prepocitavat neda. Nebo si myslis, ze zivot jakkoliv postizeneho cloveka ma mensi cenu nez zivot zdraveho cloveka ktery je treba vrah, zlodej, nasilnik nebo kdovi co dalsiho, ovsem ma obe ruce, nohy a ma IQ 100 misto treba IQ 50 jako mivaji downi? Aby bylo jasno tak ja nejsem primarne proti potratum, ale nechci odsuzovat nekoho, kdo se rozhodne jinak nez si myslim ja, ze je spravne. Nemam patent na rozum, stejne jako ani ty ne. Zkus se nad tim zamyslet, nic neni tak jednoduche, jak to tady licis, nelze se omezit jen na to, ze cekam postizene dite tak sup a necham si ho vzit aby nedej boze neskoncilo v ustavu. Nikde nemas zarucene, ze tam neskonci jakekoliv dite ze zdraveho tehotenstvi, stat se muze behem zivota 1000 veci.
(5.1.2010 18:36:23) Mmch moje deti jsou skvele, chytre a po korekcnich operacich budou uplne OK a dokonce i bez nich by mohly prozit plny zivot. Jsem rada, ze je mam, stejne jako budu rada i za to treti, i kdyby zase nebylo uplne zdrave. Holcicka v 5 letech umi cist a psat a to se, myslis, nemela narodit jen proto, ze jeji telesna schranka neni stoprocentne v poradku? Skoro si myslim, ze to ze se mi deti narodily tak jak se narodily me prinutilo hodne premyslet a totalne preskladat zivotni postoje.
(5.1.2010 19:35:54) Ano, je to řešení. Proč ne. Prostě neřeší něco, co podle ní řešitelné není, tak se s tím nestresuje. Mimochodem, naši rodiče s námi taky nechodili k doktorovi, poté co maminka přišla s receptem na tetracyklin a tatínek (veterinář) to vyhodil. Maminka se o tom zmínila na příští kontrole a doktoři prý řekli, aby už na středisko nechodila. Tak nechodila. A naše zuby jsou krásně bílé.
Pokud jde o zakladatelku - moc na ni myslím. Ať se rozhodně tak, jak se sama cítí. A ať si nedělá výčitky kvůli nikomu. Nemá moc smyslu rozebírat, jak bych se rozhodla já, když v té situaci nejsem. Ale domnívám se, že v případě plodu s DS bych se rozhodla pro potrat.
(6.1.2010 9:40:10) zakladatelko,je to moc složitá situace a musí se každý rozhodnout sám,já byla vždy pro si postižené dítě nenechat,zvlášť ve tvém věku,nyní jsem ale 12 tt,na testy teprve čekam,ale nedovedu si představit,že bych své dítě dala pryč,kdyby se něco podobného potvrdilo,na druhou stranu si ale nejsem jista,že bych měla sílu se o postižené dítě starat,je to opravdu těžké rozhodnutí,držím ti palce a věřím,že se rozhodneš správně
(5.1.2010 16:38:25) Meggy,píšeš svůj názor,zato pořád a pořád dokola.Normálně to stačí říct jednou,ne?Takhle tu s Tragikou funguje jako propotratové aktivistky. Přitom ani jedna z vás si tuším potrat v takhle vysokým stupni těhotenství neprožila.
(5.1.2010 16:44:04) Tulko, opisuješ od BŽ? Jak víš, jestli jsem prožila a nebo neprožila potrat? Holka zlatá, dokonce dva potraty. Jo a nezhroutila jsem se, život šel dál, dnes mám 3 krásný děti a rozhodně ničeho nelituju.
(5.1.2010 16:56:20) Promiň, nechci tu vypisovat důvody a příčiny, to je dost osobní. Je to dávno a mé děti mi to všechno vynahrazujou . Ten poslední prďolka je po 4. IVF a na starý kolena . Příroda si někdy zahrává. Ale to sem nepatří. Já jen, že tak nějak vím, o čem píšu a přesto mám názor jaký mám, neboj nebudu ho zas dokola opakovat
(5.1.2010 17:01:22) To je ovšem tvé rozhodnutí,mentorovat tu nebudu.Jenom tím chci říct,že každá tohle prožívání máme prostě jinak,takže jeden správnej postup prostě není
(5.1.2010 16:02:34) Meegy, Jerry se opravdu musí rozhodnout sama, zvážit své postoje, postoje okolí, možnosti, realitu. To sem tak přesně napsala Žluťásek, že k tomu neumím víc dodat. Rozhodnutí je hlavně na ní a já jí jen přeju hodně síly a odvahy udělat to, co ona sama vnímá jako nejlepší/nejméně špatnou/ volbu a pak s tím taky co nejlépe žít. Jen mi ten věk pořád nesedí, není třeba naopak lepší, když má máma dost fyzických a psychických sil? Není tam naopak větší naděje, že situaci zvládne, pořídí si třeba ještě několik dalších dětí (nebo taky ne, podle toho, jak je ona osobně nastavená)? Nést nějaké břímě můžeme kdykoliv, koneckonců naše zákony za plnoprávného člena naší společnosti považují lidi od 18 let, mají (téměř) všechna práva i všechny povinnosti...
(5.1.2010 10:19:08) I když by to bylo vytoužené miminko, šla bych na interupci. Pro muže je zátěž i normální miminko a natož postižené. Zní to tvrdě, ale zkrátka to jsou zkušenosti z mého okolí.
(5.1.2010 11:28:50) Zrovna mi na klíně sedí syn s DS
já nevím Jerry chápu,možná kdyby mi bylo tolik co jí,možná bych na potrat šla,nevímzáleží to na ní,ona bude mít to dítě my ne co tu radíme,každopádně syn je hodny,miloučky atd ale já sama nevím co nás čekanikdy bych ho nikam nedala ani manžel,sourozenci říkaj že taky ne konečny rozhodnutí je na jerry jak to cítí ona a přítel,na dovoleny jsme byli a normálně chodím kam chci,ale jerry nemá asi nikoho na pomocmě osobně sdělení že je podezření na ds vyrazilo dech,byla jsem neštastná,celá rodina,//asi tak minutu jsem uvažovala o ústavu//postupně jsme začli získávat ruzny informace a tak,maly miminko s DS je jako normální miminko bez postižení,až dojde na první učíci věci, pasení trvá to všechno dyl než se to naučí,chce to trpělivostprostě je to jako normální dítě akorát že vše trvá dyl než se něco naučí a taky vím že se nenaučí úplně všechno co normální děti s tím jsme smíření,náš synek mě nabíjí energii vím že mě potřebuje stejně jako jeho stejně stary zdravy bratr,ale jak jsem psala jerry má život před sebou verdikt záleží na ní,já osobně bych nemohla donosit dítě a pak ho dát do ústavu,to raděj ten potrat
(5.1.2010 12:04:18) milá Jerry, radím jít na potrat. Jak tu většina holek psalo, jsi hodně mladá a naděje mít zdravé miminko je velká. Samozřejmě, že pak budeš smutná, možná budeš mít výčitky, ale myslim,že i pro to děťátko to bude lepší. A taky si myslim, že by si na to byla dost sama. Chlapi i když mají doma zdravé děti, tak většinou moc nepomáhají, natož takhle. Až budeš třeba hodně na dně a nervy budete mít oba v kýblu, tak by ti třeba mohl předhodit, že on ti radil potrat. a rozhodně to neznamená, že je to špatný chlap. Od přírody jsme my ty pečovatelky. Dneska se od chlapa čeká, že bude dítě přebalovat, věnovat mu čas, bude nás chápat a ještě domů nosit dobré prachy. je toho na ně moc.
(5.1.2010 12:19:03) tak tvrdit, že i pro dětátko to bude lepší (potrat) je dle mého dost mimo nikdy bych nikomu neradila, to si každá musí vyřešit sama
(5.1.2010 13:21:35) ahoj, mohu ti pouze napsat co bych udělala já sama,je to stejně jen na tobě mám kamarádku,která šla na potrat právě s miminkem,které mělo tuto diagnozu,a tento zásah do života psychicky nezvládla,musela prožít porod předem zabitého dítěte a říkala,že to bylo nad její síly,dodnes lituje ,říkala,že by se o miminko nezvládla starat,ale po této zkušenosti by ho radši dala k adopci,jsou lidé,kteří tyto děti přijímají s láskou navzdory vší práci okolo,další moje kamarádka vychovává dítě s ds a já upřímně ještě neviděla dítě,které umí dávat tolik lásky,ona taky nevěděla jestli to zvládne,ale nakonec láska zvítězila je to její třetí dítě a ještě má čtvrté zdravé ,já bych dítě donosila a kdybych to nezvládala dala bych ho radši k adopci než zabila
(5.1.2010 13:47:56) samozřejmě, ale víš jak to v životě chodí. Všechno se vyvíjí a nemůžeš dopředu něco slíbit, když nevíš jak ta situace bude opravdu vypadat. Sama mám naštěstí zdravé děti a přesto narození prvního mi převrátilo život naruby (asi jako každé ženě). Manžel například před narozením prvního i uvažoval, že by šel na mateřskou, ale pak sám uznal, že na tohle zkrátka trpělivost nemá. A přesto že naše obě děti velmi miluje, tak to s nima moc neumí, nemá trpělivost. přesto si myslím, že je dobrej táta, například svým vzorem je pracovitý, chová se k nám výborně,ale stejně jsem na většinu věcí okolo dětí sama. A tak by nejspíš i měla Jerry. A to neznamená, že její partner je špatný
(5.1.2010 14:32:23) Problematice DS houby rozumím, přesto si dovolím zpochybnit jedno tvrzení, které tu padlo. A to, že do ústavu lze dát postižené dítě vždy. V blízkém okolí případ téměř osmnáctileté DS dívky, kterou se její matka už nějakou dobu snaží umístit do nějakého stacionáře či ústavu. Jedná se o těžší formu, děvče je velké, silné a velmi agresivní. Doma ohrožuje své sourozence i rodiče. Právě díky agresivitě a nezvladatelnému chování ji již několik ústavů odmítlo.
(5.1.2010 14:59:56) Umístit jakkoli postiženého člověka, ať už mentálně nebo s DS či jiným postižením do ústavu nebo stacionáře je nemožné, pokud se dotyčný projevuje agresivně a je nebezpečný sobě a svému okolí. Ono je těžké sehnat místo pro člověka bez agresivních sklonů natož takového.
Na místě Jerry bych s klidným svědomím volila přerušení. Je mlaďounká, život před sebou.
(5.1.2010 15:31:24) Já se spíš obávám, že se Jerry rozhodla jednoznačně pod vlivem emocí na základě videa, které sem se svým obvyklým jemnocitem vložila Mickey...a že nebude zvažovat další aspekty.
Nicméně, její situace vůbec jednoznačná není - relativní "starý" partner, de facto o generaci, který by měl co dělat, aby postavil do života i zdravé dítě, natož takovéhle. Mladounká nezkušená partnerka...a nulová podpora příbuzenstva, která je v takových případech k nezaplacení...já nevím, asi bych se osobně rozhodla pro NE, i když samozřejmě, dopředu to nikdy vědět nemůžu.
A jinak - ty ohlasy H a M aj...zas nejsem tak znalá, ale mám pocit, že konkrétně ona žije v cizině...pokud ano...tak tam jsou podmínky zcela jiné. V CR téměř neexistují zkrácené úvazky i pro matky zdravých dětí...zaměstnanost matek postižených dětí v CR myslím bude téměř zanedbatelná. Prostě tu nejsou na to podmínky, tady je rodina s takovým dítětem ráda, že je ráda. A jak tady zaznělo, kolem stacionářů atd. je velký otazník...ale i stacionáře nejsou odkladiště třeba na 8 hodin...většinou je to na kratší dobu...
Já bych situaci Jerry i v případě, že to dopadne jakžtakž "dobře" viděla tak, že ona bude muset zůstat v domácnosti a partner bude dělat od nevidím do nevidím, aby je uživil...pokud partner zůstane a ustojí to...a popřípadě si občas oni zajistí nějaké to pohlídání na pár hodin ve stacionáři - některé se platí, jiné ne.
Tohle všechno by měla brát v potaz, nejen emotivní video. Mrzí mě, že je vůbec někdo tady schopný takové video dát. Přijde mi, že je to úmyslná zlomyslnost, rozrývání cizích ran.
(5.1.2010 15:46:05) Fili, moc hezky jsi to napsala To že HM žije v cizině jsem netušila, to měla holka říct dřív, tam je situace úúúplně jiná než v ČR.
(5.1.2010 15:55:15) Sanžím se dopočítat, kolik maminek s dětmi s DS ve věku školky a starších, které osobně znám, pracuje. Odhaduju, že asi jedna čtvrtina z nich nepracuje, u ostatních děti normálně chodí do škol a školek (nebo je hlídá někdo z rodiny - to když jim ještě nebyly tři) a mámy pracují. Většinou se snaží nemít plný úvazek, ale vždycky to samozřejmě nejde.
(5.1.2010 16:02:09) Žabátko, to co mi píšeš, je čirá demagogie. Já reagovala na Monty, která by downa porodila a dala do ústavu. To mi zkrátka přijde jako daleko horší varianta, než jít na potrat.
(5.1.2010 18:16:01) Jerry, pokud nejsi rozhodnutá, zajdi někam mezi děti s DS, poptej se rodičů, pečovatelek, promluv si s vlastní rodinou a ještě jednou s manželem. Pak se rozhodni. Pokud jsi rozhodnutá pro potrat, zkus se tím netrápit (já vím je to těžké) a zařídit se podle tvého/vašeho rozhodnutí. Já osobně jsem se rozhodla pro donošení dítěte s VVV neslučitelnou se životem. Byl to boj, nejdřív sama se sebou, poté s lékaři (neskutečné chování českých lékařů). Ale mám v duši "klid". Takže přeji ti, aby ses rozhodla tak jak to cítíš. Já osobně nevím jak bych se rozhodla, nemůžu říct dokud to neprožiji. Držím palce.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
psala jsem že v těhu byli testy naopak negativní a narodili se dvojčata a jedno má DS.i kdybych to věděla nechali by jsme si ho i tak.
.
Holt nepochopil (a dodnes nechápe) smysl plošného genetického testování, což jsem fakt ráda
V její náručí
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Zimní běh na Blaník
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)