| Tereza86 | 
 |
(9.11.2009 21:34:39)
Ahoj holky, mám prosbičku. Máte někdo zkušenost s přítomností partnera u porodu? A jak vás (ho) připraví předporodní kurzy na porod? Moje drahá polovička zkrátka chce být u porodu za každou cenu a já bych ráda věděla, jestli vás přítomnost partnera skutečně uklidnila, nebo jestli to mělo opačný efekt... Děkuji za odpovědi, T. 
|
| hankuba/Kubík06/Eliška09 | 
|
(9.11.2009 21:36:38)
Manžela sem měla při obouch porodech,a bez něj bych to snad ani nezvládla!!!Byl mi opravdu oporou,a sem ráda,že sme tyto chvíle mohli prožit spolu
A k tomu kurzu,dozvíte se teorii,nám třeba i řikali jak chlap může pomoci masážemi atd.atd.Každej kurzík je trošku jinačí
|
| Tereza86 |
|
(9.11.2009 21:40:02)
Tenhle názor mi řekla už i kamarádka, na druhou stranu jsem četla o mamince, kterou přítomnost manžela jen znervózňovala... Je to určitě o povaze partnera, je pravda, že já se trošku bojím, aby neležel na podlaze dřív, než vůbec porod začne...
|
| *MaF* | 
|
(9.11.2009 21:50:18)
Tak lepsi je ho tam mit a kdyztak ho pak poslat pryc, nez ho pak nekde dlouho schanet az ho tam pak fakt chcit budes.
ja sem chlapa u porodu mela, pro me to byla opora, opravdu bych nedokazala si zajit pro sestru ze neco potrebuju. a pak taky videt ho jak si chova syna a breci u toho, na to nikdy nezapomenu 
|
| Snapeová | 
|
(9.11.2009 21:55:10)
Rodila jsem 2x, jednou bez manžela a jednou s manželem. Popravdě řečeno, kdybych ještě někdy náhodou rodila, tak jedině bez. Ale je fakt, že manžel se tam nehrnul, po porodu nebrečel a podal mi synka s tím, že jede do práce na oběd
Jinak je bezvadnej táta, ale na tohle nějak není.
|
|
|
| Zrzeček |
|
(10.11.2009 9:41:57)
Myslím, že se nemusíš bát. Můj muž nesnáší odběry krve, nesmí se na ně dívat a přesto porod zvládl naprosto v pohodě, nedokážu si představit, že by tam se mnou nebyl. A to jsem ztratila hodně krve, takže pohled to asi moc příjemný nebyl.
|
|
|
|
| a je to? |
|
(9.11.2009 21:39:44)
Na kurzy jsem nechodila, nějak nebyl čas.Můj u porodu byl. Měla jsem do koho kousat, měla jsem komu nadávat a nakonec, když už jsem nemohla, tak mi jemně skočil na břuch, aby malá konečně vylezla.
Pohoda - avšak nikdy více 
|
|
| Štířice | 
|
(9.11.2009 21:39:56)
Před porodem jsem si nedokázala představit co tam semnou bude dělat,ale chtěla jsem ho tam. Byl u porodu a dnes si nedokážu představit, že by tam nebyl. Než se porod rozběhl měla jsem si s kým povídat(když zrovna nebyla kontrakce),při samotném porodu mě držel za ruku,nemluvil jen mě držel a já byla ráda, že tam je a po porodu zašel se setrou malou omýt,podepsat,byl u jejího vyšetření a pak nás nechali ještě 2 hodiny všechny tři pohromadě.Prožívali jsem to spolu. Kdybych tam byla sama ta radost by byla poloviční.
|
| Štířice |
|
(9.11.2009 21:42:17)
Jo a na předporod. kurzu nás sestra provedla po porodnici a co se chlapů týče jen jim pověděla jak by mohli rodičce pomoci. Co můžou a co ne.
|
| Štířice |
|
(9.11.2009 21:45:13)
Manžel mé kamarádky zas nechtěl být u porodu,pže měl hrůzu z toho že ji uvidí trpět a nezvládne to. Nakonec tam byl a byl v pohodě a rád, že ji mohl být oporou. Fakt nejvíce záleží na povaze těch konkrétních lidí.
|
|
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(9.11.2009 21:45:13)
Tak já chtěla napsat to stejné jako Veronika, mám ušetřenou práci :o)
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(9.11.2009 22:03:09)
Taky jsme to měli velmi podobně. Jen na žádném kurzu jsme nebyli.
|
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(9.11.2009 21:42:20)
Já jsem za to byla moc ráda. Poprvé mi nebyl fakticky nic platný, absolvovali jsme jen pohovor s prohlídkou v porodnici, ale jen to, že tam byl mělo pro mně osobně cenu, myslím, že i pro jeho vztah s klukem. Podruhé jsem ho tam moc chtěla, byla jsem tam hodně sama, cítila jsem, že je něco špatně, a tam jsem po něm moc volala, byl tam jen na poslední půl hodinu. Bohužel jsem rodila v porodnici, kde se mnou nemohl být v první době porodní, dokud jsem nebyla na sále, to by mi byl platnější, mohli jsme si povídat, masírovat mi záda a tak, ale i na tom sále mi byl moc užitečný.
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(9.11.2009 21:54:12)
To se těžko soudí, jsou i chlapi, co by se hned vyvrátili nebo prý i takoví co pak nechcou s manželkou souložit, když vidí porod pak jsou ti normální, co tam jsou, podpoří tě, podá ti co potřebuješ, pomasíruje tě, prostě je to hodně velká psychická podpora a já bych nikdy neměnila. Bacha, jsou i ty případy chlapů, kteří začnou při porodu poučovat , nakopat je někde naštěstí já mám toho normálního. Bylo to moc krásné být u narození naši malé spolu fakt je to o povaze
|
|
|
| vendyna (Janinka + Alenka) | 
|
(9.11.2009 22:03:43)
uff, ještě, že tam byl!!! A byl rád, i když vykulenej.
A půjde znova, to je hotovka, snad zvládnem organizaci odjezdu a odvozu prvorozené na hlídání a mě do porodnice zároveň.
Záleží na chlapovi,pokud chce, nemělo by se mu bránit, myslim, že pokazit tam nic nemůže, kdyby omdlel, zvracel apod. vždycky je možnost se vypařit bokem, stačí rozumná domluva předem, ne?
|
|
| Vítr z hor | 
|
(9.11.2009 22:06:28)
Když jsem zjistila, že budu mít SC v celkové narkóze, zamítla jsem tatínka a vylobbovala na doktorech kamarádku, takto lékařku. Cukali se děsně, ale hrozilo, že sbalím kreditní kartu a v pyžamu zdrhnu taxíkem. Podle toho, jak se dři projevovali (dost nekompetentně, jeden ještě k tomu dostal nejhorší hysterický záchvat, co jsem kdy slyšela, ve vedlejším pokoji a vzápětí přišel cukrovat ke mě) - ještě když jsem byla při smyslech, nedokázala jsem jim důvěřovat, taky se se mnou vůbec nebavili. S kamarádkou sice taky ne, ale nechali jí aspoň stát u dveří, předem mě instruovala, co mám dělat před a po, na co se ptát, co a kdy požadovat. Zorganizovala a postavila do latě rodinu hřadující na chodbě. Nikdy jí nebudu schopna dostatečně poděkovat. Denně je u několika porodů, tak z toho mého dokázala i ode dveří vydedukovat (a posléze reprodukovat) spoustu věcí. Např. ztrátu krve, rychlost operace, stav dětí, práci neonatologů, schopnosti lékařky vedoucí porod atd. Od vážených lékařů, kteří mě operovali jsem se nedozvěděla NIC. Ani slovo.
|
|
| helena | •
|
(9.11.2009 22:08:46)
u mňa pri prvom nebol. pri ďalších ano, potom som si vravela, ako som to mohla prvýkrát vydržať sama...
narodenie dieťaťa je obrovský zážitok, ktorý sa predsa týka obidvoch rodičov, mali by pritom byť obaja, podľa mňa je to v žiote ich dvoch veľká vec, ktorú by proste mali zažiť spolu!
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(9.11.2009 22:15:11)
popravdě mi byl takovou oporou,že se celou dobu schovával za plentou jak se bál..a občas na mě zpoza té plenty nakukoval a posílal mi vzdušné polibky.nebýt jeho přítomnosti,nikdy bych se při porodu tolik nenachechtala
|
|
|
| simka02 | 
|
(9.11.2009 22:14:56)
Dobře, že tam byl. Když jsem ho přesvědčovala, že fakt brečím, abych si ulevila a ne že umírám, nesoustředila jsem se tolik na bolest. :) Taky bylo moc prima, že mi na začátku krátil čas (pak už mi hrozně rychle ubíhal sám). A určitě bylo skvělé, když mě po porodu museli při narkóze vybavit placentu, že byl s miminkem on a ne sestra nebo inkubátor.
|
| Sluní* | 
|
(9.11.2009 22:30:03)
My jsme kurz pro tatínky nestihli, syn byl rychlejší:) Každopádně manžel k porodu nechtěl a prý pokud na tom budu trvat, tak půjde. Já chtěla, takže šel:) Byla jsem moc ráda, že tam je, i když v kontrakcích nesměl ani mluvit:)))A jak tu někdo psal, když už šlo do tuhýho, tak bych ani neměla sílu volat na PA, takže to zařizoval on. Pak když se malej narodil, tak to bylo krásný, šel ho podepsat a byl u měření atd. Bohužel nám ho pak odnesli na JIP, takže jsme si to ležení 2 hodin s miminkem na sále neužili. Každopádně jsem moc ráda, že tam byl
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(9.11.2009 22:34:05)
já tam manžela chtěla. Například proto, aby se ke mně chovali líp, kdyby třeba prudili a já se nebyla schopná bránit. Věděli jsme oba přesně jak si porod přeju a on tam byl to myšlení schopné ego, tj zástupce mého mozku, zatímco já jsem odcestovala kamsi do astrálních krajin....Při prvním porodu mě pět hodin v kuse masíroval ve sprše tak urputně, že mu skoro ochrnula ruka. Bezvadně pomáhal při tlačení, nadzvedával a držel mě. Při druhém porodu povinně dozoroval aby nám synáčka nevyměnili, což se nám stalo v podolí- sice ne na porodním sále, ale později v sesterně. Byla jsem paranoidní a nechtěla jsem pustit chlapečka z očí. Nemůžu říct, že bych bez něj ty porody nedala, ale prožít je s někým koho tak miluju jako manžu bylo príma.
|
|
| Sofinka09 | 
|
(9.11.2009 22:39:23)
Ano měla jsem drahouška u porodu a moc mi to pomohlo i když v těch největších bolestech jsem na něj byla jednou"zlá" hladil mě po ruce a mě to nějak v tu chvíli vadilo Jinak to bylo nádherný hlavně po porodu, když jsme mohli být s naší holčičkou na porodním sále a mohli si v klidu vychutnat tu nezapomenutelnou poporodní atmosféru Pak byl se mnou můj miláček ještě 5dní na pokoji šestinedělí spinkal s námi a bylo to moc hezký jak se o nás staral Na žádném předporodním kurzu nebyl, proč taky 
|
| Anni&Annika | 
|
(9.11.2009 22:59:49)
oba jsme se pred porodem shodli, ze on u toho byt nechce a ja ho tam taky nechci....nakonec zustal a bylo to nadherne...a nejkrasnejsi okamzik byl, kdyz se mala narodila a my byli najednou uplne samy s malou a pustili za mnou jeste tu starsi...bylo ticho, krasne a jen my 4ri
|
|
|
| Nerfka+2 | 
|
(9.11.2009 23:10:53)
Terezo, taky jsem svého muže podceňovala a myslela si, že se tam zklátí.
Ale byl machr a opravdu mi pomohl. Sice chudák spíše bezradně koukal a podporoval více méně slovně, ale když došlo na "lámání chleba", tak se mnou i tlačil a ty slzy v očích na konci nikdy nezapomenu.
Hlavně pak minimálně měsíc všude chodil a říkal, jak si mě váží, jaký jsem machr a tak....
Prostě prožil si to se mnou a ví, o co jde a co nás to stálo sil.
Jinak můj porod byl v pohodě, ale přiznám se, že jsem si ho brala i proto, aby byl takovým mým "tiskovým mluvčím" v případě, kdy by to bylo potřeba. Znal moje požadavky a když tak by se za mě doufám postavil. Přeci jen ho neklátí bolesti a může jakš takš střízlivě myslet.
Záleží taky, jak se cítíš ty, jestli ho tam chceš. Přeju hodně štěstí...
|
|
| Lysil | 
|
(9.11.2009 23:13:53)
já měla partnera u porodu omylem, on nechtěl, vyhrožoval, že omdlí, ale rodila jsem v jiné porodnici, než kde jsem byla registrovaná, a jeli jsme sanitkou, saniťáci mu dovolili jet s námi, potom mě doprovodil na příjem a tam nějak automaticky usoudili, že jde k porodu, dali mu věci na převlečení, nebránil se a najednou byl na sále . Byla jsem moc ráda, že tam je, i když nic nedělal (předporodní kurzy jsme neabsolvovali), jen tam tiše seděl a sem tam jsme se drželi za ruku. Taky mi podával lahev s vodou, jelikož mě drželi na lůžku na monitoru v kuse asi pět hodin.
Nakonec byl porod velký zážitek i pro něj, držel syna v náručí dřív než já, byl velmi dojatý, v tu chvíli nás to hodně spojilo.
|
| sladidko+Nikolka08,Michálek10 | 
|
(9.11.2009 23:29:04)
Můj byl u porodu a jsem za to ráda. On sám je taky rád, po porodu mi řekl, že kdyby to neviděl a neprožil se mnou, neuvěří, co to stojí slz,bolesti a námahy a žil by v domění, že jsem "to" prostě jen vyprdla.
|
|
|
| Balbína | 
|
(9.11.2009 23:21:12)
poprvé jsem ho u porodu řekněme ignorovala. Nenaplánuješ si to dopředu, prostě to tak bylo. Cítila jsem, že tam mám někoho svého, to jp. Od začátku jsem měla veliké bolesti, byla u mě pořád porodní asistentka.
U druhého porodu u mě asistentka pořád nebyla a manžela jsem tam hodně ocenila. "Hlídal mě", pomáhal mi ve sprše, prostě úplně jiné než u prvního. Bolesti byly ošklivé až posledních 20 min.
U obou porodů jsem také byla ráda, že choval naše miminko. Nemohla jsem ho chovat hned a bylo skvělé, že bylo u tatínka. Tak asi tak.
|
|
| červík + V. 6/03 + L. 5/08 | 
|
(9.11.2009 23:52:21)
já si porody bez partnera nedovedu představit
podával mi osušku, pití, pomáhal mi ze sprchy, vany,..
fotil kluky
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(10.11.2009 7:13:03)
U prvního porodu se mnou byl, ale ačkoliv se snažil, nehroutil se a ani nic podobného, byl mi na obtíž. Chtěla jsem se soustředit jen na sebe a na miminko, tak jsem ho poslala pryč v době, kdy sestřička říkala, že to bude trvat minimálně tak hodinku. Došel k našim, dostal kafe a v tu chvíli jsem mu volala, že máme Terezku, když odešel, najednou to šlo jako po másle, přijel a byl ty dvě hodiny s námi, to už mi nevadil ... A u Míši nebyl vůbec, vyhovovalo mi to tak, konečně porod všeho všudy trval snad hodinu. A kdybych rodila někdy potřetí, rozhodně sama nebo možná kdyby to trvalo dlouho, tak zpočátku bych manžela vzala s tím, že až já řeknu, tak půjde pryč.
|
|
| Leny+3 | 
|
(10.11.2009 7:54:17)
Měla jsem manžela u všech 3 porodůa byla jsem za to moc ráda, pomohl, všechno zařídil, běhal pro sestru, podával pití, blicí misky, pomáhal ze sprchy, šel s miminkem, fotil, prostě k nezaplacení
|
|
| Čekatel na smazání | 
|
(10.11.2009 8:01:58)
Manželka byla prý moc ráda když jsem tam s ní byl, hlavně jako psychická opora, že na to není sama.
|
|
| Gora | 
|
(10.11.2009 8:10:04)
Můj manžel byl u obou porodů, a byla jsem mu za to opravdu vděčná. Byl opravdovou oporou - masíroval mi záda, dodával odvahu, a nechal si mnou drtit ruce. Bez něj bych to zvládala mnohem hůře. U prvního ho sice museli ke konci poslat ven, protože se porod hodně zkomplikoval, tak u toho nesměl být, ale jinak byl po celou dobu se mnou, a podruhé byl celou dobu, a sám říká, že je moc rád, že byl u obou.
|
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(10.11.2009 8:42:22)
Mě manžel u porodu uklidňoval. Tedy jeho přítomnost. že všechno sleduje, kdyby se něco dělo, tak má větší přehled než já, přeci jen bolestí trochu oblblá. Taky mi pomáhalo, že mi drží hlavu na prsou, na to jsem vůbec neměla při porodu sílu. A pak ten nádhernej pocit společný euforie, to stálo za to.
Byl u obou porodů a je rád a já taky.
Předporodní kurz jsme neabsolvovali ani jeden, přišlo mi to zbytečný, protože v hodině H jsem stejně všechny naučená a vyčtená moudra zapomněla a řídila se instinktem nebo tím co mi poradila porodní asistentka. A od manžela jsem nečekala nic jiného, než že tam bude stát a sledovat to.
|
|
| Radka + 2 | •
|
(10.11.2009 9:02:21)
Pokud tam chce být, ok. Pokud chceš ty, aby tam byl, ok.
Byla jsem ráda, že tam byl, jen proto, že si myslím, že to je jedna z nejvýznamějších věcí (aspoň pro mě) a zdálo se mi, že by měl být při tom a taky proto, aby pak neříkal jako dřív: "O co jde, zatlačíš a je venku."
Bohužel následky jsou, že z toho měl dlouho trauma, mladší dítě upřímně neměl rád a mám pocit, že k němu našel vztah tak kolem 2 let - od tří ho má snad i rád. Doteď se v noci budí :(
Co se týče uklidnění, prakticky jsem ho tam nevnímala, vnímala jsem jen svoje tělo. Byl tam fajn, když mi zabral epidurál, konečně jsem začala vnímat, do té doby jsem byla spíš v černé tmě, a měla si s kým povídat :) A taky když jsem po porodu omdlela a sestřička by mě opravdu odnést nezvládla. Musela jsem se až smát, když říkal: "Sice 50 kilo, ale dole zašitá, tamhle hadička, tamhle hadička, nebylo tě za co chytnout"
Už bych ho tam nechtěla.
|
|
| Katka. | 
|
(10.11.2009 9:25:35)
Na předporodní kurzy jsme nechodili, manžela jsem u porodu měla.
Brali jsme to oba jako normální a přirozenou věc, že jsme si dítě spolu udělali, tak ho "spolu i porodíme"
|
| ChemicalJane + 4 | 
|
(10.11.2009 9:54:22)
já jsem psala názor pod zakladatelkou...
manžel u proodu byl, bylo to výborné!!! k druhému porodu půjde 100% taky! Mohla jsem vypnout a soustředit se jen a jen porod.. byl tam se mnou posledních 6h (před tím jsem byla na hekárně a nemohla jsem tam být s ním...) a uteklo mi to velice rychle.. bylo 10, on přišel, najednou bylo 12 a najednou půl 4 a my byly rodiče.... nebýt jeho, asi bych to nezvládla.. vnímala jsem jen jeho, jak často a zdali vůbec tam byla PA nebo dr vůůbec netušim, cokoli chtěli, musel mi to říct mnaža, jinak bych nic nedělala, jak řikam, nikoho jsme nevnímala... jsem mu za to nesmírně vděčná, že tam byl!!!
jak už tu někdo psal, když jsem si ho společně udělali, tak jsme si tu naší přinceznu taky společně porodili!!
|
|
|
| Horama | 
|
(10.11.2009 9:59:47)
Záleží na povaze partnera, nějaký šílený zmatkář a plašil tě může spíš vynervovat, průměrně rozumný chlap je podle mě přínosem. Já jsem manžela u porodu měla. Skončilo to sice císařem, takže nemůžu posoudit, jak bych jeho přítomnost ocenila/neocenila v závěru normálního porodu, ale ze zkušenosti ze šesti hodin kontrakcí a následně přípravy na operaci bych tvrdila, že chlap k porodu patří.
|
|
| Lassie66 | 
|
(10.11.2009 11:58:33)
Jsem ráda, že jsem ho tam měla(2x). A ta společná radost, kterou jsme spolu sdíleli hned po narození dětí stála určitě za to. Někdy mu závidím, že vše vnímal tak nějak jinak, obě děti vlastně viděl dřív, než já - já je začala vnímat až zabalené, když jim koukaly jen hlavičky(synka jsem měla na břiše, ale asi jen 10 vteřin, pak ho odnesli na ošetření).
|
|
| adelaide k. | 
|
(10.11.2009 12:08:51)
Terezo, pokud ho tam chceš a on chce taky tak není co řešit ne? když ti tady 50 lidí napíše že to bylo super, přece neznamená že to tak bude i pro vás a naopak
Pokud si nejsi jistá, tak se domluvte, že půjde a když ti to nebude vyhovovat, tak odejde.
|
|
| Šešule | 
|
(10.11.2009 12:33:15)
Já partnera u porodu měla. Přijeli jsme tam první večer a syn se narodil druhý den v noci, tak jsem byla ráda, že jsem v porodnici nebyla celou dobu sama. Napodruhé bych si s sebou vzala radši dulu a muže nechala doma. Ne, že by mi tam vadil, ale přišlo by mi to praktičtější- muž se synem doma, já rodím se ženskou, co ví, co dělá
|
|
| holka anonymka | 
|
(10.11.2009 12:37:04)
Můj býv. manžel u porodu zpočátku být nechtěl. Prý nemůže vidět krev, operace apod.
Vysvětlila jsem mu, že ho chci mít blízko v době, kdy budu mít porodní bolesti, budu střídavě chodit a občas se o něj ráda opřu. (nakonec jsme si i povídali vtipy)
Jeho nejdůležitější role, která mi pomůže, že bude dávat pozor, aby se mnou zacházeli slušně a rozhodovali se včas.
Přímo při porodu jsem ani nestála o jeho přítomnost, byli jsme domluveni, že si bude stát někde opodál. Když se syn narodil, sestra si ho zavolala, že půjdou malého společně změřit, zvážit apod.
Já i manžel jsme byli s tímto velmi spokojení. Byl na sebe velmi pyšný )) a já měla také svůj klid.
Na žádné kurzy jsme nechodili, ale - dříve jsem v porodnici pár měsíců (po škole) jako pomocná síla pracovala, takže jsem sál a jeho provoz znala dokonale..
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)