| Safron77 Jéňa 04/05 Áňa 11/07 | 
 |
(25.6.2009 17:29:40)
Dneska jsem si pročetla několik témat na téma depky na MD, a musím se také zařadit mezi "postižené" . Zajímalo by mě co na tento stav říká, Vaše drahá polovička...u nás když už to opravdu je hodně vyhrocené, dáme děti spát a já se prostě vypovídám a kolikrát to skončí i slzami... v tu chvíli má velké pochopení a dává návrhy jak z toho ven ,ale druhý den většinou skutek utek...jak jste na tom Vy ?
|
| Insula | 
|
(25.6.2009 17:31:29)
Manžel absolutně nechápe, o čem mluvím a z čeho můžu mít depresi, když jsem doma a "válím" si šunky. Tak asi tak. 
|
| Petra+3 | 
|
(25.6.2009 17:33:56)
to je presne postoj môjho muža. A ešte čo by on za to dal môcť tráviť toľko času s deťmi
|
| Safron77 Jéňa 04/05 Áňa 11/07 |
|
(25.6.2009 17:39:23)
no ten muj, rika, ze chape jak mi je, ze on by s detma nevydrzel ani nahodou cely den v kuse, po 2 hodinach uz me nahani, abych si je vzala na povel..ze ma naprosty narok na tyhle stavy...ale nijak mi z toho nepomuze..nejak mu nezbyva cas na jejich hlidani..jinak me taky prcky nema kdo hlidat od te doby co jsme se prstehovali..
|
| Markét+2kluci | 
|
(26.6.2009 11:22:52)
Safron, takové depky musí mít každá.
I když je moje dítko fakt zlatý, má 20 měs. a skoro nezlobí, stjejně je to občas na palici a člověk vybuchne ani neví jak a pak je celý den v tahu. Jsem naštvaná, mámpocit že mě nikdo nechápe a nikdo mi nepomůže...
Chlap dojde z práce když nejdřív tak v 5, malýho v 6 koupu,pak ho dá spát, ale tím to končí. O víkendu pracuje a tam nechce aby se mu pletl. Ale zase si ho vezme pak třeba i na 2 hodiny na procházku a já si odpočnu.
Tak ymi hodně hlídá moje mamka, kdykoli potřebuju, když jsem nemocná i třeba na 3 dny než mi zaberou prášky, celý den o víkendu když si chci uklidit apod.
Chlap taky uznává že dá dítě záhul a ani za nic by se nechtěl starat celý den, ale taky to neznamená že by mi nějak pomohl, ať už se synem nebo s domácností. Nádobí, myčka, vaření, praní, žehlení, nákupy a prostě všechno kolem placení a syna je na mě. A jemu to přijde naprosto v pořádku, protože on přeci chodí do práce.
|
|
|
|
| Bára82 | 
|
(25.6.2009 22:30:44)
Jediné depky,které mám jsou vždy poté, co můj mužík nechápe, že jsem nestihla to a to... a že si stěžuju, že jsem unavená apod. V takových chvílích bych ho přiškrtila a nechala na týden s dcerkou doma. V životě to nepochopí chlap, který nebyl s dítětem déle než hodinu (případ mého manžílka)Párkrát, když jsem byla pryč, po hodině volá, kdy přijdu domů!!. Také jsem si myslela, že bude víc pomáhat, ale bohužel, to jde radši uvařit, ale nechápe, že bych potřebovala také si od dcerky odpočinout,Simonka je miláček,ale pěkný drak a starám se non stop já :-(. Jediné hlídání z jeho strany bylo, když ji vzal spící na procházku, když jsem dělala státnice, teď max. z gauče.Teď mám doma miniškoličku a když tu máme prťata, tak se aspoň Síma vyřádí s nima pořádně fyzicky a já zasahuji jen v takových klidových částech  .
Uf, jsem si ulevila .
Gratuluji a tiše závidím maminkám, jejichž muž se po pár týdnech nadšení nepřestal starat a děkuji maminkám, kt. mají něco podobného, že to napíší a já se uklidňuji, že je vlastně málo těch mužů "záviděníhodných".
|
|
|
| VERI + V6/08 + bříško | 
|
(25.6.2009 17:40:29)
Manželova reakce, když chci nějakou pomoc a podporu v péči o naše dítě, obvykle bývá ve stylu.. "Však to je to JEDINÉ, co máš na práci" 
Nechápe, že si tady nehraju celý den s malým, ale taky udržuju v chodu celou domácnost.. když pak náhodou na chcíli hlídá malého a má mu k tomu třeba uvařit čaj, tak to je problém, protože on přece hlídá dítě, ne 
Jednou jsem to "JEDINÉ" dovedla do důsledku a opravdu se věnovala jen Viktorovi... trošku mu to došlo, když nebylo navařeno, uklizeno, atd... když tak přemýšlím, ccelkem rychle tuto lekci zapoměl..
|
| Safron77 Jéňa 04/05 Áňa 11/07 |
|
(25.6.2009 17:43:23)
kamaradka tuto metodu praktikovala tyden, ma 3 deti z toho jedno postizene , u ni to zabralo..zatim ji to funguje porad...ja ale nejak nemuzu sebrat odvahu? to udelat..
|
| Mamča + 4 ♥ | 
|
(25.6.2009 17:51:33)
A co třeba vážně rezignovat???
Mám 4, lae neslyšela jsem, že se flákám, naopak, chodí na 12tky krátký/dlouhý týden a ještě mi s nimi pomůže...ALE!!!!!
Poslední dobou přestal brát na vědomí, že nejsem otrokem svých/našich dětí a tak jedu příští týden pryč, aby pochopil, zač je toho loket. Beru s sebou jen tu nejmenší, v noci ještěš kojím a přes den taky, ale jinak bude na to sám...Sice mu navařím, ale nebude na všechny dny, co doma nebudu....a jsem zvědavá, jak to dopadne.....On ví, že jedu pryč....ale postarat se musí....
|
| Kislice+2 |
|
(25.6.2009 23:06:30)
na SPEKTRUM davaji vyborny porad...jmenuje se to MAMINKA STAVKUJE...presne o tom, ze chlapum co rikaji, ze nechapou, co tem zenskym vadi, kdyz se jen staraji o deti a jsou doma daji manzelky za vyucenou tim, ze odjedou na vikend do lazdni...chlapi se staraji o deti+ domacnost, jeste jim to treba zenske opepri tim, ze jim bud vezmou mikrovlnku (aby poradne varil a nesidil to polotovary) anebo zamknou mycku (abys videl, jaka to byla pakarna, kdyz jsi mi leta nechtel koupit mycku) anebo prikazou jezdit na nakupy MHD (jako museji ony...) ty chlapy pak muzou celou dobu z hotelu pozorovat (maji tam vsude po baraku kamery nainstalovane...) a v nedeli ti chlapi moooc radi uznaji jaka to je pakarna a ze by to delat FAKT nechteli...ja se u toho dost bavim, obcas neco nahraju a pustim svemu muzi...i kdyz on zrovna nepatri mezi ty co ani nevedi jak se zapina pracka (i taci tam jsou) anebo ktere je deti nejoblibenejsi jidlo....a ze tam takovejch tatinku je
holky, nedepcete...ja mivam depky samo taky...vetsinou pomuze vypadnout do fitka, mam ho nastesti za bukem a za hodku a ctvrt jsem zpatky, takze to muj muz pohlida naprosto bez problemu i 4 x tydne...ale nejvic mi stejne pomuze kdyz si uvedomim, ze tohle obdobi- myslim MD - utece a z celkoveho pohledu mozna bude tim nejkrasnejsim obdobim na ktere budu vlastne zpetne vzpominat....protoze buhvi co s detickama budeme resit treba v puberte...apodobne...tak hlavu vzhuru...bude lip (nebo hur) 
|
|
|
|
|
| Larinka+3svišti | 
|
(25.6.2009 17:43:48)
úplně stejně.Nejhorší je,že já to pak v sobě hlavně dusím,takže i ten vztah je pak naprd.Takže když "bouchnou saze",tak prostě bulí a bulím a nejde to zastavit a při tom si to nejlíp vyříkáme.No a pak fungujem na stavu,na jakým jsme se dohodli cca týdne,ale pak to stejně zase zajede do starých kolejí.A že v poslední době depkuju hodně často,protože děti jsou pořád nemocný,pořád se u nás doma něco se*e-spotřebiče,auta,peníze nejsou,když je MM jde vydělávat,tak zase není pořád doma,takže takovej bludnej začarovanej kruh
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(25.6.2009 17:54:31)
I to je důvod, proč jedu pryč-máme menší krizi, která mimojiné zahrnuje i to, že je neustále pryč anebo je stále doma, když má volno a to je šílený, páč si lezeme na nervy....
Ale asi jsem silná osobnost, páč jsem ještě před ním nebrečela ohledně chodu domáctnosti a toho, že už mě vážně sere!!!!
|
|
| janavita | 
|
(25.6.2009 18:02:07)
Já myslím holky, že by to chtělo vypnout, zbalit se a jít s kámoškou na kafe tak 3x do týdne na 2 hoďky a děcka ať si hlídá manžel, ať taky laskavě něco dělá.
U nás to bohužel nejde, páč stavíme barák, teda především manžel, naštěstí fungujou naši, tak mám občas teď i čas na sebe. Jinak já beru antidepresiva na poporodní depresy a to bylo šílené, fungovat pro dítě a manžela, teď je to docela luxus oproti dřívějšku.
Nevěšte hlavy, hlavně, že jsou děti zdravý, ikdyž chválu ze strany manželů by to chtělo, zvlášť když oni nevaří, nežehlí, neperou, neuklízí a neječí jim do toho děcka 
|
| Safron77 Jéňa 04/05 Áňa 11/07 |
|
(25.6.2009 18:06:51)
muj priklad za vsechny... uz mesic se snazim jit k holici, dvakrat jsem zrusila termin objednavky, nastesti tu berou i bez objednani tak se snazim vychytat aspon jednu hodinu na holice...po dnesni diskuzi mi rekl, ze me klidne ostriha sam, ze na vojne strihal 200 zalozaku chapete ?
|
| Lassie66 | 
|
(25.6.2009 18:08:57)
Štěstí, že jsi nechtěla k zubaři .
Tam se zase nemůžu dostat já.
|
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(25.6.2009 18:10:59)
Promiň, ale úsměvné..je vidět, že to vše bere s nadhledem, že nevidí, že potřebuješ jít ven. Víš co udělej, jakmile budeš vidět hodinku "h", že se blíží dom, mezi dveřma mu předej dítě a jdi bez jakýchkoli připomínek ven, neříkej kam, v kolik příjdeš....nech ho v tom se pěkně vymáchat a Ty si udělej krásnej večer s kámoškou, nebo jdi sama jen tak na vínko, k holiči.....jak je libo....a uvidíš, že se pak na to bude koukat úplně jiným pohledem-vlastní zkušenost
|
|
| VERI + V6/08 + bříško |
|
(25.6.2009 19:02:51)
Jé, tak na datu, kdy se mám objednat ke kadeřnici se taky už dlouho domlouváme..
|
| Mikeš+ 3 holky | 
|
(26.6.2009 8:06:43)
Veri, to bude asi ta chyba, že se domlouváte. V takových případech nechápavých manželů funguje postavit ho před hotovou věc. Zítra v půl třetí mám kadeřnici, bu´d doma.
Jinak celkově, jak to čtu, je to skoro všude podobné, chlapi vydělávají bu´d od nevidím do nevidím (což asi snad ani jinak nejde, když nás všechny mají uživit), anebo si odkroutí svých 8h a dají doma gaučing s oním "odpočívám po práci". Pokud budeme pořád jen brečet, že nám nepomůžou, že je to i jejich domácnost a jejich děti, že nemáme žádný odpočinek od práce a jedme už mnoho měsíců nebo let 24/7... nic se nezmění.
Já osobně teda dávám přednost tomu, že si věci kolem domácnosti a vaření zařizuju sama, aby to bylo podle mých představ, ale jinak oznámím, jede se tam a tam, jdu tehdy a tehdy, budeš mít na starosti všechny děti nebo tyhle děti... to funguje. Je to srozumitelná situace pro muže. Pokud bych jen řekla: "potřebovala bych ke kadeřnici a na chvíli vypadnout od dětí", nemělo by to žádnou odezvu, není to žádný konkrétní termín a chlap neví, co si s takovou informací počít.
|
|
|
|
|
|
| Lassie66 |
|
(25.6.2009 17:55:05)
Mám také velmi chápavého partnera, který si je vědom, co to obnáší být doma s dětmi. Přesto se nevyhnu záchvatům vzteku, sebelítosti a beznaděje, což vždy odnáší mé nejbližší okolí.Mrzí mě, že tak skvělému člověku dělám těžkou hlavu, ale když mě to popadne, jsem úplně mimo a říkám věci, které mě později mrzí . Stěhování na maloměsto mi moc nepřidalo, nedaří se mi zapadnout, možná se málo snažím. Situace byla někdy velmi vyhrocená a často jsem byla blízko nějakého zkratového rozhodnutí-naštěstí se to vždy drželo v nějakých únosných mezích(i když přítel říká, že nikdy neví, co udělám a že jsem nevyzpytatelná ).Snad se mi to podařilo vyřešit tím, že jsem se rozhodla od podzimu studovat a zaměřit svou nadbytečnou energii jiným směrem.Mám velikou radost, že jsem byla přijata, i když to nebude snadné - škola je daleko od mého bydliště a mám dvě malé děti.
|
|
| Martina | 
|
(25.6.2009 18:31:35)
Tak muj manzel je chapavej, takze vi a uznava, ze bejt doma s detma neni vubec sranda, hlavne po psychicky strance a vyjadruje mi za to uznani. Milacek. No zas ma jiny nedostatky...
|
|
| Wicca + wička | 
|
(25.6.2009 18:44:21)
Já jsem to vyřešila tak, že po půlroce mé MD šel na RD manžel a já zpět do práce. Máme kliku, že to finančně vychází ještě líp než obráceně. Ale mám se co učit - jednak na zářijové státnice  , ale hlavně toleranci vůči neuklizené kuchyni, flekatým "božohodovým" oblečkům malé, krmení rohlíkama, soužití s chlupatou zvěří... Je fakt, že poporodní blues rychle a spolehlivě přešlo. Nicméně zas musím diplomaticky, manžel je lev a začíná být z toho "válení se doma s malou" nějak ješitně nespokojenej...
|
|
| Archciba | 
|
(25.6.2009 18:46:40)
Tak u nás pochopen nulový Ženská je přeci od toho aby byla s dětma doma a starala se o domáctost, ne? No když přeci budu mit všeho dost, tak si občas můžu zajit s kamarádkama (který nemám) na kafe a babička ochotně pohlidá (pokud ji malou přimo nedám tak sama k nám nedojde)
A když se snažm vydělávat (s malou na krku), tak mě akorát schazuje a neráči malou hlidat  On přeci nebude doma s ditětem. Maximálně si s ni chvilku hraje. Toť vše...
Občas si řikám, co to je za chlapa, ale jak to pak čtu, tak je to většinou všude podobný
|
| Teraza Horáková |
|
(25.6.2009 18:52:46)
Je škoda, že jsou někteří muži na tohle tak nedomykaví. Kamarádka se "přetáhla" na MD tak (dvě děti, obě hyperaktivní, žádný čas pro sebe), že zkolabovala.
Když tu byli, není to tak dlouho, říkala jsem jejímu manželovi, jestli si nevšiml, že se jeho žena klepe, jakoby měla Parkinsona. Ne nemá... prostě vyčerpání, žádný odpočinek. A protože tohle mám za sebou, i když z jiných důvodů, dala jsem mu pár dobrých rad. No, nedbal.... aktuálně u nich doma nefunguje nic a nebýt babičky, tak vůbec nic.
|
| Anezka73 | 
|
(26.6.2009 7:46:23)
Terezo, chlapi poslouchají "selektivně". Oni vážně neslyší co se jim říká.
Jen něco.
U nás se manžel stará i o prcka, zavedla jsem emancipaci hned zpočátku.
Ale když jsou spolu tak sámo že ten bordel pak uklízím já. Manžel mi tuhle říkal, že když nebudu chtít vidět binec, že ho neuvidím
Snažím se, snažím, ale fakt to nejde
Jinak on uvaří, vyžehlí, nakoupí s malým jde ven, plavat, do MC... to jo, ale fakt nevidí, že to není vše. Já k tomu stíhám veškerý chod domácnosti a chodím na půlku do práce. Logistiku ohledně dítěte taky dělám já. Většinu věcí mám v hlavě já.
Teď měl 10 dní dovolené a většinou měl syna na starost on. Občas řekne, že je unavený, ale moc ne, páč jednou jsem mu řekla, že aspoň vidí, jaké to je. Ale je to pořád stejné, dělá jen jednu věc.
Já odcházím z relativně uklizeného bytu on má všude neskutečný bordel. Který já prostě neunesu a uklidím.
Asi jsem moc náročná
|
|
|
|
| Sabrina | •
|
(25.6.2009 19:27:59)
No já mám tedy první dítko, půlroční, přes den mi toho extra nenaspí, ale budu divná, když se přiznám, že depky NEMÁM? Prísahám, já si to strašne moc užívam namaximum a když potrebuji, manža ohlídá......Depky mel zpočatku manža, neb sem nemela na neho energii, tu jsem vkladala nasi holcicce.....Následky po porodu trvaly nejak dlouho a až teprve ted se nám to vrací do normálu.....Já jsem nadmíru spokojená na rodičovské dovolené a tím, že manža je mi oporou....Vám držím palečky at je to taky tak....
|
| Larinka+3svišti |
|
(25.6.2009 19:33:36)
Ono ty depky můžou přijít.Já je u prvního dítka po půl roce taky neměla a užívala jsem si to.Přišlo to cca po roce bych řekla.Na první mateřskou jsem navázala druhou,takže už jsem doma 4roky a to je opravdu na palici.A hlavně dochází na tu nevýhodu,že jsem si pořizovala první dítě ve 20 ( ikdyž jsem ho chtěla),kdežto moji vrstevníci šli dál studovat,takže cesty se rozešli a musím konstatovat,že když už mi MM vyjde vstříc,ať teda jdu někam na kafe,abych byla klidnější a vyrovnanější a vypla od dětí a domácnosti,tak prostě nemám s kým Mám pár kamarádek-jiný maminy,jenomže řeší ten samý problém s hlídáním,takže maximálně se můžem sejít spolu,ale s dětmi,což právě jaksi není ono
|
|
| Jaana2 | 
|
(25.6.2009 19:43:58)
ono je něco jiného, když dítě ještě leží v postýlce a něco jiného, když už se batolí a začíná "objevovat svět" , kdy začíná všechno brát do tlapek, kdy vleza kam nemá, pak začne chodit samo po venku, pak se dožadovat pozornosti a do toho třeba přijde další mimino.
takže si užívej pohodu, budeš na to ráda vzpomínat . Ono každý věk má své, ale kolem druhého roku jsou fakt děti strašně náročné
|
| sabrina | •
|
(25.6.2009 20:24:13)
ale já se už nemůzu dočkat až bude objevovat svet, i kdyz na druhou stranu se mi stýský po tom maličkatým mimču a ten čas s ní mi šíleně utíká.....já sem v poho a další mimi neplánuji anebo rozhodne ne krátce za sebou, to bych byla matinka na odstřel.......tak já se nekdy pripomenu, jestli budu mít depku, já si myslím že ne.....
|
| Teraza Horáková |
|
(25.6.2009 20:27:16)
Sabrino, to přeci není zákon, že musíš mít na MD depky, znám maminky, co si ji užívají.
Pravda ale je, že u nich povětšinou občas pohlídá manžel a holky se jdou třeba projít, nebo chodí s dětmi cvičit, protože to mají blízko s hlídáním, nebo jsou na MD chvilku. Tahle kamarádka je na druhé hned po sobě, hlídání nemá žádné, manžel chodí domů pozdě večer, občas někde lítá i o víkendu.
|
| .. |
|
(25.6.2009 20:53:31)
já jsem dnes měla tak blbej den, že jsem odpoledne nechala řvoucí dvojčata a otravnýho 5leťáka doma s MM a odešla středem...ve výtahu jsem se rozbulela, ale na vzduchu to přešlo. Ne že bych měla nějakou depku, ale byl to akutní přetlak... MM je fajn, pohlídá, já ho nenutím uklízet ani vařit... domluvíme se... jen mi volal, jestli jsem OK a že přece vím, že můžu kdykoliv večer ven, když děti usnou a tak, že to není problém, ale jaksi nechápe, že já sama do hospody asi nepůjdu a už rozhodně nebudu chodit ven s nějakejma blbkama, který se baví jen o hadrech, solárku a tak, už na to nějak nemám... a chodit 2x týdně do divadla, to bychom přišli na buben... takže tak.
|
| Jaana2 |
|
(25.6.2009 21:47:14)
" že přece vím, že můžu kdykoliv večer ven, když děti usnou a tak, že to není problém"
no to mě podrž. Jako on je nemůže dát spát, abys mohla ven normálně? Třeba si zacvičit? To jako Tě pustí ven, až máš hotovo? A on HLÍDÁ, když děti spí?
|
|
| Lili | •
|
(25.6.2009 21:52:50)
Jinak ještě Cig - bohužel nečekej, že "muž bude chápat a litovat tě", že nemáš kamarádky nebo takové podle tvých představ.
Ono totiž chlapy takové věci moc nezajímají. I ti nejosvícenější od tebe čekají, že své problémy konstruktivně vyřešíš.
Nemáš kamarádky? Tak si je najdi...Nevíš jak? To je tvůj problém, přece nechceš po mě, co jsem celý den v práci, abych ti ještě řešil tvoje problémy.
Za vrchol luxusu se dá u chlapa považovat, pokud aspon ochotně pohlídá.
Ale z toho, co slýchám od různých známých, tak často ony taky chodí ven až když děti jdou do postele, nebo jsou uložené. Nejspíš proto, aby s nimi ten "hlídající manžel", neměl už práci.
Bohužel, ve spoustě rodin, je to asi jakoby nepsané pravidlo. A to i když jsou děti větší a nekojené.
|
| .. |
|
(25.6.2009 22:03:28)
Lili, to co píšeš mám dávno srovnané a vyřešené... kamarádky prostě nemám, neb ty, co byly, se vdaly do zahraničí a vídáme se 2x do roka a nové hledat nechci... chtěla jsem tím říct, že MM klidně zajde na tenis nebo na pivko s klukem, kterýho viděl párkrát, popovídaj o práci, o IT... je mu fuk, že je to jen "známej"...
mě tohle nejde a nemám na to chuť...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Paulis | 
|
(25.6.2009 20:49:40)
Tak já mám teď depky taky. Jsem Pražanda a odstěhovala se na vesnici,takže kultura žádná, pořád doma a sama a když manžel příjde, tak věčně nadává, tudíž nálada spadne dolů ještě víc. Sem tam jdu s kamarádkou na kafe, ale je to málo. Manžel nechápe, protože depky může mít akorát on, já sedím doma na zadku a vůbec nic mi přeci nechybí. Jsem hrozně unavená a když jde malý ve 22.00 hod. spát, tak čumím jen do blba. Do práce se těším, ale zase mám depky, kde mne vůbec vezmou a jak budu stíhat, když už teď jsem vyřízená!!! Jestli někdo víte, jak se dostat z depek, tak budu vděčná za každou radu.
|
| Lili | •
|
(25.6.2009 21:20:21)
Sabrino, ty to "dětské objevování světa" vidíš ještě růžovými brýlemi idealismu.
Nechci tě strašit, ale měla jsem taky představy - malovala jsem si, jak budu s dcerou chodit na různé dětské akce, jak budeme spolu doma "výtvarničit", jak jí budu ukazovat v knížkách.
Realita? Do roka hodné mimino - pak se pomalu ale jistě začalo "prosazovat".
Takže ze zprvu triviálních úkonů jako oblečení dcery, dání do kočárů, se začala stávat sportovní disciplína. Dcera dlouho nechodila, ale v kočáru se zase nudila, takže různé psí kusy, prudění, došlo i na kšíry...nedalo se s ní nikde pobýt třeba v zahrádce na kafi, protože se nudila a prudila...takže "společenský život" na MD byly tak akorát procházky kolem řeky, kde bylo co vidět...žádné posedávání u kafe, žádné pokecy u pískoviště.
Pak začaly i záchvaty vzdoru, do toho pořád nechodila, takže jsme se nemohly ani pořádně socializovat - pískoviště a tak...lezoucí dítě zrovna není to pravé ořechové mezi průbojnými předškoláky.
Takže i vysněný "společenský život" matky na MD - kroužky, mateřské centrum se nekonal.
Dneska - jsou jí dva a kousek - a - často a ráda prosazuje sama sebe. Vzdoruje odplínkování, ač děláme doslova psí kusy.
Je chytrá, ale moc nemluví, i když pasívní slovní zásobu má dobrou.
O žádné výtvarné aktivity nemá zajem, natož o organizovanou činnost typu kroužek - chce dělat jen to, co sama uzná za vhodné a kdy to ona uzná za vhodné. Tudíž při návštěvě MC zrovna moc nespolupracuje.
Samozřejmě nesmyslné záchvaty vzteku - nechce spát pod peřinou, nechce tohle a támhleto...
Na jedné straně už velice prosazuje své představy, na druhé straně je ještě hodně nesamostatná, co se sebeobsluhy týká.
Co tím chci říct? Ze ona ta realita "sladkého batolátka" vypadá v praxi často úplně jinak. A dítě je úplně jiná osobnost, než člověk čekal. Tudíž i spousta věcí, které si myslel, že s ním už bude podnikat, v batolecím věku ještě pořád zůstávají tabu.
NAVÍC - JE TO NEUSTÁLÝ NIKDY NEKONČÍCÍ DOZOR, NIKDY NEVYPNOUT MOZEK, I U TOHO "KAFE A POKECU" POŘÁD MONITOROVAT CO DĚLÁ, JAK SE CHOVÁ K OSTATNÍM DĚTEM, JAK ONY K NÍ...JESTLI NEDĚLÁ NĚCO NEBEZPEČNÉHO.
A při podobném sledování doma obstarávat ještě domácnost...nejlíp mít ještě jeden pár očí na zádech, zatímco člověk stojí u dřezu nebo sporáku, současně sledovat, co dělá batole. Tisíce maličkostí, kdy musíš být pořád v myšlení "o krok dopředu" před uvažováním dítěte. Vyhodnocovat rizika, odstranovat nebezpečné předměty, zasáhnout, když balancuje po výškách...kárat ho a usměrnovat a ono se ti směje do očí a udělá totéž po sto prvé...a nakonec ho z vyčerpání nechat dělat, co chce....
Můžu říct, že mateřská byl pro mě "pád do reality". Bohužel i v praxi se mi ukázalo, že máme babičky doslova na baterky, takže to, že jiné matky se na MD realizují studiem nebo podnikáním, mě zatím míjí.
Sabrino, užívej si hodného mimina, bude hůř...
|
| Lili | •
|
(25.6.2009 21:25:12)
Cig - ono by ti možná právě ty kecy o hadrách pomohly se odreagovat a zbavit se přetlaku.
Jinak je to i o tom, jestli má ženská vytvořený nějaký okruh rozumných kamarádek, se kterými se lze stýkat i po porodu, i to nějak skloubit s péči o děti.
Moje zkušenost je, že "známé přes děti" - to je taková specifická sorta, kdy málokdy člověk kápne na svojí krevní skupinu a navíc - je to jen zaplácnutí času, stejně se všechno motá pořád kolem těch dětí a ty dvě se baví zase jen o nich.
Chce to mít kamarádky, se kterými si rozumíš a zajdeš třeba večer na kafe, nebo do kina. Chce to chodit se projít - třeba sama večer, nebo vpodvečer po obchodech...jen tak...chce to jít do toho kina klidně i sama. Nebo cvičit, jestli tě to baví. Nebo chodit na nějaký kroužek - salsu, angličtinu, břištní tance, pletení z proutí...mít něco, kvůli čemu vypadnu z domova a nemusí to stát zrovna majlant.
Nejhorší je mít aktivity a známé jen přes děti, protože takhle je v tom člověku pořád až po uši.
|
|
| Mamča + 4 ♥ |
|
(25.6.2009 21:33:50)
Líp bych to nenapsala.....moc pěkně napsané
|
|
| Phoebe1 | 
|
(25.6.2009 23:37:43)
|
|
|
| Zrzeček |
|
(26.6.2009 9:02:01)
Já už mám po mateřské a zpětně musím říct, že to bylo nejhezčí období mého života, ale to vím až teď. Věřte, že až budete chodit do práce, už se nepodíváte vůbec nikam. Uhoněné poletíte do školky, nakoupit, uvařit, trošku poklidit. Děti zalehnou a já sedím a koukám do blba, neschopná si ani přečíst noviny. A to musím říct, že kdykoliv chci někam jít, manžel pohlídá, nemá s tím problém, děti klidně sám vykoupe, uloží. A když není uvařená večeře, dá jim těstoviny se strouhaným sýrem a všichni jsou spokojení. Přesto mě chytají deprese, že nemáme uklizeno, nic nestíhám, dětem se nevěnuju, jak bych měla ....
|
| jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 | 
|
(26.6.2009 10:13:43)
Ahojky, to je jasné, že je to nejkrásnější období života. Jen je toho krásného bočas moc. Mám dvě děti. Mladší se budí ráno v pět. Je dvě hoďky vzhůru a pak usne. V sedm vstává starší. Do toho se obě v noci pořád budí a tak většinou spíme všichni 4 v manželské posteli. Člověk fakt nemá šanci vypnout a je 24hodin v permanenci. Když je klid, tak už jsem nervózní, protože za chvíli ten klid nebude.
Měla jsem hrozné stavy po porodu Jiříka. Říkala jsem, že to byl nejhorší rok mého života. Chápete to někdo. Jak může tohle matka říkat. Jen jsem se z toho vzpamatovala, tak jsem chtěla pro Jíru sourozence. Porod byl super a já jsem teď docela šťastná. Ale ten záchvat depky mě teda občas taky chytne.
Jo omlouvám se, docela jsem odběhla od tématu . S manža moc nepomáhá. Když udělám scénu, tak 14 dní vyšlapuje a pak se to zase vrátí do starých kolejí. Co mě ale nejvíce mrzí je, že mě neustále srovnává s ostatníma ženskýma. Oni mají doma uklizeno, navařeno, děti nejsou protivný a manželky upravený. To mě fakt sere, že si mé práce a moji snahy vůbec neváží. Prý to tak není, ale já ten pocit prostě mám.
|
|
|
|
| Lea | •
|
(26.6.2009 10:37:10)
Uplne chapu.
Ja to resila tak, ze jsem (po takovem tom idealistickem obdobi "jsem doma a vsechno bude dokonale") zavedla system, ze kdyz manzel nepracoval (je OSVC, takze nekdy behal za klienty, nekdy pracoval z domova, ale vytycili jsme jeho "pracovni dobu"), dostal dite (deti). Co s nimi delal me v tu chvili prestalo zajimat a sla jsem varit (varim rada, takze to pro me bylo odreagovani a ne neprijemna povinnost).
Pozdeji jsme se zacali stridat - ja jsem sla do prace (nejdriv na dopoledne, pak na 1 den a skoncili jsme na 2) a staral se on (a ja jsem byla ten, kdo po prichodu dostal deti a manzel sel varit).
Ale je pravda, ze jsem uz od zacatku souziti brala domacnost jako nasi, takze manzel vari, pere, uklizi (ve vybranych chvilich i zehli) a neprijde mu to divne.
Kdyz mel obcas nejakou poznamku na tema, jak ja se strasne mam, ze on chudak musi pracovat, zatimco ja jsem doma, blablabla... tak jsem si nejpozdeji do dvou dnu domluvila NECO. Holice, navstevu kamaradky, nebo treba i brigadu v Tescu a tatinek dostal pekne ditko, aby se taky pomel.
Ale je fakt, ze jsem v sobe uplne odbourala takovy ten pocit, ze musim byt dokonala, ze musim mit za vsech okolnosti uklizeno (proste kdyz manzel rekne ze uklidi a pak to neudela, tak to beru tak, ze se k tomu jeste nedostal, ale urcite brzo dostane a neni tedy duvod, abych se angazovala) a ze jen a jen se mnou budou deticky spravne prospivat. Karave pohledy sousedek (kdyz jsem nechala manzela doma s detmi a vyrazila ven bez deti) jsem se naucila ignorovat, moudre poznamky tchhyne taky... Proste jsem se odmitla zcela a uplne obetovat detem - mela jsem svych par konicku a par hod tydne jenom pro sebe a ty jsem si hlidala.
Odmenou mi budiz fantasticky vztah, ktere deti k tatinkovi (a tatinek k detem) maji a vedomi, ze to cele nestoji jenom na mne (a ze kdybych mela zitra odjet do nemocnice, tak to doma zvladnou).
|
| Lili | •
|
(26.6.2009 11:13:52)
Jandyku, Zrzečku, vaši chlapi by potřebovali jít do nějakého pořadu Výměna chlapů.
A vy byste potřebovaly se aspon na část věcí vykašlat. Vážně jsou nutné teplé večeře v rodině, kde členové chodí přes den někde na obědy?
Cást řehole si z života totiž dělají ženské samy.
A nakoupit? To snad může zvládnout o víkendu chlap s autem podle seznamu. Není nutné lítat jako uštvaná ženská s rukama vytahanýma od tašek.
Akorát ty kecy "o jiných ženských" tak těm se možná nevyhnete. Oni chlapi vidí tu cizí ženskou třeba při návštěvě - když se ona pochopitelně načinčá, uklidí a chová se příjemně. Jaká je realita všedního dne v jejich domácnosti, to už nevidí.
|
| Zrzeček |
|
(26.6.2009 11:57:04)
To jsi špatně pochopila, on nevyžaduje teplé večeře, buď děti dostanou chleba se sýrem nebo když je víc času, uvaří jim těstoviny. Naopak, když jim občas slíbím palačinky, lívance a tak, a pak se mi do toho nechce, tak mi říká, jestli je to nutné, že by jim stačil chleba. A v mytí nádobí se střídáme, jen to vaření je na mě, to zatím nezvládl. Ale 14 dní hlídal dceru, když jí bylo 18 měsíců a taky neumřela hlady. V podstatě by se o děti v pohodě postaral.
Téma bylo depka, tak jsem psala, že jí mám taky, přestože manža pomáhá. Většina holek si stěžovala na nepochopení partnerů, taky dlouho hledám termín, když chci k holiči, pokud se ptám, tak jednoduše oznámím tehdy jdu a je. On chodí s kamarády za zábavou, já mu nebráním, tak nebrání ani on mě. A hlavně ve většině případů si to děláme samy, pořád máme pocit, že jsme nepostradatelné, ale oni to chlapi zvládnou a ve většině případů lépe než si myslíme.
|
|
|
|
| IRENA (KUBÍČEK 8měsíců) |
|
(26.6.2009 15:37:56)
Jak tak pročítám Vaši diskusi, zjišťuji, že jsem to zezačátku na MD pěkně přepálila. Ale dobře mi tak,chtěla jsem mít všechno dokonalé, neustále jsem plánovala tisíc činností, které se prostě při dětech při nejlepší vůli zvládnout nedají. Až jsem se dopracovala k depresi. Cítím se vyčerpaná, neustále vystresovaná a nevím jak z toho ven. Když si chci s manželem o tom promluvit eventuálně ho požádat o pomoc (jakoukoli - chvilkové pohlídání našeho syna, pomoc s domácí prací) slyším jen, že jemu taky nikdo nepomáhá, a že všechno zvládám celkem dobře i bez něj a že je to dneska normální, že jsou ženské s dětma sami(je tak pracovně vytížen, že některé dny ho malej třeba vůbec nevidí, jiné maximálně tak půl hodinky před spaním. O tom, že bych mohla odejít sama na chvilku ven, třeba ke kadeřnici si můžu tak leda nechat zdát. Ze zoufalosti jsem začala chodit do práce na jeden den v týdnu (malého si beru s sebou), tak se alespoň trochu dostaneme mezi lidi. Ale moc to nepomáhá. Nevím jak dál. Prosím, poraďte, máte-li podobnou zkušenost.
|
| jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 |
|
(26.6.2009 19:38:57)
Ireno, možná by taky pomohlo, kdyby jsi chodila na dětská hřiště a tak. Prostě mezi maminky. Tam si pokecáš a hned máš lepší náladu.
|
|
|
|
V její náručí
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)