| Mandarinka12 |
 |
(12.6.2009 14:52:15)
Sofiina volba, skoro kazdy tenhle pribeh zna.
Bohuzel, co mame doma 5letou a 1rocni dcerku, neustale me pronasleduje tenhle strasny pribeh a myslenka, co kdybych se musela take rozhodnout:-( Myslenky prisly zniceho nic, nikdy by me takto nenapadlo uvazovat.
Pripadam si hrozne. A co je nejhorsi, ma pripadna odpoved se behem posledniho roku zmenila!
Napadlo Vas nekdy podobne zauvazovat? nebo je to fakt nejaka moji fobie? Vlastne pisi pod prezdivkou, protoze se za tuto uvahu velmi stydim:-(
|
| Afima | 
|
(12.6.2009 15:01:30)
Já myslím, že čas od času každý uvažuje nad svým vztahem k dětem. Jestli má někoho radši, nebo koho by si vybral, kdyby musel volit. Ne zrovna, koho by poslal do plynu, ale třeba při rozvodu. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek a po jejím přečtení jsem měla období, kdy jsem uvažovala podobně jako Ty. Pokud Ti to ovšem příliš zasahuje do života, prožíváš úzkost nebo něco podobného, tak by možná nějaká konzultace s odborníkem nebyla na škodu. Ale já myslím, že to odezní samo, jako v mém případě.
|
|
| Afima |
|
(12.6.2009 15:08:03)
Ještě mě napadlo - Ty nad tím uvažuješ dlouhou dobu, Sophie na to měla pár vteřin, to nejde srovnat, ať by byla Tvá odpověď jakákoliv.
|
|
| Tydlík | •
|
(12.6.2009 15:13:02)
Ne tak do důsledků, do plynu ... ale peru se s tím, že každé dítě mám ráda jinak. Nedá se o tom s nikým mluvit, protože to není "správné"
Jedno dítě miluju, ale denně na tom musím pracovat :( Nejhorší je to podvědomí. Večer se na ně kouknu, jak spí a když kouknu na první - dojmu se, když na druhé, srdce se mi sevře láskou.
Každé dítě mám úplně jiné. Jedno má nesnesitelnou povahu, vše dělá promyšleně, směje se jen když se to vyplatí (už od 8 měsíců!!!), smutné je - když se to vyplatí, snaží se všechny přechytračit, chce něco - pošle sourozence, nebo vymyslí nějakou chytrárnu, výroky, výrazy tváře - puberťák už od 3 let ... ale vnitřně je hodné. (OPRAVDU).
Druhé je jednoduché - mám radost - směju se (většinou se směje) mám vztek - vztekám se, jsem smutné - brečím. Chci něco - řeknu si o to.
Denně na vyrovnaném vztahu makám :))
|
| Afima |
|
(12.6.2009 15:26:53)
Nejsi sama, taky na tom dřu. Je to těžké, já vím, ale když někdy pochybuju, že mám to jedno dítě ráda dostatečně, tak si představím, jak by mi bylo, kdyby se mu něco stalo. A je to vždy tak děsivá představa, že se mi vždycky vyhrnou slzy do očí a mám jasno - miluju ho, ale asi jinak. Je to možná trochu drsná terapie, ale mě pomohla se s tím srovnat a hlavně - srovnat si to v hlavě.
|
| Karolka a adopčáci | •
|
(16.6.2009 14:08:10)
Já tuhle knížku četla když mi bylo asi 15let, mým bráškům bylo 3 a 6 let. Pamatuju si, jak jsem chodila několik týdnů! Jako bez ducha a přemýšlela, jak bych se rozhodla, kdybych měla mezi jimi dvěmi. Hrozné! Fakt! Nedokázala jsem ani na chvilku souhlasit s tím, že bych se rozhodla pro jednoho z nich, přestože každý byl už tehdy hodně jiný a s každým jsem jinak vycházela. Teď co mám svoje kluky, tak mne tato myšlenka nenapadla, ale jak tak na to teď koukám, tak bych se asi neuměla rozhodnout a ani nechci nad tím přemýšlet, oba kluky miluju stejně. Doufám 
|
|
|
| Mandarinka12 |
|
(12.6.2009 18:31:22)
Dekuji, ze jste to sem napsaly. Nikdy bych do sebe nerekla, ze uprednostnim jedno dite, ale mam obdobne pocity.
|
|
|
| Federika | 
|
(12.6.2009 15:13:36)
proč se za to stydíš??? Mám tři děti a poměrně často si na tu knížku vzpomenu...A udělá se mi zle, při té představě,ře bych kdy v životě měla o něčem podobném rozhodovat...
Nakonec-to,ja skončila,bylo asi jediné možné vyústění, já bych ani nebyla si tak silná,abych to táhla tak dlouho ...
|
| Federika |
|
(12.6.2009 15:22:27)
a když už jsme tedy u toho-mám děti deset let, čtyři a jeden rok...Ona měla tuším desetiletýho kluka a malou holčičku.A chápu, proč se tak rozhodla..
Zabilo by mě, kdybych poslala na smrt moje miminečko,tuštý, milounký, hodný, krásný...Zabilo by mě , kdybych poslala na smrt svýho staršího drzounka, bloňdáčka, milýho, usměvavýho...
Ale "zachránila" bych nejspíš nejstaršího, prepuberťáka, držkatýho, hyperaaktivního, občas dost nesnesitelnýho...
A to proto, že vím, že ten by už věděl...Věděl by naprosto jistě,co jsem udělala.A s tím bych nemohla, žít ani chvilku.
U těch malých bych měla jakous takous naději, že by třeba do poslední chvíli netušily...nevím.
Tak vidíš,že nejsi jediná, kdo si takovou otázku někdy kladl). Ale přeju ti, aby to bylo prostě chvilkový-ehm , zabývání se něčím,co ti momentálně utkvělo v paměti a mohla ses začít soustředit na jiný věci
|
| Insula | 
|
(12.6.2009 15:35:11)
Po přečtení tvého příspěvku mě okamžitě napadlo: "No, právě. Ten nejstarší by už "věděl". Věděl by, že ses vzdala těch mladších. Věděl by, žes je poslala na smrt (přeneseně). Pochopil by to???"  Ale na takové věci je lepší nemyslet. 
Já sama bych si vybrat nemohla.
|
| Afima |
|
(12.6.2009 15:44:15)
vědět. V koncentrácích matky po příjezdu házely kojence a batolata do příkopů, protože jim to radili vězni, kteří už tam byli delší dobu. Říkali jim - odhoďte ty děti, bez nich máte větší šanci přežít a jestli skutečně přežijete, budete mít jiné. Zachraňte alespoň sebe. A hodně matek je skutečně hodilo do příkopu a pochybuju, že kdyby jim někdo před válkou řekl, že toho budou schopny, že by tomu věřily.
|
| Insula |
|
(12.6.2009 15:49:38)
Vidíš a já jsem řekla manželovi (na tuhle otázku), že bych raději zvolila smrt se svými dětmi.
|
| Afima |
|
(12.6.2009 15:52:01)
Já si taky myslím a doufám, že bych si vybrala smrt se svými dětmi. Jenže tehdy to byla tak nenormální a extrémní situace, že i lidé se chovali nenormálně a extrémně. Prostě dokud to nezažiješ, tak se to nikdy nedozvíš.
|
|
|
| Cipora | 
|
(12.6.2009 16:23:39)
Promiň Afimo a tyto informace (nechci citovat) máš odkuď???
Literaturou a svědectvím o holocaustu jsem se zabývala velmi dlouho (nechci do toho ale "Sofiinu volbu" počítat, i když jsem jí četla, stejně tak ostatní Styronovy knihy)a na tohle jsem opravdu nikdy nenarazila.
Asi takhle, rodiny držely až do poslední chvíle pospolu a matka a otec dělali vše vše pro záchranu svých dětí. Je o tom spousta příběhů.
Proto Tě prosím o doložení Tvých informací.
Pro zakladatelku diskuse: Díkybohu my tyto volby dělat nemusíme. Já - když se podívám na své děti - tak si pokaždé pomyslím, že milion židovských dětí zahynulo a s tím - ačkoliv mě to bolí - nedokážu nic udělat, kromě toho, že budu své děti vychovávat tak, aby byly dobrými lidmi a už nikdy se nestalo to, co se nazývá holocaustem.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 16:29:41)
Elleez, ale "Sophiina volba" je bohužel právě reálná, pro každou z nás...Jen už by se bohudík nejednalo o tu situaci před koncentrákem...
|
|
| Afima |
|
(12.6.2009 17:48:07)
Byl to dokument, vysílaný před nějakým časem v polské TV, svědectví přeživších. Název bohužel neznám. Dívala jsem se na něj i se svým otcem, takže asi nejde jen o nějakou mou chiméru. Právě tahle informace nás šokovala, a proto si ji dobře pamatuji.
|
| Insula |
|
(12.6.2009 19:45:06)
Možná jsme s Afimou neviděli stejný dokument (já ho viděla na Viasat History), ale ve dvou dokumentech o holocaustu vypovídali očití svědci a také tam toto zaznělo. Takže je to asi pravda.
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(12.6.2009 16:14:12)
Insulo,já si mylsím, jsem o tom dokonce přesvědčená, že děti v tomhle uvažujou trochu sobecky. Neobviňoval by mě z toho,že jsem se rozhodla takhle,protože jednak by viděl,že mi nedali jinou možnost a navíc bych tam neposlala jeho..
Fuj,zrůdná myšlenka..Nicméně smrt všech bych nezvolila, určitě tam funguje nějakej pud sebezáchovy a navíc-mohla zachránit kromě sebe ještě to druhé dítě!!!
|
|
|
| Zufi. | 
|
(12.6.2009 16:16:38)
Federiko, přesně takto uvažovali moji deváŤáci, když jsem o S.v. mluvili, kupodivu se naprosto shodli.Chtěla jsem, aby se zkusili vžít do postavení té maminky, ne dětí, aby si představili sami sebe na rampě koncentračního tábora a myslím, že to vyvolalo vlnu emocí.
Po návštěvě Terezína jsem nabyla na chvilku dojem, moc hezký dojem, že z těchto dětí další neonacisti nebudou...
Jenže, kdo ví, kam se dostanou, do jaké party zapadnou, jak rychle zapomenou...
|
| Federika |
|
(12.6.2009 16:27:53)
Zufi,
to je právě to, nikdy se to nedá odhadnout-na děti tyhle věci samozřejmě působí, je to někdy dokonce šok a ten efekt nějakou dobu trvá...Přesto-další způsob života, parta, zkušenosti, nízké nebo naopak příliš vysoké sebevědomí, touha po něčem...Byla bych ráda, kdyby na všechny děti měly tyhle příhody, případně rozebírání myšlenek, tenhle vliv, ale nemá.Přesto je vhodný to připomínat...
A jo, já si taky "Sophiinu" volbu už nepředstavuju jako tu čistku před koncentrákem, mám přesně tyhle pocity, co bych asi dělala, kdybych se ocitla v situaci,že bych mohla zachránit jen jedno z mých dětí.
A vždycky ty myšlenky zaháním, protože s e mi udělá zle....
|
|
|
|
| Evik+Lea+Marek | 
|
(12.6.2009 15:24:30)
Prosím, sdělí mi někdo konec toho příběhu. Jsem zvědavá, pořád na to myslím, ale neměla jsem sílu to dočíst.
|
| Evik+Lea+Marek |
|
(12.6.2009 15:27:05)
nevšimla jsem si, že mi tam naskočilo "pátek"
|
| Insula |
|
(12.6.2009 15:31:28)
Nečetla jsem, na to nemám sílu, ale myslím, že si nakonec vybrala.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 15:33:01)
Insulo, myslíš ty děti???
U těch dětí se rozhodla tak, jak jsem popisovala já, poslala nevědomou malou..
|
| Insula |
|
(12.6.2009 15:36:32)
Ano, tak jsem to myslela. Je to děsná představa.  Zajímalo by mě, co na to ten starší, pokud přežil.
|
| dadlenka |
|
(12.6.2009 16:18:43)
ten starší taky zemřel...
|
|
|
| Mandarinka12 |
|
(12.6.2009 18:30:13)
Ja to naopak vidim tak, ze pokud prezije starsi, bude si vsechny hruzy pamatovat a zit se zatezi. Pokud prezije mimino, bude se mu lehceji zit:-(
|
|
| monika | •
|
(14.6.2009 9:50:59)
Federiko, přečti si knihu ještě jednou. Nešlo o nevědomost té malé. Sophie se pro kluka rozhodla proto, že měl větší šanci přežít podmínky v koncentráku, než malá slabá holčička.
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(12.6.2009 15:31:06)
Evíku, je škoda, žes to nedočetla do konce
Sophie i Natan spáchali sebevraždu, oba se nedokázali vyrovnat se svými životy. Sophie nikdy nepřekonala pocit viny a to,že ona přežila...
|
|
| Pruhovaná | 
|
(12.6.2009 15:45:17)
Zachránila chlapce, ale ten nakonec stejně v táboře umřel...
|
|
| Tvoje horší já |
|
(12.6.2009 19:11:14)
Zemřeli všichni, dcera, syn, nakonec i Sophie v USA, spáchali sebevraždu s milencem.
|
|
|
|
| Beebie+Honzík 09/07+Luci 06/10 | 
|
(12.6.2009 15:19:20)
Tak koukám, že jsem normální, když mám strach pořídit si druhé dítě - asi nejvíc se bojím toho, že bych měla jedno víc ráda, že už nebudu mít tolik času se mu věnovat atd. Ale manžel chce moc a ta to prostrě výhledově zkusíme a nějak to dopadne
Je dobře, že o tom někdo píše, protože určitě není za co se stydět!!! Určitě si nic nevyčítej a netrap se tím;-)
|
| Pruhovaná |
|
(12.6.2009 15:46:55)
Tohle jsem manželovi taky říkala, dokud jsme měli jedno, a dodneška se mi proto děsně 
Neboj!
|
|
|
| Haňula* | 
|
(12.6.2009 15:26:54)
Přečti si knížku Prekopová: Prvorozené dítě. Možná se ti uleví, když tam říká, že je naprosto běžné a legitimní mít každé dítě rádo jinak nebo víc či míň.
|
|
| Merylin5 | 
|
(12.6.2009 15:31:21)
Mandarinko, ta volba je tak strašná, že ať se rozhodneš jakkoli, vždycky to bude špatně. Tak se tím netrap.
|
|
| *Niki* | 
|
(12.6.2009 15:56:50)
Taky jsem tyhle myšlenky po porodu druhého syna měla. A ubíjelo mě, že jsem byla schopná si vybrat. Byla jsem schopná se rozhodnout, kterého mám raději. Trvalo skoro rok, než se to změnilo a své syny miluju skutečně stejně silně. Byť každého jinak, oni jsou jak noc a den, úplně jiní, povahou i výzorem.
Po narození dcery, vysněné a milované, už mě to nikdy nenapadlo. Všechno jsou to moje milované děti.
|
| ivaxx | 
|
(12.6.2009 16:25:26)
Mandarinko - asi jako každá máma jsem o tom přemýšlela. A bála se rozhodnout - to, že jsem o tom vůbec uvažovala jsem považovala za "zradu na svých dětech".
Každé mé dítě je jiné. Když byly ve věku Tvých dětí, tj. zhruba 3,5 a 1 rok, měla jsem pocit, že musím chránit malou. Zatímco starší, že už se mnou cvičí. Teď už je se starším i rozumná řeč a cvičí se mnou malá  . Také mám pocit, že příval největší lásky k dětem přichází ve chvíli, když koukám na jejich spící tvářičky (neječí, nekřičí, neperou se... jsou prostě sladcí).
Myslím, že prakticky vždy přijde období, že z roztomilého smějícího se broučka na čas vyroste paličatý, vypočítavý předškoláček, který zkouší hranice. Tak se nestresuj a uvidíš, kdo Ti za 2 až 3 roky poleze více na nervy  . A periodicky se to může klidně měnit.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 16:31:30)
Mandarinko,paličatý, vypočítavý předškoláček,?? Ty je přece ještě snadný bezmezně milovat....Počkej na další fázi, tam už se někdy mísí všelijaký pocity. Ačkoli to asi nemá co společnýho s tím,jak moc to dítě miluješ...
|
|
| Mandarinka12 |
|
(12.6.2009 18:35:03)
To je presne. Starsi je palicaty predskolacek, v predcasne puberte!
|
|
|
|
| Raduza | 
|
(12.6.2009 16:20:34)
To, že máš ráda každé své dítě jinak, není Sophiina volba. Sophiina volba je, když hoří auto a ty máš čas vytáhnout z té z... sedačky jen jedno dítě, když se vrátíš pro druhé, bude z jednoho sirotek. Když se má nabourat třeba tramvaj, máš tam víc dětí a nepobereš je, když jede auto na chodník, nemáš čas je pochytat ... Na to myslívám já :-(. Které vzít?
|
| *Niki* |
|
(12.6.2009 16:50:40)
Ale já takto uvažovala... kdybysme bourali, koho bych vytáhla ven? Dnes bych se neuměla rozhodnout... tehdy ano, byt se zlomeným srdcem 
|
| S+S Ivet, Sandra 02+Alexej 06 | 
|
(12.6.2009 17:42:43)
Ahojky...zrovna včera jsem v hlavě řešila... že mám pocit že se více věnuji mladšímu synovi, ...jestli to je tím že ho mám radši.....
NENÍ JE TO TÍM ŽE STARŠÍ HOLLČIČKA JE SAMOSTATNĚJŠÍ, JE UŽ PŮL DNE VE ŠKOLE.....
malý je umazlený uličník, kterému dost projde,neboť si to umí "obkecat, starší je taková tvrdohlavá zpurná pomazlit se přijde zřídka
Strašně se mi tak nějak ulevilo...když jsem si přebrala že je miluji oba stejně, a vůbec nechápu kde se ta myšlenka vzala, ale když vás čštu asi je normální o tom přemýšlet jak moc může být láska k dětem rozdílná.
Nechci si ani představit, rozmýšlet mezi něma komu "dát život"
tiu knihu jsem nikdy nečetla, tuším o čem, chtěla bych jí přečíst, je asi ani nebudu mít odvahu....prořvala bych to
|
| Petra | •
|
(12.6.2009 17:59:47)
Mám jen jedno dítě, další nechci z více důvodů, ale tím méně závažným je i to, že bych obě děti nedokázala mít stejně ráda a pak by mě to sužovalo. Nedavno jsem zrovna uvažovala nad tím, jak to asi mají matky více dětí - jestli dokážou svou lásku mezi ně dělit spravedlivě a s čistým svědomím...
|
| borovice + 5 | 
|
(12.6.2009 18:12:36)
Petro ale jo občas se více věnuji jednomu,pak zase druhému. Podle toho jak to kdo potřebuje
já mám spíš strach z toho kdyby se něco stalo (katastrofa, válka) jak bych je zachránila. Přemýšlím jak bych je pobrala (do šátku, krosničky, na koníka)
|
| Federika |
|
(12.6.2009 18:16:27)
Ježiš, Májo
Já takhle jdnou z jednoho-blbýho-důvodu musela jít s Francescou na ruce asi tři km, myslela jsem,že mi ty ruce upadnou a říkala jsem si, jak bych to dělala, kdyby mě takhle někam hnali,se všema dětma...
No fuj, fakt doufám,že tohle zůstane jen zlým snem...
|
| borovice + 5 |
|
(12.6.2009 18:20:16)
já taky nevim ale když je potřeba tak se člověk vybičuje (doufám) doufám že to nikdy potřebovat nebudeme
|
|
|
| Tvoje horší já |
|
(12.6.2009 19:13:09)
Přesně tak. Taky spíš přemýšlím, jak bych je pobrala. Jsou tři a ty máš čtyři...
Nejstarší se ale o sebe hodně postará sám, i dcerka.
Vždy si vzpomenu na matku trojčátek, která stačila z ohně vytáhnout jen dva, protože každý máme jen dvě ruce.
|
|
|
| Federika |
|
(12.6.2009 18:14:51)
Petro,
já spíš řeším, jestli se všem věnuju tak,jak bych měla..Ale láskou si jsem jistá u všech..Samozřejmě že tu lásku jinak projevuju u mimina a jinak u desetiletýho, k tomu nelezu do postele a nepusinkuju ho na prdelku)
Ale nemám pocit, že bych je nemohla mít ráda všechny stejně...Spíš s tímhle pocitem z nějakýho důvodu bojujou občas ty děti, tak se holt musím starat, aby ten pocit měly co nejméně...
|
| Oggová | 
|
(12.6.2009 18:19:59)
Federiko, představa jak projevuju lásku svému 17ti - letému synovi stejně jako 22 měsíční dceři mě fakt dostala.
Trávení času a projevy lásky jsou fakt rozdílné věci. Samozřejmě, že se věnuji víc malým dětem, než puberťákům, ale strach mám o ně stejný a lásky mám dost pro všechny.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 18:23:45)
taky si myslím,že kdybych měla dvacet dětí,tak je mám všechny ráda...
Májo, já takový sny fakt mívám,i horší..Ale jak říkám,pevně doufám,že tím to končí..
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(12.6.2009 18:58:23)
Radši jsem to ani neměla číst, nedovedu si představit, že budu mít "radši" jendo dítě než druhé, ale jak píšete, časem se to u všech srovnalo. Spíš jde o to, že každé dítko máme radši jinak, nemylsím si, že jendo míň , druhé víc. Já zatím nevím, druhé čekáme a nějak jsem dostala z toho depku
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Maarťa |
|
(12.6.2009 18:46:51)
Každé dítě miluju jinak, někdy si to zazlívám a pak pomůže jak už tu bylo řečeno představit si, že bych o jednu přišla. pak mi dojde, že i "jinak" je vlastně "stejně". Doufám, že před podobnou volbou nebudu nikdy muset stát.
Ještě k tomu, jak mámy házely děti do příkopu, také nevěřím... Naopak jsem nedávno četla rozhovor s paní, co přežila koncentrák a tam říkala, že když posílali děti do plynu, tak si matky mohly vybrat, jestli půjdou s nimi nebo ne. A kromě asi 3 případů všechny volily smrt spolu se svými dětmi.
Ad Sofie - mimo důvody, které tu byly řečeny také měla pocit, že starší chlapeček má větší šanci přežít v nelidských podmínkách než menší holčička.
|
| Tvoje horší já |
|
(12.6.2009 19:14:13)
Přesně tak - myslím, že to byl hlavní důvod její volby, pokud se pamatuju. Prostě věřila, že chlapec má větší šanci.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 19:44:47)
a já si myslím,že v těc několika vteřinách ani nějak neměla možnost si to v tý hlavě pořádně probrat, rozhodla se instinktivně...
Já bych se rozhodla stejně, ale pravděpodobně kvůl.i té nevědomosti mladší, ta sice umřela a neměla u sebe maminku, ale ten starší by si už pokládal otázku,v okamiku smrti, proč zrovna on,jestli ho maminka měla míň ráda..A to by pro mě bylo šílený....
|
| Tulka | 
|
(12.6.2009 19:53:29)
Holky,máte dost šílený téma,na něco takovýho radši ani nemyslet,ať bych volila kterékoli dítě,zbláznila bych se tak jako tak.
Ale když se pokusím sama se do toho vžít,já bych asi úplně pudově volila tu menší,bezbrannější.Ale představit si to neumím.Radši.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 20:00:51)
šílený téma to je..
A desetiletý dítě je v takovou chvíli možná ještě víc bezbrannější...Právě proto,že to víc vnímá....
|
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(12.6.2009 20:01:25)
No je to fakt děsný téma. Sofiinu volbu znám jen z vyprávění, já nemám na tuhle litaraturu a podobné filmy sílu. Neumím si to vůbec představit, ani přesně neznám detaily té knížky, asi bych nabídla sebe a kdyby nás zabili všechny, aspoň bych pak netrpěla výčitkami. Vzhledem k mý víře je stejně líp bez těla.
|
| Tulka |
|
(12.6.2009 20:13:22)
Stáňo,já už to četla dávno,ale tam to bylo postavený snad tak,že buď zachrání jedno dítě,nebo žádný.Jí na smrt neposílali.O to by to pro mně bylo horší,jasně,že by se mi ulevilo,moci jít na smrt sama,místo nich.Ale celá ta představa je prostě šílená.
|
| Federika |
|
(12.6.2009 20:15:58)
přesně, ona mohla jít, směla si vybrat s sebou jedno dítě,jen jedno...Původně je posílali obě, ale ona řekla, že je napůl Němka, mluví dobře německy..Tak prý když napůl, tak si jedno dítě může nechat...Já to teda četla už hodně dávno, ale takhle nějak to bylo..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tvoje horší já |
|
(12.6.2009 19:09:08)
Přemýšlím o tom, asi mám děti ráda všechny tři stejně.
Stejně tak mě vytáčela v dětství otázka, jestli mám radši taťku nebo mamku. Taky bych nedokázala odpovědět. Oba stejně.
|
|
| enny |
|
(12.6.2009 20:14:48)
Moje máma měla v práci kolegyni.. někomu z jejích rodičů se podařilo ji vyhodit z vlaku do koncentračního tábora.. našli ji dělníci u tratě obalenou v haldě oblečení.. vyhodili ji.. a doufali ve "štěstí"..
|
| Federika |
|
(12.6.2009 20:16:44)
Jaholko, to jo, to se dělo ve více případech a je to něco jinýho...
|
| * Liv | 
|
(12.6.2009 20:23:06)
Myslím, že u Sofie šlo také o to, že chlapeček vypadal jako typický árijec a tak doufala, že bude mít větší šanci, snažila se ho pak přece dostat z tábora do toho programu "adopce a převýchovy" (neúspěšně)
Tohle téma je i moje noční můra
|
| Kirkland | 
|
(12.6.2009 20:30:55)
Cetla jsem tu knihu uz pred mnoha lety. Mam vsak dojem, ze jeji dcerka byla v dobe rozhodovani nemocna.
Je to neco strasneho a vzdycky mi beha mraz po zadech.
|
|
|
|
|
| jitucha | 
|
(12.6.2009 20:21:23)
víte, co udělá chovatel, když chce vybrat nejkvalitnější štěně z vrhu? rozdělá kolem štěňat oheň, tak, aby sama nemohla utéct, a to, které matka zachrání jako první, je to nejlepší. nikdo neví, co udělá, možná bych se v kritické chvíli zachovala jako ta fenka, možná bych naopak tak dlouho přemýšlela, až bych nezachránila ani sama sebe. když byla dcera mimino a syn dvouletý, často jsem se "bavila" úvahami, co bych udělala, kdyby s námi auto spadlo do vody, nebo kdyby bylo zapotřebí z něj rychle utéct (třeba při náledí na dálnici, kdy to do vás každou vteřinou může někdo napálit). v duchu jsem si projížděla chvíle, kdy jedno dítě držím v zubech, druhé v jedné ruce, zatímco vším zbývajícím se snažím plavat. jak rozepínám pásy na autosedačkách a zvažuju, kterého dřív - toho, co je blíž ke krajnici? toho lehčího? toho, který ještě nechodí? dneska (skoro po třech letech) už to naštěstí nemám, částečně mě asi uklidnilo, že alespoň v představách se to zvládnout dalo. nedávno jsem si ale položila otázku, které dítě bych vzala sebou, kdyby nás někdo honil, a mohla bych vzít jen jedno, a zůstat a postavit se nepříteli by bylo z nějakého důvodu nemožné. došla jsem k tomu, že kdyby bylo zapotřebí utíkat, vezmu staršího, kdybych musela dítě nést (neschůdný terén, hluboká voda), vezmu lehkou holčičku. ale to je všechno jen kdyby ...
|
| Federika |
|
(12.6.2009 20:25:05)
Jitucho, to je zvláštní, mívám podobný představy..Ještě umocněný tím,že vylezu z auta po nehodě, vytáhnu druhý, nějaký a auto bouchne, já tam stojím, s tím jedním dítětem, ochromená a to druhý dítě, nepříčetný,slzící, začouzenýma rukama sahá na sklo a křičí:" mami!!!!"
Jeden čas se mi ty představy tak opakovaly, až jsem myslela,že to začnu nějak tlumit...
|
| smisulenka,M03/05 + A01/08 | 
|
(12.6.2009 20:34:49)
Holky to je šílený.
Taky jsem přemýšlela co bych dělala kdybych musela rychle vytáhnout děti z auta atd
přijde mi to šílený a já bych se asi nezvladla rozhodnout.
Pevně doufám, že nikdy takovou volbu nebudu muset učinit!
|
| Tulka |
|
(12.6.2009 20:47:16)
Holky,v případě neštěstí,to nějak neřeším.Člověk je patrně v šoku,normálně neuvažuje a děti prostě tahá z auta tak,jak mu přijdou pod ruku.Není čas na nějaké hloubání.Ale u tý Sofie je zrůdnost ta,že ona sama musela přímo rozhodnout a poslat dítě na smrt.Tam se mi to zdá daleko strašnější.
|
|
| borovice + 5 |
|
(12.6.2009 21:07:25)
huš holky se mi o tom dneska bude ještě zdát 
|
|
|
|
|
| Saxana + 3 | 
|
(13.6.2009 0:20:46)
Sofie poslala dcerku, protože tam byl i její učitel na flétnu a ten šel do plynu. Sofiinu dcerku nesl v náručí a ona se s ním nebála....
|
| Luci+Vája7/04, Kryštof 9/07 | 
|
(13.6.2009 7:54:21)
Sofiinu volbu jsem také četla...jímá mě z toho děsivá uzkost..doufám,že nikdy nebudu muset podobné rozhodnutí řešit....
A za sebe musím řít,že své děti miluju stejně a to že by se jim mohlo něco stát mě dohaní k šílenství
|
|
|
|
V její náručí
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Únik z planety MarsPraha 3 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Jizerská 17Jablonec n/N 
Zimní běh na Blaník
Šediváčkův long
Únik z planety Mars
Ledové sochy na Pustevnách
Jizerská 17
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)