Hledáme nové rodiny

Vážení přátelé,

Je pro mne potěšením představit Vám druhé vydání této publikace, kterou naše Středisko vydalo již v roce 1996. S ohledem na právní změny v této oblasti Vám nabízíme upravené vydání, avšak se stejným záměrem hledat nové rodiny pro opuštěné děti.

Přáli bychom si, aby o tuto brožuru byl podobný zájem jako o předcházející a aby se stala průvodcem a pomocníkem k vytvoření harmonické rodiny.

Upřímné poděkování patří všem, kteří se na vzniku této publikace nezištně podíleli, zvláště pak paní mgr. Radce Braunové za současnou recenzi a cenné připomínky.

Srdečný dík patří též těm, kteří Středisko trvale podporují, především Nadaci rozvoje občanské společnosti za finanční podporu tohoto vydání, dalším nadacím, ministerstvu práce a sociálních věcí, kolegům a přátelům, našim nejbližším.

Věduna Bubleová

Předsedkyně Střediska NRP

Tato publikace byla podpořena Nadací rozvoje občanské společnosti z prostředků Evropské Unie v rámci programu Phare a Nadací VIA.

Úvodem

Dosud je u nás stále mnoho dětí, které byly rodiči opuštěny nebo jim hrozí, že opuštěny budou. Proto potřebují včasnou, citlivou a účelnou ochranu. Zároveň existují manželství, která po dítěti touží, avšak jejich touha zůstala nenaplněna. Jsou však i taková manželství, která již děti mají, ale v jejich rodině a srdcích je ještě dostatek místa pro přijetí dalšího dítěte. A právě Vám, kteří se zabýváte podobnými úvahami a rozhodli jste se svůj osud spojit s osudem opuštěného dítěte, věnujeme tuto brožurku.

Přijměte, prosím, následující kapitolky jako prvotní informace o této složité a rozsáhlé problematice. Chceme Vás seznámit alespoň ve stručnosti s některými postupy, pravidly a případnými obtížemi a nastínit další náměty k zamyšlení. Přáli bychom si, aby se tato brožurka stala jakýmsi průvodcem a pomocníkem při Vaší cestě k vytvoření nové rodiny.

Děti potřebují rodiče!

Děti mají přirozené právo na rodiče, výchovu, individuální vývoj a vzdělání.

K přijímání opuštěných dětí do nových (náhradních) rodin docházelo již odedávna. Byla to praxe běžně užívaná mnoha kulturami. Slovo adopce znamenalo původně "vyvoliti", tedy děti byly svými novými rodiči vyvoleny. Dnes je tomu jinak, rodiče jsou vybíráni pro opuštěné dítě.

Podle našeho zákona o rodině a zákona o sociálně-právní ochraně dětí za každé dítě zodpovídá jeho zákonný zástupce, zpravidla jeho rodiče. Pokud však dítě nemá alespoň v jednom rodiči zákonného zástupce, je mu ustanoven opatrovník, který jej zastupuje. Právě proto je role těch, kteří zastupují děti, jež nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, velice důležitým a nelehkým úkolem. Měli byste proto porozumět práci sociálních pracovnic na oddělení péče o rodinu a děti, pracovníků kojeneckých ústavů a dětských domovů, lékařů, psychologů, soudců a zaměstnanců dalších institucí, kteří v tomto případě hájí zájmy opuštěných dětí. Cílem jejich snažení by mělo být především zajistit opuštěným dětem život v prostředí, které se nejvíce rodině přibližuje, a tím je rodina adoptivní či pěstounská.

Snažte se vzájemně pochopit a respektujte určitá pravidla této cesty. Na počátku stojí před Vámi období příprav, prověřování a posuzování Vás samých a Vaší rodiny. Není třeba se ničeho obávat, budete hovořit se zasvěcenými odborníky, kteří Vám budou nápomocni. Právě na výběru vhodné rodiny závisí celý další život opuštěného dítěte a Vás, budoucích rodičů.

Slovníček

(několik základních pojmů, s nimiž se budete často setkávat)

Náhradní výchovná péče - forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní rodině - nejčastější formou je ústavní péče.

Ústavní výchova - forma péče o děti, které nemohou být ze závažných důvodů vychovávány ve vlastní rodině nebo jejichž výchova je vážně ohrožena nebo vážně narušena. Ústavní výchovu nařizuje soud.

Náhradní rodinná péče (dále NRP) - forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno "náhradními" rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. Tou je u nás zejména osvojení (adopce) a pěstounská péče.

Kojenecký ústav, dětský domov - ústavní prostředí pro náhradní výchovu dětí, které z různých důvodů nemohou být vychováváno v rodině.

Zvláštní škola internátní - zvláštní škola s celoročním pobytem.

Sociální pracovník - odborník pro pomoc lidem v životní situaci, v níž jedinec cítí potřebu pomoci, nebo pro pomoc v životní situaci, v níž stát jeho intervenci vyžaduje.

Oddělení péče o rodinu a děti (dále OPRD) - oddělení zřizované při místních, obvodních, městských a okresních úřadech; zabývá se sociálně-právní ochranou dětí.

Deprivace - nedostatečné uspokojování základních potřeb, a to jak potřeb biologických, tak i potřeb psychických.

Deprivované dítě - u dětí vyrůstajících v kolektivním zařízení jde většinou o psychické, citové neuspokojení potřeby lásky a jistoty, případně opoždění v dalších oblastech vývoje.

Handicapované dítě - dítě, které je tělesně nebo duševně znevýhodněno vůči svým vrstevníkům.

Vývojové obtíže - potíže, které nepříznivě ovlivňují utváření osobnosti dítěte, a souvisejí s jeho psychickým vývojem.

Identita - představa jedince o sobě samém, kdo jedinec je, odkud pochází, kam a ke komu patří.

(K definování pojmů byl použit Psychologický slovník, P.Hartl,1993)

Přehled typů náhradní rodinné péče:

(rozdělení podle dr. J. Kovaříka, 1996)

Osvojení (adopce)

Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci za vlastní opuštěné dítě a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojiteli a dítětem vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi. Vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou osvojením zanikají.

Dítě získává příjmení nových rodičů. Vztah mezi dítětem a příbuznými osvojitelů je příbuzenský. Osvojit lze pouze dítě nezletilé. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.

O osvojení rozhoduje soud a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně tři měsíce, po které zájemce o dítě pečuje na své náklady.

Osvojení je právně zakotveno v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

Na grafu jsou uvedeny dva typy osvojení:

1. Osvojení prosté, obyčejné, označované někdy též jako zrušitelné, je typ osvojení, kdy se osvojitelé nezapisují do matriky jako rodiče. Prosté osvojení může soud zrušit z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

2. Osvojení nezrušitelné se od prostého osvojení odlišuje tím, že osvojitelé jsou na základě rozhodnutí soudu zapsáni v matrice místo rodičů osvojence. Pro nezrušitelné osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojovaného dítěte jeden rok. Toto osvojení nelze zrušit.

V obou případech vzniká osvojením poměr příbuzenský.

Osvojení prosté může být změněno v osvojení nezrušitelné, nikoliv však naopak.

Osvojit dítě může manželská dvojice, manžel(ka) rodiče dítěte i osamělá osoba.

Osvojení je možné za předpokladu, že bude plnit svoje společenské poslání.

Osvojení dětí do ciziny a z ciziny, tj. mezinárodní osvojení

Tato forma náhradní rodinné péče je možným řešením v případě, že se pro dítě nedaří najít náhradní rodinu v zemi původu.

Mezinárodní adopce je upravena Úmluvou o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference mezinárodního práva soukromého 29.5.1993. V České republice vstoupila tato úmluva v platnost 1.6. 2000 a spolu se zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, umožňuje osvojení dětí do ciziny a z ciziny.

Haagská úmluva jasně stanovuje postup při osvojování dítěte do zahraničí, určuje povinnosti a kompetence jednotlivých institucí, definuje právo dítěte na přednostní osvojení v zemi svého původu, zaručuje biologickým rodičům anonymitu a zásadně vylučuje jakékoliv zisky z adopcí. Zároveň nařizuje signatářským státům, aby na svém území určily jeden ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do zahraničí odpovědný. U nás tuto funkci zprostředkovatele plní nově zřízený Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně.

Pěstounská péče, opatrovnictví, poručenství

Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů; jedinou hmotně právní podmínkou je zájem dítěte. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) žádá souhlas zákonného zástupce dítěte.

Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu; v mimořádných případech může soud rozhodnout také o zrušení pěstounské péče. Soud je oprávněn stanovit pěstounovi povinnost podávat o výkonu pěstounské péče pravidelné zprávy soudu.

V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk původních rodičů s dítětem. Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče ve věku, kdy je schopno posoudit její obsah, má být zajištěno také jeho vyjádření.

Pěstounská péče je upravena v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (ustanovení o zprostředkování pěstounské, o zařízení pro výkon pěstounské péče), v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dávky pěstounské péče) a v právních předpisech o sociálním zabezpečení (nemocenské a důchodové pojištění pěstounů).

V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče - individuální a skupinová. Individuální probíhá v běžném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách.

Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte nebo může být zrušena jen z důležitých důvodů rozhodnutím soudu.

Další formou náhradní rodinné péče je opatrovnictví. O ustanovení opatrovníka rozhoduje soud usnesením, v němž vymezí rozsah práv a povinností k dítěti, a to vždy s ohledem na důvod, pro který byl dítěti opatrovník ustanoven. Opatrovník vykonává pouze některá v rozhodnutí stanovená rodičovská práva, není zákonným zástupcem dítěte.

Novela zákona o rodině vnesla do právní úpravy staronový institut poručenství. Soud ustanoví dítěti poručníka v případě, že:

· rodiče dítěte zemřeli,

· byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti,

· byl pozastaven výkon jejich rodičovské zodpovědnosti,

· nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (a proto nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti).

Pokud poručník péči o dítě osobně vykonává, má poručník i dítě nárok na stejné hmotné zabezpečení, jako by šlo o pěstounskou péči. Poručník je zákonným zástupcem dítěte.

Mezi poručníkem a dítěte však ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem. Zákon stanoví rozsah práv a povinností poručníka k dítěti takto:

· výchova dítěte

· zastupování dítěte

· správa majetku dítěte.

Výkon této funkce je pod pravidelným dohledem soudu, a to nejen ohledně správy majetku dítěte, ale i ohledně jeho osobní sféry. Poručník podává soudu zprávy o osobě poručence, zpravidla v ročních intervalech. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem.

Děti vhodné pro náhradní rodinnou péči.

Děti potřebují rodiče!

Opuštěné dítě je dítě, které se ne vlastní vinou ocitlo bez vlastní rodiny a není naděje na změnu poměrů v biologické rodině. Je proto žádoucí, aby společnost nalezla nejvhodnější způsob řešení jeho situace.

Děti vhodné pro osvojení (adopci) jsou děti, u kterých se předpokládá méně problémový zdravotní a psychomotorický vývoj, a které je možné předat do náhradní rodinné péče především v raném věku, je-li vyřešen právní vztah s původní rodinou. Děje se několika způsoby:

Většinou se k osvojení vyžaduje souhlas zákonného zástupce, kterými jsou zpravidla jeho rodiče, pokud nebyli zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo způsobilosti k právním úkonům. Pokud dítě nemá právního zástupce alespoň v jednom z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě zastupovat v řízní o osvojení.

Osvojit dítě je možné také, jestliže soud vysloví tzv. kvalifikovaný nezájem: v případě, že jsou zákonnými zástupci dítěte jeho rodiče, jejich souhlasu s osvojením dítěte není třeba, jestliže po dobu nejméně šesti měsíců neprojevovali opravdový zájem o dítě nebo po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.

V neposlední řadě lze také osvojit dítě, jestliže jeho rodiče byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, tzn. došlo tak k právnímu uvolnění dítěte. Tento postup přichází v úvahu zejména v případech, kdy rodiče zneužívají rodičovských práv nebo závažným způsobem zanedbávají své povinnosti.

Děti vhodné pro pěstounskou péči jsou především sociálně osiřelé děti, které vyžadují nejen trvalou individuální péči, ale i dlouhodobou výchovu v náhradní rodině. Jedná se většinou o děti s různými zdravotními či psychomotorickými obtížemi, děti starší, skupiny sourozenců nebo děti jiného etnika (u nás hlavně děti romské). Patří sem i skupina dětí, u kterých brání osvojení překážky právní, především nesouhlas rodičů; v těchto případech probíhá obvykle řízení o svěření dítěte do pěstounské péče za účasti rodičů nebo je možné, aby nejprve proběhlo řízení o zbavení rodičů rodičovské zodpovědnosti (jsou-li k tomu všechny předpoklady) a dítě může být svěřeno do pěstounské péče bez jejich účasti.

Je-li dítě ve věku, kdy je schopno posoudit obsah pěstounské péče, má být přihlédnuto také k jeho vyjádření.

Přijmout starší nebo postižené dítě či dítě jiné národnosti je úkol velice náročný. Vyžaduje od budoucích pěstounů především laskavost, trpělivost a odhodlanost čelit případným obtížím jak ze strany dítěte tak i jeho původní rodiny. Přijetí postiženého dítěte vyžaduje od pěstounů rovněž obecnou znalost problematiky postiženého dítěte, informovanost o zdravotním stavu a vývoji, reálné představy o jeho specifických potřebách, možnostech a případných vývojových odchylkách.

Odkud přicházejí opuštěné děti?

Systém náhradní rodinné péče (dále jen NRP) řeší v současné době pouze ojediněle případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V takových situacích zastávají roli rodičů často prarodiče či jiní blízcí příbuzní.

V naprosté většině se setkáváme s životními osudy sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat.

Budoucí rodiče (osvojitelé či pěstouni) by měli znát všechny podrobnosti o zdravotním a psychickém stavu, sociálním původu a sociálně-právní situaci dítěte. Tyto informace by měli poskytovat odborníci z pověřených pracovišť pro náhradní rodinnou péči, sociální pracovnice, psycholog, lékař či ředitel zařízení, odkud dítě přichází.

Děti mohou být svěřeny do nových rodin:

- z kojeneckých ústavů,

- z dětských domovů a jiných ústavů,

- z azylových domů.

Odtud jsou děti umisťovány do náhradní rodinné péče obvykle na základě souhlasu rodičů nebo zákonných zástupců nebo bez souhlasu rodičů, na základě tzv. kvalifikovaného nezájmu rodičů či zbavení rodičů rodičovské zodpovědnosti.

- z původní rodiny,

kde nemohou být z nejrůznějších důvodů trvale vychovávány a kde nejsou předpoklady, že by se mohly časem vrátit zpět. V těchto případech dají rodiče souhlas s umístěním dítěte do péče budoucích pěstounů nebo sami svěří dítě do péče budoucích osvojitelů. Praxe však ukazuje, že děti jsou z původních rodin předávány do nových rodin ve zcela výjimečných případech, vzhledem ke zkušenostem, které doporučují nejdříve pobyt v citově neutrálním prostředí, kterým jsou azylové domy, dětské domovy, ozdravovny, nemocnice, aj. instituce.

Všechny tyto děti mají jako ostatní děti stejné potřeby, požadavky a práva - na lásku, bezpečí, výchovu a vzdělání, zdravotní a sociální péči, NADĚJI, na které závisí jejich další vývoj. Tato naděje má v jejich případě jméno NOVÁ RODINA.

Hledáme rodiče pro děti!

Každá nová rodina má být nalezena a vybrána ku prospěchu dítěte.

Nároky na rodiče jsou v zásadě stejné, ať už se jedná o původní nebo nové rodiče (osvojitele či pěstouny).

K povinnostem budoucích rodičů přibývají ještě další. Proto bychom Vás chtěli upozornit na několik důležitých okolností:

- Vaše důvody k přijetí dítěte by měly vycházet z jasné, osobní motivace (vnitřního přesvědčení),

- Vaše zaměstnání by mělo být stálé, umožňovat finančně zajistit dítě a rodinu,

- pracovní vytíženost by měla být taková, abyste měli dostatek času na výchovu dítěte (zpočátku je nutné, aby jeden z rodičů mohl zůstat s dítětem doma a přizpůsobit svůj život jeho potřebám),

- Vaše bytová situace by měla všestranně zajistit potřeby dítěte,

- Váš trestní rejstřík by měl být zcela čistý,

- měli byste se cítit duševně i fyzicky schopni vychovat dítě,

- Váš věk by měl odpovídat přirozenému vztahu dítěte k rodičům (proto se doporučuje, aby věk žen, které přijímají kojence a malé děti, nebyl vyšší než 35 let),

- nejspolehlivější podmínkou, aby se dítě zdárně vyvíjelo, je zajistit mu stabilní rodinné zázemí - proto je dávána přednost těm, jejichž manželství jsou především zralá, trvalá a předpokládají společná očekávání,

- měli byste být schopni vžít se do cítění a světa dítěte, být přizpůsobiví, tolerantní, laskaví a otevření,

- měli byste ochotně a vstřícně přijímat rady od jiných,

- měli byste být morálně vyspělí, abyste zaručili výchovu bez duševního a fyzického strádání.

Období příprav před přijetím dítěte

Nyní bychom se rádi pozastavili a seznámili Vás s určitými otázkami či nejistotami, o nichž se domníváme, že mohou nastat před přijetím dítěte, a které budete každý různě prožívat a zvládat.

Období vnitřního rozhodnutí

Jistě se všichni shodneme na tom, že toto období je velice důležité a mělo by být proto náležitě zváženo. Dobrou radou a snad již známou pravdou je, že budoucím rodičům odborníci doporučují hovořit o svém úmyslu především v širší rodině. Je totiž velice potřebné, aby budoucí sourozenci, babičky a dědečkové, synovci, neteře a jiní příbuzní přijali toto dítě zcela za své. Toto doporučení byste měli mít stále na zřeteli.

Konečné rozhodnutí však ponechme každému z Vás, Vašemu srdci, mysli, touze, schopnosti pomáhat, Vašemu manželství. Vy budete ti, kteří budou denně s dítětem, kteří s ním budou prožívat dobré i zlé, spojíte s ním svůj život.

Proto se nyní pokuste zamyslet se nad svým životem a sami sebe se zeptat:

- mám dost fyzických a duševních sil, abych dítě vychoval/a,

- jsem tolerantní a otevřený/á druhým,

- zajistím dítě finančně,

- co se mi v životě podařilo, co jsem dokázal/a,

- co se mi nepovedlo, co mi schází,

- jaké bylo moje dětství,

- jaké je moje manželství,

- jsem ochoten/a se vzdát svého pohodlí,

- jsem opravdu schopen/na věnovat se plně dítěti,

- jsem ochoten/na se přizpůsobit,

- věřím, že přesvědčím okolí, že toto rozhodnutí je správné,

- nebude pro mě dítě překážkou v profesní dráze,

- dovedu si představit, co obnáší výchova dítěte,

- dovedu si konkrétně představit, jaké by dítě mělo být,

- dovedu posoudit, jaké dítě bych opravdu nedokázal/a vychovávat,

- mohu upřímně říci, čím mohu být pro dítě prospěšný/á?

Věříme, že tyto otázky budou pro Vás námětem k dalším úvahám a rozhovorům.

Období posuzování budoucích rodičů

Jestliže jste se již rozhodli přijmout opuštěné dítě, musíte k tomu získat nejprve doporučení příslušného úřadu.

V praxi to znamená:

· navštívit okresní úřad v místě trvalého bydliště (v Praze úřad městské části, V Brně, Ostravě a Plzni magistrát) - odbor sociálních věcí a zdravotnictví - oddělení péče o rodinu a děti (OPRD) či oddělení sociálně-právní ochrany dětí; zde se obraťte na sociální pracovnici pro náhradní rodinnou péči;

· sociální pracovnice s Vámi povede rozhovor, který je zaměřen na důvody, motivaci Vašeho rozhodnutí, Vaše představy o dítěti: jakého by mělo být věku, pohlaví, zda jste ochotni přijmout dítě se zdravotními obtížemi, jinou barvou pleti apod.;

· sociální pracovnice Vám pak vysvětlí další potřebné náležitosti k podání žádosti a předá formulář žádosti o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli či pěstouny a zprostředkování náhradní rodinné péče.

Na příští schůzku byste měli mít připraveny následující podklady:

· žádost obsahující Vaše osobní údaje

· doklad o státním občanství nebo o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České republiky

· zprávu o zdravotním stavu

· údaje o ekonomických poměrech (potvrzení od zaměstnavatele).

Spisová dokumentace dále obsahuje:

· zprávu o Vašich sociálních poměrech, kterou zpracovává sociální pracovnice,

· opis z evidence Rejstříku trestů, který si vyžádá okresní úřad,

· v případě, že žádáte o osvojení, Vaše písemné vyjádření, zda souhlasíte s tím, abyste po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů byli zařazeni též do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení dítěte z ciziny nebo zda žádáte výlučně o osvojení dítěte z ciziny (obsaženo v žádosti),

· písemný souhlas s tím, že orgán sociálně-právní ochrany zprostředkující osvojení nebo pěstounskou péči je oprávněn zjišťovat další potřebné údaje pro zprostředkování a také kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností uvedených ve spisové dokumentaci (obsaženo v žádosti),

· písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, jestliže okresní úřad považuje takovou přípravu za účelnou (obsaženo v žádosti),

· stanovisko okresního úřadu k žádosti o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče.

Sociální pracovnice Vás navštíví doma a zjistí Vaši bytovou a rodinnou situaci. Po posouzení a zpracování všech dostupných informací bude Vaše žádost předána pracovišti odboru sociální politiky Ministerstva práce a sociálních věcí na krajském úřadu.

Budete pozváni na pohovor a k psychologickému vyšetření, v němž budou posouzeny zkušenosti Vašeho života, Vaše dětství, Vaše manželství, jeho stabilita, Vaše vlastnosti, rodičovské postoje, důvody, které Vás přivedly k přijetí opuštěného dítěte apod. Závěr psychologického vyšetření se stává součástí Vaší žádosti.

Před přijetím dítěte absolvujete přípravný kurz pro žadatele, který zajišťuje okresní úřad sám nebo ve spolupráci s jiným okresním úřadem či krajským úřadem nebo pověřená osoba. Posláním přípravného kurzu je poskytnout Vám, budoucím osvojitelům nebo pěstounům, potřebné minimum vědomostí o specifických otázkách náhradní rodinné péče, zprostředkovat reálné informace o situaci a potřebách dětí žijících mimo vlastní rodinu a umožnit náhled na vlastní předpoklady pro přijetí dítěte. V rámci kurzu máte příležitost setkat se jednak s odborníky a hovořit s nimi o tom, co Vás zajímá a také s pěstouny či osvojiteli, kteří Vám sdělí vlastní zkušenosti a zodpoví Vaše dotazy.

Kurz probíhá formou přednášek, skupinových diskusí či výcvikových seminářů. Přípravu považuje zákon za potřebnou a účelnou pro každého žadatele s výjimkou odůvodněných případů žadatelů, kteří ji v souvislosti s převzetím dítěte již dříve absolvovali, kteří mají dítě ve své péči a prokazují dobré výchovné schopnosti nebo kterým vážné důvody (jež individuálně posoudí okresní úřad) neumožňují přípravy se účastnit. Náklady spojené s realizací přípravných kurzů nese okresní úřad nebo pověřená osoba, žadatelé si platí dopravu, stravování a ubytování.

V každém kraji zasedá pravidelně poradní sbor - tým odborníků, reprezentovaný sociálními pracovnicemi, psychology, dětskými lékaři, řediteli kojeneckých ústavů, dětských domovů či jiných ústavních zařízení. Tito lidé posuzují jednotlivé případy opuštěných dětí, které mohou být předány do nové rodiny. Z evidence žadatelů podle určitého pořadí a na základě komplexního zhodnocení žádostí budoucích rodičů doporučují konkrétním dětem vhodné rodiny.

Období očekávání

Po splnění nutných požadavků je čas trochu si odpočinout; vše potřebné jste jistě dobře zvládli - máte již pěkný kus cesty za sebou! Nepřemýšlejte o tom, že jste měli ještě něco říci nebo někde se chovat jinak, udělali jste vše, jak nejlépe jste v té dané chvíli cítili a mohli. Nyní nastává období očekávání.

Pro mnohé z Vás může být toto období nelehké, také může různě dlouho trvat (každý region má různou dobu čekání). Záleží to především na tom, jaké jste uvedli představy o dítěti. Požadavky na děti jsou mnohdy vyšší, než mohou splňovat opuštěné děti, které potřebují rodinu. V současné době je méně dětí, které mohou být osvojeny a více těch, které jsou vhodné pro pěstounskou péči. Naopak je však více žadatelů o osvojení nežli o pěstounskou péči. Buďte trpěliví a tolerantní k těm, s nimiž jste byli v kontaktu; měli jste možnost poznat jejich práci a získat k nim důvěru. Na jejich posouzení a odpovědnosti nyní závisí výběr nejvhodnější rodiny pro konkrétní dítě, spojení osudů a společná cesta životem.

Tento čas očekávání můžete naplnit přípravami na svou budoucí roli a současně se věnovat sami sobě, partnerovi, přátelům, rodině, svým zájmům a zálibám.

Kromě toho, že si jistě dovedete představit, kde bude mít Vaše dítě postýlku, jaké mu vyberete oblečení, na jaké obrázky se bude dívat, jak si budete společně hrát a povídat, pokusme se nalézt společně další možnosti, jak tento čas využít. Udělejte si čas na přemýšlení o sobě samých, o životních hodnotách a očekáváních, o potřebách a vývoji dětí, o výchově, o problematice opuštěných dětí apod.

Velice dobrou zkušeností pro Vás budoucí rodiče bude seznámení se s rodinou, která již obdobně dítě přijala.

Tuto dobu můžete využít také ke vzdělávání a přípravě na novou roli rodičů. Doporučujeme Vám zajít do dobré knihovny. Máme dostatek odborné literatury, která Vás jistě osloví a nabídne Vám hlubší poznání tohoto tématu. (Seznam doporučené literatury uvádíme na konci brožurky, i s nabídkou objednávky časopisu NRP, který vychází 3x ročně).

Na závěr této kapitoly bychom Vám rádi dali ještě jednu radu.

Úspěšné přijetí dítěte a jeho další harmonický vývoj bude velmi záležet na tom, jak budete připraveni je přijmout, v jakém prostředí bude vyrůstat, jaká bude atmosféra Vaší rodiny, jak se budete cítit především Vy, v jaké budete kondici. Proto neváhejte a dělejte vše, co je Vám milé, ať získáte dostatek energie a duševní pohody, kterou pak snadno předáte svému dítěti.

Převzetí dítěte

Vzniká nová rodina

Nyní již jistě netrpělivě očekáváte, kdy budete vyzváni příslušným úřadem pro náhradní rodinnou péči ve Vašem kraji k pohovoru o konkrétním životním osudu dítěte, pro které jste byli vytipováni jako možní rodiče. Budete informováni o všech dostupných údajích o dítěti - zdravotním a psychickém stavu, o rodině dítěte a sociálně-právních otázkách. Budete mít možnost zvážit svou současnou situaci a otevřeně vyjádřit své názory a pocity.

V případě, že projevíte skutečný zájem a odhodlání konkrétní dítě navštívit, bude dohodnuto, kdy a kam se máte dostavit. I zde budete hovořit s lékaři, psychology, sociálními pracovnicemi a vychovateli, kteří dítě důvěrně znají. Tato návštěva je velice důležitá jak pro budoucí rodiče, tak pro pracovníky určitého zařízení, neboť jejich stanovisko a hodnocení celkové situace musí být respektováno. Jak jsme se již zmínili, postup při převzetí dítěte je závislý na mnoha okolnostech, především na stáří dítěte, průběhu jeho dosavadního vývoje, zdravotním stavu a soudním vyjasnění možnosti náhradní rodinné péče.

Při přijímání kojence máte možnost vidět dítě v kojeneckém ústavu, jste informováni o jeho původu, zdravotním a psychickém stavu, právní situaci a dalších důležitých okolnostech. Jestliže se pro toto dítě rozhodnete, pak si je po několika dalších návštěvách a vyřízení nezbytných formalit můžete odvézt domů (tato praxe je opět závislá na zkušenostech každého regionu).

Při přijímání staršího dítěte je Vaše návštěva dohodnuta s příslušným dětským domovem. Zde máte opět možnost dítě zcela nezávazně a neformálně vidět, hovořit s ředitelem, dětským lékařem, psychologem, sociální pracovnicí a vychovateli, kteří Vás seznámí s celkovou anamnézou dítěte. Následující čas máte na zvážení všech okolností. Rozhodnete-li se přijmout toto dítě, můžete ho po dohodě s ředitelem zařízení opakovaně navštívit. Tyto návštěvy by měly respektovat především individuální požadavky a potřeby dítěte. Pokud se vzájemné vztahy zdárně vyvíjejí, je možné přistoupit k dalšímu kroku - k předání dítěte do rodiny. V této chvíli je velice důležité, aby nedošlo k předčasnému a neuváženému rozhodnutí. Proto jsou vždy budoucí rodiče upozorňováni, aby byli trpěliví a nevynucovali si okamžité předání dítěte. Teprve tehdy, když je odstraněna počáteční pochopitelná nedůvěra, nesmělost a odtažitost dítěte a je vytvořena oboustranná citová náklonnost, může být dítě svěřeno do nové rodiny.

Den převzetí dítěte je předem domluven s ředitelem zařízení a pracovištěm pro náhradní rodinnou péči při krajském úřadu. Rozhodující je dobrý zdravotní stav dítěte a připravenost rodiny.

Nové vztahy jsou závažným zásahem do života dětí i náhradních rodin. Proto je zákonem zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců před rozhodnutím soudu, tzv. předadopční nebo předpěstounská péče k adaptaci dítěte a žadatelů na novou situaci. V tomto období je možné ověřit a zvážit, jaké jsou předpoklady pro vytvoření úspěšného a skutečného vztahu mezi dítětem a rodinou. S dítětem jste pozváni (opět to záleží na zavedené praxi v regionech) na kontrolní psychologické vyšetření, kde je posuzován nejen psychomotorický vývoj dítěte, ale i úroveň vytvoření vzájemných vazeb v novém prostředí. Navštíví Vás sociální pracovnice, máte možnost hovořit a radit se o konkrétní situaci či případných obtížích.

Po uplynutí tohoto období nastane vyřizování soudních záležitostí.

V případě osvojení kojenců soud rozhoduje o prostém osvojení. O nezrušitelném osvojení může rozhodnout až po uplynutí jednoho roku věku dítěte, kdy je dítě definitivně určeno novým rodičům se všemi náležitostmi, právy a povinnostmi běžné rodiny - na rodném listě jsou změněna jména rodičů, dítě přebírá příjmení nové rodiny apod.

V případě pěstounské péče jsou potřebné právní náležitosti zajišťovány s výraznou pomocí oddělení péče o rodinu a děti. Sociální pracovnice v místě Vašeho bydliště podává k soudu návrh na svěření dítěte do pěstounské péče. Další potřebné náležitosti jsou pak zajišťovány podle konkrétní, individuální situace dítěte a Vaší rodiny. O svěření dítěte do pěstounské péče opět rozhoduje soud a Vy se stáváte pěstouny. Vykonavatelům pěstounské péče a dítěti v pěstounské péči náleží dávky pěstounské péče ze souboru dávek státní sociální podpory. Dávky jsou vypláceny opakovaně, měsíčně tj. příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna. Kromě toho je vyplacen jednorázový příspěvek při převzetí dítěte. Dítěti v pěstounské péči zůstává původní příjmení, pokud u soudu není požádáno o jeho změnu.

Veškeré nejasnosti vztahující se k vyřizování úředních náležitostí můžete průběžně konzultovat se sociální pracovnicí v místě bydliště.

Nové soužití

Nyní jste již se svým dítětem, patříte jeden druhému, stali jste se novými rodiči! Váš sen, touha a očekávání se staly skutečností. Je to jakási zvláštní forma vytvoření nové rodiny. Jste pozorováni okolím se směsí uznání, ale i zvědavosti - jak to všechno dopadne? Ve Vašem životě nastala změna, přijali jste novou roli. Zpočátku se výrazně změní chod a rytmus Vaší domácnosti, změní se i Vaše finanční situace a způsob využívání osobního volna. O to více je důležitá podpora Vašeho nejbližšího rodinného okolí - rodičů, prarodičů, dětí a blízkých přátel, kteří s Vámi budou sdílet novou situaci.

Proces sbližování, zvykání si, přijetí a zvládnutí této skutečnosti je náročný a dlouhodobý. Především jste to Vy a Vaše rodina, která dítě ovlivňuje a vychovává, i když je zřejmé, že není zanedbatelná genetická výbava dítěte, jeho schopnosti, možnosti a zkušenosti z předchozího období. Proto bychom se snad už jen ve stručnosti chtěli zmínit o případných obtížích, které mohou nastat po převzetí dítěte. Měli byste je znát, měli byste na ně být připraveni, neměli byste je podceňovat, ale neměli byste se jich ani obávat.

Ztráta známého prostředí

Problémy mohou nastat především u dětí starších, u nichž hraje roli především skutečnost, že dítě většinou vyrůstalo v jiném než rodinném prostředí. Zkušenosti ukazují, že je z počátku velice důležité, abyste zvolili vhodný způsob, jak připravit a seznámit dítě s novým prostředím, se členy jeho nové rodiny. To samozřejmě předpokládá se všemi předem probrat situaci dítěte a dohodnout si určitá pravidla chování.

Změna prostředí znamená pro dítě především rozloučit se se "svými" lidmi, na které bylo doposud zvyklé, s určitými denními návyky a zaběhlými způsoby chování. Jistě již v minulosti zažilo nějaké zklamání, ztrátu někoho blízkého, pocit neúspěchu a zoufalství. Má prostě strach - co přijde nyní - bude ho mít někdo rád? Většinou se bude projevovat tak, že Vás neopustí ani na chvíli, bude vyžadovat Vaši ustavičnou pozornost a zájem, budete muset být stále na blízku. Občas může být i agresivní vůči jiným dětem, bude rozbíjet hračky, možná bude i zlé. Měli byste vědět, že tímto svým negativním počínáním dítě vyjadřuje strach samo o sebe, o svou budoucnost, ale i o Vás, o Vaši pozornost a lásku.

Od samého počátku Vašeho soužití byste však měli jasně a velice pečlivě vymezit určitá pravidla chování, aby bylo jednoduše srozumitelné, co je přijímáno, co chváleno a co je odmítáno. Měli byste mít vždy dostatek času věnovat se dítěti, snažit se mu porozumět, nezapomínat na pohlazení, ujištění, že jste na blízku.

Dítě potřebuje nejen čas, ale i trpělivost, jasné a laskavé zacházení, než opět získá ztracenou důvěru, než se zahojí všechny jizvy a zklamání. Pokud určité problémy trvají dlouhou dobu a Vy sami situaci nezvládáte příliš dobře, obraťte se na odborníky, kteří Vám pomohou.

Každé dítě hledá svůj původ, potřebuje znát své kořeny!

Velmi kritickým obdobím, které je u mnoha dětí shodné, tedy i v nových rodinách, je hledání svého původu, své identity. Každý z nás jistě někdy pátral ve své minulosti, chtěl poznat historii své rodiny, dozvědět se o svých předcích, o jejich charakterech, vlastnostech a schopnostech. Klademe si otázky jaký je náš původ, odkud pocházíme, po kom jsme, ke komu patříme?

Tyto otázky jsou o to důležitější pro děti, které žijí v náhradních rodinách. Budou chtít vědět, kde se narodily, jaké bylo jejich dětství a proč je někdo nechtěl? Nyní to musíte být Vy, noví rodiče, kdo jim v pravý čas, vhodnou a citlivou formou objasní záhady minulosti. Měli byste to udělat dříve, než se samy začnou ptát a být připraveni trpělivě zodpovídat všechny otázky. Je pochopitelné, že každé věkové období potřebuje různé přístupy. Proto byste měli zvolit vhodný způsob odpovídající věku a přiměřenou formou hovořit s dítětem o jeho dětství a původu. Tuto historii byste měli vždy stejným způsobem opakovat, seznámit s ní nejbližší osoby a příbuzné, aby nebyli zaskočeni a vždy věděli, co říci dítěti, až samo začne pátrat a přesvědčovat se, zda jste mu řekli pravdu. Nikdy však byste neměli toto sdělení měnit, pouze přidávat další fakta (s ohledem na věk, možnosti a touhu dítěte znát o sobě vše). Snažte se předcházet nešťastným náhodám, někdy i zlému úmyslu svého okolí. Nezodpovězené, zamlčené a nepravdivé výmluvy mohou pouze uškodit vývoji Vašeho dítěte, může se náhle a zcela vytratit vámi vytvářené zázemí, naděje, důvěra a láska.

Také tuto otázku, kdy a jakým způsobem začít hovořit o původu dítěte, Vám pomohou zodpovědět zkušení psychologové, lékaři nebo sociální pracovnice. Dovolte, abychom použili velice výstižně formulovanou úvahu pana profesora Zdeňka Matějčka, který říká: "Není hlas krve. Dítě přijímá za matku tu osobu, která se k němu mateřsky chová. Adoptivní rodiče, pěstouni, či jiní vychovatelé dítěte v náhradní rodinné péči jsou psychologicky pravými rodiči, jestliže skutečně za své dítě přijímají." (Tento úryvek je vybrán z brožury pana profesora "Co řekneme osvojenému dítěti", Praha 1982).

Závěrem

Šedivá je každá teorie, ale zelený je strom života!

Zabývali jsme se pouze hlavními okruhy problémů, které souvisejí s tímto rozsáhlým tématem. Budete postaveni před spoustu nezodpovězených otázek, na které budete muset sami hledat odpověď. Neváhejte a jednejte tak, jak jednají všichni "obyčejní" rodiče v obtížných situacích - ptejte se přátel, odborníků, těch, kterým důvěřujete. Vždyť i oni se od takových lidí, jako jste Vy, mnohému učí - a dobré poznatky a zkušenosti předávají dál. Těm, kteří přijdou po Vás.

Doporučená literatura:

Berneová, P.-H., Savary, L.-M.: Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti, 1998

De Carli, M.I.: Nechce se mi učit, 1995

Eyrovi, L.a R.: Jak naučit děti hodnotám, 2000

Joyeux, H.: Mami, jak přijde dítě na svět?, 1994

Langmeier, J., Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství, 1974

Kaufmannová-Huberová, G.: Děti potřebují rituály, 1998

Marhounová, J., Stýblová, M.: Osvojené dítě, rok vydání neuveden

Matějček, Z.: Co děti nejvíc potřebují, 1994

Matějček, Z.: Co, kdy a jak ve výchově dětí, 1999

Matějček, Z.: Co řekneme osvojenému dítěti, 1982

Matějček, Z. a kol.: Náhradní rodinná péče, 1999

Matějček, Z.: O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, 1994

Matějček, Z.: Po dobrém, nebo po zlém?, 1994

Matějček, Z.: Rodičům mentálně postižených dětí, 1992

Matějček, Z., Dytrych, Z.: Děti, rodina a stres, 1994

Millerová, A.: Dětství je drama, 1995

Prekopová, J.: Malý tyran, 1996

Prekopová, J., Schwezerová, Ch.: Neklidné dítě, 1994

Schaefferová, E.: Co je to rodina, 1995

Schmidt, M.-L.: Jako stromy bez kořenů, 1995

Scholler, J.-E.: Adopcia, vztah založený na slube, Bratislava, 1999