tisk-hlavicka

Haf. Rozumíte mi?

30.9.2011 Scarlett Wilková Psychologie Dnes 4 názory

Ty chápeš, viď? Chceš piškot?

Podívejte, běží pod plechovku s dobrotami, takže rozumí… Podobně se raduje snad každý majitel psa. V souvislosti se psy čím dál častěji používáme výrazy, jako rozumí či komunikuje. Přeháníme? Nebo se s námi psi skutečně dorozumívají?

Kdyby nějaký zoolog, antropolog či jiný vědec dříve vyslovil názor, že psi s lidmi komunikují, totálně by se znemožnil. Blázen, říkali by jeho kolegové. Po staletí lidé považovali zvířata za tvory, kteří s lidmi nemůžou být v žádném směru srovnáváni. Francouzský filozof René Descartes dokonce tvrdil, že jsou to jakési stroje, které ani necítí bolest. Ještě před padesáti lety byli k smíchu i lidé, kteří se se svými psy mazlili a mluvili s nimi. Dnes nejenže se jim nikdo nediví, ale jsou ustavovány týmy vědců, jejichž úkolem je zkoumat psí duši. Když někdo řekne, že pes myslí, už není považován za bláznivého podivína zamilovaného do svého pudlíka. Mluví tak šéfové vědeckých týmů různých univerzit. Už se neříká, že pes jen tak štěká. Pes jednadvacátého století komunikuje.

Zbláznili jsme se nebo jsme na cestě k velkému objevu? „Psi mě každý den překvapují a jsem pevně přesvědčený, že myslí,“ tvrdí nejuznávanější český cvičitel zvířat pro film a televizi, Václav Tomšovský.

„Pes, který žije s lidmi doma, je čím dál více podobný člověku než třeba pes policejní, který žije v kotci a chodí na výcvik. Je už prokázáno, že pes z domácnosti chápe průměrně dvě stě výrazů z lidské řeči. Psi z kotců jsou třeba stejně inteligentní, ale nemají tu slovní zásobu.“

Ano, v souvislosti se psy se dnes už mluví o slovní zásobě.

Psycholog Stanley Coren, autor knihy Co má pes na jazyku, je rovněž zastáncem teorie, že psi dokážou rozpoznat až dvě stě lidských slov. Myslí tím, že mnozí psi přesně vědí, co určitá slova znamenají. Vědí, že když člověk řekne procházka, jde se ven. Když slyší slovo párek, spěchají k lednici.

Štěkot je určený lidem

Vědci z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Německu testují border kolii jménem Rico. Když Ricovi rozloží v prázdné místnosti řadu předmětů a majitelka mu z jiné místnosti říká jejich názvy, on přináší ty správné. Když mu mezi věci, které zná, dají nový předmět, který nikdy neviděl, a majitelka řekne jeho název, který nikdy neslyšel, přinese ten nový, neznámý předmět. Znamená to, že umí rozlišit, co nezná. To je vlastnost, která byla dříve přisuzována výhradně lidem.

Maďarský vědec Adam Miklósi má takzvanou „psí řeč“ jako svůj hlavní obor bádání. Nahrává řadu štěkotů v různých situacích a pak je pouští lidem. Ti mají určit, co ten či onen štěkot znamená. Zda má pes radost, strach, hlad zlost a podobně. Naprostá většina lidí určí správně, co pes vyjadřuje, i když se jedná o ty, kteří psy nikdy neměli a nezajímají se o ně. Miklósi tvrdí, že lidé psům rozumí, aniž si to uvědomují. Zkrátka, že psi provázejí lidstvo tisíce let a tak nějak se s nimi čím dál více sbližujeme. Maďarští vědci také vyvinuli počítačový program s překladačem psího štěkotu. Pes zaštěká a počítač sdělí, zda chce jít ven nebo má hlad. Ovšem zkušení chovatelé psů tvrdí, že to už je opravdu poněkud přehnané, protože pocity svého psa člověk přece dokáže vycítit. Jak? Prostě dokáže, stejně jako pes umí vycítit pocity lidské. Když je člověk smutný, nemocný, necítí se dobře, jeho pes si k němu přilehne a smutně na něj kouká. A člověk říká: Ty víš, že je mi špatně? Jak to víš?

Vědci z univerzity v Kielu v Německu zase srovnávají zvuky, které vydávají psi a vlci. Srovnávají je podle tónů, frekvencí, délky. Zjistili, že štěkot psů, kteří žijí s lidmi, je jiný než u vlků a psů, kteří nejsou v kontaktu s člověkem. Domácí psi štěkají proměnlivě, mění tóny, štěkají jinak při hře, vítání, zlosti, úzkosti. U volně žijících psovitých šelem se nic takového neobjevuje. Závěr je jasný: Psí štěkot je komunikace. Nejedná se však jen o komunikaci mezi psy, ale směřuje i k lidem. „Psi se přestávají umět dorozumívat sami mezi sebou, přebírají šablony chování lidí, se kterými žijí v bytech,“ říká cvičitel problémových psů a autor několika knížek o psech Rudolf Desenský, který je také často nazýván psím psychologem. „Psi mají mnohem více příležitostí a důvodů dorozumívat se s lidmi. S jinými psy přicházejí do kontaktu čím dál méně. Majitelé se s nimi jiným psům vyhýbají, když tak se jen krátce očichají v parku a na vodítku. Už spolu přirozeně neběhají. Když jeden pes na druhého vycení zuby, ten druhý, pokud je zvyklý žít jen v bytě, už ani neví, co to znamená,“ vypráví.

Poslušnost není inteligence

Psycholog Stanley Coren v knize Co má pes na jazyku píše: „Jistě, se psem nemůžete nikdy konverzovat o přírodovědě, o morálce nebo o posledním hollywoodském filmu. Na druhé straně jsem zjistil, že moje dorozumívání se psy je mnohem bohatší a složitější než hovory s mými dvouletými nebo tříletými vnoučaty, i když má velmi často podobné rysy.“ Zkoumá hranice vyjadřovacích schopností psů a na základě výzkumů lidské řeči mapuje jednoduchý systém znaků, který zajišťuje oboustrannou komunikaci mezi psem a člověkem. Jinými slovy, psí mluva určená lidem existuje. Jen je třeba se jí naučit a umět si psí štěkot, pohled či pohyby přeložit do lidské řeči. A zároveň umět rozlišovat mezi tím, co je poslušnost psa a co jeho inteligence. Nejednou to totiž zaměňujeme. V různých žebříčcích inteligence je například často jako nejlepší uváděná psí rasa border kolie. To jsou psi, kteří vítězí v různých soutěžích, protože mají mimořádné vlastnosti k cvičení. Rádi poslouchají povely, skáčou, válejí sudy, couvají, jakoby tančí. A lidé se baví. „Ti jsou chytří, inteligentní,“ říkají. Jenže to je případ, kdy nejde o inteligenci, ale o poslušnost. A to je velký rozdíl. „Mezi poslušností a inteligencí zvířat je třeba rozlišovat,“ říká cvičitel psů Václav Tomšovský.

„My lidé jsme zbytečně nabubřelí a posuzujeme psí inteligenci podle našich měřítek. To je nesmyslné. Inteligence zvířat je těžko měřitelná. K čemu zvíře potřebuje inteligenci? K přežití, ne k vykonávání našich příkazů.“

Jinými slovy, pes neprojevuje inteligenci tím, že si sedne, když mu řekneme „sedni“, a že by věděl, co to přesně znamená. Sedá si, protože za to dostává pamlsek, pochvalu. O něco jiného se však jedná, když pes radostně běží ke dveřím pokaždé, když si člověk bere z věšáku bundu. Ví, že se jde na procházku. Ovšem, pozor, stejný pes neběží ke dveřím, a naopak je smutný, když si člověk ze stejného věšáku bere kabát. Ten pes má totiž vypozorováno, že tento kabát znamená: jdu do práce, teď budeš doma sám. Kabát rovná se nuda, otrava. Bunda rovná se vycházka, hra, radost. Jak je to možné?

Pes má mimořádné pozorovací schopnosti, které si lidé neuvědomují. Psi, kteří žijí v blízkosti jednoho či více lidí, vlastně nedělají nic jiného, než je neustále pozorují a poslouchají jejich řeči. Sice nerozumí jednotlivým slovům, ale pamatují si, co se při určitých výrazech dělo. Když pes jednou honil tu podivnou bytost, která přišla na jeho zahradu, a lidé u toho volali: „podívej, kočička“, až příště uslyší slovo „kočička“, zbystří: Je tady zase to, co jsem minule tak hezky honil?

Pes rozumí lidské řeči v tom smyslu, že si uvědomuje, co už dříve dělal v souvislosti s určitým slovem. Slovo pro něj nemá význam svým obsahem, je to pro něj jen zvuk, ale ten si spojuje s určitou činností. Kdybychom jej naučili sedat si na výraz „běž“ nebo „čekej“, mělo by to pro něj stejný význam jako výraz „sedni“. Jak je tedy možné, že pes běží k oknu, když někdo v rodině řekne: „Tátovi to dneska trvá, kde je tak dlouho?“ A rodina žasne: „Podívej, on rozumí, o čem mluvíme, vyhlíží tátu z okna.“ Je to prosté. Výraz „táta“ má spojen s konkrétní osobou. Ví, že ta osoba tady právě není. Vidí ji obvykle z okna, když přichází. A díky svým mimořádným pozorovacím schopnostem už ví, že když v domě někdo z jeho obyvatel chybí, ti ostatní se podívají z okna, zda už nejde. Jenže v lidech to vše vyvolává představy, že pes rozumí celým souvětím lidské řeči. Ve skutečnosti si je schopen přiřadit konkrétní věci nebo činnosti k už zmíněným asi dvěma stům výrazům. Ovšem, když k tomu přidáme jeho snahu lidem co nejvíce porozumět a vyhovět jejich přáním, výsledkem je krásná komunikace mezi člověkem a psem.

Pes už není věc
Nový občanský zákoník mění i právní postavení zvířat, která byla dosud v právním smyslu považována za věci. Nová úprava se inspiruje zahraničními zákony (např. § 90a německého občanského zákoníku) i mezinárodními smlouvami a navrhuje výslovně stanovit, že živé zvíře není věcí ve smyslu práva. V oblasti věnované odškodnění a náhradám se nově hovoří o odškodnění osobního neštěstí a náhradě zvláštní obliby, což znamená například i to, že pokud pachatel zabije psa, nahradí majiteli nejen jeho cenu, ale i cenu zvláštního citového vztahu k němu a rovněž odškodní i způsobený psychický otřes. Návrh občanského zákoníku obsahuje zvláštní ustanovení pro případ, že škoda byla způsobena z pohnutky zvláště zavrženíhodné.

Autorka je redaktorkou MF DNES

Názory k článku (4 názorů)
Haf. Rozumíte mi? t.stepanka 1.10.2011 4:6
*Re: Haf. Rozumíte mi? Elíláma 1.10.2011 13:44
**Re: Haf. Rozumíte mi? 8.5Yettynkaa12 2.10.2011 19:7
nejsou jen psi Zzubejda, 2 kluci a holčička 3.10.2011 15:56




Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

ValinkaKubaADÉLKAADELINKAmiláček ADELINKAADÉLKA☺VikiBříško

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.