Chraňte oči svých dětí!

Kdy lze u dítěte rozeznat oční vady?

Většina vrozených očních vad je dědičná nebo je k nim v rodině dispozice. Proto by rodiče měli na tuto skutečnost upozornit dětského lékaře. Rodiče sami a dětští lékaři mohou rozeznat některé změny na očích dítěte, jakými jsou např. nestejná šíře očních štěrbin (vrozený pokles víčka), šedavá barva zornice (vrozený šedý zákal), neprůhlednost rohovky (u vrozeného zeleného zákalu - glaukomu).

Již v kojeneckém věku jsou rodiče vnímaví vůči šilhání. Do jednoho roku věku se teprve vyvíjí společné vidění oběma očima dohromady a zašilhávání v tomto věku je normální. Výjimečně může být šilhání u kojence příznakem vážného onemocnění oka - zhoubného nádoru sítnice. Postižené oko se uchyluje trvale a leckdy je provázeno změnou barvy panenky (zornice) - zornice dělá dojem, že září. Tento zhoubný nádor s nejčastějším výskytem do jednoho roku dítěte lze při včasné diagnóze téměř ve 100 % případů vyléčit a zachránit život dítěte. Intenzivní pozornost je třeba věnovat od narození nedonošeným dětem, u kterých je s celkovou nezralostí spojen i nedokončený vývoj oka.

Miminka mívají často problémy se záněty očí, co je jejich příčinou?

Stává se, že miminku slzí až hlení jedno, případně obě oči. Jedná se ve většině případů o neprůchodnost slzných kanálků. V takovém případě je jedinou účinnou léčbou zprůchodnění slzných cest, které je třeba provést brzy, nejlépe v prvních měsících života.

Oteklá víčka a hlenohnisavý sekret může vyvolat virový zánět spojivek způsobený virem šířícím se kapénkovou nákazou jako rýmou. Nepříjemný zánět trvá i přes léčbu někdy až tři týdny. Důležité je správně aplikovat oční kapky a masti, které kapeme či vtíráme do spojivkového vaku po odtažení dolního víčka.

Záněty se však nevyhýbají ani starším dětem.

U kojenců i větších dětí může dojít k otoku víček v důsledku alergie či po štípnutí hmyzem - okamžitě přikládáme na víčka studené obklady. Projevy alergie se léčí podle očního nálezu a celkové reakce očními kapkami, případně léky tlumícími alergickou odpověď organismu. U starších dětí bývá projevem alergie chronický zánět víček - blepharitis. Okraje víček jsou zarudlé, zduřelé, s drobnými šupinkami mezi řasami. Víčka svědí a dítě si mnutím způsobuje další infekci. Tyto záněty bývají svízelné a často provázejí dítě až do puberty.

Podobným nepříjemným a navíc bolestivým onemocněním jsou ječná zrna (v kůži víček) a vlčí zrna (na vnitřní straně víček), kdy jde o zánět mazových žlázek. Léčba sleduje pokud možno vyprázdnění zánětlivého ložiska, které je však nutno svěřit pouze lékaři.

Oční víčka mohou být postižena výskytem drobných bradaviček (stejně jako na kůži obličeje). Jde o virové onemocnění (tzv. moluska) většinou získané z vody krytých bazénů.

Dalším virovým onemocněním, které se nevyhýbá ani dětem, je opar neboli herpes. Puchýřkovitý opar nejčastěji vídaný na rtu může postihnout i kůži víček, v závažnějším případě i rohovku oka. Významnou roli zde hraje snížená imunita organismu a na tu je léčba především směřována.

Jak mají postupovat rodiče, aby měli jistotu, že nezanedbají oční vadu dítěte?

Vzhledem k tomu, že se běžně neprovádějí preventivní prohlídky, je důležité, aby si rodiče všímali varovných signálů a sami přivedli dítě včas k očnímu lékaři, zvláště pokud se oční vady v rodině vyskytují. Rodiče si občas nechtějí připustit oční vadu, kterou lékař zjistí, a bohužel není ojedinělé, že zanedbají doporučenou léčbu. Všeobecně platí, že čím dříve se vada podchytí a začne léčit, tím větší je naděje na její zlepšení, někdy i na úplné vyléčení. Do šesti let probíhá vývoj zrakového orgánu a v tomto období je nutné zrakové vady podchytit a léčit.

Jaké jsou nejčastější vady, čím jsou charakteristické a jak se korigují?

Již byla zmínka o vrozeném šedém a zeleném zákalu. Existují však i získané formy těchto onemocnění. Získaný šedý zákal se objevuje následkem tupých či otevřených poranění oka nebo po dlouhodobých zánětech duhovky a cévnatky. Tento zákal se většinou řeší operativně, a to odstraněním zkalené čočky a jejím nahrazením nitrooční čočkou.

Získané formy zeleného zákalu představují prakticky komplikaci některých očních chorob (nitroočních zánětů) či důsledek poranění oka. Léčení je buď chirurgické nebo konzervativní.

Dioptrické vady oka vyžadují korigování vady brýlemi. Není-li dioptrická vada včas vyrovnávána, nevyvíjí se zraková ostrost a může zůstat již trvale snížena.

Dalekozrakost je stav, kdy optická mohutnost oka je menší, než odpovídá délce oka. Paprsky světla vstupující do oka se proto nespojují na sítnici, ale za ní. Jde o vadu, která se nezvětšuje, naopak s celkovým růstem a s tím souvisejícím určitým prodloužením oka se mírně zlepšuje. Při slabších formách dalekozrakosti většinou rodiče nic nepozorují, při silnější vadě se dítě vyhýbá některým činnostem (např. sledování televize, kreslení), obrázky a hračky si prohlíží zblízka nebo ze strany.

U krátkozrakosti je optická mohutnost oka větší, než odpovídá délce oka a v důsledku toho se světelné paprsky vstupující do oka sbíhají před sítnicí. Nejčastěji se jedná o dědičnou vadu, která má vývojový charakter. Může se objevit v prvních letech školní docházky nebo v době puberty. S růstem organismu a vývojem oka roste i tato vada, tj. počet dioptrií. Po ukončení růstové aktivity se stav stabilizuje a zůstává beze změn. Vada se projevuje zhoršeným viděním do dálky, dítě chodí blízko k televizi, ve škole nevidí na tabuli a mhouřením očí se snaží zlepšit vidění. Vzhledem k tomu, že jde o progresivní vývojovou vadu, je nutné stav zrakové ostrosti kontrolovat zhruba každého půl roku. U vysoce krátkozrakých očí se doporučuje vynechat fyzicky namáhavé cviky spojené se vzpíráním, dopady apod., neboť krátkozraké oko má křehčí sítnici a při nárazech či otřesech je ohroženo poraněním.

Odstranění refrakčních vad laserem na vyvíjejícím se dětském oku nepřichází v úvahu, doporučuje se až po 18 roce, tj. po ukončení vývoje oka.

Astigmatismus znamená nepravidelnost v přirozeném vyklenutí rohovky nebo čočky. Tento dioptrický deficit je vyrovnáván v brýlích speciálními tzv. cylindrickými skly. Astigmatismus může být krátkozraký i dalekozraký a snižuje zrakovou ostrost na všechny vzdálenosti.

Co se týče šilhání neboli strabismu - je projevem poruchy spolupráce očí svalové i vizuální. Podle směru úchylky jde o šilhání sbíhavé (oko se stáčí do vnitřního očního koutku) a rozbíhavé (stáčí se do zevního koutku). Oko se může uchylovat i ve směru vertikálním (šilhat nahoru nebo dolů). Šilhat může trvale jenom jedno oko nebo se oči v úchylce střídají. Ve valné většině případů se se šilháním pojí dioptrická vada - tu je třeba vyrovnat brýlemi. Prognóza léčby je příznivá, pokud se s ní začne včas a je prováděna důsledně a trpělivě. Velmi podstatnou roli hraje přístup a důslednost rodičů. Některé typy šilhání se při korekci dioptrické vady brýlemi a vývojem organismu (včetně centrální nerovové soustavy) vyrovnávají, někdy je ovšem třeba tuto léčbu ještě doplnit chirurgickou operací.

Záludnou vadou je tupozrakost čili amblyopie. Jedná se o snížení zrakové ostrosti způsobené útlumem z nečinnosti oka. Mozkové zrakové centrum přijímá zrakové informace pouze z jednoho oka, druhé oko zůstává jakoby na okraji zájmu tohoto centra. Tupozrakost bývá sdružena se šilháním, dioptrickými vadami, ale může se vyskytovat i bez nich. Rodina a okolí ani samotné dítě nemusí vadu zpozorovat, pokud náhodně nedojde k situaci, že je lepší oko zakryto. Špatné vidění odhalí většinou až odborné vyšetření. Zkoušku zrakové ostrosti a její správné provedení je základním předpokladem pro odhalení zrakové vady. Tupozraké dítě lze s malou nadsázkou označit za jednooké. Léčba spočívá v donucení utlumeného lenošivého oka k činnosti. Jedinou metodou je zakrytí dobře vidícího oka tzv. okluzí, kterou může být okluzor upevněný v brýlích, náplast nebo neprůhledná kontaktní čočka. Zakrývat oko je vhodné začít co nejdříve, neboť po šestém roce věku se možnost vycvičení tupozrakého oka prudce snižuje. Léčebná metoda okluzí je pro dítě velmi nepříjemná a těžko se s ní vyrovnává. Nezbytný je správný přístup rodičů, důvěra v rady lékaře a jejich dodržování. Je třeba k dítěti přistupovat ohleduplně, ale důsledně, bez lítosti a ústupků. Slabost rodiny se nemusí vyplatit, neboť nevyléčená tupozrakost znamená neschopnost prostorového vidění a praktickou jednookost, sníženou možnost profesního uplatnění, problémy s prací na počítačích, při získávání řidičského průkazu apod.

Řada očních vad se neobejde bez brýlí. Jak je to s jejich nošením a kdy mohou být u dětí nahrazeny kontaktními čočkami?

S brýlemi a jejich nositeli jsou problémy. Malé předškolní děti je rády zapomínají nebo schovávají. Překážejí jim ve hře, mohou tlačit na nose, za ušima, vyžadují čištění. Dítě se raději spokojí se svým nedokonalým viděním a nemá potřebu brýle nosit. V dětském kolektivu jsou brýle ničeny jak úmyslně, tak náhodou.

Starší děti brýle schovávají proto, že trpí pocitem méněcennosti a posměchem spolužáků. Citlivý přístup k dítěti s brýlemi je potřebný nejen doma, ale i ve škole a v každém jiném dětském kolektivu. Malé dítě potřebuje přesvědčit, že brýle jsou něco mimořádného, co je spíš hodno závisti, staršímu dítěti je vhodné přesvědčivě vysvětlit, jak jsou brýle důležité pro dobré vidění v jeho budoucím životě. Aby dítě nosilo brýle rádo, musejí se mu jeho brýle líbit. Nabídka je široká, je možné vybírat nejen lehké obroučky, ale i odlehčená neboli plastiková skla. Úměrně kvalitě brýlí roste však i jejich cena. Je užitečné mít optika, na kterého se můžeme s důvěrou obrátit, který dokáže poradit a jehož jediným cílem není zisk. U dítěte je třeba vypěstovat vztah k brýlím nejen co se týče důsledného nošení, ale i zacházení s nimi.

Sluneční brýle mohou podle potřeby nosit děti jak s dioptrickými vadami, tak děti alergické, které trpívají světloplachostí i děti se zrakem nenarušeným.

Starší děti či děti sportující mohou používat kontaktní čočky. Doporučuje se ovšem maximální doba nošení 10 hodin denně a jeden den v týdnu úplně vynechat. Kontaktní čočky jsou poměrně dobře snášeny, i když je nutné ke každému uživateli přistupovat individuálně. Zácvik aplikace a veškeré ostatní informace ohledně výběru a nošení kontaktních čoček poskytují speciální střediska kontaktních čoček. Kontaktní čočky si hradí dospělý i dětský pacient sám. Výjimkou jsou vysoké vady nad deset dioptrií.

Kromě očních vad, které jsou vrozené, ohrožují děti i nejrůznější poranění oka. Jak k nim nejčastěji dochází a jak se jim můžeme vyhnout?

Úrazy očí byly, jsou a budou často z příčin banálních, nešťastných a velmi často až neuvěřitelných. Jak velká je dětská fantazie, tak veliké je riziko a paleta očních úrazů. Proto nikdy není zbytečná donekonečna opakovaná osvěta, varování, poučení ve škole, doma, při všech druzích dětských akcí a aktivit. Výbuchy, střelba ze zbraní či luku, hra s noži a jinými ostrými předměty, rány z praku, chemické pokusy - oblíbené a zakázané (a tím více přitažlivé) zábavy. Někdy je zraněn aktér, jindy přihlížející, kolemjdoucí apod. Nelze pominout podíl viny dospělých, kteří umožňují přístup dětí ke zbraním, nekrytým nádržím s vápnem (dnes naštěstí nové technologie toto nebezpečí snižují), či se dokonce zapojují do odpalování raket. Nešťastnými náhodami můžeme nazvat zásah do oka míčem, sněhovou koulí, pukem, píchnutí do oka, a to při běžných sportovních hrách. Řada těchto poranění je v počátcích nenápadná, děti mají sklon je zapírat, dokonce i rodiče mají tendenci následné nebezpečí podceňovat. Svízel může způsobit i banální tělísko v oku či porucha povrchu oka ultrafialovým zářením.

Prognóza zraněného oka závisí na mnoha okolnostech. Především na tom, co bylo v oku poškozeno - zda oční víčko, rohovka, sítnice, event. zrakový nerv. Dále zda došlo ke krvácení do oka, k infekci rány a v neposlední řadě na individuální reakci každého jedince. Každé poškození oka zasahuje duši a fyzické možnosti dítěte, mění jeho dosavadní život a někdy ho poznamenává trvale.

Co byste poradila rodičům závěrem?

Vývoj medicíny přináší zlepšení vyhlídek na korekci očních vad, ať jsou již vrozené či získané. Neznamená to však jednoduché řešení. Léčba je vždy náročná a vyžaduje důvěru a trpělivost dítěte a jeho rodiny.

Dříve existovaly preventivní prohlídky. Dnes se očekává, že se každý postará o své zdraví sám. Bohužel ne všichni rodiče jsou k tomu dostatečně vybaveni. Občas se dokonce zdá, jakoby měli pocit, že ignorováním oční vady dítěte tato sama přestane existovat. Ve skutečnosti je jediným řešením včasné vyhledání očního lékaře a v případě pozitivního nálezu následná spolupráce a dodržování léčebného postupu. Chránit si zrak a zdravé oči si zaslouží i pravidelnou prevenci.

Otázky kladla PhDr. Jitka Kiková

MUDr. Jarmila Palečková je vedoucí dětského oddělení oční kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.