Poradna: Dcera pořád fantazíruje!

Moje pětiletá dcerka je stále jako ve snách. Není schopná rozlišit, co je skutečnost a co její fantazie. Např. mi tvrdí, že je s ní stále její pejsek, všude ho „jako“ vodí s sebou.

Tuhle odmítala jít domů z parku, protože se její chlupáč ještě moc nevyběhal. Vypadá to komicky, ale je to opravdu obtěžující na každém rohu čekat, až se pejsek, víte co! Já vím, že je dcerka ještě v magickém stupni vývoje, ale přece jen mi dělá starost, že to s blouděním ve světech mimo ten náš tak přehání. Máme jí nějak pomáhat v zakotvení v realitě? Nebo jenom počkat, až to její denní snění a fantazírování samo pomine? Ještě připojuji, že pohádky jí čteme přiměřeně a na televizi se dívá minimálně. Počítač ještě příliš nezná. A my s manželem se držíme spíše při zemi.

Bohatá fantazie neodmyslitelně patří k předškolnímu věku. Toto období bývá také nazýváno zlatým věkem hry, do které se tvořivá fantazie promítá. Úsudek předškoláků je ve velké míře ovlivněn jejich představivostí, emocemi a vlastními přáními. Teprve dítě na počátku školní docházky je schopné myslet opravdu logicky, i když ještě na zcela konkrétní úrovni. Zatímco předškolní dítě je spíše fantasta, malý školák je už naopak střízlivý realista. Zajímají ho věci takové, jaké jsou, jak fungují a k čemu slouží.

Fantazírování a denní snění vaší dcerky jistě odezní s věkem a postupným vyspíváním jejího myšlení. Myslím, že není potřeba její představivost zásadním způsobem brzdit nebo korigovat. Zamyslete se ale nad tím, jestli vaše holčička toho imaginárního pejska někdy nevyužívá i k tomu, aby dosáhla svého. Možná poznala, že kvůli němu zůstanete v parku o něco déle a že její představy jí propůjčují nad lidmi ve svém okolí určitou moc. V tomto případě by bylo na místě její chování přeci jenom trochu usměrnit a dávat mu srozumitelné hranice.