Otec se ptá: Nenaruší se vztah dcery ke mně?

Otec se ptá: Vodím tříletou dceru ráno do školky. Nerada vstává, moc se jí tam nechce a musím ji „popohánět“. Někdy jdeme i s pláčem. Manželka ji vyzvedává, je s ní odpoledne a chodí s ní ven. Já se vracím až navečer. Mám obavy, aby tím nebyl narušený vztah dcery ke mně. Nebude mě mít spojeného s těmi nepříjemnými zážitky a manželku s těmi příjemnějšími?

Rozumím vašim pocitům, avšak myslím si, že vaše obavy jsou vcelku zbytečné. Dceři je nepříjemná konkrétní situace ranního odcházení do školky, kdy musí opustit bezpečí domova, a to bez ohledu na to, s kým z rodičů tam zrovna jde. Kdybyste požádal ženu, ať vás některé dny při doprovodu vystřídá, holčička by asi plakala a protestovala podobně, jako když ji vypravujete vy.

Výchova není jenom záležitostí volby vhodných metod a postupů. Vstupují do ní samozřejmě i naše emoce. Proto je nám někdy líto, když si náš syn nebo dcera s maminkou tak pěkně hraje, a nás při stejné aktivitě odmítá. Matky mají v rodině zpravidla na starosti více povinností a úkolů, otcové spíše zábavu. Jedná se o určitou konkurenci mezi rodiči ve vztahu k dětem. U méně vyzrálých matek nebo otců se můžeme setkat i se žárlivostí na druhého rodiče.

Traduje se, že role matek bývá více citová a pečující, otcové zase uvádějí děti do života. Učí je třeba novým dovednostem, pracovním i pohybovým, jako je jízda na kole, lyžování nebo bruslení. Ve svém přístupu jsou zpravidla odvážnější než maminky a více riskují. A to se dětem líbí.

Vzpomeňte si, jak dcera radostně křičí, když ji vyhazujete do vzduchu!

Jste zřejmě více pracovně vytížený než vaše žena. I tak ale jistě máte i jiné příležitosti se dceři věnovat. Vaše péče se pravděpodobně neomezuje jenom na doprovázení dcerky do mateřské školy.

Tříleté děti už jsou obvykle natolik sociálně a citově vyzrálé, aby zvládly na několik hodin opustit rodiče a chodit do mateřské školy. V této zralosti jsou však mezi nimi často i velké individuální rozdíly. Adaptační obtíže přitom nejsou výjimečné. Některé děti se rychle přizpůsobí změně zaběhlého stereotypu, jiným naopak může přivykání na nové prostředí trvat i několik měsíců. S delší adaptací je potřeba počítat především u dětí citlivějších, měně sebejistých a úzkostnějších, které obecně hůře zvládají změny a mají silnější citovou vazbu na rodiče. Výhodnější a úspěšnější než rychlá akce bývá pozvolné přivykání novým podmínkám. V praxi to znamená, že pobyt dítěte ve školce postupně prodlužujeme.

Neberte jako samozřejmost, když dcera dokáže z domova odejít v pohodě a bez pláče. Každý, i malý pokrok, oceňte a pochvalte.

Pokuste se vypravování do školky zorganizovat tak, aby vše proběhlo pokud možno v klidu a bez nepříjemností. Zbytečně nepospíchejte. Raději vstaňte o něco dříve, abyste se vyhnuli časovému stresu. Pokuste se být klidný, podporující, ale rozhodný.

Vaše jistota pak pomůže i dítěti. Je zbytečné dopředu očekávat nezdar. Nakonec všechno určitě zvládnete. Počítejte také s jistými výkyvy. Děti žijí převážně v přítomnosti, a tak přerušení docházky, například nemoc, celý proces adaptace zpomalí nebo dokonce vrátí na úplný začátek.

Dětské strachy a obavy mnohdy souvisejí s neznámým prostředím, které dítě nedokáže kontrolovat. Nejistotu vzbuzují i cizí lidé, a to dospělí i děti. Proto se vyplatí pozvat některého chlapce nebo dívku ze školky k sobě domů, kde se naše méně odolné dítě cítí uvolněně a bezpečně.

Zvýšíme tím pravděpodobnost, že se nový vztah i nabyté sociální zkušenosti přenesou a uplatní i v mateřské škole. Dovolte dceři vzít si s sebou nějakou oblíbenou hračku.

O mateřské škole s ní hovořte spíše pozitivně. Vyzdvihněte činnosti, které ji tam baví a jsou pro ni přitažlivé. Ptejte se, co pěkného v mateřské škole zažila, co zajímavého dělali a co se jí tam líbilo.

Doporučuji si také s paní učitelkou promluvit o tom, jak všední den dcery ve školce konkrétně vypadá. Možná, že tam děvče něco nepěkného zažilo, anebo má potíže ve vztahu s jiným dítětem. Paní učitelky mohou úzkostnější dítě citlivě podpořit a postarat se o to, aby si z mateřské školy odnášelo převážně kladné prožitky.

Některé úzkostné děti jsou zpočátku ve školce vyloženě nešťastné. Mohou být ustrašené, pláčou, stojí v ústraní, moc si nehrají ani nenavazují vztahy s vrstevníky. Někdy dokonce veškerá pomoc selže a je nezbytné docházku do školky přerušit. Častější jsou případy, kdy se dětem do mateřské školy moc nechce, ale jestliže už tam dorazí a hra je zaujme, bývají docela radostné a spokojené. Tehdy pomáhá loučení a předávání paní učitelce příliš neprotahovat. S dítětem se pěkně rozloučit, popřát mu hezký den a s úsměvem odejít. Paní učitelky se už postarají, aby se do přitažlivé činnosti zapojilo co nejdříve.

I když předškoláci ještě nemívají přesnou představu o čase, snažte se dodržet dobu, ve kterou si pro dcerku do školky přicházíte. Nepůsobí dobře, jestliže citlivější dítě čeká na rodiče zbytečně dlouho a odchází mezi posledními. Zklamání a iracionální strach, aby na něho rodiče nezapomněli, nechuť ke školce ještě prohlubují.