Otázka
Odpověď
Re:Pocit, že si syn neváží nás rodičů
4.11.2013 7:29:26 Mgr. Jitka Jeklová
Dobrý den,
problémů bude zřejmě více. První věc, kterou zmiňujete, je diagnostikované ADHD. Předpokládám, že intenzivně spolupracujete s psychologem, který má chlapce v péči. Je to základní podmínka, protože přístup k těmto dětem je trochu jiný, než k ostatním. Především je nutné mít striktně vymezená pravidla a povinnosti. Tzn. že např. vždy v sudé dny uklízí myčku a v liché vynáší koš. Ne, když řeknete Vy. Taková situace je pro něj těžká a v danou těžko zvládnutelná. Tyto děti musejí mít pevný časový rozvrh a jakékoli výjimky, i to dobře míněné, nejsou vhodné. Samozřejmě musíte mít jasně stanovený i systém odměn, protože i tresty a odměny musejí být v rovnováze. Trestem ale může být i neposkytnutí odměny. Nesmí tomu tak ale být pořád, ztratili byste motivaci syna. Také si musíte na syna vyhradit dostatek času. Je bezpodmínečně nutné mít čas jen na něj. Věnovat se mu samostatně. On přeci nemůže ani za své ADHD, ani za to že mu pořizujete další sourozence. S touto diagnózou je to běh na dlouhou trať, někdy i za cenu medikace a výsledky se rozhodně nedostavují hned. Není však dobré synovi vše ulehčovat. I to zadání by si měl začít číst sám, ale Vy mu musíte poskytovat pomocnou ruku. Pokud se s ním učíte, což je asi v první třídě nutnost, musíte tam být jen pro něj. Není dobré si u toho číst knížku, tím se mu prostě plně nevěnujete a syn to vnímá, jako že Vás třeba zdržuje od Vašeho čtení. A co se týká volného času a prázdnin, rozhodně by nemělo být vše jen na Vás. I když nemáte zástup babiček, tak máte tatínka a ten by se měl výrazně do výchovy zapojit. O prázdninách je pak potřeba využívat tábory a podobné možnosti trávení volného času. I tam se syn naučí více fungovat v běžném životě a více zvládne nástrahy, které na něj budou v budoucnosti čekat.
Držím palce, ať se daří velkou rodinu zvládnout a ať má syn více pocit, že v ní není ztracen.
Jitka Jeklová
problémů bude zřejmě více. První věc, kterou zmiňujete, je diagnostikované ADHD. Předpokládám, že intenzivně spolupracujete s psychologem, který má chlapce v péči. Je to základní podmínka, protože přístup k těmto dětem je trochu jiný, než k ostatním. Především je nutné mít striktně vymezená pravidla a povinnosti. Tzn. že např. vždy v sudé dny uklízí myčku a v liché vynáší koš. Ne, když řeknete Vy. Taková situace je pro něj těžká a v danou těžko zvládnutelná. Tyto děti musejí mít pevný časový rozvrh a jakékoli výjimky, i to dobře míněné, nejsou vhodné. Samozřejmě musíte mít jasně stanovený i systém odměn, protože i tresty a odměny musejí být v rovnováze. Trestem ale může být i neposkytnutí odměny. Nesmí tomu tak ale být pořád, ztratili byste motivaci syna. Také si musíte na syna vyhradit dostatek času. Je bezpodmínečně nutné mít čas jen na něj. Věnovat se mu samostatně. On přeci nemůže ani za své ADHD, ani za to že mu pořizujete další sourozence. S touto diagnózou je to běh na dlouhou trať, někdy i za cenu medikace a výsledky se rozhodně nedostavují hned. Není však dobré synovi vše ulehčovat. I to zadání by si měl začít číst sám, ale Vy mu musíte poskytovat pomocnou ruku. Pokud se s ním učíte, což je asi v první třídě nutnost, musíte tam být jen pro něj. Není dobré si u toho číst knížku, tím se mu prostě plně nevěnujete a syn to vnímá, jako že Vás třeba zdržuje od Vašeho čtení. A co se týká volného času a prázdnin, rozhodně by nemělo být vše jen na Vás. I když nemáte zástup babiček, tak máte tatínka a ten by se měl výrazně do výchovy zapojit. O prázdninách je pak potřeba využívat tábory a podobné možnosti trávení volného času. I tam se syn naučí více fungovat v běžném životě a více zvládne nástrahy, které na něj budou v budoucnosti čekat.
Držím palce, ať se daří velkou rodinu zvládnout a ať má syn více pocit, že v ní není ztracen.
Jitka Jeklová
V její náručí
