Otázka
Odpověď
Nemluví, vše si vynucuje pláčem
29.9.2006 10:08:42 Renata, Matěj 16měsíců
Dobrý den paní doktorko,
chtěla jsem se poradit, jak správně postupovat při učení slov a mluvení.
Našemu synovi je 16.měsíců, některé slovíčka umí, ale moc se mu nechce, ani jak mluvit, tak se ty nová slovíčka učit. Zvládne máma, bába, táta, auto, éro, hají, občas houpy a papa, umí jak dělá vrána a mašinka.
Všemu, co mu řekneme rozumí, udělá.
Poslední dobou zkouší, že nás vezme za ruku a někam nás odvede, např. k houpačce, kde ukazuje rukou na houpačku a říká ty svoje slabiky. A když mu řekneme, že nevíme, co chce dělat, ať nám to poví, tak se začne vztekat a plakat. V klidu občas slovo houpat zopakuje, ale když je vzteklý, tak ani náhodou.
Ráda bych se poradila, jestli na tuto hru přistupovat a nechat se od něj vodit za ruku a říkat mu slova, na která ukazuje (když chce po nás, abychom mu říkali co je na obrázkách, na které ukazuje, nebo když má hlad, že nás zavede k ledničce a ukazuje na ní atd.) nebo jestli ho máme víc podporovat v tom, aby to zkoušel sám. Protože pokud není po jeho, a já nebo manžel nechceme přistoupit na jeho hru a nechat se odvést za ruku kamkoliv, kam on zrovna chce, tak se začne vztekat a brečet a vše si vynucuje pláčem.
Bojím se dvou věcí, abychom ho neodradili od mluvení, že to od něj pořád vyžadujem, a na druhou stranu, aby si nezvykl, že mluvíme za něj a uděláme to, co chce a ještě to pojmenujeme.
Jak správně ho to motivovat, kde je ta hranice, kdy vyjít synovi vstříc a naopak, kde už je to jen jeho pohodlnost, že se nemusí vůbec snažit si o nic říct.
Mimochodem, stejný křik a pláč se odehrává, když ho požádáme, aby udělal ručkama prosím, prosím, když něco chce podat, nebo když chce něco po nás. Ví, co po něm chceme, v jaké situaci se to má udělat, ale zásadně to odmítá.
Děkuji velice za radu
Renata Šímová, Praha
chtěla jsem se poradit, jak správně postupovat při učení slov a mluvení.
Našemu synovi je 16.měsíců, některé slovíčka umí, ale moc se mu nechce, ani jak mluvit, tak se ty nová slovíčka učit. Zvládne máma, bába, táta, auto, éro, hají, občas houpy a papa, umí jak dělá vrána a mašinka.
Všemu, co mu řekneme rozumí, udělá.
Poslední dobou zkouší, že nás vezme za ruku a někam nás odvede, např. k houpačce, kde ukazuje rukou na houpačku a říká ty svoje slabiky. A když mu řekneme, že nevíme, co chce dělat, ať nám to poví, tak se začne vztekat a plakat. V klidu občas slovo houpat zopakuje, ale když je vzteklý, tak ani náhodou.
Ráda bych se poradila, jestli na tuto hru přistupovat a nechat se od něj vodit za ruku a říkat mu slova, na která ukazuje (když chce po nás, abychom mu říkali co je na obrázkách, na které ukazuje, nebo když má hlad, že nás zavede k ledničce a ukazuje na ní atd.) nebo jestli ho máme víc podporovat v tom, aby to zkoušel sám. Protože pokud není po jeho, a já nebo manžel nechceme přistoupit na jeho hru a nechat se odvést za ruku kamkoliv, kam on zrovna chce, tak se začne vztekat a brečet a vše si vynucuje pláčem.
Bojím se dvou věcí, abychom ho neodradili od mluvení, že to od něj pořád vyžadujem, a na druhou stranu, aby si nezvykl, že mluvíme za něj a uděláme to, co chce a ještě to pojmenujeme.
Jak správně ho to motivovat, kde je ta hranice, kdy vyjít synovi vstříc a naopak, kde už je to jen jeho pohodlnost, že se nemusí vůbec snažit si o nic říct.
Mimochodem, stejný křik a pláč se odehrává, když ho požádáme, aby udělal ručkama prosím, prosím, když něco chce podat, nebo když chce něco po nás. Ví, co po něm chceme, v jaké situaci se to má udělat, ale zásadně to odmítá.
Děkuji velice za radu
Renata Šímová, Praha
V její náručí
