Citlivý syn

Dobrý den, už pár měsíců přemýšlím, jestli jsme nezadělali synovi svou výchovou na nějaké problémy... Se synkem nejsou žádné velké problémy, jaké popisují moje kamarádky (válení se v samoobsluze, ubližování jiným dětem, žádné velké vztekání, poslouchá důležité příkazy (nesmíš běžet na silnici, stůj, nesahej na to), prostě mi připadá jako bezproblémový a být maminkou mě fakt baví :-))) Jinak je velmi veselý a vtipný, samozřejmě i strašně chytrý :-))) děti ho mají rády, umí si je získat... ALe problém je, že se neumí prosadit mezi "zlými nebo normálními" dětmi. DOdržuje normy a pravidla a tak když ho někdo bouchne, podle toho jak to mají nastavené, jde za pani učitelkou a ta agresora potrestá. Kolikrát už přišel pokousaný, ale prý mu to nevrátil, jen plakal u tety na klíně... Je mi to hrozně líto, když vidím, jak mu někdo ubližuje a on nemá v sobě to důležité, co si pamatuju ze svého dětství - umět si udělat autoritu a posměšky, případně rány vracet... Připadá mi hrozně citlivý, třeba když někdo schválně zašlápne mravence, je z toho uplně vedle, že se to nesmí, že chudák mravenec a tak. Taky jak na něj moc nekřičíme, stačí, abysme někdy křikli a on vykulí oči a začne brečet. Teď naposledy se mi stalo, že jsem na něj křikla kvůli převlékání a on mi za 3 hodiny, když jsme si jako každý večer povídali v posteli, řekl, že ho nemam ráda, že na něj křičim a lítostí se rozbrečel. I známí mi říkají, že je rozmazlenej, že by se pořád mazlil se mnou nebo s tátou a že je lítostivej.. Jako holčička. Existuje nějaká rada na to, jak vychovávat kluky, aby z nich byli chlapi? Gentleman z něj bude, to zařídím (prkýnko dolu a nosení květin :-) lae to ostatní, v dušičce, nevím..... Poradíte?