Ekologická svatba? Víme jak na to

Ekosvatba by měla být nízkonákladová, bezodpadová, regionální až lokální, sezónní a když už se vymykáme, tak rozhodně i originální. Autorka tohoto článku s partnerem se po mnoha životních peripetiích rozhodli, že předcházející větu převedou do praxe začátkem tohoto léta.

Stěžejní byla volba místa a týdne. Ten týden je skutečně rozhodující, protože omamně vonící popínavá růže na plotě kvete jen prvních čtrnáct dnů v červnu, spolu s pivoňkami.

Bez romantických růžových plátků se jako nevěsta obejít nehodlám, ale s řezanými květy původem z Jižní Ameriky či Afriky si ekologickou stopu špinit nebudu. Nejenže se k nám dovážejí tisíce kilometrů, a proto se na jejich dopravu spotřebuje ropy až hanba, ale pracovní podmínky dělnic a dělničátek ve sklenících prosycených chemií si na svědomí brát nechci.

Hostina v sadu

Výběr místa byl jasný – volba padla na vlastní pole a sad dvacet metrů od domu. Odpadla tak nejen manipulace do auta a z auta u svatebčanů s umělými klouby, ale i zbytečné zplodiny z motorů svatebních limuzín. Poslední tři kilometry, které svatební síň pod širým nebem dělí od zastávky vlaků od Prahy, se dají hravě zvládnout pěšky nebo na kole, jako orientační bod už zdaleka poslouží komín sousedící elektrárny. Hostina a následná oslava se rekrutovala z domácích výpěstků a odchovů, přičemž svatebčané byli dopředu požádáni o dovoz vlastního půllitru a keramické misky (později použitelné jako svatební dar pro nás, pětidětné novomanžele, v této rodině není nádobí nikdy nazbyt). Do zásoby se nakoupily také kompostovatelné kelímky a ženich ve svém lese nařezal z invazního akátu pár tuctů dřevěných „talířků“ na grilované maso.

Pivo uvařil můj otec, koláčky s oříškovou nádivkou napekla budoucí tchyně, voda tekla z kohoutku a mléko z kozy sice letos ne, ale za rok určitě. Protože se očekávali hosté podobného ražení, doufali jsme i v dodávku medu, štrůdlu z posledních zbytků biojablek, ovčích klobás z udírny, domácího sýra, medoviny, slivovice, meruňkovice, renklódovice a jiných -ic.

Pozvánky se místo tisku na papíře zveřejnily na blogu nevěsty. Největší návštěvnost měl v době jejích porodů, takže pro akt svatební to byla docela výzva. Prstýnkům jsme věnovali zhruba hodinu vzrušené debaty, nakonec nastávající manžel uspěl s argumentem, že pro jeden zlatý prstýnek vyjde na světlo boží dvacet tun těžebního odpadu, a volba padla na prsteny z damascénské oceli českého kováře s nickem HyKal, který prodává na kreativním serveru www.fl er.cz.

Velké téma hlavně pro mě jako nevěstu byly šaty. Ono vdávat se mezi králíkárnou, ovcemi, kozou a jabloňovým sadem v kreaci připomínající šlehačkový dort by mohlo vypadat docela nemístně. Jenže i ekoložky jsou parádnice a proto se na fl eru objevuje výběrové řízení na nejkrásnější romantické šaty ze lnu, biobavlny, hedvábí... Šperky jsem se rozhodla uplstit z ovčího rouna v červánkových odstínech sama a kytici se chystal natrhat ženich, to prý nikomu jinému nesvěří.

A nakonec tu máme dary. Hodiny s jelenem. Fritéza. Tefl onová pánev. Druhá fritéza. Stolní fotbal. Tak takhle opravdu ne. Rozhodli jsme se, že budeme přijímat pouze finanční příspěvky v nejrůznějším balení, z kterých hodláme pořídit živý plot na nevěstino nové pole a oplocenku lesa, který ženich plánuje vysázet na podzim za elektrárnou. A samozřejmě ty domácí dobroty a misky, které přežijí posvatební oslavu. Snad po té trvale udržitelné svatbě bude následovat spousta let trvale udržitelného života ve dvou.