Nebezpečí mentální anorexie spočívá v tom, že dívky i s minimální váhou můžou dlouho výborně fungovat.
Být štíhlá, nebo dokonce hubená je v módě. Znamená to ale, že každá dívka, která se snaží být hubená, je anorektička a měli bychom nějak zasáhnout? A hraje vůbec móda a názor okolí při vzniku anorexie nějakou roli? Jaká čeká tyto dívky budoucnost? Pro učitele, kteří často mívají tyto dívky v lavici, je dobré o této nebezpečné nemoci vědět základní informace.
Vysvětlení typu „chce být hubená jako ty modelky v časopisech“, nebo dokonce „chce se líbit, tak nejí“ je velmi zavádějící. Různé studie hledaly souvislosti mezi ideálem krásy ve společnosti, diktatuře štíhlosti v showbyznysu a vznikem mentální anorexie. Případy mentální anorexie však byly lékaři popsány již od 17. století v Anglii a Francii jako „apepsia hysterica“, kdy byl ideál krásy mnohem kypřejší než dnes. Touha po extrémní štíhlosti může jistě mít za následek velmi špatné stravovací návyky se všemi zdravotními důsledky, ale k rozvinutí onemocnění mentální anorexie naštěstí většinou nestačí.
Abychom hovořili o mentální anorexii, nestačí, aby dívka byla jen hubená. Zvlášť v pubertě, když dívky rychle vyrostou, může se zdát, že nezdravě zhubly. Důležité je, jak vnímají vlastní tělo, svou nízkou váhu a jak psychicky fungují. Přestože se jedná o psychické onemocnění, diagnózu stanoví obvykle praktický lékař nebo specialista na vnitřní choroby, když se rodina začne obávat, „aby dívce něco nebylo, když je tak hubená“.
Je typické, že se dívky snaží svou nechuť k jídlu popírat a bagatelizovat, například slovy: „přes Vánoce jsem přibrala, tak teď musím dávat víc pozor“ nebo „vše je v pořádku, jen nemám prostě hlad“ nebo „jím úplně normálně, nevím, proč s tím tak naděláte“. Někdy jsou okolím k dietě zpočátku i pobízené.
Strava, tedy spíše ovládání hladu, se brzy dostanou do středu dívčina zájmu. Stanou se z nich úplné expertky v otázkách dietologie - kalorická hodnota nejrůznějších potravin pro ně není žádné tajemství. Najednou jsou velmi aktivní v přípravě jídla pro rodinu, sbírají recepty, často rády vaří. Jejich matkám to může být zpočátku příjemné, ale jejich zarputilé dcery se mohou pokusit podmanit si rozhodovací právo o nákupech a vaření pro celou rodinu.
Pokud jste někdy jedli u stolu s anorektičkou, asi na to jen tak nezapomenete. Dusná atmosféra nátlaku a úzkosti bývá přímo hmatatelná. Anorektické dívky jíst nechtějí a snaží se tomu momentu za každou cenu vyhnout. Pokud nemusí, tak nejedí, bez nátlaku by tedy u stolu s vámi neseděly. Úzkost z přijmutí potravy do úst je tak silná, že se dívky uchylují k různým rituálům, aby tuto úzkost zmírnily. Krájejí jídlo systematicky na mikroskopické kousíčky, třídí potraviny v talíři, dodržují přesný postup v jakém sledu dané součásti pokrmu sníst, jakým směrem je krájet, co vytřídit, co nechat. Taková večeře se může pěkně protáhnout a těžko říct, jestli představuje větší utrpení pro dívku nebo její spolustolovníky. Kromě toho, co se děje doma u jídelního stolu, je zásadní, co se jim odehrává v hlavě. Pro lepší pochopení této nemoci si můžeme představit, že vyzáblost je jen postranním výsledkem nesmírného úsilí dané dívky. Říkám záměrně dívky, protože anorexie u chlapců je mnohem méně častá a obvykle mívá velmi těžký průběh a nezřídka je spojená i s jinými psychickými poruchami jako deprese, porucha osobnosti apod.
Fungování dívky s mentální anorexií se dá zjednodušeně popsat pár slovy: sebeovládání, potlačování vlastních pocitů a potřeb a potěšení ze sebedisciplíny. Zvenčí tedy dívka může působit jako model dokonalé studentky - vždy připravená na výuku, pečlivá, dochvilná, plně soustředěná na práci a obvykle s výbornými studijními výsledky. Vzhledem k tomu, že dívka nevypadá unaveně ani nešťastně nemusíme si hned všimnout, že něco není v pořádku. Naopak tyto dívky vyzařují velké množství energie, odhodlání a houževnatosti. Jako by necítily žádná fyzická omezení jako únavu, chlad, hlad a cítily silný pocit uspokojení, že své tělo mohou ovládat. Kromě vlastního těla se sebeovládání vztahuje na celou jejich osobnost - nekontrolované emoce pro ně představují hrozbu pracně udržovaného asketického království, kde panují jen ony samy. Nemusíte se obávat, že by se po hlavě vrhly do milostného života, experimentovaly s marihuanou nebo flámovaly po nocích. Jejich vnější a časem i vitřní svět bývá až žalostně chudý a oploštělý.
Zvracení se vyskytuje ve dvou typech případů poruch příjmu potravy: tedy u anorexie a bulimie. Některé anorektické dívky svou nemístnou úzkost z tloustnutí řeší „pouze“ drastickým omezením potravy. Jedná se o takzvané „restriktivní typy“. Představují jakýsi zvrácený ideál absolutní sebekontroly. Pokud se jim tato kontrola chvílemi vymkne z rukou, můžou se objevit chvíle přecpávání se, které obvykle následuje krutý pocit provinění a touha vše vyzvracet. Další strategií, jak váhu snížit, je používání projímadel nebo nepřiměřená sportovní hyperaktivita. Bulimie jako taková je onemocnění, při kterém dívky nebo spíš mladé ženy trpí záchvaty přejídání. Trpí je výraz naprosto přiměřený. Všichni známe momenty, kdy bychom snědli, na co přijdeme a labužnicky si vychutnáváme všemožné nezdravé laskominy, které doma najdeme. Bulimie s mlsáním nemá mnoho společného. Jedná se spíše o potřebu naplnit vnitřní prázdno v co nejkratší době potravinami pochybné kvality s co největším zasycovacím efektem. Tyto dívky jsou schopny během půl hodiny spolknout potravu o kalorické hodnotě několika dospělých jídel. Následný pocit zhnusení, sebeobviňování a sebeponižování je téměř nevyhnutelný. Již tak nalomená sebedůvěra se ještě více hroutí a při každé další frustraci nebo pocitu prázdna začíná celý cyklus nanovo. Provokované zvracení může a nemusí následovat. Některé bulimičky mají váhu úplně normální, proto někdy můžeme být objevením záchvatů přejídání velmi překvapeni.
Pokud přijdeme na to, že dívky po jídle zvrací, je dobré zjistit, jestli se nejedná o ojedinělý případ, jakýsi pokus, který může být i následováním příkladu v okolí nebo v médiích. Pokud ke zvracení dojde opakovaně, znamená to, že dívka nad svým chováním ztrácí kontrolu a v každém případě by měl zasáhnout odborník. Všechny stavy spojené s poruchami příjmu potravy ať anorexie nebo bulimie vyžadují odbornou péči a úzkou spolupráci všech zúčastněných: dívky samotné, její rodiny, psychiatra, psychologa, praktického lékaře, eventuálně endokrinologa jedná-li se o stav podvýživy.
Spolupráce s dívkami trpícími mentální anorexií bývá velmi náročná. Jejich představa o vlastním těle je natolik pokřivena, že podvýživu popírají navzdory zjevné vychrtlosti. Konfrontace s realitou - tedy objektivními fakty jako nízká váha, usvědčení ze zvracení, používání projímadel apod. mívá nulový nebo spíše negativní dopad. Ani alarmující výsledky krevních testů a riziko srdeční zástavy neprobudí pud sebezáchovy a potřebu výživy.
Cesta k uzdravení je dlouhá a složitá a vede přes postupné uvolňování obranných mechanismů, znovuobjevování vlastního těla a vlastních pocitů a získání nových zdravějších prostředků, jak se zapojit do okolního světa, aniž by vnitřní svět nebyl příliš ohrožen.
Nebezpečí mentální anorexie spočívá v tom, že dívky i s minimální váhou můžou dlouho výborně fungovat. Podávají skvělé studijní i sportovní výkony a jejich tělo ukáže známky selhávání již ve chvíli naprostého vyčerpání všech rezerv. V takovém stavu selhání je nutná okamžitá hospitalizace s nitrožilní výživou, zavedení žaludeční sondy a přísné hlídání všech životních funkcí. Existují i úmrtí na srdeční selhání z důvodu iontové nerovnováhy v podobě nedostatku draslíku. Za potenciálně život ohrožující stav se pokládá váhový index nižší než 13, tedy pro dívku, která měří 167 cm, to odpovídá váze 36,3 kg. (BMI neboli body mass index je podílem váhy a druhé mocniny výšky v metrech.) Závisí i na tom, jak rychle dívka zhubla a jestli mělo její tělo čas se na pokles váhy přizpůsobit.
Třicetikilové studentky jistě nezůstanou bez povšimnutí a včasnou pomocí se dá vyhnout dramatickým situacím. Kromě vyzáblého těla (o štíhlosti nebo hubenosti už nemůže být řeč) nás u anorektické dívky upoutá překvapivě vrásčitý obličej v mladé tváři, velmi špatná kvalita vlasů a nehtů a oběhové potíže (fialové rty a prsty a s tím související zimomřivost).
Role učitele může být v tom, že si daného problému všimne a včas na něj upozorní rodinu, popřípadě školního zdravotníka. Jedná se o velmi komplikovaná psychická onemocněni, u kterých, pokud se v plné míře rozvinou, trvá měsíce a roky, než se navzdory odborné péči stabilizují.
Autorka působí jako psychiatrička ve francouzském Angers.
Skok