Když přijde odpoledne domů, uspořádá pro sebe hostinu, ale to, co pozře, pak na toaletě vyzvrací
Do e-mailové poradny Linky bezpečí píše dívka, že její kamarádka Lily Collins, známá herečka, hladoví a hubne. Ozývá se nám komorná Alžběty Bavorské, známé jako Sissi, že císařovna nejí. Mohli by nám psát také znepokojení přátelé Eltona Johna, Lady Gaga, Oprah Winfrey či princezny Diany. Je to možné? Jasně, že ne. V Americe ani v Británii zřejmě o existenci naší Linky bezpečí nic nevědí a císařovna patří do úplně jiného století. Kdyby však žili tito lidé v současnosti a v naší vlasti, již by to takový nesmysl nebyl. Všechna tato slavná jména mají totiž něco společného – jejich sdílené trápení se jmenuje porucha příjmu potravy. A všichni kolem sebe mají někoho blízkého, kdo je tím vším znepokojen a přemýšlí, co s tím.
Není nic výjimečného, že Linku bezpečí kontaktuje dítě, které si neví rady s problémem kamaráda, sourozence, známého. Typicky se na nás obrátí dívka, třeba jako patnáctiletá Petra, která se bojí o svoji spolužačku. „Do třídy s námi chodí jedna holka, která se chová divně,“ píše. Předloktí má plné jizev a nedávno se Petře svěřila s tím, že se řeže žiletkou. Postavu má normální, přesto začala nedávno po večeři zvracet, aby zhubla. Na obědy ve škole již nechodí, svačiny si nenosí. Když přijde odpoledne domů, uspořádá pro sebe hostinu, ale to, co pozře, pak na toaletě vyzvrací. Petra je ráda, že v ní spolužačka nachází důvěru, ale vůbec neví, co jí poradit. Často nad tím přemýšlí a o dívku má obavy. Na Linku bezpečí se obrací proto, že by ráda spolužačce nějak pomohla, ale neví, jak.
Na tomto příběhu vidíme rysy, které jsou pro poruchy příjmu potravy příznačné. Ačkoliv může být taková porucha jediným problémem, který postiženého trápí, obvykle nechodí neštěstí samo a objevují se i přidružené potíže, jako je třeba sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu či potíže v rodině.
Čím to je? Jakékoliv těžkosti mohou zapůsobit jako spouštěcí mechanismus. U dětí se často jedná třeba o rozvod rodičů nebo obecně o problémy v rodině, ničivý proces může odstartovat i necitlivá poznámka trenéra ve sportovním klubu. Existují i další rizikové faktory, jako je třeba sklon k perfekcionismu, úzkostnost, sebekritičnost nebo závislost v nejširším slova smyslu. A právě jídlo se může jevit jako jediná věc, kterou lze mít v životě plném nejistot pod kontrolou. Kalorie, projímadla, zvracení, striktně zdravé stravování. To vše je něco, co můžeme ovládat. Cesta od snahy mít svůj život pevně v rukou k poruše příjmu potravy může být za takových okolností snadná a problémy se začnou nabalovat jeden na druhý.
Dalším typickým symptomem je blízká osoba (a nemusí být jen jedna) plná obav, která neví, co si počít.
Podobná situace není náročná jen pro spolužačku s poruchou příjmu potravy, ale i pro Petru samotnou. Neví si rady a o kamarádku má pochopitelně starost. Takové prožívání je přirozené. Navíc může být zatížené i tajemstvím, o kterém má Petra mlčet. Co tedy ještě Petře doporučíme?
Pomoci někomu dalšímu je moc fajn. Myslet na ostatní je ušlechtilé a zaslouží si to veliké ocenění. Zároveň však považujeme za velmi podstatný i fakt, že Petra nenese za svoji spolužačku a její rozhodnutí žádnou odpovědnost. To, co se děje nebo bude dít, není Petřina vina.
Petra je dítě a jako takové má jen omezené možnosti, co může s celou situací udělat. Je moc důležité, aby se se vším svěřila někomu blízkému ze svého okolí, ke komu má důvěru. Rodiče, prarodiče, teta, sympatická sousedka, oblíbená učitelka nebo fajn vedoucí zájmového kroužku. To jsou jen příklady osob, na které se může obrátit. Ani pro Petru není situace snadná a zaslouží si podporu a nebýt v tom sama. A to i když Petře slíbila, že tajemství neřekne. Jde o zdraví a je důležité nenechat si to jen pro sebe. Petra by o tom však měla vědět.
Je vhodné si také uvědomit, že Petra nemusí být kamarádce vždy k dispozici. Nemusí odpovídat na každou zprávu, mít na ni čas pokaždé, když Petra zavolá nebo ji kontaktuje. Jestliže cítí, že je toho na ni moc, je na místě a naprosto v pořádku tento kontakt odmítnout a postavit se za sebe, své psychické zdraví a zdravé rozpoložení. Aby mohlo přátelství dál fungovat, musí se Petra postarat v prvé řadě o sebe. Poté, co obnoví své síly, může se opět věnovat kamarádce.
Cítit se zmatená, nejistá, mít strach, vztek, lítost. Takové emoce se objevují v podobných chvílích velice často. Na Lince bezpečí si o nich můžeme povídat, stejně jako s někým jiným, kdo Petře chce naslouchat a její pocity nebude zlehčovat nebo popírat.
Co ji těší, jaká aktivita ji naplňuje? Sport, procházky se psem, povídání s kamarády, film, seriál, tvorba příspěvků na Instagram? Ať je to již cokoliv, je dobré zkusit to zařadit do svého programu každý den, alespoň na chviličku. Podobné aktivity umožňují získat nadhled, odpočinout si a dobít baterky.
To ostatně potřebujeme všichni. A ve chvíli, kdy svoji energii investujeme do někoho dalšího, obzvlášť.
Není nutné přesně rozumět tomu, co se kamarádce děje. Může vám připadat zvláštní, proč se tak trápí hlady nebo proč dobrovolně zvrací. Důležitá je však empatie, citlivý přístup a uznání toho, že kamarádka to má zkrátka s jídlem složité. Sama před sebou se může kvůli svým problémům cítit pod psa a chápavý postoj pro ni může být velkou oporou, a to i v případě, že se řešení neobejde bez odborné pomoci.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.