Děti jsou zapálené pochodně, které vrháme na střechu světa

Poté, co Dítě Skály, můj poslední opus, vstoupilo na veřejnost, rozpoutala se mohutná debata o tom, zde dítě do fantastické, potažmo dobrodružné, literatury vůbec patří, zda tam patří těhotná žena (i když můžeme považovat za úspěch, že přítomnost ženy nesamodruhé nikdo nezpochybnil), jak výrazně musí nakladatel čtenáře varovat, aby na ně nějaký ten spratek ze stránek knihy nevyskočil znenadání. Zkrátka téma se ukázalo tak nosné, že se ho tu chci dotknout aspoň letmo.

Ať se nám to líbí nebo ne, reprodukce k životu savců patří a pokud ho popisujeme…no, přiznejme si, že většina autorů fantastiky nejde v popisu života hrdinů natolik do hloubky, aby čtenáře informovala o jejich „pohlavní zdravovědě“, či o způsobech, jakými se brání alimentačním poplatkům. Když se to vezme kolem a kolem, všichni ti zdraví a vitální hrdinové a hrdinky v květu života mají velké štěstí (či smůlu), že na svých dobrodružných cestách nepočnou jednoho či více potomků. U čarodějů se ještě můžeme tvářit, že si umějí pomoci, ale co bezelstný, kondomem nevybavený barbar či rytíř? Co pubertální zlodějka? He? Svědomitý autor by se nad tím měl aspoň zamyslet, případně nechat „sekeru dopadnout“.

Je pravda, že někteří to udělají a pak mají o zápletku postaráno. Dítě a milovaná žena, zahubení rukou padoucha, jsou záminkou skoro k čemukoli. Zrovna tak se hodí famílii unést na odlehlé místo. V ději se pak nepletou, buď jsou pod drnem, nebo někde tiše úpí a hrdina se může věnovat své misi.

Šikovné řešení, jen co je pravda, ale co nastane, když titulní postava děcko nikam neodloží a vleče je s sebou a navíc to děcko není třináctiletá sexy lolitka? Může postava, kterou dítě obdaří takřka mariánskou aureolou, vraždit, souložit, mučit, klít a kopat do štěňat? Odpověď je jednoduchá. Může. V životě to tak bývá a tak to občas postihuje i fantastiku. Nevymaní –li se totiž z ranku pohádek, neemancipuje se v rámci literatury nikdy.

Autorka má vlastní webové stránky www.alraune.cz