tisk-hlavicka

Volba aparátu a filmu

12.4.2000 Jan Valenta 3 názory

… nezáživné, ale nutné

Tuto technickou kapitolu bych nejraději přeskočil (a prosím zkušenější čtenáře, aby tak učinili oni). Mezi amatérskými fotografy diskuse kolem techniky neberou konce (protože ani žádný konec-závěr nemohou mít). Je to únavné. Nikon nebo Canon, či snad Pentax, Olympus, Minolta, … Kodak nebo Fuji, či snad, nedejbože, Foma, Agfa, Konica …?

Leč, přeskočit nelze. To by bylo jako psát jak vyřezávat ze dřeva a nezmínit se o dlátech a typech dřeva. Prostě, fotografický aparát a film jsou nutné výrobní nástroje na dělání obrázků našich ratolestí.

Mám nutkání napsat, že každý foťák je dost dobrý na zachycení rodinného života, ale byla by to až příliš velká nadsázka a mí foto-přátelé by mě, v lepším případě, exkomunikovali ze svých řad (Pokud chcete vědet o fotografickém vybavení více, hledáte radu nebo chcete znát názor jiných na své fotky, doporučuji vřele následující informační zdroje a diskusní fóra www.fotozona.cz a foto.pruvodce.cz + další odkazy, které tam najdete).

Jenže jak poradit? Volba aparátu je dosti komplikovaný problém – univerzální rada neexistuje. No, zkusím tím nějak proplout.

Za prvé (banální rada): Začněte fotit tím, co máte po ruce.
(Lepší špatný aparát, který je připraven, když je třeba, než ten nejlepší, který je pečlivě uložen ve skříni, aby se mu náhodou něco nestalo.)
Hlavně němějte zbytečné obavy a komplexy z používání starých přístrojů. I ty aparáty, co jsou starší než vy, mohou sloužit lépe než mnohé hi-tech bakelitové automaty. Až pak budete mít dobrou představu, co všechno a co  hlavně budete svým aparátem snímat, jaké jsou vaše požadavky a finanční možnosti, tak si prohlédněte internetovská fotografická fóra, dostupné knihy a časopisy, poraďte se se zkušenými kamarády či se solidními prodavači a pak teprve kupujte.

David v restauraci

Velmi obecně - a tedy s generalizační nepřesností - postuluji následné teze:

Klasickou nebo digitální cestu? KLASICKOU. Pokrok digitální techniky je fascinující, ale ta s rozumnými parametry je stále ještě podstatně dražší než klasická fotografie a barevné a prostorové rozlišení pokulhává za starým dobrým kinofilmem.
I pokud budete chtít zpracovávat fotky digitálně (což vřele doporučuji) je lépe snímat na klasický film a ten (nebo fotku) si nechat naskenovat, ev. si pořídit dobrý skener na filmy – ten vyjde zhruba stejně draho jako slušný digitální foťák a stále ještě budete mít možnost udělat si klasickou fotku a zpracovávat starší filmy a fotky. Zásadní výhodou digitálu je rychlost, výsledek vidíte a můžete použít, zveřejnit na inetu, poslat známým … okamžitě. Takže digitál bych nezavrhoval a mít ho jako zápisník navíc ke klasickému foťáku bych se sám nebránil.

Formát filmu? KINOFILM – je zdaleka nejrozšířenějším formátem, jehož parametry pro náš účel bohatě postačí, dá se koupit a zpracovat všude za slušnou cenu. Alternativou může být snad reklamou prosazovaný APS systém, který je ovšem mnohem méně rozšířen, má menší formát políčka a osobně mi připadá jako mrtvá větev vývoje fotografického materiálu, vzhledem k nástupu "pixelů". Větší formát je krásný pro zanícené amatéry, je to ale velká investice a pro časté focení dětí může mít praktické nevýhody – menší pohotovost.

Barevný nebo černobílý film, negativ nebo diapozitiv?
Zde nemám jednoznačný návrh, ale asi BAREVNÝ NEGATIV. Pro běžné cvakání už je prakticky nejlevnější variantou, nejlépe snese chyby v expozici (velká expoziční pružnost), zpracovává se opravdu všude (Ale málokde dobře – kvalitní zpracování v minilabu má na výsledek daleko větší vliv než druh filmu (pokud nevolíte z těch nejpochybnějších značek), takže věnujte výběru labu velkou péči – mnoho o tom najdete na výše zmíněných diskusních fórech). Černobílá fotka má stále své kouzlo a pro zpracování v domácích podmínkách se hodí nejlépe. Ovšem zpracování v komerčních labech asi už příjde leckdy dráž než barva. Diapozitiv je krásný, když se tak sejde rodina nebo větší společnost, zhasne se a začne promítat na velké plátno a k tomu se povídá … to je úplně něco jiného než přehrabávat se v hromadě pomíchaných malých fotek. Také barevné podání vychází u diapozitivu nejvěrněji, ovšem tento materiál je velmi citlivý na správnou expozici a také vyjde podstatně dráž oproti barevným negativům a to zejména, když si z diáku budete nechat dělat fotky, na skenování a barevný digitální tisk je ovšem diák velmi vhodný. Digitální cesta zpracování filmové dilema narušuje.

Manuální nebo automatická expozice a zaostření?
Opět – bez jednoznačné odpovědi. Pro nezkušené je jistě snazší používat automatiku, ale ne všechny systémy měření expozice a zaostřování jsou dostatečně dobré. I zkušený fotograf uvítá když se někdy nemusí zabývat v rychlosti než kompozicí snímku. Vypínatelná automatika nebo alespoň možnost manuálních korekcí je velkou výhodou a některá témata ani bez toho nevyfotíte. Na druhou stranu, spoléhat se na „okometrický“ odhad expozice se mohou jen největší mistři. Proto je dobré mít, když ne automatiku, tak alespoň v aparátu vestavěný (např. u nás dříve velmi rozšířená Praktika řady MTL) nebo samostatný expozimetr pro určení správné expozice. Manuální ostření je sice pomalé, ale zcela ve vaší kontrole … většina snímků dětí se dá bez problémů zaostřit manuálně.

Zoom nebo pevný objektiv?
Jak vám potvrdí zkušení fotografové, kvalita objektivu má na technické kvalitě obrázku větší podíl než tělo aparátu. Výhodou objektivů s proměnnou ohniskovou vzdáleností (zoom) je snadnější kompozice obrázku a často - pokud si fotky nezvětšujete sami, ať klasicky či digitálně - je volba záběru při snímání jediná možnost jak vzhled obrázku ovlivnit. S pevným objektivem musíte jít dál či blíže, nebo jich mít více a měnit je (umožňuje-li to váš aparát). Ovšem poměr kvalita/cena je zde mnohem výhodnější, za méně peněz lepší kvalita a větší světelnost – možnost nastavit menší clonu a tedy snímat za horších světelných podmínek.

Dále se nyní pokusím zamyslet a vygenerovat parametry objektivu a citlivost filmu, které jsem v průměru nejvíc při focení svých svišťů používal.

objektiv: základní kinofilmový objektiv 50 mm a často kratší 35 až 28 mm, zřídka delší ohniskové vzdálenosti. Světelnost co největší (1,4 či 2,8 … to u zoomu za rozumnou cenu nebudete mít nikdy)

citlivost filmu: v exteriéru nejvíce 100 ASA (21 DIN, ČSN) případně 200 ASA (24 DIN)
                        v interiéru se velmi hodí 400 ASA (27 DIN) – tato vysoká citlivost sice pří  zvětšení kinofilmového negativu na velký formát ukáže jisté zrno (struktura v obrazu) ale úmožní vám ve dne fotit v normálním bytě bez použití blesku (pokud je objektiv dostatečně světelný a fotoaparát lze přinutit, aby automaticky nepoužil vestavěný blesk, má-li nějaký). O kráse přirozeného rozptýleného světla budu vyprávět ve zvláštní kapitolce … vězte, že blikat bleskem do očiček malého dítka není fér a ani to nevede k hezkým výsledkům (viz. následující fotka).

Nad cim asi premysli?

Názory k článku (3 názorů)
díky Hanka, 2 malé dcery 17.4.2000 15:46
*Re: díky Jan Pacovský 5.5.2000 21:50
*Re: ... neostrost jan, dva skolaci 14.5.2000 10:45




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.