Kinetóza aneb Proč se dělá dětem za jízdy špatně?

Co je to kinetóza?

Za kinetózu se označuje stav projevující se zpočátku jenom pocitem na zvracení (nauzeou) provázeným bledostí a opocením, později zvracením (vomitem), které nepřináší úlevu. Četná pozorování dokládají, že kinetózu vyvolávají zejména celkové vibrace o velmi nízké frekvenci (0,1 Hz až 1,0 Hz) působící na organizmus, tedy kývání tělem s trváním kyvu od 1 do 10 sekund. Proto se s kinetózou setkáváme nejčastěji v dopravě a zpravidla ji pak označujeme (zčásti však slangově) podle některého z charakteristických rysů této dopravy (kupř. jako mořskou nemoc, letadlovou nemoc, autobusové zvracení apod.).

Co kinetózu způsobuje?

Názory na to, jaký mechanizmus se při rozvoji kinetózy uplatňuje, byly dlouho velmi rozdílné. Zpočátku se předpokládalo, že příčinou kinetózy je podráždění rovnovážného ústrojí nízkofrekvenčními vibracemi. Tím však nebylo možné vysvětlit některé jevy, které vznik a rozvoj kinetózy ovlivňovaly. Ukázalo se například, že významnou roli v rozvoji postižení mají zrakové informace. U některých jedinců lze stav velmi blízký kinetóze navodit kupř. pohledem z mostu na tekoucí vodu, u jiných dochází k nápadnému ztlumení projevů této nemoci zavřením očí. Určitou roli hraje nepochybně také náplň žaludku a poloha těla, resp. jednotlivých končetin při působení vibrací, případně i pohyby končetinami. Uplatňuje se také věk exponovaného jedince, jeho momentální psychický stav a všemožné jiné podněty, jimž je vystaven. To vedlo ke komplexnější představě o patogenezi kinetózy.

V současné době se předpokládá, že kinetóza je navozena vzájemně rozporným podrážděním receptorů, které registrují polohu a změnu polohy těla, přitom její vznik a rozvoj jsou ovlivňovány řadou dalších vlivů. Organizmus má mnoho čidel, která neustále vysílají do mozkové kůry informace o poloze a pohybech vztahující se k jednotlivým tělesným částem. Patří k nim zejména rovnovážné ústrojí (vestibulární aparát) a zrakové ústrojí, ale lze sem zahrnovat i proprioreceptory umístěné v různých částech končetin a v oblasti žaludku. Přicházejí-li z těchto receptorů do mozkové kůry intenzívní podněty, které nejsou v dobré vzájemné shodě, vede to k takovému podráždění centrálního nervového systému, že se to projeví kinetózou.

Osoba pobývající na kymácející se lodi vnímá kývání svým rovnovážným ústrojím. Zrakem však nemusí registrovat výraznější pohyb, neboť kývání stěn lodi a jejího vybavení může být velmi blízké pohybům hlavy. Na částečně naplněný žaludek a na končetiny se však kymácení přenáší a s určitým zpožděním je registrováno v mozku. Zrakový vjem navíc může být zčásti rozporný v tom, že některé předměty se kývou proti sobě navzájem (kupř. uvnitř kajuty se kývou zavěšené předměty nebo je patrné, že loď a její vybavení se kývou oproti vodě, po které loď plave, nebo oproti vzdálenějšímu okolí lodi patrnému na obzoru). Tyto obsahově a časově vzájemně rozporné vjemy vytvářejí takové podráždění centrálního nervového systému, že to u citlivých jedinců vede k manifestní kinetóze. Analogická situace existuje v letadle, které je při letu zmítáno vzdušnými víry nebo se opakovaně propadá do hloubky. Kinetózu však lze vyvolat i pouhým drážděním zraku, kupř. při sledování pohybu v trojrozměrném kině, při rotaci obrazu krajiny kolem hlavy nebo pohledem z mostu na pohybující se (tekoucí) vodu.

Obecně platí, že u mladších jedinců lze kinetózu vyvolat snáze než u starších. Malé děti proto často zvrací při jízdě autobusem nebo osobním automobilem, také při cestování lodí jsou kinetózou postiženy převážně děti. Nástup kinetózy však bývá nevyzpytatelný, může se objevit u jedinců jakéhokoliv stáří, a to i při takovém kývání, které je stejné nebo mírnější než to kývání, jemuž byli tito jedinci v minulosti opakovaně vystaveni, aniž by to u nich způsobovalo jakékoliv potíže. Není nezvyklé, že se kinetóza náhle objeví i při poměrně malém kymácení lodi u námořníka, který již prožil na moři mnoho let a opakované intenzívní kývání lodi v bouřích mu nikdy nezpůsobovalo žádné obtíže.

Zkušenosti ukazují, že rozvoj kinetózy závisí kromě věku a míry intenzity a rozporuplnosti vjemů týkajících se polohy či změny polohy těla a jeho částí ještě na dalších okolnostech. Snáze se dostaví kinetóza u osoby se středně naplněným žaludkem (prázdný nebo naopak přeplněný žaludek před vznikem kinetózy do určité míry chrání). Jednoznačné vysvětlení tohoto empiricky známého jevu nebylo dosud podáno. Také není jasné, proč lze kinetózu navodit zejména kýváním hlavy zepředu dozadu a menší měrou při jejím kývání zprava doleva a obráceně. Také není známo, proč všemožné intenzívní podněty jiného druhu (kupř. bolestivé, stresující, soustředění se na nějakou myšlenku, pocit zimy nebo horka apod.) rozvoji kinetózy brání. Není prozatím jednoznačně vysvětleno ani to, proč projevy kinetózy u některých jedinců přetrvávají i mnoho hodin po ukončení expozice nízkofrekvenčním celkovým vibracím (kupř. po opuštění kymácející se lodi nebo po vystoupení z autobusu).

Pokud jde o prevenci a léčbu kinetózy, lze doporučit realizaci nefarmakologických i farmakologických postupů a opatření.

Prevence

Kauzální prevencí vzniku kinetózy je vyvarovat se působení vlivů, které ji způsobují. Osoba citlivá k jejímu rozvoji by kupř. měla omezit svůj pobyt na kymácející se lodi nebo využívání všemožných pouťových atrakcí, jakými jsou různé "centrifugy" či jiná zařízení způsobující intenzívní kývání organizmu. Při rozvíjející se kinetóze nebo i jako preventivní opatření při pobytu v dopravním prostředku, který je výrazným zdrojem nízkofrekvenčních celkových vibrací, je možné zavřít oči (tím se vyřadí zrak jakožto jeden z receptorů vnímajících polohu a změnu polohy těla), otočit hlavu tak, aby se její kývání dělo ve směru do stran (nikoliv dopředu a dozadu), případně se pokusit odvést pozornost od narůstajících žaludečních potíží jakoukoliv aktivitou. Nejméně rozumné při rozvíjející se kinetóze je soustředit se na vlastní potíže, případně při pobytu na lodi odejít na její bok a naklonit se nad vodní hladinu (v takové poloze se většinou kývání hlavy děje ve směru zepředu dozadu a obráceně).

Naše hygienické předpisy stanovují limity pro nízkofrekvenční celkové vibrace (uvedeny jsou v nařízení vlády č. 148/2006 Sb.). I při dodržování těchto limitních hodnot však nelze vyloučit, že se u citlivých jedinců projevy kinetózy objeví.

Léčba

Existuje mnoho možností farmakologické prevence a léčby kinetózy. Nejčastěji se k tomuto účelu používají léky s kombinovaným antihistaminovým a antimuskarinovým účinkem (často doprovázeným i efektem sedativním). Patří mezi ně dimenhydrinat (speciální žvýkačky volně prodejné v lékárnách), embramin, moxastin (v kombinaci s kofeinem je nabízen v podobě tablet) nebo promethazin. Teoreticky by bylo možné použít i daleko účinnější léky tlumící zvracení (které jsou v praxi používány zejména k tlumení zvracení u osob léčených cytostatiky), avšak k ovlivnění kinetózy to není běžné a většinou ani potřebné.

V praxi je obvyklé podat u osob, o nichž je známo, že jsou náchylné k rozvoji kinetózy (většinou jsou to děti), asi 20 minut před začátkem expozice celkovým vibracím (tedy kupř. 20 minut před jízdou v dopravním prostředku) pro tyto účely určenou žvýkačku (u malých dětí jen polovinu obvyklého balení obsahujícího 20 mg dimenhydrinatu). Ještě před zahájením expozice je možné tuto žvýkačku vyplivnout, avšak objeví-li se později potíže typu kinetózy, je správné podat postiženému jedinci další speciální žvýkačku. Čím dříve je lék aplikován, tím rychlejší efekt přináší a tím menší množství ho k ústupu potíží navozených kinetózou stačí.

Letíme-li s dětmi letadlem nebo plujeme-li s nimi na kymácející se lodi, je rozumné snažit se děti zabavit různými hrami či vyprávěním. Je chybou zajímat se stále o to, zda se u nich nerozvíjejí zažívací potíže, neboť to u dětí často vede k soustředění se právě na tuto věc, což může kinetózu vyvolat nebo zhoršit.

Kinetóza není biologicky závažným onemocněním, život nezkracuje ani nemá chronický nebo trvalý charakter. Může však velice znepříjemnit cestování nebo jiné aktivity. Proto je dobré o ní vědět a snažit se jejímu vzniku a rozvoji zamezit uvedenými preventivními opatřeními.

Autor je z Kliniky pracovního a cestovního lékařství UK v Praze, 3. lékařské fakulty,a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Článek je červencového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. června do 27.července 2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - hrníček s úchyty a pítkem, kartáč a hřeben SAFARI od Canpol babies. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.