Jak jsme (ne)strávili naši první dovolenou

Na konci května nastal čas první dovolené. Protože naši osmiměsíční Adélku trápí atopický ekzém, volba kam pojedeme nebyla nijak složitá, rozhodli jsme se pro přímořskou oblast. Od ledna žijeme ve Francii nedaleko Paříže, a když shodou okolnosti přišla manželovi od firmy nabídka na týdenní pronájem mobil home na Azurovém pobřeží, neváhali jsme.

Vyrazili jsme na konci května s tím, že se stavíme u známých v Lyonu a strávíme tam víkend. Pobyt byl od neděle, jelikož to je na jih přes 800 km, tak jsme to mezipřistání v Lyonu uvítali, už kvůli Adélce, protože strávit s ní v kuse v autě 8 hodin by byl docela zápřah. Naštěstí spala přes dvě hoďky (teď kupodivu v autě spí, pokud ji udržuji úmyslně vzhůru déle jak čtyři hodiny - sice s manželem celou dobu mlčíme, abychom ji nevzbudili, ale i tak je to lepší než se snažit, většinou marně, ji zabavit). Bohužel vlivem prudké změny teploty (u nás 13 stupňů, v Lyonu 27°), otevřenému oknu v noci, na což nebyla zvyklá, Adélka nastydla a měla parádní rýmu. Naštěstí (pod heslem buď připraven a jako matka zvlášť !) jsem sebou měla odsávačku i kapky, ale ucpanému nosu a špatné náladě jsme se nevyhli….V sobotu jsme se vydali s přáteli na nedaleký umělý kanál, já jsem sice strávila většinu času na břehu s Adélkou a sjela ho pouze jednou, ovšem i tak to bylo příjemné zpestření a adrenalin. Druhý den jsem už tak nadšením neplesala, bolelo mě celé tělo, přičemž když jsem si uvědomila, ze celá akce sjetí a pádlováni byla dlouhá 700 metrů, musela jsem konstatovat, že s mou fyzickou kondicí po roce a půl nicneděláni to není zrovna ideální a že jsem pěkně shnilá :-)

V neděli jsme vyrazili směr jih. Až na tu rýmu jsme to zmákli v pohodě, bylo dost vedro, přes 30 stupňů. Adélka zvládá změny s přesunem celkem v pohodě, je zvyklá na cestováni z Čech do Francie a zpět, takže ani tentokrát jsme nečekali žádné potíže… Ovšem to jsme se docela přepočítali. Jak bylo vedro, špatně se jí spalo, navíc v kempu byl jeden mobil home nalepený na druhém, stavba papundekl versus polystyren moc hluku nezadržela, takže ji pořád něco budilo, neustále jsem k ní vstávala, odsávala za dost bujarého řevu… no sousedi z nás měli zřejmě radost. A v podobném duchu se nesly noci po celý pobyt, akorát že čím déle jsme byli, tím více zkracovala intervaly mezi probouzením. Ke konci se ji zadařil opět travers postýlka - mámina postel, pořádně jsme se nemohli vejít… později, když teplota podstatně klesla, jsme zase řešili, že je v noci pro změnu zima, co s tím… naštěstí tam bylo topení, takže jsme ho na začátku června, na Azurovém pobřeží, kde trhovci říkali, že takovouhle zimu nepamatují, uvedli do provozu.

Hned po příjezdu jsme ještě rychle odpoledne razili na pláž, podívat se, zkusit to, taky jsme se těšili, jak bude Adélka reagovat a koukat na velkou vodu. Pro případ, že by se bála, jsme zakoupili bazének, pracně do něj nanosili vodu… jak jsme smočili kotníky, začal ukrutnej řev, držela se táty jako klíště, já byla připravená opodál s foťákem…nic jsem nezachytila, kromě šeredných pohledů okolních rekreantů typu " udělejte si s tím děckem něco" a " jděte už s ní pryč", brečela a brečela, nebyla k utišení… Nakonec asi po hodině marného úsilí jsem, poměrně zklamaná, zavelela k ústupu…

V pondělí jsme ráno opět vyrazili, tentokráte s trochou obav, ale stále s elánem. Znovu jsme se těšili, co Adélka na velkou vodu, znovu jsme nainstalovali bazének, a znovu se pokusili zatočit s ekzémem… Znovu řev, menší než v neděli, ale si tím, ze se trošku zajíkala, asi zimou… Po probrečené hodině jsem opět zavelela k ústupu.

Odpoledne jsme se vydali na pláž po třetí, ovšem než jsme dorazili, zvedl se takovej vítr, ze táta pořád honil slunečník, zvedala se oblaka písku, v tu ránu bylo po bezalergenním prostředí, takže jsem zavelela k ústupu po třetí a taky naposled. Adélka byla až do konce pobytu, kvůli větrnému a studenému počasí, ušetřena léčby.

Rázem jsme museli přehodnotit plán, vydržet s tou naší věčně uplakanou princeznou v místnosti 2 x 2 metry bylo docela náročné, prořezávaly se jí horní zoubky, do toho ucpaný nos, probdělé noci… vytáhli jsme mapu a začali projíždět okolí, a z původního válení na pláži se stala pěkná aktivní dovolená. Adélka v kočárku spala, památky ji taky zajímaly, občas se nosila, ale jinak se to dalo vydržet.

Každopádně můžu říct, ze původní představy o pohodové dovolené vzaly za své. Místo plánovaného opalování a řádění s Adélkou ve vodě veškerá energie přešla na to, jak ji udržet v klidu a bez breku a říkat si neustále " jsme na dovolené, jsme na dovolené" … Musím říct, že táta byl daleko trpělivější než já a to naše dítko si skutečně "užíval". Sice měl sebou 2 knížky, ani jednu neotevřel, já učebnice francouzštiny (taktéž jsem ani okem nezavadila), občas trošku zanadával na adresu budovatelů mobil home či na počasí, ale jinak ochotně konejšil, bral ji ven, abych si aspoň já trošku oddechla. Přiletět třeba letadlem, nemít auto a být kompletně závislá na vodě a hezkém počasí… vůbec si neumím představit, jak bychom to zvládli.

Musíme přeplánovat další dovolenou, původně měla být opět u moře, ovšem po nedávných zkušenostech asi zůstaneme ještě tenhle rok v Čechách. Co Adélce vadilo na vodě nevím, buď ji ta sůl štípala, nebo je ještě moc malá, nebo všechno okolo, nebylo ji dobře, zoubky, nezvyklé prostředí, těžko říct a zřejmě se to asi nedozvíme. Možná by si na to do konce týdne zvykla, možná taky ne. Každopádně dvoutýdenní pobyt v Řecku nehodlám riskovat, přece jen mam jen jedny nervy.

Sumasumárum… i když jsem od moře přijela stejně bílá jako jsem k němu odjela, bylo to pěkný, i když trošku nenadálý, prověřili jsme opět hranice svých trpělivostí, a na odpočinkovou dovolenou vyrazíme někdy příště… třeba až Adélce bude 18 a společnost rodičů vymění za nějakého svalovce.

P.S. a ještě taková tečka… po návratu domů máme úplně jiné miminko, asi taky cítí, že doma je doma :)