Když se máma s tátou hádá

Hádky o tom, kde stráví rodina dovolenou či jaké auto si pořídí, nebo „banální“ spory, kdo zajde nakoupit nebo pověsit prádlo, zasáhnou všechny zúčastněné, tedy i děti (ačkoliv ty bývají „pouhým“ posluchačem).

A co teprve případné partnerské krize (nevěra, vyhasnutí vztahu apod.)? Jak ty zasáhnou psychiku dětí? Lze eliminovat nepříjemné následky sporů a neshod na děti?

Co potřebuje malé dítě

Abychom si uvědomili možné důsledky sporů, ujasněme si, jaké jsou psychické potřeby malých dětí – potřeba bezpečí, bezpodmínečné akceptace ze strany nejbližších lidí a jejich pozitivní vztah k dítěti. Dítě by mělo z chování rodičů či pečovatelů poznat, že je mají rádi a přijímají je takové, jaké je. Rodina, kde je dítě bezvýhradně akceptováno a cítí se dobře, se stane jeho domovem. I když se potřeby dětí s věkem proměňují, potřeba bezpečí a přijetí zůstává.

Rodiče, kteří se hádají, berou dítěti pocit bezpečí. Dítě je nejisté, bojí se, nechápe, proč se lidé, které má tak rádo, na sebe tak zlobí. Hodně záleží i na situaci, v níž se hádka odehrává, a také na „předmětu“ hádky. Zkusme se zamyslet nad dvěma příběhy dětí, které zažily, jaké to je, když se máma s tátou hádá.

Noční bouře

Sedmiletá Maruška se denně budí nad ránem a potichu poslouchá strašný křik, který se ozývá z ložnice rodičů. Výčitky, nadávky a výhružky zakončují rodiče výkřiky, že se rozvedou, protože už spolu nemohou žít. Když ji pak jdou rodiče „vzbudit“ a chovají se, jako by se nic nedělo, nevěří vlastním očím. Jak to, že si dávají pusu před odchodem do práce, když na sebe před hodinou tak strašlivě řvali? Není možné, že by se jí to jen zdálo? Jednou ji napadne, že se před ní hádat nebudou. A tak rozsvítí lampičku, hraje si, aby si rodiče všimli, že je vzhůru. Rodiče se opravdu přestanou hádat a malá Maruška má radost, že se jí povedlo tomu zabránit. Stále ale má nepříjemný pocit z toho, jak poslouchala rodičovské hádky, a vnímá rozpor mezi chováním rodičů, kteří se jednu chvíli obviňují a pak dělají, jako by se nic nestalo.

Dlouhotrvající, hluboké neshody mezi rodiči často vedou k podobným velmi dramatickým situacím. Malé děti, které jsou svědky těchto událostí, zažívají strach, nechápou, co se děje. Mohou si vyvinout mechanismy, které jim pomohou hádku zastavit. Hluboké spory mezi rodiči se tím ale nezacelí. U dětí se pak mohou objevit projevy úzkosti, poruchy spánku apod.

Stokrát nic…

Čtyřletý Radek je už zvyklý na to, že se jeho rodiče pořád o něčem dohadují. Žádné rozhodování se neobejde bez křiku. Zdá se, jako by ani jeden nechtěl „prohrát“. Když chce maminka udělat k večeři vajíčka, tatínek si „poručí“ polévku. A tak se dohadují a dohadují…A na Radkova přání často nezbude čas. Někdy to u nich doma vypadá, jako by tam místo rodičů byly další dvě děti, které se neumějí dohodnout. Radkovi dřív každodenní hádky vadily, ale teď už si na ně zvykl.

Rodiče jsou pro malé děti přístavem jistoty a bezpečí. Pokud je tato jistota často narušována, dítě na ně přestane spoléhat a je poškozena i autorita rodičů. Dítě se začne spoléhat samo na sebe, rodičovská přání už pro něj neznamenají to, co dříve.

Jak se máme správně hádat?

Zní to možná absurdně, ale i hádka by měla mít svá pravidla – vzhledem k tomu, že se konfliktům asi nevyhneme. Určitě se nám nepodaří stanovit nějaký optimální scénář sporu nebo vymezit povolený čas či témata. Můžeme si ale ujasnit, jak zmírníme následky svých sporů a jak můžeme dětem ukázat, že se přes občasné spory máme stále rádi.

Takže „nekopeme do mrtvého koně“! Nemá význam stále se dohadovat o jedné a téže věci, zvlášť pokud jde o nějakou „historickou“ záležitost (třeba oblečení strýce Václava na naší svatbě). Možná se zdá být komické, že dávám na první místo právě toto pravidlo, bohužel ale právě řešení starých a dávno nedůležitých věcí bývá častým tématem sporů.

Zapomeneme na hrubé výrazy a osočování! Zejména pokud se dohadujeme před dětmi, měli bychom zachovat pravidla slušné konverzace. Určitě nebudeme mluvit spisovně, ale vulgarity a nadávky by zaznít neměly.

Nezvedáme zbytečně hlas! Křik a případné lomození (házení předměty) děti vyděsí.

Nikdy nezapomeneme na omluvu a usmíření! I když na to nemáme náladu a stále se na partnera zlobíme, zkusme se s ním usmířit. Nezapomeňme, že děti jsou z našeho sporu vylekané a bojí se případných následků (např. rozdělení rodiny).

Autorka pracuje ve speciální mateřské škole v Praze.