tisk-hlavicka

Klíčovou dírkou - Intimní chvilka s otcem

22.11.2004 Silná Magda 8 názorů

Sama ze svého vlastního dětství si nepamatuji žádnou chvilku, kdy bych měla pocit, že jsme si s otcem tak nějak blíž, a snad právě proto podporuji všechny chvíle, kdy s holčinami jejich tatínek buduje…

Sice jsem tak úplně nepochopila, co kterou činností můj muž zamýšlí, ale rozhodla jsem se, že možná toho tolik o upevnění vztahu otec-dcera nevím, a tak se nevměšuji. Po chvilkách, které začaly boxem, hokejovými a fotbalovými zápasy, po chvílích, kdy tatínek seděl v pokojíku na zemi v rdousivém obětí vlastní dcerou s krvavými šrámy po krku (myslím, že se tomu říká „kravata“) a křičel: „Dobrý, dobrý, už můžeš pustit“, přesunul pozornost dívek momentálně k deskovým hrám. Při těchto zápasech, kdy se snaží dcery naučit prohrávat a nevzdávat se, je křik a povyk součástí bojové nálady a já jsem v těch chvílích naprosto rušivý element. Pochopila jsem a než mají vybráno, čemuže se budou věnovat tentokrát (ostatně právě staví autodráhu z kaštanů přes celý pokoj – asi abych měla v noci lepší dopadovou dráhu až poběžím k postýlce nejmenší, která teď často bojuje ze snů), jsem z dohledu.

Základní chvilkou vztahu otec-dcera se ale stává „výlet“ – tehdy intimita dosahuje vrcholu (není to tak dávno, co i já jsem byla vzata na milost a můj muž mě odvedl do svého království) – do obrovského obchodu se zahradním, stavebním, kutilským a jiným mužským harampádím, kam dnes už chodím jen z nutnosti a víceméně donucení, neboť vím, že čas strávený v těchto prostorách nikdy nebude odpovídat množství nakonec zakoupených věcí. Tento „výlet“ čekal na každou dcerku. Každá měla otcovu ruku jen pro sebe, každá měla šanci po několik hodin vnímat otcovu přítomnost, byť duch se právě přehraboval v matičkách. Prvorozená je praktik a zhodnotila vše při příjezdu slovy: „Příště nejdu, bylo to dlouhý!“ Druhorozená je dobrosrdečná, a tak byla na „výletě“ už třikrát: „Víš, ale hlad a žízeň už jsem teda měla“ a příště si poctivě nesla batůžek. Nejmladší měla čest jet tento víkend, jela poprvé a nadšení neskrývala. Přijela se stejným nadšením. To mne trochu zarazilo, ale nedávala jsem nic znát. Po obědě si můj muž jen tak povzdychl: „Laďka se umí prosadit. Vždycky se na mě podívá, chytne mě za ruku a řekne pojď, tady stejně nic nechceme a táhne mě jen pro ty věci, které jsme chtěli koupit. Ani jsem se nerozhlédl a už jsme jeli domů“, smutně dodal otec.

A já teprve teď pochopila, že tyto „výlety“ mají stejný smysl jako cokoli jiného, co spolu rodič a dítě dělají, a je naprosto nepodstatné, jak moc smysluplné se to jeví ostatním - mají šanci poznat jeden druhého. A přestože by se mi idylka otce sedícího v houpacím křesle, který má na kolenou dcerku a čte jí pohádku zdála romantičtější, sláva všem chvilkám, které můj muž věnuje dcerkám a holky zase svému tatikovi….

Názory k článku (8 názorů)
Ktovie, co je pre dieta podstatne Lula 22.11.2004 23:59
Je to potřeba! Riana, syn 9let 23.11.2004 11:20
*Re: Je to potřeba! Markéta 23.11.2004 12:4
**Re: Je to potřeba! Lula 24.11.2004 22:4
Otec je dolezity Tana, dcérka 16m 24.11.2004 12:24
Myslim, ze je to o jednotlivcich, ne o g... janak 7.12.2004 10:3
Myslim, ze je to o jednotlivcich, ne o g... janak 7.12.2004 10:4
Otec a dítě Jana 7.10.2007 11:53




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.