Probuzení v novém roce

Celý rok se těším na dobu podzimu, kdy budu pouštět dítkám koledy a lákat je až také sednou na vánoční med jako já. Kuba říká, že každý rok začínám s vánocemi dřív a dřív. Možná ano. Každopádně pro mne jako pro ženu na mateřské jsou vánoce děním. Směřováním k něčemu.

Co si budu namlouvat. Teď co "mateřštím", zjistím datum dne a tím i časovou orientaci jen díky složence s inkasem vykřikujícím na mne z pod magnetu naší lednice. Ostatně splést se mohu tak nejvíc o den, dva. Nevím, jak u Vás, ale my se na jedno opravdu můžeme spolehnout. Nejpozději úderem třetího rána v měsíci (nepřijde ani úplněk, ani nov, to bychom si ještě mohli pískat), ale něco horšího. V peněžence vítr, ale na lednici už vlají nové měsíční oprátky -složenky. Nový rok- ne nový rok, je to tu opět. Alespoň vím, že se neděje nic mimořádného, prostě se jen píše místo jedničky, dvojka.

Venku třeskuté mrazy, sněhu, že se ani v Praze nedá předpokládat a přesto, já cítím, že bude jaro. No, možná to zní hodně nadčasově, ale já to tak prostě mám. Do vánoc každé vítání bílého poprašku, koledy a Hoj ty štědrý večere a od vánoc těšení se, že nám výprava ven nezabere dvě hodiny, kdy je ještě světlo. Jaro přijde. Je to mé další směrování k něčemu.

Bude chladno, zima, budu kupovat Majdě sněhulky na hory, pojedu je minimálně dvakrát měnit, budu mrazit vánoční pečivo, které se nesnědlo, shazovat kila, která jsem nechtěla nabrat a nabrala, nechám odstranit ten umělohmotný ochranný kód z Kubova dárku, na který jsem uzarděle zírala až pod vánočním stromkem a stejně. V duši budu šťastna, že se blíží jaro. Budu nandavat troje rukavičky a stejně venku uslyším jarně zpívat ptáky. Že je to blud? Že se nic takového venku neděje? To nevadí. Mě to drží při životě. Jak jinak přežívat, když Vás soustrastně zastaví venku stařenka a řekne bez slitování:" To je strašné, jak dlouho Vám trvá než ty tři dětičky obléknete, to musí být hodina pryč?" A Vám se chce smát (nebo plakat). Ano, ale bude lépe, bude jaro. Začne se klubat sluníčko a bude jedno, že nějaká nohavice nedoléhá k botě a v rukavici jsou namáčknuty dva prstíky v úkrytu pro prst jeden. Už to nebudu muset sledovat a budu jen přivírat oči. A až budou holčiny na svých ježíškovských koloběžkách rotovat po parku, nasadím jim helmičky, chrániče, Laďku zadržím v kočáře pomocí kšír a slastně zavřu na minutku oči.

Sluníčko se mi bude tak trochu ospale dívat do tváře, ale já už ucítím tu sílu a čerstvost, kterou potřebuji. Takže, ať je zima, ať je mráz, já se schovávám v těchto šedivých dnech tam, kde bude lépe. No, řekněte, leden skoro končí, únor, o tom snad ani nebudeme mluvit, když je tak krátký a je tady březen. A to vím už dnes, že za kamna já nepolezu. I ta trocha sluníčka dobrá.....