Miminkovská cvičení

Máma tomu říká „pohybově - rozumová výchova“. Název zní hrozně, ale ve skutečnosti je cvičení fajn. Začínáme vždycky říkankou:

„Dobrý den, dobrý den,
dneska máme krásný den!
Dobrý den, dobrý den,
my dnes zlobit nebudem.“

A potom následuje čtyřicet minut zaplněných samými báječnými činnostmi.

Tak například rozcvičky. Při nich mámy sedí na zemi a mají nás v polosedě na klíně a cvičí nám s ručičkami nebo nožičkami - teda, jenom když se necháme. A já se nechám málokdy, většinou využívám toho, že jsem krásně u země a mámě utíkám a lezu si hrát s hračkami. Jen ať všichni vidí, že doma mě k nim máma pomalu ani nepustí a já ubožátko musím celý týden čekat, než si zase budu moc pořádně hrát! Cvičíme třeba Bramboru, kterou jsem vás učila už posledně, nebo dělám paci paci, taky ukazuji (ale spíš neukazuje) jak jsem velká...

Zábavné je, když nás mámy houpou na velkých míčích, přelézáme přes překážky, honíme se s mámami, sbíráme vysypané míčky a házíme je do bedýnky, prolézáme velkými kruhy nebo lezeme do tunelu. Ale musím se pochlubit - z těch všech mimin jsem já nejchytřejší. Všichni ostatní lezou do tunelu, jenom já ho obcházím a jsem u mámy podstatně rychleji než ti, co se tou nepohodlnou úzkou rourou snaží prolézt.

Ale pohodlnější je, když nás mámy nosí. Teda, pohodlnější je to pro nás, ne pro ně. Mají různé úchopy pro různé situace, někdy jsme krásně pevně přitisknutí k jejich tělům, jindy plandáme vzduchem jak mokré prádlo na šňůře. A k tomu nám i zpívají, taky podle situace. Když běhají, tak třeba písničku „Já mám koně“, když tančíme, tak „Pásla ovečky“ ...

Úplně nejraději mám dva cviky. Jeden jsme se naučily na cvičení. To si máma lehne na záda, mne si položí na břicho, jednou rukou mi podpírá hlavičku, druhou zadeček, hezky se podíváme sobě do očí, usmějeme se, pak máma řekne „Kutululu“ - a válíme sudy! Když měla máma válet sudy prvně, tak se jí do toho vůbec nechtělo, bála se, že mě zalehne. Ale mně se to tak moc líbilo, že teď je válíme několikrát denně.

Druhý zatím cvičíme doma. Opět si máma lehne na záda, dá nohy nahoru, pokrčí je, mne si na ně položí, houpe mě a přitom mi říká:

„Houpy, houpy,
co si žabák koupí?
Koupí on si za kačku
prvotřídní klouzačku.
Po klouzačce do rybníčka
veze klobouk pro vodníčka.
Žbluňk!“

A na „žbluňk“ mě chytne a sklouzne po nohou, až se jí posadím na břicho.

Ale na cvičení nejenom cvičíme, taky si povídáme a hrajeme. Třeba jsme si ukazovali, kde máme oči, nos, prstíky... Nebo jsme si prohlíželi obrázky a mámy nám povídaly, co na nich je... Taky teta hrála na flétnu a my jsme bubnovali na bubínek a cinkali trianglem ... A skládali jsme kostky do komínu a navlíkali slonovi na chobot kroužky... A máme slíbeno, že si budeme malovat voskovkami... Prostě děláme spoustu báječností.

Potom si ještě povíme říkanku na rozloučenou:

„Dobrý den, dobrý den,
to byl ale krásný den!
Dobrý den, dobrý den,
nashledanou za týden.“

A rozcházíme se domů, což se mi většinou nechce a máma mě musí honit, aby mě vůbec mohla obléknout.

Ještě vám musím napsat to nejdůležitější - cvičím v Babyclubu Kenny a cvičit můžou i úplně malinkatý miminka. Ty mají na zemi podložky, na kterých leží a mámy jim dělají rozcvičky a masáže...

Tak, to by ode mne bylo vše. A co vy? Napíšete mi, kam chodíte cvičit a co tam děláte nejradši?