Loutkové divadlo vychovává

Učitelky mateřských škol i jejich kolegyně působící na prvním stupni školy základní se shodují na tom, že se v dětské populaci objevují ve zvýšené míře určité deficity. Upozorňují na to, že narůstají počty dětí, které nemají vytvořené základní sociální dovednosti nezbytné pro soužití ve třídě, které se svým okolím komunikují velmi primitivním způsobem. Zjišťují také, že podněty pro emocionální rozvoj dětí, jsou v řadě rodin nahrazovány zvýšenou materiální péčí, aniž rodiče tuší, že v jejich vztahu s dítětem něco podstatného chybí.

Nemáte nápady pro loutkové divadlo? Přečtěte si o čem se dá například hrát.

Zdá se, že nastává čas hledání dalších možností, jak tímto směrem prohloubit výchovný vliv mateřské školy. Mám na mysli skutečné „oslovení“ dítěte prostředky, které nejlépe odpovídají jeho věku, dosavadním životním zkušenostem, které respektují jeho dychtivost prožívat, spontaneitu v činnosti, jeho hravost i tvořivost. Domnívám se, že takový prostředek představuje například loutkové divadlo. Loutkové divadlo přináší podněty pro emocionální rozvoj dětí, rozvíjí jejich komunikační dovednosti i sociální kvality a vytváří prostředí, které stimuluje a motivuje jejich tvořivost.

Z historie loutkového divadla

Jen letmý pohled do historie loutkového divadla nám ukáže, že poukazovat na jeho značný výchovný význam není vlastně nic nového. Jeho prostřednictvím se dokonce zejména v období národního obrození působilo i na dospělé. Méně se už asi ví, že pro loutkové divadlo se nadšeně „angažovali“ zejména učitelé, kteří se stávali autory hlavně původních českých her. Jedním z nich byl například Prokop Konopásek (1785-1828), který učiteloval v Olešné u Rakovníka. Pozoruhodnou osobností byla i učitelka mateřské školy v Karlíně Ludmila Tesařová (1875-1936). Už v roce 1884 začlenila pravidelné hraní loutkového divadla do výchovného programu školy, ve které pracovala. Byl to zřejmě jeden z prvních pokusů na světě, kdy byly využity loutky a loutkové divadlo při výchově dětí právě v mateřské škole.

Proslulá byla také takzvaná „rodinná divadla“, která se provozovala například pro široké okolí a rodinu malíře Josefa Mánesa nebo v rodině slavného herce Eduarda Vojana. Tradici rodinných loutkových představení se nám asi v současné době obnovit nepodaří. Ale prostor pro hraní loutkového divadla v mateřské škole nesporně máme.

Aktivity s loutkami

Pro naše účely bude vyhovovat variabilní divadlo, které umožní využívat různé druhy loutek (například marionety, maňásky, plošné loutky) nebo divadlo kombinované (oba typy divadel v esteticky působivém provedení vyrábí a expeduje firma Benjamin z Uherského Hradiště). Nedomnívám se, že by se učitelka mateřské školy měla zaměřit pouze na jeho estetické využívání, tedy na interpretaci dramatických textů (například dramatizaci pohádek). Jeho aktuální funkci vidím spíše v tom, že bude podle konkrétního záměru a obsahové náplně tématu divadlo využívané v kombinaci s dalšími činnostmi dětí, napomůže k dobrým vztahům mezi dětmi ve třídě.

Na všechny popsané aktivity s loutkami je možno navázat zejména výtvarnými nebo pohybovými činnostmi. V hraní se dětí střídají. Technické zvládnutí vedení loutky nepokládáme zpočátku za to nejdůležitější.

Loutkové divadlo je v mateřské škole těžko nahraditelnou pomůckou. Učitelce umožňuje realizovat základní princip moderní výchovy, tj. osobnostní přístup ke každému dítěti. Dětem nabízí tvořivou atmosféru, ve které nechybí očekávání a překvapení. Vytváří prostor pro nápady, je nenásilně usměrňována přirozená hravost. Neschází humorné situace, které děti velmi oceňují. K půvabným maňáskům si děti vytvářejí citový vztah. Loutkové divadlo zbavuje méně průbojné děti nejistoty a strachu ze selhávání. Přispívá k chápání pocitů druhých a vzájemnému spoluprožívání.

Literatura

Opravilová, E., Gebhartová, V.: Jaro v mateřské škole. Praha, Portál 1998.

Badegruber, B., Pirkl, F.: Příběhy pomáhají s problémy. Praha, Portál 1994.

Bandisová, A., Jenger-Dufayetová, Y.: Hry a cvičení pro dramatickou výchovu v mateřské a základní škole. Praha, Portál 1997.