tisk-hlavicka

Když dítě bolí záda…

Podle odborníků až 75 procent dětí trápí v současné době bolesti zad. Největší problémy se většinou ukazují ve školním věku, záda však bolí už i předškoláky…

Víte ale, že na stav dětských zádíček bychom měli myslet daleko, daleko dřív než v předškolním a školním věku?

Divíte se, proč začínám článek o bolestech zad u předškoláků a školáků lezením kojenců? Protože ne každý ví, že dostatečně dlouhé a „kvalitní“ lezení v kojeneckém a batolecím věku (můj nejstarší vnuk například lezl od osmi až do šestnácti měsíců, kdy k velké radosti prababiček, které naříkaly, že „neutekl roku“, začal „konečně“ chodit) je prevencí bolestí dětských zad ve věku pozdějším.

Musí dítě lézt?

Když moje mladší dcera (dnes magistra fyzioterapie a máma tří dětí) před 38 lety měla začít lézt, jen se vytrvale usilovně plazila, a ještě jednu nožičku doslova tahala za sebou. Když jsem na to tehdy upozornila naši dětskou lékařku, moji starost ihned „odmávla“ jako zbytečnou: „Ale za hračkou se dostane, že ano.“ „To ano, ale divně, prostě neleze, jen se plazí.“ „To je jedno, hlavně že si poradí,“ usoudila lékařka a dodala, že zažila ve své dlouholeté praxi i děti, které za hračkou válely sudy. Moc mě ale neuklidnila, nedalo mi to spát, a nakonec jsem se s dcerkou dostala k fyzioterapeutce v podolském Ústavu pro matku a dítě, které se její plazení vůbec nelíbilo a začalo cvičení. Kýženého krásného lezení po kolínkách jsme nakonec docílili, ale trvalo to docela dlouho a byla to „dřina“. Na naši anabázi s lezením jsem si intenzivně vzpomněla o čtvrtstoletí později, když jsem četla v časopise Rodiče názor dvou neurologů z Mnichova, kteří uváděli, že ani dítě, které neleze, nic nepropáslo – že některé děti lezou, jiné se jen kloužou (například po zadečku) a další prostě vstanou a začnou chodit a že lezení není nezbytnou podmínkou zdravého vývoje.

S tím jsem nemohla souhlasit, a právě moje dcera fyzioterapeutka Mgr. Jana Dvořáková mi k tomu řekla: „Samozřejmě, že se každé dítě vyvíjí individuálně, ale jsou určité mezníky, kterých by mělo dosáhnout, protože zdravý motorický vývoj člověka je geneticky zakódován. Jestliže dítě v určitém věku neleze, ale za hračkou například klouže po zadečku, znamená to, že existuje nějaký důvod, proč jeho vývoj nepostupuje typickým způsobem. Svědčí to o tom, že sice má pravděpodobně dobrou inteligenci, ale v motorice je někde problém. Ten může být třeba v tom, že nemá dobré svalové souhry, a proto lezení nezvládá. Na takové dítě by se měl podívat odborník, aby jeho stav posoudil konkrétně a navrhl způsob nápravy. Je pravda, že děti se vyvíjejí individuálně, ale tato individualita spočívá v tom, že není přesně dáno, že zrovna v tom a v tom týdnu musí dítě dělat přesně to a to, nebo jak dlouho má právě probíhající ‚fáze‘ trvat – určité časové výjimky jsou v normě. Jestliže tedy rodiče vidí, že dítě dělá vše, co dělat má, dosahuje všeho, čeho má dosáhnout, ale svým tempem, jen trochu pomaleji než třeba jeho starší sourozenec, opravdu se nemusí znepokojovat. Rozhodně ale není jedno, jak se dítě pohybuje, jakým způsobem se k hračce dostane. Lezení je pro dítě nesmírně důležité, a dokonce čím déle leze, tím lépe!

Nejde ale jen o lezení. Už u nejmenších dětí bychom si například měli všímat, jestli neotáčí hlavičku jen k jedné straně, což je velice časté – mluvíme o tzv. predilekci hlavičky. Po narození může novorozenec jednu stranu preferovat, ale to by nejpozději do šesti týdnů mělo odeznít a miminko by mělo hlavičku přetáčet rovnoměrně z jedné strany na druhou. Pokud se s dítětem, které hlavičku výrazně stáčí k jedné straně, nezačne cvičit, přijdou problémy, protože nejde jen o hlavičku – tělíčko by se nevyvíjelo rovnoměrně a v konečném důsledku predilekce hlavičky vede ke skolióze…

Příčiny bolestí zad

Toto ohlédnutí do kojeneckého věku mělo být jen malým upozorněním, že vývoji dětského tělíčka je třeba věnovat pozornost daleko dříve, než se případné problémy objeví. I když však budeme dítě a jeho vývoj bedlivě sledovat, přesto se až u 75 % dětí školního a už i předškolního věku bolesti zad objeví. Jaké jsou tedy příčiny kromě těch „vývojových“?

Jednou z příčin bohužel bývá často nadváha dítěte. Podle dlouhodobých sledování více než pětina populace českých dětí ve věku 11–15 let má buď nadváhu, nebo je obézní. A počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Zdravotních komplikací, které se s nadváhou a obezitou v pozdějším věku pojí, je mnoho: vysoký krevní tlak, diabetes, srdeční a cévní choroby nebo třeba vysoký cholesterol.

V neposlední řadě ale kvůli dlouhodobému neúměrnému přetěžování trpí klouby a páteř, což má za následek bolesti zad – intenzivní a dlouhodobé.

Problémem je i neustálé „poposedávání“ – mnohé dnešní děti se zkrátka málo hýbou, málo sportují, ale tráví hodně času doma u televize, u počítače nebo si křiví páteř ohýbáním hlavy u mobilního telefonu. Je třeba na dítě dohlížet – zvláště v dnešní „covidové době“ k tomu mají rodiče, kteří často pracují z domova, více příležitostí, než když chodí do práce a děti do školy – když dítěti pořídíme například zdravotní židli, pak dohlížejme, aby ji opravdu používalo a neskládalo se na pohovce u počítače do roztodivných poloh.

A hlídejme také, aby děti netrávily u elektronických zařízení více času, než je zdravé – u předškoláků je to hodina denně, u školáků maximálně 1,5 hodiny denně, u puberťáků maximálně 2 hodiny denně. A teď musím opět vzpomenout současné „doby covidové“ – jak právě toto máme udělat, když děti mají už řadu měsíců on-line výuku, která je v některých školách i několikahodinová, a s lítáním venku jsou také – vzhledem k vládním opatřením a lockdownu – omezeny, sportovní kroužky nefungují, nehledě na to, že o jarních prázdninách na horách si mohly letos nechat jen zdát… Tak „babo raď“… Že by přetížení a dlouhodobě vystresovaní rodiče našli ještě sílu na pravidelné zacvičení s dětmi, si moc iluze nedělám…

Děti by se tedy určitě měly už v dětství naučit správně sedět u počítače, výborné je, když mají stůl a židli, které s nimi rostou. „Pravidlo pravého úhlu, který by zjednodušeně řečeno měly svírat klouby rukou a kolenou, platí u dětí stejně jako u dospělých. Výška stolu by měla umožnit sedět při opřených předloktích s napřímenými zády. Nohy by přitom měly být doširoka rozkročené na šířku ramen, chodidla rovnoběžně. Sedět u stolu by děti měly i v případě, že používají notebook (to je ale dost nereálné). Alespoň by se však měly snažit mít hlavu v menším předklonu a nedívat se na telefon či notebook dolů, ale co nejvíce před sebe. A co je podstatné: stejně jako dospělí by se měly občas protáhnout, a hlavně se hýbat,“ uvádí na www.mojezdravi.cz fyzioterapeut PhDr. Kryštof Kuba z Certifikované McKenzie kliniky.

Stejně jako u dospělých i u dětí je také důležité, aby spaly na kvalitní matraci. Je přitom jedno, zda leží na zádech, či na břiše. Zdravým zádům by neměla vadit žádná poloha, střídat leh na zádech, bocích i na břiše je naopak dobré pro odlehčení ramenům, kyčlím a pánvi. Pozor ale na vysoký polštář – předsunuje totiž hlavu a příliš ohýbá krční páteř do předklonu.

Příčinou bolestí zad je také často přetěžování. Máme-li doma drobné dítě, které se rádo a pravidelně hýbe, divíme se možná, že si přesto na bolesti zad stěžuje. Na vině může být přetěžování ať už jednostranně zaměřeným sportem (tenis, hokej), přílišné fyzické vyčerpávání (ani „přehnané“ cvičení není zdravé), ale také těžká školní taška. Vzhledem k tomu, že prvňáček váží průměrně kolem 25 kg, neměla by mít naplněná školní taška více než 3 kg. Zkusme někdy tašku malého školáka zvážit...

Cvičení chce hlavně jistou ruku a klidnou matku/rodiče

Jana Dvořáková také zdůrazňuje, že by rodiče občas měli dítě nechat před sebou předklonit a sledovat, zda páteř nejde do skoliózy, zvláště pokud rychle hodně vyrostlo.

Stav dětských zad i nohou by měl pediatr zkontrolovat při každé preventivní prohlídce a event. doporučit dítě s problémem k fyzioterapeutovi na dětskou rehabilitaci. Dětští fyzioterapeuti (většinou fyzioterapeutky) jsou laskaví, vstřícní odborníci, kteří to s dětmi tzv. umí – cvičení, zvláště u malých dětí, ale i u těch trochu starších, chce však hlavně jisté ruce a klidnou matku. Když se maminka zvláště malého dítěte bojí, je nejistá, pochybuje, zda cvičením, při kterém malé dítě často pláče, je vlastně netrápí, a jestli je vůbec cvičení nutné, dítě pak vyvádí ještě víc.

A nejdůležitější je, aby maminka/rodiče/prarodiče dítě nelitovala/nelitovali a pevně uvnitř sebe setrvávala/setrvávali v pocitu, že cvičení je nutné pro dobro dítěte. A když se předškolákovi či malému školákovi do cvičení nechce, může si stejné cviky s ním zacvičit maminka nebo táta. I ze cvičení se dá udělat hra…

Pokud se bolesti zad u dětí neřeší včas, v dospělosti už většinou nebude možné vzniklé a „zakonzervované“ problémy napravit. V dětství si také člověk vytváří návyky, které si pak nese po celý život.

A co by mělo upozornit rodiče, že se skutečně „něco děje“? Když má dítě – zvláště jde-li o dítě mladší deseti let – bolesti několik dní a jejich intenzita se nemění, pokud záda bolí i v noci, je to signál k vyšetření. Stejně tak bychom se měli vypravit k lékaři, když se k bolesti zad a zejména šíje přidají teploty, bolest hlavy nebo třeba potíže s močením, s chůzí či bolesti „vystřelují“ do nohou. Ve všech případech může sice jít o banální problémy vzniklé přetížením, ale určitě je vhodné vyhledat pomoc odborníka a vyloučit závažnou příčinu.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.