Role dětí v šikaně

Následující text přináší zahraniční inspiraci z webového portálu www.stopbullying.gov.

Není škola, kde by se nikdy neprojevilo chování podobné šikaně. Na škole, která o sobě tvrdí, že se tam nic takového neděje, probíhá šikana s největší pravděpodobností stále. Řešením není zavřít oči, ale pochopit, jak šikana ve škole funguje a postavit se k problému čelem.

Role dětí při šikaně

Děti, které se setkají se šikanou ve škole, se jí účastní buď aktivně jako agresoři, nebo se stanou jejím terčem, případně se k ní nachomýtnou jako pasivní pozorovatelé. Někdy se dítě ocitne ve více rolích najednou. O tom, zda bude dítě obětí nebo agresorem, nerozhoduje jediný faktor. Určité charakteristiky tu ale lze vysledovat.

Oběť šikany ve škole

Děti, na které se třídní trapiči s oblibou zaměřují, se často vyznačují těmito charakteristikami:

• Jsou vnímané jako odlišné, mají například nadváhu, nosí brýle, jinak se oblékají, jsou ve škole nové nebo si nemůžou dovolit oblečení a vybavení, které se považuje za "cool".
• Jsou považované za slabé nebo neschopné se bránit.
• Mají deprese, úzkosti nebo nízké sebevědomí.
• Jsou méně oblíbené než ostatní a mají méně přátel.
• Nevycházejí dobře s ostatními. Spolužáci je mají za otravné nebo za provokatéry.

I když některé z uvedených charakteristik dítě vystihují, neznamená to nutně, že bude šikanované. Riziko je tu ale vyšší.

Ten, kdo šikanuje

U šikanujících můžeme rozlišit dva druhy agresorů. Jedni dobře zapadají do kolektivu, mají ve třídě vliv, zaobírají se vlastní popularitou a rádi stojí v čele. Druzí se od kolektivu spíše izolují, mohou být depresivní nebo úzkostliví, trpět nízkým sebevědomím, méně se zapojovat. Obecně platí, že šikanovat budou spíš ty děti, které:

• Zažívají problémy v rodině.
• Mají problémy s otevřenou, srozumitelnou komunikací s vrstevníky. Celkově se jim nedaří jednat s druhými lidmi otevřeně. Uchylují se k manipulativnímu, nepřímému a nečitelnému chování, jehož vzorce si osvojili v rodině a blízkém sociálním okruhu.
• Pohlíží na násilí pozitivně nebo se identifikují s násilím / násilníky. Vidí násilí jako způsob řešení nejrůznějších situací. Důvodem může být mj. často zažívané slovní či jiné násilí v rodině.
• Mají potíž s dodržováním pravidel.
• Snadno a rychle podléhají emocím, například vzteku a rozčilení.
• Jeví sklony k agresivnímu jednání.
• Mají kamarády, kteří šikanují ostatní.

Ti, kdo šikanují ostatní, nemusí ostatní převyšovat fyzickou silou. Mohou se opírat o jiné zdroje, například o popularitu nebo kognitivní schopnosti.

Jak řešit šikanu z pozice dítěte

Určitě stojí za to zkusit šikanu odklonit. Humor může být v takové situaci účinným nástrojem. Pokus převést situaci ve vtip může být efektivnější než jiné reakce, jako je předstírání nezájmu, odveta, útěk nebo svěření se dospělému. Ne každé dítě to ale dokáže.

Proto je dobré, aby děti znaly více možností, jak se k situaci postavit. Mohou například:

• Vyhledat pomoc dospělého, kamaráda nebo spolužáka v případě, že nastane potenciálně nebezpečná situace.
• Být asertivní (nikoli agresivní).
• Použít humor k odvrácení potenciálně nebezpečné situace.
• Vyhýbat se nebezpečným místům nebo odejít předtím, než dojde k šikaně.
• Pohybovat se ve skupině kamarádů.
• Nenechat se vyvést z míry, dojde-li k šikaně. Vyhnout se emocionálním reakcím, které mohou agresora povzbudit k další agresi. [¹]

Svědkové šikany

I ten, kdo se se neúčastní šikany přímo, k ní může přispívat. Proto je důležité, aby děti věděly, co mají dělat, když se se šikanou setkají. Pozorovatele šikany můžeme rozdělit do čtyř typů:

• Děti, které k šikaně přispívají: Tyto děti šikanu nemusí iniciovat nebo být hlavními agresory, ale fungují spíš jako "pomocníci" těch, kdo šikanují. Mohou k šikaně povzbuzovat nebo se jí občas účastnit. Mohou například omezovat šikanovaného v pohybu.
• Děti, které se nezapojují do šikany přímo, ale tvoří publikum. Často se smějí nebo podporují ty, kdo se šikany účastní, a tím roztáčejí kolo patologického chování.
• Přihlížející, kteří se neúčastní. Nepodporují šikanu, ale ani šikanovaného nebrání. Situaci pozorují, nestaví se na ničí stranu a tvoří obecenstvo, které tímto nepřímým způsobem dává najevo tichý souhlas se šikanou - což může stejným způsobem vnímat i oběť.
• Děti, které brání šikanovaného, utěšují ho a v případě šikany mu mohou přijít na pomoc. Zastávají se oběti okamžitě nebo po incidentu.

Postupem času se většina dětí konfrontovaných se šikanou dostává do více rolí. Proto je do řešení třeba zapojit všechny děti, nejen ty, které jsou přímými účastníky. Cesta k úspěšnému řešení šikany ve škole vede přes podporu přihlížejících, aby se dokázali šikanovaného aktivně zastat. [²]

Proč se spolužáci bojí zasáhnout

Mezi nejčastější důvody, které dětem brání se do situace vložit a účinně pomoci, patří:

• Strach z odplaty nebo z toho, že se stanou příštím cílem.
• Obava, že se před ostatními vrstevníky shodí - strach ze ztráty sociálního statusu ve třídě a mezi vrstevníky.
• Oběť jim není sympatická anebo je pro ně cizí; není to jejich kamarád.
• Neví, o co tu běží, kdo je v právu a kdo ne.
• Neví, že se škola pokusí šikanu řešit.
• Neví, jak reagovat a zasáhnout.
• Jsou přesvědčení, že pokud se dospělí vloží do situace, bude to jen a jen horší.

Co spolužákům dodává odvahu zakročit

• Přátelství s obětí - je to jejich kamarád.
• Přesvědčení, že šikana je špatná a odhodlání udělat to, co je správné.
• Vědomí vážnosti a nebezpečnosti situace.
• Přesvědčení o nevině oběti šikany.
• Soucítění a sympatie k oběti.
• Přesvědčení, že škola na šikanu zareaguje odpovídajícím způsobem a bude ji řešit. [³]

Další část problematiky šikany a jak na ni přineseme v pokračování tohoto článku. Dozvíte se v něm také více o tom, jak se jako dospělí můžete vyhnout nefunkčním postojům k řešení šikany a jak můžete pomoci dětem vybudovat si jasný a odmítavý postoj k patologickému chování.

Poznámka: Tento text ze zahraničních zdrojů je tipem, jak reagovat na šikanu v případě, že se vás týká nebo je někde okolo. Nejedná se o závazný metodický pokyn. Aktuálně platný metodický pokyn k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních zájemci naleznou na webových stránkách MŠMT.

Zdroje:

[¹] STOPBULLYING.GOV (2018). How Youth can protect themselves. [online] [Dat. cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/resources/research-resources/how-youth-can-protect-themselves.

[²] STOPBULLYING.GOV (2017). The Roles Kids play in Bullying. [online] [Dat. cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/bullying/roles-kids-play.

[³] STOPBULLYING.GOV. (2018). Bystanders Factsheet (2018). [online] [cit. 19. 5. 2020] Dostupné z: https://www.stopbullying.gov/sites/default/files/2018-08/Bystander-Factsheet.pdf