Já chci štěňátko!

Přeje si vaše dítě pejska? Váháte, jestli mu ho máte, nebo nemáte pořídit? Zajímá vás, s čím je dobré při takovém rozhodování počítat a jak o celé záležitosti s dítětem mluvit? V kolika letech je vhodné dítěti čtyřnohého parťáka pořídit? V článku najdete argumenty pro i proti pořízení pejska a na závěr několik tipů.

„Mamííí, tatííí, já chci štěňátko!“

Tak tohle je věta, kterou si asi vyslechne leckterý rodič. A nejedno dítko nám pak volá na Linku bezpečí s tím, že jeho přání nebylo vyhověno. Občas i nějaká ta slzička ukápne. Ale co si vlastně má zodpovědný rodič, pokud sám není nadšeným „pejskařem“, s takovým dětským přáním počít? Má uvěřit místopřísežným prohlášením potomka, že se o pejska bude starat, venčit ho, krmit a cvičit, že po něm bude uklízet loužičky i nějaké ty méně vábné následky občasných psích trávicích potíží? Má se dítko pokusit přesvědčit logickými argumenty, že takový pejsek, to je fůra práce a zodpovědnosti, tak na dvanáct, patnáct, nebo i víc let a kdo se o něj pak bude starat, až jeho „dětský páníček“ vyroste a půjde na vysokou, odjede na výměnný pobyt do ciziny, nebo si třeba zamane cestovat po světě? Anebo má rodič zkrátka využít své autority a nekompromisně pravit NE?

Instantní rada neexistuje

Jak říkáme často u nás na Lince, žádná jednoduchá, instantní rada neexistuje. Rozhodně je ovšem chvályhodné snažit se s dítkem o celé věci komunikovat a mít pochopení pro jeho emoce. Zároveň je ovšem dobré si uvědomit, že pokud se přece jen rozhodnete svému potomkovi nějakého toho čtyřnohého kamaráda pořídit, bude pořád především váš, a to i v případě, že se dítko bude na péči o pejska značnou měrou podílet. Bude tedy vaší zodpovědností se o něj postarat, když váš potomek začne dávat přednost kamarádům nebo koncertům nebo když bude třeba studovat v jiném městě nebo dokonce v jiné zemi.

Vztah mezi dítětem a psem může být krásný, ale děti rostou a mění se, jejich povaha se stejně jako jejich tělo vyvíjí, a tak i když své sliby myslí naprosto upřímně, není výjimkou, že se pro ně v určité fázi života stane vysněný kamarád spíš nemilou povinností. A pes, stejně jako to dítko, potřebuje domov – stabilní a láskyplné prostředí, ve kterém může bezpečně vyrůstat a žít.

Radost musíte mít i vy

Účelem výše napsaného rozhodně není vás od pořízení si pejska odradit – pokud si ho váš potomek přeje, jistě z něj bude mít velkou radost. Ale důležité je, abyste z něj měli radost i vy a byli připraveni se o něj postarat po celý jeho život, protože jak krásně pravil ústy moudré lišky Antoine de Saint-Exupéry: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“

A několik tipů na závěr

• Pes je vhodným parťákem pro dítě přibližně od šesti let, i když si hru a mazlení s pejskem mohou užít i děti mladší. Rozhodně by však do věku alespoň deseti let měl kontakt dítěte a psa probíhat vždy pod dozorem dospělého.
• Vyberte společně štěňátko Pokud se rozhodnete psa pořídit, je užitečné dítě do výběru štěňátka zapojit – překvapení pod stromečkem sice může vyvolat hodně radosti, ale spolupodílením se na výběru nového „člena rodiny“ vlastně už předem budujete vztah zodpovědnosti a zároveň máte prostor ujistit se o síle a trvalosti motivace vašeho potomka.
• Křeček pejska nenahradí Chce-li dítě psa, patrně mu ho křeček, morče ani králíček nenahradí.
• Venčete psy z útulku Některé útulky uvítají takzvané „venčiče“ – tj. lidi, kteří vezmou útulkové pejsky na chvíli procházku – s dítětem samozřejmě musí přijít dospělý, ale může to být vhodný způsob, jak dítěti umožnit kontakt se psy, zjistit, jak hluboký je jeho zájem, jestli není třeba na psí srst alergické a zároveň ho vést k uvědomění si zodpovědnosti.