Zkuste někdy i vybočit z rodičovských a dospělých stereotypů a pomalujte kameny na zahradě, vyražte na dobrodružnou výpravu do neznáma, zkuste si připomenout přehrady z kamenů, drnů a bláta, zahrajte si společně střílečku na počítači...
Na začátku školního roku nastupuje mnoho dětí do nových škol a tříd. Některé poprvé, jiné už mají několik podobných zkušeností za sebou. Mnoho dětí se však bojí změny, nebo má dokonce z jakýchkoli novinek panickou hrůzu.
S nástupem školní docházky dětem přibývají povinnosti. Někteří rodiče považují hru pro školáka za něco, co už patří minulosti. Jak je tomu doopravdy? Má nějaký význam, když si školní dítě hraje a nedělá nic „užitečného“?
Stačí, aby se změnil ministr školství nebo financí, či hejtman a najednou se výsledky testování budou velmi dobře hodit jako kritérium optimalizace.
Rodiče by měli své dítě poznávat a snažit se mu porozumět. Mají však k dispozici také nějaké diagnostické nástroje?
Pětku z diktátu jsem dostal proto, že paní učitelka strašně rychle diktovala a pak už jsem neměl čas na opravu. Domácí úkol jsem vypracoval, ale zapomněl jsem ho doma. Průzkumem jsme zjistili, že děti nemají rády tělocvik...
Rodiče se doma s Ivanem poměrně hodně učili. Jenže on ve škole při zkoušení neodpovídal, tvářil se, že látku vidí poprvé v životě, zadané úkoly neplnil. Co bylo dál?
Mezi jednu z velmi důležitých psychických potřeb, jejíž kvalitní uspokojování umožňuje rozvoj dítěte, patří jeho pevné zakotvení v životě. Každé dítě potřebuje někam patřit – k lidem, k místům i k věcem. To vše spoluvytváří jeho identitu.
Naprostá většina předškolních dětí preferuje důvěrně známá prostředí i známé osoby.
Mnoho rodičů i učitelů vychází ve vztahu k dětem s plnou vážností z presumpce viny.
Těhotenství |
Dítě |