Re:Pokakávání a počůrávání

Milá Ivo, to, co mě hned napadlo při čtení vašeho mailu je, abyste s dcerou navštívili dětského psychologa tam, kde bydlíte. On ji může trochu víc poznat a zodpovědět vám vaše otázky.
Já mám obecná doporučení. Pokud jste zkusili všechno to kladné na dceru, zřejmě jí to nepomáhá a není to to pravé. Jistě i vyzvedáváte její přednosti, její věk, jdete jen s ní na nákup, do divadla sama, aby si vás mohla užít a měla pocit, že v některou chvíli jste fakt jenom její ... Čili tuto podporu jejího sebevědomí vnímám z vašeho mailu, že má.
Pak může být další možnost vašeho chování - naprosto ignorovat její reakce a naopak ji podporovat v tom, co ona dělá a co vy nechcete. Čili - určitě se počurej, vždyť to je jedno ... Kakáš, tak se pokakej co nejvíc, ať máš hodně špinavé kalhoty ...
Tento přístup je tzv. přístup paradoxní terapie a u některých dětí zabere.
Je to často u dětí, které mají silnou vůli a silné projevy svého já. Ony musí vidět a pociťovat, že svojí reakcí (počuráváním ...) nijak rodiče nepřekvapí, nevytočí. Tím tedy přestanou provokovat a ony samy se rozhodnou, že už jim to stačí a chtějí to změnit.

Uvidíte, dobré hledání kolegy psychologa ... Ilona Špaňhelová