Otázka
Odpověď
Nechuť k jídlu
17.5.2001 9:35:25 Magda a Tomáš, dcera 6 měs.
Váž. pane doktore, chtěli bychom Vás poprosit o radu. Naše Hanička postupně sama přestala pít z prsu (možná kvůli nechutenství z nedostatku železa, teď už měsíc užívá Aktiferrin) a před měsícem musela ze dne na den přejít na láhev a na tuhou stravu. Všechno to zvládla.
Za nějaký čas začala Hanička jíst a zdálo se, že je vyhráno. Bohužel musela dostávat jen to, co byla ochotná vzít (i když toho bylo dost). Snad si tedy zvykla, že dostane jen to, co momentálně chce. Postupem času začala víc a víc s jídlem "fifrat" a začala ho zase odmítat. Dneska jí znovu jak vrabec, což potvrzuje i fakt, že za jeden a půl měsíce nepřibrala skoro nic. Z plánovaných denních jídel se úspěšně realizuje často jenom oběd a daleko nejoblíbenějším Haniččiným pokrmem je čaj.
Finty starších a zkušenějších(?), jako je divadýlko při jídle, nabízení různých jídel nebo využití toho, že dítě zrovna jí, k jeho nacpání apod., jsou k ničemu. Konečný verdikt byl, že Hanička je už taková a že se s tím nedá dělat nic. Připomínáme, že pokud Haničce něco opravdu chutná, tak to baští za dva.
My si myslíme, že dítě má jíst s chutí a když má hlad. Neexistuje nějaký rozumný způsob, jak k tomu půlroční dítě přimět? Univerzální se zdá postup "nechceš - nedostaneš - hlad tě naučí". Dá se to ale použít u tak malého dítěte? Nemůžeme mu ublížit? Za jak dlouho se odpor k jídlu zlomí? Co říci těm, kteří nás budou mít za tyrany, kteří nechávají vlastní dítě umírat hlady? Děkujeme předem za Vaši reakci.
Za nějaký čas začala Hanička jíst a zdálo se, že je vyhráno. Bohužel musela dostávat jen to, co byla ochotná vzít (i když toho bylo dost). Snad si tedy zvykla, že dostane jen to, co momentálně chce. Postupem času začala víc a víc s jídlem "fifrat" a začala ho zase odmítat. Dneska jí znovu jak vrabec, což potvrzuje i fakt, že za jeden a půl měsíce nepřibrala skoro nic. Z plánovaných denních jídel se úspěšně realizuje často jenom oběd a daleko nejoblíbenějším Haniččiným pokrmem je čaj.
Finty starších a zkušenějších(?), jako je divadýlko při jídle, nabízení různých jídel nebo využití toho, že dítě zrovna jí, k jeho nacpání apod., jsou k ničemu. Konečný verdikt byl, že Hanička je už taková a že se s tím nedá dělat nic. Připomínáme, že pokud Haničce něco opravdu chutná, tak to baští za dva.
My si myslíme, že dítě má jíst s chutí a když má hlad. Neexistuje nějaký rozumný způsob, jak k tomu půlroční dítě přimět? Univerzální se zdá postup "nechceš - nedostaneš - hlad tě naučí". Dá se to ale použít u tak malého dítěte? Nemůžeme mu ublížit? Za jak dlouho se odpor k jídlu zlomí? Co říci těm, kteří nás budou mít za tyrany, kteří nechávají vlastní dítě umírat hlady? Děkujeme předem za Vaši reakci.
V její náručí
