Otázka
Odpověď
Re:Lže a podvádí
10.12.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den,
omlouvám se za pozdní odpověď, byla jsem pracovně mimo Prahu.
Snad by se Vám mohly pro inspiraci hodit starší odpovědi na téma lhaní, které najdete v přehledu starších dotazů a odpovědí.
Jinak, zatajování známek u dítěte ve druhé třídě většinou neříká nic o tom, že by z něho měl být v dospělosti „podvodník“. Dítě spíš touží po tom, aby se rodiče nedozvěděli o jeho chybách, aby je považovali za „hodnotné“. Známky v tomto věku tají spíše úzkostnější děti, kterým na mínění rodičů o nich hodně záleží a velkou zátěží pro ně může být i to, že se rodiče mračí.
Vyrovnávat se s neúspěchy se musí dítě teprve učit a někdy je to pro ně bolestné. Může mu třeba pomoci, když si s ním dospělý popovídá o tom, co se mu třeba nedařilo, když byl malý, a jak to řešil, jak to dopadlo, a jak to z dnešního hlediska hodnotí, a zda to bylo nějak důležité pro jeho život jako dospělého… Někdy pomůže vzájemnému porozumění a snížení obav když si dospělý zavzpomíná sám pro sebe nebo s druhým rodičem.
Je-li pro dítě špatnou známkou dvojka, a ono samo ji jako špatnou prožívá, může mít paradoxně častější pocity neúspěšnosti, než dítě, pro něž špatné známky začínají až od trojky nebo ještě výš. Pro první dítě může být zdrojem úzkosti už to, co řekne dospělý tomu, že v sešitě něco gumovalo nebo škrtalo, nebo se mu tak úplně nepovedla úprava.
Pokud by tomu tak bylo, je na místě dítěti dát nějak najevo, že to, že ho máte rádi, nezávisí na jeho školních výkonech, a že víte, že nikdo nemůže stále podávat perfektní výkony.
Místo trestu bych se snažila dcerce vysvětlit, že pocit vzájemné důvěry, toho, že se mohou lidé v rodině na sebe spoléhat, je mnohem důležitější, než známky.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová
omlouvám se za pozdní odpověď, byla jsem pracovně mimo Prahu.
Snad by se Vám mohly pro inspiraci hodit starší odpovědi na téma lhaní, které najdete v přehledu starších dotazů a odpovědí.
Jinak, zatajování známek u dítěte ve druhé třídě většinou neříká nic o tom, že by z něho měl být v dospělosti „podvodník“. Dítě spíš touží po tom, aby se rodiče nedozvěděli o jeho chybách, aby je považovali za „hodnotné“. Známky v tomto věku tají spíše úzkostnější děti, kterým na mínění rodičů o nich hodně záleží a velkou zátěží pro ně může být i to, že se rodiče mračí.
Vyrovnávat se s neúspěchy se musí dítě teprve učit a někdy je to pro ně bolestné. Může mu třeba pomoci, když si s ním dospělý popovídá o tom, co se mu třeba nedařilo, když byl malý, a jak to řešil, jak to dopadlo, a jak to z dnešního hlediska hodnotí, a zda to bylo nějak důležité pro jeho život jako dospělého… Někdy pomůže vzájemnému porozumění a snížení obav když si dospělý zavzpomíná sám pro sebe nebo s druhým rodičem.
Je-li pro dítě špatnou známkou dvojka, a ono samo ji jako špatnou prožívá, může mít paradoxně častější pocity neúspěšnosti, než dítě, pro něž špatné známky začínají až od trojky nebo ještě výš. Pro první dítě může být zdrojem úzkosti už to, co řekne dospělý tomu, že v sešitě něco gumovalo nebo škrtalo, nebo se mu tak úplně nepovedla úprava.
Pokud by tomu tak bylo, je na místě dítěti dát nějak najevo, že to, že ho máte rádi, nezávisí na jeho školních výkonech, a že víte, že nikdo nemůže stále podávat perfektní výkony.
Místo trestu bych se snažila dcerce vysvětlit, že pocit vzájemné důvěry, toho, že se mohou lidé v rodině na sebe spoléhat, je mnohem důležitější, než známky.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
