Otázka
Odpověď
Re:Poslušnost, silné citové vazby
13.11.2004 12:15:58 Ilona Špaňhelová
Milá Karolíno, odpovídám na vaše dotazy:
1) Já sama bych poslušnost vyžadovala v té chvíli, kdy vám o něco jde. Dala bych přednost tomu, že určitou věc s dcerou prozkoumám, vysvětlím tu věc a pak - protože se určitě shodneme, že rozumí - pokud reaguje stejně např. na to, že po vysvětlení proč nemá sbírat vajgly na chodníku to dělá pořád, tak se rozzlobím. Rozzlobím se tak, že pronesu svoji prosbu (prosím zahoď to...) striktním a přísným hlasem nebo jí tu věc, pokud neposlechne, ještě jednou zopakuji, pokud zase nic, rozhodovala bych se, jak jinak jí dát na vědomí to, že se zlobím a chci,aby udělala tu věc tak, jak já si přeji - možná i dát po ruce.
Při odvedení pozornosti Terezky někam jinam při jejím neposlechnutí, se domnívám, že se u dítěte může stát to, co popisujete. Je vlastně v tu chvíli možná zmatené, možná že dospělý jen utvrzuje to, že vlastně nevadí, co dítě udělalo, protože danou věc - zákaz, příkaz, napomenutí - vlastně s dítětem nedořeší. Pak z toho může mít dítě v hlavě zmatek, ale vlastně ještě nemá věk na to, aby se vás zeptalo, jak to vlastně je a přirozeně si vybere pro sebe tu lepší variantu. Takže doporučení - dořešte to, ukončete.
2) Chování nebo reakce Terezky při vašich odchodech nebo příchodech je podle mého soudu přirozená. Zdá se mi i normální to, že pokud jste doma, ona sama víc vyřaduje vás a je to zase reakce na to, že vás má ráda a nejste s ní tak moc často. Možná by to bylo trochu obdobné i v té chvíli, kdyby chodil do práce tatínek.Doporučila bych vám, abyste ji zkusili uspávat spolu s manželem nebo abyste dělali spolu věci, které si ona sama vyžaduje jen po vás. Je to pro dítě totiž přirozené, že si navykne na obyčejný standard, že k ní patříte oba dva a pak bude i lépe pouštět někam vás a bude zůstávat s tatínkem.
Zkuste a uvidíte, držím palce Ilona Špaňhelová
1) Já sama bych poslušnost vyžadovala v té chvíli, kdy vám o něco jde. Dala bych přednost tomu, že určitou věc s dcerou prozkoumám, vysvětlím tu věc a pak - protože se určitě shodneme, že rozumí - pokud reaguje stejně např. na to, že po vysvětlení proč nemá sbírat vajgly na chodníku to dělá pořád, tak se rozzlobím. Rozzlobím se tak, že pronesu svoji prosbu (prosím zahoď to...) striktním a přísným hlasem nebo jí tu věc, pokud neposlechne, ještě jednou zopakuji, pokud zase nic, rozhodovala bych se, jak jinak jí dát na vědomí to, že se zlobím a chci,aby udělala tu věc tak, jak já si přeji - možná i dát po ruce.
Při odvedení pozornosti Terezky někam jinam při jejím neposlechnutí, se domnívám, že se u dítěte může stát to, co popisujete. Je vlastně v tu chvíli možná zmatené, možná že dospělý jen utvrzuje to, že vlastně nevadí, co dítě udělalo, protože danou věc - zákaz, příkaz, napomenutí - vlastně s dítětem nedořeší. Pak z toho může mít dítě v hlavě zmatek, ale vlastně ještě nemá věk na to, aby se vás zeptalo, jak to vlastně je a přirozeně si vybere pro sebe tu lepší variantu. Takže doporučení - dořešte to, ukončete.
2) Chování nebo reakce Terezky při vašich odchodech nebo příchodech je podle mého soudu přirozená. Zdá se mi i normální to, že pokud jste doma, ona sama víc vyřaduje vás a je to zase reakce na to, že vás má ráda a nejste s ní tak moc často. Možná by to bylo trochu obdobné i v té chvíli, kdyby chodil do práce tatínek.Doporučila bych vám, abyste ji zkusili uspávat spolu s manželem nebo abyste dělali spolu věci, které si ona sama vyžaduje jen po vás. Je to pro dítě totiž přirozené, že si navykne na obyčejný standard, že k ní patříte oba dva a pak bude i lépe pouštět někam vás a bude zůstávat s tatínkem.
Zkuste a uvidíte, držím palce Ilona Špaňhelová
V její náručí
