Otázka genů se skloňuje v náhradní rodinné péči (NRP) ve všech pádech."/>
tisk-hlavicka

Geny, výchova nebo rané zmrzačení?

31.5.2012 PhDr. Mgr. Klimeš Jeroným PhD. 112 názorů

Otázka genů se skloňuje v náhradní rodinné péči (NRP) ve všech pádech.

Otázka genů se skloňuje v náhradní rodinné péči (NRP) ve všech pádech. Náhradní rodiče se táží, zda by se k nim takto chovalo jejich vlastní dítě. Náhradní děti si kladou otázky, zda by takto jednali i jejich biologičtí rodiče. Poruchy chování u ústavních dětí se vysvětlují povzdechem: "No jo, tak to víte, co se sem asi tak může dostat za matroš…"

Univerzální vysvětlovací rámec

Ve všech těchto případech fungují geny jako univerzální vysvětlovací rámec. To je vcelku jednoduchý mechanismus. Když je v naší minulosti nějaká výrazná událost či jev, pak následně máme sklon všechny další podivnosti v našem životě odvozovat právě od této události. Univerzální vysvětlovací rámec je tedy určitý druh tzv. kauzální atribuce, tedy naší úporné lidské potřeby hledat příčiny a smysl událostí.

Například když se zjistilo, že v Třebíčské porodnici dvěma rodinám zaměnili dvě novorozeňata, volali novináři s dotazem, jestli si mají rodiče děti vyměnit nebo ne. Bohužel z psychologického hlediska neexistuje jednoznačné řešení. Záleží jen na tom, jak to nakonec dopadne. Představme si například, že to s nějakou z těch holčiček později špatně dopadne, že třeba v sedmnácti letech skončí na drogách. Vysvětlení bude podobné, ať si ji rodiče v jednom roce vymění či ne. V případě výměny budou říkat: "Je to jasné, to je tím, že jsi rok vyrůstala u těch cizích lidí. Vždyť i psychologové říkají, že ten první rok je nejdůležitější." Když si rodiče dívky zpět nevymění, tak podobně uslyšíme: "Je to jasné, to je tím, že jsme tě nazpátek nevyměnili. Ty prostě nejsi naše krev, naše geny. Vždyť i psychologové říkají, že geny určují chování z 86 %..." Prostě ať udělají cokoli, případný neúspěch se připisuje nejvýraznější události v minulosti či nejnápadnějšímu rozdílu. Takto funguje univerzální vysvětlovací rámec.

Výhodou genů je, že o nich lidi mají určitou povědomost. To je předpoklad, aby se vůbec mohly stát takovým univerzálním vysvětlovacím rámcem. Ten pak systematicky chybně vysvětluje další životní události, zejména pokud je pravá příčina jevů pro dané lidi kuriózní či nepochopitelná. Například většina žadatelů o NRP neumí pracovat s identitou svých přijatých dětí. A ta přitom vzniká chaoticky. Výchovné chyby právě díky opomenutí identity dítěte se však musejí nějak vysvětlit, takže se použije to, co všichni tak trochu znají.

Navíc všechny tyto úvahy o biologickém versus náhradním dítěti, či naopak rodiči, fungují jako úvahy nevěrných mužů o vlastní manželce. Dalo by se to vyjádřit rovnicí:

Vše, co mám u manželky, bych měl u milenky taky a k tomu nekončící řadu bonusů, tedy:

Milenka = manželka + bonus

Stejně tak uvažují náhradní rodiče:

Biologické dítě = náhradní dítě + bonus

Náhradní dítě si říká:

Biologičtí rodiče = náhradní rodiče + bonus

Právě tyto mentální procesy se snaží vyvažovat známé české přísloví, když připomíná:

Vrabec v hrsti je lepší než holub na střeše

Univerzální výkladový rámec proto musíme znát, abychom si uvědomili, že role genů je nejen v NRP, ale obecně v rodičovství velmi nadhodnocená. Na geny se svádí i to, co má s nimi pramálo společného.

Skutečně se nedá s geny nic dělat?

Geny jako banální univerzální diagnóza, která je vždy po ruce, však odvádí rodiče od toho, aby řešili skutečné příčiny problémů. Mávnutí rukou s povzdechem: "Inu, co byste chtěli s těmito geny..." nepomáhá dětem, ani rodičům. Stejně na tom je dnes tak módní hyperaktivita. Podle výzkumů mozku je prý 66 % diagnóz této choroby scestných. Někdy netřeba dělat scan mozku, ale stačí si uvědomit, že dítě by mělo být hyperaktivní nejen ve čtvrtek, když má zeměpis, ale i v pátek a od soboty až do středy. Dávat ADHD dítěti jen proto, že má konflikt s učitelkou zeměpisu, je sice běžné, ale přesto scestné.

Nedávno jsem dělal posudek na dítě v NRP;do spisu nějaký můj kolega napsal o osmiletém romském dítěti: "Jana je trochu rozmazlená, ale roli v tomto případě hrají geny, s tím nic [rodiče] nenadělají". Vyjadřoval se k občasným záchvatům doma, které pěstouni označují za "rapl". Jana však žádné záchvaty ve škole ani jinde mimo domov neměla. I zde je absurdní argumentovat geny, když jde zřetelně o situační záležitost. I zde chybná diagnóza odvádí rodiče od skutečného zdroje konfliktů mezi nimi a dcerou. Není pravda, že se s tím nedá nic dělat. Jako cílenější druh vyšetření by u Jany mohl posloužit videotrénink interakcí či nahrávání dění doma na MP3 přehrávač a následná analýza nahrávky. Pak zjistíme, že Jana třeba není rozmazlená, ale citově labilní. Budeme pak tvrdit, že Jana má nesprávně exprimovaný gen na matčiny výtky?

Rané "mrzačení?

Držme se tedy zásady, že pomocí genů by se měly vysvětlovat jen univerzální sklony dětí, které se projevují vcelku konstantně řekněme za poslední rok - tedy bez ohledu na to, je-li pátek nebo svátek - a navíc by to chování nemělo být nijak komplexní. Geneticky bývají kódovány bílkoviny, instinkty, sklon k nízkému tlaku, temperament ap., ale ne averze na ironii učitele fyziky.

Geny jako vysvětlení jsou zrádné, protože vedou lidi k rezignaci - nedá se s tím nic dělat - i když i tato úvaha je zcela chybná. To neplatí ani jinde v medicíně. Například cukrovka je z větší části podmíněná geneticky, a přesto s ní lékaři docela úspěšně válčí. Naproti tomu, když vám třeba parní válec přejede ruku, tak to samozřejmě není genetické postižení, a přesto se s tím nedá (s výjimkou kompenzačních pomůcek) dělat nic.

Ano, náhradní rodiče by se tedy měli mnohem více tázat, jak a čím bylo dítě traumatizováno v dětství. Protože s mnoha postiženími, i když jsou získaná během života a nejsou genetická, se dá udělat jen málo. Bývají mnohem horší, než kdyby dítě mělo nějakou genetickou poruchu, jako např. celiakii. Otázka rodičů tedy není výchova nebo geny, ale výchova, geny nebo rané duševní "zmrzačení"? Nebo ještě přesněji je lepší dělit vlastnosti dítěte na ty, se kterými se dá či nedá výchovně hnout.

Co s vlastnostmi, se kterými se nedá hnout?

Snad jen Bůh ví, kdo zformuloval modlitbu, která má ale univerzální platnost: "Dej mi, Bože, sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, trpělivost, abych unesl ty věci, které změnit nemohu, a moudrost rozeznat prvé od druhého. Řekněme si na rovinu, že ti lidé, kteří zaostřují svůj intelekt na hranici mezi změnitelným a nezměnitelným, jsou výkonnější a optimálně využívají svých schopností, než ti lidé, kteří dělí věci, na příjemné a nepříjemné.

V NRP se tento rozpor projevuje velice často. Zejména sociálně úspěšní, leč neplodní žadatelé, nejsou schopni si připustit, že adoptované dítě třeba nebude tak úspěšné jako oni. Když totiž zvažují adopci jako řešení své neplodnosti, chodí za nimi kamarádi a říkají: "Ty ses zbláznil! Víš, co to znamená adopce? To znamená, že ti dají prvního debílka nebo cigoše, kterého se chtějí zbavit!" Když rodiče přesto jdou do NRP, mají potřebu dokázat okolí, že se rozhodli správně, že to jejich dítě nebude "debilní cigoš", jak je varovalo okolí. Obranou před strachem z věty: "Vidíš, vidíš. Já jsem ti to říkala..." je pak právě přetěžování dítěte, při kterém se nehledí na to, co se změnit může a co ne, a nehledá se moudře, kde končí schopnosti dítěte.

Podobně rodiče dětí s Downovým syndromem nebývají schopni si uvědomit hranice lidských možností. Downův syndrom je stoprocentně genetické onemocnění, se kterým se skutečně nedá dělat nic. V každé obyčejné (diploidní) buňce nejsou jen obvyklé dva chromozomy č. 21 ale tři. V tomto případě jsou rodiče frustrovaní, že mají postižené dítě. Tuto frustraci chtějí zmoci zvýšeným výkonem, a tak mají pocit, že když dají dítěti tu nejlepší péči, tak ono třeba vychodí alespoň základní školu. Bohužel se mýlí. Tyto děti mají strop a tím je horní hranice lehké mentální retardace, tzn. debility ve starším pojetí, jsou tedy i při nejlepší vůli nevzdělavatelné. Navíc jsou velmi sociální, rády se mazlí, vymýšlí různé čtverácké kousky, ale touhu po vzdělávání nemají.

Snaha zlomit nezlomitelné jen prohlubuje rodičovskou frustrací. Přitom je to zbytečné. Stejně jako u malých dětí, i u těchto postižených platí, že budou žít v takovém světě, jaký jim přichystáme. Když s nimi máme trpělivost, jsou roztomilé. Když jsme mrzutí my, jsou mrzutí i oni. Cílem tedy není zlomit nezlomitelné, ale využít plně možnosti, které máme k dispozici. To platí jak pro zdravé, tak pro postižené, pro rodiče i pro děti. Proč by dítě za to, že má Downův syndrom, mělo skončit ještě s deprivacemi v ústavu? Prostě darujme mu alespoň tolik své energie, kterou bychom do něj investovali, kdyby bylo zcela zdravé.

Trisomie na 21. chromozomu

Většina děděné informace je zapsána do dlouhé kyseliny deoxyribonukleové (DNA), která je všelijak smotaná do tvaru chromozomů. Chromozomy jsou očíslovány podle velikosti. Jsou vždy dva stejné do páru. Lidé jich mají 23 párů, šimpanzi 24 ap. V každém páru pochází vždy jeden chromozom od otce a druhý od matky. Toliko poslední 23. chromozom je pohlavní a skládá se u žen ze dvou chromozomů XX a u muže z XY.

Tedy na tomto obrázku máme sadu chromozomů z jádra obyčejné (diploidní) buňky muže s Downovým syndromem, protože 23. chromozom je XY a dále má tři chromozomy 21. Většinu trisomií na jiných chromozomech embryo nepřežije a těhotenství končí spontánním potratem.

Downův syndrom je velmi jednoduchý příklad genetické vady. V naprosté většině ostatních případů, kdy se zvažuje NRP, ale nikdo na světě není schopen říci, co bude u dětí genetické, vrozené či získané, co půjde ještě ovlivnit výchovou a co ne. Pohled na jejich biologické rodiče je plný otazníků a i tyto děti jsou velkou neznámou. Ani náhradní rodiče nejsou žádní odborníci na NRP a na výchovu. Většinou amatérsky dělají, co intuitivně považují za nejlepší. Koneckonců i sami odborníci jsou v této oblasti rozhádaní více než kdekoli jinde.

Například kluk adoptovaný v půl roce jakž takž fungoval po tu dobu, co ho vychovávali náhradní rodiče. Ale jak opustil rodinu, tak se stále více začal projevovat jeho asociální charakter. Prostě nerozuměl lidem kolem sebe, bylo to pro něj hemžení Marťanů bez jakékoli vnitřní logiky. Protloukal se životem, jak se dá, a rodiče byli nešťastní... Ale řekněme si na rovinu - ano, možná to bylo genetické, protože jeho biologický otec byl velmi podobný - ale jak se to pak liší od případu dětí s Downovým syndromem? Minimálně. Jen rodiče nemají od lékařů genetickou diagnosu ala "mutace genu na chromozomu 17q24.1".

Požadavek optimálně využít možnosti tohoto dítěte zůstává. Dost možná, že rodiče dali tomuto dítěti vše, co bylo schopno pojmout. Pak jim patří čest a dík. Vždyť ani do výchovy vlastních dětí se nemá jít s apriorními představami, jak děti mají vypadat, tím spíš to platí v NRP. Nezkoušet změnit nezměnitelné.

Výhoda stejných genů rodičů a dětí spočívá i v tom, že rodiče, coby úspěšné reprodukční organismy, předávají své životní zkušenosti dětem. Tento druh děděné informace se označuje za memy. Jestliže se třeba rodič úspěšně popral se svou subdepresivitou, pak dokáže svému dítěti dát návody, jak má zvládat pět návalů prudkého smutku za den. Například nedávno mi popisovali dívku (třetí třída), která se, když jí bylo smutno, podívala do vypnuté obrazovky televizoru, kde viděla svůj obraz, a řekla: "Ahoj, já." Příklad toho, jak lidé spontánně objevují řízenou samomluvu, pomocí které dokážou překonat tyto návaly smutku. Tyto zkušenosti s subdepresivními stavy pak předávají svým dětem. Bohužel náhradní rodiče, kteří nikdy subdepresivitou netrpěli, tomu nerozumí. Mají pocit, že dítě je rozmazlené, pálí ho dobré bydlo atp. Bohužel ne každý psycholog umí pracovat s každou podivnou chorobou. Proto je třeba obejít řadu odborníků, až narazíte na toho, který ví, o čem dítě mluví a který třeba bude znát návody, jak se poprat se subdepresitivitou.

V pubertě se u něho probudily geny...

Ano, existují genetické poruchy, které se projeví až v nějakém specifickém věku (například u Huntingtonovy demence) závisí projevení choroby na počtu opakování trojic genetických bází CAG v DNA na kratším raménku 4. chromozomu.

Pokud Huntingtonovu chorobu (HCH) má někdo z rodičů, pak si člověk po 18. narozeninách může nechat udělat testy na počet opakování sekvence CAG. Pokud jich má například 44, tak podle tabulky zjistí, že s 95% pravděpodobností se u něho projeví chroboba mezi 40. a 43. rokem. A zároveň ví, že by neměl mít vlastní děti, aby tohoto strašného Peška nepředával dalším generacím.

Genová mutace u HCH je proto tak reprodukčně úspěšná, že choroba se projevuje až poté, co tito lidé již založí rodinu, a tedy poté, co předali tyto geny dále. To, že pak choroba následně zdevastuje celé rodiny a postižení často páchají sebevraždu, na tomto faktu nic nemění. (Upraveno podle R. R. Brinkman, M. M. Mezei, J. Theilmann, E. Almqvist, M. R. Hayden: The Likelihood of Being Affected with Huntington Disease by a Particular Age, for a Specific CAG Size; Am. J. Hum. Genet. 60:1202-1210, 1997)

I když existují takové zvláštní genetické poruchy, přesto nemáme žádný důvod činit geny odpovědné za to, že se u romských adoptovaných dětí objevují častá selhání právě okolo puberty. Ta se zpravidla vysvětlují odkazem na to, že se u nich geny probudily, volání krve ap. Tam se ale mnohem spíše jedná o poruchy identity. Puberta je období, kdy se děti v přirozených pospolitostech třeba s využitím nějakého přechodového rituálu stávaly opravdu rovné dospělým. To připomíná Zdeněk Smetánka ve své Legendě o Ostojovi:

Pasáž z románu Louise Hémona Marie Chapdelainová, pojednávající o kolonistech dobývajících kanadskou půdu, shrnuje a ilustruje mnohé s pozoruhodnou jasností: "... rozprávěl nyní s muži, kterým se rovnal, ne-li svými čtrnácti lety, tedy svými širokými rameny a svou znalostí zemědělské práce. Před osmi lety začal dohlížet na zvířata a dovážet každodenně do domu nezbytnou zásobu dříví na malých saních. Trochu později se naučil silně křičet: hoj, hoj na krávy s hubenými zadky a hyjé, čehý při orání s koňmi; uměl držet vidle na seno a stavět ploty z kůlů. Po dva roky již vládl sekerou a kosou po boku svého otce, řídil velké saně na dříví po tvrdém sněhu, samostatně zaséval a sekal obilí tak, že nikdo mu již neupíral práva vyjádřit svobodně svůj náhled..." Končící bezstarostné dětství označuje objevení druhých zubů, o dospělosti pak vypovídá pracovní zdatnost.

Okolo třinácti let procházeli kupříkladu židovští chlapci rituálem bar micva, od kterého mohli ve společenství mužů klást otázky a diskutovat. Tedy puberta je geneticky nastavené období dospělosti. V blahobytných společnostech se však plná reprodukční dospělost posunuje, ženy mívají dítě v průměru až okolo 27. roku (muži ještě později), což vytváří psychicky velmi náročné období adolescence a mladší dospělosti, které je definováno hledáním identity.

Pokud rodiče nezažili život ideologických disidentů za minulého režimu nebo jiné persekuované menšiny, nedokážou si představit, co je to za psychický tlak přežít ve vypolarizované, rasistické společnosti ČR. Nejistý adolescent už takto nemá pevnou půdu pod nohama a k tomu ho nechtějí pustit do restaurace s tím, že všude je reservé. Na diskotéku může jen ve společnosti svých bílých spolužáků, kteří se za něho zaručí. Hledá práci přes inzerát. Po telefonu je vše ok. Jakmile otevře dveře: "Jé, právě se to obsadilo..." Když už tu práci nakonec dostane, tak ho nekonečně dlouho testují - ponechávají stokoruny volně na stole, zda je ukradne či ne. Při jakékoli krádeži na pracovišti je dotazován právě on jako první volba. Jakýkoli jeho úspěch je vnímán jako nezasloužený a závist vůči němu je dvojnásobná...

Ať je chování druhé strany pochopitelné či ne, nás zajímá, jak se s tím má poprat náš adolescent, který návdavkem k tomu ještě strávil pět let v dětském domově, a tak je citově labilní až běda. Náhradní rodiče se sice zpravidla rozčilují nad rasismem okolí, ale faktem je, že děti nijak nepřipravují na tento svět, protože jejich výchovná filozofie bývá pasivně nerasistická: "Víte, my nejsme rasisti. My ho vychováváme jako svoje vlastní." Jenže to je právě ta chyba. Kdyby měl vrozenou cukrovku, taky by ho krmili jako jiné své děti?

Dál tyto úvahy okolo podílu identity na adolescentních selháních adoptovaných dětí zde sledovat nebudeme, protože jsem je dost důkladně rozebral v příručce o identitě dětí v NRP (http://identita.klimes.us). Důležité je ale zdůraznit, že identita má jednu velkou výhodu oproti výše zmíněné Huntingtonově demenci. Je ovlivnitelná vhodnou výchovou a dá se na pubertální krizi identity připravit dříve, než vypukne. Jeden z pádných důvodů, proč náhradní děti okolo puberty dopadají tak neslavně, je právě zanedbávání teoretické přípravy náhradních rodičů na toto období: "Co mi budete, pane doktore, vyprávět? Já jsem vychovala tři vlastní děti!"

Paretovo pravidlo - vztyčený prst v NRP

Když chce volavka rodu Egretta eliminovat riziko, že se jí některé vajíčko nevylíhne, tak pro jistotu snese tři. Když se narodí tři mláďata, tak dva starší sourozenci nejmladšího uklovou. Když se vyklube jen jedno, tak rodiče hnízdo opustí. O jedno ptáče se jim nevyplatí starat. Stejné riziko, že se sem tam některé dítě při nejlepší péči nevyvede, postihuje i lidské rodiče. I zde nemáme jinou obranu, než si pořídit dětí více. Optimální počet jsou 3 až 4, tedy něco málo nad 2,1 dítěte na ženu, které jsou podle demografů nezbytné k udržení populace (minimální úhrnná plodnost).

Jenže existuje velký rozdíl mezi biologickými rodiči a náhradními. Biologičtí rodiče mají případné zkrachování svého dítěte dokonale tabuizované a chráněné mnoha obranami, zejména popřením a vytěsněním. Naproti tomu u náhradních rodičů se případný neúspěch dítěte bedlivě sleduje, aby se mohlo vyhodnotit, zda třeba neplodní rodiče udělali dobře, když si domů vzali to cizí dítě.

Jenže ve skutečnosti u biologických rodičů nemáme 0 % selhání dětí, ale spíš tak okolo nepřiznaných cca 20 % podle toho, jak nastavíme kritéria. Tam patří sebevraždy mladých, riskování na silnici, drogy, neschopnost založit rodinu atd. Biologicky vzato jde především o schopnost reprodukce, ale psychologicky jde rodičům též o to, aby ve stáří byli v kontaktu se svými vnuky a viděli nějakou kontinuitu svého života. Pro matku je strašné slyšet svého třiadvacetiletého drogově závislého syna, jak říká, že neví, jak dlouho tu bude - 5 nebo 25 let, že mu je to jedno, že mu nevadí, že ho vyhodili ze školy, že stejně nemá smysl žít...

V ekonomii je stejný princip znám z výzkumu italského ekonoma Vilfreda Pareta. Ten zjistil, že 80 % zisku firmy tvoří pouhých 20 % zákazníků a naopak 20 % zákazníků pohltí 80 % výdajů firmy. I u rodičů početnějších rodin to takto funguje. Většinu radostí jim generuje jedno dítě a většinu starostí jim generuje druhé, o ostatních jako by nevěděli. U rodin s jedním dítětem je to loterie - buď to vyjde, nebo raději "ani nemyslet". Jenže když to ale skutečně nevyjde, tak právě nemyslet nejde. Proto je třeba myslet včas.

Z tohoto důvodu je opravdu do nebe volající hloupost vytvářet adoptivní jedináčky. Zvláště víme-li, že u NRP je procento selhání dětí ještě o něco větší než u biologických rodičů. Zde jsou na vině především sociální pracovnice, které soucitně mají sklon každým rodičům dát po dítěti. Takto v přibližně 30 % zakládají rodičům na pěkné peklo na zemi. I zde by se měly vytvářet adoptivní rodiny po 3 až 4 dětech, aby si rodiče nemuseli rvát vlasy, když se to jediné vytoužené dítě nepovede.

1 dítě 2 děti 3 děti 4 děti
alespoň jedno dítě se vydaří 50 % 75 % 88 % 94 %

I v těchto případech je lhostejná otázka, jestli geny, výchova či zmrzačení. Prostě, i kdyby pravděpodobnost selhání dítěte byla 50 %, tak při čtyřech dětech mají rodiče 94% naději, že alespoň jedno dítě se jim vyvede. To je skoro dvakrát tolik, než když mají jen jedno dítě a strkají před těmito fakty hlavu do písku.

Závěrečné shrnutí

  • Při debatách geny versus výchova jde vlastně jen o otázku, co můžeme výchovou ovlivnit a s jakými vlastnostmi už není možno hnout.
  • Celoživotním úkolem člověka je hledat hranici mezi tím, co může ovlivnit, a kde již jen plýtvá svými silami, protože danou vlastnost dítěte změnit nemůže.
  • Geny fungují jako univerzální vysvětlovací rámec pro většinu nepříznivých jevů, které se objevují u dětí v NRP a se kterými si nevíme rady, i když ty zdaleka ne vždy mají genetický základ.
  • Často se zapomíná, že horší než geny bývají následky zmrzačení ranou citovou deprivací a hospitalismem v dětských domovech a kojeneckých ústavech.
  • Ať porucha vznikla geneticky, nebo až v průběhu vývoje jedince, nikde není zaručeno, že půjde později vzít zpět či sanovat.
  • V době rozhodování o NRP nikdo není schopen o většině vlastností dítěte říci, co bude ovlivnitelné, co se objeví, co zmizí a co ne. Většina výroků jsou jen dohady.
  • Náhradním rodičům by hodně pomohlo, kdyby v dostatečném předstihu teoreticky nastudovali poruchy, které vznikají díky chaotickému hledání identity, neboť s těmi je možné pracovat a předejít jim.
  • Na selhání náhradních dětí se hledí s jiným metrem než na selhání biologických dětí, ale Paretovo pravidlo neúprosně platí v NRP i v běžném životě.
  • Odvěkou obranou vůči nepodařeným dětem vždy byla, je a bude zásada mít větší počet dětí, konkrétně 3 až 4, tedy stejná zásada, kterou ekonomie zná pod termínem diverzifikace rizika.

Více informací najdete na www.sancedetem.cz.

Názory k článku (112 názorů)
Zajímavé postřehy Jája 31.5.2012 9:55
*Re: Zajímavé postřehy maceška 31.5.2012 10:46
**Re: Zajímavé postřehy Cloe 31.5.2012 11:11
***Re: Zajímavé postřehy kreditka 31.5.2012 11:17
*Re: Zajímavé postřehy kreditka 31.5.2012 11:9
**Re: Zajímavé postřehy dasa, syn 1998 31.5.2012 12:32
***Re: Zajímavé postřehy kreditka 31.5.2012 15:15
**Re: Zajímavé postřehy Betina 31.5.2012 14:52
***Re: Zajímavé postřehy kreditka 31.5.2012 15:17
****Re: Zajímavé postřehy dasa, syn 1998 31.5.2012 16:1
*****Re: Zajímavé postřehy kreditka 31.5.2012 19:1
******Re: Zajímavé postřehy dasa, syn 1998 1.6.2012 14:9
*******Re: Zajímavé postřehy kreditka 1.6.2012 19:24
********Re: Zajímavé postřehy Filip (6 + 3) 1.6.2012 21:3
*********Re: Zajímavé postřehy Margita 3.6.2012 0:42
********Re: Zajímavé postřehy Margita 3.6.2012 0:37
*****Re: Zajímavé postřehy naďa 4.6.2012 9:25
**Re: Zajímavé postřehy kotyk 1.6.2012 14:36
*Ale oni se přizpůsobili Petr+4 2.6.2012 21:48
to je ale porce! liška 31.5.2012 11:17
*Re: to je ale porce! Mája, 3 puberťáci a rošťanda 31.5.2012 11:38
**Re: to je ale porce! liška 31.5.2012 13:27
**Re: to je ale porce! kreditka 31.5.2012 15:22
zajímavé dasa, syn 1998 31.5.2012 12:1
*Re: zajímavé dasa, syn 1998 31.5.2012 12:13
*Re: zajímavé Betina 31.5.2012 15:21
Nejsme rasistická společnost Irena 31.5.2012 13:10
*Re: Nejsme rasistická společnost liška 31.5.2012 13:29
*JSME rasistická společnost Petr+4 31.5.2012 14:45
**Re: JSME rasistická společnost Betina 31.5.2012 15:29
**Re: JSME rasistická společnost dasa, syn 1998 31.5.2012 15:53
***Inteligentní rasisté Petr+4 31.5.2012 17:26
****Re: Inteligentní rasisté Liška s banem :) 31.5.2012 17:52
**Re: JSME rasistická společnost Tulka. 31.5.2012 16:11
**Re: JSME rasistická společnost Jája 1.6.2012 8:9
***Re: JSME rasistická společnost dasa, syn 1998 1.6.2012 14:20
***Re: JSME rasistická společnost kotyk 1.6.2012 14:52
**Re: JSME rasistická společnost Zdena 1.6.2012 9:25
***Re: JSME a máme důvod Jita111 1.6.2012 20:51
****Re: JSME a máme důvod maceška 2.6.2012 13:36
*****Re: JSME a máme důvod Jita111 2.6.2012 16:39
******JSME a máme důvod Petr+4 2.6.2012 21:43
*******Re: JSME a máme důvod Jita111 3.6.2012 10:56
*******Re: JSME a máme důvod Markéta s párkem 4.6.2012 22:12
********Pronajal by jste svůj by... Petr+4 9.6.2012 17:58
*********Re: Pronajal by jste s... Tutenstein 9.6.2012 18:17
**Re: JSME rasistická společnost liška 1.6.2012 11:0
**Re: JSME rasistická společnost kotyk 1.6.2012 15:1
**Re: JSME rasistická společnost Hanka 75 1.6.2012 23:57
***Identita Petr+4 2.6.2012 21:36
****Identita ještě dotaz Hanka 75 4.6.2012 21:4
*****Co je identita Petr+4 9.6.2012 18:16
**Re: JSME rasistická společnost Jája 3.6.2012 15:34
**Re: JSME rasistická společnost markéta s párkem 4.6.2012 22:7
***Re: JSME rasistická společnost Filip (6+3) 5.6.2012 9:38
*Re: Nejsme rasistická společnost Filip (6+3) 31.5.2012 15:48
**Re: Nejsme rasistická společnost Betina 31.5.2012 15:57
**Re: Nejsme rasistická společnost dasa, syn 1998 31.5.2012 16:2
**Re: Nejsme rasistická společnost Cloe 31.5.2012 16:15
**Re: Nejsme rasistická společnost Martina, 2 deti 31.5.2012 16:54
**Re: Nejsme rasistická společnost Martina, 2 deti 31.5.2012 16:57
***Re: Nejsme rasistická společnost Theend 31.5.2012 19:9
***Re: Nejsme rasistická společnost maceška 31.5.2012 20:50
****Re: Nejsme rasistická společnost Filip (6+3) 1.6.2012 10:30
****Re: Nejsme rasistická společnost Hanka 75 1.6.2012 23:18
****Re: Nejsme rasistická společnost naďa 4.6.2012 10:2
**Re: Nejsme rasistická společnost Markéta s párkem 4.6.2012 22:17
***Re: Nejsme rasistická společnost Filip (6+3) 5.6.2012 9:24
****Re: Nejsme rasistická společnost Markéta s párkem 5.6.2012 15:19
*****Re: Nejsme rasistická společno... Filip (6+3) 6.6.2012 14:44
*Re: Nejsme rasistická společnost xxx 31.5.2012 17:6
**Re: Nejsme rasistická společnost Rosina 31.5.2012 18:0
*Re: Nejsme rasistická společnost dasa, syn 1998 31.5.2012 17:8
*bohužel jsem společnost Hanka 75 1.6.2012 23:12
*Re: Nejsme rasistická společnost Margita 3.6.2012 2:2
*romove jinak Jik 3.6.2012 22:43
Dvě otázky na dr.Klimeše Emzák 31.5.2012 17:5
*Re: Dvě otázky na dr.Klimeše Hanka 75 1.6.2012 23:6
*Re: Dvě otázky na dr.Klimeše Margita 3.6.2012 13:45
*Re: Dvě otázky na dr.Klimeše Markéta s párkem 4.6.2012 22:26
**Re: Dvě otázky na dr.Klimeše Emzák 5.6.2012 8:45
*Re: Dvě otázky na dr.Klimeše JK 24.6.2012 5:46
**Re: Dvě otázky na dr.Klimeše Pawlla 24.6.2012 5:50
ditě se vydaří? Kočanská 1.6.2012 9:47
*Re: ditě se vydaří? Bathory 1.6.2012 13:44
*Re: ditě se vydaří? Markéta s párkem 4.6.2012 22:29
autorovo doporučení pro více dětí.. ?? Hanka 75 1.6.2012 23:47
*Re: autorovo doporučení pro více dětí.... Anička; 2.6.2012 8:48
**Re: autorovo doporučení pro více dět... Jája 2.6.2012 12:13
***Re: autorovo doporučení pro více d... námitka 2.6.2012 12:24
****Re: autorovo doporučení pro více... Anička; 2.6.2012 12:43
****Re: autorovo doporučení pro více... liška 4.6.2012 11:3
***Re: autorovo doporučení pro více d... Anička; 2.6.2012 12:36
***Re: autorovo doporučení pro více d... liška 4.6.2012 11:1
*Re: autorovo doporučení pro více dětí.... liška 4.6.2012 11:8
**Re: autorovo doporučení pro více dět... Hanka 75 4.6.2012 20:43
*Re: autorovo doporučení pro více dětí.... usta, 4 4.6.2012 11:31
**Re: autorovo doporučení pro více dět... Hanka 75 4.6.2012 20:50
***Re: autorovo doporučení pro více d... usta, 4 5.6.2012 9:37
***Re: autorovo doporučení pro více d... usta, 4 5.6.2012 9:45
PRAVDĚPODOBNOST: Vydařené versus nevydař... Ivulle 2.6.2012 2:11
*Re: PRAVDĚPODOBNOST: Vydařené versus n... M a 1 2.6.2012 8:39
**Re: PRAVDĚPODOBNOST: Vydařené versus... Ivulle 2.6.2012 18:7
*Re: PRAVDĚPODOBNOST: Vydařené versus n... Alena + 3 4.6.2012 8:49
šílený článek Kočanská 2.6.2012 10:3
*Re: šílený článek námitka 2.6.2012 12:19
**Re: šílený článek Hanka 75 5.6.2012 0:37
*Re: šílený článek ivate 2.6.2012 20:4
**Re: šílený článek Hanka 75 5.6.2012 0:44
**Re: šílený článek jk 24.6.2012 6:25
Stejne geny? Margita 3.6.2012 0:32
*Re: Stejne geny? Maybe 29.6.2012 14:38




Článek se vztahuje k období asi

Podobné články


Další od autora PhDr. Mgr. Klimeš Jeroným PhD. >>


Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.