Vstávání do tmy je jednou z nejnepříjemnějších tváří podzimu."/>
tisk-hlavicka

Když budíček natahuje měsíček

Vstávání do tmy je jednou z nejnepříjemnějších tváří podzimu.

Proč je to oproti vstávání do světla takový rozdíl? A dá se s tím něco dělat?

Poprázdninový návrat svých dětí do školky a školy jsem očekávala s pocity značně rozporuplnými. Těšila jsem se, samozřejmě. Za prázdniny se nakupilo hodně restů, které jsem se dvěma dětmi neměla šanci zvládnout, a moc jsem se těšila, až si zase trochu „vyčistím stůl.“ Ovšem vyhlídka na vstávání do chladných, tmavých rán, kterou s sebou školní docházka i krátící se podzimní dny přinášejí, vyvolávala pocity spíše nelibé. Nešlo o má vstávání, ale o představu, jak budu bojovat se svými drobečky, pro které se vytržení ze sladké náruče Morfeovy a vynesení z teplého pelíšku rovná vraždění neviňátek. Samozřejmě to dávají patřičně najevo. Navzdory tomu, že v létě „straší“ v půl sedmé a déle je v posteli nic neudrží.

Viníkem je melatonin

Potřeba spánku je u dětí i u dospělých individuální, a proto ani odborníci nedokáží dát jednoznačnou odpověď, kolik hodin potřebuje spát předškolák a školák. Zpravidla se hovoří o době 9 - 10 hodin. Tato potřeba stejně jako pocit ospalosti se ale v jednotlivých ročních obdobích liší, stejně jako se mění s věkem.

Biologické hodiny, které v sobě máme (a s námi všechny živé organismy, včetně např. bakterií a hub), jsou podle vědců řízené denním světlem. Čím méně světla, tím vyšší je sekrece „spánkového“ hormonu melatoninu. Melatonin způsobuje ospalost. To je důvod, proč se nám za světla hůře usíná a sami se budíme, zatímco když se začíná brzy stmívat a noci se prodlužují, zvyšuje se i naše potřeba spánku a neochota vstávat.

Pokud bychom se chovali podle své přirozenosti, využívali bychom dřívějšího stmívání a chodili o to dříve spát. Spali bychom více a i za tmy by se nám vstávalo lépe. Potíž vznikla, když byla vynalezena žárovka. Pokud si po setmění rozsvítíme a pohybujeme se v osvětlených prostorách, produkce melatoninu se nezvýší a ospalost se dříve nedostaví. I umělé světlo ji totiž snižuje. Zato ráno, kdy je tma, tělo nepřestává produkovat více melatoninu, a tudíž nemá jediný důvod chtít vstávat.

Jak si s námi hraje melatonin

„Spánkový“ hormon melatonin je vytvářen v epifýze (nadvěsku mozkovém) v závislosti na množství denního světla. Je zodpovědný za naše biorytmy - v době dostatečného světla, kdy se ho vyplavuje méně, jsme svěží, máme chuť do práce, a dokonce má vliv i na produkci sexuálních hormonů. Je-li světla méně, tvoří se melatoninu více a my jsme ospalí. Nejvíce melatoninu je produkováno ve tmě. Zvýšená produkce melatoninu se dává do souvislosti i s tzv. podzimními depresemi a únavou. Je prokázáno, že zvýšené vystavování se světlu (fototerapie) je v tomto případě velmi účinným lékem. Naopak nedostatečná produkce melatoninu může být důvodem poruch spánku, zejména v případě, kdy člověk žije v nadměrně osvětleném okolí (centrum velkého města) nebo pracuje-li v noci (a tudíž se i v noci nachází na osvětleném místě bez možnosti spánku). Při přesunu do jiného časového pásma svými biorytmy také zamáváme a v těchto případech externí dodání melatoninu může pomoci adaptaci. A konečně, nespavost z nedostatku melatoninu známe i u starých lidí. Jeho produkce se totiž s věkem snižuje.

Něžný začátek dne

Protože převedení vědeckých poznatků do praxe chvíli trvá a na podobné budíky si budeme muset ještě nějakou dobu počkat, nezbývá než problém vstávání našich potomků řešit jinak. Rázný přístup nedoporučuji. Technika stáhnutí peřiny a alou na rozcvičku se hodí možná na vojnu, ale o příjemném naladění na nadcházející den nelze mluvit. Chceme-li vstávání „bez nátlaku“, nejlépe je spojit je s něčím, co nezabere příliš času (protože kdo ho ráno má), a zároveň je pro dítě příjemné.

Je vlastně s podivem, že se vyrábějí jen budíky se zvukovou signalizací, bylo by přece tak příjemné, kdyby se půl hodinky před probuzením začalo v ložnici „rozednívat“, zvyšující se intenzita světla by zbrzdila produkci melatoninu a my bychom se probudili „sami“ a „přirozeně“.

Lákavý způsob používala Lucka, jejíž Kubík s námi sdílel školku: „Vstávání je i můj nepřítel číslo jedna. Vždycky když zazvonil budík, vykulila jsem se z postele a šla budit Kubíka. Lehla jsem si k němu a snažila se ho něžně probrat. Tyhle naše ranní chvilky byly velmi příjemné...“ Bohužel se stávalo víc než často, že doráželi do školky se zpožděním, protože znovu usnuli, takže po nástupu Kubíka do školy nezbylo než změnit taktiku.

Pokud budíte dítko takto něžně, je velmi vhodné si k němu nelehat, ale naopak jej postupně vytáhnout z teplého pelíšku. Pomocníkem je světlo, ideálně zpočátku tlumené.

Když dítě začne „vnímat“, je vhodné na něj mluvit a něčím ho zaujmout. Občas s úspěchem používám dětské říkanky pro nejmenší typu „Vařila myšička kašičku“, což mou starší, již školou povinnou dceru spolehlivě rozesměje. Zajímavé je „počítání kostiček“, při němž jedete dítku po páteři od krku dolů a nahlas počítáte obratle. Jak se ratolest probouzí, začíná vnímat, tak můžete k počítání přidat otázky týkající se lidského těla.

Je určitě vhodné si v ranním maratonu na buzení rezervovat určitý čas, aby vstávání neprobíhalo ve stresu, a stanovit rituál, který dítě nenásilně připraví na nový den. Na jeho konci dítě ví, že musí vstát.

Když vstávání drhne

Mazlení a něžné buzení funguje u dětí mazlivých. Je ale velká část takových, které jsou tzv. kontaktní, jen mají-li na to náladu, což po ránu nebývá. Některé z nich přesvědčíte třeba snídaní. Moje mladší dcerka vstává vcelku ochotně, ovšem její první slovo ihned po otevření očí je „mlíčko“. Jen s vidinou svého mlíčka je ochotná vstávat a oblékat se.

Na jiné děti nezabírá ani to. Je pak vůbec nějaké řešení?

Zajímavým a trochu neobvyklým způsobem řešil tento problém se svým tříletým synem můj kamarád: „Když Davídek začal chodit do školky, měli jsme obrovský problém dostat ho z postele. Ve školce se mu líbilo, ale ranní vstávání byl prostě horor. Mazlivý on moc není a ať jsme dělali, co jsme dělali, jakmile jsme ho z postýlky vyndali, začal se vztekat, což mu vydrželo celé ráno. Oblékání a vypravování řvoucího a sabotujícího dítěte nebylo nic příjemného a ani jsme jej v tomto stavu nebyli schopni přimět k jídlu, což byl další problém. Nezabíralo ani něžné a laskavé buzení, ani ignorování řevu. Pochopil jsem, že přes buzení Davida cesta nevede, že my ho nesmíme budit a už vůbec ne vyndávat z postýlky. Co lze udělat je nastavit podmínky tak, aby chtěl vstávat sám. Náš postup spočívá v tom, že hned, jak vstaneme, otevřeme dveře pokojíčku, rozsvítíme lampičku a pustíme mu klidnou, ale ne úplně uspávací hudbu - tu samozřejmě máme nachystanou. Pak se odebereme připravovat snídani. David se pomalu probudí a za světla a při hudbě rychle zjistí, že už mu spát nejde. Takže po chvilce vyleze sám a jde se podívat, co děláme.“

Nechuť ke vstávání může mít hlubší příčiny

Může odrážet celkovou nechuť dítěte vstát do školy či školky, problémy, se kterými se vám nechce či nedokáže svěřit, únavu, strach, depresi. Však ani nám dospělým se v obdobích stresu a přepracovanosti nechce vylézt z postele. Pokud na dítě žádné z výše uvedených zpříjemňování vstávání nezabírá, věnujte víc času pozorování svého potomka a povídání s ním. Zamyslete se, zda dítě nemůže mít obtíže ve škole či školce a zda se tam třeba někoho nebo něčeho nebojí.

V případě takového problému nebo podezření na něj kontaktujte odborníka.

Ranní lenost teenagerů

Nedostatek světla zřejmě není jediným důvodem, proč bývá problém dostat děti z postele. Málokdo zapomene, jak si přál, když byly děti malé, aby si trochu pospaly. U školáků ale tuto ranní čilost marně hledáme, o adolescentech nemluvě. Podle výzkumu profesora Roenneberga, provedeného v Německu, se jedná o normální vývoj. Je prý přirozené, že v dětském věku máme tendenci posouvat spánek déle a déle. Tedy déle večer usínat a také déle ráno spát. Vrchol má tento trend v adolescenci. Na konci adolescence, tedy kolem dvacátého roku věku najednou dojde k výrazné změně a ranní vstávání přestane být problém. Podle vědců by se tímto jednoduchým způsobem dokonce mohl stanovit okamžik, kdy končí adolescence a člověk se stává dospělým.

Názory k článku (14 názorů)
Svetelny budik Jana 2.1.2012 9:23
*Re: Svetelny budik Hilly. 2.1.2012 9:34
*Re: Svetelny budik Margot+1 2.1.2012 12:30
*Re: Svetelny budik Zdenka 3.1.2012 10:51
Jsem třicetiletý adolescent Hilly. 2.1.2012 9:30
*Re: Jsem třicetiletý adolescent Inka 2.1.2012 9:54
Ranní pohádka Saallome 2.1.2012 11:54
*Re: Ranní pohádka Vladka a Mishell 2.1.2012 13:53
*Re: Ranní pohádka Cimbur 2.1.2012 15:10
*Re: Ranní pohádka Lenie 7.1.2012 22:21
světlo x tma gf fgfhf 2.1.2012 13:8
někoho to nepustí nikdy Petra Neomi 2.1.2012 17:9
*Re: někoho to nepustí nikdy Cindy (XI/06 + IX/10) 2.1.2012 21:32
*Re: někoho to nepustí nikdy Betina 3.1.2012 8:21




Článek se vztahuje k období asi

Podobné články


Další od autora Mgr. Lipinská Kateřina >>


Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.