Protože jsme ještě měli volné místo u stolu

Milá Jano!

Vážně si nevymýšlím, k podobnému seriálu, který jsi začala dnes psát, se chystám už měsíc. S tím rozdílem, že my jsme kousek dál, že už jsme ušli kus cesty, kterou vy ještě máte před sebou. Nebudeš se zlobit, když budu paralelně s Tebou psát o tom, jaké to je, stát se náhradním rodičem?

Pro zvědavce jsme si časem osvojili jednoduchou, rychlou a nicneříkající frázi: "Protože jsme ještě měli volné místo u stolu."

Pro ty, kdo chtějí vědět víc, píšu tohle povídání. Protože máloco jde vysvětlit jednou, dvěma nebo deseti větami.

Těch otázek, které nám lidi kladou, je mnohem víc. Některé se stereotypně opakují, a ani na ty se většinou nedá odpovědět jednou, dvěma nebo deseti větami. Jen tak namátkou:

Každý očekává ujištění, že ne. Ale to by byla lež!!! Protože samozřejmě že je děláme, MUSÍME. Děláme rozdíly i mezi vlastními dětmi, protože KAŽDÉ JE JINÉ. A naše přijaté děti mají svoje specifika, svoje potřeby, kvůli kterým prostě musíme dělat rozdíly.

Myslím, že na to není jednoznačná odpověď. To není okamžik, kdy si řeknete "teď". To je celý proces. Každý další den našeho společného života přikládáme kamínek do budování vzájemných vztahů.

Nevím, možná někdo to dokáže, ale my jsme se museli nejprve "očichat", přijmout a pak teprve se začala rozvíjet láska. Vztah, do kterého každá strana něco přináší. Naše děti mají minulost, to je cosi navíc, s čím se prostě musíte umět vyrovnat - i když to někdy není jednoduché. Mají těžce zraněnou duši, a musí s tím žít. A vy sami s tím musíte žít!

Naivní otázka, ale velmi častá. Nikdo z nás nemá rodokmen I.A kvality - nebo jo? Hodně záleží na dětech samých. My jim můžeme ukázat, že žít lze i jinak než jak to znají z primárních rodin, ale rozhodnutí, co z toho si odnesou do života, to je jen na nich. Jedno z našich děvčat zažilo v primární rodině hlad, týrání a sexuální obtěžování. Dlouho tím omlouvala svoje poklesky. Říkali jsme jí: "Ano, my víme, žes to měla těžké. Ale to všechno je pryč a ty máš před sebou celý život. Nikdo se tě nebude ptát, jaké to bylo, když jsi byla malá, všichni tě budou hodnotit podle toho, jaká jsi teď. Prožila jsi hodně ošklivého, ale možná právě díky tomu jsi teď mnohem silnější než jiní lidé. Možná máš teď něco, co můžeš ve svém životě zúročit - pochopení pro neštěstí jiných. To není málo. Jsi báječná holka a máme tě rádi. Je nám s tebou dobře a moc si vážíme toho, jak ses dokázala zařadit mezi ostatní děti. To každej nedokáže."

Těch otázek je spousta, a tímhle povídáním bych na ně zkusila postupně odpovídat. Doufám, Jano, že ti to nevadí.

Víš, náhradní rodičovství je obrovská škola tolerance a vzájemnosti. Nevěděli bychom nic o životě, kdybychom se nerozhodli přijmout mezi sebe děti z "děcáku". Asi bychom teď jako největší starost řešili, jestli pojedeme v zimě do Jeseníků nebo do Krkonoš. Přijaté děti daly našemu životu nový rozměr. Nesmírně nás obohacují a doufám, že i my je.

Ahoj Maceška