Předškolní výchova ve Švýcarsku

Jsou to mateřské školy státní i soukromé, spravované soukromými osobami nebo církevními organizacemi. Některé z nich jsou založeny na ideích Rudolfa Steinera – waldorfské školy, na ideích Marie Montessoriové – školy montessoriovského typu či na ideích B. Fröbela i jiných pedagogů. Objevují se i nové formy předškolní výchovy, které jsou organizovány rodiči. Navštívila jsem několik mateřských škol v Curychu. Návštěva mi umožnila porovnat různé tendence, metody a přístupy k výuce.

Státní mateřská škola

Většina švýcarských mateřských škol je státních. Třídu navštěvuje zhruba 20 dětí, maximální hranice je 22. Školné se neplatí, plně je hrazeno státem. Pokud jdou děti na výstavu, divadelní představení, koncert či do ZOO, rodiče přispějí konkrétní finanční částkou. Výuka probíhá zpravidla od osmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne. Některé děti navštěvují jenom dopolední výuku a na oběd odcházejí domů. Jiné přicházejí po obědě zpět do školy.

Učitelka MŠ se připravuje tři roky na speciálním institutu. Kvalita vzdělávání v mateřské škole je především závislá na osobnosti pedagoga, jenž je tvůrčím zdrojem veškerého programu, který se ve třídě provádí. Učitelka musí uplatnit při přípravě hodin fantazii, využít získaných zkušeností a k tomu přidávat vlastní nápady.

Typické pro státní školy je to, že se vždy po určitou dobu věnují jednomu tématu, které se dotýká všech činností, které jsou ve škole prováděny většinou týden až měsíc. Téma je vybíráno s ohledem na roční období, pak je možné některé části projektu provádět také v exteriéru školy. Zaujal mě projekt „Dům a domy“, který po dobu dvou týdnů běžel v jedné třídě pětiletých dětí. Ve výtvarné výchově děti malovaly dům, kde bydlí, ze zbytkového textilního materiálu a starých krabic vytvářely „dům svých snů“. V rámci dramatické výchovy si hrály v domečku, který si postavily ve třídě ze starých krabic a dek. Také si vyhotovily velikou mapu města. Přímo do konkrétní ulice si každé dítě nalepilo nakreslený a vystřižený dům, ve kterém bydlí. S projektem domu souvisely také „domy zvířátek“.

V odpoledních hodinách děti chodí na vycházky. Není pravidlem, že budova státní mateřské školy má zahradu s vybavením pro děti. Učitelky chodí s dětmi do parků nebo se domluví o možnostech návštěvy hřišť s některou ze základních škol. Jednou až dvakrát týdně jsou zařazovány hodiny tělesné výchovy, většinou v tělocvičnách základních škol, výtvarné a hudební lekce probíhají téměř každý den. Podobně je tomu i s literární výchovou a seznamováním dětí s příběhy či básničkami. Výuka cizího jazyka ve státní mateřské škole není. Děti tady po obědě spát nechodí, právě po obědě nejčastěji vyrážejí ven.

Třídy jsou zajímavě vyzdobeny. Učitelky se snaží vystavit díla dětí po celé třídě, a tak jsou dětskými pracemi polepena dvířka skříní, dveře, stěny, okna, přes celou místnost je natažena prádelní šňůra a na ní visí dětské práce připevněné kolíčky. Závěsné práce visí z poliček nebo jsou prostorová díla umístěna na chodbách, které slouží také k výstavě skupinových prací dětí.

Základním komunikačním prvkem je půlkruh. Pokud děti nepracují u stolků, sedí na židličkách v půlkruhu, naproti nim učitelka. Tak hrají hry, zpívají, říkají básničky. Velký důraz se klade na výchovu k umění a uměním. Děti jsou seznamovány s význačnými osobnostmi moderního výtvarného umění, navštěvují galerie či výstavy, kde je pro ně připraven speciální program. Také knižní produkce, kterou využívají, je kvalitní.

Waldorfská mateřská škola

Na herní aktivitu dítěte, rozvoj tvořivosti a představivosti klade důraz waldorfská mateřská škola. Učitel, který chce působit jako pedagog ve waldorfské mateřské škole, musí projít speciálním dvou- až tříletým seminářem. Pedagog klade důraz na osobitou uměleckou tvořivost, vlastní přístupy k výuce, na komunikativní dovednosti. Pedagogická svoboda a flexibilita se odráží v oblasti tematické, didaktické i metodické.

Soukromou mateřskou školu waldorfského typu v Curychu navštěvuje dvacet dětí různých ras a národností. Škola je přístupná všem dětem bez rozdílu etnického, sociálního, náboženského, národnostního. Na první pohled mne zaujala budova školy. Dalo by se říci, že šlo přímo o “chaloupku“ ukrytou uprostřed velkoměstských curyšských domů. K této dřevěné chaloupce patřila také malá zahrádka s dílnou. Vnitřní rozčlenění budovy bylo již klasické dle požadavků waldorfské pedagogiky – prostorná učebna s velkými okny, další malá místnůstka jako dílna zároveň sloužící k modelování. Další část prostoru patřila chodbě propojené s šatnou a malé kuchyňce.

Základním přírodním materiálem vybavení interiéru je dřevo, doplňujícím vlna, plátno a včelí vosk. Věci potřebné k činnostem, hračky a další pomůcky měly své místo nejen na dřevěných policích, ale také v různě velikých proutěných koších. Menší prázdné proutěné koše sloužily dětem na hraní, podobně jako různě velké dřevěné špalky. Hračky ve waldorfské škole jsou jednoduché a podněcují rozvoj fantazie. Součástí interiéru byl i kolovrátek včetně koudele.

Užití barev v mateřské škole má svůj význam. Jde o barvy , které vyjadřují lidské pocity a determinují chování k okolnímu světu. Barevné vzory se objevují převážně na závěsech, na tkaných dílech, které zdobí stěny. Jde o přírodní barevné odstíny – hnědá, béžová, okrová, vínová. Děti zde často pracují s vlnou a látkou, učí se tkát, šít.

Roli hraje náboženství, některé z příběhů, které pedagog vypravuje, se dotýkají náboženské problematiky. Součástí výzdoby třídy jsou i betlémky. Magnetofon, televize, video zde nemají své místo. Děti se učí hrát na balalajku, každé dítě má svou. V rámci vyučování dochází k prožitkům, dítě získává nové zkušenosti na základě empatie a dochází k jeho kognitivnímu rozvoji.

Ve waldorfské mateřské škole pracují děti se dřevem v dílně.

Denní program začíná hrou, každé dítě má možnost si buď samo nebo ve skupince hrát s hračkami, které mají k dispozici. Následují aktivity řízené pedagogem. Jsou postaveny na hře, ale dítě se jimi také učí – cvičí s barevnými šátky, učí se barvy, pracuje s květináčem, hlínou a semínky apod. Následuje krátká práce v dílně, kde děti modelují nebo pracují s nářadím a seznamují se s opracováváním dřeva nebo pracují na zahradě. Spontánní výtvarný projev je zařazován téměř každodenně. Každé dítě má svoji pomalovanou krabici, do které si ukládá rozdělanou práci a může na ní další den pokračovat.

Pokud děti tráví nějakou činností čas před polednem venku, vracejí se do budovy a závěr dopoledne patří zpívání a vypravování příběhů. Výuka probíhá jen dopoledne od osmi do dvanácti hodin. V poledne se s každým dítětem pedagog zvlášť rozloučí. Každé dítě vyleze na stůl, kde převezme od pedagoga svůj batůžek, navlékne si ho na záda, rozloučí se s pedagogem a ten mu pomáhá seskočit dolů. Poté odchází dítě do šatny.

Mateřská škola M. Montessori

Mateřská škola montessoriovského typu v Curychu patří k nejprestižnějším soukromým mateřským školám. Už při příchodu mne vítalo velice příjemné prostředí. Škola sídlí ve veliké vile obklopené rozlehlou zahradou. Mateřská škola je umístěna v přízemí, v prvním patře jsou prostory pro základní školu, suterén slouží pro účely školy mateřské i základní.

Vestibul školy je zajímavě vyzdoben. Každé místo na stěně je využito – na poličky, na vyvěšení obrázků dětí či originály umělců apod. Je zde také místo pro stolky a židle a také pro velké police na didaktický materiál. Tento prostor využívají děti s pedagogy v době oběda. Děti, které zůstávají ve škole i odpoledne, se tu najedí a ještě si mohou hrát, než jsou všichni s obědem hotovi. Většina dětí navštěvuje mateřskou školu pouze dopoledne od 8.45 do 12.00 hodin. Poté si je vyzvedávají maminky. Děti, které zůstávají na celý den, zde i obědvají. Jídlo si buď přinášejí samy z domu, nebo se platí zvlášť kromě školného, které už je tak dost vysoké.

Z vestibulu se vchází do dvou tříd, které navštěvuje asi čtrnáct dětí, maximální hranice je patnáct dětí na třídu. Každá třída má svého učitele, který musí umět německy, ale také anglicky, protože škola je mezinárodní. Děti, které sem přijely se svými rodiči například z Anglie či USA, neumějí zpočátku mluvit ani nerozumějí německy, proto výuka probíhá dvojjazyčně. Děti ale nemají problém se dorozumět mezi sebou navzájem. Z dalších národností často tuto mateřskou školu navštěvují děti německé a italské či z některé africké země.

Třídy jsou bohatě a pestře vybaveny. Na stěnách visí mapy, obrázky, vlajky různých zemí, písmenka abecedy, číslice, na poličkách leží encyklopedie, dětské knížky, didaktické pomůcky dle Montessoriové, barevné tužky, papíry, modelína, nádobíčko, voňavky nebo lahvičky s kořením. Vše je volně k dispozici, ale má své přesné místo, kam to musí dítě vrátit.

Úvod dne začíná společnou činností, povídáním a rozcvičkou. Děti se sesednou na židličky, které mají popsány svým jménem a značkou a které jsou uspořádány do půlkruhu. Naproti dětem je prostor pro pedagoga. Mluvilo se například o kakau, o jeho vzniku, jak roste, zpracovává se, o zemích, kde roste, o výrobcích, které se z něho vyrábějí. Pedagog dětem ukazoval na mapě, přinesl výrobky z kakaa, v misce před dětmi připravoval cornflakes s kakaem, které na závěr všichni ochutnali. Vždy je na programu něco jiného. Někdy jde o literární výchovu, o hudební nebo výtvarnou výchovu.

Poté se cvičilo na čáře, kterou namaloval pedagog křídou na zem na parkety. Děti po ní chodily a skákaly. Následovala série aktivit, které bychom mohli nazvat „samotvoření a účelová hra“, kdy si každé dítě libovolně vybíralo činnosti, které chce dělat, a disciplinovaně je střídalo. Děti pracovaly u stolečků, jiné na malých koberečcích. Některé děti tkaly, jiné si hrály se stavebnicí a učily se počítat, jedno dítě si hrálo s nádobím a zkoušelo okrajovat zeleninu, jiné si vyrábělo královskou korunu, další dělalo z těsta kouličky, jiné si dle šablony vytvářelo zajíčka. Pedagog byl jenom v pozici rádce a pomocníka, pokud ho dítě potřebovalo. Po celou dobu zněla třídou příjemná hudba z magnetofonu. Pokud pedagog mluvil nebo vedl dialog s dětmi, hudba byla zeslabena.

Čtvrthodinka před polednem patří výuce a opakování písniček a básniček. Dítě, které se nechce dál zúčastňovat aktivity, může se na chvíli vzdálit od skupinky, jde se projít nebo se věnuje potichu jiné aktivitě a posléze se opět se zapojuje do společné debaty. Každé dítě si volí odpočinek, na chvíli se třeba položí na koberec. Ve školce je k dispozici jedna společná toaleta, kam dítě v případě potřeby odejde. A pokud má hlad nebo žízeň, vždy si může prostřít ubrousek na stůl, vzít si ze speciální krabičky celozrnný chléb nebo si nalít z konvice vodu.

Znalosti a zkušenosti dětí mne chvílemi doslova šokovaly. Většina pětiletých dětí nejen že znala již základy počítání, čtení, ale i zeměpisná data či místa nebo názvy zvířat a rostlin. Děti si uměly samostatně nakrájet ovoce, nalít si nápoj, znaly různé druhy koření, potravinářských produktů. Nejvíce mne zaujala jejich znalost jmen z moderního výtvarného umění a také hudebních skladatelů. Děti věděly, kdo je van Gogh, Chagal, Miró, znaly Vivaldiho či Mozarta. Pedagog dětem pravidelně vypravuje krátké příběhy ze života slavných malířů nebo skladatelů, seznamuje je s jejich výtvarnými díly nebo jim pustí kratičkou ukázku z hudebního díla. Výchova k umění je zde na vynikající úrovni.

A co mi zde ve výuce chybělo? Jde o nedostatek možností pro rozvoj fantazie a tvořivosti dítěte. Všechny pomůcky a činnosti jsou vlastně dopředu připraveny. I v rámci drobných výrobků z papíru má každé dítě připravenu stejnou šablonu, z níž vychází. I postupy výtvarné práce jsou přesně promyšleny. Dítě nemá možnost volné spontánní kresby, není rozvíjena jeho představivost.

Výchovou pedagogů pro mateřské školy fungující na principech M. Montessori se zabývají speciální pedagogické instituty (na úrovni střední školy). Ale soukromé mateřské školy tohoto typu raději přijímají pedagogy s vysokoškolským vzděláním. Například jedna z učitelek byla absolventkou univerzity, pocházela z Nového Zélandu a pro výuku v této školce absolvovala speciální kurzy.