Muži v mateřských a základních školách: David Bělůnek

David Bělůnek absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a téměř patnáct let pracoval u dětí s mentálním a kombinovaným postižením. I to přispělo k tomu, že je dodnes vášnivým podporovatelem hledání přístupů k dětem jako individualitě a k posílení jejich kompetencí k sociální sounáležitosti. David Bělůnek je také mentorem v rámci projektu České školní inspekce pro vzájemnou podporu ředitelů a ředitelek škol. V roce 2019 obdržel za svou vynikající práci ocenění MŠMT.

Dva roky poté se stal lektorem programu Řízení a evaluace pedagogického procesu jako nutná součást kvality školy určeného pro mateřské školy na Ukrajině, přičemž jeho aktivity neustávají, spíše se zintenzivňují. Od roku 2003 pracuje také v Českém hnutí Speciálních olympiád, které se věnuje rozvoji sportu dětí, mládeže a dospělých osob s mentálním postižením. Tato organizace má celosvětovou působnost a založila ji rodina prezidenta Kennedyho. David je zde aktuálně na pozici sportovního ředitele, který má na starosti rozvoj takřka dvacítky sportů i přípravu mezinárodní reprezentace. V České republice má toto hnutí více než 2.500 členů a celosvětově se jedná dokonce o 3 miliony sportovců.

1. Jak jste si vybral práci, kterou děláte? Směřoval jste k práci s dětmi ve školství odjakživa?

Moje cesta ke školství nebyla mojí první volbou. Na začátku mé pedagogické cesty byl kroužek country tanců, který jsem vedl v rámci domu dětí a mládeže. Následně jsem byl osloven paní ředitelkou, že má možnost nabídnout mi místo vychovatele za mateřskou dovolenou, a tak jsem si postupně dodělal patřičné vzdělání. Následně jsem takřka 15 let působil ve speciálním školství a pak přišla výzva v podobě prvního konkurzu na místo ředitele klasické jednotřídní vesnické MŠ. A jak to tak bývá, u toho nezůstalo, a v tuto chvíli jsem již šestým rokem ředitelem jedné z největších mateřských škol uprostřed zlínského sídliště Jižní Svahy.

2. Co Vás na této práci baví a co je na ní nejnáročnější?

Odpověď na obě otázky je stejná – děti. Je mojí velkou výsadou, že můžu stát na počátku cesty dětí za poznáním, podporovat jejich první kroky ve školském systému, sledovat jak se formují jako osobnosti a hledat cesty k řešení jejích problémů. Nejtěžší je to v ten moment, když se něco z výše zmíněného nedaří. Pocit odpovědnosti za to, že právě často formujeme pohled dítěte i rodiny na školství jako na místo, které je vůči jejich potřebám přátelské a podporující. Zvlášť obtížné je to tehdy, když jsem ředitelem školy a nesu odpovědnost za nastavení kvality vzdělávání, za dobré školní klima a za mnohé další, které by jistě každý z kolegyň a kolegů ředitelů tady doplnil..

3. Čím to podle vás je, že v předškolním vzdělávání a na 1. stupni základních škol učí tak málo mužů?

Určitě je to dáno mnoha faktory. Jedním z nich, a to i přes snahu o zlepšení, je menší platové ohodnocení. Dalším faktorem je určitě i to, že tato práce není mezi muži na pedagogických fakultách jejich první volbou, ale pohled na to může být různý, protože zrovna v naší mateřské škole tvoří pedagogický sbor 23 % právě muži – celkově 3. Já jako ředitel chápu jejich významný přínos pro školu a snažím se je maximálně podporovat. Zároveň však jde především o to, jestli je zaměstnanec kvalitní a dětem prospěšný, a ne zda-li je to muž nebo žena.

4. Berou děti jinak učitele muže než učitelku ženu? Vnímáte nějaký rozdíl ve svém přístupu k dětem, než jaký mají Vaše kolegyně?

Určitě je to tak, že pro děti je důležité poznávat svět očima mužů i žen. Čím dál více se setkáváme s rodinami, kde nejsou tatínci buď trvale, nebo dočasně - z důvodu práce, přítomni, a v té chvíli je právě důležité, že děti vidí mužské vzory i jinde, například právě ve škole. Mužský vzor jim může poskytnout jiný pohled na svět, podporovat jejich samostatnost, odpovědnost a hlavně být dobrým příkladem.

5. Myslíte si, že by muži mezi učiteli malých dětí měli být zastoupeni častěji? A co by podle Vás pomohlo, aby ve školkách a na základních školách učil vyrovnanější počet žen a mužů?

Určitě by bylo dětem prospěšné, kdyby v tomto sektoru školství pracovalo více mužů. Zároveň je však důležité říct, že je stejně tak důležité, aby dětem pohled na svět zprostředkovávaly jak ženy, tak i muži. Při volbě povolání muži často tuto možnost pro svoji profesní cestu přehlížejí. Určitě by pomohla větší propagace práce v oboru. Věřím, že snad i tento cyklus rozhovorů tomu napomůže.