Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Jedním z přirozených důsledků takového množství práce je, že nemáme čas ani energii na jiné věci, jako jsou koníčky, vztahy, zábava a hry, dovolené nebo každodenní odpočinek a relaxace. Prostě nemůžeme dělat všechno a jako perfekcionisté často dáváme přednost práci nebo upřednostňujeme potřeby jiných lidí před těmi svými. Možná si myslíte: Práce je důležitá a já jí věnuju všechny ty hodiny, protože musím. Někdy je skutečně potřeba pracovně zabrat, jenže perfekcionisté mají sklon dávat své práci příliš, buď z pocitu povinnosti, a protože nechtějí lidi zklamat, nebo protože skutečně rádi pracují a dobře odvedená práce jim přináší uspokojení. V každém případě můžeme udělat změny, které dostanou náš život do lepší rovnováhy. Mei a Chris, oba přepracovaní učitelé, jasně ukazují, jak se můžou práce a osobní život vychýlit z rovnováhy, když perfekcionisté cítí nutkání pracovat příliš.

Být perfektní nemusí být perfektní: zvládejte svůj perfekcionismus / Sharon Martin; perfekcionismus; sebepoznání; sebeřízení; přerámování; příručka; kognitivně-behaviorální terapieSharon Martin je licencovaná psychoterapeutka, která působí v San Jose v Kalifornii již více než 20 let. Specializuje se na pomoc osobám, které se potýkají s perfekcionismem, spoluzávislostí a uspokojováním lidí, a to pomocí kognitivně-behaviorální terapie (CBT), všímavosti a soucitu se sebou samým. Píše také populární blog "Conquering Codependency" (Překonávání spoluzávislosti) pro Psychology Today.

Perfekcionisté jsou dříči a navzdory naší únavě a přepracovanosti lidé spoléhají na to, že všechno zvládneme – a my jim obvykle vyhovíme. Možná pracujete bez přestání, protože to milujete, jako Mei, nebo z pocitu povinnosti či strachu, jako Chris, ale tak či onak jde nakonec stranou váš osobní život, koníčky, zábava a sebepéče.

Jiná potíž, kterou perfekcionisté mívají s koníčky a volnočasovými aktivitami, spočívá v tom, že z nich děláme soutěže a další situace, v nichž se cítíme nucení vyniknout a dokázat svou cenu. Takže si třeba jdeme o víkendu s kamarády zakopat a uděláme z toho utkání: zaměříme se na vítězství, na dodržování pravidel, nebo celý průběh hry dopodrobna řídíme. Případně se s kamarádkou přihlásíme do kurzu kreslení, a místo abychom si prostě zkoušeli, co umíme, chceme, aby náš obrázek přesně odpovídal vzoru. To může vysát veškeré potěšení z aktivit, které by měly být nenáročnými šancemi si odpočinout, uvolnit se a upevňovat vazby s přáteli a s rodinou.

• Co by se stalo, kdybyste pracovali méně?
• Co vás pohání, abyste tolik pracovali?
• Čeho se vzdáváte, abyste mohli tolik pracovat?
• Co děláte pro zábavu? Co děláte, abyste si odpočali? Vyhrazujete si čas na koníčky a odpočinek?
• Dokážete udržet nějaký koníček na lehké a zábavné rovině, nebo se z toho pro vás stává soutěživá či perfekcionistická činnost?
• Existují věci, které jste dřív dělali pro zábavu, ale nyní jste s tím přestali, protože nemáte čas nebo vám to nepřipadá důležité?

ZMEŠKANÉ PŘÍLEŽITOSTI

Kromě toho, že máme spoustu práce, si necháváme unikat řadu životních potěšení ze strachu. Naše obavy můžou být tak hluboké, až sebe samé přesvědčíme, že některé věci dělat nechceme, místo abychom si připustili, že se bojíme selhání, zahanbení, kritiky, odmítnutí a toho, že nebudeme tak dobří jako všichni ostatní. Tyto obavy nám můžou bránit dělat konkrétní věci, třeba veřejně mluvit nebo se přidat k místnímu softballovému týmu. A navzdory tomu, že usilujeme o úspěch, nám naše obavy brání dělat věci, které by nám mohly obohatit život. Může jít o obchodní příležitosti, o navazování nových vztahů, cestování nebo koníčky. Radši se držíme toho, o čem víme, že v tom jsme dobří; tak máme zajištěný úspěch a chválu (nebo přinejmenším žádné zahanbení a kritiku). Protože vlastní hodnotu odvozujeme od svých výkonů, opravdu usilovně se vyhýbáme věcem, které jsou nové a jiné. Pomyslete na věci, které neděláte, protože byste v nich nemuseli být dobří. Nepřihlásíte se do softballového týmu, protože byste mohli vypadat jako nemehlo? Přestali jste chodit na rande, protože vás unavuje odmítání? Vyhýbáte se večírkům a setkáním, protože je to ztráta času?

Jakým způsobem hrajete v životě na jistotu? Nechali jste si uniknout šance nebo jste se vzdali určitých věcí (případně jste se je ani neobtěžovali vyzkoušet), protože byste v nich nemuseli být dobří?

Opačnou stránkou tohoto přístupu je, že možná pořád dál děláme věci, které nás neuspokojují, a to ze stejných důvodů – kvůli strachu ze selhání, zahanbení, kritiky, odmítnutí, z toho, že nebudeme tak dobří jako všichni ostatní. Středoškolský učitel Chris je dobrým příkladem. Ve své práci je zjevně nešťastný, ale zůstává v ní, protože tohle dělal vždycky a ví, že je v tom dobrý. Začít znovu v novém zaměstnání nebo úplně změnit obor je možnost, která ho děsí. Někdy si vybíráme ďábla, kterého známe, místo nejistoty, kterou by představovala zásadní změna. Za těchto okolností nám může náš perfekcionismus a snaha o výkon za každou cenu bránit, abychom zkoumali nové příležitosti, které by mohly vést k osobnímu rozvoji, větší kreativitě, většímu úspěchu a uspokojení.

Pokračujete v určitých věcech nebo udržujete určité vztahy, protože se bojíte, že změna by byla horší než to, co děláte nyní?

Podle knihy BÝT PERFEKTNÍ NEMUSÍ BÝT PERFEKTNÍ, kterou vydal Portál.