Jak zabránit ujišťování od ostatních

V určité fázi procesu je nesmírně cenné zapojit do dění lidi, kteří vám obvykle slouží jako zdroje ujišťování. Ideálním řešením je postup, kterému se říká „Odysseova smlouva“.

Odysseova smlouva: Aby vás okolí neujišťovalo

Řecká pověst vypráví o mořských bytostech Sirénách, které lákaly námořníky k nebezpečným útesům zpěvem. Když kolem jejich ostrova plul Odysseus, chtěl si jejich píseň poslechnout. Uzavřel se svou posádkou dohodu: přivážou ho ke stěžni a sami si zalijí uši voskem. Pak posádce přikázal, aby za žádnou cenu neuposlechla žádného jeho rozkazu, který posádce vydá, dokud budou Sirény v doslechu. Ať se děje cokoli, ať Odysseus křičí a prosí jak chce, posádka musí udržovat rovný kurs. Vypluli. Jakmile Odysseus uslyšel zpěv Sirén, nařídil posádce, aby nabrala směr k ostrovu, ale námořníci splnili původní rozkaz, pluli stále rovně a nechali ostrov bezpečně za sebou. Řečeno dnešním jazykem spoléhal Odysseus na to, že posádka zvládne terapeutickou kapitulaci a odolá pokušení.

Podobnou dohodu můžete uzavřít se svými blízkými – konkrétně s těmi, u nichž ujištění hledáte nejčastěji. Dohoda může vypadat zhruba následovně:

Řeším problém s nutkavou potřebou ujišťování. Nejspíš jste si toho všimli (může následovat typický příklad, jak se taková potřeba konkrétně projevuje). Byla bych ráda, kdybyste mi s tím pomohli. Když si všimnete, že chci o něčem akutně ujistit, nedělejte to. Místo toho řekněte něco jako „tohle je případ Odysseus“ nebo „o tomhle byla tehdy řeč, ne?“, nebo „Moudrá mysli, kde jsi, máš práci!“. Možná se naštvu, možná budu prosit nebo se i rozbrečím, budu vás přesvědčovat, že tohle rozhodně není ten případ. Můžu se snažit změnit formulaci, aby vypadala nevinně, a třeba vás i citově vydírat. Máte můj slib, že se budu snažit nebýt vzteklá a nevyhrožovat. Bylo by skvělé, kdybyste mě v takovou chvíli nějak rozesmáli, nebo mě objali, nebo nějak vyjádřili pochopení pro mou úzkost, jen mi prosím nedávejte tu iluzi jistoty, o kterou vás budu prosit. Dost možná budu vypadat naštvaně nebo zničeně, ale to je přesně ta fáze, kterou musím projít. Třeba to úplně pokazíme, ale chci, abyste o tom věděli.

A takhle může vypadat rozhovor podle Odysseových pravidel.

Hlas plný obav: Musím hned teď najisto vědět, jestli mi Jane opravdu prominula, co jsem jí před čtyřmi lety řekla. Už jsem se jí omluvila několikrát a ona mi vždycky odpověděla, že mi odpustila dávno, ale já pořád myslím na to, že jsem u ní tehdy ztratila respekt a celé se to mezi námi pokazilo. Můžeme si o tom promluvit? Musím si to promyslet.

Hodná kamarádka: Ty už to zase řešíš? Opravdu? Moudrá mysli, kde jsi, máš práci!

Moudrá mysl: Super, kamarádko, že sis na mě vzpomněla. Takže: Hlase plný obav, jestlipak si vzpomínáš, žes tady kamarádce řekl, že máš problém s potřebou jistoty, že ti ve skutečnosti nepomáhá a snažíš se jí zbavit?

Hlas plný obav: Ano, ale teď by mně jedno malé ujištění udělalo vážně dobře, ty pochyby mě ničí. Tuhle jsem u Jane byla a měla jsem pocit, že se na mě dívá trochu kysele.

Moudrá mysl: Vzpomínáš si, jak jste se s kamarádkou bavily o tom, že jsi v ujišťovací pasti? A že nemá reagovat, i když budeš brečet, prosit a zapřísahat ji, že je to opravdu naposledy?

Hlas plný obav: Ano, ale nenapadlo mě, že to bude takhle těžké, a přece to zabere jenom chviličku, ona to dobře ví. Naposledy mi řekla, že na to všechno Jane nejspíš už dávno zapomněla. A že to vlastně ode mě tehdy nebyla taková hrůza. Ale já se zkrátka nemůžu zbavit pocitu, že už se to nedá napravit a je to moje vina. Prosím tě, jestli mě máš ráda, zapomeň na to, co jsme si řekly, a pomoz mi, ano?

Hodná kamarádka: Spíš se budu řídit tím, co jsi po mně chtěla tehdy – pojď ke mně do náruče, ale nechtěj po mně, abych s tebou zase rozebírala, co se stalo před čtyřmi lety. Doslova jsi tehdy chtěla, abych ti řekla: „Možná to bude bolet, ale vím, že jsi dost silná na to, abys tu nejistotu zvládla.“ Tak to tady máš. Hele, neobjednáme si pizzu?

Ukázka z knihy Martina N. Seifa a Sally M. Winston PROČ JSEM SI NEKOUPIL JINOU KNÍŽKU, kterou vydal Portál.