Svírají Vás obavy, když máte své autistické dítě někomu svěřit? Měla jsem je taky. Ale socializovat dítě s autismem je důležité.
Je to přirozené; strach a představu, že nikdo jiný v náročné péči o syna neobstojí tak jako my rodiče, jsme nejspíš neměli sami. Jak může jiný, nezkušený, pečující zvládnout nečekaný afekt? Jak ustojí obtížnou neverbální komunikaci, neporozumění, frustraci? Co hygiena, sebeobsluha, bude mu/jí syn jíst a pít?
Takové otázky nám v Kubíkových dvou, třech letech rozhodně na mysl přicházely. Dnes jsem moc vděčná, že jsme přes tyhle strachy přenesli a syna postupně svěřovali různým lidem z rodiny i mimo ni. Jsem přesvědčená, že tím, jak jsme to začali dělat postupně, plynule ale konzistentně, se i on stále lépe orientoval s jinými pečujícími a nám se dařilo občas trošku odpočívat.
Proto dnes ráda sdílím toto téma jako záblesk naděje pro všechny, kteří mají pocit, že je nikdy nemůže nikdo vystřídat. A taky jako připomínku pro ty, kdo mají v dobré víře sklony držet své děti až příliš v bezpečí domova. Naše děti si zaslouží vytvářet vztahy, poznávat nové lidi, poznávat svět. I když to někdy není snadné a třeba to i bolí.
Skok